Vážené dámy a pánové, to jsou dnes důsledky, které nám přinesla váhavost v anglické politice, že Anglie se pozdě rozhodla pro kolektivní bezpečnost ve Společnosti národů. Jak jsem již pravil, kdyby to byla udělala v prvním okamžiku, ani tento stav u nás nemohl nastati. Je tedy viděti, jak často škodí, že rozhodování je nejisté nebo opožděné.

U nás v československém státě, který plně stojí za Společností národů a který stojí plně také za naším zahraničním ministrem dr Benešem, kde všichni uznáváme, že válka je zločin, budeme se všichni snažiti vždycky o zamezení každého válečného konfliktu a budeme podporovati všechny mírové snahy. Ale prohlašuji a jsem přesvědčen, že celý československý národ by se postavil jako jeden muž, kdyby někdo chtěl sáhnouti na naše hranice. S tohoto stanoviska bude náš klub hlasovati pro prohlášení pana ministra dr Beneše, ale prosil bych pana ministra, aby našemu přání bylo také vyhověno. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Hancko. Dávám mu slovo.

Sen. Hancko: Slávny senát! Našu zahraničnú politiku treba posudzovať pod zorným uhlom prozreteľnej opatrnosti a korektnosti i na vonok, i tu doma.

Na pôsobenie Spoločnosti národov treba sa nám preto dívať okom prísneho a spravodlivého partnera a kritika. Treba je ostražité pozorovať, či Spoločnosť národov postupuje rovnakou spravedlivosťou na všetky strany a či sa pod rúškou zabezpečovania svetového pokoja táto Spoločnosť nezapína prípadne len do služieb sebeckých záujmov tej alebo onej mocnosti.

Pri posudzovaní italsko-habešského konfliktu treba mať pred očima hlavne to, že zárodky tohoto konfliktu skrsly hneď pri skončení svetovej války, a to z toho, keď Itália ako člen Dohody bola pri rozdeľovaní kolonií ukrátená, čo si Italia teraz chce vyreparovať.

Po svetovej válke Anglia ovládala všetky kolonie, teraz hlása mierumilovnú politiku. Túto politiku pokoja prevádza tak, že hlásajúc zabezpečovanie pokoj a jednočasne zapiala do tohoto obranného boj a celú Spoločnosť národov a uplatňovaním sankcií - ako to okolnosti dosvedčujú - bráni v prvom rade svoje mocenské záujmy.

Pri tomto treba je upozorniť, že len nedávno bol svet prekvapený práve tajnou dohodou Anglie s Nemeckem o námornom zbrojení, ktorá dohoda rovno priečí sa samému versailleskému mieru, vtedy ale Spoločnosť národov prešla nad touto háklivou otázkou podivuhodnou chladnosťou na denný poriadok, čo v celom svete značné prekvapenie zapríčinilo.

Toto je príčinou, že sa svet na Spoločnosť národov začína kritickejším okom dívať a budí sa podozrenie, že sa tam rovnako nezacina merať.

Nakoľko zárodky italsko-habešského konfliktu známe a vieme, že teraz má byť Itália hlavne na návod Anglie trestnými sankciami Spoločnosti národov donútená dohodou k pokoju, je otázka, či sa s týmito sankciami v danom prípade pokoj skutočne podarí zabezpečiť, alebo či sa nemôže aj to stať, že miesto pokoja práve sankciami môže byť svetová vojna zapríčinená.

Rozšírila sa vo svete mienka, že keby bola mierumilovnosť Anglie bezzištne úprimná, vtedy pri trochu dobrej vôle mohla Anglia terajšiu italsko-habešskú vojnu sama aj bez sankcií zažehnať. Mohla Itáliu ústupkami uspokojiť a tobôž, keďže Itálie bola pri delení kolonií v prospech Anglie ukrátená. Preto, že sa tak nestalo, vzmáha sa teraz obava, že ak budú sankcie do konečných dôsledkov prevedené a Itália bude blokovaná, v Europe vypukne válka.

A toto je plavnou pohnútkou, že si niektoré štáty vyhradzujú posúditť postup v sankciách dľa svojich pomerov.

