Sen. dr Šmeral (pokračuje): Opakuji, že celé řeči nečtu. (Hluk. - Různé výkřiky komunistických senátorů.) Ale nepřete se. Vždyť já nic nečtu, co se budete příti! Mám zde jen poznámky. Chcete-li, budu mluviti vulgárněji, aby bylo vidět... (Sen. Paulus: Že to nedovedete, pane doktore!) Nedělejte se směšným. Řeknu otevřeně, že i kdybych si připravil podrobnější poznámky, je to z vědomí odpovědnosti. Kdybych zde chtěl mluviti tak, jak budete snad vy mluviti, nemusel bych míti vůbec žádné poznámky, poněvadž čím bych mluvil hruběji a sprostěji, tím by se vám to spíše líbilo. Chcete-li, abych sem vnášel tento tón, dokáži vám, že tímto způsobem dovedeme také mluvit. (Potlesk komunistických senátorů.)

Upozorňuji na to, jak bude zesíleno v krátké době ještě více nad dosavadní stav národní napětí, když pod tlakem krise nemajíce vůli a možnost nastoupiti na majetky boháčů, budete dále pokračovati v hospodářské politice, která dosud byla prováděna v německých krajích, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Byl jsem bezprostředně před volbami v celé řadě měst německého území. Je to úžas, co jste tam způsobili vaší politikou hospodářskou, vaší politikou národní, jazykovou, školskou, personální, vaší administrativou, její soustavou i jejími lidmi. V rozpočtové debatě uvedeme velké množství konkretních případů, které budou dokazovati, jakou práci váš vládní systém zejména v německých obvodech konal pro Hitlera a jeho zdejší agenturu. (Tak jest!)

To jsou důvody, které nám činí nemožným, abychom měli naději, že je možno kompromisem mezi buržoasií a dělnickými stranami řešiti hluboké otázky dneška. Považujeme s hlediska dělnické třídy za škodu, že sociálně demokratická a národně socialistická strana odmítly francouzskou taktiku velikého lidového bloku s jednotnou dělnickou frontou jako základnu a že dále trvají při politice s buržoasii a s jejími stranami. V koalici budou socialistické strany buďto nuceny úplně se podříditi a dělat prostě služebníky tvrdým pokusům o buržoasní, kapitalistické, reakční východisko z krise, anebo bude nezbytně docházeti uvnitř koalice ke konfliktům, které straně soc. demokratů, českých socialistů a možná že i mnohým zástupcům strany živnostenské budou znovu a znovu připomínati nutnost jednotné fronty a potřebu parlamentní i mimoparlamentní podpory celé dělnické třídy.

A nyní přecházím k otázkám zahraniční politiky. Jsem zmocněn prohlásiti, že plně souhlasíme s těmi kroky ministra zahraničních záležitostí dr Beneše, které byly uskutečněny jeho cestou do Sovětského svazu, se smlouvou, která byla při té příležitosti mezi Československem a Sovětským svazem podepsána i s mírovým obsahem projevů, které byly při této příležitosti učiněny.

Jako náš mluvčí v posl. sněmovně úmyslně i my nechceme mluviti o minulosti. Jsme toho názoru, že politický kurs cestou pana ministra dr Beneše do Sovětského svazu zahájený je příliš mladý, daleko ještě není pevný tak, aby nebylo potřebí míti starost o jeho udržení, upevnění, stabilisaci, o jeho opravdu důsledné, smělé prováděni a další rozvíjení.

