76
jiti jen s péčí nižšího výkonného personálu
silničního, jednak nebudou země a okresy
zatěžovány nákladem na vydržování svého
zvláštního technika, což při nynější fi-
nanční situaci zejména okresů, znamená též
značné ulehčení.
Za "odbornou" technickou službu se ne-
považuje nižší výkonná služba (cestmistři,
mostní mistři, cestáři a pod. ).
§ 31 osnovy se dotýká ustanovení § 53
zák. o organisaci politické správy, jen po-
kud jde o odbornou službu technickou;
jinak zůstává ustanovení to nedotčeno.
K § 32:
Silniční projekty a též i jiné práce a do-
dávky pro silnice jsou velmi nákladné a
vyčerpávají velkou část zemských, okres-
ních a obecních příjmů. Proto je odůvod-
něno, aby se zadávání těchto prací a dodá-
vek dálo podle určitých jednotných směr-
nic, jež jsou dány v předpisech platných při
zadávám státních dodávek a prací (zadá-
vací řád č. 667/1920 Sb. z. a n. ).
K § 33:
Veřejné silnice a cesty patří k veřejné-
mu statku. Veřejný statek není dosud před-
mětem zápisu do pozemkových knih, nýbrž
zapisuje se jen do seznamu veřejného
statku a změny v něm se upravují podle
změn prováděných v pozemkovém katastru.
Počítajíc s eventualitou potřeby konkrét-
nější a speciálnější evidence veřejných sil-
nic a cest pro účely úřední a správní, pa-
matovala osnova na možnost zavedení této
evidence, k níž by byly povinny správy sil-
nic státních, zemských a okresních a silnic
a cest obecních.
Osnova nešla tak daleko jako zák. čl. I/
1890, platný na Slovensku a Podkarpatské
Rusi, který zavedl obligatorní evidehci sil-
nic státních, býv. župních (nyní zemských)
a příjezdných ve způsobu kmenových knih
(srv. jeho §§ 67 až 69), jichž záznamy měly
veřejnou průkaznost a který stanovil, že
pro zřízení kmenových knih cest vicinál-
ních a obecních měla býv. municipia vydati
zvláštní statuty se schválením ministrů ob-
chodu a spravedlnosti.
Evidence silnic a cest podle silničního
zákona - bude - li vládním nařízením usku-
tečněna - nemá míti sice charakteru po-
dobné veřejné průkaznosti, nemá však býti
jen pouhou pomůckou k rychlé orientaci
silničních správ, nýbrž i význačným svě-
dectvím ve sporech o veřejnost silnic nebo
cest.
Při koncepci ustanovení nezůstala ovšem
bez povšimnutí skutečnost, že všeobecně za-
vedená evidence silnic a cest do všech dů-
sledků mohla by znamenati značné fi-
nanční zatížení zejména nižších svazků
územní samosprávy. Osnova ponechala pro-
to pozdější úvaze, zda pro určité třídy sil-
nic (cest) bude tato evidence vůbec zave-
dena resp. v jakém rozsahu, a pamatovala
na možnost jejího časově postupného za-
vádění.
Poněvadž pozemkový katastr a zamýšle-
ná evidence silnic a cest spočívají v určité
míře na společných bodech, je úkolem vlád-
ního nařízení, aby vyřešilo vzájemný vztah
těchto dvou právních institucí v tom smě-
ru, aby došlo k vytvoření společné linie
věcné i formální, jež by zejména čelila ne-
hospodárnému samostatnému vzniku dvou
vzájemně si odpovídajících operátů podle
předpisů katastrálních a silničních.
K hlavě VI.
Úhrada nákladů na stavbu, přestavbu,
úpravu, udržování a správu silnic a cest.
Kdežto v hlavě III, IV a V se ustanovuje,
kdo je povinen silnice a cesty stavěti, udržo-
vati a spravovati resp. prováděti stavební,
udržovací a správní úkony, hlava VI obsa-
huje ustanovení o tom, kdo hradí náklady
s tím spojené, a je po této stránce doplň-
kem ustanovení hlav III, IV a V.
K § 34:
Jde o všeobecný předpis o úhradě ná-
kladů na silnice nebo cesty, pokud zákon
jinak nestanoví (na př. v §§ 35, 36, 37, 39)
nebo pokud tento náklad nepřísluší hraditi
jiným osobám podle zvláštních právních
závazků (na př. veřejnoprávních smluv,
úředních rozhodnutí)..
