20
1039/XXXII (překlad).
Interpelace
poslance K. H. Franka
vládě, ministrovi sociální péče a ministrovi
průmyslu, obchodu a živností
o nezákonném přídělu několika set vagónů
cukru stranám vládní koalice.
Sudetskoněmecký týdeník "Rundschau", vyda-
vatel Konrád Henlein, uveřejnil ve svém čísle 32,
v sobotu dne 7. srpna 1937 s nápisem "Cukr lze
dostati po dvou korunách, sladké tajemství koa-
lice" článek vzbuzující rozruch, v němž se v pod-
statě tvrdí:
Stranám nynější vládní koalice se podařilo za-
jistiti si větši množství cukru. Jakého rozsahu
jest toto množství, lze odhadnouti z toho, že pouze
podíl tří německých vládních stran, německých
sociálních demokratů, svazu zemědělců a němec-
kých křesťanských sociálů, činí asi náklad jednoho
železničního vlaku. Tento cukr, jehož původ časo-
pis "Rundschau" nedovede uvésti, má býti po dvou
korunách za kilogram prodáván nezaměstnaným
prostřednictvím konsumních spolků blízkých koa-
ličním stranám, avšak nikoliv všem nezaměstna-
ným bez rozdílu, ke které straně patří, nýbrž jen
těm, kdož jsou členy některé vládni strany a mimo
to ještě takovým osobám, které některá ze spo-
lečných okresních úřadoven aktivistických němec-
kých stran označí za "sociálně potřebné" a do-
poručí je.
Ačkoliv od uveřejnění tohoto článku uplynulo
pět dní, neodpověděl byť jen slovem na tyto zá-
važné výtky ani žádný úřad ani československá
vláda, ani žádný z ústředních stranických listu,
ani předseda cukerního kartelu, ačkoliv jistě dosti
dobře vědí o této věci. Pouze sociálně demokra-
tický deník "Volkswille", vycházející v Karlových
Varech, pokusil se ve svém úterním čísle ze dne
10. srpna 1937, v úvodníku oslabiti těžká obvinění
německých koaličních stran, po čemž nyní
i ústřední list německé sociálně demokratické
strany dělnické v československé republice, časo-
pis "Sozialdemokrat", ve svém čísle ze dne 11.
srpna 1937 uznal za nutno zaujmouti stanovisko
ke tvrzením časopisu "Rundschau".
Časopis "Volkswille" mimo jiné uvádí doslovně:
"Devět a třicet vagónů cukru se má po 2 Kč
za kilogram poskytnouti německým nezaměstna-
ným a sociálně potřebným, ministerstvo sociální
péče má provésti tuto akci z vlastního popudu,
okresní a obecní sociální komise se mají zabývati
zachycením osob, jež mají býti pojaty do této
akce, a k tomu mají býti přibráni zástupci tří
německých aktivistických stran. Nárok na zlev-
něný cukr mají míti nezaměstnaní, kteří jsou po-
jati do stravovací akce, ale i nezaměstnaní, pod-
porovnaní podle gentské soustavy a konečně,
pokud ještě něco zbude, i takové osoby, jejichž
sociální potřebu zjistí zástupci stran, ačkoliv tyto
osoby nejsou pojaty do ostatních listin pomocné
akce. "
Níže píše časopis "Volkswille":
".....a celá korupčnost německých aktivistů
spočívala právě jen v tom, že pro tyto nejchudší
německé krajany získali takové množství zlevně-
ného cukru, než to za daných poměrů bylo vůbec
možné. Že pak zařídili i všechna účelná opatření,
aby výdej zlevněného cukru podrobili své (němec-
kých vládních stran, pozn. interpelantu) kontrole,
......to asi hněvá pány v Aši...... "
Časopis "Sozialdemokrat" píše ve středu dne 11.
srpna 1937 s nápisem "Velkorysé zásobování
cukrem po 2 Kč za kilogram s účastí ministerstva
sociální péče a obecních i okresních sociálních
komisí":
"Jak se dohodly všechny koaliční strany, bude
co nejdříve provedena velkorysá dodávka cukru
méně zámožným a nezaměstnaným, při čemž se
bude cukr prodávati za nízkou cenu 2 Kč za kilo-
gram. Účelem této akce jest, aby osobám žijícím
ve špatných sociálních poměrech bylo aspoň jed-
nou umožněno opatřiti si levný cukr. Akce se pro-
vede pod dozorem ministerstva sociální péče, při
čemž rozdílení dělnictvu provedou konsumní druž-
stva .....Při sestavování seznamů osob, kterým
se má dostati cukru, budou působiti členové obec-
ních a okresních sociálních komisí. "
K těmto oběma hlasům německého sociálně-
demokratického tisku, které v podstatě přizná-
vají obvinění časopisu "Rundschau", přináší sudet-
skoněmecký deník "Die Zeit" v úterý, dne 10.
srpna 1937 další vzrušující zprávy: Zlevněný cukr
se má nezaměstnaným rozdíleti tak, že jednotlivé
vládní strany sestaví listiny nezaměstnaných, kteří
mají býti pojati do cukerní akce. Příznačné jest,
že vládní strany zdůrazňují, že do rozdělovači akce
mají býti pojati i tací nezaměstnaní, kteří dosud
"ještě" nejsou členy některé z vládních stran.