V mezinárodní politice i ve vnitřních našich politických poměrech je potřebí počítati se silami, které nejsou nadšeny cestou, na níž po příkladu francouzském rozhodl se vstoupiti pan dr Beneš. Jsme odhodláni v zájmu politiky, již bychom si přáli vidět vyvrcholenou trvalým nejužším spojením s velkým sovětským státem, zdržeti se všeho, co by usnadňovalo hru jejích odpůrců. To nic nemění na našem stanovisku k nynější vládě ve všech ostatních otázkách, nic to nemění na našem stanovisku jako třídní revoluční strany dělnické, na našem boji za chléb, na našem boji za práva dělnické třídy, na našem boji proti kapitalistickému řádu hospodářskému a kapitalistické organisaci státu za svržení kapitalismu také v této zemi a za stejné vítězství, kterým se dostala přes slavný říjen k moci, k sovětské demokracii a k budování socialismu dělnická třída v Sovětském svazu. (Potlesk komunistických senátorů.)

Naše stanovisko v těch otázkách zahraniční politiky, jež jsem uvedl, je určováno vlivem vítězství a útočností hitlerovského fašismu v Německu.

Fašismus v každé zemi, kde se dostal k moci, je otevřeně teroristickou diktaturou nejreakčnějších, nejterorističtějších, nejšovinističtějších a nejimperialističtějších živlů finančního kapitálu. Všude pokouší se pro politiku kapitalistů vytvořiti masový sociální základ pomocí podvodné sociální demagogie. Ale hitlerovský fašismus vedle těchto všeobecných znaků postavil si ještě další, širší úkol. Hitler chce ze zotročeného německého lidu vytvořiti ozbrojenou moc, kterou nabízí jako žoldnéřskou armádu celé světové kontrarevoluci. V tomto smyslu Hitler přechází národní hranice, v jakých v podstatě vyvíjel se fašismus na př. Mussoliniho neb Horthyho. Ideologie hitlerovského fašismu je dnes nejucelenějším, nejcynističtějším, kontrarevolučním světovým názorem v celém kapitalistickém světě. Politické cíle Hitlerovy zcela otevřeně jsou namířeny proti Sovětskému svazu jakožto revolučnímu proletářskému státu a proti všemu světovému dělnickému hnutí, proti všem dělnickým organisacím a stranám bez rozdílu. Za tyto pochopské služby, které nabízí kapitalistům všech rozhodujících kapitalistických zemí pro protirevoluční boj o prodloužení života kapitalistické soustavy, žádá pro sebe Hitler dvojí odměnu: za prvé volné ruce na východ proti Sovětovému svazu, za druhé právo zachvátiti a ovládnouti území těch malých národů, které stojí v cestě jeho agresivní politice, plánu vybudovati velký »stát severní vyšší rasy« se 150 miliony obyvatelů a tím ovládnouti celou evropskou pevninu. Touto svou agresivní povahou, těmito svými plány a cíly se stalo hitlerovské Německo největším nebezpečím pro světový mír, pro Sovětský svaz, pro řadu národů a zároveň pro zápas světové dělnické třídy o přeměnu společenských řádů, za vítězství sociální revoluce a za socialismus. Společně s Japonskem je dnes hitlerovské Německo nositelem snah uvrhnouti Evropu a celý svět do veliké katastrofální války. My se díváme reálně kolem sebe, vidíme v hitlerovském fašismu a všech jeho pomocných sborech hlavního nepřítele a je jenom přirozené, že při neoslabeném boji proti buržoasii a kapitalistické reakci ve vlastní zemi má to a bude to míti vliv na naše politická rozhodování. Toto své stanovisko k zahraniční politice vyslovujeme zcela zřetelně. Ale řekl jsem už, že daleko nepovažujeme tuto novou politickou linii za trvale zajištěnou, ani v poměrech mezinárodních ani ve zdejších poměrech vnitřních. Dostali jsme se do svérázné dějinné situace. V době nejhlubší krise kapitalismu, v přechodném období nejtěžších zápasů mezi starým soukromokapitalistickým a novým socialistickým řádem, znamená vítězství Hitlerovo v Německu, že nejvýš důležité zájmy mezinárodního revolučního dělnického hnutí, zájmy Sovětského svazu a zároveň životní národní zájmy řady zemí a národů, mezi nimi také Francie a Československa, jsou v kořenech ohroženy společným nepřítelem. To má za následek, že v zemích, jejichž národní samostatnost jest ohrožena Hitlerovou agresivností, nutně je a bude ve značné části buržoasních vrstev a také u maloburžoasie vyrůstati kolísání. Ve chvílích, kdy budou cítit nacionální, hitlerovské nebezpečí bezprostřednějším, budou se kloniti k přátelství se Sovětským svazem. Ale jakmile budou cítiti vlny vzestupujícího a k moci a vítězství se tlačícího hnutí dělnických mas, jest nutno u buržoasie i těchto ohrožených malých národů počítati s odklonem zpět, s odvrácením od politiky přátelské Sovětskému svazu, s útěkem, který může vésti až k úplnému opuštění národních zájmů vlastního národa, k úplnému přechodu do Hitlerovy fronty.