K § 35:
Ustanovení to řeší vlastně jen řízení pro
stanovení příspěvku při stavbě a přestavbě
silnic státních; pro stanovení podobného
příspěvku v třídě silnic zemských, okres-
ních neb obecních, ponechává v platnosti
předpisy zákona o organisaci politické sprá-
vy, resp. předpisy zákonů o finančním
77
hospodářství obcí a svazků územní samo-
správy s tím doplněním, že pamatuje i na
příspěvky jiných obcí na stavbu nebo pře-
stavbu silnice nebo cesty obecní.
Ustanovení o příspěvku na stavbu nebo
přestavbu státní silnice je plně odůvodněno
jednak analogií předpisů u silnic nestát-
ních v tom směru již platných, jednak věcně
zejména v těch případech, kdy stát je pod-
něcován ke stavbě nebo přestavbě statní
silnice se strany osob na věci mimořádně
zainteresovaných.
Kautela předpisu, že stanovení výše pří-
spěvku se má říditi měrou zvláštního pro-
spěchu, který přispívateli vyplyne ze stav-
by nebo přestavby státní silnice, a' finanč-
ními poměry přispívatelovými, vylučuje ja-
kékoliv obavy, že jde o normu, která by
snad mohla jakkoli rušivě zasahovati do
hospodářského života jednotlivců nebo kte-
rá by snad do konce připouštěla rozhodo-
vací libovůli silničních úřadů.
K § 36:
Náklady na průjezdné trati silnic stát-
ních, zemských a okresních, které hradí
obce, jimiž tyto silnice probíhají jsou:
a) zvýšené stavební náklady na úpravy,
jež vyplývají ze zvláštních potřeb místního
obyvatelstva, na př. náklady na vydláždění
silnice mimo vozovku, na zřízení rigolů,
chodníků, kanalisace;
b) stavební náklady, na jejichž uskuteč-
nění má obec značný zájem, na př. pře-
stavba mostu nevyhovujícího místní dopra-
vě, zvláštní úprava vozovky (pro elektric-
kou dráhu);
c) náklady na práce uložené obcím
v § 27, odst. 2 a 3.
Pokud zákon uložil obcím proti dosavad-
nímu platnému stavu navíc povinnost čistiti
průjezdné trati a odvážeti s nich bláto a
prach, vycházel z úvahy, že povinnost ta
vyplývá z vlastního (zejména zdravotního)
zájmu obce, je z velké části zaviněna lo-
kálním užíváním průjezdných tratí a je
kompensována tím, že obce nebudou nadále
proti dosavadním předpisům povinny při-
spívati na udržování průjezdných
tratí.
Zásady, podle kterých se určuje náhrada
obcím, když k žádosti správy silnice pře-
vzaly všechny udržovací úkony na průjezd-
ných tratích, mají na zřeteli zjednodušení
administrativy s vyměřováním náhrady
spojené tím, že se náhrada stanoví vždy na
delší dobu a zůstává nezměněna tak dlouho,
dokud v důsledku změněných poměrů ne-
byla znovu určena.
K §37:
V podstatě byly pro úpravu konkurence,
normované tímto ustanovením, vodítkem
dosavadní předpisy o příjezdných silnicích,
s tím ovšem rozdílem, že konkurencí jsou
uhrazovány náklady toliko na stavbu, pře-
stavbu, jakož i na úpravu prvotním zříze-
ním těžké vozovky příjezdných silnic.
Pokud však jde o náhradu ostatních ná-
kladů, t. j. nákladů spojených s druhotným
zřízením těžké vozovky a zejména nákladů
udržovacích a správních, stanovil odsta-
vec 2 k vůli zjednodušení správy zásadu
odchylnou od převážné části dosavadních
platných předpisů tak, že tyto náklady se
uhrazují stejně jako náklady na udržování
a správu té třídy silnic a cest, do níž byla
příjezdná cesta zařaděna.
"Těžkou vozovkou" je rozuměti dlažby
z přírodních a umělých kamenů, betonové
vozovky a živičné vozovky o tloušťce aspoň
5 cm.
Pod pojmem "podniku dráhy" podle od-
stavce 1, písm. c) je zahrnut i každý její
vedlejší závod a podnik a pod pojmem "ji-
ných podniků" podle odstavce 1, písm. d)
nelze spatřovati jen podniky ve smyslu živ-
nostensko-právním, nýbrž podniky v šir-
ším slova smyslu, zejména též podniky
prvovýroby.
