Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období. 5. zasedání.
857
Od poved i:
L min. školství a národní osvěty na interp. posl. dr Fencika o karpatoruské vysokoškolské
mládeži (tisk 737/1),
II. min. školství a národní osvěty na interp. posl. dr Fencika o ředitelích středních ruských škol
na Podkarpatské Rusi (tisk 771/V),
III. min. sociální péče na interp. posl. Dubického o úpravě jazykových otázek v nemocenských
pojišťovnách (tisk 691/I V),
IV. min. soc. péče na interp. posl. Jenšovského o práci přes čas v továrních podnicích a z toho
vznikajících škodách ve státním hospodářství a sociálním pojištění (tisk 804/IX),
V. min. školství a nár. osvěty a min. financí na interp. posl. Jana Sedláčka a dra Domina o va-
lorisaci přestupového přídavku pro učitelstvo měšťanských škol (tisk 691/XII),
VI. min. vnitra, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, zemědělství a financí na interp. posl.
Pika o jednání úředních orgánů veterinářských v Plzni (tisk 691/XIV),
VII. vlády na interp. posl. dr Korlátha o nepovolování zemědělských vyrovnání statkářům ma-
ďarské národnosti (tisk 769/XXII),
VIII. min. financi na interp. posl. Borkaňuka, že se od rolníků na Podkarpatské Rusi vybírají
daně z jedlých olejů (tisk 691/I).
857/I (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dr Š. A. Fencika
o karpatoruské vysokoškolské mládeži
(tisk 737/I).
Interpelace svým obsahem se nedotýká působ-
nosti ministerstva sociální péče, převzal jsem
proto sám odpověď na ni.
Ministerstvo školství a národní osvěty postu-
puje při udílení studijních stipendií studujícím
našeho státního občanství bez rozdílu národnosti
co nejblahovolněji v rámci zásady, že stipendia se
může dostati jen uchazeči nemajetnému, ale pil-
nému a s náležitým prospěchem. Prosté dělení
stipendií podle národností vedlo by k nejednot-
nosti i k nespravedlivosti a příkrostem po stránce
sociální. Dosud pak nebylo konkrétních stížností,
že by odůvodněným žádostem podkarpatoruských
uchazečů nebylo vyhověno.
Ústavním schválením příslušné účelové položky
státního rozpočtu na rok 1937 vešla již v život
státní stipendia pro podkarpatoruské vysokoškol-
ské studentstvo, obdobná vysokoškolským stipen-
diím určeným dosud jen pro posluchače vysokých
škol technického směru z východního Slovenska.
Pro příště ministerstvo školství a národní osvěty
uváží o možnosti rozšíření těchto stipendii i pro
podkarpatoruské studentstvo na jiných vysokých
školách.
V příčině vybudování koleje pro podkarpato-
ruské vysokoškolské studující poznamenávám, že
stát sám kolejí nezřizuje. Jinak v příčině umístění
vysokoškoláků-Podkarpatorusů ve zřízených jíž
kolejích a poskytování studijních míst v nich pro
podkarpatoruské studující poukazuji na příslušnou
část své dřívější odpovědi (tisk 589/VIII).
Pro zřízení zvláštní university pro Podkarpat-
skou Rus nejsou zatím dány nezbytné před-
poklady. Po stránce vysokoškolského studia vy-
chází se jinak vstříc východní části státu zamýšle-
ným zřízením vysoké školy technické v Košicích.
V P r a z e dne 18. března 1937.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr Franke v. r.
2
857/II (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dr Š. A. Fencika
o ředitelích středních ruských škol na Pod-
karpatské Rusi (tisk 771/V).
Jmenování obou ředitelů, o nichž se interpelace
zmiňuje, stalo se v plném souladu s platnými s před-
pisy. Jeden z nich má aprobaci pro vyučovací ja-
zyk československý a podkarpatoruský, druhý pak
pro vyučovací jazyk československý, podkarpato-
ruský a maďarský. Z ústavů nelze je bez důvodu
odstraniti, a interpelace sama uvádí, že jim nemá
co vytýkati.