U Čechů se rozdělovači akce již provádí zatím co
se tří německé vládní strany ještě nedohodly
o způsobu provedení. Sociální demokrati, prý
i křesťanští sociálové, chtějí rozdíleti cukr pro-
střednictvím konsumních spolků, kterémuž to
úmyslu svaz zemědělců odporuje. Další spornou
otázkou jest prodejní cena. Výdaje na převoz a
zdanění koaličního cukru činí prý 150 Kč za kilo-
gram. Otázka, má-li se koaliční cukr prodávati
po 2 Kč nebo 2 50 Kč, je prý ještě sporná, protože
se svaz zemědělců chce spokojiti 50 haléřovou při-
rážkou na kilogram pro stranické účely, kdežto
sociální demokrati chtějí na kilogramu přiraziti
po 1 Kč.
Potud tiskové zprávy časopisů "Rundschau",
"Die Zeit" a koaličního tisku, pokud vůbec zaujal
stanovisko k obviněním vzneseným proti vládním
stranám a nepřímo proti ministerstvu sociální
péče.
Výroba a cena cukru jest v československé re-
publice tak velice věcí veřejnosti, národního hos-
podářství a politiky, než aby interpelanti mohli
bez odpovědi přijmouti zprávy časopisů "Rund-
schau", "Die Zeit" a koaličního tisku, zvláště když
za daných politických a sociálních poměrů hrozí
naléhavé nebezpečí, že se pod pláštíkem tak zvané
sociální pomocné akce pro nezaměstnané má pro-
váděti volební propaganda pro strany nynější
vládní koalice, kterou dlužno tím spíše zavrhnouti,
že by se ke stranické propagandě vládní koalice
nejen mohlo užíti prostředků státních a všeobec-
ných, nýbrž i proto, že zručně zakrytým způsobem
21
provádění mají býti od dobrodiní cukerní akce
vyloučeni všichni nezaměstnaní, kteří nejsou orga-
nisování v řadách tak zvaných německých akti-
vistických stran.
Výroba a cena cukru nejsou, jak známo, v Čes-
koslovenské republice výsledkem svobodné hos-
podářské soutěže vrstev zúčastněných na výrobě
cukru, spíše jsou určovány pod dohledem u pri
účasti vlády dohodami mezi svazy cukerního prů-
myslu a jednak bankami je peněžně podporujícími,
jednak organisacemi repařů. Nynější cena spo-
třebního cukru činí 620 Kč a celý československý
vývoz cukru, jako vůbec nynější rozsah pěstování
cukrovky a výroby cukru jest jen potud možný,
pokud československý spotřebitel cukru bez zře-
tele k jeho příjmům bude cukerním kartelem za
souhlasu vlády donucován kupovati tuto důležitou
lidovou potravinu za cenu, která je šestkrát vyšší
než cena, za kterou prodáváme svůj cukr v cizine.
Všichni spotřebitelé cukru, veřejnost českoslo-
venského státu a nikoliv na posledním místě sudet-
ští Němci, kteří jsou spíše spotřebiteli než vý-
robci cukru, mají právo věděti, jak se s cukrem
u nás hospodaří. Neboť oni musejí neslýchaně vy-
sokou domácí cenou cukru peněžně podporovati
pěstování cukrovky a vyrobu cukru a vůbec teprve
činiti ji výnosnou. Ale veřejnost má také právo
věděti, jak stát nebo ministerstvo sociální péče
nebo koaliční strany získaly od cukerního kartelu
"zlevněný" cukr. Má však i právo se dověděti,
z jakých pohnutek a za jaké vzájemné služby čes-
koslovenský cukerní kartel poskytuje koaličním
stranám několik set vagónů cukru, aby je roz-
dělily svým straníkům, vlastně vládě k rukám
pana ministra sociální péče, neboť spotřebitel
cukru musí oklikou přes cenu příliš zdaněného
cukru na haléř zase odvésti cukernímu kartelu to,
co bylo poskytnuto koaličním stranám, aby to roz-
dělily svým nezaměstnaným.
Poněvadž vláda nepovažovala dosud za nutné
zaujmouti stanovisko ke zprávám tisku, obsahují-
cím těžká obvinění koaličních stran a nepřímo
ministerstva sociální péče, ale i vlády, musejí se
interpelanti tázati vlády jako celku, zvláště pak
pana ministra sociální péče a pana ministra prů-
myslu, obchodu a živností:
1. Jest vláda ochotna uveřejniti usnesení minis-
terské rady, které vedla k akci výše vytýkané?
