Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období. 5. zasedání.
1069.
Interpelace:
I. posl. Stangla min. nár. obrany o hrubém a úřadu nedůstojném chování štábního rotmistra
Jana Pekaře z Hostouně při Husových oslavách v Hostouni,
II. posl. Illinga, Wollnera a inž. Peschky min. financí o nešvarech při vyměřování daní u dě-
čínské berní správy,
III. posl. dr Eichholze min. vnitra o neodůvodněném rozpuštění schůze duchcovským státním
policejním úřadem,
IV. posl. G. Böhma min. vnitra o nezákonném postupu obecních a četnických orgánů v Krásné
Lípě,
V. posl. G. Böhma min. financí o služebních přehmatech orgánů finančního oddílu v Jáchymově
a celního úřadu v Božím Daru,
VI. posl. Maye min. železnic o služebních poklescích železničního hlídače Josefa Veliká
v Hoštce,
VII. posl. Franka min. vnitra, že státní občané německé národnosti jsou proti zákonu vyslýcháni
o svém. členství v politických stranách,
VIII. posl. E. Köhlera min. vnitra o omezení svobody pohybu při cestě Konráda Henleina voleb-
ním krajem VI.,
IX. posl. Knorreho min. železnic a min. pošt a telegrafů, že jejich podřízené úřady porušují ja-
zyková práva,
X. posl. Jobsta min. vnitra o nepatřičném a protizákonném chování vládního zástupce, vyslané-
ho na shromáždění sudetskoněmecké strany, předseda Konrád Henlein, které se konalo dne
23. května 1937 ve Volovicích v okrese prachatickém,
XI. posl. inž. Karmasina min. školství a nár. osvěty a min. vnitra, že kružberský četnický stráž-
mistr Slezák proti zájmu služby agitoval pro českou menšinovou školu,
XII. posl. inž. Richtra min. železnic a min. spravedlnosti, že úřad traťmistra československých
státních drah v Benešově nad Ploučnicí, proti zákonu odepřel práci,
XIII. posl. Schenka a Vodičky min. železnic o šikanách chomutovského staničního úředníka,
XIV. posl. Kosíka, Vallo a Zupku min. vnútra o protizákonných počinech policajného riaditeľstva
v Košiciach.
1069/1 (překlad).
Interpelace
poslance G. Stangla
ministrovi národní obrany
o hrubém a úřadu nedůstojném chování
štábního rotmistra Jana Pekaře
z Hostouně při Husových oslavách
v Hostouni.
Místní výbor Národní Jednoty v Hostouni na
Šumavé uspořádal společné se správou posádky
v Hostouni v předvečer Husova svátku 1937 slav-
nost, které se účastnilo také vojsko ubytované
v Hostouni.
Když se slavnostní průvod vracel po dohoření
ohně do města Hostouně, stálo na jediné křižo-
vatce několik osob, z jejichž středu se prý ozval
pozdrav "Heil!". Na to se vyřítilo z průvodu
1
2
několik zástupců státní policie a vojín štábní rot-
mistr Jan Pekař, který uchopil vpředu stojícího
Jana Wiedla, železničního dělníka z Erazimi, č. 1
u Mutěnína, soudní okres Hostouň, za prsa a vyťal
mu několik silných políčků do obličeje s odůvodně-
ním, že prý volal "Heil". Wiedl, kterému spadl
klobouk s hlavy, jej zase zvedl a dostal při tom
od Pekaře opět políček. Pekař byl v uniformě.
Osvědčení: Johann Wiedl, železniční dělník
z Erazimi, č. 1, pošta Mutěnín, soudní okres Ho-
stouň; Ferdinand Bauer, obuvník z Hostouně, An-
tonín Lorenz, sedlář z Hostouně, Karel Gubick,
hrnčíř z Hostouně jako svědci.
Na to se Pekař obrátil, když mu byl Wiedl pro-
hlásil, že nevolal "Heil", na další osobu (Antonín
Lorenz), avšak i tento odpověděl na otázku zá-
porně.
Když se potom tato skupina osob ze strachu
před dalším týráním rychle vzdalovala a jeden,
který zůstal, řekl, že jistý Vilém Strasser onen
pozdrav zvolal, běžel Jan Pekař za tímto teprve
14letým chlapcem a vyťal mu dva nebo tři tak
silné políčky, že dítě krvácelo delší čas z nosu.
Pak jej předal matce, kterou Pekař, když chtěla
zakročiti, odbyl hrubě slovy: "Tak, teď si odveďte
chlapce domů!"
Osvědčení: Anna Strasserová, manželka zaměst-
nance, Vilém Strasser, oba v Hostouni, č. 45, jako
svědci.
Chování štábního rotmistra Jana Pekaře neod-
poruje jen slušnosti, nýbrž i služebním předpisům
a je s to poškoditi vážnost vojska, zvláště pak
hostouňské posádky.
Obyvatelstvo je těmito násilnostmi nanejvýše
vzrušeno a přestává býti přesvědčeno, že vojsko
je má chrániti.