Uprázdní-li se ředitelská místa uvedených ústa-
vů normálním chodem věcí, bude při jejich novém
obsazování přihlédnuto podle možnosti v prvé řadě
k uchazečům podkarpatoruské národnosti.
V Praze dne 15. března 1937.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr Franke v. r.
857/III.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance Jana Dubického
o úpravě jazykových otázek v nemocen-
ských pojišťovnách (tisk 691/IV).
Na úřadováni nemocenských pojišťoven jakožto
věřejnoprávních korporací se vztahuje jazykový
zákon ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n., jenž
ustanovuje toto:
" § 3. Samosprávné úřady, zastupitelské sbory a
veškeré veřejné korporace ve státě jsou povinny
přijímati ústní i písemná podání, učiněná v jazyku
československém, a je vyřizovati.
Ve schůzích a poradách jejich je vždy možno
tohoto jazyka užívati; návrhy a podněty v tomto
jazyku učiněné musí se státi předmětem jednání.
Jazyk veřejných vyhlášek a zevních označení
úřadů samosprávných stanoví státní moc výkonná.
Povinnost přijímati podání v jiném než česko-
slovenském jazyku a vyřizovati je, jakož i při-
pustiti jazyk jiný ve schůzích a poradách mají
samosprávné úřady, zastupitelské sbory a veřejné
korporace za podmínek § 2. "
Prováděcí nařízení k tomuto zákonu pro obor
ministerstva sociální péče vydáno nebylo. Úkol
tento však nespadá do kompetence ministerstva
sociální péče.
Stížnost, že nemocenské pojišťovny nerespektují
náležitě státního jazyka ať již v provozu vnitřním,
či ve styku s veřejností, jest namnoze správná.
Ústřední sociální pojišťovna jakožto nejbližší do-
zorčí orgán snažila se čeliti takovýmto přestřel-
kům a výsledky jejího zásahu jeví zpravidla vý-
sledky kladně.
Vedoucího úředníka, jeho náměstka a účetního
podle § 69 pojišťovacího zákona č. 221/1924 Sb. z.
a n. ustanovuje Ústřední sociální pojišťovna a od-
stavec 3, citovaného paragrafu uložil jí povinnost
"dbáti, aby mezi těmito úředníky poměr národ-
nostní příslušnosti byl přibližně shodný s národní
příslušností pojištěnců. " Tento postup jest Ústřed-
ní sociální pojišťovnou skutečně také zachováván,
jde-li o obsazení místa uprázdněného. V pří-
padě opačném nemůže však Ústřední sociální po-
jišťovna provésti jmenování úředníka nového, ne-
boť nejvyšší soud (Vážný 10. 760) rozhodl, že bý-
valé okresní nemocenské pokladny, zřízené podle
zákona ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z., v sídlech
politických okresů I. stolice, nebyly zrušeny záko-
nem ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., nýbrž
že trvají i nadále, arciť pod změněným názvem
jako okresní nemocenské pojišťovny. Tímto záko-
nem nebylo prý změněno právní postavení dosa-
vadních zaměstnanců, najmě pak dosavadních ve-
doucích úředníků nezrušených okresních nemocen-
ských pokladen. Právo k jednostranné změně slu-
žebního postavení těchto úředníků nebylo zejména
ani § 69 zákona č. 221/1924 přiznáno Ústřední so-
ciální pojišťovně.
Novela č. 112/1934 Sb. z. a n. proto vložila do zá-
kona nový § 69, písm. a) toho znění, "že vedoucí
úředníci nemocenských pojišťoven pravoplatně
ustanovení nemocenskou pokladnou před 1. lednem
1921 nebo jmenovaní politickým úřadem druhé
stolice před 1. červencem 1926, se považují za
úředníky ustanovené podle § 69, odst. 1.
Ostatní vedoucí úřednici, náměstkové vedoucích
úředníků a účetní, ustanovení nemocenskou po-
jišťovnou (pokladnou), vykonávají své funkce do
té doby, než nastoupí službu úředníci jmenovaní
Ústřední sociální pojišťovnou podle § 69, odst. 1.
