7
Uvedený paragraf zákona ustanovuje: "Před-
pisy, podle nichž služební poměr civilních státních
zaměstnanců končí nastoupením vojenské činné
(presenční) služby, se zrušují; těmto zaměstnan-
cům zůstává po dobu vojenské služby presenční
zachováno služební místo, nastoupí-li opět civilní
službu do 15 dní po skončené vojenské službě
presenční".
Nelze pochybovati, že zákonodárce měl na mysli,
aby se každý zaměstnanec vrátil na to služební
místo, se kterého nastoupil vojenskou presenční
službu. Nelze si ani pomysliti, že by se uvedené
ustanovení netýkalo učitelů na Podkarpatské Rusi,
neboť učitelé státních škol na Podkarpatské Rusi
jsou podle zák. čl. XXVI/1907 státními zaměst-
nanci a proto jim příslušejí všechny výhody, které
vyplývají ze zákonů pro státní úředníky.
Ale i kdyby nebylo takového ustanovení, i tehdy
by si zasloužili učitelé, kteří vykonali vojenskou
presenční službu, aby se mohli vrátiti na svá bý-
valá služební místa, se kterých nastoupili do voj-
ska, když je nadřízený úřad již nenavrhl pro lepší
místo.
Bohužel v posledních dobách snad pro nedosta-
tek dobré vůle některých úředních činitelů se výše
uvedené ustanovení zákona, vlastně zásada, na
Podkarpatské Rusi velmi často nedodržuje, což
dokazují i případy, které zde uvedu:
1. Jiří Hrycak, definitivní učitel podle § 4 uči-
telského zákona, nastoupil vojenskou službu od
státní obecné školy ve Veliké Kopáni. Měl tedy
služební místo, třebas jen dočasné, na této škole.
V srpnu t. r. se přihlásil školnímu inspektorátu
v Sevluši, že bude z vojska propuštěn a žádal, aby
byl přidělen zpět na své staré služební učitelské
místo na státní obecné škole ve Veliké Kopáni.
Na to dostal oznámení, že se mu přiděluje místo
na státní obecné škole ve Fančikovu. Když se při-
hlásil u správce Školy ve Fančikovu, bylo mu ře-
čeno, že na té škole nezůstane, nýbrž že se má
znovu přihlásiti na inspektoráte.
Inspektorátu přidělený učitel Smočko mu řekl,
že bude přeložen do Velikého Rakovce a že se tam
má přihlásiti. Zmíněný podal zvláštní žádost, aby
se dostal zpět do Veliké Kopani. Odvolal se na
§ 5 výše uvedeného zákona, ale dosud nedostal ani
odpovědi.
Tento případ musí vzbuditi pobouření tím spíše,
že na státní obecné škole ve Veliké Kopáni byla
uvolněná místa. Na jedno volné místo byl jme-
nován nekvalifikovaný výpomocný učitel Josef
Bokotej, abiturient gymnasia.
Druhý takový případ se stal s Petrem Janutou,
prozatímním učitelem, který nastoupil vojenskou
službu se státní obecní školy v Holubinném a když
se vrátil z vojska, byl přidělen do Vyšních Ve-
recek. Nelze pochybovati, že školským úřadům
byly známy sociální a hospodářské zájmy jeho
rodiny. Chyběl pouze cit pro povinnost, aby mu
byla nahrazena služba vlasti.
I zde zdůrazňuji, že v Holubinném jsou na stát-
ní obecné škole učitelé začátečníci, kteří nevyža-
dovali takového ohledu jako jmenovaný.
Další takový případ se stal s učitelem Pavlem
Vološčukem.
Poznamenávám, že když jsem o tom mluvil
s přednostou školského referátu v Užhorodě, on
hájil takový postup svého úřadu tím, že pod ná-
zvem užitým v zákonu "služební místo" nelze
rozuměti "služební působiště" a proto učitelé vo-
jíni podle jeho názoru nemají nároku, aby se vrá-
tili na svá stará služební místa.
S takovým názorem pro učitele vojíny nepřízni-
vým nelze se smířiti a proto se táži pana ministra
národní obrany a pana ministra školství a národ-
ní osvěty:
1. Vědí-li, že se ustanovení § 5 výše uvedeného
zákona vůči státním učitelům na Podkarpatské
Rusi neužívá pouze proto, že v zákoně jest užito
slov "služební místo" a nikoliv "služební půso-
biště" - a jsou-li ochotni naříditi, aby podřízené
školské úřady dostaly přesné instrukce v tomto
směru, pro učitele příznivé?
2. Jsou-li ochotni naříditi, aby učitelům vojínům
byla na dobu jejich vojenské služby zachována
jejich služební místa, na která se mají vrátiti
z vojska?
3. Jsou ochotni naříditi, aby výše uvedení uči-
telé vojíni byli přiděleni zase na svá služební mís-
ta, když již nadřízené úřady jim nenabídly lepších
míst?
V Praze dne 27. listopadu 1937.
Révay,
Frant. Němec, J. Kučera, Vaverka, Jaša, Nový,
Remeš, Pik, dr Macek, Srba, Dlouhý, Kopasz,
Benda, Tymeš, R. Chalupa, Klein, Jurnečková-
Vorlová, F. Kučera, Brožík, Ešner, Laušman,
Schulcz, A. Langer, Hladký, dr Goldstein.
