8
zaměstnání, rubriku pro počet děti (do 6 let, ško-
lou povinných, výdělečně činných, bez práce), pak
pro záznamy o úpisech (najednou či v měsíčních
splátkách) a konečně o darech za jednotlivé mě-
síce listopad až březen.
Vyplňováním těchto lístků byli pověřeni či-
novníci místní skupiny cvikovské E. A. Rausch a
Vil. Vogel z Cviková. Vyplňování lístků prováděli na
městském úřadě cvikovském a to na podkladě evi-
denčních lístků ohlašovacího katastru obce cvikov-
ské, k čemuž jim dal starosta obce souhlas. Stalo
se tak proto, že z ohlašovacího katastru byla nej-
spolehlivěji zřejmá data o zaměstnání, stavu osob
a počtu dětí, kteréžto okolnosti při rozdělování
darů padaly nejvíce na váhu. Katastr obce Cvi-
ková neobsahuje žádných údajů vojenského rázu,
ani jiných údajů, jejichž utajeni by bylo v zájmu
státní bezpečnosti nutné. Proto nemohlo býti ni-
jak proti starostovi obce zakročeno.
Pozornosti bezpečnostních orgánů neušlo, že
před časem v obci cvikovské a v některých jiných
místech procházely se v době večerní skupiny
osob, o nichž je známo, že jsou příslušníky strany
sudetskoněmecké a jichž chování nasvědčovalo
tomu, že má jíti o jakési zvláštní hlídky. Tyto
osoby byly také již tehdy několikráte bezpečnost-
ními orgány podrobeny přísné kontrole. Netřeba
podotýkati, že v případě zjištění jakýchkoliv zá-
vad bylo podle příslušných předpisů zakročeno.
V Praze dne 10. května 1937.
Ministr vnitra:
Dr Černý, v. r.
910/XV (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dr T. Jillyho
o protizákonném zákazu průvodu ze stra-
nicko-politických důvodů a o nepatřičném
chováni úředníků znojemského okresního
úřadu (tisk 766/IV).
V interpelaci citované odůvodnění zákazu
průvodu při dožinkové slavnosti, konané dne 30.
srpna 1936 v Dobšicích, bylo v souhlase s ustano-
vením § 6 shromažďovacího zákona, podle něhož
nepřipouštějí se shromáždění, jichž konání je ne-
bezpečno veřejně bezpečnosti. Zákaz slavnostního
proslovu Jana Brosche byl odůvodněn vzhledem
k tomu, že jmenovaný na předchozích veřejných
shromážděních, která byla opětovně rozpuštěna pro
porušení veřejného klidu a pořádku, ve svých pro-
jevech použil nezákonných výroků, pro něž byl
také soudně potrestán.
Proti uvedeným zákazům nebylo podáno od-
volání a pořadatelé vzdali se tak sami práva, aby
postup okresního úřadu ve Znojmě a důvodnost
jeho opatření byly přezkoumány v instanční cestě.
Tvrzení interpelace o výrocích, které prý
pronesl rada politické správy Mendl, neodpovídá
podle provedeného šetření skutečnosti, resp. jsou
tyto výroky v interpelaci zkresleny.
Vzhledem k tomu neshledávám důvodů k ně-
jakému opatřeni.
V Praze dne 10. května 1937.
Ministr vnitra:
Dr Černý, v. r.
910/XVI (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. E. Peschky,
že ve Fulneku nebyla povolena vývěsná
skříňka (tisk 766/V).
Podle výsledku konaného šetření je rozhod-
nutí okresního úřadu v Novém Jičíně, pokud se
týče rekursní rozhodnutí zemského úřadu v Brně
ve věci, jíž se interpelace týká, místními poměry
ve Fulneku, zejména značným napětím projevují-
cím se mezi politickými stranami, zcela odůvod-
něno v zájmu udržení veřejného klidu a pořádku
a nemám proto důvodu k nějakému opatřeni z dů-
vodu podané interpelace.
V Praze dne 10. května 1937.
Ministr vnitra:
Dr Černý, v. r.
9
910/ XVII (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance R. Sandnera
o nešvarech na poštovním úřadě v Mě-
děnci (tisk 766/VI).
U poštovního úřadu Měděnec jest od konce
roku 1934 systemisováno pouze jedno úřednické
služební místo, a to pro přednostu úřadu.
Závady v úřadování dne 5. listopadu 1936
způsobila poštovní asistentka Anna Lederová,
která byla dnem 22. srpna 1936 přeložena do Mě-
děnce od poštovního úřadu Přísečnice jako přes-
početná. Když její žádosti o zpětné přeložení do
Přísečnice ředitelství nevyhovělo, ohlásila se dne
2. listopadu 1936 telegraficky ředitelství pošt a
telegrafů v Praze nemocnou a uvedla že před-
kládá zároveň lékařský posudek; neuvedla však
druh nemoci.
