bylo co možná široce a vytýkalo jako funkci
hromadné smlouvy, stanoviti podmínky pří-
štích smluv o práci pro určitý obor práce
nebo pro určitý obvod. Poněkud odchylné
znění § 981 zvoleno bylo proto, aby jasně
bylo vyjádřeno, že hromadnou smlouvou
jest i smlouva uzavřená mezi majitelem
podniku (závodu) nebo mezi několika ne-
sdruženými majiteli podniků (závodů) na
straně jedné a organisací zaměstnanců na
druhé straně, jinak řečeno že kontrahen-
tem na straně zaměstnavatelské nemusí
býti vždy organisace zaměstnavatelů. Vy-
skytly se ostatně i pochybnosti, zda ze slov
"pro určitý obor práce nebo pro určitý ob-
vod" by nemohlo býti dovozováno něco pro
právní význam hromadné smlouvy vzhle-
dem k nečlenům smluvních organisací. Ko-
nečné znění odpovídá po stránce vymezení
pojmu hromadné smlouvy v podstatě od-
stavci 3 vyhlášky č. 31/1932 Sb. z. a n.
o statistice kolektivních smluv. V souhlasu
s touto vyhláškou i s praksí ustanovuje
§ 982 (který je proti osnově z r. 1931 no-
votou) za podmínku platnosti hromadné
smlouvy formu písemnou. I s hlediska
§ 981 bude uznati za správné, co naznačuje
odstavec 4 i. f. cit. vyhlášky č. 31/1932
Sb. z. a n., že totiž hromadnou smlouvou
není úprava podrobností, která je v hro-
madné smlouvě vyhrazena dohodě správy
závodu se závodním výborem nebo s orga-
nisací zaměstnanců atp.

Mimo §§ 981, 982 se vládní návrh hro-
madnými smlouvami o práci nezabývá; dů-
vody srv. v poznámkách k § 1016.

Za § 982 následuje především nová ru-
brika "Práva a povinnosti ze smlouvy
o práci" a pod ní se zvláštní rubrikou dva
paragrafy odpovídající § 1153 obč. zák.,
resp. prvnímu odstavci návrhu subkomitét-
ního. V § 984 byla vsunuta slova "v mezích
zákona", aby byl dán zřetelný odkaz na zá-
kony sociálně politické. Druhý odstavec
návrhu subkomitétu týkající se práce přes
čas a mimořádných prací v domácnosti ne-
byl přijat, ježto jednak je tu zákon č. 91/
1918 Sb. z. a n. zachovaný uvozovacími
předpisy [čl. VIII, č. 13, písm. a)], jednak
jde o problém speciálního zákonodárství
sociálního, úkolem tohoto speciálního zá-
konodárství bude také povšimnouti si ně-
kterých připomínek učiněných superrevisní
komisi, jako třebas povinnosti věrnosti a
mlčenlivosti, jež žádati ve všeobecném
ustanovení bylo by přímo naivní.

Vypuštěn byl i § 1153a) návrhu subko-
mitétního o povinnosti vydati služební list.
V své všeobecnosti je to ustanovení ne-
vhodné, a tam, kde by služební list měl
smysl, bude vedle kolektivní smlouvy asi
zbytečný.

Nato teprve pod rubrikou "Plat" je za-
řaděn předpis odpovídající § 1152 obč. zák.
novelové verse. Změna je v tom, že se od-
kazuje nejen na smlouvu, nýbrž i na
zvláštní předpisy o platu a na místní zvyk-
losti, a že se zřetelem na změnu provede-
nou v § 980 musila býti vypuštěna zmínka
o bezplatnosti. že při posuzování přiměře-
nosti platu s hlediska § 985 mohou býti
oporou zejména i mzdové sazby stanovené
v hromadné smlouvě, platné pro příslušný
druh práce a příslušný obvod, není jistě
zapotřebí v tekstu vytýkati. Druhý a třetí
odstavec návrhu subkomitétu byly již
v osnově z r. 1931 vypuštěny, první z obou
proto, že se superrevisní komise na smlou-
vy kolektivní dívala jinak než subkomitét,
druhý proto, že by znamenal zhoršení usta-
novení o existenčním minimu zaměstnance.
Ani čtvrtý odstavec navržený subkomité-
tem nebyl přijat, protože ve své všeobecno-
sti je na sporu s potřebami sociálního ži-
vota. Zákaz truckového systému jest zane-
chati zákonům speciálním, které se zabý-
vají určitými druhy pracovních smluv.

