7
vážnost všechna zákonná ustanovení o zubním lé-
kařství a zubní technice a budí smutný dojem
o naprosté bezmocnosti dohlédacích správních
úřadů?
V Praze dne 22. dubna 1937.
Dr Novotný,
Hlinka, Haščík, Holeček, Trnka, Jan Sedláček,
dr Sokol, Sidor, Sivák, dr Pružinský, Dembovský,
Zvoniček, Ježek, Špaček, Chmelík, dr Rašín, Kne-
bort, inž. Protuš, Turček, dr Štůla, dr inž. Toušek,
dr Domin, dr Tiso.
888/VIII.
Interpelace
poslance Františka Ježka a Jozefa Siváka
ministru železnic
o zařazení železničního staničního úřadu
v Německém Pravnu, okres Prievidza na
Slovensku, do skupiny C činovného.
Železniční úřad v Německém Pravnu, okres Prie-
vidza na Slovensku, byl až do posledního sčítání
lidu v prosinci 1930 zařazen do skupiny C činov-
ného. Podle výsledku jmenovaného sčítání byla
však obec Německé Pravno přeřazena na základě
oběžníku ministerstva financí ze dne 10. září 1931,
č. 75. 431/31-VII-20, do skupiny míst D činovného
a od 1. října 1931 až dosud jest zaměstnancům
jmenovaného úřadu vypláceno činovné míst sku-
piny D přesto, že později při sčítání lidu byl kon-
statován omyl v počtu obyvatelstva této obce a
přesto, že tento omyl by opraven ve Zprávách
státního úřadu statistického č. 18-20, str. 143,
kdy byl konstatován počet obyvatelstva 2. 147;
tedy počet obyvatelů, podle něhož patří místo do
skupiny C činovného.
U ministerstva vnitra byla projednána tato zá-
ležitost pod č. 23. 212/31, 30. 179/31, 70. 862/1931.
Ministerstvo železnic výnosem ze dne 21. čer-
vence 1936, č. 39. 400 pers. /1-1936. sdělilo Spolku
českých úředníků železničních v této věci, že otáz-
ku činovného nelze řešiti, dokud nebude právo-
platně rozhodnuto o prejudiciální otázce změny
hranic obcí Německé Pravno a Chvojnice, která se
projednává instanční cestou. Ministerstvo železnic
zde odůvodňuje své zamítavé rozhodnutí projedná-
vaným sporem mezi obcí Německé Pravno a Chvoj-
nice o změnu jich hranic, což je nesprávné, neboť
dosud část chotáru obce Chvojnice patří podle
rozsudku nitranské sedrie č. P 923/1916 Němec-
kému Pravnu a jest nerozhodno, jak v budoucnu
budou hranice upraveny.
Spor vleče se již řadu let a nic nenasvědčuje
tomu, že v dohledné době bude skončen. Takovéto
spory, které se mohou protáhnouti na celá deseti-
letí, nemohou a nesmějí býti příčinou ke zkraco-
vání příjmů železničních zaměstnanců.
Podepsaní táží se pana ministra železnic:
1. Zda je ochoten tento případ, v němž želez-
niční zaměstnanci jsou ve svých příjmech bez-
důvodně poškozováni, dáti vyšetřiti a
2. zda je ochoten naříditi, aby železniční staniční
úřad v Německém Pravnu, okres Prievidza na Slo-
vensku byl podle práva zařazen do skupiny C či-
novného ?
V Praze, dne 23. dubna 1937.
Ježek, Sivák,
Turček, Drobný, dr Pružinský, Sidor, Haščík,
Kendra, Slušný, Šalát, dr Sokol, dr Tiso, Jan Sedlá-
ček, dr inž. Toušek, dr Štůla, Zvoniček, Trnka,
Špaček, Chmelík. dr Rašín, dr Novák, inž. Protuš,
Holeček, dr Domin, Knebort.
888/IX.
Interpelace
poslance A. Hatiny
ministru sociální péče
o zřízení a organisaci hlavního a obvodních
poradních sborů.
Ministerstvo sociální péče zřídilo svého času
instituci poradních sborů, sestávající z Hlavního
poradního sboru se sídlem v Praze při Minister-
stvu sociální péče a z Obvodových poradních sborů
při všech živnostenských inspektorátech.