2. Jest vláda ochotna uveřejniti, jaké plně moci
udělila panu ministrovi sociální péče k vyjedná-
vání s cukerním Kartelem a ku převzetí zlevně-
ného cukru, a jaké dohody byly uzavřeny mezi
členy vlády nebo vládních stran a českosloven-
ským cukerním kartelem stran zlevněného cukru?
S. Jest vláda ochotna oznámiti, kdo dal k dis-
posici zlevněný cukr?
4. Jest vláda ochotna oznámiti, komu byl dán
k disposici zlevněný cukr, vládě, ministerstvu so-
ciální péče nebo vládním stranám?
5. Jest vláda ochotna oznámiti, za jakých pod-
mínek a příkazů a zvláště za jaké vzájemné
úkony a za jakou cenu byl cukr dán k disposici?
6. Jest vláda ochotna oznámiti, jsou-li správné
dosud nevyvrácené hlasy tisku, podle nichž jest
udržení dosavadní výše ceny cukru doma vzájem-
nou službou vlády cukernímu kartelu?
7. Jest pan ministr sociální péče ochoten ozná-
miti vnitřní výnosy a pokyny, podle kterých mají
konsumní družstva a vládní strany pod dohledem
ministerstva sociální péče a s účastí místních a
okresních sociálních komisí cukr rozdělovati?
8. Jest pan ministr sociální péče ochoten ozná-
miti, podle kterého právního podkladu jest pří-
pustná a má se prováděti spolupráce hospodář-
ských zájemnických svazů cukerního průmyslu,
vládních stran, zúčastněných ministerstev, sociál-
ních komisí a hospodářských organisací politic-
kých stran pověřených prováděním?
9. Jaká opatření hodlá učiniti pan ministr so-
ciální péče, aby se akce domněle lidumilné neužilo
k nemorálnímu a protizákonnému politickému ná-
tlaku na nezaměstnané?
10. Jest pan ministr průmyslu, obchodu a živ-
ností ochoten nám oznámiti, co hodlá učiniti na
ochranu ohrožených zájmů drobných obchodníků,
kteří jsou v německém území úplně vyloučeni
z rozdělovači akce ve prospěch konsumních druž-
stev a kteří jsou zamýšlenou akcí poškozeni nejen
hospodářsky, nýbrž i ve svém dalším soutěžení
tím, že četní nezaměstnaní dospějí k mínění, že
za zlevněný cukr mají co děkovati pouze konsum-
nim spolkům, zatím co samostatní obchodníci
ničím nepřispěli ke zlepšení situace nezaměst-
naných?
11. Jest pan ministr ochoten oznámiti, které
hospodářské a politické organisace dostanou tak
zvanou režijní cenu 150 Kč, nebo prodejní cenu
2- Kč nebo 250 Kč, a jaký podíl se z těchto
částek dostane vládním stranám a konsumním
družstvům jim blízkým?
Naléhavost interpelace jest dána tím, že se
s prováděním cukerní akce má počíti v německém
území ještě v tomto týdnu a celá československá
veřejnost má právo žádati, aby ze zamýšlené lidu-
milné akce měli prospěch skutečně jen lidé hospo-
dářsky slabí bez ohledu na jejich stranicko-poli-
tickou orientaci.
V Praze dne 12. srpna 1937.
Frank,
Fischer, Hollube, Illing, inž. Karmasin, Sandner,
May, E. Köhler, inž. Peschka, Jobst, Sogl, inž.
Lischka, Jäkel, dr Hodina, Axmann, Gruber,
Kundt, Franz Němec, F. Nitsch, Nickerl, Wollner,
Wagner, Stangl.
1039/XXXIII (překlad).
Interpelace
poslanců F. Nitsche, R. Knorreho a
R. Axmanna
předsedovi vlády a ministrovi sociální péče,
aby byl vydán řád volení do nemocenských
pojišťoven a aby tyto volby byly vypsány
a provedeny.
V březnu letošního roku prohlásil pan předseda
vlády zástupcům domácího i zahraničního tisku,
22
že se volby do sociálních pojišťoven provedou bě-
1-iem roku 1937 a že zvláště řád volení pro volby
do nemocenských pojišťoven prošel již mezimi-
nisterským připomínkovým řízením. Z tohoto
určitého úředního prohlášení pana předsedy vlády,
které výslovně opakoval ještě v měsíci červnu
na jakési schůzi na Moravě, vznikl závazek vlády.
Interpelanti mohou právem konstatovati, že
proti nemoci pojištění dělníci bez rozdílu strany
a národnosti všude s velkým uspokojením vzali
na vědomí tato úřední prohlášení pana předsedy
vlády.
Tím spíše vzrůstá neklid dělníků podléhajících
nemocenskému pojištění, čím více času uplývá,
aniž jsou patrný nějaké přípravy k dodržení da-
ného slibu. V olomouckém volebním kraji sešli se
již zástupci 50. 000 k volbě oprávněných němec-
kých nemocenských pojižťěnců a jednoznačně žá-
dali, aby slib vlády byl dodržen. Tento požadavek
nepřešla mlčky ani cizina, takže by nedodržení
daného slibu musilo způsobiti poškození vážnosti
našeho státu v cizině a zmenšení věrohodnosti
projevů vlády nebo jejich členů v cizině.