Interpelaniti se tudíž táží pana ministra národní
obrany:
1. Je pan ministr ochoten dáti tento případ
ihned co nejzevrubněji vyšetřiti?
2. Je pan ministr ochoten dáti zavésti kárné
řízení proti štábnímu rotmistra Janu Pekařovi,
nebo řádné provedení kárného řízení přezkoumati
a podati o tom zprávu?
3. Je pan ministr ochoten postarati se o to, aby
se příště již neudaly takové výstřelky vojenských
osob, zvláště v Hostouni a zvláště se strany Jana
Pekaře, aby obyvatelstvo mohlo zase plně důvěřo-
vati vojenským úřadům?
V Praze dne 16. července 1937.
Stangl,
F. Nitsch, E. Köhler, Jobst, Illing, dr Zippelius,
inž. Karmasin, G. Böhm, inž. Peschka, Frank,
Wollner, dr Hodina, Sandner, Knorret dr Eich-
holz, inž. Lischka, Axmann, May, Franz Němec,
Obrlik, Hollube.
1069/II (překlad).
Interpelace
poslanců J. Illinga, G. Wollnera a
inž. Peschky
ministrovi financí
o nešvarech při vyměřování daní
u děčínské berní správy.
I.
§ 15 daňového zákona č. 76/27 Sb. z. a n. sta-
noví, které náklady lze při zjišťování důchodu pod-
léhajícího dani od příjmu odečísti.
Pro tento případ přichází v úvahu 2. odstavec
tohoto paragrafu, který mezi jiným praví: "___
dále příspěvky, které poskytuje pravidelně manžel
manželu, který není příslušníkem jeho domácnosti. "
Prováděcí nařízení doplňuje: "Konečně lze ode-
čísti příspěvky, a to i dobrovolné, které poskytuje
pravidelně manžel manželu, který není příslušní-
kem jeho domácnosti, jsou-li příspěvky ty věro-
hodně prokázány. "
§ 15 je doplňkem §u 5 daňového zákona; tento
pak vysvětluje, kdo je poplatníkem, jak se určuje
daňový základ a kdo se má považovati za hlavu
rodiny. § 277 daňového zákona se zabývá otázkou
promlčení. 4. odstavec tohoto paragrafu praví:
"Bylo-li původní vyměření daně bez zanedbání
stranou nesprávné.........promlčuje se právo
předepsati dodatky na daní do 2 let po roce, ve
kterém daň byla původně vyměřena. "
II.
Poplatník Leopold Haschek, ředitel měšťanské
školy, žijící na odpočinku v Slavkově č. p. 158,
okres Loket, podléhající dani důchodové, patřil
v letech 1929-1935 k vyměřujícímu daňovému
úřadu děčínskému, rozvrhovací okres Děčín-venkov,
berní obec Jílové. Od roku 1927 žije odloučeně od
své ženy Markéty Haschkové, t. j. nikoliv ve spo-
lečné domácnosti s ní. Nálezem krajského soudu
v Litoměřicích ze dne 25. září 1928, č. j. Ck II
76/28, byl uznán povinným poskytovati odděleně
žijící manželce na výživném 1200 Kč měsíčně.
Leopold Haschek tuto svou platební povinnost
vždy splnil. Jeho důchod činí asi 39. 000 Kč ročně.
Po odečtení paušalovaných srážek, výživného pro
ženu a dceru, pojistné prémie, dohromady přes
20. 000 Kč, zůstává dani podrobený důchod ve výši
asi 19. 000 Kč. Tato částka podléhá v jednotlivých
letech nepatrným výkyvům, takže uvedená čísla
stačí, aby se mohlo o věci meritorně jednati.
Leopold Haschek učinil každého roku podle
uvedených číslic daňové přiznání.
Platební rozkazy zněly takto:
Za rok 1929: Platební rozkaz č. 582 ze dne 30.
června 1930, doručený dne 2. září 1930, daňový
základ 19. 500 Kč.
Platební rozkaz č. 582 ze dne 30. července 1933
jako oprava, doručený dne 5. srpna 1933, daňový
základ 33. 900 Kč.
3
Za rok 1930: Platební rozkaz i. 112, daňový zá-
klad 36. 300 Kč.
Za rok 1931: Platební rozkaz č. 2537, daňový zá-
klad 31. 600 Kč.
Za rok 1932: Platební rozkaz č. 2498 ze dne 30.
července 1932, doručený dne 30. srpna 1933, da-
ňový základ 18. 000 Kč.
Platební rozkaz č. 7/d ze dne 6, prosince 1935
jako oprava, doručený dne 9. prosince 1935, da-
ňový základ 32. 500 Kč.
Za rok 1933: Platební rozkaz č. 2471, daňový
základ 32. 800 Kč.
Za rok 1934: Platební rozkaz č. 1770, daňový
základ 21. 500 Kč.
Za rok 1935: Platební rozkaz č. 61, daňový zá-
klad 15. 300 Kč.