Členové sborů byli delegáti organisaci mládeže
všech koalovaných stran. Předsedou obvodových
poradních sborů byl živnostenský inspektor.
Hlavní i Obvodové poradní sbory měly zasaho-
vati všude tam, kde se ukázala potřeba zákona,
nařízení aneb jiného opatření k sociální ochraně
pracující mládeže. Měly se zabývat otázkami vzta-
hů k zaměstnavatelům, ochrannými a zdravotními
opatřeními ve velkých závodech a uváděti v život
nabyté zkušenosti.
Tyto poradní sbory jak hlavní tak i obvodové
pracovaly několik let a vykazovaly velmi blaho-
dárnou činnost ve prospěch pracující mládeže. Je
přirozené, že sbory tak jak začaly působiti, zcela
nevyhovovaly nejen po stránce jich organisace, ale
i pro svou nedostatečnou kompetenci. Tak bylo
zejména požadováno, aby jim byla dána kompe-
tence, aby mohly kontrolovat, kterak se v praksi
osvědčují zákony a nařízení, vydané ve prospěch
pracující mládeže.
V posledních několika letech činnost těchto
sborů velmi poklesla, ba značný počet obvodních
sborů poradních neexistuje vůbec. Příčinu toho je
nutno spatřovati ve velmi značné fluktuaci mla-
dých, čímž některé poradní sbory jsou úplně bez
členstva, ve změně pobytu, v resignaci na členství,
ve výměně činovníků; nejsou dávány direktivy
Hlavním poradním sborem, kterými by se měly
Obvodové sbory ubírati a posléze žádoucí reorga-
8
nisace jak Hlavního tak Obvodových sborů nebyla
provedena, nebyla vytčena délka funkčního období,
čímž nebylo zaručeno jich omlazování.
Táží se proto podepsaní pana ministra:
a) Jsou mu známy nynější poměry Hlavního a
Obvodových poradních sborů, jichž práci ve pro-
spěch pracujícího dorostu nelze podceňovati;
b) je mu známo, že nebyla provedena nutná re-
organisace těchto sborů, jediné to instituce, která
pečovala o zdravotní a sociální poměry pracující
mládeže;
c) jaká opatření hodlá pan ministr sociální péče
učiniti, aby Hlavní i Obvodní poradní sbory mohly
opět fungovati, aby byla provedena jich reorgani-
sace a aby byla zajištěna ochrana pracujícího do-
rostu.
V P r a z e dne 27. dubna 1937.
Hatina,
Uhlíř, dr Klapka, David, Tykal, Zeminová, Jen-
šovský, dr Patejdl, F. Langr, Stejskal, dr Lukáč,
Babek, Fiala, Tichý, Netolický, Bátková-Žáčková,
Bergmann, Lanc, Mikuláš, Richter, Šmejcová,
dr Kozák.
888/X.
Interpelace
poslanců Frant. Uhlíře a Ervína Tichého
ministru vnitra
o šikanování příslušníků československé
církve u okresního úřadu v Novém Jičíně.
Podepsaní obrátili se před nedávným časem in-
terpelací na vládu republiky, v níž ilustrovali ne-
zdravé poměry na okresním úřadě v Novém Ji-
číně. Jako doklad uváděli v interpelaci případ Ja-
roslava Huvara, rolníka v Albrechtičkách č. 11,
jenž zemřel 24. února 1936 a byl zpopelněn 26.
února 1936. Okresní úřad v Novém Jičíně víc jak
rok, přes trvalé urgence osobní i písemné, nevyři-
zoval žádost pozůstalých, co se má státi s pope-
lem zemřelého. Teprve v těchto dnech rozhodl
okresní úřad v Novém Jičíně tuto vleklou zále-
žitost, která způsobila mnoho nevole v celém
kraji, ale rozhodl tak, že jest v tom spatřovati
buď neschopnost referenta, který tento případ vy-
řizoval nebo úmysl stále šikanovati rodinu zemře-
lého rolníka Huvara, která je vyznání českosloven-
ského.