Již vládním nařízením ze dne 27. února 1930 pod
č. 24 Sb. z. a n. byl vydán, podrobný řád voleni
do nemocenských pojišťoven a rozhodčích soudů,
zřízených podle zákona o pojištění zaměstnanců
pro případ nemoci, invalidity a stáří, který byl
vyhlášen dne 14. března 1930 a téhož dne nabyl
účinnosti. Dělníci podléhající nemocenskému po-
jištění nemohli tehdy a nemohou ani dnes pocho-
piti, že se podle tohoto řádu volení v době jeho
platnosti od 14. března 1930 aspoň do 30. června
1934 neprovedly volby do nemocenských pojišťo-
ven a jejich rozhodčích soudů. Dělnictvo, podro-
bené nemocenskému pojištění rovněž nechápe, že
od L července 1934, tedy ve více než 3 letech,
nemohla býti provedena změna již vydaného řádu
volení. Podepsaní interpelanti se rovněž domní-
vají, že tato práce byla by mohla býti určitě
provedena ve třech letech.
Na základě tohoto stavu věcí se tedy tážeme
pana předsedy vlády a pana ministra sociální
péče:
1. Jest pan předseda vlády ochoten splniti svůj
slib z března letošního roku, že budou vypsány
a provedeny volby do sociálních pojišťoven?
2. Není-li tomu tak, jaké důvody jsou rozhodu-
jící pro to, že daný slib nebude splněn, a jsou
tyto důvody takové, že jimi nebude doma ani za
hranicemi poškozena vážnost našeho státu a věro-
hodnost projevů vlády?
3. Jest pan ministr sociální péče ochoten ozná-
miti interpelantům, proč nedošlo k vypsání a pro-
vedení voleb do nemocenských pojišťoven podle
řádu volení ze dne 27. února 1930, č. 24 Sb. z.
a n., dokud tento řád volení platil?
4. Jest pan ministr sociální péče ochoten ozná-
miti, z jakých důvodů nebyl řád volení ze dne
27. února 1934 do dneška přiměřeně zmírněn a
5. je-li ochoten podati ihned podrobnou zprávu
o stavu pozměňovacích prací a oznámiti, jaké jsou
přičiny dalšího průtahu v těchto pracích a jaká
opatření byla učiněna, aby tyto příčiny byly od-
straněny?
V P r a z e, dne 21. srpna 1937.
F. Nitsch, Knorre, Axmann,
Fischer, Nickerl, Illing, inž. Lischka, Rösler, dr
Kellner, dr Eichholz, dr Jilly, Stangl, inž.
Schreiber, Jäkel, Franz Němec, Kundt, inž. Pesch-
ka, dr Hodina, Obrlik, Sogl, May, dr Zippelius,
inž. Richter, Gruber.
Původní znění ad 1039/VII.
Interpellation
des Abgeordneten Franz Němec
an den Innenminister
wegen ungesetzlichen Vorgehens und will-
kürlicher Verhaftung sowie Bezichtigung
unschuldiger Bürger von Zwittau des
Straßenraubes durch den Gendarmerie-
kommandanten von Zwittau.
Am 21. März 1937 um 9 Uhr vormittags berief
Stanislaus Zientek und Genossen aus Brunn eine
öffentliche Versammlung in Zwittau ein, um als
Führer der sogenannten "Opposition der Sudeten-
deutschen Partei" angebliche Mißstände in der
Sudetendeutschen Partei zu berichten. Schon am
Tage zuvor wurden mittels großer Plakate und
Tausender von Flugschriften die Mitglieder der
Sudetendeutschen Partei und die gesamte Bevöl-
kerung eingeladen.
Am Sonntag sammelten sich cca 1 Stunde vor
Eröffnung des Versammlungslokales "Elisium" in
Zwittau, eine Anzahl Versammlungsbesucher an.
Um 8 Uhr vormittags kamen 2 Autobusse von
Brunn, in denen sich die Anhänger und Ordner
des Stanislaus Zientek befanden. Dieselben trugen
am Arm rote und weiße Ordnerbinden, auf denen
sich das SdP-Wappen befand und die Eigentum
der Sudetendeutschen Partei waren. Beim Ver-
lassen des Autobusses wollten die Insassen mit
SdP-Sammel-Büchsen auf offener Straße eine
nicht bewilligte Spendensammlung durchführen.
