14
(2) Náhrada se určí částkou, o kterou je
počáteční hodnota podpory větší, než kolik
činí rozdíl mezi stavebním nákladem, z něhož
byla podpora vyměřena, a nižší hodnotou to-
hoto nákladu, vyplývající z odhadu podle od-
stavce 1.
§ 35.
Počáteční hodnota podpory činí v procen-
tech stavebního nákladu, z něhož byla pod-
pora vyměřena, u staveb vystavěných s pod-
porou podle zákona
|
1. č. 100/1921 a č. 45/1922 Sb. z. a n. |
. 51% |
|
2. č. 35/1923 Sb. z. a n ...... |
. 41% |
|
3. č. 58/1924 Sb. z. a n. |
|
|
a) u staveb, vystavěných jinými osobami, |
|
|
v § 4, písm. a), |
|
|
má-Ii stavba 1 až 4 byty ..... |
. 26% |
|
má-li stavba 5 nebo více bytů,.. |
32% |
|
v § 4, písm. b) a d) ...... |
. 22% |
|
v § 4, písm. c) ........ |
. 41% |
|
b) u staveb vystavěných obcemi, okresy, |
|
|
zákoně |
|
|
v § 4, písm. a) ......, |
. 37% |
|
v § 4, písm. b) a d) ...... |
. 32% |
|
v § 4, písm. c) ........ |
. 41%. |
§36.
(1) Osvobození od náhrady přísluší
1. osobám uvedeným v § 35, č. 3, písm. b)
jako vlastníkům nájemních domů;
2. vlastníkům rodinných domků uvedených
v § 7, odst. 1.
(2) Náhrada bude určena částkou o 50%
nižší u rodinných domků uvedených v § 7,
odst. 2.
(3) Ustanovení odstavce 1, č. 2 a odstavce 2
nevztahuje se na rodinné domky uvedené
v § 7, odst, 3.
§ 37.
(1) Ministerstvo sociální péče v dohodě
s ministerstvy financí a veřejných prací
může upustiti od vyměřeni náhrady
15
1. u nájemních domů, svobodáren a nocle-
háren jiných právnických osob, než které jsou
uvedeny v § 35, č. 3, písm. b), u nichž pře-
vládá veřejný zájem nad zájmem výdělečným
a které napomáhají veřejným, dobročinným
nebo obecně užitečným účelům;
2. u domů, u nichž lze podle 'místních po-
měrů míti za to, že vzhledem k poklesu jejich
hodnoty nejsou dány podmínky pro určení
náhrady nebo nelze-li podle hospodářských a
rodinných poměrů vlastníka domu nebo podle
knihovního zatížení domu očekávati, že ná-
hrada bude dobytná.
(2) Ustanovení odstavce 1, č. 2 lze užíti,
jde-li o rodinný domek, pouze tenkráte, nepře-
sahuje-li stavební náklad, z něhož byla pod-
pora vyměřena, 50. 000 Kč.
§ 38.
Ustanovení § 10 jest užíti obdobně i na ur-
čení a zvýšení náhrady podle tohoto oddílu,
a to v případech uvedených v § 10, odst. 2,
po případě v § 10, odst. 3 tak, že náhrada
se určí plnou částkou počáteční hodnoty pod-
pory.
§ 39.
Náhrada nebude vyměřena do konce roku
1940 u rodinných domků uvedených v § 7,
odst. 2 s výjimkou domků uvedených v § 7,
odst. 3, leč by vlastník o vyměření náhrady
požádal.
§ 40.
(1) Za účelem rozhodnutí o zapravení ná-
hrady vypočte se na podkladě 4'5% dekursivní
úrokové sazby hodnota platů, které je stát po-
vinen ještě učiniti z důvodu udělené podpory.
(2) Je-li hodnota platů podle odstavce 1
větší než náhrada určená podle §§ 34, 36 a 38,
sníží se přiměřeně další platy nebo se přimě-
řeně zkrátí doba, po kterou je stát povinen je
ještě činiti; je-li stejná nebo menší, další
platy se zastaví.
(3) Je-li hodnota platů podle odstavce 1
menší než náhrada určená podle §§ 34, 36 a
38, musí vlastník domu - nehledíc k zasta-
vení dalších platů podle odstavce 2 - rozdíl
státu nahraditi. Nebude-li tento rozdíl zapla-
cen státu najednou, jest vlastník domu povi-
nen umořovati jej pravidelnými ročními splát-
kami (anuitami) o 1% vyššími nad 5% úrok
z počáteční jistiny a splátky takto vypočtené
odváděti státní pokladně v pololetních lhůtách
16
splatných předem vždy dne 1. dubna a 1.
