82
jezdné trati. Co je průjezdnou tratí,
stanoví § 27, odst. 1 a 4.
V době 5 let, po kterou má nejdéle platiti
povinnost dodržovati vzdálenosti vládním
nařízením stanovené, musí býti o projektu
na rozšíření silnice pravoplatně rozhod-
nuto; musí si proto silniční správy projekt
na rozšíření silnice vhodně připraviti, aby
o něm mohlo býti ve lhůtě 5 let včas roz-
hodnuto, a to po případě i v cestě rekursní.
Aby pravoplatná povolení k rozdělení po-
zemků na staveniště, povolení staveniště
jediného a povolení stavební, pokud nebyla
provedena a byla udělena před účinností
§ 45, resp. po jeho účinnosti, avšak před
povolením silnice, o němž se zmiňuje § 45
v odstavci 1, nebo před vyhlášením vlád-
ních nařízení vydaných podle § 46, odst. 1,
nemohla rušivě zasahovati do dopravních
zájmů, které sledují §§ 45 a 46, stanoví
§ 47, že nesmějí býti uvedena ve skutek
bez souhlasu silničního úřadu, pokud ovšem
odporují ustanovením §§ 45 a 46. Opráv-
něným se přiznává nárok na přiměřenou
náhradu, odepře-li silniční úřad souhlas
k tomu, aby nabytá práva byla uvedena
ve skutek.
Je spravedlivé, aby silniční správě ne-
vznikly - zejména snad při pozdějším vý-
kupu nemovitostí potřebných pro účely sil-
niční - povinnosti k náhradě zhodnocení,
kterého by nemovitosti nabyly uskutečně-
ním udělených povolení podle předpisů sta-
vebních, stalo-li by se tak bez souhlasu
silničního úřadu. Na to pamatuje § 47 v od-
stavci 2, připouštěje po případě i demolici
staveb provedených bez souhlasu silničního
úřadu.
V odstavci 3 umožňuje § 47, aby pravo-
platná povolení udělená podle předpisů sta-
vebních byla uvedena ve skutek, jestliže
a) uplynula lhůta 5 let ode dne vyhlášení
vládního nařízení podle § 46, odst. 1, aniž
bylo v ní o předloženém projektu pravo-
platně rozhodnuto, nebo
b) zanikla povolení udělená podle před-
pisů silničních.
Povolení udělená podle předpisů staveb-
ních možno uvésti ve skutek přirozeně jen
tenkráte, neodporují-li ustanovení § 45.
Možnost uvésti povolení udělená podle
předpisů stavebních ve skutek plně ovšem
odůvodňuje nárok silniční správy na vrá-
cení náhrady, kterou dala oprávněnému
podle § 47, odst. 1, ovšem jen potud, pokud
by tu bylo v ponechání náhrady bezdůvodné
obohacení toho, jemuž náhrada byla po-
skytnuta.
Aby tendence §§ 45 až 47 se neminuly
s předpokládaným cílem, stanoví § 86
osnovy silničního zákona, že jejich účinnost
nastupuje dnem vyhlášení zákona.
K §§ 48 až 51:
Zvláštní, mimořádně výhodné postavení
t. zv. adjacentů neboli přilehlíků silnic a
cest, kteří již z pouhého faktu, že jejich
nemovitosti jsou při silnici nebo cestě, mají
zvláštní prospěch, odůvodňuje, aby - ať
již za náhradu nebo bez nároku na náhradu
škody - ve prospěch takové komunikace
buď předsevzali určité plnění nebo trpěli
určité omezení svých práv.
Bylo by poukázati na souvislost § 48,
jednajícího o opatřeních na přilehlých po-
zemcích, s § 77, odst. 2, který pamatuje na
povinnosti adjacentů s hlediska specielně
policejní ochrany silnic a cest, a to přede-
vším s hlediska ochrany a úpravy dopravy
po silnicích a cestách.
Dosavadní pouze teoretické a praktické
- normativně ovšem neřešené - rozlišo-
vání pojmu škody přímé a nepřímé jako
kriteria pro posouzení nároku na náhradu
škody v případech znehodnocení nemovi-
tostí, o nichž je řeč v § 50, snažila se
osnova upraviti. tak, že nárok na náhradu
škody přiznává při znehodnocení pod-
statném.
K hlavě IX.
Přístup a příjezd se silnic a cest na přilehlé
nemovitosti a na jiné silnice a cesty.