Pozůstalí žádali farní úřad v Albrechtičkách,
aby mohli uložiti urnu s popelem zesnulého do
pomníku, který bude postaven v části hřbitova,
vyhrazeného nekatolíkům. Farní úřad sdělil vdově
19. června 1936, č. 190 toto: "Podepsaný pro-
testuje tímto proti uložení popelnice s popelem
Jaroslava Huvara do pomníků na konfesním hřbi-
tově v Albrechtičkách, poukazuje na rozhodnuti
zem. úřadu v Praze 19. /2. 1936, č. 3098/4 z roku
1934-7, kde zemský úřad zamítá s konečnou plat-
ností odvolání strany, která hájila, že jest opráv-
něna uložiti popelnici s popelem M. D. vyznání
čsl. do pomníku dceřina na konfesním hřbitově
v Ř. Výměr zní: O způsobu, jakým jest ukládati
popel z mrtvol na hřbitovech obsahuje závazné
ustanovení § 14, odst. 2, věta 2 zákona dtto 7. /12.
1921, číslo 464 Sb. z. a n. pravě, že o ukládání
popele na hřbitově platí tytéž předpisy jako u po-
chovávání mrtvol na hřbitově. Ježto podle dvor-
ního dekretu dtto 23. /8. a 13. /9. 1784, číslo 2951
jest nutno na hřbitovech ukládati mrtvoly jen do
země, je souditi z citovaného § 14, zák. č. 464/1921
Sb. z. a n., že tentýž způsob uložení platí i pro
urny s popelem, pokud jsou ukládány na hřbito-
vech. Podepsaný svoluje k uložení urny do země
na části vykázané nekatolíkům. Na přilehlé části,
patřící obci, jest dosti místa k postavení hrobky
a k uložení urny dle dobrozdání obecní rady. "
Podepsán Stanislav Suchánek, farář.
Proti tomuto rozhodnutí farního úřadu podali
pozůstalí žádost okresnímu úřadu v Novém Jičíně,
aby směli uložiti urny s popelem do pomníku. Té-
měř 10 měsíců nebyla jejich žádost vyřízena a
teprve 8. dubna 1937, číslo 4127/IX. 37 vydal
okresní úřad v Novém Jičíně rozhodnutí, v němž
zamítá žádost pozůstalých, aby směli uložiti urnu
s popelem do pomníku a odůvodňuje to citovaným
dvorním dekretem z roku 1784.
Při tom okresní úřad v Novém Jičíně vůbec ne-
přihlédl k jasnému znění § 14, odst. 2, zákona ze
dne 7. /12. 1921, číslo 464 Sb. z. a n., které vý-
slovně stanoví, že "popelnice s popelem buďtež
ukládány na hřbitovech, v kolumbariích nebo ji-
ných místech k tomu určených, pod zemi nebo nad
zemí a že o ukládání popele z mrtvol na hřbitově
platí tytéž předpisy, jako u pochovávání mrtvol
na hřbitově".
Není pochyby o tom, že tímto jasným ustano-
vením zákona je dána možnost uložiti popelnici
s popelem zesnulého Jaroslava Huvara především
na hřbitově a za druhé nad zemí, čili v tomto pří-
padě v pomníku. Není myslitelné, aby se na uve-
dený případ vztahovala druhá polovina věty jedna-
jící o ukládání popele z mrtvol. V tomto případě
nejedná se o uložení popele z mrtvého, ale o ulo-
žení popelnice s popelem. Kdyby mělo platiti roz-
hodnutí okresního úřadu v Novém Jičíně, dochá-
zelo by k absurdnostem, neboť by musela být
všechna kolumbaria uložena pod zemí, nesměli by
míti pozůstalí urny s popelem pietně uloženým ve
svých bytech a pod. a pak by také slůvka "nad
zemí", "jiných místech" byla úplně zbytečná.
Upozorňujeme také na rozhodnutí N. S. S., že
ani církev nesmí brániti slušnému pohřbení popel-
nice s popelem na hřbitově konfesním, ale že tato
může býti uložena i do pomníku, nebo na jiných
místech k tomu určených "pod zemí", nebo "nad
zemí", jak ustanovil § 14, odst. 2, zákona číslo
464/1921 Sb. z. a n.