října každého roku. Povinnost ke splátkám
počíná dnem, kterého jest po pravoplatném
vyměření náhrady po prvé splatná anuita
z náhrady.
§ 41.
Ustanoveni §§ 14, 16 a 17 o odkladu umo-
řování náhrady, jakož i o odkladu k zapravení
splátek náhrady a o úrocích z prodlení platí
obdobně též o umořování rozdílu podle § 40,
odst. 3.
§ 42.
(1) Vlastník domu, jemuž byla vyměřena
náhrada, může se domáhati na předchůdcích,
kteří dům úplatně zcizili, neplyne-li ze smlou-
vy něco jiného, přiměřeného odškodného za
újmu, kterou utrpí tím, že z důvodu náhrady
klesla cena nemovitosti. Při vyměření odškod-
ného sluší přihlížeti jmenovitě k poměru mezi
počáteční hodnotou podpory (§ 35) a hodnotou
platů, které stát učinil do doby převodu domu.
(2) Dřívější vlastník domu. který zaplatil
odškodné podle odstavce 1, může se obdobně
domáhati odškodného na svém předchůdci.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí přimě-
řeně, jestliže vlastník domu nebo některý
z jeho předchůdců při rozdělení společného
jmění, při vyrovnání mezi dědici nebo pod. pře-
vzal nemovitost za určitou cenu.
§ 43.
(1) Povinnosti vlastníka domu, zajištěné
v pozemkově knize pokutou, zůstávají po dobu
25 let, počínajíc dnem udělení obývacího povo-
lení, nedotčeny zapravením náhrady podle
§ 40, odst. 2 a 3.
(2) Pokuta podle § 62 vl. nař. č. 191/1921
Sb. z. a n. a § 55 vl. nař. č. 160/1923 Sb. z. a n.
nebude uložena ani vymáhána, byla-li vlast-
níku domu vyměřena náhrada plnou částkou
počáteční hodnoty podpory podle § 38 a vlast-
ník domu zaplatil rozdíl podle § 40, odst. 3
státu najednou nebo jej podle téhož ustanovení
řádně umořuje.
§ 44.
(1) Změny reálného práva na platy, které
jest stát povinen učiniti z důvodu udělené pod-
pory, nastalé podle § 40, odst. 2, zapíší se má
návrh ministerstva sociální péče v pozemkové
knize.
17
(2) Povinnost umořovati náhradu podle § 40.
odst. 3 vloží se na návrh ministerstva sociální
péče jako reálné břímě ve prospěch státu
(správy sociální péče) do pozemkové knihy.
O výmazu tohoto reálného břemene platí ob-
dobně ustanovení § 24, odst. 3.
ODDÍL IV.
O náhradě u domů vystavěných s podporou ve
způsobe státní zániky a ve způsobe příspěvku.
§ 45.
O určení náhrady u domů vystavěných
s podporou ve způsobe záruky a ve způsobe
příspěvku platí ustanovení oddílu II s tím roz-
dílem, že k zaručené zápůjčce (§ 3, odst. 1)
připočte se počáteční hodnota podpory ve způ-
sobe příspěvku (§ 35).
ODDÍL V.
Společná ustanovení.
§ 46.
(1) Náhradu podle oddílu II a IV vyměřuje
ministerstvo sociální péče v dohodě s minister-
stvy financí a veřejných prací.
(2) Náhradu podle oddílu III vyměřuje zem-
ský úřad O odvolání proti vyměření náhrady
zemským úřadem rozhoduje ministerstvo so-
ciální péče v dohodě s ministerstvy financí a
veřejných prací.
(3) Pro řízení podle tohoto zákona platí,
pokud zákon neustanovuje jinak, předpisy o ří-
zení ve věcech náležejících do působnosti poli-
tických úřadů (správní řízení).
§ 47.
(1) Odhad podle §§ 5, 6 a 34 provede okresní
úřad, který může na žádost vlastníka domu
dáti jej provésti soudním znalcem; vlastník
domu má právo žádati, aby šetření o odhadu
se zúčastnil na jeho náklad také jím zvolený
odborný znalec.
(2) Ustanovení o zásadách, kterých dlužno
dbáti při odhadu, a o postupu při něm budou
vydána vládním nařízením, jímž mohou býti
určeny též směrnice pro stanovení odměn od-
hadců.