Die vor dem Versammlungslokal ruhig stehende
Menschenmasse war über das provozierende Vor-
gehen Zienteks und seiner Genossen und vor
allem darüber, daß sie der Sudetendeutschen
Partei gehöriges Eigentum besaßen, aufs äußer-
ste empört und empfing sie mit Pfui- und Schmäh-
rufen. Im selben Augenblick versuchte ein Teil
der Zientekgruppe die Angesammelten im Sturm
anzugreifen, wobei es zu einem Handgemenge
kam, in dessen Verlauf den Ordnern 2 Sammel-
büchsen aus der Hand gerissen und mit den
Füßen zertrampelt wurden. Die hinzukommende
Polizei und Gendarmerie in Verbindung mit eini-
gen beherzten Anhängern der Sudetendeutschen
Partei konnten ohne Mühe die Ruhe und Ordnung
wieder herstellen. Abgeordneter Franz Nemec
23
und Julius Hönig aus Zwittau, Bezirksleiter der
Sudetendeutschen Partei, welche um ¾9 Uhr beim
Versammlungslokal erschienen, machten den
diensttuenden Gendarmeriekommandanten auf-
merksam, daß die Anhänger Zienteks gestohlene
Ordnerbinden der Sudetendeutschen Partei trugen
und ersuchten denselben, er möge das Tragen
dieser Ordnerbinden auf offener Straße verbieten.
Der Gendarmeriekommandant verwies den ein-
schreitenden Abgeordneten an den Oberkommis-
sär Herrn Patek aus Mähr. Trübau, der kurz vor
9 Uhr in der Versammlung erschien. Abgeordne-
ter Němec wiederholte diesem gegenüber das
Verlangen und machte ihn zugleich aufmerksam,
daß die Bühne mit zwei gestohlenen Fahnen der
Sudetendeutschen Partei und SdP-Plakaten, die
sogar mit dem für die Sudetendeutsche Partei
verbotenen SHF versehen waren, ausgeschmückt
sei. Oberkommissär Patek nahm von dieser Mit-
teilung keine Notiz, obwohl zu ersehen war, daß
die Versammlungsbesucher aufs äußerste erregt
waren.
Der Oberkommissär sah sich genötigt, die Ver-
sammlung zu schließen, was mit Beifall zur
Kenntnis genommen wurde, worauf die Ver-
sammlungsteilnehmer in Ruhe und Ordnung den
Saal verließen.
Im Laufe des Tages wurden einige Versamm-
lungsteilnehmer einem Verhör unterzogen und
durchwegs unbeteiligte Personen, darunter der
Bezirksleiter der Sudetendeutschen Partei Honig
und der Ortsleiter Tyrolt, im ganzen aber zehn
Personen verhaftet und wegen Straßenraubes und
öffentlicher Gewalttätigkeit dem Bezirksgericht
in Zwittau eingeliefert.
Die Abgeordneten Franz Němec und Max Bu-
dig, welche sofort nach Bekanntwerden der Ver-
haftungen bei dem Gendarmeriekommandanten
vorsprachen und um Bekanntgabe ersuchten, wer
und aus welchem Grunde verhaftet wurde, erhiel-
ten die Antwort, daß der Kommandant nicht ge-
willt sei, darüber Auskunft zu erteilen. Die Be-
völkerung war über das Vorgehen der Gendar-
merie sehr erregt, zumal ehrliche Bürger von
Zwittau unschuldig, wie Schwerverbrecher, von
Gendarmen durch die Straßen geführt wurden.
Auch wurde bei der Hausdurchsuchung, welche
kein positives Ergebnis zeitigte, äußerst rigoros
vorgegangen. So wurden in der Wohnung des
vorhafteten Hörasch sogar die Aschenreste aus
dem Ofen genommen und auf die Gendarmerie-
station gebracht. Obwohl sämtliche Amtswalter
der Sudetendeutschen Partei verhaftet waren,
wurde bei der Hausdurchsuchung in der Bezirks-
geschäftsstelle dem hiezu kommenden Abgeord-
neten Němec als Vertreter der Sudetendeutschen
Partei nicht erlaubt, bei der Hausdurchsuchung
anwesend zu sein. Sie wurde in Anwesenheit
eines nicht verantwortlichen Mitgliedes durch-
geführt.
Die Verhafteten wurden über Weisung der
Staatsanwaltschaft in Brunn nach Studium der
Akten sofort auf freien Fuß gesetzt, woraus wohl
am besten zu ersehen ist, daß sich die Gendar-
merie in Zwittau eines Übergriffes schuldig ge-
macht hat.
Wir stellen daher an den Herrn Innenminister
die Anfrage:
1. Ist der Herr Minister bereit, die gerügten
Sachverhalte erheben zu lassen?
2. Ist der Herr Minister bereit, den schuld-
tragenden Beamten wegen der grundlosen Ver-
haftungen zu disziplinieren und das Gendarmerie-
kommando in Zwittau mit einem anderen Kom-
mandanten zu besetzen?
3. Ist der Herr Minister bereit, Maßnahmen zu
treffen, daß sich in Zukunft derartige Übergriffe
nicht mehr ereignen können, damit die Bevölke-
rung nicht unnütz erregt wird?
4. Welche Verfügungen hat der Herr Minister
in dieser Angelegenheit getroffen?
Prag, am 16. Juli 1937.