Na tomto sestavení lze již viděti, že daň byla
za rok 1929 předepsána správně, potom po 3 letech
zvýšena, za léta 1930 a 1931 vyměřena ze zvýše-
ného základu, za rok 1932 nejdříve správně a
potom po 2 letech opět ze zvýšeného základu, za
rok 1933 opět ze zvýšeného základu a za léta 1934
a 1935 ze základu správného. To jest: Jeden rok
byly platby odděleně žijící manželce uznány za
srážkovou položku, další rok opět nikoliv, atd.
Podobný obraz se nám skýtá, srovnáme-li usne-
sení a nálezy odvolací daňové komise a zemského
finančního ředitelství.
Za rok 1929 byl dodatečný platební rozkaz č. 582
dne 4. září 1935 pro promlčení odvolán (č. j.
21/444-6/33),
za rok 1930 bylo odvolání vyhověno (č. j.
21/348-1/31),
za rok 1931 bylo odvolání zamítnuto (č. j.
21/322-4/32),
za rok 1933 bylo odvolání vyhověno (č. j.
6-636/36, datum: 28. prosince 1936),
za rok 1932 bylo odvolání zamítnuto (č. j.
6-25, datum: 16. dubna 1937).
Mezi tímto střídavým vyhovováním a zamítáním
jsou správně výměry za léta 1934 a 1935.
K tomu budiž podotknuto, že poplatník dokázal
potvrzením obecního úřadu a uvedením věrohod-
ných svědků, že žije fakticky odděleně od své
manželky, prokázal dále přiložením složních lístků
(ve smyslu prováděcího nařízení k § 15, č. 2 da-
ňového zákona), že své ženě pravidelně platí.
Uplatňoval ve svých odvoláních také, že kdyby
snad někdo tvrdil, že manželka s ním žije ve spo-
lečné domácnosti, rovná se to klamání úřadů.
Faktem je, že Leopold Haschek žije od roku 1927
úplně odděleně od své ženy.
Nepochopitelným je však, proč bylo odvolání do
výměru za rok 1932 dne 16. dubna 1937 zamítnuto,
zatím co bylo krátce před tím, totiž dne 28. pro-
since 1936, odvolání do výměru za rok 1933 vy-
hověno.
V této souvislosti je také nápadné, že výměr za
rok 1932 byl dne 9. prosince 1935, t. j. krátce před
uplynutím promlčecí lhůty zvýšen. To by mohlo
býti důkazem, že knihy berního úřadu jsou revi-
dovány a že se o lhůtách vede patrnost. Úřed-
níkům však musil býti pak nápadným nepravidelný
způsob vyměřování vůbec.
Zamítavé výnosy mají však zvláštní význam
proto, že nemají poučení o opravných prostřed-
cích, že "toto rozhodnutí je k o n e č n é", při čemž
se poukazuje na § 330, odst. 2 nebo 7 daňového
zákona.
Poplatník Leopold Haschek je podle shora cito-
vaných ustanovení § 15 daňového zákona a se zře-
telem na důkazy jím provedené a nabídnuté
v právu. Proto jde o trestuhodnou vadu řízení a
nezákonnost ve vyměřování daní. Tento případ
dokazuje, že nelze mluviti o vině jednotlivého
úředníka, nýbrž že soustava vyměřování daní a
odvolacího řízení vyžaduje důkladného pře-
zkoumání.
Podepsaní se proto táží pana ministra financí:
1. Je pan ministr ochoten naříditi důkladné vy-
šetření vylíčené věci?
2. Je pan ministr ochoten dáti opraviti všechny
nezákonně zvýšené daňové předpisy?
3. Je pan ministr ochoten všeobecně vyšetřiti
a odstraniti vady systému ve vyměřování daní a
v odvolacím řízení?
4. Je pan ministr ochoten doplniti poučení
o opravných prostředcích poukazem na § 337 zá-
kona o přímých daních?
V Praze dne 16. července 1937.
Illing, Wollner, inž. Peschka,
Sandner, Hollube, Knorre, E. Köhler, inž. Künzel,
Axmann, F. Nitsch, Obrlik, Frank, Franz Němec,
dr Hodina, inž. Lischka, May, dr Eichholz, Jobst,
Stangl, G. Böhm, inž. Karmasin, dr Zippelius,
Jäkel.
1069/III (překlad).
Interpelace
poslance dr L. Eichholze
ministrovi vnitra
o neodůvodněném rozpuštění schůze
duchcovským státním policejním úřadem.
V poslední době se častěji opakuje, že státní
policejní úřady neprávem rozpouštějí schůze, jež
se a contrario § 2 zák. č. 135/67 ř. z. konají dů-
věrně a jež jsou omezeny na určitý okruh účast-
níků, proto, že podle jejich mínění není zde splněn
některý požadavek důvěrnosti. Ježto ve shro-
mažďovacím zákoně není zmínky o tom, jaké for-
mální náležitosti musí míti t. zv. schůze podle
§ 2, dochází ke zcela neoprávněným rozpuštěním
schůzí, ježto politické úřady se nespokojují
s tvrzením a poukazem svolavatelovým, "že v da-
ném případě nejde o všeobecně přístupnou schůzi
omezenou jen na zvané hosty".