V důsledku toho táží se podepsaní pana mi-
nistra vnitra:
a) jest mu tento případ znám a ví o tom, jak
okresní úřad v Novém Jičíně ztrpčuje stranám
československého vyznání jednání s ním?
b) je pan ministr vnitra ochoten rozhodnouti
citovaný případ ve smyslu žádosti pozůstalé ro-
diny a ve smyslu zákona č. 464/1921 Sb. z. a n.,
9
§ 14, odst. 2, jenž mluví proti rozhodnutí okres-
ního úřadu v Novém Jičíně a tím vyhověti odvo-
lání pozůstalé vdovy, podané zemskému úřadu
v Brně dne 22. dubna 1937?
c) jest pan ministr vnitra ochoten učiniti
vhodná opatření na okresním úřadě v Novém Ji-
číně, aby se podobné případy neopakovaly, aby
příslušníci všech konfesí mohli se stejnou dů-
věrou se domáhati svých zákonných práv?
V P r a z e dne 27. dubna 1937.
Uhlíř, Tichý,
Richter, Jenšovský, dr Klapka, Zeminová, David,
Babek, Fiala, dr Lukáč, Tykal, dr Kozák, Hatina,
Netolický, Bergmann, F. Langr, Mikuláš, dr Neu-
man, dr Stránský, Lanc, dr Moudrý, dr Patejdl,
dr Klapka, Stejskal, Polívka.
888/XI.
interpelace
poslanců Františka Uhlíře a Al. Bábka
vládě republiky
pro naléhavou pomoc bývalým zaměstnan-
cům dvorů Luhy v Kopřivnici ocitnuvším
se na pokraji zkázy v důsledku nesprávné
provedené pozemkové reformy.
Pozemková reforma, provedená po převrate
v československé republice, nesplnila namnoze
ten účel, jenž jí byl sledován. Měla býti velkory-
sým řešením zemědělské otázky s hlediska sociál-
ního, měly se jí zabezpečiti statisíce zemědělských
rodin, zápasících o existenci na několika měřicích
půdy. Pozemková reforma nebyla v nesčetných
případech řešena s tohoto sociálního zřetele, ale
stala se naopak prostředkem křivd, jimiž dodnes
trpí malý zemědělec. Nejen, že nebyla provedena
úplně, ale i tam, kde byla prováděna, nebyla pro-
vedena dobře, jak o tom svědčí řada stížností.
Těmito poměry zabýval se zejména v poslední
době zemědělský výbor poslanecké sněmovny, kde
se jménem čs. strany národně socialistické domá-
hal poslanec A. Babek odstranění křivd pozemko-
vou reformou spáchaných a žádal důkladnou její
revisi.
Jako doklad, jak tvrdě byli postiženi právě lidé,
celý život pracující na půdě, uvádějí podepsaní ná-
sledující křiklavý případ.
Bývalí zaměstnanci na arcibiskupském panství
dvoru Luhy v Kopřivnici, jenž byl v parcelačním
řízení, zbaveni byli své stálé služby a při parce-
laci přiděleny jim byly tak nedostatečné příděly
půdy, že dnes jsou se svými rodinami na pokraji
zkázy.
Žádný z bývalých zaměstnanců dvoru Luhy ne-
mohl si ze své skrovné mzdy a deputátu ušetřiti
pro budoucnost ničeho. Měli sice na základě zá-
kona o pozemkové reformě při parcelaci velko-
statku v prvé řadě nárok na odškodnění, ale toto
se stalo vlastně jejich zkázou.
Především žádnému z nich se nedostalo tako-
vého přídělu půdy, aby ho uživila a dala výživu
téměř ve všech případech početným rodinám.
Mimo to byly jim předány hospodářské budovy
ve velmi schátralém stavu a to za cenu nepoměrně
vysokou. Konečně odbytné v hotovosti bylo jim
vyplaceno zkráceně o plných 50%.
Hotového kapitálu žádný z nich neměl, ani míti
nemohl a tak kupoval novou zemědělskou usedlost,
pořizoval mrtvý i živý inventář a opravoval cha-
trné budovy za peníze získané úvěrem. Do všeho
pak zasáhla všeobecná hospodářská krise, mno-
hého stihlo mimo to i jiné neštěstí a katastrofa
byla úplná.