Ustanovením nových úředníků neruší se služební
smlouvy dřívějších úředníků. " Z toho důvodu ne-
může však Ústřední sociální pojišťovna přistoupiti
náhle k dosazení vedoucích úředníků nových, pro-
tože by tím zvýšila správní náklady nemocenských
pojišťoven a tyto se ještě nedostaly z hospodářské
tísné, do níž byly zatlačeny krisí, dosud ne plně
překonanou.
Zákon se dále nezmiňuje o ostatních zaměstnan-
cích nemocenských pojišťoven. O přijetí jich -
vyjímajíc síly vedoucí - rozhodují nemocenské po-
jišťovny samy ve své pravomoci.
Pokud jde o protistátní činnost zaměstnanců,
upozornila Ústřední sociální pojišťovna oběžníkem
z 20. října 1933, č. 546, na ustanovení zákona z 12.
července 1933, č. 147 Sb. z. a n., o stíhání proti-
státní činnosti veřejných zaměstnanců a pohrozila
definitivním zaměstnancům nemocenských pojišťo-
ven přísnými disciplinárními tresty; současně po-
žádala podřízené nositele pojištění, aby ve všech
prokázaných případech zaměstnance ne definitivní
propustili podle příslušných ustanovení služebního
řádu.
3
Že by akce významu státního a veřejného po-
jišťovny sabotovaly, Ústřední sociální pojišťovně
není známo.
Pojišťovací zákon v § 93 (připouští, aby nemo-
censké pojišťovny, v určitém svazu sdružené, obsta-
rávaly si různé objednávky z důvodů úsporných
hromadně svazem. Ústřední sociální pojišťovna
oběžníkem č. 438 z r. 1931, jejž v r. 1936 repro-
dukovala, upozornila pojišťovny i svazy, aby z dů-
vodů ochrany domácího trhu jakož i s ohledem na
devisové a celní zatížení nakupovaly výrobky pouze
domácího původu. Revise v nemocenských po-
jišťovnách prováděné potvrzují, že se tak skutečně
děje. Pokud však zjištěny bývají konkrétní pří-
pady neúčelného dovozu z ciziny, usiluje Ústřední
sociální pojišťovna vždy o nápravu.
Ústřední sociální pojišťovna rovněž hlásí, že jí
není známo pěstování ostentativních styků s cizi-
nou až na případy, do nichž zasáhly státní úřady,
provádějící předpisy o rozpuštění protistátních
politických stran.
Výtka, že lékaři pojišťoven (používají aut značek
jen cizozemských, a že ve svých ordinacích mají
vyloženy časopisy po většině říšskoněmecké, týká
se pouze případů ojedinělých. I tu sjednala Ústřed-
ní sociální pojišťovna nápravu.
Je pravda, že část lékařů nemocenských pojišťo-
ven neovládá státní jazyk. Ústřední sociální po-
jišťovna trvá však na tom, aby se lékař mohl
s pacientem dorozuměti v jeho mateřské řeči a ve
všech konkrétních případech, jež jí byly hlášeny,
postarala se o nápravu.
Pokud pak požadováno jest, aby také zákon ze
dne 12. července 1933 č. 147 Sb. z. a n., o stíhání
protistátní činnosti státních zaměstnanců a někte-
rých jiných osob se vztahoval na zaměstnance ne-
mocenských pojišťoven a všech sociálně pojišťova-
cích ústavů, jest ministerstvo sociální péče ochotno
působiti k tomu, aby požadavku tomuto bylo vy-
hověno.
V Praze dne 20. března 1937.
Ministr sociální péče:
Inž. Nečas v. r.
857/IV.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance Al. Jenšovského
o práci přes čas v továrních podnicích a
z toho vznikajících škodách ve státním
hospodářství a sociálním pojištění
(tisk 804/IX).