K § 39:
Ustanovení o tak zv. konservačním pau-
šálu nejsou neznáma platnému silničnímu
zákonodárství českému a moravskému. Ve
slezském silničním zákoně a v žák. či. I/
1890 takového ustanovení není.
Již v roce 1924 vypracovalo ministerstvo
veřejných prací osnovu zákona, kterým
měla býti povinnost k mimořádným pří-
spěvkům na udržování veřejných silnic za-
vedena všeobecně, tedy na celém území stát-
ním a ohledně všech veřejných silnic. Osno-
va ta byla projednávána v meziminister-
ských poradách a též v poradním sboru pro
otázky hospodářské při ministerstvu ob-
chodu. Stanoviska k osnově byla velmi roz-
dílná a též poradní sbor nepodal určitě vy-
hraněného posudku k ní. Pro tehdejší ne-
78
jednotnost stanovisek k osnově bylo řešení
věci odsunouti do širšího rámce silničního
zákona.
Výsledek porad se stal vhodnou pomůc-
kou pro koncepci tohoto ustanovení, obsa-
hujícího jen hlavni směrnice pro stanovení
konzervačního paušálu; podrobnější před-
pisy pro řízení o zjištění povinnosti k pří-
spěvkům a stanovení jejich výše bylo vy-
hrazeno cestě nařizovací.
Důležité ustanovení obsahuje odstavec 5,
podle něhož jest při vyměřování příspěvku
přihlížeti k finančním poměrům provozova-
telovým. Zákon zde sleduje podobnou ten-
denci jako u § 35 při stanovení příspěvku
na stavbu nebo přestavbu státní silnice.
Objektivní posouzení finančních poměrů
provozovatelových si nepochybně vyžádá,
aby bylo přihlíženo k poplatkům, dávkám a
příspěvkům, které je provozovatel povinen
platiti na základě jiných zákonných usta-
novení z důvodu užívání téhož úseku sil-
nice nebo zvláštního zájmu na něm.
Jako u § 37 nelze ani u § 39 pojem "pod-
niku" omezovati ve smyslu živnostensko-
právmím. I zde je "podnik" míněn v širším
slova smyslu, tedy na př. i s hlediska prvo-
výroby.
Konzervační paušál není míněn jako ně-
jaký vydatný a běžný příjmový zdroj sil-
ničních správ, nýbrž především jako pro-
středek preventivní ochrany silnic a jako
prostředek k dosažení mimořádného pří-
spěvku za mimořádné opotřebení silnice od
těch uživatelů, kteří na silnici, o niž jde,
nijak nepřispívají.
K §40:
Zhuštění nynější silniční sítě a neustálé
zlepšování stavu silnic jest nezbytným po-
žadavkem národohospodářským a úkolem,
na kterém mají zájem široké vrstvy oby-
vatelstva, neboť zřídka kdy se provádí i po-
měrně podružná silniční (mostní) stavba
v zájmu toliko jedné korporace. Při podpo-
rování silničních staveb, zcela odůvodně-
ném pro jejich široký dopravní význam,
nelze přezírati i psychologický moment, pů-
sobící příznivě na poplatnictvo, jehož fi-
nančních sil lze pro stavební projekt snáze
získati, vidí-li v udílené podpoře záruku
užitečnosti a prospěšnosti díla. Zásady ty
jsou všeobecně uznávány a v silničních zá-
konech téměř všech států uplatňovány.
I u nás byl již nyní systém podporování
silničních staveb normativně upraven.
V Cechách v té příčině platily § 9 t. zv.
kompetenčního zákona č. 46/1864 čes. z. z.
a §§ 30 až 33 t. zv. administračního zákona
č. 41/1866 z. z., podle nichž mohla býti po-
skytnuta na stavbu nebo udržování zvlášť
důležitých nebo nákladných silnic obecních
nebo okresních podpora z fondu okresního
nebo zemského. Na Moravě byly udíleny
z fondu zemského podpory nebo zápůjčky
na stavbu a udržování okresních silnic,
jichž úhrada přesahovala síly okresu (§15
zák. č. 38/1877 mor. z. z. ). Ve Slezsku bylo
podporování stavby nebo udržování ob-
zvláště důležitých nebo nákladných okres-
ních silnic ze zemského fondu zajištěno
§ 15 zák. č. 33/1898 slez. z. z. Na Slovensku
a v Podkarpatské Rusi podporována byla
stavba a udržování silnic župních státem
a cest vicinálních municipiemi (§§ 23 a 86
zák. Čl. I/1890).