§§ 986 až 988 odpovídají §§ 1154 a
1154 a) obč. zák. novelové verse, resp. ná-
vrhu subkomitétu, ale podle návrhu Po-
radního sboru pro otázky hos-
podářské byl § 1154 a) vložen jako
poslední věta do dřívějšího druhého od-
stavce § 1154 obč. zák.

V další skupině paragrafů (§§ 989 až
993), která má vyčerpati zachovaný obsah
§§ 1154 b) až 1156 b) obč. zák., byla pře-
devším provedena systematická změna tím,
že byly přeskupeny dosavadní §§ 1154 b)
a 1155 obč. zák. Stalo se tak proto, aby
ustanovení, pojednávající o právu zaměst-
nance, který nekoná práci z důvodu leží-
cího v jeho osobě, na plat, šla za sebou a
nebyla přerušena ustanovením o právu na
plat, když se práce nekoná z důvodu leží-
cího na straně zaměstnavatele. Provedené
přeskupení bylo usnadněno i tím, že se vy-
pouštějí (srv. níže) § 1156 a § 1156a),
odst. 1 obč. zák.

Vzhledem k tomu odpovídá § 989 před-
pisu § 1155 obč. zák. novelové verse, jehož
oba odstavce byly staženy v odstavec je-

- 362 -

diny. Změny jsou jen stylistické. Vyskytlé
návrhy na změnu přijaty nebyly. Některé
z nich zakládaly se na tom, že navrhovatel
dobře nepochopil smyslu § 1155 obč. zák.,
takže to, čeho se domáhal, vězí již v dosa-
vadním tekstu. Ostatní byly pravé návrhy
na změnu. Jedny se domáhaly toho, aby
tekst byl pozměněn na škodu zaměstnance,
jiné, aby byl pozměněn na jeho prospěch.
Komise, ač si byla vědoma, že výklad
§ 1155 obě. zák. není prost pochybností,
nedovedla dojíti přesvědčení, že by které-
koliv z navrhovaných řešení bylo vhodnější
a spravedlivější. Jmenovitě odmítla při-
jmouti návrh, aby ony pochybnosti byly
odklizovány návratem k přednovelovému
tekstu § 1155 obč. zák., t. j. tím, že by se
na místo "okolností, které jsou na straně
zaměstnavatele" postavily "okolnosti, které
jsou v osobě zaměstnavatele". Důvody,
proč byl původní tekst třetí částečnou no-
velou opuštěn, ukazují přesvědčivě, že po-
dobný návrat k přednovelovému § 1155
obč. zák. byl by vážným krokem zpět na
neprospěch zaměstnanců. To, že § 7 zák.
č. 244/1922 Sb. z. a n., mluvě o okolno-
stech "ktoré vázia v osobě zaměstnava-
teli", je bližší původnímu § 1155 obč. zák.
než znění novelovému, třeba patrně přičísti
na vrub spíše redakčnímu nedopatření než
snaze zužovati práva zaměstnanců (srv.
ostatně R o u č e k, Služobné smluvy na
Slovensku a v Podkarpatské] Rusi, str.
90).

K § 990: Co do § 1154 b) obč. zák. nove-
lové verse v podobě, jakou mu dal zákon
č. 155/1921 Sb. z. a n., byla superrevisní
komise zajedno v tom, že na tomto usta-
novení, jež bylo výsledkem politických do-
hod, in merito nemá býti nic měněno. Ne-
šlo tedy o nic jiného, než odkliditi nejasno-
sti, jež se vyskytly vzhledem k dosavad-
ním tekstům. čtvrtý odstavec § 1154 b) ve
znění zákona č. 155/1921 je pojat do § 993,
odstavec třetí je vedle § 1016 samozřejmý.
Návrh, aby bylo dáno zvláštní ustanovení
o počítání procent, jde-li o mzdu akordní,
nebyl přijat, ale komise je přesvědčena, že
se bude počítati ze mzdy průměrně dosa-
žené zaměstnancem stejného druhu a stej-
né kvality. Názor, že by měl býti pokládán
za rozhodný průměr posledních 14 dnů vý-
dělku zaměstnance samého, byl odmítnut,
aby nebyl poškozen na př. dělník již chura-
vějící tím, že pro úbytek sil byla jeho vý-
konnost zmenšena. - Pátý odstavec