18
(3) Náklady odhadu podle § 5 hradí vždy
vlastník domu. Náklady odhadu podle §§ 6 a
34 hradí stát; byl-li však odhad proveden na
žádost vlastníka domu soudním znalcem, nese
náklady odhadu vlastník domu.
§ 48.
Náhrada se zaokrouhlí na celé koruny, a to
částka do 50 haléřů na celé koruny dolů a
částka přes 50 haléřů na celé koniny nahoru.
§ 49.
Právní poměry mezi státem a stavebníkem
nebo pozdějším nabyvatelem domu, založené
udělením podpory podle zákonů uvedených
v § 1, zejména též právní poměry mezi státem
a vlastníkem domu, upravené ustanoveními
tohoto zákona, nejsou občanskými právními
věcmi a nemůže o nich býti rozhodováno po-
řadem práva.
§ 50.
(1) Domy vystavěné s podporou podle zá-
konů uvedených v § 1 nesmějí býti beze svo-
lení ministerstva sociální péče zcizeny, dokud
není náhrada zapravena (§ 13 a § 40, odst. 3).
Za tím účelem vloží se na ně na návrh minis-
terstva sociální péče ve prospěch státu
(správy sociální péče) zákaz zcizení.
(2) Stát neodepře svolení ke zcizení domu,
půjde - li o převod na osobu, která je se zcizi-
telem příbuzná nebo sešvakřená v řadě přímé
nebo pobočné do druhého stupně.
(3) Stát může souhlas ke zcizení domu vá-
zati podmínkou, že bude zaplacena celá ná-
hrada nebo její zbytek nebo aspoň splátky na
náhradu té doby splatné.
§ 51.
Pohledávky nájemného z domů vystavě-
ných s podporou podle zákonů uvedených
v § 1 nemohou býti po dobu uvedenou v § 50,
odst. 1 postiženy exekucí ani zajišťovacími
úkony.
§ 52.
(1) Podání osob uvedených v § 1, potřebná
ku provedení tohoto zákona, a jejich přílohy
jsou prosty kolků.
(2) Osvobození podle odstavce 1 nevztahuje
se na žádosti podle §§ 14 až 16 a 41.
19
§53.
Stavby obecně prospěšných stavebních
sdružení, vystavěné s podporou podle zákonů
uvedených v § 1, které jsou určeny podle své
povahy ku převodu do vlastnictví fysických
osob, jsou i s pozemky tvořícími jejich ná-
dvoří a zahrádky osvobozeny od poplatkového
ekvivalentu, částky zaplacené na poplatkový
ekvivalent se nevrátí.
§54.
Platy, které jest stát povinen učiniti vlast-
níkům domů nebo věřitelům zaručených zá-
půjček z důvodu udělené podpory podle zá-
konů uvedených v § 1, nezapočítávají se do
základu daně důchodové a rentové, pokud tyto
daně nebyly již pravoplatné předepsány.
§55.
Osobní a věcný náklad spojený s provádě-
ním tohoto zákona hradí se z úvěru určeného
ve státním rozpočtu na podporu stavebního
ruchu.
§56.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlá-
šení; provede jej ministr sociální péče v do-
hodě se zúčastněnými ministry.
Důvodová zpráva.
Podpora podle zákonů o stavebním ruchu.
Mezi nejtíživější problémy, jimiž byl
nucen zabývati se náš stát ihned v počát-
cích své samostatnosti, byla katastrofální
bytová tíseň, která přímo volala po stavbě
nových bytů. Pro stavební podnikání chy-
běl však tentokráte nezbytný předpoklad:
stabilisace cen a z toho vyplývající bez-
pečná kalkulace výnosnosti domů. Ceny
stavebních nákladů, jejichž zdražení při-
nesla s sebou již válka, hnaly se totiž od
roku 1919 rapidně do výše, takže v roce
1921 dosáhly již zvýšení o 1600%-1800%
oproti cenám z roku 1914; od druhé polo-
viny roku 1922 počalo pak opětně zdra-
žení ustupovati. Je pochopitelné, že za
těchto nejistých cenových poměrů nebylo
chuti ke stavbám, ježto od počátku bylo
každému zřejmo, že ceny stavebních ná-
kladů nemohou se stabilisovati na výši,
které právě dosáhly, a že nutno počítati
v budoucnu s jejich poklesem. Prakticky
to znamenalo pro stavebníky risiko ztráty
oné části stavebního nákladu, o kterou
bude hodnota domu v době ustálených hos-
podářských poměrů nižší než jeho pořizo-
vací cena. Prakse označovala tento rozdíl
jako mrtvý stavební náklad, ježto jeho ne-
produktivnost pro stavebníka projevovala
se ihned s počátku tím, že na jeho zúročení
a úmor nestačil dosažitelný výnos domu.
