Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.

IV. volební období. 5. zasedání.

946.

Odpovědi:

I. vlády na interp. posl. Hlinky ve věci t. zv. "studijních" cest učitelů a profesorů do
Svazu sovětských socialistických republik (tisk 744/VIII),

II. vlády na interp. posl. Uhlíře, Tichého a Babka ve věci daňových odpisů a úlev továrně
Weisshuhnově v Žimrovicích na Opavsku (tisk 744/XVII),

III. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Florka ve věci rozdělení subvencí osvěto-
vým a vědeckým institucím (tisk 771/IV),

IV. vlády na interp. posl. Bergmanna ve věci systemisace služebních míst pragmatikálních
zaměstnanců státních lesů a statků (tisk 785/IV),

V. min. sociální péče na interp. posl. Hatiny, Zeminové a Bátkové-Žáčkové o vydání vlád-
ního nařízení o přestupech pojištěnců (tisk 785/VIII),

VI. min. vnitra na interp. posl. Haščíka ve věci zneužití úřední moci četnickými orgány
v Kamenici n. C. (tisk 790/I),

VII. min. vnitra na interp. posl. inž. Schwarze o neoprávněném a nespravedlivém stíhání mly-
nářů pro výhrady k prohlášení vyžadovanému Obilní společností (tisk 790/VIII),

VIII. min. vnitra, zemědělství, průmyslu, obchodu a živností na interp. posl. inž. Schwarzů
stran donucování mlynářů podpisovati smlouvy jednostranně nadiktované Československou
obilní společností (tisk 790/IX),

IX. min. financí na interp. posl. Vallo, Širokého a Kosika o postupu berní správy v Nových
Zámcích, která při nákupu tabáku zabavuje celý výtěžek dodavatelů tabáku (tisk
790/XXIV),

X. min. financi na interp. posl. Siváka ve věci zastavení vedlejších příjmů úředníkům (tisk
799/VII),

XI. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Dembovského ve věci neudržitelných po-
měrů na státní ludové škole v Trenčanské Teplé a ve věci zneužívání úřední moci Fran-
tiškem Horákem, správcem této školy (tisk 804/XIII),

XII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Špačka o poměrech v Národním divadle
v Praze (tisk 843/VI),

XIII. min. zemědělství na interp. posl. dr. Sokola ve věci povolení mimořádné lesní těžby na
velkostatku Hermíny Popperové ve Velké Bytči (tisk 874/VI),

XIV. min. vnitra na interp. posl. Haščíka ve věci zneužití úřední moci vedoucím notářem
Myronem Čollákem v Michalovcích (tisk 790/XIII),

XV. min. zemědělství na interp. posl. Turčeka ve věci přeměny lesní kultury na velkostatku
dr Viliama Erdödyho v okrese hlohoveckém (tisk 769/VI).

---

2

946/I

Odpověď

vlády
na interpelaci poslance Andreje Hlinky

ve věci t. zv. "studijních" cest učitelů a
profesorů do Svazu sovětských sociali-
stických republik (tisk 744/VIII).

Studijní cesty do ciziny, zvláště jsou-li nále-
žitě připraveny, jsou velmi důležitým prostřed-
kem pro získávání odborných znalosti i pro roz-
šíření všeobecného poznání vůbec. Skloubení a
vzájemná závislost hospodářského i kulturního
snažení všech národů a států vylučují isolaci.
Péče, o rozvoj našeho státu a jeho posílení nutí
bezpodmínečně ke sledování všech pokroků lid-
ského snažení kolem nás. Studijní cesty jsou tu
proto nutné, a bude třeba je všestranně podpo-
rovati.

Nelze se tu pak uzavírati před poznáním
kladných hodnot v kterémkoliv státě a úvaze
o prospěšném jich použití též pro vlastní státní
a národní rozvoj. Je samozřejmé, že při kritickém
hodnocení získaných poznatků uplatní se u nás
pouze kladný přínos studijních cest bez jakékoliv
újmy vlastní národní kultury.