Také při řešení otázky, kdo má zřizovati
a udržovati přístup a příjezd se silnic a
cest na přilehlé nemovitosti, bylo přihléd-
nuto k okolnosti, že vlastníci těchto nemo-
vitostí mají zvláštní prospěch z toho, že se
zřídí nebo upraví komunikace při jejich
nemovitostech, a proto byla jim uložena
povinnost zříditi tento přístup a příjezd.
Z toho důvodu má také stavebník silnice
- odchylně od dosavadních předpisů (§ 3
zák. č. 5/1885 mor. z. z., § 7 zák. č. 5/1878
slez. z. z. a § 136 zák. čl. 1/1890) - hraditi
náklad na zřízení přístupu nebo příjezdu
jen v tom případě, jestliže ztížení dosavad-
ního přístupu nebo příjezdu bude pod-
statné. Tyto zásady platí obdobně při při-
83
pojeni silnice nebo cesty na jinou silnici
nebo cestu.
Ustanovení to se však 'nijak nedotýká
eventuelní povinnosti stavebníkovy hraditi
škodu podle § 50.
K hlavě X.
Vysazování stromořadí podél silnic.
Právní poměry týkající se vysazování
a ochrany silničních stromořadí byly dosud
upraveny buď samostatnými zákony (v Če-
chách zákonem č. 72/1884 čes. z. z., ve
Slezsku zákonem č. 34/1896 slez. z. z., v ze-
mích Slovenské a Podkarpatoruské § 49
zák. čl. XII/1894 a §§ 46 a 49 prováděcího
nařízení byv. uh. ministra zemědělství
k tomuto zákonu ze dne 17. října 1894,
č. 48. 000) nebo některými ustanoveními
zákonů silničních nebo posléze různými na-
řízeními, restoripty nebo guberniálními de-
krety, z nichž některé sahají svým půvo-
dem až do první polovice 18. století.
Osnova nového silničního zákona upra-
vuje právní poměry silničního stromořadí
jednotným systémem, podle něhož jest
zpravidla vysazovati stromořadí za příko-
pem. Povinnost výsadby - bez ohledu na
to, zda se stromy vysazují na pozemku sil-
ničním nebo na pozemcích přilehlých -
postihuje vlastníky nebo uživatele přileh-
lých pozemků, kterým však za to připadá
veškerý užitek ze stromů (§ 54, odst. 2).
Povinnost je však omezena jen na výsadbu
stromů ovocných.
Silniční správě náleží povinnost výsadby
více méně jen mimořádně v těchto pří-
padech:
a) jde-li o staveniště na banketu (§ 54,
odst. 1);
b) nařídí-li jí to z veřejného zájmu sil-
niční úřad (§ 54, odst. 2);
c) mají-li se sázeti stromy jiných druhů
než ovocné (§ 54, odst. 3).
Ježto v případě b) a c) mají býti stromy
vysazovány za příkopem, kde povinnost ta,
spojená s právem na užitek ze
stromů, náleží v principu adjacentům,
stanoví zákon, že jim přísluší vůči silnič-
ním správám nárok na přiměřenou ná-
hradu jednou pro vždy za znehodnocení,
jež způsobí stromy na jejich pozemcích.
Má se tím vlastníkům nebo uživatelům
přilehlých pozemků dostati kompensace za
újmy vzniklé výsadbou stromů jejich po-
zemkům, které jsou jim v případech, kdy
stromoví sami vysazují, nahrazovány užit-
kem ze stromů.
Intencí zákona je zabezpečiti jednotnost
vysazování silničního stromořadí, o což
pečují zejména ustanovení § 53, odst. 4 a 5,
§ 54, odst. 4 a 5, § 56, dávající silničním
úřadům vůči vlastníkům nebo uživatelům
přilehlých pozemků značnou pravomoc.
Zejména z důvodů jednotnosti výsadby sil-
ničního stromořadí opustil zákon dosavadní
nejednotnou linii platných předpisů, pokud
k výsadbě stromů na banketech povolávaly
obce (srov. zákon č. 72/1884 čes. z. z., zákon
č. 34/1896 slez. z. z. ). Jest zdůrazniti, že by
jistě nebylo spravedlivé ukládati obcím toto
břemeno, vychází-li se z úvahy, že jde
o povinnost finančně odiosní; naproti tomu
by nebylo ničím odůvodněné, aby vysazo-
vání stromořadí bylo odnímáno silničním
správám, je-li správnou úvaha, že užitek
ze silničních stromů je příjmovým zdrojem.