Za tohoto stavu mohl stát počítati s oži-
vením stavebního ruchu pouze za předpo-
kladu, že zajistí stavebníkům úhradu
mrtvého nákladu z veřejných prostředků.
To byla také základní myšlenka, na které
20
byly vybudovány zákony o stavebním
ruchu z let 1919 až 1924.
První z těchto zákonů byl zákon č. 281 /
1919 Sb. z. a n., jehož účinnost, vztahující
se původně na stavby zahájené v roce 1919,
byla časově rozšířena zákonem č. 92/1920
Sb. z. a n. na stavby, s nimiž bylo počato
v roce 1920.
Základní podporou podle tohoto zákona
byla státní záruka, jejímž účelem bylo
umožniti stavebníkům hypotékami zatí-
žení domů nad mez sirotčí jistoty, která
byla v těchto dobách odhadována vzhledem
k nejistým cenovým poměrům velmi nízko.
Státní záruka podle tohoto zákona nebyla
ničím jiným než pouhým rukojemstvím ve
smyslu občanského práva, a to jak za spla-
cení dlužného kapitálu, tak za placení ved-
lejších platů ze zápůjčky.
Ve spojení se státní zárukou byl podle
tohoto zákona poskytován stavebníkům
též peněžitý příspěvek, kterým měl jim
býti nahrazován úrok a úmor z mrtvého
stavebního nákladu. Poněvadž tento ná-
klad rovnal se zpravidla svou výší zaru-
čené zápůjčce, poukazovalo ministerstvo
sociální péče peněžitý příspěvek přímo vě-
řiteli této zápůjčky, zavazujíc se mu jmé-
nem státu již při udělení podpory, že mu
bude samo místo dlužníka platiti anuity
a jiné vedlejší platy ze zápůjčky. V tomto
směru odpoutával se tedy takto závazek
státu jako rukojmího od ostatních jeho
závazků rukojemských, které jinak zůstá-
valy nedotčeny.
Kdežto podle zákona č. 281/1919 Sb. z.
a n. i podle zákona č. 92/1920 Sb. z. a n.
bylo lze poskytnouti podporu toliko na
stavby obcí a obecně prospěšných staveb-
ních sdružení, rozšířil další zákon o sta-
vebním ruchu č. 100/1921 Sb. z. a n. okruh
stavebníků na všechny právnické i fysické
osoby, časově vztahoval se tento zákon na
stavby zahájené v roce 1921.
Ze zákona č. 281/1919 Sb. z. a n. pře-
vzal zákon č. 100/1921 Sb. z. a n. pod-
poru ve způsobe státní záruky ve spojení
s peněžitým příspěvkem. Na rozdíl od zá-
konů z let 1919 a 1920, kde výše zaruče-
ných zápůjček nebyla vymezena, stanovil
tento zákon jejich pevnou výši, a to urči-
tým procentem ze stavebního nákladu, vy-
hradiv nařizovací moci vlády, aby tuto
maximální výměru zvýšila u staveb svazků
územní samosprávy a obecně prospěšných
stavebních sdružení; motivem byla tu
snaha poskytnouti větší výhodu stavební-
kům, jejichž účelem je opatřovati byty ne-
zámožnému obyvatelstvu. K úpravě této
věci došlo nařízením č. 191/1921 Sb. z.
a n., jehož platnost byla rozšířena i na
stavby vybudované s podporou podle zá-
konů o stavebním ruchu z předcházejících
let. Vymezujíc pak současně právní pojem
zmíněného způsobu státní podpory, nezmi-
ňuje se toto nařízení již o peněžitém pří-
spěvku, nýbrž zařazuje závazek státu jej
platiti mezi jeho závazky vyplývající z pře-
vzatého rukojemství za hypotékami zá-
půjčku.
