Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období. 6. zasedání.
1092.
Odpovědi:
I. vlády na interp. posl. dr Roseného o nemožnosti, aby Československý reeskontní a lom-
bardní ústav poskytoval půjčky na hypotéky (tisk 911/VII),
II. min. železnic na interp. posl. Grubra, že se porušuje jazykový zákon jednojazyčnými
českými nápisy ve státním autobuse D 32. 050 na trati z Plané do Tachova (tisk 960/XI),
III. min. železnic na interp. posl. Stangla o nevyřizování stížnosti (tisk 960/XVI),
IV. min. průmyslu, obchodu a živností a min. železnic na interp. posl. E. Köhlera o jedno-
jazyčném českém označeni hlavního města státu na agitačním prospektu »Čedoku« (tisk
960/XX),
V. min. železnic na interp. posl. dr Köllnera, že železniční průvodčí porušil jazykový zákon
(tisk 982/XU,
VI. min. sociální péče na interp. posl. inž. Richtra, že úředníci okresní nemocenské pojišťov-
ny v Ústí nad Labem jsou nuceni platiti mimořádné příspěvky německé sociálně demokra-
tické straně dělnické (tisk 982/XVI1),
VII. min. vnitra na interp. posl. inž. Karmasina, že státní policejní úřady svévolně vydávají
trestní nálezy (tisk 1011/IX),
VIII. min. zemědělství, min. vnitra a min. národní obrany na interp. posl. Širokého, Vallo a
Zupky ve věci zabráni a přídělu lesa knížete Esterházyho (tisk 924/IV),
IX. min. železnic, min. vnitra, min. veřejných prací a min. sociální péče na interp. posl
Slušného a Suroviaka ve věci stávky pracujícího dělnictva na investičních pracích košicko-
bohumínské dráhy a t. zv. severní magistrály (tisk 996/III),
X. min. financí na interp. posl. Laušmana a Kopasze ve věci skladu tabáku v Praze I. (tisk
911/1),
XI. min. financí na interp. posl. Neumeistra, Kopasze a Polacha ve věci velkoprodeje tabáku
v Žatci (tisk 911/II),
XII. vlády na interp. posl. Tichého o zaměstnancích státních drah (tisk 996/V).
2
1092/I (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci posl. dr Roscheho
o nemožnosti, aby Československý re-
eskontní a lombardní ústav poskytoval
půjčky na hypotéky (tisk 911/VII).
Právní podklad pro poskytování hypotečních
úvěrů a přejímání hypotečních pohledávek Čes-
koslovenským reeskontním a lombardním ústa-
vem, a to ve formě vydávání zástavních listů, jest
již úplně vybudován. K provozování tohoto druhu
úvěrové činnosti jest totiž zmíněný ústav opráv-
něn na základě ustanovení § 3, odst. 1, písm. e)
zákona ze dne 14. března 1934, č. 49 Sb. z. a
n., ve zněni vládních nařízení ze dne 13. červen-
ce 1934, č. 167 Sb. z. a n., ze dne 22. února 1935,
č. 36 Sb. z. a n., a ze dne 11. června 1937, č.
99 Sb. z. a n., kteréžto ustanovení bylo pak po-
drobněji provedeno ve stanovách tohoto ústavu
(§ 6, odst. 1, písm. b) a i), § 7, odst. 4 a § 11,
odst. 2 vládní vyhlášky ze dne 18. dubna 1934,
č. 71 Sb. z. a n., ve znění vládní vyhlášky ze
dne 22. prosince 1934, č. 264 Sb. z. a n. ) a v
»Jednacím řádě Československého reeskontního a
lombardního ústavu pro přejímání a poskytování
zápůjček hypotéčně zajištěných a pro vydávání
zástavních listů«, schváleném výnosem minister-
stva financí ze dne 26. března 1936, čís. 24. 178/36-
IIA/3.