Jak bylo šetřením zjištěno, předala poštovní
úřad toho dne poštovnímu poslu Františku Enz-
mannovi s příkazem, aby dne 3. listopadu 1936
ráno rovněž ohlásil ředitelství, že onemocněla a
že službu nekoná. Enzmann tak neučinil, úřadoval
ve dnech 3. a 4. listopadu 1936 sám a teprve dne
5. listopadu 1936, když již na všechny úřednické
úkony nestačil, uzavřel úřad pro podání zásilek,
obstarával pouze telefonní a telegrafní spojení a
obrátil se o pomoc telefonicky na poštovní úřad
Přísečnice, který teprve oznámil ředitelství, že
jest poštovní úřad Měděnec bez úřednické síly.
Ředitelství, které vyčkávalo příchodu ohláše-
ného lékařského posudku, obdrželo jej teprve dne
5. listopadu 1936 a vyslalo pak ihned do Měděnce
administrátorku.
Ta začala s přebíráním úřadu dne 6. listopadu
1936, sice před začátkem úředních hodin, zdržela
se však tím a zahájila proto službu pro strany
o 1 hodinu později. Dne 7. listopadu 1936 pak za-
hájila službu u přepážky teprve v 8. 30 hod., ježto
se v důsledku neznalosti místních poměrů zdržela
s výpravou místních a přespolních doručovatelů.
Dne 3. a 4. listopadu 1936 neuvázl tedy chod
služby u poštovního úřadu Měděnec nijak a dne
5. listopadu 1936 byla porucha v provozu způso-
bena pouze poštovní asistentkou Lederovou, kte-
ráž mohla jakožto manželka poštmistra v Reisch-
dorfu, kdež také bydlí, ohlásiti ředitelství pro-
střednictvím tohoto úřadu hned první den. že ne-
koná službu a že ponechala u poštovního úřadu
Měděnec jen poštovního posla.
Pozdější zahájení úřadování pro strany ve
dnech 6. a 7. listopadu 1936 bylo pak okolnostmi
odůvodněno.
Závady u poštovního úřadu Měděnec nebudou
se již ostatně opakovati, neboť ředitelství vyho-
vělo dodatečně žádosti Lederové, přeloživši ji
zpět k poštovnímu úřadu Přísečnice, kdež se me-
zitím jedno úřednické služební místo uprázdnilo,
a pověřilo vedením poštovního úřadu Měděnec
schopného administrátora.
V Praze dne 5. května 1937.
Ministr pošt a telegrafů:
Tučný, v. r.
910/ XVIII (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance G. Obrlika,
že pan ministr financí nepřijal doporuče-
ný dopis (tisk 766/ VIII).
Ministerstvo financí podle stálé prakse nepři-
jímá ze zásadních důvodů dopisů adresovaných
ministru financí na zpáteční lístek (návratku) a
vyžadujících vlastnoručního písemného potvrzení
adresátova o příjmu, ježto je toho názoru, že ne-
lze ministra financí při jeho úředním zaneprázd-
nění zatěžovati ještě podpisováním návratek. O
takový případ šlo zřejmě v případě interpelo-
vaném.
Na této praksi nehodlám ničeho měniti.
Pokud jde o okolnost, že dopis byl v době
mezi odesláním a vrácením do rukou odesílate-
lových otevřen a pak zalepen páskou, dlužno
kon-
statovati, že dopis, jehož přijetí proti podpisu ná-
vratky ministrem financí bylo ministerstvem fi-
nancí odepřeno, nemohl býti vydán z tohoto dů-
vodu vzhledem k platným předpisům poštovním z
rukou orgánů státní poštovní správy; došlo - li te-
dy k otevřeni a opětnému zalepení dopisu, ne-
mohlo se to státi na ministerstvu financí.
V Praze dne 10. května 1937.
Ministr financí:
Dr Kalfus, v. r.
10
910/XIX (původní zněni).
Odpověď
ministra financi
na interpelaci posl. inž. E. Peschky,
že finanční strážnici sužováním brzdějí ci-
zinecký ruch (tisk 766/XIII).
Provedeným Setřením nebylo zjištěno, že by
finanční stráž sužovala cestující obecenstvo a
brzdila tak cizinecký ruch. Pravidelnou a platný-
mi předpisy předepsanou
kontrolu osob v pohra-
ničním pásmu nelze ovšem označovati za trýzně-
ní turistů nebo brždění turistického ruchu. Tato
kontrola jest nutná a finanční stráž je podle § 21
vládního nařízení z 13. prosince 1927, číslo 168
Sb. z. a n. přip. § 6 vládního nařízení z 19. pro-
since 1930, číslo 202 Sb. z. a n. k těmto úkonům
oprávněna.