K dosavadnímu způsobu podpory ve
formě státní záruky připojil zákon č. 100/
1921 Sb. z. a n. nový druh podpory, zále-
žející v příspěvku na zúročení a úmor sta-
vebního nákladu, vypláceném přímo vlast-
níku stavby po dobu 25 let. Příspěvek se
vyměřoval percentuálními částkami ze sta-
vebního nákladu, avšak jeho výše byla ča-
sově odstupňována tak, že se snižuje po
každých 5 letech. Zákon přiznal příspěvku
povahu reálního práva; zapisoval se tudíž
na nemovitost, na jejíž zúročení a úmor
byl poskytnut, a tvoří s ní tak jednotný
předmět zástavního práva za hypotékami
dluhy.
Kombinací obou těchto způsobů podpory
vznikl další její druh. Spočíval v tom, že
stavebníku, jemuž se nepodařilo opatřiti si
zaručenou zápůjčku do plné výše, jak ji
připouštěl zákon, byl poskytován příspěvek
na zúročení a úmor tohoto rozdílu.
Všechny tyto tři druhy státní podpory
bez jakýchkoli změn převzal i další zákon
č. 45/1922 Sb. z. a n., jehož účinnost se
vztahovala na stavby začaté v roce 1922.
Prováděcí nařízení k tomuto zákonu nebylo
vydáno, nýbrž na stavby prováděné s jeho
podporou byla nařízením č. 355/1922 Sb.
z. a n. rozšířena působnost nařízení č. 191/
1921 Sb. z. a n.
Objektem podpory podle všech uvedených
zákonů byly stavby domů s malými byty.
Teprve zákon č. 35/1923 Sb. z. a n. dovolil
- s výjimkou staveb obecně prospěšných
stavebních sdružení - poskytovati pod-
poru i na stavby obytných domů, které
této povahy neměly; podpora se však v ta-
kovýchto případech vyměřovala toliko ze
stavebního nákladu úměrně sníženého. Ji-
nak převzal tento zákon bez zásadních
21
změn uvedené již druhy podpory, sníživ
pouze vzhledem k poklesu cen stavebních
nákladů jejich percentuální výši. K zákonu
bylo vydáno prováděcí nařízení č. 160/
1923 Sb. z. a n.
Zákon č. 35/1923 Sb. z. a n. vztahoval se
původně na stavby, s nimiž bylo začato
v roce 1923. Jeho účinnost byla sice ještě
zákonem č. 58/1924 Sb. z. a n. časově roz-
šířena, avšak již jen na stavby, pro která
byly v roce 1923 vykonány přípravné práce,
a na stavby, u nichž bylo možno spatřovati
veřejný zájem a které byly zahájeny do
30. června 1924. Výše podpory, snížená již
v zákoně č. 35/1923 Sb. z. a n., doznala
ještě dalšího podstatného omezení záko-
nem č. 58/1924 Sb. z. a n., zejména pokud
šlo o stavby začaté teprve po roce 1923.
K zákonu č. 58/1924 Sb. z. a n. bylo vydáno
prováděcí nařízení č. 96/1924 Sb. z. a n..
avšak vedle něhu zůstalo i pro stavby, pod-
porované podle tohoto zákona, nadále
v platnosti nařízení č. 160/1923 Sb. z. a n.
O povinnosti k náhradě.
Účelem podpory podle zákonů o staveb-
ním ruchu bylo, jak již řečeno, nahraditi
stavebníkům mrtvý stavební náklad. Jeho
výši nebylo však možno odhadnouti v době
nejistých cenových poměrů a proto vyhra-
zoval si stát právo udělenou podporu v bu-
doucnu úměrně snížiti, jestliže hodnota
stavebních nákladů bude stabilisována
výše, než se původně předpokládalo.
S tím počítal již také zákon č. 281/1919
Sb. z. a n. i zákon č. 92/1920 Sb. z. a n., je-
hož důvodová zpráva výslovně uvádí, že
výdaje státu, spojené s placením peněži-
tého příspěvku, budou klesati podle vze-
stupu nájemného na bytovém trhu a tím
podle snižování oné části stavebního ná-
kladu, na jehož zúročení a úmor nestačí vý-
nos domu. Jasně vyjádřil tuto myšlenku
zákon č. 100/1921 Sb. z. a n., vyhradiv
vládě právo určiti nařízením, jaká část
stavebního nákladu musí býti uhrazena
z výnosu domu, a učiniti opatření, aby
vlastníci domů byli povinni přispívati úpra-
vou nájemného k úhradě nákladu krytého
podporou.