Z dřívějších sice chudých, ale spokojených za-
městnanců, stali se předlužení a starostmi ubití
a hladovějící majitelé-žebráci, kráčející pozvolné
zkáze nezadržitelně vstříc.
Nepomohlo ani, že někteří se pokusili o země-
dělské vyrovnání. Učinili tak, ale tím si svoji
neutěšitelnou situaci ještě zhoršili.
K ilustraci poměrů uvádíme několik jednotlivých
případů:
Jan Petr z Kopřivnice čp. 151 s manželkou a
10 dětmi žádal o příděl 8 ha půdy a obdržel 3 ha.
Před rasem byl pro nouzi nucen odprodati 20 a.
Při vyrovnávacím řízení činil odhad jeho majetku
68. 300 Kč, ale knihovní a neknihovní dluh činí
83. 060 Kč. Hospodářské budovy se nacházejí ve
velmi špatném stavu a jejich oprava by vyžado-
vala nejméně 20. 000 Kč nákladů. Jan Petr byl
sice krátký čas zaměstnán v továrně Tatra, ale
v době krise byl propuštěn s poukazem, že obdržel
po parcelaci velkostatku příděl a že má býti
z čeho živ. Jak vzniklo jeho předlužení: Po ná-
vratu z války světové bez úspor, finančně vyčerpán
převzal příděl za vypůjčené peníze. Krátce na to
mu vážně onemocněla žena a po 2leté nemoci ze-
mřela. Toto neštěstí ho zatížilo velikou položkou.
Nákup drahého inventáře, jmenovitě živého, vyža-
doval značného nákladu a to vše se dělo za vy-
půjčené peníze. Nepatrný příděl, jejž obdržel, na-
prosto nestačí vyživiti tak početnou rodinu. Bylo
nutno tedy stále pro rodinu přikupovati, ale
příjmů pro to nebylo. Vše se dálo na úvěr. Nepo-
mohlo ani zemědělské moratorium, ani v poslední
době zemědělské vyrovnání, ba naopak, toto opa-
tření ještě více jeho situaci zhoršilo.
Druhý z postižených je Jan Vyvial z Kopřivnice
čp. 154 se ženou a 4 dětmi ve stáří od 5 do 10
roků. Jeho otec, který pracoval na velkostatku
téměř 40 roků, obdržel při parcelaci 8 měřic půdy
a hospodářské budovy ve velmi schátralém stavu.
Knihovní i neknihovní dluh činí 46. 000 Kč. Jan
Vyvial převzal majetek po svém zemřelém otci již
úplně zadlužený, neboť tak jako jiní deputátníci
i tento přebíral půdu na dluh. Musil si z výpůjčky
zaplatiti jak příděl, tak mrtvý i živý inventář.
Brzy na to vyhořel a na pojistce obdržel pouze
1337 Kč.
Další jest Josef Kovář z Kopřivnice čp. 154 se
ženou a 4 dětmi a 2 vnoučaty. Kovář po utrpěném
zranění ztratil jedno oko a ohluchl. Z parcelace
obdržel pouze 9 měřic půdy a v neutěšeném stavu
hospodářské budovy. Má 27. 000 Kč dluhů a z nouze
již musel měřici pole prodati. I on si opatřil hos-
2
10
podářství výpůjčkou a nedostatečný přiděl ke krytí
potřeb rodiny zvyšoval jeho dluh, takže i jeho si-
tuace je dnes hrozivá.
Jiný z postižených Jan Hykel z Kopřivnice čp.
154 s manželkou a 10 dětmi žádal při parcelaci
o přiděl 7 ha, ale obdržel pouze 3 ha 40 a. Knihov-
ního a neknihovního dluhu má 116. 000 Kč. Také
on při převzetí přídělu začínal s dluhem pro ne-
dostatek hotového kapitálu. Hospodářská budova
mu byla přidělena v tak chatrném stavu, že mu
bylo místním úřadem zakázáno v ní bydleti. Musel
starou budovu rozbořiti a novou postaviti za vy-
půjčené peníze. Rovněž na pořízení inventáře,
zvláště živého, jenž byl v pořizovací době velmi
drahý (cena krávy obnášela až 6000 Kč), byl nu-
cen všechno si vypůjčiti. Své 4 syny nechal učit
řemeslu v naději, že po vyučení pomohou spláceti
dluh. Hospodářská krise však rozhodla jinak. Po
vyučení zůstali všichni bez zaměstnání a otec je
musel živiti a podporovati. Ani zemědělské mora-
torium a zemědělské vyrovnání mu nesprospělo,
ale ještě více poškodilo.