Pro domnělý přestupek § 2 shromažďovacího
zákona jsou potom svolavatelé poháněni před
soud, kde v největší části případů není zavedeno
trestní řízení, protože zde není nějaká skutková
podstata trestního činu, anebo jsou svolavatelé
4
podle znalostí příslušného okresního soudce buď
u okresního soudu samého nebo v odvolacím říze-
ní osvobozováni.
(Rozsudek okresního soudu v Chabařovicích,
odd. IV., ze dne 1. 1. 1937 č. j. T 246/37. Rozsudek
okresního soudu ve Stokách ze dne 7. května 1935,
č. j. T 40/35. Rozsudek krajského soudu v Kutné
Hoře jako soudu odvolacího ze dne 4. června 1935,
č. j. T 401/35. )
Tak rozpustil duchcovský státní policejní úřad
dne 24, dubna 1937 schůzi duchcovského okresu
sudetskoněmecké strany v Mariánských Radčicích
pro domnělý nedostatek důvěrnosti, různé věci
byly zabaveny a odpovědní členové duchcovského
okresu sudetskoněmecké strany byli oznámeni
duchcovskému okresnímu soudu, aby proti nim
bylo zavedeno trestní řízení.
Při hlavním přelíčení, jež se konalo dne 26. květ-
na 1937 před okresním soudem v Duchcově, se zji-
stilo, že je již ze spisů patrno, že skutková pod-
stata přestupku § 2 shromažďovacího zákona není
dána ani po subjektivní ani po objektivní strán-
ce. Obžalovaní byli proto osvobozeni.
Jako v ostatních shora uvedených případech, je
i zde naléhavé podezření, že státní policejní úřady
šikanosním způsobem rozpouštějí schůze, aniž jsou
pro to zákonité podmínky.
Interpelanti podávají tudíž panu ministrovi
vnitra zprávu o těchto symptomatických případech
a táží se ho:
1. Je pan ministr ochoten dáti přezkoumati vy-
týkaný stav věci?
2. Je pan ministr ochoten oznámiti podřízeným
správním úřadům, zejména státním policejním
úřadům, jaké směrnice mají zachovávati při dů-
věrných schůzích a jejich kontrole, aby příště již
nemohlo docházeti k šikanosním rozpouštěním,
jež nelze udržeti ani před zákonem ani před řád-
nými soudy?
V Praze dne 16. července 1937.
Dr Eichholz,
Hollube, E. Köhler, May, Stangl, Axmann, Illing,
Jobst, G. Böhm, inž. Karmasin, Wollner, Frank,
inž. Peschka, Knorre, Obrlik, F. Nitsch, dr Zip-
pelius, Franz Němec, Sandner, dr Hodina, inž.
Lischka.
1069/IV (překlad).
Interpelace
poslance G. Böhma
ministrovi vnitra
o nezákonném postupu obecních a
četnických orgánů v Krásné Lípě.
Dne 7. května 1937 byla na pozemku Jindři-
cha Ruderta, hostinského v Krásné Lípě č. 8 na
dvou kůlech upevněna vývěsní skřínka sudetsko-
německé strany o rozměrech asi 30-40 cm ve
vzdálenosti 10 až 20 cm od zahradního plotu.
Ježto šlo o vyvěšení na soukromém pozemku, sta-
lo se tak zákonitým způsobem bez jakéhokoliv
úředního povolení. Dne 10. května 1937 asi v 15. 15
hod. přišel ke zmíněné vývěsní skřínce starosta
obce Krásná Lípa Filip Bartl, zedník Richard Lo-
renz a František Josef Starrmann, četnický stráž-
mistr, všichni z Krásné Lípy, odstranili skřínku
s jejího místa a odnesli ji do stodoly na blízku
četnické stanice, kde je ještě dnes uzavřena.
Jednání uvedených tří osob nutno označiti jako
postrádající jakéhokoliv zákonitého podkladu a
jest současně porušením základního práva zaruče-
ného ústavní listinou všem občanům, práva na ne-
porušitelnost soukromého vlastnictví.
Tážeme se tudíž pana ministra vnitra:
1. Je panu ministrovi vytýkaný stav věcí znám?
2. Je pan ministr ochoten se postarati, aby ná-
silím odstraněná vývěsní skřínka byla zase vydána
z úschovy četnictva pravoplatnému majiteli, aby
tato vývěsní skřínka mohla příště zůstati neru-
šeně na místě zvoleném podle zákonných předpisů,
totiž na soukromém pozemku a aby příště orgány
představující státní autoritu, jako četnický stráž-
mistr a částečně i starosta, nemohli zneužíti své
úřední moci a účastniti se nezákonných činů?
V Praze dne 16. července 1937.
G. Böhm,
Hollube, inž. Lischka, Axmann, inž. Karmasin,
dr Eichholz, Jobst, E. Köhler, F. Nitsch, May,
Franz Němec, Knorre, Stangl, dr Hodina, Sand-
ner, Wollner, Illing, inž. Peschka, Obrlik, Frank,
dr Zippelius.
1069/V (překlad).