Řídíc se touto zásadou, stanovilo naří-
zení č. 191/1921 Sb. z. a n. určité percen-
tuelně vymezené části stavebního nákladu,
které byli povinni vlastníci domu úroko-
vati a umořovati z výtěžku nájemného
nebo u rodinných domků z vlastních dů-
chodů. Pokud pak tyto části stavebního ná-
kladu byly uhrazeny zaručenou zápůjčkou,
požadovalo nařízení, aby vlastníci domů na-
hrazovali státu anuity i jiné vedlejší platy
z těchto vyšších částek zaručené zápůjčky.
O nájemném stanovilo nařízení, že musí
býti vybíráno v takové výši, která stačí
k úrokování a úmoru zmíněných částí sta-
vebního nákladu, a vedle toho též na úhradu
výloh spojených s udržováním a správou
domů. Bylo-li vybíráno nájemné vyšší, byl
vlastník domu povinen odváděti státu z to-
hoto většího výnosu domu tolik procent,
kolik procent činila zaručená zápůjčka ze
stavebního nákladu.
O těchto dvou náhradách stanovilo naří-
zeni, že nebudou zvýšeny do konce roku
1925 a poté že je upraví zemský úřad v sou-
vislosti s výší nájemného v domech, na
které se vztahovala ustanovení zákona
o ochraně nájemníků.
Kdežto zákon č. 100/1921 Sb. z. a n. vy-
hrazoval státu právo požadovati náhradu
u všech uvedených druhů podpory, omezil
zákon č. 45/1922 Sb. z. a n. toto jeho opráv-
nění toliko na podporu ve způsobe státní
záruky. Tuto zásadu převzal i zákon č. 35/
1923 Sb. z. a n.
Náhrada z vyšších částek zaručených
zápůjček u domů, vystavěných s podporou
podle zákona č. 35/1923 Sb. z. a n., byla
upravena nařízením č. 160/1923 Sb. z. a n.,
po případě, pokud šlo o stavby uvedené
v zákoně č. 58/1924 Sb. z. a n., nařízením
č. 96/1924 Sb. z. a n. Také tato náhrada
měla býti zvýšena teprve po roce 1925,
avšak mělo se tak státi vládním nařízením.
Od předpisu náhrady z vyššího nájemného
nařízení č. 160/1923 Sb. z. a n. již upustilo.
Ke zvýšení všech těchto uvedených ná-
hrad dosud nedošlo a to ani jednotlivými
akty zemských úřadů ani vládním naříze-
ním, ježto žádný z těchto způsobů nepři-
pouštěl upraviti předpis náhrady v duchu
zmíněných zákonů a uplatniti v něm též
sociální hlediska, která došla výrazu v po-
zdějších zákonech o stavebním ruchu, ze-
jména v zákonech z roku 1930 a 1936. Z to-
hoto důvodu bylo rozhodnuto řešiti koneč-
nou úpravu náhrady zákonem a proto byl
v návrhu bytového zákona, který podala
22
vláda Národnímu shromážděni v roce 1932,
vyhrazen této věci celý oddíl IX. Když
k ústavnímu projednání tohoto návrhu
jako celku nedošlo, byl oddíl IX. přepra-
cován v samostatný návrh zákona o ná-
hradě podle zákonů o stavebním ruchu,
který podala vláda Národnímu shromáž-
dění v roce 1934. Návrhem se zabýval so-
ciálně politický výbor poslanecké sně-
movny, který pro jeho podrobné prostudo-
vání zvolil zvláštní podvýbor. Tento celou
materii detailně probral, některá ustano-
vení návrhu změnil nebo doplnil a podal
pak zprávu o výsledku svého jednání so-
ciálně politickému výboru. Dalším pracím
na návrhu zabránilo však rozpuštění Ná-
rodního shromáždění v roce 1935.
Vláda proto přichází nyní před Národní
shromáždění s novým návrhem, který je ve
svém jádru jen formálně upraveným ná-
vrhem z roku 1934, změněným nebo do-
plněným jen potud, pokud se tím realisují
požadavky nebo přání zmíněného podvý-
boru sociálně politického výboru posla-
necké sněmovny.
Náhrada podle návrhu.
Návrh je ve své podstatě provedením
výhrady obsažené ve všech zákonech
o stavebním ruchu. Nad to jde návrh jen
u příspěvku na zúročení a úmor staveb-
ního nákladu podle zákonů z let 1922 až
1924, na který se uvedená výhrada ne-
vztahovala. Vzhledem k účelu podpory,
který sledovaly zákony o stavebním ruchu,
zdá se býti vhodným zahrnouti však i tyto
případy. Návrh upravuje tedy otázku ná-
hrady jak při podpoře ve způsobe státní
záruky, tak při příspěvku na zúročení
a úmor stavebního nákladu a samozřejmě
též i v případech kombinace obou těchto
druhů podpory. Státní záruce je věnován
oddíl II návrhu; příspěvku na zúročení
a úmor stavebního nákladu tyká se oddíl
III a kombinované podpory oddíl IV.