Princip subvenční byl proto pochopitelné
podržen i v osnově 'nového zákona silniční-
ho, byl však omezen na stavby, přestavby
a úpravy silnic, je-li podpora udílena vyš-
ším svazkem územní samosprávy, a na
stavby a přestavby, je-li podpora udílena
státem, při čemž byly stanoveny určité pod-
mínky pro dosažení subvence. Zejména sty-
lisace odstavce 1, písm. a) a b) jasně uka-
zuje, že osnova neměla na mysli v zásadě
podporovati takové stavby, jichž územní
význam nebo nákladnost by přesahovaly
meze působnosti jednotlivých svazků
územní samosprávy podle zákona o orga-
nisaci politické správy nebo podle obec-
ních zřízení.
Přispívání na zlepšení nestátních silnic
podle zákona č. 116/1927 Sb. z. a n., o sil-
ničním fondu, ve znění zákona č. 76/1931
Sb. z. a n. zůstává ustanovením § 40 sil-
ničního zák. nedotčeno.
K hlavě VII.
Vyvlastnění.
Na území Čech, Moravy a Slezska nebylo
uceleného předpisu o vyvlastňování nemo-
vitostí pro' silnice a cesty. Vedle všeobec-
ného předpisu §§ 364 a 365 všeob. obč. zá-
kona byly vydány zvláštní předpisy jen
o vyvlastnění pro silnice státní; pro účely
silnic a cest nestátních normovaly možnost
vyvlastňování pozemků silniční zákony
79
Český, moravský a slezský, stanovivše s hle-
diska vyvlastňovacího řízení toliko, že o vy-
vlastňování rozhodují politické úřady podle
předpisů v té příčině platných, což se prak-
tikovalo tak, že předpisy platné o vyvlast-
ňování pro státní silnice se aplikovaly též
na vyvlastnění pro silnice nestátní; v Če-
chách byla ovšem pro takovou aplikaci vý-
slovná opora v §§ 15 a 25 žák. č. 41/1866
čes. z. z.
Ze speciálních předpisů o vyvlastňování
pro silnice státní platí dosud dekrety dvorní
kanceláře ze dne 2. května 1818, č. 42 sb.
žák. pól., o vyvlastňování štěrkovišť ze dne
11. října 1821, č. 151 sb. žák. pól., a ze dne
17. května 1844, č. 142 češ. prov. sb. žák.,
o způsobu odškodnění za zabrání štěrko-
viště k účelům silničním a o odškodnění za
pozemky (místa), kterých bude použito
k uložení stavebního a násypového mate-
riálu, nařízení gubernia pro Čechy z 15. říj-
na 1829, č. 181 češ. prov. sb. žák., o postupu
při otevření, provozování a užívání kamen-
ných lomů a štěrkovišť pro stavbu silnic,
a dekret dvorní kanceláře z 25. listopadu
1844, č. 116 češ. prov. sb. žák., o vyvlastnění
lesních pozemků pro stavbu silnic.
Se zřením k ustanovení § 61 žák. či. I/
1890 o veřejných cestách a mýtech provádí
se v zemích Slovenské a Podkarpatoruské
vyvlastňování nemovitostí pro veřejné
cesty podle jednotného žák. či. XLI/1881
o vyvlastnění. Tímto zákonem jest vyvlast-
ňovací řízení podrobně upraveno, a to zcela
odlišně od předpisů platných v zemích
české a Moravskoslezské.
Zdůrazniti by bylo, že již dosud platné
předpisy (srov. cit. předpisy o vyvlastňo-
vání pro silnice státní, §§ 15 a 25 žák.
č. 41/1866 češ. z. z., § 10 žák. Č. 38/1877
mor. z. z., § 11 žák. č. 33/1898 slez. z. z. )
připouštěly pro účely silnic a cest i vy-
vlastnění štěrkovišť a lomů.
Roztříštěnost dosud platných předpisů
volá zejména na poli řízení vyvlastňova-
cího pro jejich sjednocení a ucelení.
Proto byly pojaty do zákona podrobnější
předpisy, které sice stručněji než činí žák.
či. XLI/1881, přece však v dostatečné míře
upravují vyvlastnění a vyvlastňovací řízení
ve prospěch silnic a cest.