§ 1154 b) návrhu subkomitétního byl při-
jat ve změněné formě jako § 991. Komise
se však vyslovila o věci takto:

"Komise chápe věc tak, že, když zaměst-
nanec je volán za svědka, za znalce atp.,
přísluší mu podle § 1154 b) proti zaměst-
navateli nárok na náhradu, a považuje ko-
mise tento právní stav za správný. Ježto
však není účelné, aby za stát nebo za
strany v civilním procesu platil svědečné
nebo znalečné zaměstnavatel, bylo by v pro-
cesních předpisech pomýšleti na to, aby
toto břímě bylo se zaměstnavatele sňato."

§ 1156 a § 1156a), odst. 1 obč. zák. no-
velové verse, 'které ještě osnova z r. 1931
zachovávala, se vypouštějí. Druhá věta
§ 1156 a), odst. 2 obč. zák. ustanovovala,
že zaměstnavatele nepostihuje povinnost
poskytnouti zaměstnanci v domácnosti oše-
tření a léčení, jestliže se zaměstnanci do-
stane stejných plnění z pojištění. Pří dneš-
ním stavu nemocenského pojištění je o za-
městnance, pro které byl § 1156 obč. zák.
myšlen, dostatečně postaráno, takže by
mohl býti tento předpis praktický jen u za-
městnanců z nemocenského pojištění vy-
loučených v § 5, písm. e) a f) zák. č. 221/
1924 Sb. z. a n. (ve znění vyhlášky č. 189/
1934 Sb. z. a n.). Případy ty jsou však
vskutku casus rarissimi a ještě ani se
všechny nemohou dostati před českoslo-
venské soudy. Nevznikne tedy, jak v mezi-
ministerském řízení svorně bylo konstato-
váno, škrtem § 1156 a § 1156 a), odst. 1 obč.
zák. žádná vážná mezera. Vzhledem k to-
mu omezuje se § 992 jen na případy § 990,
stejně i § 903. Tekstově přijímá § 992
první větu § 1156a), odst. 2 obč. zák.
v úpravě § 1028, odst. 5 osnovy z r. 1931,
jen ještě citací § 990 zdůrazňuje, na které
platy lze započtení provésti.

§ 993, ač nebylo návrhů na změnu
§ 1156 b) obč. zák., jenž je jeho vzorem,
se od tohoto vzoru vydatné liší, ježto
§ 1156 b) obč. zák. vzbuzoval leckteré po-
chybnosti. Komise je přesvědčena, že nový
tekst přesněji a spravedlivěji než § 1156 b)
obč. zák. vyslovuje, v kterých případech
povinnosti .podle § 990 nezanikají, ač se
pracovní poměr skončil. Podle nového
tekstu nezanikají, když se pracovní poměr
skončí propuštěním podle § 1002 a propu-
štění se stalo pro skutečnosti uvedené
v § 990; nezanikají ani tehdy, když se
pracovní poměr skončí výpovědí (§ 997),
jestliže výpověď se stala v době, kdy na-

- 363 -

staly skutečnosti uvedené v § 990. Novým
tekstem stalo se zbytečné zachovati třetí
odstavec § 1154 b) v podobě zákona č. 155/
1921 Sb. z. a n. [§ 1154b), odst. 4 návrhu
subkomitétního], ježto ony skutkové pod-
staty, na které tam je pamatováno, jsou
kryty novým tekstem § 993.

§ 1157 obč. zák. novelové verse byl
v §§ 994 a 935 přijat, a to pod novou ru-
brikou "Péče" bez věcných změn. Návrhy,
aby zde byl citován zákon č. 91/1918 Sb.
z. a n., nebo aby bylo připojeno ustanoveni
o placené dovolené (zákon č. 67/1925 Sb.
z. a n.), přijaty nebyly, ježto tyto speciální
zákony podrobněji, než by mohl učiniti ob-
čanský zákoník, zařizují, čeho je potřebí,
a zůstávají zachovány v uvozovacích před-
pisech (čl. VIII, č. 13).

§§ 1158 až 1163 obč. zák. novelové
verse byly jinak seřaděny, aby byla dána
souvislost ustanovení k sobě náležitých, a
byla k nim připojena některá ustanovení
nová.