Při určování výše náhrady nutno ve
všech případech vycházeti jako z nezbyt-
ného předpokladu ze zjištění jednak poři-
zovacího nákladu stavby, jednak z nynější
hodnoty tohoto nákladu.
Pořizovacím nákladem rozumí se ve všech
případech stavební náklad, z něhož byla
vyměřena podpora, snížený však u státní
záruky o částku, připadající na jiné míst-
nosti než na byty a malé provozovny, po-
něvadž z poměrné kvóty zaručené zá-
půjčky, pokud se vztahovala na tyto jiné
místnosti, byla již vlastníkům domů pře-
depsána podle nařízení č. 191/1921 a č.
160/1923 Sb. z. a n. plná náhrada.
Nynější hodnotu stavby lze přesně zji-
stiti toliko odhadem. Této zásady drží se
však návrh jen při náhradě u podpory ve
způsobe příspěvku na zúročení a úmor sta-
vebního nákladu. U podpory ve formě
státní záruky nebylo možno uhájiti ji do
všech důsledků, ježto nelze předpokládati,
že by tak značné množství odhadů dalo se
technicky zdolati v dohledné době. I přes
tuto úchylku poskytuje však návrh kaž-
dému vlastníku domu též u státní záruky
možnost, aby si vymohl určení náhrady
podle nynější hodnoty domu zjištěné od-
hadem (§ 5).
Vyměřování náhrady u podpory ve způ-
sobe státní záruky zjednodušuje návrh
tak, že v § 4, odst. 1 stanoví určité částky,
percentuelně vypočtené z pořizovacího ná-
kladu, které podle zkušeností a v duchu zá-
konů o stavebním ruchu představují mrtvý
stavební náklad. Náhrada podle toho bude
činiti částku, o kterou zaručená zápůjčka
přesahuje v tom kterém případě tento
mrtvý náklad.
Zaručenou zápůjčkou rozumí se tu zá-
půjčka, ze které stát platí věřiteli anuity
a jiné vedlejší platy, snížená však o část-
ku, ze které byla již stavebníku přede-
psána zejména podle nařízení č. 191/1921
a č. 160/1923 Sb. z. a n. náhrada z vyšší
záruky (§ 3, odst. 1).
částky, představující mrtvý stavební
náklad, jsou roztříděny především podle
jednotlivých zákonů o stavebním ruchu.
V tomto rámci dělí se pak dále podle po-
vahy stavebníků a u nich konečně podle
kvalifikace stavby. Určuje - li návrh mrtvý
stavební náklad u staveb svazků územní
samosprávy, obecně prospěšných staveb-
ních sdružení a sociálně pojišťovacích
ústavů vyššími částkami než u ostatních
stavebníků, činí tak jen ve snaze přizpů-
sobiti i určení náhrady původnímu záko-
nodárcovu úmyslu. Nezbytným důsledkem
tohoto motivu je pak ustanovení § 4,
odst. 3 návrhu, které výhodu nižší náhrady
odnímá rodinným domkům, vystavěným
obcemi nebo obecně prospěšnými staveb-
23
nimi sdruženími, jestliže jejich vlastníky
nebo čekatele nelze považovati za nezá-
možné osoby.
U nájemních domů obcí a obecně pro-
spěšných stavebních sdružení činí návrh
v § 4, odst. 2, použití nižší sazby náhrady
závislým na vyrovnání nájemného ve
všech domech, které náležejí těmto staveb-
níkům a byly vystavěny za pomoci státu
nebo Státního bytového fondu. Vyrovná-
ním nájemného přijde výhoda nižší ná-
hrady k dobru též nájemníkům v domech,
u nichž nájemné je často stěží dosažitelné
a na které by jinak bylo proto v četných
případech nutno dodatečně uděliti státní
příspěvek podle nařízení č. 160/1934 Sb. z.
a n. Vzhledem k uvedené podmínce bude
ovšem třeba o částky, jichž se použije k to-
muto účelu, snížiti splátky na náhradu;
o tom jedná § 13, odst. 2 návrhu.