K§ 41:
K vyvlastnění možno přikročiti toliko
tenkráte, je-li toho nutně třeba; ze-
jména se předpokládá, že ve věci nedošlo
k dohodě.
Ustanovení § 41 o možnosti vyvlastnění
pozemků potřebných k dobývání kamene,
štěrku, písku a jiných zemin má chrániti
stavebníka před nepřiměřeně vysokými ce-
nami stavebního materiálu, vyvolanými
především jistým monopolním postavením
místních zdrojů tohoto materiálu.
Pro vyvlastnění z tohoto titulu nebude
dán nikdy podklad a nebude ho nutně třeba,
bude-li možno v přiměřeném okruhu sta-
vebního místa získati stavební materiál za
přiměřené ceny.
Odstavec 2 pamatuje na zajištění věno-
vání silničního nebo cestního tělesa veřej-
nému užívání i v tom případě, když -sta-
vebníkem silnice nebo cesty a vlastníkem
silničního nebo cestního pozemku není táž
osoba, § 3, odst. 2 předpokládá totiž vý-
slovné věnování stavebníkem i vlastníkem,
které by bylo zmařeno, kdyby s ním vlast-
ník silničního nebo cestního pozemku ne-
souhlasil.
K§ 42:
Silniční zákon nepovažoval za účelné a
vhodné kategoricky vymeziti pojem "při-
měřené" náhrady podle odstavce 1 a po-
nechal řešení této otázky právu občan-
skému, dav pouze v určitých směrech,
o nichž mluví odstavec 2, pokyny pro sta-
novení výše přiměřené náhrady.
Při částečném vyrovnání náhrady v ne-
movitostech (věcných právech) podle od-
stavce 3 přísluší oprávněnému nárok na
vyrovnání v hotovosti diference mezi hod-
notou poskytovanou v nemovitostech (věc-
ných právech) a stanovenou náhradou.
K § 43:
Podle ustanovení odstavce 5, věty třetí
zjišťuje se toliko, zda a v jakém roz-
sahu je třeba vyvlastňovaných předmětů,
je-li vyvlastnění třeba pro stavbu, pře-
stavbu nebo úpravu silnice nebo cesty,
která byla povolena podle § 19 nebo § 22,
poněvadž věcné podklady pro vyvlastnění
mají býti získány již z řízení schvalovacího
(srov. § 18, odst 9, věta 2).
V takových případech má úřad, jenž vy-
konává veřejnou železniční správu, resp.
železniční správní úřad vzhledem k zvlášt-
nímu vrchnostenskému režimu podle §§ 18,
19 a 22, dosti příležitosti železniční zájmy
80
obhájiti. Přirozeně ani jiné význačné zájmy
veřejné - na př. obrany státu, ochrany pa-
mátek, horní - nezůstávají podle cit. usta-
novení bez obrany.
Naproti tomu není třeba chrániti dotčený
veřejný zájem železniční per analogiam re-
žimu §§ 18, 19 a 22 i tehdy, kdy jde o vy-
vlastnění, jemuž nepředcházelo povolovací
řízení podle §§ 19 a 22, tedy o vyvlastnění
patrně nepatrnějšího významu, a jistě po-
stačí vhodné instrukce silničním úřadům,
aby při zamýšleném zásahu do pozemků
železničních postupovaly v souladu se že-
lezničním správním úřadem.
A jistě prospěje odůvodněné ochraně pa-
mátek, bude-li pojato do instrukcí těch
i střežení tohoto veřejného zájmu pouka-
zem na harmonický postup silničních úřadů
s úřadem příslušným pro ochranu památek.
Objektivní posouzení věci při vyvlastňova-
cím řízení může si vyžádati silniční úřad
od příslušného znalce památek, který může
býti k řízení pozván podle odstavce 2.
Znalcem podle odstavce 2 je přirozeně
rozuměti vždy stát. znalce technického.
Pokud jde o odhad vyvlastňovaných
předmětů, jest dbáti zásad odhadního řádu
pro odhady nemovitostí v řízení exekuč-
ním, a pokud jde o osoby odhadců, jest
odkázati na všeobecné ustanovení § 61 vl.
nař. č. 8/1928 Sb. z. a n.
Řízení vyvlastňovací je rovněž ovládáno
zásadou koncentrační (odstavec 2).