V případě potřeby může finanční stráž ko-
nati službu i v občanském obleku, jak plyne z
ustanovení 5. odst. § 87 vládního nařízeni číslo
202/1930 Sb. z. a n. Takovéto opatření se při
stihání celních a pasových přestupků velmi dobře
osvědčuje.
K případu v interpelaci uvedenému pozname-
návám toto:
Dne 15. září 1936 měl dozorce finanční strá-
že Antonín Weiss předepsanou hraniční službu v
okolí vesnice Stříbrníc. Na lesní cestě za touto
vesnici u závor zastihl jmenovaný 3 osoby a to
Františka Gabriela, zvěrolékaře ze Starého Města
pod Sněžníkem, nájemce salašní boudy Jungman-
na a magistra Kristena. Gabriel měl sebou pouz-
dro, které mělo podobu pouzdra na fotografický
přístroj. Proto jej dozorce Weiss požádal ve stát-
ním jazyku, aby mu ukázal, co má v tomto
pouzdře. Na tuto výzvu Gabriel nereagoval a šel
- mávnuv posměšně rukou - dále s ostatními
dvěma pány. Teprve na druhý dotaz dozorce
Weisse se Gabriel zastavil a tázal se tohoto ně-
mecky, co od něj žádá. Dozorce Weiss opakoval
opětně ve státním jazyku svoji otázku, načež mu
odvětil Gabriel německy, že nerozumí, aby s ním
Weiss mluvil německy. Dozorce Weiss jej upo-
zornil, že úřední jazyk jest československý a že
Je proto povinen osloviti jej nejprve v tomto ja-
zyku. Zároveň požádal Weiss, poněvadž neovlá-
dá dosud úplně správně německý jazyk, a chtěje
urychliti celé jednání, přítomného p. Jungmanna,
o němž věděl, že mluví dosti dobře česky, aby
byl tak laskav a přetlumočil p. Gabrielovi jeho
služební výzvu. Jmenovaný odepřel tak učiniti a
proto se dozorce Weiss znovu zeptal p. Gabriela
tentokráte německy, co nese v pouzdře. Tento
s pohrdlivým gestem mu pouzdro ukázal a vyňal
z něho dalekohled. Na to jej dozorce Weiss upo-
zornil, že by bylo vhodným, aby dalekohled no-
sil v jiném pouzdře a neuváděl v omyl kontrolní
orgány. Po té dozorce Weiss poděkoval, pozdra-
vil a pokračoval ve své pochůzce.
V jednání dozorce finanční stráže Antonína
Weisse neshledal jsem žádných nesprávností, ze-
jména pak jsem neshledal, že by byl jmenovaný
porušil ústavu, příp. jazykový zákon z 29. února
1920, číslo 122 Sb. z. a n. a vládní nařízení z
3. února 1926, číslo 17 Sb. z. a n. Z vylíčené-
ho děje je totiž patrno, že Weiss jakmile zjistil,
že Gabriel požaduje, aby s ním bylo jednáno
v jazyku menšiny, a jakmile Jungmann odmítl
prokázati mu požadovanou laskavost a přetlumo-
čiti Gabrielovi jeho slova, provedl úřední jed-
nání s Gabrielem v jazyku německém. Toto jed-
nání jmenovaného je v souhlase s ustanovením či.
24 cit. vládního nařízení čís. 17/1926 Sb. z. a n.
Za tohoto stavu věci není důvodu, aby proti do-
zorci finanční stráže Antonínu Weissovi bylo za-
hájeno kázeňské řízení.
Podotýkám, že finanční správa dbá toho, aby
její úřední orgánové a tudíž i příslušníci finanční
stráže vystupovali vůči obecenstvu slušně a zdvo-
řile a aby vycházeli zejména cestujícím a turis-
tům ochotně vstříc. V daném případě nebylo
zjištěno, že by se byl dozorce Weiss v tomto
směru nějak provinil a že by tudíž zasluhoval
pokárání.
Ke konci ještě poznamenávám, že pouzdro,
které nesl Gabriel mělo tvar pouzdra na fotogra-
fický přístroj. Jmenovaný byl již dne 30. srpna
1936 pro tvar tohoto pouzdra pozastaven v blíz-
kosti Jungmannovy chaty na Král. Sněžníku a
to dozorcem finanční stráže Josefem Kuželem.
Chování Gabriela vůči zmíněnému dozorci bylo
uvedeného dne takového rázu, že Kužel byl nu-
cen jmenovaného upozorniti, aby si z něho ne-
dělal blázny, že je ve službě a že není hloupý
klouček. Lze tudíž právem souditi, na jistou za-
ujatost Gabriela vůči orgánům finanční stráže,
která má přirozeně vliv na jeho vystupování vů-
či těmto orgánům.
V Praze dne 11. května 1937.
Ministr financí:
Dr Kalfus, v. r.