Podmínky pro takovéto kolísání jsou a budou ve Francii, ale i jinde, a také u nás. My s nimi počítáme hned v prvých týdnech nového kursu oficielní zahraniční politiky vůči Sovětskému svazu.

Každý mohl viděti, že v době pobytu pana ministra zahraničí na sovětském teritoriu tisk koaličních stran psal o jeho cestě a jeho projevech různým způsobem. Jinak psaly listy soc.-demokratické a čsl. socialistické, jinak noviny strany agrární a klerikální.

Fakt, že henleinovci volili v posl. sněmovně předsedou Bradáče a že neodevzdali zde hlasy pro předsedu Soukupa, není také v této souvislosti bez významu.

To jsou zárodky rozporů, které se budou stupňovati. Socialistické strany se neodvážily ani pokusu likvidovati proces, který tento týden, pozítří má začíti proti soudr. Štětkovi, Krosnářovi a Richardu Slanskému, ve kterém hrají úlohu styky s cizí mocí. Tento proces vzbuzený na podnět a v zájmu těch, kdo i dnes chtějí štvaním proti Sovětům rušiti započatou linii zahraniční politiky, prováděn je při přímé odpovědnosti soc.-demokratického ministra spravedlnosti. Censura zabavuje každou zmínku o tom, že v tomto procesu styk se sovětským Ruskem se ohlašuje za zločin velezrady. Nejsou odvolány zatykače na Gottwalda a Kopeckého. Ačkoliv podle zákona různé rozsudky z několika procesů a tresty jimi vynesené měly by býti spojeny, je držen bez tohoto omezení ve vazbě náš soudr. Hršel, odsouzený za slovní výroky sympatií, přátelství k Sovětskému svazu. Není likvidován případ prof. Krohy, není propuštěn Lokota. Všechny tyto případy stejně jako mnoho jiných souvisí s dřívějším kursem zahraniční politiky.

Také projevy pro Sovětský svaz ve většině míst slovenských, zejména v Košicích, jsou soustavně zakazovány, přes to, že jde o nestranickou, nepolitickou, Sovětům přátelskou organisaci. Jestliže je možno, že za verbální delikty, jejichž obsahem je a byl projev přátelství k Sovětskému svazu, když tomuto přátelství dá výraz někdo jiný, než pan ministr Beneš, dělník anebo komunista, že za takové slovní projevy ještě dnes jsou lidé odsuzováni a že jsou drženi ve vazbě jako sprostí zločinci, pak je to po našem přesvědčení také pro pana dr Beneše signálem, že se svou nynější politikou nebude míti vždy posici lehkou ani v koaličních stranách, ani při mnohých svých stycích s cizinou. Doba ukáže, do jaké míry je tato linie jenom přechodnou, empirickou, konjukturální, anebo politickou ideou vzešlou z dějinného ocenění složité situace této země Čechů jako národa, a celé střední Evropy. Také starost o zabezpečení této linie zahraniční politiky je novým vážným důvodem pro vybudování vzájemného spojení, kontaktu, součinnosti, vzájemné podpory všech dělnických stran.