Povolávaje k povinnosti výsadby stromů
za příkopem vlastníky, resp. uživatele při-
lehlých pozemků, mohl silniční zákon opus-
titi úvahy o nutné snad potřebě vyvlast-
ňovati určité pruhy pozemků za příkopem
pro tyto účely.
Je přirozené, že silniční úřady, sledu-
jíce odbornost plnění své pravomoci podle
hlavy X zákona nebudou v případě potřeby
postupovati bez seznám stanoviska znalce-
pomologa, zejména v případě § 55, kdy
kromě toho možnost dotčení zájmu ochrany
památek si vyžaduje slyšeti i stanovisko
úřadu příslušného pro ochranu památek.
Předpis § 55 je ovšem omezen jen na
případy kácení živého stromoví. Od-
straňování vadných stromů řeší § 54,
odst. 5, resp. § 56.
Zákon stanovil jen nejdůležitější rámec
pro úpravu poměrů stromořadí silnic a
cest; vyřešiti podrobnosti svěřil vládnímu
nařízení.
Právní poměry týkající se stromů podél
silnic před účinností tohoto zákona již vy-
sázených zůstávají nedotčeny, ovšem s vý-
jimkami, o nichž se zmiňuje § 58.
K hlavě XI.
Zrušení silnic a cest.
Pod pojmem "zrušeni silnic a cest" jest
rozuměti vyloučení silnice nebo cesty z ve-
84
řejného užívání pro dopravu, tedy zrušení
ne faktické, nýbrž právní. Předpokladem
pro zrušení silnice nebo cesty je skutečnost,
že pozbyla významu pro dopravu
vůbec, tedy ne snad jen dopravního vý-
znamu pro tu třídu silnic (cest) (§ 7,
odst. 2), ke které náleží.
O zrušení státní silnice rozhoduje minis-
terstvo veřejných prací v dohodě se zúčast-
něnými ministerstvy, jimiž jsou na př. mi-
nisterstva: vnitra, financí, národní obrany,
obchodu, železnic, pošt, zemědělství, zahra-
ničí. O zrušení silnic a cest nestátních se
usnášejí příslušná zastupitelstva. Schválení
tohoto usnesení úřadem zemským neb
okresním má zajistiti naprostou ochranu
veřejného zájmu na existenci komunikace,
o kterou konkrétně jde.
Zpravení železničního správního úřadu
o zrušení silnice nebo cesty v případech,
které ise dotýkají zájmu železničního pod-
niku, vyřeší interní pokyny, které budou
v té věci vydány.
O tom, co se má státi s pozemkovou plo-
chou zrušené silnice nebo cesty, podrobně
jedná § 60, přihlížeje jak k ochraně při-
lehlíků takových komunikací, tak k ochraně
zájmů správ silnic & cest. Dodati by bylo
jen to, že pod výrazem "postoupení" v od-
stavci 2 je rozuměti postup jak dobrovolný,
tak vyvlastněním.
K hlavě XII.
Mýta a poplatky za užívání silnic a cest.
Mýto silniční a mostní bylo dříve důle-
žitým zdrojem příjmů na veřejných silni-
cích, který vytryskl z úvahy jinak správné,
aby ten, kdo silnici přímo užívá, byl po-
vinen hraditi i část udržovacích nákladů.
Stinné stránky tohoto způsobu opatřování
příjmů byly: obtěžování veřejné vozby za-
stavováním povozů při vybírání mýtního
poplatku, málo vydatný příjem, nejsoucí
v žádném poměru s opotřebováním silnice
veřejnou vozbou, značné správní výdaje
(mzda výběrčího, udržování mýtního dom-
ku, přehrady atd. ). Tyto nedostatky vedly
v zemích české a Moravskoslezské k tomu,
že buď zákonná ustanovení o mýtech byla
vůbec zrušena nebo se silniční orgány samy
dobrovolně vzdávaly práva vybírati mýta,
i když právo to jim bylo zákonem zaručeno.
Na státních mostech v bývalých zemích
rakouských zrušena byla mýta zákonem
č. 140/1891 ř. z., na státních silnicích pak
zákoneni č. 152/1903 ř. z. Ve slezském sil-
ničním zákoně č. 33/1898 slez. z. z. je v § 15
vybírání silničního mýta přímo zakázáno.