910/XX (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci posl. R. Sandnera
o zaslaralém výnosu o praporech (tisk
769/VIII).
V interpelaci vytýkané opatření bylo nutno
učiniti proto, že určitá seskupení barev (černo-
bílo-červené, černo-žluté a červeno-bílo-červené)
byla veřejností důvodně chápána jako zjevný sym-
bol dřívějších státoprávních poměrů nebo urči-
tých vztahů, neslučitelných s platným státopráv-
11
nim stavem, a proto s tohoto hlediska bylo se
obávati, že veřejné používání zmíněných barev
bude spojováno s protistátní tendenci a že ta-
kovouto tendenci bude též veřejnost v nich spa-
třovati. Proto také, pokud tohoto nebezpečí ne-
bylo (používání barev černo-červeno-žluté), ome-
zován byl zákaz na případy, v nichž vzhledem
k okolnostem bylo se při použití těchto barev o-
bávati porušení veřejného klidu a pořádku.
Při posuzováni konkrétních případů jest ovšem
nutno bráti v úvahu přímé seskupeni uvedených
barev, při čemž nerozhoduje, zda té které barvy
je použito na látce či žerdi, nebo na hrotu pra-
poru nebo na štítku a na různých ozdobách stej-
nokroje.
Spolku »Freiwillige Rettungsgesellschaft« ve
Smržovce bylo k jeho žádosti o povoleni spol-
kového stejnokroje zemským úřadem v Praze do-
poručeno, aby s čapky odstraněn byl červený
proužek (lemovka), ježto by se jinak barvy čer-
ná, bílá a červená stýkaly. Spolek vyhověl tomuto
požadavku a nahradil červený proužek na čapce
proužkem bílým, načež bylo používání stejnokroje
povoleno.
Německý sbor dobrovolných hasičů v Ervěni-
cích nezažádal v roce 1920 o povolení spolkové-
ho praporu a podobná žádost nebyla ani zemským
úřadem v Praze ani okresním úřadem v Chomu-
tově projednávána.
Srovnáni s olympijskou vlajkou nemůže ob-
státi, neboť zde nejde o barvy národní, ale o
všeobecně známý odznak sportovního a tělový-
chovného podniku mezinárodní povahy, který mi-
mo to seskupuje v sobě všechny hlavní barvy,
čímž současné použití barev v interpelaci uvede-
ných se co do jich symbolického významu ruší.
Používání vlajek, odznaků a jiných symbolů
jakož i stejnokrojů bylo mezitím v podstatě u-
praveno zákonem ze dne 21. října 1936, číslo 269
Sb. z. a n. a proto neshledávám důvodu k něja-
kému opatření.
V Praze dne 8. května 1937.
Ministr vnitra:
Dr Černý. v. r.
910/ XXI (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci posl. Franze Němce,
že úřednici přísečnické četnické stanice
několikrát bez důvodu odepřeli vydati po-
hraniční průkazy československým stát-
ním občanům německé národnosti (tisk
769/ XIII).
Podrobným šetřením bylo zjištěno, že Arnošt
Fischer dotázal se jen předběžně u četnické sta-
nice v Přísečníci na podmínky vydáni pohranič-
ního průkazu.
O pohraniční průkaz nežádal a nebyl mu tudíž
ani odepřen.
Výroky, jež interpelace připisuje četnickým
orgánům, nebyly konaným šetřením prokázány.
Při rozhodováni o vydání pohraničních prů-
kazů postupují úřady a orgány podle platných
předpisů.
Tvrzení, že je odpírají zlomyslně a v nesčet-
ných případech neodůvodněně, neodpovídá skuteč-
nosti.
Důvodu k nějakým opatřením není.
V Praze dne 8. května 1937.
Ministr vnitra:
Dr Černý, v. r.
910/ XXII (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci posl. dr Kellnera,
aby bylo urychleno vyřizování jazyko-
vých stížností a vyšetřováni v politických
trestních věcech (tisk 771/ VII).
Vláda, sledujíc snahy urychliti úřední činnost
ve všech oborech správních, věnuje zvláštní po-
zornost i řízení a rozhodování o jazykových stíž-
nostech v zájmu uspíšení úředního postupu.
Pokud jde o otázky týkající se správy justič-
ní, dlužno konstatovati, že justiční správa pečuje
ustavičně o to, aby trestní řízení, zejména ve vě-
cech vazebních, bylo konáno s největším urychle-
ním. Příčina delšího trváni řízeni v trestních vě-
cech politických a ve věcech vojenské zrady
tkví zpravidla v rozsáhlosti, složitosti a obtíž-
nosti skutkového a důkazního materiálu. Uvažuje
se o prostředcích, jak by řízení v těchto věcech
mohlo býti ještě více urychleno.
Nezákonného zasahování do trestního řízení
není.