Počet hodin práce přes čas, k nim? bylo dáno
nově povolení, činil podle statistických dat vy-
pracovaných Ústředním živnostenským inspekto-
rátem:
1. V posledních pěti měsících roku 1935 145. 644
hodin, t. j. při osmihodinné době pracovní asi
18. 205 pracovních dnů; činí-li roční pracovní doba
přibližně 300 pracovních dnů, mohlo býti zaměst-
náno v uvedeném období asi 140 dělníků, kdyby
nebyla povolena práce přes čas.
2. V roce 1936 804. 730 hodin, t. j. 100. 591 pra-
covních dnů; celoročně mohlo býti zaměstnáno
tedy v roce 1936 asi 335 dělníků.
3. V lednu t. r. došlo všem živnostenským ins-
pektorátům celkem 73 žádostí o povolení práce
přes čas pro kvalifikované dělníky. Z toho bylo
37 žádostí projednáno kladně a zbývajících 36
podání bylo zamítnuto, a to i přes příznivé vy-
jádření příslušných odborových organisací.
Z celkového počtu povolení daných v lednu 1937
připadlo na kovoprůmysl 49%, z ostatních tříd
dosáhl nejvíce průmysl textilní, t. j. 20%.
Jak v kovodělných závodech šlo i v textilním
průmyslu o důležité objednávky tuzemské,
i o krátkodobé zahraniční objednávky.
Úřady příslušné pro povolování práce přes čas
podrobují žádosti o povolení práce přes čas podle
pokynů ministerstva sociální péče vždy důklad-
nému a přísnému šetření (šetření na místě, sly-
šení závodního výboru, dotazem u příslušné zpro-
středkovatelny práce, po př. u odběrových orga-
nisací zabývajících se zprostředkováním práce
nebo jiným vhodným, způsobem). Povolují pak
práci přes čas jen docela výjimečně v takových
případech, kde jest nad veškeru pochybnost pro-
kázáno, že jsou splněny předpoklady ustanovení
§ 6 zákona o osmihodinné době pracovní t. j., že
zvýšené potřebě práce nelze čeliti jiným opa-
třením.
Při udílení povolení ukládají pokaždé úřady
zaměstnavatelům, aby přijali k zapracování nové
zaměstnance. Při opětné žádosti o povolení práce
přes čas přihlížejí k tomu, zda podnikatel uložené
podmínce dostál.
Ze statistických dat uvedených shora vyplývá,
že počet hodin práce přes čas, povolených v době
od 1. srpna 1935 do konce roku 1936, a z toho
vyplývající počet zaměstnanců, kteří mohli býti
nově přijati, kdyby nebyla povolena práce přes
čas. není dostatečným předpokladem k vydání
zákonného předpisu zmíněného v interpelaci.
Nutno zejména vzíti v úvahu, že šlo pokaždé
o práce povahy přechodné.
Jak výše uvedeno, věnují úřady zvýšenou po-
zornost tomu, zda podniky přijímají a zapraco-
vávali nezaměstnané dělníky. Pro vydání zákona
navrhovaného v interpelaci nejsou však dosud
dány nutné předpoklady.
Otázka placení pojistného za práce přes čas
sociálně-pojišťovacím ústavům je již vyřešena zá-
konem o pojištění zaměstnanců pra případ nemoci;
invalidity a stáří; neboť § 10 zákona č. 221/1924
ve znění vládního nařízeni č. 112/1934 Sb. z. a n.
ustanovuje, že pracovním výdělkem (mzdou, služ-
ným) podle tohoto zákon je všechen příjem za
smluvenou práci, pokud není nahodilý.
Dále se ustanovuje ve druhém odstavci uvedeného
paragrafu, že úplata za práci přes čas,
jednorázové odměny, všechny druhy přídavků,
4
podíly na zisku, proměnlivé požitky, jakož i dáv-
ky, jež platí zaměstnavatel za zaměstnance, se
započtou do pracovního výdělku úměrnou částí,
připadající pravděpodobně na den nebo týden,
pokud zaměstnanec má na ně právní nárok nebo
může s nimi jako s pravidelným příjmení počí-
tati.