1196/VI (překlad).
Interpelace
poslance dr Th. Jillyho
ministrovi veřejného zdravotnictví a těles-
né výchovy
o nedostatečném potírání stále více se šířící
epidemie záškrtu.
Epidemie záškrtu zuřící již několik let ve státě,
zatím co v sousedních zemích lze zřetelně zjistiti
její pokles, zase hrozivě stoupá, a zdá se, že do-
sáhne znovu nejvyššího bodu z r. 1934, jestliže ho
dokonce nepřekročí. Když r. 1934 propukl záškrt
v neobyčejné síle a počtu, ujalo se ministerstvo
školství a národní osvěty na podnět lékařských
organisací iniciativy, aby organisovalo hromadné
ochranné očkování proti záškrtu. Za tímto uceleni
utvořilo ministerstvo poradní sbor ze zástupců
sborů majících zájem na této akci, a ten vypra-
coval plán na organisaci hromadného ochranného
očkování. Tento plán zaslalo ministerstvo dne 15.
srpna 1935 pod č. 28. 797 ai 1935 zemským úřa-
dům a pod č. 34. 219 ai 35 všem sborům, zastoupe-
ným v ústředním poradním výboru pro ochranné
očkování proti záškrtu.
8
Ve vypracovaných směrnicích se výslovně praví:
"Jelikož očkováni proti záškrtu není v Českoslo-
venské republice povinné, bude ministerstvo ve-
řejného zdravotnictví a tělesné výchovy působiti
k tomu, aby děti byly pokud možno co nejhojněji
očkovány" a) jednak soukromě u svých lékařů, b)
jednak při hromadném očkování, jež se má orga-
nisovati podle pokynů ministerstva. Při tom se
bude ministerstvo raditi s ústředním poradním ko-
mitétem pro organisaci dobrovolného očkování.
Tento komitét, skládající se ze zástupců úřadu a
jiných ústavů, se ustavil. Provedení této akce,
která se má vztahovati na území celého státu, vy-
žaduje husté sítě spolupracovníků.
Pres to, že se epidemie záškrtu stále více šířila,
ministerstvo od léta 1935 tohoto výboru již nesvo-
lalo, a to proti nařízení, jež samo vydalo, že se
bude s tímto výborem raditi o obranných opatře-
ních, která se mají činiti. Právem jsme mohli oče-
kávati, že při novém vzrůstu epidemie záškrtu mi-
nisterstvo učiní vše, aby účinně potřelo tuto ne-
bezpečnou nákazu. Především jsme očekávali, že
se v nakažených oblastech nedostatek lůžek v in-
fekčních odděleních nemocnic napraví tím, že se
zřídí nouzové baráky. Ale jako přirozený předpo-
klad byli bychom jistě měli za to, že by se bylo
mělo začíti především s vydáváním precipitovaně
očkovací látky proti záškrtu, která se již jinde
osvědčila, a že se měla veřejnost tiskem, rozhla-
sem, rozdáváním letáků a jinak poučiti o opatře-
ních, jichž se dlužno chopiti. Nouzi panující v ob-
lastech osídlených Němci a zamořených záškrtem
mělo se neprodleně čeliti přídělem peněz a potra-
vin. Ze všeho toho se dosud nic nestalo. Minister-
stvo nepovažovalo ani za nutné dáti se zastoupiti
na sjezdu německých lékařů, svolaném k potírání
záškrtu. Místo aby se činně účastnilo potírání zá-
škrtu, spokojilo se ministerstvo dosud s jedním
pokračovacím kursem pro lékaře ve veřejných
službách, jenž se měl konati dne 10. prosince 1937
v Rumburku. Lékaři a také obyvatelé velmi dobře
vědí, že chybí nikoliv dostatečná znalost lékařů,
nýbrž jedině organisace k potírání nákazy.
Ačkoliv podle někdejšího organisačního plánu
mělo ministerstvo po ukončení akce, tedy na jaře
r. 1936, oznámiti výsledek hromadného očkování
dětí, nemohla se veřejnost dosud dověděti, v ja-
kém rozsahu bylo toto hromadné očkování prove-
deno.
Zatím co se ministerstvo zabývá velmi četnými
velkými plány zákonodárného druhu, o nichž není
naprosto jisto, budou-li podporovati zdraví lidu,
nevěnuje se žádná nebo jen veskrze nedostatečná
pozornost této otázce tak hmatatelné a se zřete-
lem na stále klesající počet porodů tak naléhavé,
jakou jest potírání záškrtu.
Tážeme se tedy pana ministra veřejného zdra-
votnictví a tělesné výchovy:
1. Jest pan ministr ochoten podati zprávu, proč
nebyl svolán ústřední poradní sbor pro organisaci
a provádění dobrovolného očkování proti záškrtu
u příslušného ministerstva, přes to, že se záškrt
hrozivě šíří?
2. Jest pan ministr ochoten podati zprávu, v ja-
ké míře bylo v letech 1935 a 1936 provedeno hro-
madné očkování a s jakým výsledkem?