Další postižený je Josef Navrátil z Kopřivnice
č. 154 s manželkou a 4 dětmi, žádal o příděl 5 ha
půdy, obdržel však pouze 1 ha 80 a a hospodářské
budovy v bídném stavu. Celkový jeho dluh činí 19. 000
Kč. Ani on neměl žádných úspor a zejména válka,
kterou celou ztrávil na vojně, jej úplně zruinovala,
takže parcelační příděl převzal na úvěr. Příděl
byl naprosto nedostatečný k výživě rodiny, bylo
třeba stále do domácnosti a hospodářství přikupo-
vati. Nebylo možno ani platiti úroky a splátky
na dluh a tak dluh rostl. Situace jeho je rovněž
hrozivá.
Bývalý deputátník Josef Filip z Kopřivnice
č. 154 s manželkou a 4 dětmi ve stáří od 18 mě-
síců do 14 let, živící stářím a prací sedřeného
tchána a slabomyslnou švagrovou, žádal o příděl
20 měřic půdy, obdržel však pouze 10 měřic a
budovy v prabídném stavu. Dnešní jeho dluh činí
30. 000 Kč. Sám pak je stižen těžkým revmatis-
mem a po 30 měsíců nebyl schopen práce. Tchán
jeho, přebírající parcelační příděl po
26 leté službě
na panství, neměl dostatečných úspor a musel, tak
jako všichni vpředu uvedení, začíti s dluhem.
Kromě toho před několika léty vyhořeli a stavbou
nové budovy se velmi zadlužili.
Všem uvedeným zemědělcům hrozí existenční
zhroucení a základní jeho příčina je u všech
stejná: nedostačující příděl k vyživení rodiny a
dluhy, s nimiž všichni začínali. Je potřebí všem
postiženým rychlé pomoci, neboť se jedná o ro-
diny s mnoha dětmi, jež bez své viny upadly do
strašné Situace, z níž není - nebude-li pomo-
ženo - jiné vyhlídky nežli úplný bankrot a že-
brácká hůl. To přece se pozemkovou reformou
nesledovalo.
V důsledku toho se obracejí podepsaní na vládu
republiky o bezodkladnou pomoc a táží se:
a) jsou vládě tyto případy úžasné lidské bídy
známy?
b) jest vláda ochotna napraviti chyby, které
se staly při provádění pozemkové reformy a chce
zejména v tomto případě rychle podati pomocnou
ruku k záchraně uvedených rodin?
c) jest vláda ochotna poskytnouti postiženým
rodinám bezúročnou půjčku za účelem sanace je-
jich hospodářství?
d) jest vláda ochotna poskytnouti uvedeným
rodinám větší příděl půdy, jenž by je uživil a
z nějž by mohly dosavadní dluh umořovati?
e) jest vláda ochotna usaditi případně některé
z těchto rodin v jiných krajích na dostatečné vý-
měře půdy?
V Praze dne 27. dubna 1937.
Uhlíř, Bábek,
Hatina, dr Klapka, Bergmann, dr Kozák, Polívka,
F. Langr, dr Neuman, Tichý, Stejskal, Jenšovský,
Bátková-Žáčková, Zeminová, David, Richter, Neto-
lický, dr Patejdl, Mikuláš, dr Lukáč, Šmejcová.
888/XII (překlad).
Interpelace
poslance inž. F. Karmasina
ministrovi národní obrany
o pobuřujícím nápisu v kantině dělostřelec-
kého pluku č. 110 v Žilině.
Bylo zjištěno, že ve vojenské kantině dělostře-
leckého pluku č. 110 v Žilině jest vyvěšen tento
všeobecně viditelný nápis:
"Před nimi šíří se hrůza a smrt,
Germánská vojska prochází v krvi
k Pomořanům".