Interpelace
poslance G. Böhma
ministrovi financí
o služebních přehmatech orgánů finanč-
ního oddílu v Jáchymově a celního úřadu
v Božím Daru.
V pondělí dne 10. května 1937 dostavili se ve
12. 45 hod. do kanceláře Jana Klingra, továrna na
mýdlo v Jáchymově, tři úředníci finanční stráže
a to přednosta oddílu finanční stráže Bohumil
setká, přednosta celního úřadu v Božím Daru
Tonder a mladší úředník, jehož jméno není zná-
mo. Na dotaz odpověděl přednosta celního úřadu
v Božím Daru, že k tomuto úřadu došlo oznámení,
že Jan Klinger prý dovezl z Německa sem dva
nýtovací stroje beze cla. Klinger to popřel, jak to
také odpovídalo skutečnosti, ukázal pánům stroje
na výrobů kufrů a prohlásil, že všechny stroje,
5
které tam stály, byly dovezeny již v létech 1925
a 1927 a že byly celním úřadem ve Vejprtech řád-
ně procleny. Příslušné celní papíry nebo nějaký
doklad neměl Klinger okamžitě po ruce, ježto od
dovozu strojů uplynulo již přes 10 let. Prohlásil
pánům, že příslušný doklad předloží v nejkratší
době. Na to řekl přednosta celního úřadu v Božím
Daru, že pánové musí provésti domovní prohlídku,
k čemuž Klinger svolil beze všech okolků. Při této
domovní prohlídce se však neomezili jen na hle-
dání domněle neproclených strojů - takový stroj
je asi 170 cm vyš., 70 cm dl. a šiř. a váží asi 200 kg
- neprohledali jen tovární místnosti a všechny po-
koje soukromého bytu včetně dětského pokoje, po-
kojů pro hosty, pokojíku pro služebné atd., nýbrž
nahlédli do všech skříní, zásuvek u kredencí, kni-
hoven, psacích stolů a skříní na šatstvo a prádlo,
otevřeli všude krabice, skřínky a ostatní schrán-
ky i schránky nejmenších rozměrů.
13letá dcera Klingrova, která v tuto dobu od-
cházela do školy, byla zadržena a její školní
brašna byla prohledána. Když přes tuto jistě dů-
kladnou prohlídku kanceláře a bytu nic nenalezli,
vzali s sebou letadlo a auto (obojí jsou plechové
hračky, které stály jako ozdobné předměty ve
vitríně). Plechové hračky dovezl Klinger v čer-
venci a říjnu roku 1934 prostřednictvím fy Bau-
mann a Kreuzinger v Chebu řádně vyclené přes
hlavní celní úřad v Chebu. Tyto plechové hračky
byly přídavkem k mýdlu. Dále vzali z jedné skříně
149 kusů sešitých seznamů knih, které Klinger
dostal před 2 lety se zásilkou 100 svazků spisů
Karla Maye (rovněž jako přídavek) a které byly
řádné procleny na hlavním celním úřadě ve Vej-
prtech (celní výpravčí Raimund Zahm, Vejprty).
Z toaletní skříně manželky Jana Klingra vzali
lahvičku třešti z jedlového jehličí, protože šlo
o říšskoněmecký výrobek. Tato lahvička váží
brutto 150 g a byla koupena v tuzemsku. S umý-
vadla vzali krabičku se zbytkem krému "Nivea"
(průměr 5 cm), kterou nechal na umývadle Kling-
rův syn, který studuje v Annabergu, pro vlastní
potřebu. Všechny tyto věci odnesli na oddělení
finanční stráže v Jáchymově a po skončení do-
movní prohlídky (asi 1. hodině) musel se Klinger
odebrati do kanceláře oddílu finanční stráže, kde
byl s ním sepsán protokol a kde na konec na něm
chtěli clo ve výši 30. - Kč. Klinger rozhodně od-
mítl tuto částku zaplatiti. Další výslech v kancelá-
ři trval hodinu. Dali mu 14denní lhůtu, ve které
měl prokázati správný dovoz strojů, jakož i ple-
chových hraček. Ježto metody vyšetřování překro-
čily podle všeho nutnou míru, žádají interpelanti
pana ministra, aby vytýkaný stav věci dal pře-
zkoumati a táží se ho, jaká konkrétní opatřeni
učinil, aby stíhal a zamezil takové služební pře-
hmaty?
V P r a z e dne 20. července 1937.
G. Böhm,
Hollube, Obrlik, dr Zippelius, Axmann, Jobst,
dr Eichholz, Knorre, Wollner, Frank, dr Hodina,
inž. Peschka, inž. Karmasin, inž. Lischka, Illing,
May, Stangl, F. Nitsch, E. Köhler, Franz Němec,
Sandner.
1069/VI (překlad).
Interpelace
poslance F. Maye
ministrovi železnic
o služebních, poklescích železničního hlídače
Josefa Veliká v Hoštce.
Dne 14. června 1937 stala se u strážního domku
č. 281 v Mastířovicích na trati Praha-Děčín tato
událost.