Ježto se tedy úplata za práci přes čas započí-
tává do mzdy, způsobuje zařazování zaměstnanců
do případných vyšších mzdových tříd a tím i vy-
měřování a placení vyššího pojistného.
V Praze dne 17. března 1937.
Ministr sociální péče:
Inž. Jaromír Nečas v. r.
857/V.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty a
ministra financí
na interpelaci poslance Jana Sedláčka a dra
Karla Domina
o valorisaci přestupového přídavku pro uči-
telstvo měšťanských škol (tisk 691/XII).
Předpoklady řádného zabezpečení žádoucího
rozvoje měšťanských škol jsou předmětem bedlivé
pozornosti státní správy. V tomto směru zahajuje
ministr školství a národní osvěty meziresortní
jednání o personálních otázkách odborného uči-
telstva měšťanských škol.
V P r a z e dne 17. března 1937.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr Franke v. r.
Ministr financí:
Dr Kalfus v. r.
857/VI.
Odpověď
ministrů vnitra, veřejného zdravotnictví a
tělesné výchovy, zemědělství a financí
na interpelaci posl. Luďka Pika
o jednaní úředních orgánů veterinářských
v Plzni (tisk 691/XIV).
Ve výše uvedené věci poukazují podepsaní mi-
nistři na odpověď ze dne 14. ledna 1937 na inter-
pelaci p. poslanců Fr. Michálka a Josefa Kočan-
drle.
Odpověď tato podává na základě šetření pří-
blušných úřadů podrobnou informaci o celém pří-
padě.
V P r a z e dne 4. března 1937.
Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Dr Czech v. r.
Ministr zemědělství:
Dr Zadina v. r.
Ministr financí:
Dr Kalfus v. r.
857/VII (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance dr. Korlátha
o nepovolování zemědělských vyrovnání
statkářům maďarské národnosti
(tisk 769/XXII).
U ministerstva spravedlnosti bylo podáno ze ze-
mí Slovenské a Podkarpatoruské do 9. března 1937
celkem 9 žádostí za udělení souhlasu vlády k po-
dání návrhu na zahájení zemědělského vyrovnacího
řízení podle vládního nařízení ze dne 31. března
1936, č. 76 Sb. z. a n, Z těchto 9 žádostí jedna
byla sepsána jazykem maďarským, ostatní jazy-
kem československým. Národnost žadatelů ozna-
čena nebyla a také nebyla zúčastněnými minister-
stvy vyšetřována.
Dvě z těchto žádostí (Jakub Pikkel z Chustu
a David Krausz a synové z Chustu) byly vráceny
právnímu zástupci žadatelů k opravě formálních
vad a dosud zpět nedošly.
Ve třech případech (Ladislav Hevessy ve Starni,
okres Tornala. Zoltán Szontágh v Gemeru a Ště-
pán Kosztolányi v Němčiňanech) bylo po provede-
ném šetření zjištěno, že žadatelé hospodaří na
nemovitostech zemědělského podniku ve výměře
vyšší než 500 ha, tedy výměře, která vylučuje
pojem zemědělce podle zemědělského vyrovnacího
řádu a proto je u nich zemědělské vyrovnací řízen,
nepřípustní (§ 1, odst. 1 vládn. nař. č. 76/1936
Sb. z. a n. ). Proto byly jim žádosti vráceny.
V jednom případě (MUDr Mikuláš Merwan
v Prešově) byl zemědělský podnik žadatelův během
5
řízení o žádosti v dražbě prodán a tudíž žádost
stala se bezpředmětnou a byla žadateli vrácena.
Pokud jde o zbývající tři případy, nebyl v jednom
z nich (dr Juraj Kubinyi v Demänové) dán vládou
souhlas, neboť podle výsledků šetření bylo zřejmo,
že řízení vyrovnací by stejně musilo býti soudem
zastaveno podle § 65. č. 5 vyr. ř., poněvadž ma-
jetkový úpadek dlužníkův byl způsoben jeho hospo-
dařením a dlužník nemohl by očividně platiti splát-
ky na vyrovnací kvótu, kdežto ve zbylých dvou
případech (Mac Bergr v Hanisce a Jan Klimó
v Behyncích) vláda souhlas dala. V jednom z nich
(Jan Klimó) šlo o žadatele podávajícího žádost
v jazyku maďarském.