Tento nápis jest hrubou nevlídností k Německé
říši. Odporuje a příčí se opakovaným ujištěním
pana ministra pro zahraniční věci, že českosloven-
ská zahraniční politika klade velkou váhu na dobrý
sousedský poměr k Německé říši.
Mimo to hodí se tento nápis k tomu, aby po-
buřoval k nenávisti proti německému národu a
urážel národnostní city příslušníků československé
branné moci německé národnosti.
Interpelující táží se pana ministra národní
obrany:
Jest pan ministr ochoten učiniti opatření, aby
vytýkaný nápis ve vojenské kantině dělostřelec-
kého pluku č. 110 v Žilině byl odstraněn?
V Praze, dne 22. dubna 1937.
Inž. Karmasin,
Fischer, Axmann, Franz Němec, inž. Künzel,
G. Böhm, dr Jilly, Wollner, dr Peters, dr Kellner,
Jobst, Rösler, inž. Lischka, dr Eichholz, dr Zip-
pelius, dr Hodina, Jäkel, Sandner, Gruber, Obrlik,
dr Rosche.
888/Xm (překlad).
Interpelace
poslanců R. Axmanna a F. Nitsche
11
ministrovi vnitra,
že orgány frývaldovské státní policie jsou
silně podezřelé, že se dopustily zlého
nakládání.
V sobotu dne 3. dubna 1937 bylo hlášeno po-
slanci sudetskoněmecké strany Rudolfu Axman-
novi, že na strážnici státní policie ve Frývaldově
rozbil jeden vězeň okenní tabuli a volal na kolem-
jdoucí, aby ihned poslali lékaře do policejního vě-
zení, protože jeho přítel potřebuje nutně lékař-
skou pomoc. Byl prý poraněn při týrání. Poslanec
Axmann dohodl se s poslancem Nitschem a pro-
hlásil, že je ochoten zakročiti na policii. Když
přišel před policejní strážnici, zjistil, že okna poli-
cejního vězení byla skutečně vytlučena a před
radnicí bylo viděti větší rozčilený hlouček. Na po-
licejní strážnici byl přítomen okresní lékař dr
Zislavsky. Dále mohl zjistiti, že na strážnici byl
přítomen vězeň, který prohlásil v přítomnosti po-
slance Axmanna a dvou jiných civilních osob, že
jeho přítel byl zbit. Tyto údaje byly však popřeny
službu konajícím orgánem. Poslanec Axmann chtěl
na to mluviti s policejním radou dřeni Vánkem,
s nímž však bylo lze mluviti jen telefonicky a
který prohlásil, že se za hodinu dostaví na poli-
cejní strážnici, kde ho má poslanec Axmann oče-
kávati. Ačkoliv věc byla naléhavá, slíbil to poli-
cejní rada dr Vaněk teprve tehdy, když poslanec
Axmann prohlásil, že o této události vyrozumí
zemský úřad a ministerstvo vnitra. Přes tento
slib a přes výslovný příkaz a ačkoliv se poslanec
Axmann legitimoval jako volený poslanec česko-
slovenského Národního shromáždění, nechtěli mu
dovoliti, aby čekal na policejní strážnici na
příchod policejního rady dr Vaňka. Během čekání
přišel také poslanec Nitsch na policejní strážnici.
Po příchodu policejního rady dr Vaňka žádali
poslanci, aby tento případ byl vysvětlen a nalé-
hali, aby oba vězni byli předvedeni, aby měli pří-
ležitost přesvědčiti se o tom, že vězni nebyli podle
údajů policejních orgánů zraněni. Policejní rada
dr Vaněk příkře odmítl předvedení vězňů pozna-
menav, že oba vězni nebyli zbiti a že vězni nyní
patří policii. Budou potom předáni řádným sou-
dům. Poslancům nebylo tudíž možno, aby dosáhli
řádného vysvětlení tohoto případu, ačkoliv policej-
ním orgánům a zvláště policejnímu radovi dr Vaň-
kovi by bylo bývalo možno předvedením postiže-
ných vězňů dokázati bezdůvodnost nařknutí, že
jeden z nich byl bitím poraněn. Pro odepření před-
vedení vězňů byl poslanec Axmann nucen ihned co
nejdůrazněji protestovati u zemského úřadu pro
pravděpodobně nezákonný postup orgánů frýval-
dovské státní policie. Na zemském úřadě prohlásili
poslanci Axmannovi, že budou ihned zahájena po-
třebná vyšetřování o tomto případě a že poslanci
Axmannovi bude příštího dne odpověděno. V ne-
děli dne 4. dubna 1937 sdělil vládní rada zem-
ského úřadu dr Pavelek poslanci Axmannovi, že
jde o obvyklý případ.