§§ 996 až 1006, jež jsou pod společnou
rubrikou "Skončení pracovního poměru",
odpovídají § 1158, odst. 1 a 4, §§ 1159,
1159 a), 1159 b), 1159 c), 1162, 1162 a),
1162 b), 1162 c), 1162 d) obč. zák. novelové
verse. Za touto skupinou jdou pod rubri-
kou "Zvláštní případy" ustanovení odpo-
vídající § 1158, odst. 2 a 3 obč. zák. a pak
několik ustanovení o věcech souvislých se
skončením pracovního poměru, a to:
§§ 1009 a 1010 jednající o právních násled-
cích smrti smluven (jsou to ustanovení
nová); § 1011 o služebním bytu (ustano-
vení nové); § 1012 (odpovídá § 1160 obč.
zák.); §§ 1013 až 1015 (odpovídají § 1163
obč. zák.). Zato bylo vypustiti § 1161 obč.
zák., jednající o významu konkursu, jenž
má ostatně povahu pouhého předpisu od-
kazujícího. Superrevisní komise, jak již
bylo připomenuto, ustanovení o významu
konkursu pokládá za předpisy, které nále-
žejí do řádu konkursního a nikoliv do zá-
koníka občanského (srv. § 27 konk. ř. z r.
1931).

Co do jednotlivostí stůjž zde toto:

§ 9% odpovídá prvnímu odstavci § 1158
obé. zák. novelové verse. Návrhů na věcnou
změnu tohoto ustanovení nebylo.

§§ 997 až 1000 přejímají čtvrtý odstavec
§ 1158, pak §§ 1159, 1159 a), 1159 b) obč.
zák. Bylo sice - i v meziministerském ří-
zení - uvažováno o nové úpravě výpo-

vědních lhůt, když s mnohých stran bylo
žádáno o jich prodloužení, zvláště pro za-
městnance, jejichž pracovní poměr trval
již delší dobu. Zůstalo však při lhůtách do-
savadních, protože s jiných stran se ozvaly
proti prodloužení námitky, poukazující
hlavně k tomu, že podobná úprava je dobře
možná jen v pracovních poměrech určitých
kategorií a že je na ni pamatováno v spe-
ciálních zákonech takových kategorií se tý-
kajících.

§ 1001 se rovná § 1159 c) obč. zák. no-
velové verse. Superrevisní komise nepřijala
změn navržených subkomitétem a vrátila
se k tekstu novelovému, jak si toho žádaly
i některé připomínky.

§§ 1002 až 1006 odpovídají §§ 1162 až
1162 d) obč. zák.

V druhé větě § 1002 určuje se podle ná-
vrhu subkomitétního pojem důležitého dů-
vodu. Novota je sotva příliš významná, ale
zcela zbytečné snad ustanovení to přece
není. Uváděti v § 1002, třebas jen pří-
kladmo, jednotlivé skutečnosti, které mo-
hou býti důležitým důvodem pro předčasné
zrušení pracovního poměru, nepovažuje
superrevisní komise za vhodné. Se zřete-
lem na široký a mnohotvárný okruh pra-
covních poměrů podrobených občanskému
zákoníku, mohly by tu býti uvedeny jen.
skutečnosti takové, při jakých se pochyb-
nosti, zda jsou důležitým důvodem čili nic,
asi nikdy nevyskytnou; bylo by takových
skutečností poměrně málo, a ještě by mu-
sily býti formulovány hodně pružně. Ka-
suistiku, jakou si mohou dovoliti speciální
zákony, jednající o pracovních poměrech
určitým způsobem kvalifikovaných, by ob-
čanský zákoník nesnesl. Prakse si ostatně
již dnes při užívání § 1162 obč. zák. vypo-
máhá tím, že úvahy o důležitosti důvodů
pro předčasné zrušení pracovního poměru
v konkrétním případě kontroluje přihléd-
nutím k příslušným normám speciálních
zákonů, upravujících pracovní poměry pří-
buzné. A jistě stejně si bude prakse počí-
nati při aplikaci nového § 1002.