V Praze dne 13. května 1937.
Předseda vlády:
Dr M. Hodža, v. r.
12
910 XXIII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci posl. dr L. Eichholze,
že expositura statni policie v Hoře Svaté
Kateřiny v Rudohoří bez důvodů odpírá
pohraniční průkazy (tisk 790/XIV).
Konaným šetřením bylo zjištěno, že Gustav
Girg žádal toliko o prodloužení dávno prošlého
pohraničního průkazu, který se k prodloužení ne-
hodil, že však nepožádal o vydání průkazu no-
vého.
Nebyla tudíž jeho žádost o pohraniční průkaz
zamítnuta.
Osobám, které skutečně docházejí přes stát-
ní hranice do Německa za zaměstnáním ať trva-
lým nebo přechodným, nebo které si tam hledají
zaměstnání, jsou pohraniční průkazy potvrzovány
bez překážek a průtahů. Těm však, které nemo-
hou udati účel, pro nějž pohraniční průkaz potře-
bují, u nichž je zjištěno, že udaný důvod neod-
povídá pravdě, nebo že průkazu zneužily k trestní
činnosti nebo k podloudnictví, nelze podle plat-
ných předpisů průkazy potvrditi.
Vzhledem k tomu není důvodu k nějakému
opatření.
V Praze dne 10. května 1937.
Ministr vnitra:
Dr Černý, v. r.
Překlad ad 910/I.
Antwort
des Justizministers
auf die Interpellation des Abgeordneten
K. Gruber
wegen Verletzung des Sprachengesetzes
durch das Kreisgericht in Böhm. Budweis
(Druck 790/XVI).
Durch Erhebung wurde festgestellt, dass es
zu dem in der Interpellation gerügten sprachlichen
Anstände durch ein infolge der Arbeitsüberlastung
des Gerichtspersonals verschuldetes Versehen ge-
kommen ist. Im übrigen habe ich festgestellt, dass
die Vorschriften des Sprachengesetzes bei dem
genannten Gerichte genau eingehalten werden.
Prag, am 28. April 1937.
Der Justizminister:
Dr Derer, m. p.
Překlad ad 910/II.
Antwort
des Ministers des Innern
und des Finanzministers
auf die Interpellation des Abgeordneten
Hollube,
betreffend das Gesetz über die Errichtung
von Zweigstellen der Geldanstalten
(Druck 769/XIX).
Die Böhmische Sparkasse in Prag hat beim
Ministerium des Innern ein Ansuchen um Bewilli-
gung zur Errichtung von Zweigstellen in Böhm.
Budweis, Pilsen, Eger, Reichenberg und Teplitz-
Schönau sowie mehrerer Exposituren in Prag ein-
gebracht.
Nach der Bestimmung des § 19 des Gesetzes
vom 2. März 1933, S. d. G. u. V. Nr. 44, in der
Fassung der Regierungsverordnungen vom 22. De-
zember 1934, S. d. G. u. V. Nr. 261, und vom
11. Dezember 1936, S. d. G. u. V. Nr. 303, ist es
unter anderem bis 31. Dezember 1938 verboten,
Zweigstellen und Exposituren von bestehenden
Geldanstalten zu errichten. Von diesem Verbote
sind nur aus besonders rücksichtswürdigen Grün-
den Ausnahmen zulässig, welche nur die Regie-
rung oder unter bestimmten Voraussetzungen das
zuständige Ministerium bewilligen kann.
Deshalb mussten über das Gesuch im Wege
der zuständigen Bezirksbehörden Vorerhebungen
zum Zwecke der Ermittlung aller für die Beur-
teilung des Lokalbedarfes massgebenden Umstän-
de eingeleitet werden (Zahl der bereits bestehen-
den Geldinstitute, Einlagenhöhe bei diesen Anstal-
ten u. dgl. ), damit das Ministerium des Innern auf
Grund des Ergebnisses der angeordneten Erhe-
bung und des Gutachtens des Beirates in Ange-
legenheiten des Geldwesens das erwähnte Gesuch
meritorisch erledigen, bezw. der Regierung zur
Entscheidung vorlegen könne.
Soweit die Interpellation die Absicht der Bo-
denanstalt, eing. Ges. m. b. H. in Olmütz, er-
wähnt, in Friedek, Mistek und Č. Teschen Zweig-
stellen zu errichten, wurde festgestellt, dass die
erwähnte Anstalt seinerzeit dem
Finanzministe-
13
num ein Gesuch um Bewilligung zur Errichtung
von Zweigbetrieben nur in Friedek und in Č. Te-
schen, nicht aber auch in Mistek vorgelegt hat.
Was die Errichtung der Filiale in Friedek anbe-
langt, ist das Gesuch gegenstandslos geworden,
weil von dieser Absicht Abstand genommen wur-
de, und es bleibt datier nur das Gesuch hinsicht-
lich der beabsichtigten Filiale in Č. Teschen Ge-
genstand der behördlichen Erledigung.