Studijní zájezdy učitelstva a profesorstva do
Svazu sovětských socialistických republik byly
pořádány pouze z iniciativy soukromých pořada-
telů nebo korporací, nikoliv tedy v rámci nějako
úřední akce. Účast na nich byla nepoměrně menší,
než uvádí interpelace a náklad si hradil, až na
jedinou nepatrnou výjimku, každý sám ze svého.

Nepříznivé účinky těchto výprav nebyly zji-
štěny. Naopak učitelé a profesoři, kteří se výprav
zúčastnili, majíce bystrý postřeh a správně vy-
vinutý kritický smysl, dovedli učiněné odborné
poznatky objektivně zhodnotiti a též po stránce
všeobecné zdůraznili po návratu přednosti stát-
ního zřízení v našem státě.

Pasové úřady postupují při vyhotovování ce-
stovních pasů podle zákonných předpisů a odepí-
rají podle ustanovení § 7, odst. 1, lit. d) zákona
ze dne. 29. března 1928, č. 55. Sb. z. a, n. cestovní
pasy osobám, jejichž cesta do ciziny mohla by
ohroziti důležité zájmy státní bezpečnosti.

V Praze dne 1. června 1937.

Předseda vlády:
Dr. M. Hodža. v. r.

946/II.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslanců Františka Uhlíře,
E. Tichého a A. Babka

ve věci daňových odpisů a úlev továrně

Weisshuhnově v Žimrovicích na

Opavsku (tisk 744 XVII).

Údaje v interpelaci obsažené, pokud jde o
zdanění dani z obratu, odpovídají přibližně sku-
tečnosti až na r. 1929, kdy vyměřena byla daň
364. 301. 25 Kč z dani podrobeného obratu 18, 658. 403
Kč. Daň z obratu za r. 1933 nemohla býti včas
vyměřena, neboť přiznání dáno bylo k disposici
revisní komisi ministerstva financí, která u firmy
v r. 1934 prováděla revisi. Po vrácení přiznání
a nutném dalším šetřeni a dekretování byla dne
18. prosince 1936 vyměřena daň 336. 624 Kč z o-
bratu 11, 583. 693, Kč zároveň s dodatky této daně
za r. 1930 až 1932 na podkladě revisního nálezu.
Opožděné vyměření daně za r. 1933 není na újmu
státní pokladny, poněvadž firma měla ve smyslu
§ 20, odst. 2 zákona o dani z obratu odvésti a
také skutečně odvedla daň i bez jejího předpisu.

Z docilovaných obratů vykázala firma za r.
1929 bilanční zisk 86. 711 Kč a byla za tento rok
zdaněna ze základu daně výdělkové 571. 000 Kč;
z něho uložená celková státní daň 18. 040 Kč s při-
rážkami 118. 714. 70 Kč podle § 58, odst. 5 zák.
o přímých daních rozdělena byla na berní obce
Opavu, Žimrovice, Ml. Buky a Budišov, v nichž,
firma měla své provozovny. Od r. 1930 do r. 1935
vykazovány v bilancích každoročně statisícové
ztráty, pro které nebylo možno uložiti leč daň
minimální podle ustanovení §57, odst. 7 cit. zák.
ve výši ½% veškerého kapitálu v podniku trvale
na zisk uloženého, který se bilančními ztrátami
postupně zmenšoval, v důsledku čehož snižovala
se i základna daně a daň výdělková. Za r. 1935
nemohla býti předepsána ani minimální daň vý-
dělková, když následkem restabilisace ve smyslu
zákona čís. 34/1936 Sb. z. a n. nebylo k 31. pro-
sinci 1936 vykázáno aktivní jmění vůbec.

Daň výdělková sazbou 10 Kč, s přirážkami
pro r. 1935 úhrnem 75. 40 Kč, vyměřuje se stej-
nou sazbou již od r. 1929 jako neprovozovací
kvóta ze živnosti hostinské.