3. Jest pan ministr ochoten oznámiti důvody,
které způsobily, že byla v řádném rozpočtu sní-
žena položka na potírání nakažlivých nemocí?
4. Jest pan ministr ochoten pečovati, aby se
postavením nouzových baráků a opatřením nou-
zových lůžek aspoň jakž takž napravily neuvěřitel-
né poměry v jednotlivých okresích, zamořených
záškrtem?
5. Jest pan ministr ochoten poskytnouti peníze
a potraviny k zmírnění nouze, aby bylo lze odpo-
moci podvýživě dětí v německých nouzových okre-
sích, zvláště že bylo lékařsky zjištěno, že u tako-
vých dětí probíhá záškrt zvlášť těžce?
6. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby byla
ihned vydána precipitovaná očkovací látka proti
záškrtu?
7. Jest pan ministr ochoten pečovati, aby bylo
hlášení nakažlivých nemocí neprodleně moderniso-
váno tak, že by se hlášení zasílala dále nějaké
ústředně, a že by veřejnost, která se o to zajímá,
dostávala příslušná vysvětlení a zprávy co nej-
dříve ve formě týdenních zpráv?
8. Jest pan ministr ochoten pečovati, aby školní
třídy a mateřské školy byly uzavřeny, jakmile se
vyskytne první onemocnění záškrtem?
9. Jest pan ministr ochoten dáti německým lé-
kařům vysvětlení, proč nebylo zastoupeno minis-
terstvo na sjezdu německých lékařů pro potíráni
záškrtu, který se konal dne 14. listopadu 1937
v Ústí n. L.?
V P r a z e dne 11. prosince 1937.
Dr. Jilly,
Axmann, inž. Künzel, Kundt, Birke, Jäkel, Sogl,
Gruber, Jobst, Hollube, Franz Němce, dr Kellner,
Wollner, dr Eichholz, dr Zippelius, Stangl, Illing,
dr Peters, Obrlik, inž. Peschka, dr Rosche.
1196/VII.
Interpelácia
poslanca Augustina Petráška
ministrovi školstva a národnej osvety
vo veci predĺženia pobočných školských
prázdnin na celý týždeň.
Rozhodnutie ministerstva škol a národnej osvety
č. 2085/37-I/1 zo dňa 13. I. 1937 predlžilo polročné
prázdniny na skúšku cieľom športovania a rekrea-
cie žiakov a učiteľov. Väčšia vraj, ale nie prevážna
polovica škôl po prvom priaznivom dojme prijala
to kladné. Zprávy však uvážené a objektivné naj-
lepších pedagogov dosvedčujú, že rekreáciu žiakov
nemožno rovnako posudzovať v mestách a na dedi-
nách. Dietky mestských a majetnejších rodičov po-
trebujú šport, ale dedinčania a chudoba športuje
vlastne celý rok, veď v zime sa klže a v lete po-
máhá v domácnosti a na poli. V zime je v dedinách
najlepšia dochádzka, vo vzdušnej škole sa zohrejú.
chudobné dietky dostanú teplého mlieka... V lete
dieťa s rodičmi musí skoro stávať, v domácnosti
pomáhať a vlastne užívá prírodu celý deň.
9
Mienka skúsených pedagógov v otázke školských
prázdnin je asi táto: Polročné prázdniny sa ne-
osvedčily; prispejú k zvýšeniu lenivosti a ľachko-
myseľnosti žiactva. "Ani v mestách nie je v pro-
spech predĺženie polročných prázdnin, lebo sa ne-
majú chudobné deti kde podeť'. Rekreáciou sú tieto
februárové prázdniny len pre mestských učiteľov a
majetných žiakov. " V júni je školská práca príliš
ťažká: žiactvo už nevie tak pozorovať, kázeň po-
voľuje, - žiactvo sa žiada na roboty (obedy nosiť
atď. ), na výlety. "Rôzne prázdniny behom škol-
ského roku by sa maly skrátiť a vyučovaní
končiť začiatkom júna, - keď je v poli robota
a látka v škole je už prebratá. " (Vide: Učiteľský
pedagogický časopis č. 5 a 9 z r. 1937. )
Ministerstvo školstva a národnej osvety predsa
znovu predĺžilo polročné prázdniny i na rok 1038,
a to v celej Republike, v mestách a na dedinách
rovnako. Rodičia a učitelia na dedinách nesúhlasia
s týmto nariadením a žiadajú zvláštne nariadenie
pre ľudové školy dedinské. Po prečítaní viacerých
odborných článkov a po rokovaní s mnohými skú-
senými pedagógmi a z vlastnej skúsenosti viem,
že by bolo potrebné znovu riešiť otázku prázdnin
na dedinských školách a síce z dôvodov pedagogic-
kých, sociálnych a zdravotných.
Pýtam sa preto pána ministra:
Či je ochotný vypočuť rodičovské sdruženia a
učiteľov na ľudových školách dedinských ohľadne
riešenia školských prázdnin?
A na základe toho či je ochotný vydať potrebné
nariadenie, aby v dedinských školách rôzne prázd-
niny behom školského roku byly skrátené a vyučo-
vanie bolo skončené začiatkom júna?
Praha dňa 16. decembra 1937.