Vážnější změna byla provedena v § 1003,
kde se komise po meziministerském pro-
jednání vrátila k návrhu subkomitétu a
škrtla z § 1162 a) obč. zák. povinnost za-
městnance nastoupiti práci bezdůvodně
opuštěnou. Praktického významu toto usta-
novení, zvláště také vzhledem k obtížím
exekučního vymáhání, nemá a jeho vypu-
štění je jen další krok na cestě nastoupené

- 364 -

četnými zákony speciálními a předpisem
čl. m zák. č. 571/1919 Sb. z. a n.

V meziministerském řízení bylo také
uvažováno o tom, aby § 1003 byl doplněn
podle vzoru § 124 živn. zák. č. 259/1924 Sb.
z. a n. ustanovením, že náhrada, kterou je
zaměstnanec předčasně z pracovního po-
měru vystoupivší povinen zaměstnavateli,
nesmí v žádném případě zaměstnance ohro-
zit na jeho existenci. Doplněk nebyl přijat,
neboť případy, kdy je zaměstnanec odsou-
zen k náhradě škody, kterou zaměstnava-
teli způsobil předčasným zrušením pracov-
ního poměru, vyskytují se jen ojediněle a
k ochraně zaměstnanců v celku stačí před-
pisy o exekučním minimu a o věcech z exe-
kuce vyloučených.

Rozšířené znění § 1005 neznamená proti
§ 1162 c) věcnou změnu, přibližuje však
nové ustanovení tekstu § 39 zákona o sou-
kromých zaměstnancích č. 154/1934 Sb. z.
a n.

§ 1006 je shodný se svým vzorem
[§ 1162d) obč. zák.]. Komise hledí na věc
tak, že i bezdůvodným předčasným vystou-
pením nebo bezdůvodným předčasným pro-
puštěním se pracovní poměr zrušuje a že
tedy v obou těchto případech mají strany
jen nároky podle §§ 1003 a 1004 (co do roz-
sahu eventuelně modifikované předpisem
§ 1005), které třeba přivésti na soud v sta-
novené šestiměsíční lhůtě.

§ 1007 připojil k druhému odstavci
§ 1158 obč. zák. myšlenku druhé věty § 30,
odst. 2 zákona o soukromých zaměstnan-
cích.

§ 1008 je nezměněný § 1158, odst. 3 obč.
zák.

Na rozdíl od subkomitétu pokládala su-
perrevisní komise za nutné dáti podrob-
nější ustanovení o právních následcích
smrti smluvců. Co se týká smrti zaměst-
nance, přijímá se v § 1009 zásada přijatá
subkomitétem v první větě jeho § 1162 a),
že totiž smrt zaměstnance ruší pracovní
poměr vždy. Co se týká smrti zaměstnava-
tele, bylo přijato pružné ustanovení, jež do-
pouští rozhodnutí podle konkrétních po-
měrů. Podle toho bude někdy nutno říci,
že smrt zaměstnavatele je skutkovým zá-
kladem uvedeným v § 989, jindy se smrtí
zaměstnavatele na pracovním poměru nic
nezmění, jindy konečně pracovní poměr
bude zrušen.

§ 1011 fruktifikuje návrh subkomitétu
[§ 1162 a) návrhu subkomitétu] o povin-
nosti vykliditi služební byt, když se skončí
pracovní poměr. Na rozdíl od subkomitétu
chce superrevisní komise řešiti tuto otázku
v souvislosti s veškerými případy zániku
pracovního poměru. První věta má na zře-
teli skončení pracovního poměru uplynu-
tím doby a výpovědí. Tu vzniká povinnost
vykliditi služební byt bez zbytečného od-
kladu (k pojmu tomu srv. poznámky důvo-
dové zprávy při § 691). Byl-li zaměstnanec
předčasně propuštěn nebo sám předčasně
pracovní poměr zrušil, nastane povinnost
k vyklizení služebního bytu v době, kterou
navrhl subkomitét. To platí stejně o smrti
zaměstnance, jenže tu povinnost vykliditi
byt postihuje příslušníky rodiny a vůbec
osoby, které se zaměstnancem sdílely byt.
Stejně jako subkomitét dala pak superre-
visní komise ustanovení o ubytování ná-
stupce zaměstnance, částečné vyklizení
bytu se po vzoru § 41, odst. 2 zákona o sou-
kromých zaměstnancích připouští jen při
bytech skládajících se z několika obytných
místností.