Zmíněná nepříznivá finanční situace firmy
vedla min. financí k tomu, že se po velmi podrob-
ném a pečlivém prozkoumání jejích majetkových
a výdělkových poměrů rozhodlo povoliti na zákla-
dě zák. č. 235/24 Sb. z. a n. výnosem z 28. června
1933, čís. 55. 663/33, odpis nedoplatku firmy i je-
jích společníků v částce. 578, 738. 25 Kč a promi-
nutí dlužných úroků za dobu do konce r. 1932.
Za podmínku slevy bylo stanoveno zaplaceni
zbytku nedoplatku v částce 1, 299. 023. 68 Kč. Tímto

---

3

způsobem bylo docíleno, že firma a její společníci
vyrovnali plně daňové nedoplatky incl. r. 1933
v době tíživé hospodářské krise, kdy znalci u
běrní správy očekávali v důsledku vysokého za-
dlužení firmy její zhroucení. Pro toto zadlužení
zavedla financující banka u firmy stálý bankovní
dozor. Lze tudíž spíše než na výbornou konjunk-
turu souditi na to, že firma i v době nejvyšší
hospodářské krise snažila udržeti se i za cenu
provozních ztrát na dřívější výši odbytu svých
výrobků.

Výnosem ministerstva financí z 24. prosince
1935, čís. 137: 345/35, byla zastavena exekuce, ve-
dená proti firmě. Karel Weisshuhn a synové pro
nedoplatek dávky z majetku, předepsané firmě
Freiheiter Papierfabrik, spol. s r. o. ve Svobodě.
Nešlo tudíž o vlastní nedoplatek firmy, nýbrž
o nedoplatek dávky z majetku firmy jiné, jehož
vymáhání na firmě Karel Weisshuhn a synové
bylo nuceno ministerstvo financí pozdějším výno-
sem vůbec zrušiti, když dodatečně při projedná-
vání stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu bylo
bezpečně vyšetřeno, že firma Weisshuhn není
vůbec povinna tento nedoplatek platiti.

Otázka zpoplatnění spisů předložených v ex-
cindačním řízení jest dosud nerozhodnuta před-
mětem řízení u ministerstva financí.

Ze zhoršených výdělkových poměrů firmy
vyplývající nižší zdanění všeobecnou daní výdel-
kovou má ovšem nepříznivý vliv na příjem obce
z přirážek; ministerstvo financí nemá však zá-
konného podkladu pro žádaný přímý zásah v sou-
vislosti se zdaněním firmy Weisshuhn, jímž by
obci poskytnuta byla finanční pomoc, kterou by
její hospodaření uvedeno bylo do rovnováhy. Ná-
pravu tu třeba hledati prostředky, jež poskytují
zákony o finančním hospodářství svazků územní
samosprávy.

V Praze dne 3. června 1937.

Předseda vlády:
Dr. M. Hodža, v. r.

946/III.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty
na interpelaci posl. Pavla Florka

ve věci rozdělení subvenci osvětovým a
vědeckým institucím (tisk 771/IV).

Při udílení podpor v oboru působnosti minister-
stva školství a národní osvěty příslušným insti-
tucím všech národností v ČSR přihlížím výlučné
vždy jen k objektivním zřetelům. Výčet všech

jednotlivých podpor není pro jejich množství
možný, neboť celé úseky školské, osvětové a kul-
tové péče projevují se po stránce finanční podpo-
rami, a to s ohledem na rozpočtové prostředky
povolené Národním shromážděním, namnoze zce-
la drobnými.

V rámci této osvětové péče dostalo se znač-
ných podpor i národnímu museu v Turč. Svätom
Martině a Slovenské Lize v Bratislavě. Pro Slo-
venskou Ligu byla dokonce první část podpory
projednána podle poslední věty odstávce 1 člán-
ku XII finančního zákona pro rok 1936 již v prv-
ním pololetí.

Časopisecké zprávy, které podnítily interpe-
laci, přirozeně nemohly zaznamenati celou ob-
sáhlou subvenční činnost ministerstva, nýbrž za-
chytily pouze určitý její výsek ze samého konce
rozpočtového roku.

V Praze dne 26. května 1937:

Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Franke, v. r.

946/IV.

Odpověď

vlády
na interpelaci posl. H. Bergmanna

ve věci systemisace služebních míst prag-

matikálních zaměstnanců státních lesů a

statků (tisk 785/IV).