Okolnost, že se okresní lékař dr Zislavsky bě-
hem těchto událostí dostavil třikrát na policejní
strážnici, byla odůvodněna tím, že jeden z vězňů
krvácel z nosu. Ježto nebylo v sobotu dne 3. dubna
1937 již možno spojiti se telefonicky a minister-
stvem vnitra, mohl poslanec Axmann podati svůj
protest se současnými poznámkami na minister-
stvo vnitra teprve v neděli dne 4. dubna 1937.
Tento případ vyvolal mezi obyvatelstvem velké
znepokojení a rozrušení. Nelze míti za to, že vě-
zeň se odhodlá k zoufalému činu, totiž k tomu, že
vytluče okno policejního vězení a volá kolemjdoucí
na pomoc jen proto, že jiný vězeň krvácí z nosu.
Naopak vzniká naléhavé podezření, že skutečně
došlo k vážným zraněním jednoho zatčeného, zvlá-
ště když policejní úředníci a zvláště policejní rada
dr Vaněk odpírali přesvědčiti uvedeného poslance
a znepokojený dav o opaku předvedením uvězně-
ných.
Ježto se lze domnívati, že nezákonným postu-
pem policejních orgánů vznikne zatčeným nepo-
měrná újma, je tím dána naléhavost této inter-
pelace.
Interpelanti se tudíž táží pana ministra vnitra:
1. Je pan ministr ochoten dáti vyšetřiti vytý-
kaný stav věci ?
2. Jaká opatření proti orgánům frývaldovské
státní policie a zvláště proti policejnímu radovi
dr Vaňkovi zamýšlí pan ministr v tomto případě
učiniti?
V Praze, dne 15. dubna 1937.
Axmann, F. Nitsch,
G. Bohm, dr Peters, dr Hodina, Sogl, E. Köhler,
dr Rosche, Fischer, Illing, Nickerl, Klieber, Woll-
ner, Kundt, inž. Richter, inž. Lischka, dr Holota,
dr Porubszky, dr Szüllo, Budig, inž. Künzel, Hirte,
Obrlik, Wagner, dr Eichholz, inž. Karmasin,
Knöchel, inž. Peschka, dr Zippelius, Birke, Hollube,
Gruber, dr Jilly, dr Kellner, Jobst, Rösler, Stangl,
Jäkel, dr Köllner, May, Sandner, inž. Schreiber,
Knorre, Frank, Petrášek, Jaross, A. Nitsch,
Szentiványi, dr Korláth, Esterházy, Franz Němec.
888/XIV (překlad).
Interpelace
poslance A. Jobsta
ministrovi vnitra
o mylném názoru policejního rady Emericha
Vyskočila ze státního policejního úřadu
v Prachaticích, že by bylo třeba hlásiti
schůze omezené podle § 2 zákona čís. 135/
67 na zvané hosty.
Dne 24. března 1937 předvolal správce státního
policejního úřadu v Prachaticích, policejní rada
Emerich Vyskočil, důvěrníka místní organisace
sudetskoněmecké strany, předseda Konrád Hen-
lein, ve Zbytinách u Volar, pana Františka Kollera,
zedníka ve Zbytinách čís. 39, na státní policejní
úřad.
Ve Zbytinách měla se krátce před tím konati
schůze omezená podle § 2 shromažďovacího zá-
kona na zvané hosty. Tato však byla rozpuštěna.
Pan policejní rada Vyskočil vytýkal místnímu dů-
věrníkovi sudetskoněmecké strany Františku Kol-