Už náš řečník posl. soudr. Šverma v posl. sněmovně naznačil, že v určitých rozměrech a v určitých formách je takové souručenství a spolupráce možná i při tom, když čeští socialisté a soc. demokraté zasedají ve vládě a často budou musit počítati s odporem buržoasních stran v koalici. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Stodola.

Sen. Stodola: Slávny senát! Človek unavený, dnešnými ťažkými dobami uštvaný, niekedy by chcel ísť na odpočinok a tak z dalekosti hľadeť, ako ten svet kráča, ako sa bije a ako sa sužuje. Lež ten vnútorný nepokoj a veľká vôľa pomáhať, ktorá je u každého čestne smýšľajúceho človeka, ovšem to nedovoľuje, city, záujmy, vnútorný nepokoj, vôla pracovať vždy zachytí človeka do víru života, do toho prekotného rytmu, Duhamel vravil, že to šialené kino, čo tvorí dnes svet, by vyžiadovalo, aby na vynálezy bolo zavedené moratorium. Musíme si len uvedomiť, v akej ťažkej dobe žijeme. Vidíme na pr., že poražení neuznávajú svoju porážku a víťazi nie sú jednotní. Staré sústavy prestávajú a nové ešte nie sú hotové. Individualizmus hospodársky bol v dravej súťaži orientovaný skôr na zisk, menej na sociálne ohľady. Vidíme, že kríza jedných ožobračuje a druhým prospieva. Ľudia nevedia, ako uniknút z trapného pološera, a túžia po vyššom smysle života. Táto túha po vyššom smysle života znamerá tiež návrat k rodným koreňom, k pôde a k národu. Myslím, že dnešnú dobu možno porovnať jedine s tou dobou, keď sa prechádzalo z 15. do 16. storočia, kde europský priestor obrátil sa na svetový a keď sa duša a srdce musely naučiť v druhých dimenziách mysleť a cítiť. Je to dnes na pr., ako by auto vo šialenom behu šlo bez lampášov na neosvetlenej ceste bez sveteľných znakov. Nikto by nemohol riecť, kde sa skončí jeho zurivý beh.

Vládne prehlásenie, o ktorom ide debata, nosí pečať osobnosti svojho pôvodcu, pána min. predsedu. Všetci ho poznáme a poznáme jeho striezlivosť, solidnosť, jeho svedomitosť a prozieravosť. Istá vec, že tie problémy, s ktorými dneska práve vláda má do činenia, sú nepomerne ťažké a obťažné.

On plne a jasne hľadel aj na pomery naše na pr. k Nemcom, ktorých uvítal v tom ohľade, jestli že pristúpia ku konštruktívnej spolupráci, ovšem na druhej strane im ceľkom jasne povedá svoju mienku, že akékoľvek nápady proti celistvosti štátu nie sú akceptovateľné.

Vládne prehlásenie vlastne pozostáva z 3 hlavných kapitôl. Hneď na začiatku je politická, potom hospodárska a potom programovitá.

Prvé slová prehlásenia pán min. predseda celkom logicky venoval výsledku volieb, a tu spomenul ako na najkrajší výsledok volieb našu demokraciu. Vážení pánovia, túto demokraciu sme skutočne dokázali, to najlepšie vidíme na čisliciach našej opozície. Pozríte len na naše okolné štáty! Bolo by možné tento systém absolutnej liberálnosti, ako je u nás, previesť na príklad u našeho južného súseda, kde pred voľbami boli jednoducho zavretí hlavní agitátori, a to v Čabe za minulého min. predsedu asi 40. Ináč i Moniesquieu hovorí, že ústavná listina štátu spočíva v trojčlennosti štátnych funkcií (zákonodarstvo, súdnictvo, správa) s primátom zákonodarstva.