Důvodem, proč přesto nebylo uznáno za vhod-
né, aby Československý reeskontní a lombardní
ústav přikročil již nyní ke zmíněné emisi zástav-
ních listů, jest především ta skutečnost, že tento
ústav podle svého základního pojetí nemá soutě-
žiti se stávajícími peněžními ústavy, nýbrž že je-
ho úkolem jest vyvíjeti svoji působnost jen ve
směru úvěrových potřeb, jež ostatní peněžní ústa-
vy nemohou vhodně uspokojiti. S tohoto hlediska
nelze přezírati, že v nynější době jsou zejména
zemské úvěrní ústavy s to řešiti s úspěchem otáz-
ku t. zv. mobilisace hypotečních úvěrů, kterou má
interpelace na zřeteli. Pokud pak tento druh úvě-
rové činnosti nemůže býti obstaráván těmito ústa-
vy v rámci jejich statutární činnosti, jde jen o
případy, kdy vzhledem k chatrné bonitě a po-
chybné dobytelnosti hypotečních pohledávek ne-
mohl by se uplatniti ani Reeskontní ústav s ohle-
dem na základní své organisační zásady, které
dbají, aby byla zajištěna jeho stálá solventnost a
náležitá mobilita (§ 7, odst. 4, věta 2 a odst. 5
stanov tohoto ústavu).
V neposlední řadě sluší poukázati také na to,
že proti tomu, aby Československý reeskontní a
lombardní ústav již nyní přikročil k naznačené
emisní činnosti, svědčí i tendence, zračící se v
úpravě unifikační půjčky a směřující k tomu, aby
nastalá konsolidace ukládacího trhu nebyla ohro-
žována zaváděním nových typů ukládacích papí-
rů, jichž není nezbytně potřebí.
V Praze dne 7. září 1937.
Předseda vlády:
Dr M. Hodža, v. r.
1092/II (původní zněni).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci posl. Grubra,
že se porušuje jazykový zákon jednoja-
zyčnými českými nápisy ve státním auto-
buse D 32. 050 na trati z Plané do Tachova
(tisk 960 XI).
Autobus značky D 32. 050 byl použit na auto-
busové trati Planá-Tachov přechodně jako ná-
hrada za porouchaný vůz značky C 66. 596, který
na trati jinak dopravu obstarává.
Tento autobus, jenž je opatřen dvojjazyčný-
mi vývěskami, byl kratší dobu v opravě. Náhrad-
ní autobus byl opatřen nápisy pouze v jazyku
státním.
Stalo se opatření, aby i autobusy přechodně
dirigované do krajů s 20% národnostní menšinou
byly vybaveny vývěskami dvojjazyčnými.
V Praze dne 19. října 1937.
Ministr železnic:
Bechyně, v. r.
1092/III (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci posl. Stangla
o nevyřizováni stížnosti (tisk
960/XVI).
Interpelovaný případ byl zevrubně vyšetřen.
Šetřením bylo prokázáno, že stížnost nebyla
snad uložena bez projednání ad acta, nýbrž že
3
se stala předmětem interního úředního jednání
mezi příslušnými železničními úřady. Pro kolko-
vou závadu nebylo dáno stěžovateli vyřízení, ze-
jména když toho jeho zájem nevyžadoval.
Stížnost sama byla podle prozkoumání pří-
padu bezpodstatná, neboť důvodem nepřijetí ne-
byl úmysl obsaditi ono místo dělníkem nebo děl-
níky české národnosti. Věcným důvodem nepřijetí
byly nedostatky v pracovní způsobilosti stěžova-
telově, zjištěné i lékařským posudkem. Jeho prá-
ce nebyla také svěřena dělníkům národnosti čes-
ké, neboť dělníci, které jeho stížnost měla patrně
na mysli, jsou vesměs dělníky národnosti němec-
ké. Četa, v níž stěžovatel pracoval, byla těmito
dělníky zesílena již v roce 1935. Tehdy již při-
jati tito dělníci, kteří jsou dobrými pracovníky
a jejichž pracovní výkon nemůže býti srovnáván
s výkonem stěžovatelovým, zasluhují i po strán-
ce hospodářské a sociální plného zřetele. Dělníci
tito jsou znalí státního jazyka a snad právě o-
kolnost, že stěžovatel slyšel je hovořiti ve službě
i česky, svedla jej k domněnce, že k pracím byli
přijati dělníci národnosti české, a tím i k domněn-
ce o tvrzeném jím pozadí ztráty zaměstnání.