V zemích Slovenské a Podkarpatoruské
jsou mýta, spočívající na obšírných usta-
noveních zák. čl. 1/1890, až doposud zdro-
jem příjmů zemí, obcí a soukromníků, ze
kterého se hradí část nákladů spojených
se stavbou a udržováním mýtního objektu.
Předpoklady pro vybírání mýtného se
ovšem podstatně změnily v době popře-
vratové. Zemím, okresům a obcím byly
finančními ustanoveními zákona o organi-
saci politické správy a příslušnými usta-
noveními zákona č. 329/1921 Sb. z. a n.
o přechodné úpravě finančního hospodář-
ství obcí a měst s právem municipálním
otevřeny nové zdroje příjmů, takže odpadla
jakákoli potřeba sahati k mýtům jakožto
pravidelnému zdroji příjmovému.
Při studiu otázky mýt pro nový silniční
zákon byl k těmto zákonitým změnám brán
patřičný zřetel. Vynechati vůbec v novém
silničním zákoně ustanovení o mýtech sil-
ničních nebylo možno jednak proto, že
existují dosud stará, často i na zvláštních
výsadách panovníků spočívající mýtní prá-
va (na Slovensku), která by nebylo možno
bez náhrady zrušiti, jednak proto, že mýto
je odůvodněným úhradovým zdrojem při
silnicích a cestách zájemnických, usnad-
ňujíc tak na př. skupinám zájemníkú po-
staviti ve formě silnic zájemnických silnice
určené výhradně pro vozbu automobilovou.
Naproti tomu bylo nutno položiti hráz proti
všeobecnému a pravidelnému vybírání mýt
nebo poplatků jemu podobných, představu-
jících zastaralý, obecenstvo a veřejnou
vozbu obtěžující a nedosti vydatný zdroj
příjmů silničních.
Zákon vyřešil tyto myšlenky tak, že
1. ponechal v platnosti pouze dosavadní
mýtní práva osob soukromých, o jejichž
urychlené odstranění jsou povinny starati
se správy silnic a cest, jestliže se tato
mýtní práva vztahují na silnice státní,
zemské a okresní a na silnice a cesty obecní
(§ 62, odst. 1);
2. zrušil dosavadní mýtní práva státu,
zemí, okresů a obcí (§ 62, odst. 2);
3. povolování nových mýtních práv ome-
zil jen na silnice a cesty zájemnické (§ 63);
85
4. výslovně zdůraznil, že mýtní právo se
nesmí státi zdrojem zisku (§ 64, odst. 1,
druhá věta);
5. pamatoval na možnost odnětí mýtního
práva též z důvodu veřejného zájmu [§ 66,
odst. 2, písm. a)], ovšem za náhradu (§ 67,
odst. 3);
6. vytkl směrnici, aby vybírání poplatků
při každém jednotlivém použití silnice nebo
cesty, opírající se o ustanovení zákona
o organisaci politické správy a předpisy
o úpravě finančního hospodářství obcí,
bylo povolováno jen zcela výjimečně.
Jinak možno říci, že jednotlivá ustano-
vení této hlavy byla koncipována většinou
podle platných zákonů a nařízení, zejména
ustanovení zák. čl. I/1890.
K hlavě XIII.
Dozor státu na nestátní silnice a cesty.
Ustanovení, § 69 je téměř konformní
s podobnými ustanoveními silničních zá-
konů, platných dosud v zemích české a
Moravskoslezské.
Organisace vnitřní správy se sice záko-
nem o organisaci politické správy podstatně
změnila proti stavu, na němž spočívají zmí-
něné silniční zákony, zejména potud, že
přednostové zemských a okresních úřadů
jako předsedové zemských a okresních za-
stupitelstev a výborů mohou - pokud jde
o silnice zemské a okresní - vykonávati
určitý vliv na řádné udržování těchto silnic,
nicméně je i za této nové úpravy vnitřní
správy ustanovení o dozoru státu na ne-
státní silnice a cesty, pojaté do silničního
zákona, zcela na místě, zejména uváží - li se,
že přednostové zemských a okresních úřadů
jsou vlastně ve své funkci předsedů zem-
ských a okresních zastupitelstev do jisté
míry též výkonnými orgány těchto zastu-
pitelstev a že na správě obcí resp. obec-
ních silnic a cest, pokud se týče na správě
silnic a cest. zájemnických nebylo zákonem
o organisaci politické správy nic změněno.