Ceľkom správne hovoril pán min. predseda, že tie volby sú dôkazom, že demokratické základy našej republiky sú dobré a neochvejné. Už Weber, veľmi známy sociolog a filozof, prehlásil silnú a pohyblivú štátnu vôľu na demokratickej bázi za program. Na den, kedy by bola táto demokracia na najideálnejšom stupni, si musíme ešte niečo počkať, ovšem taká demokracia musí slúžiť ako maják všem okolným národom. Môžem citovať aj Kelsena, ktorý vidí v demokracii najcennejšiu štátnu formu a považuje jej politiku kompromisov s tendenciou sprostredkujúceho vyrovnania za najúčelnejšiu.

Poneváč vládne prehlásenie venuje hlavne hospodárskym veciam najväčšiu pozornosť, môžem s vaším svolením citovať prof. Bonna, ktorý hovorí o krizi europskej demokracie a vidi príčinu v tom, že demokratické vlády mušely prevzať ťarchy zrútenia a rekonštrukcie poválečnej Europy.

Je istá vec, že strany, ktoré sú vo vláde a ktoré nesú celé odium, že chcú poriadok, zasluhujú našu úctu a nie potupu, ako sa dnes počuje.

Knickerbocker, velmi známy z jeho návštevy u nás, klade zase najväčšiu váhu v demokracii na dennú tlač a v tomto ohľade by sme si ovšem tiež žiadali, aby náš denný tisk venoval čo najväčšiu pozornosť i pomerom slovenským.

Vo vládnom prehlásení napadla loyálnosť a synthetická vôľa ku spolupráci všetkých bez výnimky. Je istá vec, že i Beneš nedávno spomenul, že vláda ani na okamih sa neklátila, keď sa jednalo pribrať nemeckú minoritu ako som už pred tým hovoril, ku konštruktívnej práci. Takú politiku spravodlivosti oproti našim minoritám vítame, poneváč v tom je, hovoril by som, pevnosť nášho štátu a republiky, ovšem len kým sa minority pohybujú na absolutne legálnom podklade a kým neútočia oproti štátu.

Iste že doba u nás nezostala stáť, že spojenie starého s moderným je nám symbolom dejín i prítomnosti, symbolom neustáleho vzrastu nášho národa, a národ vo svojom znovuvzkriesení prežíva vlastne novú mladosť, aby mohol prežívat nový život.

V prezidentovi Masarykovi obdivujeme, že je mužom ako ducha, tak i činu, a vidíme v ňom hlavný a vedúci trám nosnosti strednej Europy, ba bych povedal kontinentálnej demokracie. Ovšem keď hovoril pán min. predseda, o možnostiach vývoja, o rychlosti, pružnej akomodácii, tak musí mať za sebou i ten veľký inštrument, ktorý tvorí náš štát z kultúrneho a hospodárskeho ohľadu. Lebo veľmi dobre vieme, že v tom je umenie panovať v Anglii, že sa to vedelo robiť, že sa vedeli prispôsobiť. Nič nemôže lepšie dokázať to, ako na pr. generál Smuth a tí vedúci ľudia burského povstania, ktorí teraz patria k vedúcim parlamentným ľudom anglického parlamentu.

Najdôležitejším rysom vládneho prehlásenia bola ovšem kapitola, ktorá je venovaná nezamestnanosti, a tu, slavny senát, bych chcel smele povedať, že veľkých, štátnych investicií rozpočtových nemôžeme tak prevodzovať ako bysme chceli. Však už i vážený môj predrečník nám poukázal na to, aké veľké je zaťaženie našich šťáťnych dlžôb. Ale, vážení pánovia, je isté, že i súkromná podnikavosť by v tomto ohľade robila i zázraky. (Výkřiky komunistických senátorů. ) Ovšem i súkromná i štátna, harmonická spolupráca. V tomto ohľade bol bych tak smelý len pripomenúť na príklad, keby boly zrušené výnimečné zákony bytové, že by sa rozhodne súkromná podnikavosť a investície tým zväčšily. (Výkřiky komunistických senátorů.) Na kontrolu sú úrady.