Franz Němec,
Stangl, May, E. Köhler, Hollube, Axmann, Ing.
Karmasin, Dr. Zippelius, Sandner, F. Nitsch,
Dr. Hodina, Wollner, Frank, Illing. Ing. Peschka,
Knorre, Dr. Eichholz, Jobst, G. Böhm, Ing. Lisch-
ka, Obrlik.
Původní znění ad 1039/VIII.
Interpellation
des Abgeordneten Gustav Obrlik
an den Innenminister
wegen ungerechtfertigter Verweigerung
von Grenzausweisen an Staatsbürger
deutscher Volkszugehörigkeit.
Die Interpellanten erhalten folgende Tat-
bestandsschilderung:
1. Hilde Neumann, Fabriksarbeiterin aus
Wüstung 40 sprach Anfang Juni bei der staat-
lichen Polizeiexpositur in Friedland wegen Aus-
stellung eines Grenzausweises vor. Die Genannte
muß öfters zur Pflegeschwester ihrer kranken
Mutter nach Sächsisch-Weigsdorf. Der Zustand
der Kranken ist unregelmäßig, sodaß es notwen-
dig ist, die Pflegeschwester dann zu verständigen,
wenn er sich verschlechterte.
Mit dem Ansuchen um Ausstellung des Grenz-
ausweises legte die Einschreiterin auch eine dies-
bezügliche Bestätigung vor. Trotz dieser Gründe
verweigerte die staatliche Polizeiexpositur in
Friedland die Ausstellung des Grenzausweises und
legte der Einschreiterin nahe, sich einen "Aus-
flugsschein" zu besorgen. Da ein Ausflugsschein
aber nur für ganz kurze Zeit ausgestellt wird,
müßte sich die Einschreiterin jedesmal einen
neuen Ausflugsschein besorgen, sobald sie, zwecks
Verständigung der Krankenschwester, die Staats-
grenze zu überschreiten gezwungen ist. Dadurch
entstünden ihr jedesmal Unkosten, die die Ein-
schreiterin wegen ihrer materiellen Verhältnisse
nicht zu tragen in der Lage ist. Die Weigerung,
der Einschreiterin einen Grenzausweis auszustel-
len, erfolgte völlig unbegründet und muß als eine
24
grundlose Einschränkung der Bewegungsfreiheit
gewertet werden.
2. Josef Hausmann, Fabriksarbeiter in Göhe 49
geht seit dem Jahre 1898, also fast 40 Jahren in
die Fabrik der Fa. Otto Müller & Co., in Ebers-
dorf, in Arbeit. Er benützte einen Grenzausweis,
da er zu seiner Arbeitsstätte auf dem kürzesten
Wege, den sogenannten Alt-Seidenberger Grund
ging, der bereits auf reichsdeutschem Gebiete
liegt.
Sein letzter Grenzausweis lief im Jahre 1936
ab. Anfang 1937 ließ er sich einen neuen Grenz-
ausweis auf dem Gemeindeamte ausstellen und
begab sich mit diesem zur Staatspolizeiexpositur
nach Friedland, um ihn dort bestätigen zu lassen.
Man bedeutete ihm, er möge nach 8 Tagen wie-
derkommen. Als er in der angegebenen Zeit vor-
sprach, war sein Ausweis nicht zu finden. Man
bedeutete ihm, abermals in 8 Tagen wieder-
zukommen. Als er zur gegebenen Zeit vorsprach,
war der Grenzschein wiederum nicht zu finden.
Da der Einschreiter in Arbeit steht, ist es ihm
nicht möglich selbst nach Friedland zu gehen, da
der Weg zweimal 2 1/2 Wegstunden beträgt. Er
schickte daher einige Wochen später einen Boten
zur Polizeiexpositur in Friedland. Diesem wurde
gesagt, Josef Hausmann, Fabriksarbeiter in Göhe
bekomme keinen Grenzausweis. Einige Wochen
hierauf schickte er seine Frau zur Polizeiexposi-
tur in Friedlant. Diese wurde im barschen Tone
angeschrien, es sei kein Ausweis für Hausmann
hier. Als die Frau wegen der groben Behandlung
zu weinen begann, wurde ihr bedeutet, daß hier
kein Friedhof sei.
Am 17. Juni 1937 sprach der Einschreiter wie-
derum selbst wegen der Ausstellung seines Grenz-
ausweises bei der staatlichen Polizeiexpositur in
Friedland vor. Hierbei wurde ihm gesagt, daß sein
Ausweis weg sei, und daß man ihm sein Formular
auch nicht zurückerstatten könne. Weiters sagte
man ihm wörtlich: "Sie bekommen keinen Grenz-
ausweis, sie sind Parteimitglied!"