Aby byly zamezeny zřejmě bezdůvodné
stížnosti (tedy stížnosti, mající vlastně již
povahu stížností svévolných) na špatný
stav silnic a cest, bylo stanoveno v od-
stavci 2, že má stěžovatel nésti náklady
šetření, které snad k jeho stížnosti bylo
provedeno, prokáže - li se taková bezdůvod-
nost. Jinak - s hlediska povinnosti správy
silnice nebo cesty - nésti náklady šetření
z titulu nesplnění uložených povinností -
je odkázati na ustanovení § 127 vl. nař.
č. 8/1928 Sb. z. a n.
K hlavě XIV.
Úřady.
Úřady, které jsou oprávněny vykonávati
veřejnoprávní působnost ve příčině silnic
a cest, pojmenovala osnova úřady silnič-
ními. Které úřady to jsou podle jednotli-
vých tříd silnic a cest a komu náleží tato
působnost, pokud jde o mýta, stanoví
§§ 70 a 71.
Pro města se zvláštním statutem a zří-
zeným magistrátem byla normována v § 70,
odst. 3 příslušnost silničního úřadu způso-
bem zvláštním, podle analogie jiných no-
rem, kdy pravomoc magistrátu přechází na
úřad nadřízený (zemský).
Jevilo se účelným, aby rozhodování o od-
nětí mýtního práva z důvodu veřejného
zájmu a s ním souvisící rozhodování a ode-
vzdání mýtního předmětu do správy, udržo-
vání a po případě do vlastnictví státu nebo
některému svazku územní samosprávy pří-
slušelo podle § 71, odst 2 vyššímu admi-
nistrativnímu orgánu než úřadu zemskému.
Instanční pořad řídí se samozřejmě vše-
obecným ustanovením čl. 8 zák. č. 125/
1927 Sb. z. a n. resp. vl. nař. č. 8/1928
Sb. z. a n.
Per analogiam důvodové zprávy k § 7,
odst. 4 sluší uvésti, že i ve sporech, řeše-
ných podle ustanovení § 70, odst. 2 budou
samosprávné svazky, pokud tím neb oním
konkrétním sporem budou dotčeny, spornou
stranou, k jejímuž hledisku bude silniční
úřad nucen při rozhodování hleděti.
K hlavě XV.
Přechodná ustanovení.
K § 72:
§ 72 osnovy má na zřeteli, aby určité ne-
srovnalosti v síti jednotlivých tříd silnic
a cest byly v podstatě pokud možno brzy
odstraněny.
Jak uvádí důvodová zpráva v úvodě, ne-
dosahuje síť silnic státních v zemích Slo-
venské a Podkarpatoruské hustoty sítě sil-
86
nic státních v zemích české a Moravsko-
slezské. Zvětšení sítě silnic státních, které
bylo zamýšleno býv. vládami uherskými,
bylo přerušeno válkou. Ani doba popře-
vratová, která se vzhledem ke změněné po-
litické a hospodářské orientaci směru hlav-
ních spojů od západu k východu musila
věnovati především realisacizápadovýchod-
ních magistrál, nebyla dosud s to detailně
sledovati usměrnění nestejnoměrného roz-
dělení sítě silnic státních v jednotlivých ze-
mích našeho státu a stanoviti program
převzetí těch zemských silnic v zemích Slo-
venské a Podkarpatoruské státem, které
funkci státních silnic fakticky zastávají.
Normativní korekci tohoto stavu přináší
odstavec 1, který upravuje jednak všeobec-
ný inkamerační program zemských silnic
v těchto zemích vůbec, jednak jeho reali-
saci pro nejbližší dobu. Počítajíc s even-
tualitou schválení celostátního silničního
programu vládou podle § 13, odst. 7, sta-
novila osnova pro určení inkameračního
programu těchto silnic lhůtu tří let proto,
aby bylo lze tento inkamerační program
eventuelně přizpůsobiti celostátnímu silnič-
nímu programu. Kriterium "zvláštní důleži-
tosti" silnice zemské "pro uspokojení do-
pravních zájmů státu", představující před-
poklad jejího převzetí státem, navazuje na
dopravně-politický charakter silnic stát-
ních, jak je vytčen v § 7, odst. 2; pochopi-
telně ovšem nic nebrání tomu, aby pod toto
kriterium byla zahrnována v konkrétním
případě i silnice, která má význam pro do-
pravu dálkovou. Dikci "týmž způso-
bem určí, u kterých z těchto silnic se má
převzetí státem provésti v další lhůtě pěti
let" jest rozuměti tak, že ministerstvo ve-
řejných prací bude i tu postupovati v do-
hodě s ministerstvy vnitra, financí a ná-
rodní obrany a po slyšení jiných zúčastně-
ných ministerstev.