Nás tešilo veľmi, vysokovážení pánovia, že pán min. predseda hľadel založiť študijný sbor. Keď ráčite brať do ohľadu, že Amerika má asi 620 študijných a konštruktívnych inštítutov a že my temer nemáme ani jedon, keď bereme do ohľadu požehnanú činnosť našej zemedelskej akademie práve v tomto ohľade, ktorá tak mnoho vedecky pracuje, tak prehlásenie pána min. predsedu môžeme len s radosťou uvítať. I ten maličký inštitut, ktorý tam má pri boku, vidíme celkom dobre pracovať. Ovšem museli by sme pozerať, aby tam prišli nie zástupcovia organizácií, ale tí tak zvaní opravdoví experti, ktorí by boli úplne neodvislí a povedali voľne svoju mienku.

U nás v našom štáte je jedným z najťažšich problémov tá kontrapozícia, rozdiel medzi západom a východom: západ viacej delnícky, východ agrárny, živnostenský. A tu práve v týchto rozdielnych záujmoch najsť pravú cestu, kompromis, je ťažkosť a umenie vládnuť.

V prehlásení pána min. predsedu zaujala veľmí vážné miesto kapitola, požiadavok plánovitého hospodárstva. V tomto ohľade snáď bude zaujímať, čo povedal dr Engliš, ktorý charakterizoval túto situáciu nasledovne: Je prirodzené, že k pozorovaniu príznakov hospodárskeho vývoja sa družia najrôznejšie názory o tom, kde je pôvod porúch a ako im treba čeliť až i snahám, aby doterajší poriadok, ktorý sa tvoril samočinne z vôle všetkých výrobcov a spotrebiteľov, bol nahradený poriadkom, ktorý by vznikal z vôle určitých myšlienkových ústredí. Je istotne nutné, aby štát ako kontrolný orgán viac zasahoval do výroby a snáď niekedy na obranu slabších. Naša vláda je skutočne vo veľmi ťažkom postavení. Niekedy sa jej vyčítalo, že neni dosť moderná, že sa nevie dosť rychle prispôsobiť myšlienkam novým, avšak niekedy sa konštatovalo tiež, že ide zabiť podnikavosť.

V takomto prípade najsť pravú cestu je skutočne veľmi ťažké. Ale já som tak smelý vám tu doniesť ako príklad z moderného života na príklad dopravu jedného veľkého mesta. Pred 20 rokmi ste neviďeli na uliciach veľkého mesta policistu, ktorý by bol dopravu riadil. Automatika technická a vývoj techniky je ovšem dnes tak vysoko, že je nutný strážnik, ktorý viacej menej dopravu riadi, bez toho ovšem, aby sa do nej mnoho vmiešal; on diriguje. To je tá économie dirigée. V tomto ohľade musíme pokračovať s dobou a vekom. Istotne sú to špeciálne pomery výrobného a distribučného odvetvia, ktoré vyžadujú v tomto ohľade na každý pád istý pokrok, ale i v tomto obore je moje mienenie, a myslím, že mnohých obchodníkov a živnostníkov, aby sa vláda vždy držala toho starého porekadla, ktorého sa držali naši otcovia, ktoré porekadlo vytvorila tradícia každého solidného podnikania, totižto: žiť a dať žiť. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Ovšem jedným môžeme byť spokojní a to je to, že vláda nie je zmietaná sem tam všelijakými vlnami nových teorií, že v tom chaose, ktorý dnes vidíte, pri odhodnotení striebra, či valuty, či zlata máme istý pevný program, istú pevnú cestu, tie diagramy jedného, druhého nejdú hore a dolu, ale přišli sme konečne k jednomu kompromisu a tento kompromis najlepšie sa dokázal už dnes v požehnaných, bych riekol, výsledkoch obilného monopolu. Je to skutečne zaujímavé, že celý svet je vlastne presvedčený o tom, že jedna z hlavných príčin krízy práve pochádza z primérnej produkcie. Keď vidíte na pr. dnes, že Amerika stratila primát v bavlne, že Argentina a Maco v Egyptě, že India a Brazilia jej sobraly primát, keď vidíme, čo sa stalo s farmármi americkými, ktori prinútili Roosevelta, aby nejakú pomocnú akciu zaviedol k ich ochrane, tedy vidíte veľmi dobre, že jednou z hlavných príčin dnešnej vleklej krízy, ktorej likvidácia tak dlho trvá, je práve v tom, že vypukla tak prudká, silná, bezohľadná a krutá roľnícka kríza.