Ueber dasselbe wird nach den geltenden Vor-
schriften entschieden werden, sobald der Beirat
in Angelegenheiten des Geldwesens, dem das Ge-
such zur Aeusserung im Sinne des § 19, Abs.
3, des Gesetzes vom 2. März 1933, S. d. G. u.
V. Nr. 44, in der Fassung der Regierungsverord-
nung vom 22. Dezember 1934, S. d. G. u. V. Nr.
261. und vom 11. Dezember 1936, S. d. G. u. V.
Nr. 303, übermittelt wurde, dem Finanzministerium
sein Gutachten erstattet haben wird.
Zu den Punkten 2 und 3 der Interpellation
wird bemerkt, dass das Verbot der Errichtung
neuer Geldinstitute (Geldunternehmungen) und
ihrer Zweigbetriebe, wie es durch die obzitierten
Bestimmungen normiert wurde, nach der zitierten
Regierungsverordnung S. d. G. u. V. Nr. 303/1936
bis zum 31. Dezember 1938 gilt und die Notwen-
digkeit nicht in Erwägung kommt, diese Regelung
bis zu diesem Zeitpunkte in irgendeiner Weise zu
ändern.
Prag, am 23. April 1937.
Der Minister des Innern:
Dr Černý, m. p.
Der Finanzminister:
Dr Kalfus, m. p.
Překlad ad 910/ III.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten
G. Obrlik
wegen ausschliesslicher čechischer Be-
zeichnung von Luftschutzeinrichtungen
(Druck 769/XV).
Die einheitliche Bezeichnung CPO wird für
die Angelegenheiten und Gegenstände, welche mit
dem Schütze der Bevölkerung gegen Fliegeran-
griffe zusammenhängen, und zwar ausschliesslich
nur mit Rücksicht auf die Zweckmässigkeit und
Sparsamkeit, insbesondere aber deshalb verwen-
det, damit eine derart typisch bezeichnete Sache
augenblicklich die Aufmerksamkeit auf sich lenke.
Andere Ziele sind durch diese einheitliche Be-
zeichnung nicht verfolgt worden, insbesondere
sollte dadurch auch in keiner Weise in die Spra-
chenrechte einer Minderheit eingegriffen werden.
Die erwähnte Bezeichnung kann im übrigen auch
nicht als Abkürzung, sondern eher als ein typi-
sches Zeichen betrachtet werden, das, wenn es
seinem Zwecke tatsächlich entsprechen soll, ein-
heitlich und dauernd sein muss.
Aus diesen Gründen konnte die Landesbehör-
de in Prag auch der Beschwerde des Rudolf Köpp-
ner in Plan gegen den Bescheid der Bezirksbe-
hörde in Plan Z. 21. 716/36 nicht entsprechen, wo-
rin die erwähnte Bezeichnung angewendet wor-
den ist. Der Beschwerdeführer hat von dem Be-
rufungsrechte nicht Gebrauch gemacht.
Prag, am 28. April 1937.
Der Minister des Innern:
Dr Černý. m. p.
Překlad ad 910/IV.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten
Ing. F. Karmasin
wegen Einstellung der Tätigkeit der Frei-
willigen Feuerwehr Rohov im Hultschiner
Ländchen (Druck 766/IX).
Zur Einstellung der Tätigkeit des Vereins und
zu seiner späteren Auflösung ist es deshalb ge-
kommen, weil der Verein durch seine Tätigkeit
die öffentliche Ruhe und Ordnung verletzt hat.
Für die Feuersicherheit der Gemeinde ist gut
gesorgt, weil in der Gemeinde noch ein im Jahre
1927 gegründetes Feuerwehrkorps mit eigener Lö-
scheinrichtung exisiert und mit Erfolg tätig ist.
Die Bezirksbehörde in Troppau hat bei Einstel-
lung der Tätigkeit des aufgelösten Vereines dem
Gemeindevorsteher lediglich aufgetragen, die
Löscheinrichtungen, welche der Gemeinde gehö-
ren und welche der aufgelöste Verein benützt hat,
nach Bedarf der ausgebildeten Bedienungsmann-
schaft, welche in der Gemeinde dauernd in hin-
länglicher Zahl vorhanden ist, zur Disposition zu
stellen.
Im Hinblicke darauf erblicke ich keinen Grund
zu irgendeiner Verfügung.
Prag, am 3. Mai 1937.
Der Minister des Innern:
Dr Černý, m. p.
14
Překlad ad 910/V.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten
J. Rösler
wegen ungesetzlicher Pauschalbusse ge-
gen Arbeitslose der Gemeinde Nieder-
Ehrenberg, Bezirk Rumburg (Druck
790/XVII).