Převzetí zemských silnic v zemích Slo-
venské a Podkarpatoruské státem podle
odstavce 1 má se díti přesně podle režimu
§ 8 s tím rozdílem, že výše příspěvku podle
§ 8, odst. 3 nemá zpravidla činiti více než
20% nákladu. Odstavcem 1 není tedy § 8
osnovy silničního zákona v principu nijak
dotčen a stanoví se jím jen přesný inka-
merační program. Je proto spravedlivé,
aby zásady § 8 zůstaly tu v podstatě zacho-
vány, i pokud jde o fakultativně stanove-
nou příspěvkovou povinnost dosavadní sil-
niční správy, a nelze převzetí zmíněných
silnic státem, zamýšlené za účelem vyrov-
nání jistých nesrovnalostí v hustotě silnic
státních v jednotlivých zemích, porovná-
vati snad s případy povšechného
převzetí silnic okresních zeměmi a p o-
všechného odevzdání silnic zemských
okresům podle odstavců 2 a 3, jímž se má
docíliti a upraviti vytvoření dosud -
právně neb fakticky - neexistujících sil-
ničních tříd (silnic zemských v zemích
české a Moravskoslezské a silnic okresních
v zemích Slovenské a Podkarpatoruské)
a při němž proto příspěvková povinnost
dosavadních silničních správ, jak se níže
uvádí, odpadá.
Osnova zavádí, jak řečeno, v zemi Mo-
ravskoslezské a prakticky vlastně i v zemi
české novou třídu silnic zemských, jakož
i v zemích Slovenské a Podkarpatoruské
novou třídu silnic okresních.
Proto ukládá v odstavci 2 zemím české
a Moravskoslezské povinnost, aby do 5 let
po účinnosti nového zákona silničního pro-
vedly pozemštění těch okresních' silnic,
které mají význam pro dopravu v zemi.
Tato pětiletá lhůta pro generelní přesku-
pení silnic se ovšem považuje za lhůtu nej-
delší a předpokládá se, že země provedou
přeskupení ve svém zájmu a v zájmu sil-
ničního hospodářství v době co nejkratší.
Proto také osnova stanoví, že na silnice
takto přeskupované se nevztahuje ustano-
vení § 9, odst. 2, posl. věta o povinnosti
správy okresní silnice přispěti k nákladu
na příslušnou technickou úpravu silnice,
aby se přeskupení z důvodu finančních po-
měrů dosavadní-silniční správy neoddalo-
valo.
Stejnou tendenci sleduje odstavec 3, po-
kud jde o odevzdání silnic zemských okre-
sům zeměmi Slovenskou a Podkarpatorus-
kou, jimž připadly veškeré bývalé župní
silnice.
Poslední věty odstavců 2 a 3 naznačují,
že předpisy § 9, odst. 3 a § 11, odst. 2 a 3
nejsou ve vyznačené době 5 let nijak
suspendovány.
K §73:
Podle osnovy mají býti t. zv. příjezdné
silnice spravovány a udržovány jako sil-
nice okresní, obecní nebo zájemnické bez
účasti nějaké zvláštní konkurence. V ze-
mích Slovenské a Podkarpatoruské, kde
byly příjezdné silnice po většině ve správě
87
žup, přešly jako takové do správy zemí.
Proto § 73 stanoví, že takovéto silnice pří-
jezdné přecházejí do správy a udržování
okresů. Dále stanoví tento předpis, že se
nic nemění na správě příjezdných silnic
pokud byly spravovány a udržovány okresy
a obcemi nákladem konkurence, že však se
správa děje výlučně nákladem okresů neb
obcí. Příjezdné silnice, které spravuje a
udržuje dosud nějaký železniční, obchodní
nebo průmyslový podnik svým nákladem,
zůstanou nadále v této správě a budou míti
povahu silnic zájemnických.