Za tohoto stavu věcí nemá ministerstvo že-
leznic podkladu k dalšímu opatření.
V Praze dne 29. října 1937.
Ministr železnic:
Rud. Bechyně, v. r.
1092/IV (původní znění).
Odpověď
ministra průmyslu, obchodu a živnosti
a ministra železnic
na interpelaci posl. E. Köhlera
o jednojazyčném českém označení hlav-
ního města státu na agitačním prospektu
»Čedoku« (tisk 960/XX).
Propagační publikace »Praha«, jíž interpelace
se týká, byla vydána tiskovým odborem hlavního
města Prahy a neměla tudíž veřejná správa na
její znění ani úpravu žádného vlivu. Provádějíc
propagaci čs. cizineckého ruchu ministerstvo ob-
chodu zásadně přenechává samosprávným korpo-
racím i soukromým zájemcům cizineckého ruchu,
aby mu dodali k tomuto účelu potřebné propagač-
ní publikace, což stalo se i v tomto případě.
Také »Čedok« nabídl tu jen cestovním zájem-
cům informační pomůcku, která mu byla dodána
hospodářskou péčí příslušného města, jehož úva-
ze ve smyslu platných zákonů je vyhrazeno, jak
chce takové pomůcky upraviti.
Vzhledem k tomuto stavu věci neměla zúčast-
něná ministerstva podkladu k jakémukoliv opa-
tření.
V Praze dne 16. září 1937.
Ministr průmyslu, obchodu a živností:
J. V. Najman, v. r.
Ministr železnic:
Rud. Bechyně, v. r.
1092/V (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci posl. dr Köllnera,
že železniční průvodčí porušil jazykový
zákon (tisk 982/XI).
Všichni průvodčí vlaků, které projíždějí úze-
mím s národnostními menšinami, mají přesné po-
kyny, jak si mají po stránce jazykové ve sty-
ku s obecenstvem, náležejícím k těmto menšinám,
počínati.
Postup průvodčího tak, jak byl vylíčen cestu-
jícím uvedeným v interpelaci, odporoval by těmto
pokynům. Průvodčí, který byl podle údajů cestu-
jícího co do času a co do vlaku vyslýchán, ko-
ná v pohraničním území službu již čtyři roky,
ovládá dokonale jazyk německý a řídí se podle
svého tvrzení platnými předpisy. Přesto, že prů-
vodčí tento při výslechu popřel přičítaný mu zá-
vadný postup, byly mu jeho povinnosti znovu při-
pomenuty.
V Praze dne 20. října 1937.
Ministr železnic:
Rud. Bechyně, v. r.
4
1092/VI (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci posl. inž. Richtra,
že úředníci okresní nemocenské pojišťov-
ny v Ústí nad Labem jsou nuceni platiti
mimořádné příspěvky německé sociálně
demokratické straně dělnické (tisk
982/XVII).
Provedeným šetřením bylo zjištěno:
Postup při výplatě služného zaměstnancům
okresní nemocenské pojišťovny v Ústí nad Labem
byl dne 30. dubna 1937 stejný jako při výplatách
v jiných měsících. Služné vyplácí většině zaměst-
nanců pokladník u přepážky po skončení úředních
hodin. Pouze personálu zubního ambulatona do-
ručuje pokladník služné již v dopoledních hodi-
nách, protože tento personál má jinou pracovní
dobu s poledními přestávkami. Jestliže však ukon-
čení pracovní doby je stejné u všech zaměstnanců,
jako tomu bylo dne 30. dubna 1937 a jak tomu
jest i tehdy, když výplatní den připadá na sobotu,
pak se vyplácí služné všem zaměstnancům stej-
ným způsobem u přepážky pokladníkovy po skon-
čení úředních hodin.
Dne 30. dubna 1937 prováděl pokladník Paul
výplatu sám jako jindy, nezmiňoval se při tom o
žádné sbírce a ze služného nesrážel zaměstnan-
cům nic na slavnost 1. května ve prospěch ně-
mecké sociálně demokratické strany dělnické.
Pokladník postupoval při výplatě stejně korektním
způsobem jako jindy a úředník Hegenbarth, o
němž se interpelace zmiňuje, se u něho při vý-
platách vůbec nezdržoval.