Pokud možno, má se již ve vyvlastňova-
cím výměru stanoviti i náhrada za vyvlast-
nění (odstavec 6); vyvlastněnému zůstává
ovšem ponecháno podle zák. č. 217/1925
Sb. z. a n. na vůli, aby se ve lhůtě deva-
desáti dnů ode dne, kdy vyvlastňovací vý-
měr (pokud se týče rozhodnutí o náhradě)
vešly v moc práva, obrátil na soud za úče-
lem stanovení náhrady, nespokojí-li se s ná-
hradou přisouzenou mu vyvlastňovacím
výměrem (pokud se týče rozhodnutím
o náhradě).
Ve vyvlastňovacím výměru má býti podle
odstavce 6 určena vždy lhůta, do které jest
vyvlastněného předmětu použíti k účelu vy-
vlastnění. Při novodobém rozvoji doprav-
ním žádají podstatně změněné poměry do-
pravní, aby, uplyne-li delší doba od vy-
vlastnění, aniž se vyvlastněných pozemků
použije, byl raději vypracován nový projekt
a provedeno nové schvalovací a vyvlastňo-
vací řízení.
Rubem tohoto předpisu je ustanovení
§ 44.
K § 44:
Důsledky, které postihnou vyvlastňova-
tele, nepoužije-li vyvlastněného předmětu
v určené lhůtě (§ 43, odst 6) k účelu vy-
vlastnění, stanoví § 44.
Lhůtu může podle odstavce 3 silniční
úřad z důležitých důvodů přiměřeně pro-
dloužiti. Prodloužení je však možné jen
jednou. "Důležitými důvody" tohoto pro-
dloužení nejsou ovšem důvody vyvlastnění,
nýbrž příčiny, pro které nelze vyvlastnění
realisovati, na př. dočasná finanční nezpů-
sobilost vyvlastňovatele přikročiti k reali-
saci účelu vyvlastnění.
K hlavě VIII.
Povinnosti vlastníků a uživatelů pozemků
přilehlých a nemovitostí v okolí silnic
a cest.
K §§45, 46 a 47:
Je v zájmu dopravy po veřejných silni-
cích, aby stavby podle stavebních řádů (sta-
tutů) nebyly prováděny přímo u silnic.
Nemá se tak díti jen pro nerušenost do-
pravy na silnicích, nýbrž též s ohledem na
bezpečnost chodců, zejména těch, kteří mají
u silnice budovy.
Podobné myšlenky nejsou neznámé zá-
konodárství cizímu (je poukázati zejména
na německý zákon ze dne 18. XII. 1933,
týkající se autostrád) a byly sledovány -
byť v míře poměrné nepatrné a dnešní do-
pravě nevyhovující - již i některými plat-
nými předpisy stavebními. V té příčině je
poukázati na § 44 stav. řádu pro Čechy,
§ 46 stav. řádu pro Moravu, § 43 stav. řádu
pro Brno a § 27 stav. -řádu pro Slezsko.
Osnova považuje však za účelné, aby pří-
slušné vzdálenosti staveb při silnicích byly
proti dosud platnému stavu stanoveny
v předpisech silničního zákona místo
v předpisech stavebních.
Ve věci samé nepřichází tedy návrh
s něčím naprosto novým; proti dnešním
předpisům přináší úpravu staveb při sil-
nicích zdokonalenou potud, pokud je to ne-
zbytně odůvodněno vzrůstajícím významem
silniční dopravy.
81
§ 45 se týká staveb při všech silnicích.
Povinnost dodržovati vzdálenosti zde pře-
depsané se nevztahuje jen na silnice již
zřízené, nýbrž i na případy, kdy stavba
silnice byla pravoplatně povolena, avšak
dosud neprovedena, o čemž má silniční
úřad uvědomiti příslušné úřady stavební,
aby bylo znemožněno zejména spekulativní
získávání stavebních oprávnění ve vzdále-
nostech menších než stanoví § 45 před
realisací silničního povolení.
Ustanovení to má význam obzvláště
proto, že § 47 přiznává těm, kdož nabyli
práv podle pravoplatných povolení parce-
lačních nebo stavebních, přiměřenou ná-
hradu za to, nelze - li povolení ta vzhledem
k předepsaným vzdálenostem staveb od
silnic uvésti ve skutek.
Vzdálenosti vytčené v odstavci 1 byly
převzaty z osnovy stavebního řádu. Vzdá-
lenost 5 m u silnic méně frekventovaných
byla čerpána ze slezského stavebního řádu.