Nehude bez zaujímavosti v tejto chvíli zvedieť, slávny senát, ako sa zmieňuje o sanciách na pr. majiteľ Nobelovej ceny, velký anglický básnik a kritik G. Bernhard Shaw. V jeho dopise zaslanom "Times" zmieňuje sa medzi inými takto: "Nechci, aby na nás Italové stříleli". Citujem to z jednej úvahy z českého časopisu:

"Nyní, když ztroskotal v Ženevě pokus o dosažení dohody, musím se postaviti proti tomu, aby moje peníze byly používány k podplácení menšiny za to, že s námi souhlasí. Nedovedu si představiti, že by Francie k vůli nám vypověděla Italii válku, zatím co považuji za možné, že by Italie, vyprovokovaná naší zbytečnou námořní demonstrací ve Středozemním moři, začala na nás střílet. Nepřeji si však, aby na nás Italové stříleli. I když jsem již velmi starý, nejsem přece jen tak politováníhodným způsobem zhlouplý, abych se domníval, že nynější zvyklost nazývat miny, blokádu, obležení, bitvy a bomby názvem sankce, změní podstatu těchto strojů tak, že hlasy, odevzdané pro sankce, se změní ve hlasy pro mír. Věci pokročily již dnes tak daleko, že každý, kdo hlasuje pro sankce, dává souhlas k společnému napadnutí Italie Francií a Anglií. Bylo by mnohem rozumnější a lidštější, kdyby ženevskou Společnost svrhli do Vesuvu." Toto hovorí Angličan. "Věřím však, že se v Anglii ještě najde tolik zdravého lidského rozumu, aby se první nutnost dala odstranit a druhá se stala zbytečnou."

Táto mienka velkého Angličana núti nás k velmi ostražitej opatrnosti, ačkoľvek my s touto mienkou na 100 % nesúhlasíme. My Spoločnosť národov do Vesuvu nechceme svrhnúť, ale nastojme na tom, aby autorita Spoločnosti národov bola všestranne zabezpečená a aby nebola jej autorita ničím naštrbená. My chceme pokoj, žiadame ale, aby náš štát na svoje prestiži pri tomto konflikte vo Spoločnosti národov nijako neutrpel a aby sankciami, ktoré sa aj našim pričinením majú prevádzať, svet nebol do vojnového požiaru privedený. Prajeme si, aby vojna bola lokalizovaná a čím prv ukončená.

Pri prevádzaní sankcií za potrebné považu jeme vyhrardiť si právo aj pre nás, aby postup v sankciách mohol byť aj dľa našich pomerov posudzovaný, a výhrady, ktoré si prípadne získajú pre seba iné štáty, nech sú aj pre nás zabezpečené.

Celkovou úlohou naše zahraničnej mierovej politiky musí byť získať si čím širších sympatií a hľadať istotu v prvom rade v našom najbližšom okolí (Tak jest!), čomu dosiaľ dľa nášho názoru nebolo venované dobre v čas dostatočnej pozornosti.

Bôlne sa nás dotýka menovite, slávny senát, že pomer medzi našou republikou a Poľskom a opačne nie je taký, aký by mal byť medzi dvoma bezprostredne súsediacimi bratskými slavianskymi štátmi. Radi by sme boli, aby pravda zodpov edalo, že sa poľskej menšina v naše republike krivda nedeje.

O pomere našom československom apoľskom niektoré české časopisy sa zmienily aj tak, že antipatie Poliakov nesmerujú tak proti Slovákom ako proti Čechom. Domnievame sa, že príčiny tohoto nemilého stavu dozaista nespočívajú v inom, ako v nejakých umele vyvolávaných sporoch a nedorozumeniach. Prajeme si, aby táto, naším národom aj štátom isteže nie osožná a len akosi mimovoľne a umele vyvolávaná antipatie bole mužným a cieľuprimeraným priateľským zásahom eliminovaná, odstránená. Lebo by sme ako Slováci ťažko vedeli sniesi, aby pre takú umelú napiatosť a roztržku mela prípadne trpeť republika; aby sme potom hlavne my Slováci, ktorí ináč v priateľskom pomere žijeme se súsednými Poliakmi, museli prípadne snášať nejaké zlé následky.

Našim srdečným prianim je, aby pri vzájomnom rešpektovaní hraníc bratský, priateľský pomer dobromyseľným vzájomným sblížením bol stoj čo stoj zabezpečený.