Petrášek,
dr Porubszky, Esterházy, dr Holota, Hollube,
Sandner, Obrlik, Sogl, Rösler, Kundt, dr Zippelius,
Axmann, Stangl, dr Hodina, Jäkel, dr Peters,
Jaross, Wollner, dr Korláth, dr Szüllö, A. Nitsch,
Szentiványi.
1196 VIII (překlad).
Interpelace
poslance dr S. A. Fencika
ministrovi školství a národní osvěty
o nákupu knih pro školní a učitelské
knihovny.
1. Školský referát v Užhorodě nakupuje knihy
pro školní a učitelské knihovny s úmyslem poskyt-
nouti zdravou a užitečnou četbu.
2. školský referát v Užhorodě zakoupil pro
školní a učitelsko knihovny "Almanach podkarpat-
ských ukrajinských spisovatelů", vydany redakcí
A. Vorona a M. Chrapka v r. 1936 v Sevluši. Tato
kniha je škodlivá a neměla by býti připuštěna do
školních a učitelských knihoven. Jsou v ní stránky,
kde autor uráží karpatoruské učitelstvo v těchto
článcích: "Helenčino vyučování" (str. 81-83),
"Z denníka učitelky" (str. 121), "Kaleidoskop",
"Filologie", "Zeměpis", "Anatomie", "Politika"
atd. (str. 118-123). V těchto článcích se lze se-
tkati s takovými větami: "Se zřetelem k tomu, že
v našich školách panuje nezměrná demokracie a
gramotnost má rovná práva s negramotností... ",
jimiž se uráží školský správní a učitelský aparát
a karpatoruská škola vůbec. Na jiném místě: "Zde
lze viděti zem bez jména, lidi bez »jazyka«, inteli-
genci bez uvědomění, žáky, kteří dovedou správně
psáti a jejich učitele, kteří to nedovedou. Lze se
setkati s inspektory, kterým žáci na inspekcích
nerozumějí, a inspektoři nerozumějí dětem...
Račte tam jíti a podívati se, neboť tato vzácnost
se dlouho nemůže udržeti. Každému je dovoleno se
smáti, a kdo chce, může i zaplakati. " Kniha s ta-
kovými poznámkami urážlivými pro školu a uči-
telstvo nemůže býti zakoupena za státní peníze
pro školní a učitelské knihovny na Podkarpatsko
Rusi.
Jest ostudou a urážkou celého karpatoruského
národa. Na příklad:,, Na Podkarpatí žije zvláštní
rasa... Jen s jazykem a žebry je potíž... To zna-
mená, že pro různé specialisty většina lidu nosí
svá žebra zvenčí... " atd. Ne každé noviny za-
bývající se denními otázkami uveřejní takové pro-
jevy a nemístná, lehkomyslná a pro národnost
urážlivá, fantastická pojednání.
3. Bez zřetele k tomu, že tato kniha jest uráž-
livá pro karpatoruskou školu a karpatoruské uči-
telstvo, zakoupil ji školský referát v Užhorodě
objednávkou ze dne 23. března 1937 pod č. 159. 644. '
37-20 a podle příkazu ji rozeslal inspektorátům,
aby ji rozdělily do školních a učitelských knihoven.
I. Ví pan ministr o tomto nařízení školského
referátu v Užhorodě?
II. Nepovažuje pan ministr za nutné naříditi,
aby v této věci bylo zahájeno vyšetřování a aby
vinníci v této aféře byli pohnáni k přísné odpo-
vědnosti a potrestáni?
III. Nepovažuje pan ministr za nutné naříditi,
aby " Almanach podkarpatských ukrajinských spi-
sovatelů" a jemu podobné knihy byly vyloučeny
ze školských a učitelských knihoven na Podkar-
patské Rusi jako škodlivé, nepřípustné a urážející
národní city karpatských Rusů?
IV. Jaká opatření hodlá naň ministr učiniti, aby
se ve školském oboru podobné zjevy neopakovaly?
V Praze dne 15. prosince 1937.
Dr Fencik,
Danihel, Drobný, Florek, Turček, Kendra, Longa,
R. Schwarz, Florek, inž. F. Schwarz, Kut, Sme-
tánka, Slušný, Šalát, Suroviak, Gaida, Zvoníček,
Trnka, dr Dominik, Ivák, dr Branžovský.
1196 IX (překlad).
Interpelace
poslance dr Š. A. Fencika
10
ministrovi spravedlnosti
o zabavení č. 261 časopisu "Náš Puť"
v Užhorodě.
1. Nepočítaje toho, že jsem často zakročil pro
zabavení časopisu "Náš Puť" v Užhorodě a nepo-
ukazuje na to, že na většinu z těchto zakročení
pan ministr do dneška neodpověděl, konstatuji, že
se dále opakují případy zabavení z příčin tak ve-
lice neodůvodněných, působících svou nelogičností
a nepromyšleností nenapravitelnou škodu vážnosti
demokratické vlády naší republiky.