Pragmatikální zaměstnanci podniku "Státní
lesy a statky" nebyli po vydání služebního řádu
pro zaměstnance podniku "Státní lesy a statky
vyzváni ku vzdání se pragmatikálního služební-
ho poměru, nýbrž všem zaměstnancům podniku
byla ve smyslu § 232 tohoto služebního řádu po-
skytnuta lhůta k podání písemné přihlášky o pro-
půjčení služebního místa systemisovaného podle
tohoto služebního řádu. Ti, kdož se přihlásili a
vyhovovali předepsaným podmínkám, byli usta-
noveni v poměru podle zmíněného služebního řá-
du, kdo se nepřihlásili, zůstali ve svém dosavad-
ním služebním poměru.

Zmíněný služební řád byl vydán nejen na zá-
kladě § 210 platového zákona, nýbrž též na zá-
kladě § 5 vládního nařízení z 25. září 1924, č. 206
Sb. z. a n., ve kterém se předepisuje, že práva a
povinnosti zaměstnanců státních podniků budou
upravena služebním řádem, po případě instrukcí.

Při vypracování služebního řádu byly odbo-
rove organisace zaměstnanecké slyšeny a bylo
přihlíženo k jejich připomínkám;

---

4

Za nynějšího stavu věci nelze pomýšleti na
provedeni zvláštní systemisace pro pragmatikální
zaměstnance podniku "Státní lesy a statky" z
těchto důvodů:

A) Vládní nařízení č. 206/1924 Sb. z. a n. pře-
depisuje, že práva a povinnosti zaměstnanců mají
býti upraveny služebním řádem, nikoliv tedy slu-
žební pragmatikou.

B) V podniku Státní lesy a statky mají
všichni zaměstnanci stejné povinnosti, jest tedy
nutno, aby také všichni měli stejná práva; poně-
vadž pak převážná většina zaměstnanců jest
v poměru podle služebního řádu, nelze pro ostatní
zaměstnance činiti výjimky tím, že by pro ně byla
prováděna zvláštní systemisace.

C) Služební poměr podle služebního řádu jest
právě tak stabilním poměrem, jako pragmatikami,
služební řád má nad to pro zaměstnance výhody,
kterých by zaměstnanci v pragmatikálním po-
měru nebyli účastni; jsou to zejména naturální
příjmy; dále možnost započítání soukromé služby,
jež v pragmatikálním poměru není započitatelna,
do pense; prominutí odborného vzdělání pro za-
řazení do vyšších kategorií, než pro které měli
zaměstnanci vzděláni atd.

D) Není možno provésti zvláštní systemisaci
pro nepatrný počet pragmatikálních zaměstnanců.
Stav zaměstnanců podniku Státní lesy a statky
zařaděných do poměru podle služebního řádu a
zaměstnanců pragmatikálních jest k 1. dubnu 1937
tento:

		podle služebního řádu	pragmatikálních:
V kategorii úředníků lesní administrativní služby		389	__
	hospodářské admin. služby	91	-
	stavební administr. služby	13	-
	právní administr. služby	16	-
	důchodní služby	200	5
	lesní výkonné služby	373	3
	hospodářské služby	35	-
	stavební výkonné služby	14	-
	pomocně administr. služby	30	-
	lesní pomocné služby	297	42
	hospodář. pomocné služby	6	-
	stavební pomocné služby	22	-
	kancelářské služby	63	-
	pomoc. kancel. zaměstnanců	182	5
	lesních dozorců a lesních hajných	1. 606	68
	dvorských a šafářů	239	-
	zahradníků	20	-
	lihovarniků	5	-
	sádeckých a baštýřů	63	-
	strojníků	40	1
	řidičů parních a elektrických strojů	10	5
	řidičů aut	75	1
	elektromontérů	9	1
	dozorců trati	3
	strážníků trati	-	5
	stavebních dozorců	3	-
	kovářských mistrů	31	-
	kolářských mistrů	27	-
	bednářských mistrů	1	-
	kamenických mistrů	1	-
	kancelářských zřízenců	43	12
mimo kategorie (lesní lékař)		-	1
		Úhrnem 3. 907	149

Z počtu 149 pragmatikálních zaměstnanců při-
padá 110 na kategorie lesní pomocné služby a les-
ních dozorců, které jsou systemisovány pouze
přechodně a budou zrušeny, jakmile vymizejí za-
městnanci, kteří jsou v nich ustanoveni.