Pro převzetí zásady zákona č. 54/1887
mor. z. z., o zřizování a vydržování pří-
jezdných silnic k nádražím a přijímacím
stanicím železných drah, aby příjezdy byly
konkurencí toliko budovány, nikoli udržo-
vány, byly směrodatné tyto úvahy:,
1. konkurenční povinnost podle tohoto
zákona se nevztahuje proti platnému práv-
nímu stavu jen na stavbu nových silnic
příjezdných, nýbrž i na přestavbu dosavad-
ních příjezdů a na jejich úpravu prvotním
zřízením těžké vozovky, takže břemeno
udržovací bude celkem nepatrné;
2. komplikovaná administrativa, spojená
s udržováním příjezdných silnic formou
konkurence, volá po nové účelnější a jedno-
dušší úpravě.
Odstavec 3, věta druhá umožňuje pře-
vzetí silnice zájemnické do třídy silnic
okresních nebo obecních za tím účelem,
aby předpis odstavce 3, věty první neměl'
povahu normy, která by vylučovala jakou-
koli změnu charakteru příjezdné silnice
jako silnice zájemnické, i kdyby faktický
stav pro tuto změnu mluvil. Ježto jde o ko-
munikace s povahou silnic příjezdných,
může se vzhledem k ustanovení § 7, odst. 3
jednati jen o převzetí do třídy silnic okres-
ních nebo obecních.
K §74:
Právní poměry cest vicinálních, které
jsou podle § 36 zák. čl. 1/1890 udržovány
skupinami interesovaných obcí a zájem-
níků, zejména z kruhů obchodních a prů-
myslových, a spravovány smíšenými komi-
semi, jichž předsedou je okresní náčelník,
jsou v podstatě jiné než u silnic a cest obec-
ních v zemích české a Moravskoslezské
nebo u ostatních cest obecních v zemích
Slovenské a Podkarpatoruské. Aby mohlo
býti postaráno o řádnou správu a udržo-
vání těchto silnic, aniž by počet tříd silnic
a cest byl zvětšen a tím veřejná správa
komplikována, bylo nutno, aby třída vici-
nálních cest byla zrušena a cesty ty pro-
hlášeny za silnice okresní.
Cesty vicinální stávají se proto dnem
účinnosti nového silničního zákona silni-
cemi okresními. Okresům se však dává
právo, aby podle ustanovení odstavce 1 pře-
zkoumaly jejich -význam pro dopravu
v okrese a učinily po případě zemskému
úřadu návrh na přeřadění méně význam-
ných silnic okresních do správy a udržo-
vání, pokud se týče do vlastnictví obcí.
Jako u § 72 je i zde poslední větou od-
stavce 1 vyloučena po dobu zde stanove-
ných lhůt pro přeřadění silnic okresních do
sítě silnic obecních jakákoli suspense usta-
novení § 11, odst. 2 a 3.
Bližší směrnice, jakým způsobem se mají
zúčastněné okresy dohodovati o rozdělení
majetkových práv a závazků a o převzetí
zaměstnanců podle odstavce 2, resp. jakým
způsobem má býti v této věci rozhodováno,
budou stanoveny vhodnými interními po-
kyny.
K ČASTI II.
Silniční a čestní policie.
Druhou část osnovy silničního zákona
tvoří předpisy o silniční a čestní policii.
Kdežto část prvá upravuje positivní čin-
nost správ silnic a cest a vrchnostenských
státních orgánů, t. j. činnost směřující ke
zřízení, udržování a správě silnic a cest,
upravují předpisy o silniční a čestní poli-
cii negativní funkci činitelů vnitřní sprá-
vy, t. j. činnost, která odvrací nebezpečí
a škody, jež mohou býti způsobeny silnicím
a cestám a dopravě po nich. Policie silniční
jest vrchnostenská činnost, která v zájmu
zachování neporušenosti silnic a cest a bez-
pečnosti dopravy po nich stihá určité, účelu
tomu odporující činy lidské a upravuje uží-
vání silnic a cest tak, aby veřejné dopravě
všestranně co nejlépe vyhovovaly.
Policejní předpisy minuly by se svým
účinkem, kdyby na jejich přestoupení ne-
byla zároveň stanovena trestní sankce. Po-
něvadž podle § 111 zák. č. 121/1921 Sb. z.
a n. (ústavní listiny) je možno tresty uklá-
dati a jimi hroziti jen podle zákona, je
nutno, aby předpisy silniční a čestní policie