Návrh pamatuje též na případy, kde
z důvodů věcných nebo sociálních je ne-
zbytně nutno některé vlastníky domů od
náhrady vůbec osvoboditi nebo aspoň ná-
hradu snížiti jim pod mez určenou usta-
novením § 4, odst. 1. Otázky tyto jsou
upraveny v §§ 7 a 8 a povšechně též v § 9
návrhu. Ve všech těchto případech, a to i
tenkráte, jde-li o úlevy zásadně věcné po-
vahy, je použití mimořádné výhody vázáno
podmínkou, že finančního efektu z ní vy-
plývajícího dostane se přímo nebo aspoň
nepřímo jen nezámožným osobám. Osvobo-
zení a úlevy podle § 7, odst. 1 a 2 platí též
pro náhradu u podpory ve způsobe pří-
spěvku na zúročení a úmor stavebního ná-
kladu (§ 36). Návrh od této náhrady osvo-
bozuje nad to ještě nájemní domy svazků
územní samosprávy, obecné prospěšných
stavebních sdružení a sociálně pojišťova-
cích ústavů (§ 36), zmocňujíc dále v § 37
ministerstvo sociální péče, aby v dohodě
s ministerstvy financí a veřejných prací
upustilo od vyměření náhrady i v jiných
případech.
Opačně stanoví návrh v § 4, odst. 4 -
ovšem jen pokud jde o náhradu podpory
ve formě státní záruky - zvláštní přiráž-
ky k náhradě, vyměřené podle § 4, odst. 1,
měl-li vlastník domu v roce 1936 vysoký
zdanitelný důchod. V § 10, odst. 1, zavádí
se pak specielní přirážka k náhradě v pří-
padech, kde vlastník nemovitosti provedl
na domě technické změny nebo změny
v užívání, takže dům již nemá povahy do-
mů s malými byty. Kdy bude možno z ob-
dobných důvodů požadovati na vlastníku
domu náhradu plnou částkou zaručené zá-
půjčky, stanoví § 10, odst. 2 a 3 návrhu.
Vyměřování náhrady podle výše mrtvé-
ho nákladu, určeného v § 4, odst. 1, má býti
podle návrhu pravidlem. Při tom však ná-
vrh nikterak nebrání vlastníkům domů,
kteří by se tímto způsobem cítili poškozeni,
aby si vymohli vyměření náhrady na pod-
kladě nynější hodnoty domu zjištěné odha-
dem. Toto právo vyhrazuje vlastníkům do-
mu návrh v § 5, odst. 1. Podle § 6 má pak
příslušeti stejné oprávnění i státu tam, kde
náhrada, určená podle § 4, zdála by se ne-
úměrně nízkou.
Náhrada v těchto případech bude se
rovnati části zaručené zápňičky. která pře-
sahuje mrtvý stavební náklad, jak byl zji-
štěn podle výsledku odhadu (§ 5, odst. 2).
Při takto zjištěné náhradě odpadnou samo-
zřejmě všechny úlevy i přirážky uvedené
v § 4, avšak s druhé strany zůstanou pro
ni v platnosti ustanovení §§ 7 až 10 o sní-
žení nebo zvýšení náhrady ze zvláštních
důvodů.
Stejným způsobem bude zjišťována ná-
hrada u podpory ve formě přísněvku na
zúročení a úmor stavebního nákladu, při
čemž ovšem podkladem pro její výměření
bude místo zaručené zápůjčky počáteční
hodnota tohoto příspěvku (§ 34. odst. 2),
jak ji stanoví § 35 návrhu. Tato hodnota
je vypočtena při dekursivní 4. 5%, úroko-
vé míře. jíž se užívá zpravidla pro kapita-
lisační účely.
Náhrada u podpory ve formě státní zá-
ruky nebo u kombinované podpory bude
předepisována vlastníkům domů no před-
běžném řízení, které upravuje § 12 návrhu.
Náhradu bude vyměřovati ministerstvo
sociální péče v dohodě s ministerstvý finan-
cí a veřejných prací (§ 46, odst. 1). Naproti
tomu vyměřováním náhrady u příspěvku
na zúročení a úmor stavebního nákladu po-
věřuje návrh (§ 46. odst. 2) zemské úřady,
a to vzhledem k nutnosti prováděti ve všech
těchto případech předem odhady. Z rozhod-
nutí zemského úřadu bude míti vlastník
domu možnost odvolati se k ministerstvu
sociální péče (§ 46, odst. 3).
U nájemních domů, svobodáren a nocle-
háren, náležejících svazkům územní samo-