Ako rydze slaviansky národ slovenský chceme byť mostom porozumenia, sblíženia a dohody a tým viac kýženého pokoje medzi oboma štáty.

Pri tejto príležitosti považujem za potrebné zmieniť sa o našom najnovšom spojencovi, o sovietskom Rusku. Kedže bol pakt s Ruskom uzavretý, nechže je ten pakt úplne korektný. Pakt tento nesmie ale znamenať vtískanie sovietských záujmov do našej republiky, ako sme toho velmi často svedkami.

Naša republika je republikou demokratickou, neodvislou od sovietského Ruska. Sovietske Rusko nie je oprávnené, aby svojimi expozitúrami v naše republike za diktatúru svojich Sovietov propagandu prevádzalo. Naplňuje nás velkou nedôverou, že táto propaganda je u nás quasi legálne trpená, kdežto vieme, že úsilím Sovietov je, aby práve pod érou tohoto paktu Slovensko stalo sa výpadnou bránou pre šírenie bolševických ideí v Europe, čoho konečným výsledkom mohol by byť aj zánik našej národnej slobody a samostatnosti. Proti takémuto praktikovaniu a nadužívaniu paktu s Ruskom sa čo najvážnej šie ohradzujeme že nakoľko je tento pomer nekorektný medzi námi a Ruskom, dovoľujem si maličkú zprávu prečítať z časopisu o tom, ako sa zachovali zástupcovia delegácie ruskej (Sen. Fidlík: Menujte časopis, ktorý to bol!) pri príležitosti, keď sa zúčastnili zástupcovia armády ruskej našich manévrov. "Zástupcovía armády, vlády i cudzích delegácií po záverečnom cvičení odišli na mohylu generála Štefánika. Ruská delegácija tam nešla. Údajne vraj preto, že Štefánik bol nepriateľom sovietskeho Ruska. Toto vzbudilo medzi miestnym obyvateľstvom, ale aj v celej verejnosti a menovite v cele slovenskej verejnosti velké pohoršenie." Ak je toto nepravda, pán kolega, budeme sa tomu tešiť, ak ale pravda, na tom sa meniť nič nedá. Nám záleží na korektnom pomere a ničom inom. Rumunsko dozaista práve pre podobné príčiny otáľa s ratifikovaním paktu s Ruskom, najma, ale Juhoslavia protiví sa takému úzkemu spojeniu, ako my máme.

Zahraničný systém pána ministra dr Beneša, ktorým je náš štát pripútaný k Sovietskemu svazu viac ako by to bolo potrebné a pre našu republiku užitočné, my odsuzujeme. Tento systém zahraničnej politiky žiadame zrevidovať, lebo nemôžeme privoliť k tomu, aby pod rúškom pokoj zabezpečujúceho obranného spojenectva mohly byť vtískané záujmy diktatúry Sovietov v našej republike, ktorá je preca republikou demokratickou. Toto maskované vtískanie sovietskych záujmov znamená pripúšťanie zasahovania do našej vnútornej politiky, znamená rozvracanie našich vnútorných pomerov, ohrožovanie národného a demokratického rázu nášho štátu a ohrožovanie našej národnej samostatnosti a štátnej neodvislosti.

Keď má byť medzi ňámi priateľský pomer, tak nech je ten pomer úplne korektný a loyálny. Nesmie skrývať v sebe ani zbla žiadnej nekorektnosti.

Vznášame na p. ministra apel, aby v tomto smysle zabezpečil nápravu a nás Slovákov uspokojil.

Stojíme na stanovisku zabezpečenia pokoje, neporušitelnosti našich hraníc a ako Slováci, čo sa nás zbližšia týka, na nedotknutelnosti hraníc nášho drahého Slovenska.

Aby tohoto bezpečne bolo docielené, je žiaducé, aby obrana naša v prvom rade doma bola pripravená a zabezpečená. Nútne je preto, aby vnútorná politika už raz nastúpila cestu ozajstnej vnútornej konzolidácie. Najbezpečnejšou obranou našou je a bude zdravá vnútorná sila nášho štátu. (Souhlas.) Lebo ak sa obrana nášho štátu nebude môcť opierať na takúto vnútornú silu, vo víre dejín ťažko by sme mohli obstáť. A tu treba je práve v terajších vážnych chvíľach povedať mužné a otvorené slovo.