2. Dne 11. září tohoto roku bylo zase zabaveno
č. 261 časopisu "Náš Puť" v Užhorodě. Uvádím
první část textu, jenž byl příčinou zabavení: "Mi-
nulo 18 let a se zármutkem konstatujeme, že naše
práva, zaručená mezinárodní smlouvou, se neza-
chovávají a postupně omezují. " článek, ke které-
mu patří zmíněný text, je nadepsán: "10. září 1919
-1937. Otevřený list guvernérovi Podkarpatské
Rusi". Ve větách před zabaveným textem se uka-
zuje na to, že autonomie Podkarpatské Rusi byla
dne 10. září 1919 zaručena mezinárodní mírovou
smlouvou saint-germainskou.
3. V uvedeném textu, který byl příčinou zaba-
vení, mohlo odůvodniti zabavení tvrzení, že se
naše práva nezachovávají nebo že se postupně
omezují. První předpoklad odpadá, poněvadž Pod-
karpatská Rus do dneška skutečně neměla svých
autonomních práv, což jest velmi dobře známo
všem a není tomu tak dávno, že čsl. vláda, kterou
zastupoval ministr pro věci zahraniční, byla nu-
cena v této věci podávati vysvětlení v Ženevě ve
Společnosti národů. Tak se toto tvrzení jeví samo-
zřejmou věcí nevyžadující důkazů, bylo přiznáno
vládou, jest všeobecně známo celému světu a ne-
mohlo tedy býti příčinou zabavení. Předpoklad
stran druhého tvrzení také by měl odpadnouti, po-
něvadž dále v tomtéž listě jest podrobně vypočte-
no, kdy a ve kterých případech byla naše práva
zkrácena, a tato část dopisu nebyla zabavena. Při-
pustíme-li, že přece jen příčinou zabavení bylo
tvrzení, "že se postupně omezují", pak úředník,
který zabavil tuto část článku, nemá námitek proti
tomu, že se naše práva omezují, domnívá se, že lze
na to ukazovati a posuzovati to v tisku, ale pova-
žuje za nebezpečné a odporující zákonu nazývati
fakty omezování práv - omezováním. Zabavení
bylo provedeno jménem státního zastupitelství,
to znamená, že státní zastupitelství považovalo za
zločin, že v listě byly věci nazvány vlastními jmé-
ny, ačkoliv samy věci považuje za existující. Lico-
měrnost - toť nebezpečný zjev a nehodící se de-
mokratickému úřadu, tím méně soudnímu.
4. Dále byla v témž dopise zabavena tato výzva
k panu guvernérovi:
"1. Všem nám je známo, že jste se činně účast-
nil návrhu a vypracování poslední osnovy zákona.
Připraviv tuto osnovu s účastí většiny pražské
koalice, nejednal jste demokraticky, neboť tato
koalice zastupuje na Podkarpatské Rusi pouze
30% obyvatelstva. Vy, pane guvernére, souhlasil
jste s rozhodnutím menšiny a přijal jste zákon,
který má jak pro Vás, tak zvláště i pro Podkar-
patskou Rus velmi pochybný význam. Na základě
tohoto velmi velkého omylu s Vaší strany vzal
jste na sebe odpovědnost za osud Podkarpatské
Rusi a jste tedy nyní odpovědný za poctivé pro-
vedení saint-germainské mírové smlouvy a za
uspokojení karpatských Rusů v Americe i na Pod-
karpatské Rusi. "
"2. Zbývá příliš krátká doba k provedení toho-
to plánu a my bohužel musíme konstatovati, že
u Vás není skoro nic připraveno. Každý represen-
tant, každý ministr, když nastupuje svůj úřad,
obyčejně vypracuje více méně podrobný program
své příští působnosti a předloží jej veřejnosti k po-
souzení. V naší demokratické době není myslitel-
né zahájiti bez takového výkladu vážnou a tvůrčí
práci. V oficielních koaličních kruzích se mluví
o "první etapě" a že prý to znamená počátek auto-
nomie. Jinými slovy řečeno, během 18 let nebyla
v tomto směru vykonána žádná práce, nebyla pro-
vedena žádná etapa. Od 8. října budete Vy prý
se podle zákona považovati za aktivního a činného
guvernéra Podkarpatské Rusi. Tento zákon byl
připraven podle Vašeho uznání a s Vaším souhla-
sem, máte tedy celou odpovědnost za osud kar-
patoruského lidu, spojený s jeho provedením. Pro-
to Vám připadá velká odpovědnost před lidem a
před příštím sněmem za všechny následky výše
zmíněného zákona. Zatím se nebudu vyslovovati
podrobněji a předpovídati budoucí věci, chci pouze
obrátit Vaši pozornost na krajní důležitost ny-
nější chvíle a na Vaši odpovědnost. "
Předběžně považuji za svou povinnost ukázati,
že list je podepsán členem sněmovny. Budou-li čle-
nové sněmovny zbaveni práva obraceti se k úřed-
níkům, zástupcům úřadu, jak tomu bylo v tomto
případě, bude zničena značná část významu po-
slancova. Zakáže-li se poslancům odpovídati se
tiskem za svou působnost a mluviti s lidem, který
je zvolil, lid nebude věděti o práci svého poslance
a nejpodstatnější část práv občanů demokratické
republiky, volby, budou přivedeny ad absurdum.