§ 1012 odpovídá § 1160 obč. zák. nove-
lové verse, ale rubrika mluví o vyhledání
nové práce. Slovo "místo" je zřejmě úzké.
Od § 1160 obč. zák. se nový tekst liší tím,
že pomýšlí i na pracovní poměry sjednané
na určitou dobu, dále že odkazuje na místní
zvyklosti. Zato nebylo převzato ustanovení
odpovídající § 151 třetí částečné novely,
vyhrazující moci nařizovací, aby určila pro
jednotlivá místa nebo území nebo pro jed-
notlivé skupiny pracovních poměrů, co
platí o vyhledání nové práce. Zmocnění
toho nebylo využito a po pružném odkazu
na místní zvyklosti je zbytečné. Návrhy,
které se dožadovaly, aby věc byla upravena
striktními předpisy zákonnými, superre-
visní komise nepokládala za možné při-
jmouti, ježto taková ustanovení redigo-
vaná s hlediska určitých kategorií zaměst-
nanců jistě by vykazovala mezery.

§§ 1013 až 1015 souhlasí s § 1163 obč.
zák. novelové verse, ale přihlížejí po strán-
ce výrazové k § 44 zákona o soukromých
zaměstnancích. Podle návrhu Sloven-
ské komise bylo usneseno, že jiné zá-
pisy než zápisy o době a druhu prací mo-
hou býti pojaty do potvrzení jen se sou-
hlasem zaměstnance. Novelový tekst zřej-
mě usiloval o stejný výsledek, ale vyskytlé
spory ukazují, že dosavadní tekst je nedo-

- 365 -

statečný. V konečné redakci bylo z opatr-
nosti dodáno, že zaměstnanec musí svůj
souhlas projeviti výslovně a že tedy ne-
stačí, přijme-li bez námitek potvrzení ob-
sahující zápisy a poznámky nedohodnuté.

Ustanovení o soutěžní doložce zařaděné
subkomitétem za § 1163 obč. zák. nov.
verse bylo vypuštěno se zřetelem k tomu,
že vedle §§ 47 až 49 zákona o soukromých
zaměstnancích a vedle ustanovení zákona
proti nekalé soutěži je zbytečné.

K § 1016: V osnově z r. 1931 následo-
valy za předpisy o potvrzení (vysvědčení)
o práci jako závěr celé kapitoly dva para-
grafy zařaděné pod rubrikou "Hranice
smluvní volnosti při smlouvách o práci",
z nichž druhý odpovídal § 1164 obč. zák.
(ve znění zákona č. 497/1921 Sb. z, a n.),
první pojednával o právním významu hro-
madné smlouvy o práci.

Poměrem hromadné smlouvy k smlouvě
jednotlivé (individuální) zabýval se již
subkomitét a přiklonil se v tom směru
k zásadě, vyjádřené svého času na př. v § 6,
odst. 2 zákona o obchodních pomocnících
č. 20/1910 ř. z., že totiž hromadná smlou-
va platí, jen pokud není jednotlivou smlou-
vou vyjednáno něco jiného, bez rozdílu, zda
odchylka je na prospěch či na neprospěch
zaměstnance. Proti tomu se postavila su-
perrevisní komise v osnově z r. 1931 na
stanovisko, že hromadná smlouva je nor-
mou smlouvě jednotlivé nadřízenou (super-
ordinovanou) a že se tedy jednotlivá
smlouva, na kterou se hromadná smlouva
vztahuje, musí držeti přesně v mezích
smlouvy hromadné a nesmí se od ní odchý-
liti. Tekst osnovy vyslovoval striktně, že
práva zaručená zaměstnanci hromadnou
smlouvou jsou minimum, o které jej jed-
notlivá smlouva nikdy připraviti nemůže,
ale zároveň naznačoval, že v případě, kde
by v hromadné smlouvě byly stanoveny ne-
toliko dolní, nýbrž i horní hranice zaměst-
nancových práv, jsou nepřekročitelné i hra-
nice horní a větší výhody poskytnuté jed-
notlivému zaměstnanci tedy neplatné (pří-
pady takové jsou ovšem nadmíru řídké,
pravidelně určuje hromadná smlouva jen
minimální platy, nejnižší výměru dovolené
atp., takže smlouva jednotlivá zůstává
v mezích smlouvy hromadné, když zaměst-
nanci přiznává plat vyšší, dovolenou delší
atp.).