Zbývá tedy 39 zaměstnanců, kteří jsou v ka-
tegoriích zřízených trvale. Pro tento nepatrný po-
čet zaměstnanců není možno provésti nějakou
zvláštní systemisaci. Poněvadž zaměstnanci musí

býti podle potřeby služby překládáni, nebylo by
možno stanoviti, kde tato místa mají býti syste-
misována; poněvadž zaměstnanci jsou povyšová-
ni, když zastávají místo systemisované v platové
stupnici, do které mají býti povýšení, musila by
systemisace míst pro pragmatikální zaměstnance
ustavičně býti měněna podle toho, do které pla-
tové stupnice by měl zaměstnanec býti povýšen;
takový způsob systemisace jest však nepřípustný,
poněvadž systemisace služebních míst musí býti

---

5

prováděna podle významu místa a se zřetelem na
způsob služby; systemisování podle potřeby za-
městnance jest nepřípustno.

V Praze dne 30. května 1937.

Předseda vlády:
Dr. M. Hodža, v. r.

946/V.

Odpověď

ministra sociální péče

na interpelaci poslanců A. Hatiny, F. Ze-
minové a Bátkové-Žáčkové

o vydání vládního nařízení o přestupech

pojištěnců (tisk 785/VIH).

Ministerstvo sociální péče věnuje stále otáz-
kám v interpelaci uvedeným bedlivou pozornost.

Použití převodních částek, vydávaných při
přestupech pojištěnců, jest pokud jde o přestupy
uskutečněné před 1. lednem 1929 upraveno v po-
jištění invalidním a starobním vlád. nařízením č.
195/1928 Sb. z. a n. (čl. I, odst. 5), v pojištění
pensijním vlád. nař. č. 104/1929 Sb. z. a n., ve
službě státní vyňaté z pojistné povinnosti pak vý-
nosem ministerstva financí č. 11224/32-VII/18.

Pokud jde o přestupy uskutečněné po 1. lednu
1929, zamýšlelo ministerstvo sociální péče pro-
vésti generální úpravu nároků přestupujících po-
jištěnců zvláštním přestupovým zákonem. Poně-
vadž vypracování příslušné osnovy pro neoby-
čejnou složitost věci vyžádalo si delší doby. byly
mezi nositeli pojištění uzavřeny zvláštní dohody,
schválené dozorčím úřadem, jimiž byla v pojist-
ných případech nastalých po přestupech zjednána
úprava prozatímní. Obdobné opatření bylo učiněno

i v oboru služby státní, vyňaté z pojistné povin-
nosti.

Osnova přestupového zákona byla minister-
stvem sociální péče dána do meziministerského
připomínkového řízení, v němž však nebylo dosa-
ženo dohody. Bylo proto vydáno dříve již připra-
vené vládní nařízení čís. 23/1937 Sb. z. a n., které
v článku I, odst. 6 obsahuje předpisy o použití
převodních částek v pojištění invalidním a starob-
ním. Pokud jde o vládni nařízení o použití pře-
vodních částek v pojištění pensijním, zkoumá mi-
nisterstvo sociální péče nedávno došlý návrh Vše-
obecného pensijního ústavu. Osnovu vládního na-
řízení podle § 114, odst. 4 zákona čís. 26/1929 Sb.
z. a n., které má upravovati použití převodních

částek ve službě vyňatu z pojistné povinnosti, již
ministerstvo sociální péče vypracovalo a předlo-
žilo do meziministerského připomínkového řízení.

V Praze dne 13. května 1937.

Ministr sociální péče:
inž. J. Nečas, v. r.

946/VI.

Odpověď

ministra vnitra
na interpelaci poslance Stefana Haščika

ve věci zneužití úřední moci četnickými

orgány v Kamenici n. C.