Nebude-li obyvatelstvo věděti, že se něco děje
k napravení a úpravě otázek je rozčilujících a že
se vyslovuje vůle tohoto obyvatelstva, rozčilení a
nespokojenost bude se hromaditi v masách občanů,
jak se hromadí elektřina v oblacích, dokud nena-
stane vybití ne vždy bez nebezpečí. Veřejné po-
souzení nedostatků může pouze posloužiti tiché-
mu vybití a uklidnění lidu, ale každé skrývání a
umlčováni poslouží výlučně rozčilení a nespoko-
jenosti.
Zabavený odstavec ani v podstatě neposkytuje
příčiny k zabavení. Způsob přípravy osnovy záko-
na č. 936 "o dočasně úpravě právního postavení
guvernéra Podkarpatské Rusi" a prostředí, ve
kterém byla vypracována a posuzována, jest vše-
obecně známo veřejnosti a nejednou bylo posuzo-
váno v tisku formami ještě rozhodnějšími. Že par-
lamentní zastoupení koaličních stran z Podkar-
patské Rusi činí 30% celého parlamentního za-
stoupeni této země, je také dobře známo nejen
karpatoruské veřejnosti, nýbrž i daleko za hra-
nicemi Podkarpatské Rusi. To bylo zjištěno v ofi-
ciálních a vládních časopisech.
Odpovědnost, která se v listu uvaluje na pana
guvernéra, jen on sám může považovati za ne-
odpovědnou, nemírnou nebo nespravedlivou a jen
on sám, tím spíše jako guvernér autonomního
území, může dáti odpověď poslanci a občanům,
které tento poslanec zastupuje. Svým zabavením
"úslužný" úředník zbavil guvernéra Podkarpatské
Rusi možnosti otevřeně a upřímně odpověděti na
11
list a tím uklidniti rozčilenou část obyvatelstva.
Pohled na zabavené části textu více rozčiluje ve-
řejnost než jejich obsah a bude příčinou podezření,
že zástupci úřadů chtějí něco zakrýti a neposky-
tují možnosti svobodně se stýkati s guvernérem.
Taková nelogická a neodůvodněná zabavení jsou
špatnou službou demokratického úřadu, postupně
jej obracejí v protidemokratický a proto nemohou
býti dopuštěna a snášena.
I. Ví pan ministr o četných a neodůvodněných
zabaveních užhorodského časopisu "Náš Puť"?
II. Považuje pan ministr za nutné pohnati k od-
povědnosti ty, kdož zavinili zabavení č. 261 a jiná
užhorodského časopisu "Náš Puť", kterážto zaba-
vení diskreditují úřad svou neodůvodněností a sil-
ně rozčilují a dráždí obyvatelstvo?
III. Jest pan ministr ochoten učiniti opatření,
aby se takové škodlivé nespravedlnosti příště ne-
děly?
V Praze dne 15. prosince 1937.
Dr. Fencik,
Danihel, Drobný, Dembovšivý, Trnka, dr Dominik,
Gajda, inž. F. Schwarz, Kut, Smetánka, Longa,
Turček, Šalát, Suroviak, Zvoníček, dr Branžovský,
Ivák, Kendra, Florek, Slušný, K. Schwarz.
1196/X (překlad).
Interpelace
poslance dr Š. A. Fencika
ministrovi spravedlnosti
o zabavení č. 246 užhorodského časopisu
"Náš Puť".
1. Ve věci zabavení časopisu "Náš Puť" jsem
podal 6 interpelací (zabaveni č. 66, 124, 149, 212
a 216 a zákaz rozšiřovati č. 195 a kalendář na
r. 1937). Dostal jsem 3 odpovědi na první inter-
pelace. Odpověď ve věci zabavení č. 66 pro článek
uvádějící věci uveřejněné v časopise "Právo Lidu"
nás neuspokojila. Dovolávání se místních podmí-
nek nelze přijmouti na vědomí, poněvadž časopis
"Právo Lidu" jest rošířen i na Podkarpatské Rusi,
kde toto jeho číslo nebylo zakázáno. Odpovědi na
další 2 interpelace o zabavení č. 124 a 149 pouze
konstatují, že vrchní soud zabavení zrušil. Ale
zrušení konfiskace nepoučilo v ničem místní zá-
stupce úřadů, kteří pokračují v zabavování z pří-
čin tak dalece neodůvodněných, že to pouze dis-
kredituje vládu naší republiky. Odpovědi na 3 po-
slední interpelace nebyly bohužel doručeny.
2. Dne 20. července t. r. bylo znovu zabaveno
č. 246 časopisu "Náš Puť" pro článek "Školská po-
litika na Podkarpatské Rusi". Odstavec článku,
který byl příčinou zabavení, zní: "Naopak, ono
odporuje našim autonomním zásadám. Jen proto
mohl u nás povstati neslýchaný jazykový spor;
jen proto mohly u nás povstati a rozvíjeti se
české školy, nikoliv pouze pro děti české národ-
nosti, nýbrž hlavně pro Židy, částečně pak i pro
ruské děti. Jen proto se mohlo státi, že české
obecné školy mají dnes asi 700 tříd. I to dlužno
považovati za odnárodňování našeho lidu. Vždyť
700 učitelů pracuje nejen ve škole, nýbrž i mimo
školu a ovšem nikoliv v ruském národním duchu,
nýbrž v českém. Nedosti na tom, 17 měšťanských
škol (samostatných nebo pobočných), 4 gymnasia
a 1 učitelský ústav a ostatní pracují u nás niko-
liv k prospěchu ruské kultury".