Rolník František Richter z Mastířovic musí pře-
jíti trať Praha-Děčín u strážního domku č. 281
v Mastířovicích, aby se dostal na své pole ležící
za tratí. Tento strážní domek je obsluhován ze
strážního domku č. 282 ve Svařenicích.
Dne 14. června 1937 jel na uvedené pole pro
trávu a přijel na zpáteční cestě v 19. 30 hod. ke
zmíněnému přechodu, kde však byly závory spuš-
těny. Závory byly otevřeny teprve po více než
hodinovém čekání a po intervenci u přednosty sta-
nice Hoštka, když tento byl k tomu dal příkaz.
Konstatujeme, že takový nedbalý výkon služby
železničním zřízencem Josefem Velikém citelně
omezuje nerušenou dopravu po této cestě.
Tážeme se tudíž pana ministra železnic:
1. Je pan ministr ochoten dáti vyšetřiti vytý-
kaný stav věci?
2. Je pan ministr ochoten učiniti proti nedba-
lému železničnímu zřízenci potřebná opatření?
3. Jaká konkrétní opatření učinil pan ministr
již v této věci?
V Praze dne 16. července 1937.
May,
F. Nitsch, Hollube, Franz Němec, Axmann,
G. Böhm, dr Zippelius, inž. Lischka, dr Eichholz,
E. Köhler, Stangl, inž. Karmasin, dr Hodina,
Knorre, Obrlik, Sandner, Wollner, Frank, Illing,
inž. Peschka, Jobst.
1069/VII (překlad).
Interpelace
poslance K. H. Franka
ministrovi vnitra,
že státní občané německé národnosti jsou
proti zákonu vyslýcháni, o svém členství
v politických stranách.
Počátkem dubna 1937 konal starosta v Horním
Gruntě, Alois Dittrich, zednický polír v Horním
6
Gruntě, č. 90, šetření u jednotlivých osob, o kte-
rých bylo lze se domnívati, že jsou členy sudetsko-
německé strany, předseda Konrád Henlein, a to
takto: Místní posel Hugo Gross, nádeník z Hor-
ního Gruntu 5. 56, pozval tyto lidi bez udání dů-
vodu k výslechu do obecní kanceláře. Tam se jich
vyptávali po jejich osobních údajích a po jejich
majetkových poměrech. Potom se jich starosta
tázal, ke které politické straně patří oni sami a
jejich příslušníci. Na otázku, kdo zmocnil starostu
zvláště k těmto otázkám, odpověděl, že mu státní
policie přikázala to učiniti; k jednotlivcům se vy-
jádřil, že má rozkaz se "shora".
Dlužno ještě připojiti, že před těmito výslechy
vrchní strážmistr Bárta z Horního Gruntu ve
stejném smyslu vyslechl obecního poslíčka Hugona
Grosse.
Že tyto údaje jsou správné, potvrzují: Hugo
Gross, nádeník v Horním Grunte č. 56, Rudolf
Nitsche, revírník v Horním Gruntě č. 112, Ferdi-
nandi Brettschneider, dělník v Horním Gruntě
č. 52, Karel Kutzer, kočí v Horním Gruntě č. 87,
Jan Müller, zemědělec v Horním Gruntě č. 55,
Adolf Grauer st., kovář v Horním Gruntě č. 49,
Adolf Grauer ml., kovář v Horním Grunte č. 49,
Arnošt Neugebauer, obchodní pomocník v Horním
Gruntě č. 74, Josef Langer, hostinský v Horním
Gruntě č. 51, Rudolf Hübner, zaměstnanec v Hor-
ním Gruntě č. 94.
K informaci budiž ještě podotknuto, že se po-
čátkem r. 1937 stal již podobný případ v Rejvízu
u Cukmantlu. Tamější starosta Jan Gromes, ma-
jetník hospodářství v Rejvízu, vyzval "na rozkaz
expositury státní policie v Cukmantlu" písemně
vedoucího místní skupiny sudetskoněmecké strany
v Rejvízu, Jana Hausnera, číšníka v Rejvízu, aby
do 8 dnů oznámil jména nové zvolených činov-
níků sudetskoněmecké strany. Této výzvě se ne-
vyhovělo a proto se k místnímu vedoucímu sudet-
skoněmecké strany, Hausnerovi, dostavil státní
policista s týmž rozkazem. Tomu se rovněž ne-
vyhovělo. Okresní vedoucí sudetskoněmecké strany
Ludvík Kuhn zakročil tehdy u správce expositury
státní policie, jenž uznal, že toto jednání nesou-
hlasí se zákonem a slíbil, že tento nešvár napraví.
Interpelanti oznamují vytýkanou věc panu mi-
nistrovi vnitra a táží se ho:
1. Jaká opatření hodlá pan ministr učiniti, aby
se neprováděla šetření o příslušnosti k nějaké
politické straně, kterážto věc nemá pro veřejný
život naprosto žádného významu?
2. Jest pan ministr ochoten potrestati starostu
z Horního Gruntu v kárném řízení, protože pře-
kročil své úřední oprávnění?
3. Jaká konkrétní opatření učinil pan ministr
z podnětu této interpelace?
V Praze dne 16. červenece 1937.