Wenn man bedenkt, daß Josef Hausmann durch
so lange Zeit, ohne sich das Geringste zu Schul-
den kommen zu lassen, den Weg von und zu sei-
ner Arbeitsstätte über reichsdeutsches Gebiet
nahm, wird die Willkür, mit der man die Aus-
fertigung von Grenzausweisen von Seiten der
staatlichen Polizeibehörde in Friedland verweigert,
so recht ersichtlich. Die Begründung der Verwei-
gerung des Grenzausweises, durch die dem Fa-
briksarbeiter Josef Hausmann täglich ein Umweg
von mehr als 1 Wegstunde aufgezwungen wird,
ist allerdings gesetz und verfassungswidrig. Die
Verfassungsurkunde propagiert ausdrücklich die
Gleichheit aller vor dem Gesetz.
Es ist eine dienstliche Verfehlung sonder-
gleichen, die Zugehörigkeit zu irgend einer po-
litischen Partei als Motiv zur Verweigerung
eines Grenzausweises zu nehmen.
Die Interpellanten bringen dem Herrn Minister
die gerügten Sachverhalte zur Kenntnis und
richten an ihn die Anfrage:
1. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten
Sachverhalt untersuchen zu lassen?
2. Ist der Herr Minister bereit, jene Organe
der staatlichen Polizeiexpositur in Friedland, die
die ungerechtfertigte Verweigerung der Ausferti-
gung des Grenzausweises verantworten, diszipli-
narisch bestrafen zu lassen?
3. Welche konkreten Verfügungen hat der Herr
Minister getroffen, um die Betroffenen in den
Besitz ihres ungerechtfertigter Weise vorenthal-
tenen Grenzausweises kommen zu lassen?
Prag, am 20. Juli 1937.
Obrlik,
Hollube, Axmann, Dr. Zippelius, May, Stangl, E.
Köhler, Ing. Karmasin, Illing, Ing. Peschka, Dr,
Eichholz, Frank, Dr. Hodina, Franz Němec, Sand-
ner, Ing. Lischka, Wollner, Knorre, G. Böhm,
F. Nitsch, Jobst.
Původní znění ad 1039/IX.
Interpellation
des Abgeordneten Erich Hirte
an den Eisenbahnminister
wegen ungesetzlichen Vorgehens der
Bahnerhaltungssektion in Tetschen,
insbesondere des Bahnsektionschefs
Klinger.
Im März 1937 sollten an der Strecke Liebeschitz
-Auscha Oberbauarbeiten durchgeführt werden.
Es meldeten sich daher bei der Bahnerhaltungs-
sektion in Tetschen und beim Bahnmeister Pompe
in Leitmeritz die nachstehend namentlich ange-
führten Arbeiter: Josef Stechlik, Josef Walter,
Erhard Götzl, Richard Grombach, Franz Reichelt
und Wenzel Richter, sämtliche aus Liebeschitz.
Da keiner dieser Arbeiter, die fast durchwegs der
Sudetendeutschen Partei angehören, aufgenom-
men wurde, sondern lediglich Arbeiter čechi-
scher Volks- bzw. kommunistischer Parteizugehö-
rigkeit und von Deutschen bloß solche sozial-
demokratischer Parteizugehörigkeit Arbeit fan-
den, forderten die Abgewiesenen beim Ver-
trauensmann der Eisenbahnbediensteten Stasny
aus Luka, welcher im Auftrage des Eisenbahn-
sektionschefs Klinger aus Tetschen die Arbeiter
aufzunehmen hatte, eine Aufklärung. Stasny
rechtfertigte sich dahingehend, daß er im Auf-
trage des Sektionschefs Klinger und des Bahn-
meisters Pompe Arbeiter, welche der Sudeten-
deutschen Partei angehören, als staatsgefährliche
nicht aufnehmen darf.
Es fällt angesichts des geschilderten Sachver-
haltes schwer, die Logik einzusehen, nach der
kommunistische Arbeiter trotz ihrer durch ihre
Parteizugehörigkeit dokumentierte Staats- und
gesellschaftszerstörenden Tendenz als nicht staats-
gefährlich betrachtet werden, während Angehö-
rige der Sudetendeutschen Partei trotz deren
staatsbejahenden und aufbauenden Arbeit diesem
Erfordernisse offenbar nicht entsprachen.
25
Ganz abgesehen davon, ist es natürlich mit den
verfassungsmäßig gewährleisteten Gleichheits-
und Freiheitsprinzipien unvereinbar, wenn die
Zugehörigkeit zu einer bestimmten, staatlich zu-
gelassenen politischen Partei oder zu einer be-
stimmten Nation für die Beteiligung an staat-
lichen Arbeiten entscheidend sein soll.
Wir stellen daher an den Herrn Eisenbahn-
minister die Anfrage:
1. Ist dem Herrn Minister der gerügte Sach-
verhalt bekannt?
2. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten
Sachverhalt auf das genaueste erheben zu lassen?
3. Ist der Herr Minister bereit, dafür Sorge zu
tragen, daß die geschilderten Mißstände durch
Einstellung von Arbeitern, die der Sudetendeut-
schen Partei angehören, behoben wird?
4. Ist der Herr Minister bereit, uns mitzuteilen,
welche Maßnahmen in dieser Angelegenheit be-
reits ergriffen wurden?