3. Aby bylo lze pochopiti obsah zabaveného tex-
tu, uvedu předcházející věty: "Školská správa u
nás od samého převratu byla a i dnes jest v ru-
kou exponentů celostátní školské správy. Tato
správa nikterak neodpovídá autonomnímu rázu a
zásadám našich školských věcí".
4. Aby bylo zřejmo, že zabaveni bylo neodůvod-
něné, dovolím si podati tato vysvětlení:
a) Že nynější školská správa na Podkarpatské
Rusi odporuje našim autonomním právům, o tom
svědčí bod 4 § 3, hlavy I ústavy Československé
republiky. To ví každý gramotný karpatský Rus
a tím spíše by to mohlo věděti státní zastupitel-
ství.
b) Jazykový spor neexistoval na Podkarpatské
Rusi před jejím připojením, o čemž svědčí karpa-
toruské písemnictví. Neexistoval by ani nyní, kdy-
by školské věci byly ve správě autonomního or-
gánu, sněmu, který by nedopustil k rozkolu z při-
rozeného pocitu lásky, z úvah o prospěchu a udr-
žení jednoty domácího lidu. Jazykový spor se vy-
vinul z neinformovanosti a nevhodných nařízení
ministerstva školství a národní osvěty. To vše
bylo nejednou dokázáno a uveřejněno v časopi-
sech, memorandech a jiných tiskových záznamech.
Zakrývání těchto skutečností pouze dokazuje tu-
též neinformovanost úředníků zemi a lidu cizích a
diskredituje úřad v očích širší veřejnosti.
c) Za autonomní správy země měla by každá
národnost své školy poměrně ke svému počtu.
V nynější době jest počet českých škol a tříd na
Podkarpatské Rusi neúměrný českému obyvatel-
stvu země: na 447. 000 karpatoruského obyvatel-
stva podle úředních statistických údajů z r. 1930
připadá asi 34. 000 Čechů, t. j. 7'6% obyvatelstva
karpatských Rusů, domácího obyvatelstva země.
V r. 1935 měly ruské národní školy 2207 tříd,
české 613 tříd (v posledních letech jejich počet
ještě vzrostl), t. j. české třídy činí asi 28% v po-
měru k ruským. Neúměrnost jest tak dalece zřej-
má, že není zapotřebí o ní ani mluviti. V kritice
a hanění školské politiky se nemůže skrývati uráž-
ka českého národa. Naopak větší urážka českého
národa a jeho demokratických zásad, urážka uče-
ní takových osob Československé republiky, jako
je president Osvoboditel T. G. Masaryk a všeobec-
ně známý pedagog Jan Amos Komenský, jest ob-
sažena v zákazu mluviti a psáti o tom, co je všem
dobře známo jak v republice tak i za hranicemi.
d) Práce venkovského učitele se neomezuje na
školu, od něho se vyžaduje i mimo školní práci
práce kulturně osvětová. Tvrzení článku, že učitelé
češi pracují v českém národním duchu, jest úplně
podstatné, neboť těžko předpokládati, že jsou
všichni internacionálové, zavrhující svou národ-
nost a národní úkoly českého národa.
e) Střední a měšťanské školy na Podkarpatské
Rusi, s řídkými výjimkami a pro zmíněné omyly
školské politiky mají různorodý učitelský sbor
12
z přívrženců ruského a ukrajinského směru. Tento
směr ještě více působí k mrzačení dětí a zde nelze
mluviti o práci ve prospěch ruské kultury.
Z uvedených vysvětlení je zřejmo, že příčiny
zabavení jsou naprosto neodůvodněné a neexistují.
Zabavený text nikoho a proti nikomu nenavádí a
neštve, neporušuje veřejného klidu, nýbrž pouze
konstatuje to, co již nejednou bylo konstatováno
v jiných organech a článcích, konstatuje omyly
školské politiky a výsledky těchto omylů, konsta-
tuje nenormalnosti vyplývající z protikonstituční-
ho způsobu správy školských věci na Podkarpat-
ské Rusi. Sám pak fakt neodůvodněného zabavo-
vání svědčí o slepém šovinismu, nedůstojném zá-
stupců vlády demokratické republiky nebo o nízké
kulturní úrovni úředníků, kteří se nezajímají exis-
tenci autonomní země, kulturní minulostí a pří-
tomností lidu, mezi nímž mají pracovati.
Se zřetelem na to, co bylo uvedeno a jménem
prestiže úřadu a demokratických zásad naší re-
publiky povazuji za svou povinnost tázati se pana
ministra:
I. Ví pan ministr o četných neodůvodněných za-
baveních užhorodského časopisu "Naš Put"?
II. Považuje pan ministr za nutné pohnati
k přísné odpovědnosti ty, kdož zavinili zabavení
č. 261 a jiných užhorodského časopisu " Naš Put",
která diskredituji úřad svou neodůvodneností a na-
hraditi vydavatelstvu mravní a hmotné škody,
které utrpělo zabavením?
III. Jest pan ministr ochoten učiniti opatření,
aby se podobné nespravedlnosti příšte neopako-
valy?