Frank,
May, E. Köhler, Stangl, Hollube, inž. Lischka,
dr Zippelius, inž. Karmasin, dr Eichholz, Obrlik,
Sandner, inž. Peschka, Wollner, Knorre, G. Böhm,
Franz Němec, Jobst, dr Hodina, Axmann, Illing,
F. Nitsch.
1069/VIII (překlad).
Interpelace
poslance E. Köhlera
ministrovi vnitra
o omezení svobody pohybu při cestě
Konráda Henleina volebním krajem VI.
Při cestě Konráda Henleina státním územím
severozápadních Čech jednotlivé orgány četnictva
ukládaly státním občanům německé národnosti
omezení svobody pohybu, ostře se příčící zásadám
demokratické republiky.
Tak byla interpelantům oznámena tato věc:
Dne 9. června 1937 se dostavila k bílinskému
okresnímu hejtmanovi radovi Konopíkovi deputace
okresního vedení sudetskoněmecké strany, před-
seda Konrád Henlein, skládající se z pánů Fran-
tiška Wanky, Hanuše Winklera a Adolfa Stierla,
všech z Bíliny, a oznámila mu, že Konrád Hen-
lein bude ve dnech 12. a 13. června cestovati
bílinským okresem. Předložili panu okresnímu
hejtmanovi také rozvrh příprav, které vykonali
k této cestě. Pan okresní hejtman vzal tento roz-
vrh na vědomí.
Dne 10. června 1937 byl okresní jednatel sudet-
skoněmecké strany, Adolf Stierl, znovu obeslán
na okresní hejtmanství a tam mu okresní hejt-
man oznámil, že slib ze včerejška odvolává a že
musí zakázati uvítání Konráda Henleina místním
vedením, pobyt Konráda Henleina na jistých
místech a vyslání pořadatelů. Přes námitky okres-
ního jednatele, že takový zákaz není v pořádku,
jelikož přece Konrád Henlein jako svobodný státní
občan může zastaviti svůj automobil, kde a kdy
chce, že Konrád Henlein v očích úřadů je právě
jen obyčejný státní občan a nikoliv ministr nebo
člen sněmovny, setrval okresní hejtman na svém
stanovisku a tvrdil, že nemůže jinak jednati a
ani nic více říci, než že musí vydati tato nařízení.
Dne 11. června 1937 odebrali se Hanuš Winkler
a Adolf Stierl ještě jednou k okresnímu hejtma-
novi, aby jim povolil svobodný průjezd. Okresní
hejtman se k nim oběma vyjádřil stejně jako
minulého dne.
Dne 12. června 1937 šli posl. E. Köhler a Adolf
Stierl ještě jednou na okresní úřad. Zakročením
posl. E. Köhlera bylo dosaženo toho, že se Konrád
Henlein zastaví v místech, kterými měl projeti,
a že ho místní vedoucí pozdraví beze slov.
Po několika hodinách přijel Konrád Henlein do
Bíliny, četníci pod velením vládního zástupce
vrchního komisaře Prochasky žádali, aby pořada-
telé nekonali službu na ulicích, nýbrž jen v okres-
ní úřadovně sudetskoněmecké strany. Čekající
zástupy lidu policie a četnictvo rozptýlilo.
K jisté příhodě došlo i v radnici. Tam měl
Filatelistický svaz v Československu při svém
sjezdu výstavu a proto tam vyvěsil městské a
státní prapory. Na rozkaz četnictva musily býti
prapory na dobu, pokud Konrád Henlein dlel
v Bílině, sňaty a mohly býti vyvezeny teprve zase
odpoledne.
7
Při odjezdu Konráda Henleina od Bořenské
chaty bylo zjištěno několik pořadatelů.
V Hrádku vyklidilo četnictvo ulice a žádalo,
aby obyvatelstvo zůstalo v domech. Ani pro-
cházky ve vsi nebyly dovoleny. Místní starosta
Václav Elstner oznámil místnímu vedoucímu
sudetskoněmecké strany Rudolfu Nackovi, že zá-
stupce bílinského okresního úřadu dr Pican ne-
dovoluje, aby se volalo "Heil", aby se obyvatel-
stvo shromáždilo, aby se Konrád Henlein zastavil
a aby byl pozdraven. Místní starosta učinil míst-
ního vedoucího sudetskoněmecké strany odpověd-
ným za provedení tohoto nařízení. Ale místní
vedoucí sám byl se svého vlastního pozemku před
domem č. 43 v Hrádku zahnán do domu. Svědkem
toho případu jest Rudolf Piewak, horní úředník
ve Světci. Když Konrád Henlein přijel na hranice
okresu, četnictvo a vládní zástupce dr Pican za-
drželi automobilovou kolonu a nařídili, aby bez
zastávky projela osadami bílinského okresu.
Teprve po vyjednávání poslanců dr Zippeliuse a
E. Köhlera s vládním zástupcem byl povolen
krátký pobyt v osadách.
část obyvatelstva byla při vyklizování osady
zatlačena až na 500 m z osady a směla se vrátiti
teprve, když Konrád Henlein odjel.