Tento úředník je skupinovým pokladníkem
Odborového svazu veřejných zaměstnanců (Grup-
penkassier der Gewerkschaft »Verband der
offentlichen Angestellten*) a jako takový vybírá
příspěvky od zaměstnanců pojišťovny, kteří jsou
členy této organisace. Na tuto jeho činnost nemá
pojišťovna vlivu a také mu ji nezakazuje, protože
jde o účel, jejž nelze pokládati za nedovolený.
Ježto tedy není pravdivým tvrzení interpe-
lace, že by se při výplatě služného dne 30. dub-
na 1937 byly na zaměstnancích okresní nemocen-
ské pojišťovny v Ostí nad Labem jakýmkoli způ-
sobem vymáhaly příspěvky na některou politickou
stranu, nemá ministerstvo sociální péče důvodu
k nějakému dozorčímu zákroku proti jmenované
pojišťovně.
V Praze dne 7. září 1937.
Ministr sociální péče:
Inž. J. Nečas, v. r.
1092/VII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci posl. inž. F. Karmasina,
že státní policejní úřady svévolně vydá-
vají trestní nálezy (tisk 1011/IX).
Hubert Stotzek byl potrestán státní policejní
expositurou v Hlučíně proto, že uspořádal demon-
strativní průvod, jenž vzbudil rozruch a veřejné
pohoršení, čímž byl ohrožen veřejný klid a po-
řádek.
Ježto z trestního nálezu bylo podáno odvolá-
ní, bude postup státní policejní expositury cestou
instanční přezkoušen.
Vzhledem k tomu není důvodu k nějakému
opatření.
V Praze dne 19. října 1937.
Ministr vnitra:
Dr Černý, v. r.
1092/VIII.
Odpověď
ministra zemědělství, ministra vnitra
a ministra národní obrany
na interpelaci poslanců Širokého, Vallo
a Zupky
ve věci zabrání a přídělu lesa knížete
Esterházyho (tisk 924/IV).
Oravský komposesorát, jehož výměra činila
v roce 1918 ca 37. 500 ha půdy převahou lesní (ca
. 30. 000 ha), byl po převratu v roce 1918 podřízen
státní vnucené správě, která trvala až do roku
1923, kdy stát koupí získal většinu jeho podílů.
Podle dnešního stavu jest oravský kompose-
sorát lesním velkostatkem, spravovaným podle
stanov schválených výnosem ministerstva země-
dělství č. j. 93547 ze dne 23. listopadu 1925, po-
dle nichž (§ 1 stanov) jest »výlučným indivi-
duelně nedělitelným a per toto neprodejným vlast-
nictvím spolu vlastníků« a to s podíly uvedenými
ve zvláštním seznamu stanov.
Největší podíl patří státu, totiž 78%. Maďar-
skému státnímu příslušníku knížeti Pavlu Ester-
6
házymu patří 20% a zbytek ca 2% drobným vlast-
níkům. V roce 1922/23 byla část pastvin a lesů
úhrnem 4. 710 ha rozdělena obcím.
Soudem stanovená cena tohoto přídělu činila
3, 300. 000 Kč. Zda byly od kupujících obcí žádá-
ny částky vyšší než ty, které by odpovídaly sta-
novené ceně, nebylo správě komposesorátu zná-
mo. To bylo a jest věcí kupujících a těch, kdo
jejich jménem kupní smlouvy uzavírali.
Podíl Pavla Esterházyho jest určen poměrem
v procentech. Není to tedy podíl, který by na
tomto majetku byl stanoven určitou plochou, nýbrž
podíl ideální týkající se nejen půdy, nýbrž také
budov, lesních drah, oravského hradu atd.
Stejný podíl postihuje Esterházyho v účasti
na břemenech, služebnostech, daňových závazcích
a patronátech. Vyloučení podílu Esterházyho je
prakticky i právnicky neproveditelné.
Nabytí tohoto podílu podle zákona záborové-
ho č. 215/1919 Sb. z. a n. jest vyloučeno, pro-
tože zákon tento se na majetek kuriálnich kom-
posesorátů nevztahuje a zvláštní zákon dosud vy-
dán nebyl.