V Praze dne 15. prosince 1937.
Dr. Fencik,
Danihel, Drobný, Suroviak, Slušný, Kendra, Longa,
Dembovský, Turček, Šalát, Gajda, Horek, K.
Schwarz, Trnka, dr Dominik, Zvoníček, dr Bran-
žovský, Ivák, inž. F. Schwarz, Kut, Smetánka.
1196/XI (překlad).
Interpelace
poslance dr Š. A. Fencika
předsedovi vlády, ministrovi financí
a ministrovi zemědělství
o dani z vína pro vlastní potřebu.
1. Dvakrát jsem měl čest obrátiti Vaši pozor-
nost na kritický a hrozivě kritický stav vinařství
na Podkarpatské Rusi. Bohužel jsem právě nyní
dostal odpověď pouze na první interpelaci. Ve
zmíněných interpelacích jsem se dosti podrobně
zabýval skutečně kritickým stavem tak důleži-
tého hospodářského odvětví naší země a republiky.
Zvláště jsem ukazoval na daně, které jsou nad
síly poplatníků a neodpovídají nynějším podmín-
kám; ukazoval jsem na stálá nedorozumění mezi
vinaři a dozorčími orgány, která se dají vysvětliti
složitým a nepraktickým nynějším systémem vy-
měřování. Nyní trvaje na údajích dřívějších inter-
pelací jsem nucen znovu obrátiti pozornost na ne-
dostatky, ničící bohatství našeho lidu a státu.
2. Letos došlo ke zvláštnímu zostření, poněvadž
úřady ignorovaly § 14 zákona ze dne 81. prosince
1920, č. 679 Sb. z. a n. Podle tohoto zákona má
každý vinař právo na 2 hl vína, vinného a ovoc-
ného moštu pro vlastní spotřebu a pro domácí
hospodářství, které nejsou zatíženy daní. Do
r. 1936 byl tento zákon přísně dodržován a nedo-
cházelo k nedorozuměním. V r. 1936, ačkoliv tento
zákon nebyl zrušen, vinaři dostali předpis, aby za-
platili daň i z vína, které si ponechali pro vlastní
spotřebu a domácí užitek, ačkoliv svým množstvím
nepřesahovalo 2 hl povolených zákonem. Berní
správa odůvodňuje tento požadavek tím, že víno,
určené pro vlastní spotřebu, se uschovávalo ve
sklepích jiných hospodářů. Toto odůvodnění ne-
obstojí před kritikou, neboť do r. 1936 vinaři, ne-
mající vlastní sklepy, také uschovávali víno ve
sklepích sousedů a známých a daň se nevyměřo-
vala. Dlužno poznamenati, že na Podkarpatské
Rusi většina drobných a chudých vinařů nemá
vlastních sklepů a že jsou nuceni uschovávati své
víno u vinařů bohatších, majících sklepy. Taková
jest situace vinařů v obcích Kličanovo, Boboviště,
Ivanovce a mnohých jiných. Neočekávaně jim pře-
depsaná daň od 100 do 288 Kč může rozhodně
zničiti a likvidovati jejich hospodářství.
3. Mimo to docházejí stížnosti i na to, že se ne-
dodržují předpisy §§ 17 a 25 vládního nařízení č.
666/1919 Sb. z. a n. Před vinobraním rozkázala
berní správa všem úřadům důchodkové kontroly
oznámiti všem pěstitelům vína, že se letos nebude
odpočítávati 10% vypěstěného množství vína,
nýbrž že se místo toho podle § 26 připouští ztráta
vypařením 0. 4% měsíčně z původního množství a
manipulační ztráty 2. 4%.
4. Konečně se všech stran docházejí stížnosti na
neodpovědnou výši daní, srovnáme-li ji s cenami
vína. Výše předepsaných daní byla určena před
mnoha lety, když prodejní hodnota vína mnoho-
kráte přesahovala jeho hodnotu v nynější době.
Následkem toho se také projevovala nepoměrnost,
obtížnost a ničivost nynějších daní.
Aby se předešlo rozvratu četných vinařských
hospodářství na Podkarpatské Rusi a tím způso-
bené nenahraditelné škodě zemi a republice, pro-
sím uctivě předsedu vlády a pány ministry, aby
věnovali velmi vážnou pozornost této mé interpe-
laci a předcházejícím a aby učinili dočasná opa-
tření na ochranu vinařství na Podkarpatské Rusi.
K dotazům předcházející interpelace o hrozivě
kritickém stavu vinařství na Podkarpatské Rusi
připojuji tyto dotazy:
I. Považují páni ministři za nezbytné vydati na-
řízení, že se nesmí měniti výklad zákonů o daních
z vína, a tím zrušiti daň podle § 14 zákona č. 679/
1920 Sb. z. a n,, z vína, určeného pro vlastní
spotřebu a domácí hospodářství vinařů ve množství
nepřesahujícím 2 hl?
II. Nepovažují páni ministři za nutné upraviti
a přesně vytýčiti používání §§ 17 a 25 vládního
nařízení č. 666/1919 Sb. z. a n., pro které došlo
k nářkům a stížnostem?
III. Nepovažují páni ministři za nutno moderně
upraviti zákony, týkající se vinařství, pro jejich