Z toho je patrné, že jsou zcela nesprávné jak
domněnky, že jsou žádosti vyřizovány s hlediska
národnostní politiky, tak tvrzení, že žadatelům
maďarské národnosti důsledně se odpírá svolení
potřebné k zahájení zemědělského vyrovnacího ří-
zení. Právě tak je vymyšlené i tvrzení, že vláda
se usnesla na rozhodnutí, kterým má býti v bu-
doucnu zabráněno, aby Maďaři mohli získati ne-
movitosti z dražeb a parcelací.
V Praze dne 27. března 1937.
Předseda vlády:
Dr. M. Hodža v. r.
857 VIII (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance O. Borkaňuka,
že se od rolníků na Podkarpatské Rusi vybí-
rají daně z jedlých olejů (tisk 691/I).
Podle § 1 vládního nařízení ze dne 1. července
1936, č. 181 Sb, z. a n. pokládá se za jedlý mastný
olej podléhající dani z umělých jedlých tuků též
olej slunečnicový. Zákon o dani z umělých jedlých
tuků neobsahuje ustanovení, podle něhož by mohl
býti osvobozen od této daně slunečnicový olej, vy-
ráběný rolníky pro vlastní spotřebu. Aby mohlo
býti vyhověno požadavku uplatňovanému v inter-
pelaci, bylo by nutno zmíněný zákon novelisovati.
Ministerstvo financí projednává tuto věc s pří-
slušnými ministerstvy, jednání však dosud nebylo
skončeno.
V Praze dne 25. března 1937.
Ministr financí:
Dr. Kalfus v. r.
Překlad ad 857/I
Отв'Ьтъ
Министра школъ я народнаго про-
свЪщен!я
на интерпелляцию депутата
д-ръ С. А. Фенцика
о карпаторусскомъ студенчества
(п. 737/1).
Интерпеллящя по своему содержанию
не касается поля деятельности Министер-
ства сощальнаго обезпечешя, поэтому на
нее отвечаю я самъ.
Министерство школъ и народнаго про-
свЪщешя при распределены стипендш
учащимся, нашимъ гражданамъ безъ
различ!я ихъ происхождетя, д%йствуетъ
съ найвозможно большей доброй волей,
придерживаясь принципа, что стипендий
можетъ получить только неимущий про-
ситель, но старательный и учащшся съ
надлежащими успехами. Простое рас-
предълеше стипендий по народностямъ
вело бы къ неединообраз!ю, къ неспра-
ведливостямъ и строгостямъ со стороны
социальной. Затъмъ до сихъ поръ не бы-
ло конкретныхъ жалобъ на то, что
обоснованныя просьбы подкарпаторус-
скихъ просителей не были бы удовлетво-
рены.
Согласно законному одобрешю со-
отвътственной статьи опредъленнаго на-
значешя въ государственномъ бюджет*
на 1937 г. въ жизнь вошлы государствен -
ныя стипендш для подкарпаторусскаго
студенчества, подобныя студенческимъ
стипенд!ямъ, предназначеннымъ до сихъ
поръ лишь для слушателей высшихъ тех-
ническихъ школъ изъ Восточной Слова-
кии. Въ будущемъ Министерство школъ
и народнаго просвъщешя обсудитъ воз-
можность расширить эти стипендш и на
подкарпаторусское студенчество въ дру-
гихъ высшихъ учебныхъ заведешяхъ.
Относительно же постройки общежития
для подкарпаторусскихъ студентовъ, за-
мътимъ, что государство само общежитий
не устраиваетъ. Что же касается помъ-
шен!я студентовъ-подкарпатороссовъ въ
уже существующихъ общежип'яхъ и
оставлешя въ нихъ учебныхъ мъстъ для