Zbývá tedy ministerstvu zemědělství jediné
možnost získati podíl Esterházyho koupí a jedná
se o tom v ministerstvu zemědělství.
Oznámení práv P. Esterházyho podle § 49
zákona o obraně státu se rovněž projednává.
Tento zákon nemá ustanovení, které by posky-
tovalo možnost zabrati zmíněné nemovitosti a
odevzdati je obcím, jak interpelace žádá. Souhlas
ministra národní obrany s takovým opatřením ne-
lze tedy vyžadovati.
Správu velkostatku vede správní výbor, je-
hož členy jsou: 3 zástupci ministerstva zeměděl-
ství, 1 zástupce ministerstva financí, 1 zástupce
zemského úřadu v Bratislavě.
Úředníci a zřízenci jsou státními zaměstnan-
ci, ustanovení podle služebního řádu podniku
»státní lesy a statky«. Esterházy není zastoupen
ani ve správním výboru ani v řadách úřednictva,
vysílá svého zástupce na valné shromáždění, kte-
ré se koná jednou ročně.
Valná hromada rozhoduje většinou podílů,
tak že v ní má československý stát se svými 78%
absolutní většinu.
Podle statistických dat je v okrese námestov-
ském a trstenském 8953 rolnických usedlostí s cel-
kovou výměrou lesní půdy 15. 136 ha. Úhrnná vý-
rněra lesního majetku patřícího v těchto okresích
a okrese dolnokubínském rolníkům činí 30. 380 ha,
což je poměr proti jiným okresům velmi příz-
nivý.
Pokud jde o louky a pastviny, vlastní oravští
rolníci ve jmenovaných třech okresích 18. 000 ha
luk a 19. 264 ha pastvin. Mimo to jsou zákonem
č. 52/1936 pozemnoknižními vklady a dlouhodobý-
mi smlouvami zajištěny oravským rolníkům i
pastviny oravského komposesorátu, které měří asi
3. 000 ha, takže pro chov dobytka mají oravští rol-
níci k disposici, 18. 000 ha luk a 22. 340 ha pastvin.
Na těchto lukách a pastvinách vychová se podle
dat statistických 7. 500 koní, 33. 000 kusů hovězího
dobytka a 18. 000 ovcí a koz.
Zlepšením kultury luk a pastvin bylo by mož-
no zvýšiti stav dobytka, který je nízký.
Další pastviny bylo by možno získati jen vy-
klučením lesů, které by mělo za následek nepříz-
nivé změny klimatických poměrů a další ochuze-
ní půdy již beztak chudé a ztížení obrany hranic.
Pozemková reforma sledovala cíl zachovati v cel-
ku a převésti do vlastnictví státu velké lesní kom-
plexy a jenom výjimkou připouštěla dělení lesů
na menší hospodářské jednotky. Ani sociální vý-
znam nelze přezírati, neboť oravský komposeso-
rát vyplácí na mzdách dělníkům a povozníkům
ročně na 3, 000. 000 Kč.
Snahy rozděliti tento majetek objevily se te-
prve, když se tento majetek dostal do správy
československého státu. Obyvatelstvo oravské se
7. vlastního popudu ani u ředitelství oravského
komposesorátu ani u ústředního ředitelství stát-
ních lesů a statků ani u jiných státních úřadů o
příděl pozemků z tohoto majetku neucházelo.
Za toho stavu věci nemají podepsaní ministři
důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 14. října 1937.
Ministr zemědělství:
Dr Zadina, v. r.
Ministr vnitra:
Dr Černý, v. r.
Ministr národní obrany:
Machnik, v. r.
1092/IX.
Odpověď
ministra železnic, ministra vnitra,
ministra veřejných prací,
a ministra sociální péče
na interpelaci poslanců Kolomana Slušné-
ho a Štefana Suroviaka
ve věci stávky pracujícího dělnictva na
investičních pracích košicko-bohumínská
dráhy a t. zv. severní magistrály (tisk
996/III).
Dlužno předeslati, že stavba státní silnice
Važec-Štrba nádraží-Lučivná, jíž se týká část