Vyjmouc řečené právě ustanovení neob-
sahovala osnova z r. 1931 podrobnosti

o ostatních problémech vyvolaných kolek-
tivními smlouvami, neboť superrevisní ko-
mise nepokládala za vhodné dáti v občan-
ském zákoníku předpisy o tom, kdo je legi-
timován uzavírati kolektivní smlouvy a na
koho se vztahují, o jich registraci atp.,
soudíc, že o tom sluší rozhodnouti podle
ustanovení obecných nebo podle zvláštních
ustanovení o tom vydaných nebo podle
ustanovení, která o tom vydána budou.
Všechny tyto věci skutečně v občanském
zákoníku řešeny býti nemohou, a pokud
snad na ně dosavadní ustanovení, ať obecná
či zvláštní, nestačí, bude nutno se postarati
o jich úpravu speciálními předpisy novými.
Vzhledem k tomu bylo po meziminister-
ském projednání a po opětovných bedli-
vých úvahách o vhodnosti stanoviska, za-
ujatého superrevisní komisí v osnově z r.
1931, na konec rozhodnuto, aby se vládní
návrh ani o poměru mezi smlouvou hro-
madnou a jednotlivou nevyslovoval. Vážná
mezera nemůže z toho vzniknouti, neboť,
dospělo-li se k názoru na právní povahu
hromadných smluv o pracovních poměrech
neupravených speciálními zákony dnes,
kdy občanský zákoník (a stejně zákon č.
244/1922 Sb. z. a n.) hromadnou smlouvu
neznal, bude si prakse věděti rady s hro-
madnými smlouvami i za režimu nového
zákoníka, jehož §§ 981, 982 s hromadnými
smlouvami počítají.

Vypuštění § 1043 osnovy z r. 1931 ne-
znamená ovšem nikterak, že by se něco mě-
nilo na předpisech, podle kterých je již
dnes hromadná smlouva buď vůbec, buď
aspoň na prospěch zaměstnance závazná,
jako jsou na př. § 21 zák. č. 29/1920 Sb.
z. a n. o domácké práci, § 18 zák. č. 82/1920
Sb. z. a n. o domovnících, § 142 zák. č. 221/
1924 Sb. z. a n. o sociálním pojištění, § 8
zák. č. 251/1933 Sb. z. a n. o prodeji zboží
za jednotné ceny, § 10 zák. č. 303/1920
Sb. z. a n. (ve znění zákona č. 171/1934
Sb. z. a n.) o zubním lékařství a zubní tech-
nice, § 17 zák. č. 189/1936 Sb. z. a n. o pra-
covním poměru redaktorů. Všechny tyto
předpisy jsou zachovány v platnosti v či.
VIII, č. 12 uvozovacích a prováděcích před-
pisů. Stejně budou zachovány v platnosti
předpisy vládních nařízení č. 89/1935 Sb.
z. a n., kterým se prodlužuje platnost hro-
madných smluv pracovních, a č. 102/1935
Sb. z. a n., jímž se upravují pro přechod-
nou dobu v textilní výrobě pracovní pod-
mínky dělnictva, budou-li prodlouženy do

- 366 -

doby, kdy nový občanský zákon nabude
účinnosti, resp. budoucí snad normy po-
dobného druhu.

Uspořádáním osnovy z r. 1931 mělo býti
také naznačeno, že hromadná smlouva je
normou zákonu podřízenou (subordinova-
nou), t. j. že ustanovení o kogentních před-
pisech (dosavadní § 1164 obč. zák.) vyty-
čuje také hranice smluvní volnosti při uza-
vírání smluv hromadných. V tom směru
nenastává škrtem § 1043 osnovy z r. 1931
žádná žíněná, neboť slovo "smlouvou"
v § 1016 třeba vztáhnouti také na smlouvu
hromadnou.

Obsahově odpovídá § 1016 předpisu
§ 1164 obč. zák. ve znění zákona č. 497/
1921 Sb. z. a n. Od svého vzoru liší se
hlavně tím, že rozšířil kruh ustanovení, od
kterých se smlouva na neprospěch zaměst-
nance nesmí odchýliti, na všechny před-
pisy nově redigované. Ochrana před zkrá-
cením nebo zrušením práv se zaměstnancům
poskytuje proti jakékoliv smlouvě, netoliko
jako dosud proti smlouvě pracovní (o prá-
ci); to přešlo z osnovy superrevisní komise
do některých novějších zákonů o pracov-
ních poměrech jako na př. do § 53 zákona
o soukromých zaměstnancích č. 154/1934
Sb. z. a n. a § 18 zák. č. 189/1936 Sb. z.
a n. o pracovním poměru redaktorů.