Die Bezirksbehörde in Rumburg hat in keinem
Falle verlangt, dass die Arbeitslosen den Schaden
zu ersetzen hätten, welcher dem Bezirke Rum-
burg durch die Vernichtung der Bruckentafeln in
Nieder-Ehrenberg durch unbekannte Tater ent-
standen ist. Die in der Interpellation angeführte
Kundmachung des Gemeindeamtes beruht m die-
ser Richtung auf einem Irrtume, da es sich nur
darum gehandelt hat, dass auch die Bürger selbst
dem Schütze des Bezirkseigentums Aufmerksam-
keit widmen, namentlich weil der Aufwand auf
die Erneuerung der Tafeln notwendigerweise m
der Herabsetzung des Beitrages zum Ausdrucke
kommen würde, welchen der Bezirk der Gemein-
de zu charitativen und sozialen Zwecken freiwillig
gewährt. Im Hinblicke darauf ist der Gemeinde-
vorsteher von der Bezirksbehörde mündlich er-
sucht worden, in der Gemeinde auf diese Umstän-
de gelegentlich aufmerksam zu machen; von einer
Bestrafung der Arbeitslosen im Zusammenhange
mit der Beschädigung des Bezirkseigentums war
nicht die Rede.
Aus dem Angeführten ist ersichtlich, dass die
Behörden in keiner Richtung in die Rechtssphäre
der Bürger in ungesetzlicher Weise eingegriffen
haben. Es liegt daher kein Grund zu irgendeiner
Verfügung aus Anlass der Interpellation vor.
Prag, am 30. April 1937.
Der Minister des Innern:
Dr Černý, m. p.
Překlad ad 910/VI.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten
R. Sandner
wegen gesetzwidriger Verfügungen der
Bezirksbehörde Elbogen und des Ge-
meindeamtes Pochitzau (Druck
744/XIII).
Das Gemeindeamt in Poschitzau hat die m
der Interpellation erwähnte Kundmachung infolge
eines Missverständnisses und ohne Wissen der
Bezirksbehörde in Elbogen erlassen. Sobald die
Bezirksbehörde die Herausgabe der Kundmachung
durch das Gemeindeamt ermittelt hatte, hat es
dieselbe unverzüglich beseitigen und die Gemein-
deorgane über ihr unrichtiges Vorgehen belehren
lassen.
Im Hinblicke darauf erblicke ich keinen Grund
zu irgendeiner Verfügung.
Prag, am 30. April 1937.
Der Minister des Innern:
Dr Černý, m. p.
Překlad ad 910/VII.
Antwort
des Ministers für Post- und
Telegraphenwesen
auf die Interpellation des Abgeordneten
G. Obrlik
wegen der langsamen Postzustellung zwi-
schen Rochlitz und Harrachsdorf und
Rochlitz und Reichenberg (Druck
744/XII).
Die bisherige Organisation der Postbeforde-
rung zwischen Rochlitz und Harrachsdorf, bezw.
Rochlitz und Reichenberg bürgt dafür, dass die
zur Postbeförderung in Reichenberg, Gablonz,
Morchenstern, Tannwald-Schumburg und Neu-
welt-Harrachsdorf aufgegebenen Sendungen beim
Postamte in Rochlitz und Ober-Rochlitz den Adres-
saten bereits am nächsten Tage Vormittag zuge-
stellt werden.
Ebenso langen die bei den Postämtern Ober-
Rochlitz und Rochlitz aufgegebenen Sendungen
für die obgenannten Orte in jedem Falle am
nächsten Vormittage am Bestimmungsorte ein.
Bei diesem Stande der Dinge kann die Post-
beförderung zwischen den erwähnten Aemtern
nicht als langsam bezeichnet werden, da das
schnelle oder das langsame Tempo der Beförde-
rung zwischen zwei Orten nicht bloss nach ihrer
15
beiderseitigen Kilometerentfernung, sondern nach
den tatsächlichen Terrain- und Kommunikations-
verhältnissen zu beurteilen ist. Es ist weiter
selbstverständlich, dass in gebirgigen Gegenden
und bei einem Mangel geeigneter Kommunikatio-
nen, wie im gegebenen Falle, die Postbeförderung
nicht ebenso günstig gestaltet werden kann, wie
in einer während des Winters und des Sommers
gut passierbaren Gegend. Unter Berücksichtigung
dieser ausserordentlichen Verhältnisse erscheint
daher eine Zeit von 24 Stunden, welche die Be-
förderung der Postsendungen zwischen den ober-
wähnten Orten erheischt, ganz angemessen.