(tisk 790/I).

Dne 6. prosince 1936 se konala v hostinci
Jana Šaláka v Kamenici n. C. členská schůze
místní organisace republikánské strany zeměděl-
ského a malorolnického lidu za předsednictví Jose-
fa Majického z Kamenice n. C. Jako řečník mluvil
na schůzi Juraj Ištok z Niž. Ladičkovec.

V průběhu schůze vstoupil nepozorovaně do
místnosti Štefan Jablonský z Kamenice n. C. a
různými výkřiky rušil průběh jednání. Když ne-
uposlechl napomenutí předsedajícího, aby neru-
šil schůzi a se vzdálil, byl vyveden hostinským
Šalákem. Jinak nebyla schůze nijak rušena a o
20. hodině řádně skončila.

Na učiněné oznámení vyšetřovalo věc četni-
ctvo a zjistivši výše uvedený skutkový stav, u-
činilo na Jablonského trestní oznámení okresnímu
soudu v Humenném, který Jablonského odsoudil
pro přestupek podle zákona ze dne 12. srpna 1921,
č. 309 Sb. z. a n.

Praporčík Štěcha do vyšetřování nezasaho-
val, poněvadž převzal velitelství četnické stanice
v Kamenici n. C. teprve 10. prosince 1936.

Vzhledem k tomu nemám z podnětu interpe-
lace důvodu k žádaným opatřením.

V Praze dne 21. května 1937.

Ministr vnitra:
Dr. Černý, v. r.

---

6

946/ VII.

Odpověď

ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. Fr. Schwarze

o neoprávněném a nespravedlivém stíhání

mlynářů pro výhrady k prohlášení

vyžadovanému Obilní společností

(tisk 790/VIII).

Podle § 20 odst. 3 vládního nařízení číslo
137/34 Sb. z. a n. ve znění předpisů je měnících
a doplňujících jsou mlýny zabývající se obchod-
ním mletím povinny sjednati s Čsl. obilní spo-
lečností smlouvu o podmínkách, za kterých smě-
jí obchodně semílati obilí. Podle § 17, odst. 1
písm. b) téhož vládního nařízení může Čsl. obilní
společnost vyhláškou v Úředním listě republiky
československé stanoviti, že mlýny zabývající se
námezdním mletím smějí semílati obilí ve mzdě
za podmínek stanovených ve smlouvě, kterou jsou
povinny sjednati se Společností.

Pokud tudíž vzhledem k těmto předpisům,
resp. k bodu 3. vyhlášky Čsl. obilní společnosti
ze dne 22. července 1936 číslo 9/III, po přípa-
dě k bodu 1 a) vyhlášky téže Společnosti ze dne
17. července 1936 číslo 7/III shledaly politické
úřady I. stolice na podkladě oznámení Společ-
nosti a výsledku provedeného řízení skutkovou
podstatu trestného činu v tom, že mlynáři pro-
vozovali obchodní nebo námezdní mletí, aniž se
mohli vykázati tím, že vyhověli podmínkám sta-
noveným pro toto mletí, nelze v jejich postupu
spatřovati nesprávnost interpelanty vytýkanou.
V případě mlynáře Bř. Ctibora v Táboře zasta-
vil okresní úřad trestní řízení ihned, jakmile zjis-
til, že jmenovaný neprovozuje již mlynářskou
živnost.

Jednání nebo opominuti proti ustanovením cit.
nařízení a prováděcích předpisů k němu vyda-
ných trestají se podle § 4 odst. 1 a 2 zákona
číslo 95/1933 ve znění čl. II. zákona č. 109/1934
Sb. z. a n. pokutou do 50. 000 Kč nebo věze-
ním do šesti měsíců, jakož i, jde-li o přestupek
spáchaný při provozování živností, ztrátou živ-
nostenského oprávnění.

Tresty přisouzené mlynářům, na něž inter-
pelace zvláště poukazuje, pohybuji se vesměs v
mezích zákonem stanovených. Různá výměra
trestů má podklad v tom, že výše trestu řídí se
okolnostmi toho kterého případu, jichž posouzení
přísluší úřadu provádějícímu trestní řízení.