Prag, am 30. Juli 1937.
Hirte,
Hollube, Jäkel, Fischer, Birke, Jobst, Sandner,
Axmann, Wagner, Franz Němec, Frank, Kundt,
Stangl, Illing, Dr. Hodina, Sogl, Klieber, Wollner,
Rösler, Knorre, Nickerl, Gruber.
Původní znení ad 1039/X.
Interpellation
des Abgeordneten Gustav Knöchel
an den Innenminister
wegen des Übergriffes des Regierungs-
vertreters Dr. Ječmínek von der Staats-
polizeiexpositur in Rumburg.
Wir haben am 7. Dezember 1936 in Angelegen-
heit einer am 14. November 1936 in Daubitz ge-
mäß § 2 des Versammlungsgesetzes abgehaltenen
Versammlung der Sudetendeutschen Partei, wegen
des Verhaltens des Dr. Ječmínek von der Staats-
polizeiexpositur in Rumburg an den Herrn Mi-
nister bereits unter Zahl 738/I eine Interpellation
eingebracht, die am 20. April 1937 unter Zahl
903/II dahingehend beantwortet wurde, daß der
intervenierende Beamte der Staatspolizeiexpositur
in Rumburg die in Rede stehende Versammlung
mit Recht aufgelöst habe, weil es sich nicht um
eine Versammlung gemäß § 2 des Versammlungs-
gesetzes, sondern um eine öffentliche Versamm-
lung gehandelt habe.
Wir bringen dem Herrn Minister in dieser An-
gelegenheit zur Kenntnis, daß der damalige Ein-
berufer der Versammlung Adolf Gampe in Dau-
bitz wegen der Übertretung nach § 2 und § 19 des
Versammlungsgesctzes vor dem Bezirksgerichte
in Rumburg unter Geschäftszahl T 855/36 ange-
klagt wurde. Das Gerichtsverfahren endete jedoch
mit einem freisprechenden Urteil des Angeklag-
ten vom 29. Jänner 1937, in welchem als Begrün-
dung u. a. folgendes angeführt wird: "Der Be-
griff einer vertraulichen Versammlung gemäß § 2
des Versammlungsgesetzes setzt eine Versamm-
lung voraus, zu welcher vom Einberufer im Vor-
aus einzeln bestimmte und ihm persönlich be-
kannte Personen eingeladen wurden, wobei dafür
gesorgt wurde, Nichtgeladenen den Zutritt zu
verwehren. Das Gericht ist der Ansicht, es käme
nicht darauf an, ob die zu einer vertraulichen
Versammlung Geladenen in einer oder verschie-
denen Arten geladen worden sind. Entscheidend
ist lediglich, ob der Versammlungsteilnehmer im
Vorhinein geladen worden ist. Wenn auf einer
Einladung die Angabe des Ortes fehlt oder wenn
die Zeit unrichtig angegeben wurde, so ist dieser
Umstand noch kein Beweis dafür, daß die eine
solche Einladung besitzende Person zur vertrau-
lichen Versammlung nicht ordentlich geladen wor-
den sei. Jedenfalls kommt es nicht darauf an, wer
die Einladung ausgefüllt hat, wenn sie nur vom
Einberufer unterschrieben ist. "
Daraus geht hervor, daß sich das Bezirksgericht
in Rumburg die Ansicht des intervenierenden
Polizeibeamten Dr. Ječmínek nicht zu eigen
machen konnte, als mit dem geltenden Versamm-
lungsgesetze nicht im Einklang stehend.
Mit Rücksicht auf den vom Bezirksgerichte in
Rumburg eingenommenen Standpunkt wieder-
holen wir daher die bereits mit unserer Inter-
pellation vom 7. Dezember 1936 an den Herrn
Innenminister gestellten Anfragen:
1. Ist der Herr Minister bereit, den geschilder-
ten Vorfall untersuchen zu lassen und gegen Dr.
Ječmínek das Disziplinarverfahren einzuleiten?
2. Ist der Herr Minister bereit, die ihm unter-
geordneten Behörden und Organe zum Studium
des Versammlungsgesetzes zu verhalten, damit
sich ähnliche gesetzwidrige Übergriffe von Be-
hörden und Organen in Zukunft nicht mehr
wiederholen?
3. Welche konkrete Maßnahmen hat der Herr
Minister in dieser Angelegenheit bereits ge-
troffen?
Prag, am 30. Juli 1937.
Knöchel,
Hollube, Birke, Illing, Sandner, Jäkel, Dr. Hodina,
Jobst, Fischer, Stangl, Kundt, Frank, Wagner,
Franz Nemec, Klieber, Gruber, Wollner, Knorre,
Rösler, Sogl, Axmann, Nickerl.
Původní znění ad 1039/XI.
Interpellation
des Abgeordneten Ernst Kundt
an die Regierung
und an den Vorsitzenden der Regierung
im Besonderen
betreffend die Sammelaktion des
4