Die Postverwaltung ist bemüht, ihren Ver-
kehr der modernen Verkehrstechnik anzupassen,
und unterlässt es nicht, jedwede Gelegenheit zur
Vervollkommnung und Verbesserung ihrer Ver-
kehrseinrichtungen auszunützen. Dafür legt das
ständig wachsende Netz der Automobilspostkurse
das beste Zeugnis ab. Die Postbeförderung zwi-
schen Rochlitz und Harrachsdorf, bezw. Polaun
(Reichenberg) kann jedoch nicht motorisiert wer-
den, und zwar aus dem Grunde, weil es zwischen
den erwähnten Orten keinen direkten regelmässi-
gen Automobilverkehr gibt, der zur Postbeförde-
rung benützt werden könnte. Der Konzessionär
W. Gernert besorgt in der Umgebung von Roch-
litz nur einen unregelmässigen Automobiltransport
von Lasten, welcher deshalb für den Postverkehr
nicht in Betracht kommt.
Von den regelmässigen Automobilverbindun-
gen, welche von Rochlitz ausgehen, nähert sich
seiner Richtung nach dem Orte Harrachsdorf am
meisten die Automobilstrecke Ober-Rochlitz-
Polaun. Die Benützung dieser Strecke in Verbin-
dung mit dem bereits bestehenden Automobilkurs
Polaun-Harrachsdorf zur Beförderung der Post-
sendungen würde jedoch keine wesentliche Ver-
besserung in der Postbeförderung herbeiführen.
Durch diese komplizierte Automobilverbindung
würde eine gewisse Verbesserung im Postver-
kehre zwischen Rochlitz und Harrachsdorf nur
für eine ganz geringfügige Zahl von den zwischen
den genannten Orten im Durchschnitte täglich ab-
gefertigten Postsendungen erzielt werden, und
auch dies nur unter der Voraussetzung, dass der
Autompbilbetrieb ein ganz regelmässiger sein,
also nicht vorübergehend eingestellt würde, wie
dies während der Winterszeit zu sein pflegt.
Bei den gegebenen Verhältnissen kann die
Postverwaltung an eine Automobilisierung des
Verkehrs zwischen Rochlitz und Harrachsdorf
nicht denken.
Prag, am 30. April 1937.
Der Minister für Post- und Telegraphenwesen:
Tučný, m. p.
Překlad ad 910/VIII.
Antwort
des Justizministers und
des Ministers für Schulwesen und
Volkskultur
auf die Interpellation des Abgeordneten
Ing. F. Karmasin
wegen der Schmuggelaffäre des Profes-
sors Josef Maria Seewarth in Bratislava
(Druck 769/XVI).
Soweit es sich um den Kompetenzbereich des
Justizministers handelt, antwortet letzterer wie
folgt:
Das Gefällstrafverfahren macht die Möglich-
keit eines Eingreifens des Justizministeriums un-
möglicH, weil gemäss den geltenden Vorschriften
die Untersuchung und die Klage von Organen der
Finanzverwaltung geführt werden, welche der
Justizverwaltung nicht unterliegen, wobei die Ju-
stizverwaltung auf die Judizierung ausserdem
keinen Einfluss nehmen darf.
Der Minister für Schulwesen und Volkskultur
erteilt folgende Antwort:
Das Kuratorium der deutschen nichtstaatli-
chen Handelsschule in Bratislava hat vom Mini-
sterium für Schulwesen und Volkskultur in den
Schuljahren 1926/27 bis 1933/34 einen unbesolde-
ten Urlaub für den staatlichen Professor J. M.
Seewarth erbeten, den es mit der Leitung dieser
Schule betraut hatte, die von dem genannten Ku-
ratorium zur Gänze erhalten und verwaltet wird.
Die Erledigung interner Differenzen zwischen dem
Direktor und den Mitgliedern des durchwegs aus
nichtstaatlichen Kräften zusammengesetzten Pro-
fessorenkollegiums gehörte in die Kompetenz des
Kuratoriums.
Als i. J. 1934 Profesor Seewarth auf seine
ursprüngliche Dienstelle im Staatsdienste zurück-
kehrte und gegen ihn eine Anzeige eingelangt war,
die ihn der Uebertretung gewisser ihm obliegen-
der Dienstpflichten verdächtig machte, ist gegen
ihn sogleich das Vorgehen nach den einschlägigen
Disziplinarvorschriften eingeleitet worden. In der
Durchführung des Disziplinarverfahrens ist jedoch
eine Verzögerung eingetreten, da der Gesund-
heitszustand des Professor Seewarth einem Zeug-
nisse des Amtsarztes zufolge die Einvernahme des
Proffesor Seewarth nicht zuliess.
Was die Installierung des deutschen Bezirks-
bildungsausschusses in Bratislava anbelangt, hat
sie das Ministerium für Schulwesen und Volks-
kultur deshalb nicht zur Kenntnis genommen, weil
hiebei den Bestimmungen über die Gründung von
kulturellen Organisationen nicht zur Gänze ent-
sprochen worden war.