Stanovení třídenní lhůty k podání opravných
prostředků z trestních nálezů úřadů I. stolice v

zemi České a Moravskoslezské opírá se o usta-
novení § 3 min. nař. č. 61/1855 r. z.

Za uvedeného stavu není důvodu, aby z pod-
nětu interpelace bylo něco zařízeno.

V Praze dne 21. května 1937.

Ministr vnitra:
Dr. Černý, v. r.

946/ VIII.

Odpověď

ministrů vnitra, zemědělství,
průmyslu, obchodu a živností

na interpelaci posl. inž: Schwarze

stran donucováni mlynářů podpisovati
smlouvy jednostranně nadiktované Čes-
koslovenskou obilní společností
(tisk 790/IX).

Podle ustanovení § 17, odst. 1, písm. b) vlád-
ního nařízeni číslo 137/1934 Sb. z. a n" o úpra-
vě obchodu s obilím, moukou a mlýnskými vý-
robky a některými krmivy, ve znění vládního na-
řízení č. 219/1936 Sb. z. a n. a na základě vy-
hlášky Československé obilní společnosti číslo 9/
III ze dne 22. července 1936 (Úřední list republi-
ky Československé č. 170/36), jsou mlýny povin-
ny sjednati s Československou obilní společností
smlouvu o podmínkách, za kterých smějí semí-
lati obili ve mzdě. Pro mlýny obchodní byla
stejná povinnost stanovena v § 20, odst. 3 cit.
vlád. nařízeni.

Smluvní podmínky pro všechny mlýny byly
stanoveny stejným způsobem a ve stejném roz-
sahu, při zachování formálností stanovených sho-
ra cit. vlád. nař.

Mlynářské smlouvy obsahují povinnosti mlý-
nů, které vyplývají přímo z cit. vládního nařízení
o úpravě obchodu s obilím, moukou a mlýnský-
mi výrobky a některými krmivy a též z vládní-
ho nařízení č. 168/35 o úpravě některých výrob-
ních a odbytových poměrů v mlynářství a z před-
pisů vydaných k jejich provedení. Tato ustano-
vení zavazovala mlýny již před podpisem smlou-
vy a není tudíž správné tvrzení, že Čsl. obilní
společnost zneužila ustanoveni o povinnosti mlý-
nů sjednati s ni smlouvy k donucováni mlynářů,
aby přejímali jednostranně nadiktované povin-
nosti.

Není také správné tvrzení, že mlýny podpi-
sem smlouvy vzdávají se svobod ústavně zaru-
čených a že dokonce se zříkají ochrany řádné-

---

7

ho soudu ve sporech, které by vznikly mezi mly-
nářem a Obilní společností. Porušení ústavně za-
ručených svobod spatřuje interpelace v ustanove-
ní smlouvy pod č. 2, avšak toto ustanovení, jež
umožňuje kontrolu, dodržují-li mlýny příslušné
předpisy, obsahuje doslovnou citaci ustanovení
odst. 5, § 28 cit. vládního nařízení, takže smlou-
va v tomto směru na platném stavu ničeho ne-
mění.

Pokud jde o příslušnost rozhodčího soudu ně-
které československé plodinové bursy ve sporech
mlynáře s Čsl. obilní společností, je tato dolož-
ka odůvodněna ustanovením § 41 a) cit. vl. nař.

Na následky porušení smlouvy (konvenční
pokuty) dlužno hleděti jako na opatření, která
vyvažují neoprávněné hmotné výhody získané
porušováním platných ustanovení. Rozpětí mezi
cenou výkupní a prodejní, jakož i příspěvky od-
váděné zemědělcem, při výplatě výkupní ceny,
dávají možnost značného zisku z neoprávněného
výkupu obilí pod rukou, který vážně ohrožuje
plnění úkolů svěřených Československé obilní
společnosti a mimo to umožňuje nekalou soutež
mezi mlýny. Ostatně mlýny, které řádně plní
ustanovení příslušného vládního nařízení, nemusí
míti obav z konvenčních pokut stanovených ve
smlouvě, poněvadž tyto sankce nepřicházejí pro
ně prakticky v úvahu.