V tomto páde bych mohol povedať, že kto pomáha roľníctvu, pracuje proti nezamestnanosti (Tak jest!) a ešte regionálne by som to mohol povedať: Kto pomáha Slovensku, tiež pomáha, aby bolo menej nezamestnaných. My veľmi dobre vieme, že na pr. vládne nariadenie č. 137/34, ktorým bola zriadená Čsl. obilná spoločnosť ako nositeľka obilného monopolu, znamená prenikavú zmenu v opatreniach na poli rostlinnej produkcie. My veľmi dobre známe nedostatočnost opatrení, ktoré boly urobené od r. 1929 v dôsledku katastrofálneho poklesu cien obilovín - stačí spomenúť na pr. zákon o výrobe chleba, zákon o povinnom somielaní domácej pšenice a žita, vybudovanie zlepšenej colnej ochrany podľa zmocňovacieho zákona, vlád. nar. čís. 96/1933. Obilný monopol našiel istú ozvenu, istý odpor, poneváč všade sa obávali, že nastane zdraženie múky a chleba. (Výkřiky komunistických senátorů.) Múka je lacnejšia. (Odpor komunistických senátorů. - Výkřiky sen. Karpíškové.) Milostivá paní, biela múka je lacnejšia než bola. Je to isté, ako bolo na pr. s devalváciou. Však pri devalvácii sa hned myslelo, že ako na pr. ked bola snížená belga tak o 20% a stúply ceny, že to iste bude i u nás, ale vďaka Bohu, slávny senát, a to môžem veľmi hrde povedať, že rezistencia, pružnosť nášho hospodárskeho aparátu i túto zaťažkávaciu skúšku vydržala skvele a že ceny neskočily, že sme sa v tomto ohľade veľmi priblížili k Anglii, kde ťiež tá ohromná devalvácia libry šterlinku nedoniesla to zdraženie, jako sa obávali. Tiež obilný monopol nedoniesol zdraženie, ale sa naša štátna pokladňa daňove silne naplnila ako nikdy pred tým a konečne sa stalo to, čo náš nezabudateľný ženiálny Švehla spomínal, že prišiel chlieb do tých odľahlých viesek, že ten človek nemusí hladovať, ale že môže s dôverou hľadeť do budúcnosti, to je fakt, lebo obilný monopol mu prináša predovšetkým štabilitu. (Výkřiky senátorů strany komunistické.)

Vážení pánovia, donesem niekoľko statistických dát. Pán sekčný šéf dr Reich pre r. 1932 odhaduje hodnotu zemedelskej produkcie v Československu na cca 21 miliard Kč podľa veľkoobchodných cien. Podľa cien producentských bolo by to asi 17 miliard Kč, s pripočítaním hodnoty dalších krmív bolo by to asi 26 miliard Kč. Absolutne najvyššou položkou sú vo všetkých zemiach obiloviny. Z toho je najlepšie zrejmé, že minister dr Hodža vystihnúl správne obor rastlinnej produkcie ako najvýznamnejší sektor pre prvý zásah regulačný.