Změny provedené v hlavě 35 nejsou
příliš četné.

Ježto pojednání o smlouvě o práci a o
smlouvě o dílo bylo rozděleno na dvě hlavy,
bylo jako § 1017 zařaditi ustanovení urču-
jící pojem smlouvy o dílo a jako § 1023
ustanovení o platu, která dříve byla ve
společných §§ 1151, 1152 obč. zák. Super-
revisní komise se vrací k tekstu třetí no-
vely, jež přesněji než subkomitét mluví o
provedení (nikoli zhotovení) díla, čímž jsou
lépe kryta díla nehmotná. Kontrahenti při
smlouvě o dílo nazývají se "žadatelem"
(locator operis) a "provaděčem" (conductor
operis).

V § 1018, jenž odpovídá § 1165 obč. zák.
novelové verse, je ta změna, že se povin-
nost dílo provésti nebo dáti je provésti za
osobní odpovědnosti nestanoví striktně,
nýbrž jest učiněna závislou na obsahu
smlouvy a na povaze díla.

§ 1166 obč. zák., vytýkající o hranicích
mezi smlouvou trhovou a smlouvou o dílo,
byl vypuštěn, ježto dává jen vykládací
pravidlo, které jistě není nutné, které však
není ani přesné.

V § 1019 (§ 1167 obč. zák.) se nemluví
o vadách podstatných, ježto jde zřejmě o
pleonasmus. Nechtějí se jistě rozeznávati
vady podstatné, které dílo nečiní neupo-
třebitelným, ani vady nepodstatné, které
je neupotřebitelným činí, že může pro
vady díla vzniknouti nárok na náhradu
škody podle obecných předpisů, je samo-
zřejmo a plyne již z poslední věty. Pojem
"přílišného nákladu" ve větě druhé třeba
bráti nikoli absolutně, nýbrž relativně (se
zřetelem k hodnotě díla).

V §§ 1020 až 1022 jsou recipovány bez
věcných změn §§ 1168 a 1168a) obč. zák.
novelové verse.

Předpis o péči (§ 1169 obč. zák.) byl,
aby systematika této hlavy byla zcela ob-
dobná systematice hlavy o smlouvě o práci,
zařaděn až za ustanovení o platu jako
§ 1028.

§ 1023 odpovídá, jak již bylo pozname-
náno výše, předpisu § 1152 obč. zák., pokud
se vztahoval na smlouvu o dílo.

§ 1024 recipuje bez věcné změny § 1170
obč. zák.

V §§ 1025 a 1026 [§ 1170 a) obč. zák.
novelové verse] bylo podle obdoby ustano-
vení o záruce za správnost rozpočtu při-
pojeno ustanovení o záruce za úplnost roz-
počtu. Přesněji než dosavadní § 1170a),
odst. 2 obč. zák. mluví § 1026 o náhradě
za vykonanou práci a vzniklé výdaje.

§ 1027 je ustanovení nové. Vyhovuje se
jím požadavkům některých odvětví živno-
stenského podnikání, aby byla zbavena od-
povědnosti za věci podle objednávky zho-
tovené nebo opravené, když se zákazník
z nedbalosti anebo ze zapomětlivosti o dílo
nehlásí, a otvírá se takovým podnikatelům
cesta, jak by se dostali k náhradě svých
hotových výdajů a svého platu za prove-
dení díla.

§ 1029 recipuje § 1171 obč. zák. nove-
lové verse.

V osnově z r. 1931 tvořil závěr hlavy
jednající o smlouvě o dílo paragraf, který
na hromadné smlouvy o dílo rozšiřoval zá-
sadu, jež měla platiti o poměru hromadné
smlouvy o práci k smlouvě jednotlivé.
Ustanovení to bylo vyvoláno názorem su-
perrevisní komise, že sice smlouvy hro-
madné se zřetelem k smlouvám o dílo
nemají snad toho významu jako při smlou-
vách o práci, ale že se přece vyskytují.
Vypuštění příslušného paragrafu v hlavě

- 367 -