Pro silnice frekventovanější bylo třeba
vzdálenost tu poněkud zvětšiti, aby byla
reservována plocha pro dopravu pěší, uká-
zalo-li by se nutným odděliti ji od dopravy
vozidly.
Při hrazení bez podezdívky možno vy-
stačiti se vzdálenostmi menšími.
Odstup staveb od silnic má býti tím větší,
čím větší je dopravní ruch na silnici resp.
čím větší je dopravní nebezpečí, jak tomu
je zejména v zatáčkách, na křižovatkách
nebo při zaústění silnic a v přiměřené
vzdálenosti od nich. Z toho důvodu pama-
tuje § 45, odst. 2 na možnost stanovení
větších vzdáleností v místech dopravně
zvlášť exponovaných.
Je třeba ovšem pamatovati na to, že
místní poměry vždy nedovolí, aby přede-
psané vzdálenosti byly přesně dodrženy.
Proto je dána do rukou silničního úřadu
pravomoc povoliti v konkrétních případech
- zejména s ohledem na místní poměry
terénní nebo na hospodářské poměry sta-
vebníka - vzdálenosti menší, není - li ovšem
tomu na překážku pravoplatně schválený
plán polohy (upravovací), který je pro
stavby při silnicích kategoricky závazný,
jakmile stanoví pro ně alespoň vzdálenosti
podle odstavce 1.
Zájmy silniční nemohly by býti zejména
v konkrétních případech náležitě zajištěny,
kdyby silniční správě nebyla poskytnuta
příležitost přezkoumávati vhodnost a účel-
nost projektů staveb při silnicích. Proto
v § 45, odst. 5 je předepsáno, že ke všem
stavebním komisím o stavbách, jež by se
mohly dotknouti vzdáleností staveb při sil-
nicích, jak o nich mluví odstavec 1 a 2,
jakož i o takových stavbách, jimiž by mohly
býti dotčeny zájmy silniční vůbec, má býti
vždy pozvána silniční správa. Bude věcí
úřadů stavebních, aby se v případech, kdy
by měly pochybnosti o tom, zda jsou sil-
niční zájmy dotčeny čili nic, dohodly pře-
dem se silniční správou.
Předpokládaný rozvoj silniční sítě ve
skupině komunikací dopravně zvlášť vý-
znamných (a mezi tyto komunikace jest
počítati i komunikace důležité pro dálkovou
dopravu), který si v budoucnosti může vy-
žádati potřebné rozšíření existujících již
takových silnic, vyžaduje, aby se stavby
při takových silnicích po případě daly ve
větších vzdálenostech než stanoví § 45. Na
to pamatuje § 46, který svěřuje vládnímu
nařízení, aby určilo, o které silnice jde a
jaké vzdálenosti jest zachovávati. Maxi-
mum vzdálenosti činí 24 m (odstavec 2)
od osy silnice důležité pro dálkovou do-
pravu nebo jinak dopravně zvlášť vý-
znamné; počítá se tu s event. potřebou roz-
šířiti silnici na silnici až o 4 do-
pravních proudech, a to tak, že
vedle rekonstrukce původní vozovky bude
zřízena nová, oddělená pruhem asi 2 m ši-
rokým. Lze ovšem předpokládati, že vládní
nařízení vystačí v konkrétních případech
se vzdálenostmi mnohem menšími, přizpů-
sobenými již potřebám uvažovaného pro-
jektu na rozšíření silnice.
Po pravoplatném rozhodnutí o projektu,
který vyřeší umístění nové vozovky, resp.
po uplynuti 5 let ode dne vyhlášení vlád-
ního nařízení, budou ovšem plochy, jichž
nebude použito pro rozšíření silnic důleži-
tých pro dálkovou dopravu, uvolněny, jak
plyne z ustanovení § 46, odst. 2.
(Poznamenává se, že podle říšskoně-
mecké úpravy zastavování, vydané na pod-
kladě nařízení z 15. února 1936, činí vzdá-
lenosti stanovené k témuž účelu 25 m u sil-
nic říšských a u silnic zemských I. řádu
a 18 m u silnic zemských II. řádu).
Podél kterých silnic mají býti vytčené
vzdálenosti dodržovány, určí vládni na-
řízení.
Zdůrazniti dlužno, že předpis se týká
silnic jen v úsecích mimo prů-
11