V Mnichově poslal starosta Antonín Liebscher
dům od domu vyhlášku, ve které se zdůrazňovalo,
že se při příjezdu Konráda Henleina nesmějí ani
házeti květiny ani se nesmí zdraviti voláním
"Heil". Také cesty musily býti uvolněny.
Když ve 14 hodin vtáhlo četnictvo do Charyátců
a vidělo ozdobené domy a hesla, došlo ihned
k obecnímu starostovi Antonínu Mattauschovi a
žádalo, aby nařídil, aby hesla a jakákoliv zeleň
byla s domů sňata. Tato práce se musila provésti
v půl hodině, poněvadž jinak hrozil majetníkům
domů trest. Proti jiným obcím bylo v Charvát-
cích dovoleno, aby se procházely nejvýše čtyři
osoby.
V Měrunicích se konalo den před průjezdem
Konráda Henleina svěcení praporu spolku vyslou-
žilých vojínů. Po slavnostním průvodu četníci roz-
kázali, aby se obyvatelstvo odebralo buď na místo,
kde se konala slavnost, nebo do domů. Rozhodně
musila býti vesnická ulice vyklizena. Dále roz-
kázali četníci, aby slavnostní brána vystavená pro
přijetí spolků byla stržena, než Konrád Henlein
přijede, s odůvodněním, že brána byla vystavena
pro spolky a nikoliv pro Konráda Henleina. Při
pomoci četníků někteří členové spolku bránu
skutečně strhli.
Při vyklizování návsi šlo četnictvo s nasaze-
ným bodlem proti obyvatelstvu. Staniční velitel
z Libčevsi vyzval 17-letou Annu Dresslerovou
z Měrunic č. 18, aby odevzdala růže, které měla
připraveny pro Konráda Henleina. Když slečna
Dresslerová odepřela to učiniti, hrozil jí četník
slovy: "Podáte-li tyto růže Konrádu Henleinovi,
bude to míti pro Vás těžké následky a jistě ne-
budete dnes moci spáti doma". Svědky této udá-
losti byli: Josef Zimmermann a Anna Jakowet-
zová, oba z Měrunic.
Před hostincem Richarda Kreuze byli postaveni
dva četníci, kteří nikoho nepouštěli z hostince.
Na rozkaz četníků musilo býti zavřeno i okno na
ulici.
Interpelanti velmi důrazně protestují proti
omezování svobody pohybu členů sudetskoněmecké
strany a německého obyvatelstva ve státě vůbec.
Poukazují především i na to, že byla porušena
zásada rovnosti, jelikož českým obyvatelům v žel-
kovicích bylo beze všeho povoleno zdržovati se
na ulici. I odkaz na to, že se tato opatření dopo-
ručovala se zřetelem na udrženi veřejného klidu
a pořádku, jest naprosto nezávazný, poněvadž pří-
vrženci sudetskoněmecké strany ještě nikdy ne-
užili přítomnosti předsedy své strany v jejich
domově za podnět k nějakému rušení veřejného
klidu a pořádku. Jde tedy beze vší pochyby o by-
rokratickou služební horlivost bílinského okres-
ního úřadu, nebo podřízených četnických orgánů,
která se hodí k tomu, aby úplně zničila demokra-
tický ideál svobody státního občana v mezích plat-
ných zákonů.
Interpelanti táží se pana ministra vnitra:
1. Jest pan ministr ochoten dáti vytýkanou věc
vyšetřiti?
2. Jest pan ministr ochoten učiniti nutná opa-
tření proti úřadům odpovědným za tato nařízení,
protože naprosto bez důvodu omezovaly osobní
svobodu?
3. Jaká konkrétní opatření učinil pan ministr,
aby na základě této interpelace chránil ústavní
zásadu osobní svobody a aby zabránil dalšímu
podobnému omezování?
V Praze dne 14. července 1937.
E. Köhler,
Sandner, Axmann, F. Nitsch, dr Hodina, May,
dr Zippelius, inž. Lischka, Obrlik, Franz Němec,
Wollner, Frank, inž. Peschka, Illing, G. Böhm,
Hollube, Knorre, dr Eichholz, Jobst, Stangl,
inž. Karmasin.
1069/IX (překlad).
Interpelace
poslance R. Knorreho
ministrovi železnic a ministrovi pošt
a telegrafů,
že jejich podřízené úřady porušují
jazyková práva.
V Zábřehu jsou 2 poštovní úřady. Nápisy na
obou, jak vnější označení, tak i orientační tabulky
uvnitř, jsou jednojazyčné, české. Poněvadž pan
ministr pošt a telegrafů několikrát ujistil, že usi-
luje, aby udržel podnik státní poštu ve styku se
stranami v duchu jazykového zákona, vyžaduje
úprava nápisů nového uspořádání již proto, že
jednojazyčné české nápisy na zábřežských poštov-
ních úřadech znamenají odstrkování zábřežských
státních občanů německé národnosti.
Dále bylo zjištěno, že nádraží v Zábřehu, jak
pokud jde o označení stanice, tak i o nápisy v če-