Platnost smluv od 1. srpna 1936 byla stano-
vena především v zájmu právní jistoty mlýnů,
jež smlouvu podepsaly později, a to vzhledem
k příslušným ustanovením cit. vládního nařízení,
podle něhož mlýny nesměji semílati obilí, pokud
smlouvy neuzavřely.

Československá obilní společnost nenutila
mlýny k podpisu smlouvy, nýbrž je pouze upo-
zorňovala v jejich zájmu na právní důsledky, jež
by je postihly, kdyby smlouvu nepodepsaly. Pří-
slušná ustanovení vládního nařízení ani nedávají
Obilní společnosti právo domáhati se na mlýnech,
aby smlouvu podepsaly; Obilní společnost nemůže
proto vymáhati sjednání smlouvy žalobou, neboť
nejde o soukromý nárok Obilní společnosti.

Mlýny, které smlouvu nesjednaly, nejsou
oprávněny podle cit. vládního nařízení obilí semí-
lati a činí-li tak, dopouštějí se trestného činu,
který podle § 4, odst. 1 a 2 zák. č. 95/33 ve znění čl.
II. zák. č. 109/34 stíhají z úřední povinnosti politické
úřady peněžitými pokutami až do 50. 000 Kč, nebo
trestem vězeni do 6 městců, a to, jde-li o přestu-
pek, spáchaný při provozování živnosti, eventuel-
ně též ztrátou živnostenského oprávnění.

Československá obilní společnost, ač nebyla
k tomu povinna, rozeslala příslušné návrhy smluv
všem mlýnům, o jejichž existenci věděla, jakož
i těm mlýnům, které se u ní o zaslání smlouvy
přihlásily. Mimo to byly mlýny na povinnost
sjednati smlouvy upozorněny Obilní společností
v denním tisku i rozhlasem. Bohumíru Pávovi,
mlynáři v Berouně, byla smlouva rovněž zaslána.

Nemůže býti pochybnosti, že povinnost sjed-
nati smlouvu byla uložena jednotlivým mlýnům;
proto také vládní nařízení mluví pouze o mlýnech
a nikoli o mlynářských organisacich, jež by ani

nemohly smlouvy sjednávati, jednak z toho dů-
vodu, že všechny mlýny nejsou jejich, členy, jed-
nak proto, že organisace nemají speciálního
oprávnění k uzavírání podobných smluv. Pojem
»mlýn« není sice v cit. vládním nařízení stano-
ven, jest však všeobecně znám zejména z vl. nař.
č. 168/35 Sb. z. a n. o úpravě některých výrob-
ních a odbytových poměrů v mlynářství.

Právní existence Československé Obilní spo-
lečnosti nemůže býti sporná; zakládá se totiž na
ustanovení §§ 6 a 8 vl. nař. č. 137/1934 Sb. z. a n.,
jimž bylo vyhověno.

Vzhledem k uvedenému nebylo shledáno
nutným, aby z podnětu interpelace byla činěna
nějaká opatření.

V Praze dne 19. května 1937.

Ministr vnitra:
Dr. Černý, v. r.

Ministr zemědělství:
Dr. Zadina, v. r.

Ministr průmyslu, obchodu a živností:
J. V. Najman, v. r.

946/IX.

Odpověď

ministra financi

na interpelaci poslanců Vallo, Širokého
a Kosíka

o postupu berní správy v Nových Zám-
cích, která při nákupu tabáku zabavuje
celý výtěžek dodavatelů tabáku
(tisk 790/XXIV).

Podle výsledku šetření provedeného o jed-
notlivých stížnostních bodech interpelace sděluji
toto:

U Jana Ryšavého z obce Imel provedl berní
úřad v Nových Zámcích kompensaci nákupní ce-
ny tabáku s daňovými nedoplatky 241 Kč a s dluž-
nými poplatky 2. 311 Kč a 188 Kč, dohromady te-
dy 2. 740 Kč. Jmenovaný byl písemně vyzván, aby