Achillovou patou našej republiky je ani dosiaľ nevyriešený slovenský problém. (Sen. Földeši: A podkarpatoruský!) Aj podkarpatoruský.

Treba si bez predpojatosti doznať, že základnou chybou našej vnútornej politiky je, že tento slovenský problém, o ktorom sa pri prevrate nikomu ani nemívalo, zrodil sa a vyrástal v našej republike len a len zo strohej a národ slovenský zaznávajúcej centralistickej politiky.

Hlavná chyba spočíva v tom, že po prevrate nastolená centralistická politika oslobodzovacieho, a zo sebaurčujúceho práva prištiaceho revolučného slovensko-národného ducha zdeformovala.

Teraz treba vedieť, že konečnou etapou zahraničného revolučného rozhodnutia slovenského národa bola pred prevratom Pittsburgská dohoda. Bez tejto, ako je to známe, neboli by Slováci v zahraničí, majúc svoje sebaurčujúce právo v rukách, do tvorby spoločného štátu s českým národom išli. Akonáhle ích ale terajší pán prezident dr T. G. Masaryk ním vlastnoručne osnovanou dohodou o rešpektovaní a uplatnení sa ích národných práv v utvoriť sa majúcom štáte ubezpečil, pridali sa s radosťou k utvoreniu tohoto spoločného diela.

A menovite touto vetou: "Slováci budú mať svoj snem, svoju administráciu, svoje školy, svoje súdy, slovenčina bude úradnou rečou" - spojil Slovákov a Čechov v tak úzko, že dnes už 17 rokov stojíme pred faktom, že máme štátnu jednotu: "československú".

Táta dohoda bola vyjadrením a spojením vôle dvoch samostatných suverénnych národných složiek; ona je nerozvratným dokumentom uznania rovnocennosti a rovnoprávnosti slovenského národa s národom českým ako účastníka tejto historicky bilaterálnej smluvy, prečo my Pittsburgskú dohodu vždy aj magna chartou slovenského národa menujeme a menovať budeme.

Tá okolnosť, že sa centralistická politika vo spravovaní štátu od ducha Pittsburgskej dohody diametrálne odklonila a že revolučného, štát tvoriaceho oslobodzovacieho ducha slovenského národa s týmto zdeformovala, dáva teraz už hlboko siahajúci význam celému slovenskému problému v československej republike.

Problém tento je, slávny senát, takej hlbky, v akej miere sa vnútorná politika od revolučného ducha Pittsburgskej dohody odklonila. V Pittsburgu ustálili podmienky tvorenia štátu Česi a Slováci v známej dohode. Martinskú deklaráciu podľa samourčovacieho práva vyhlásili dobrovoľne a v mene národa predprevratoví reprezentanti slovenského národa. V prevrate slovenský národ ako samourčujúci národný suverén vládol na Slovensku s plnou mocnu. O národnej bytnosti jeho v prevrate by sa nebol vtedy nikto odvážil pochybovať, tým menej jeho národné práva upierať, veď prežívali sme prevrat, prežili sme ho rečami i skutkami, námahou a bojom, a kto iby sa v prevrate bol opovážil hlásať, že nie je národa slovenského, ale je len národ československý, ráčte uveriť, že by snáď hneď bola vypukla revolúcia. Považujeme za velmi pomýlenú a nebezpečnú politiku debatovať, či sme jedným alebo dvoma národy. Nechajte nás Slovákov tým, čím sa cítime - a my sa cítime Slovákmi a tými aj budeme.

A aký je stav dnes v sedemnástom roku jestvovania republiky? Do tvorenia tohoto štátu šli sme podla Pittsburgskej dohody s tým, že Slovensko bude mať svoj snem, svoju administráciu, svoje školy, svoje súdy atď., že slovenčina bude úradnou rečou všade na Slovensku. Ale čo je dnes, aký je dnes stav? Národ slovenský je neuznávaný, jeho samobytnosť a suverenita popieraná, ba separatizmom, neštátotvornosťou bilagovaná. Vernosť k národu slovenskému je zazlievaná a idea slovenského národa ubíjaná. Slovenčina ako samostatná reč nie je uznávaná a nie je v úradovaní celkove ešte ani podnes na Slovensku zavedená.

Slovenský národ oko rovnocenný spolutvorca republiky dnes na Slovensku nevládne, zakiaľ v prevrate vládol plnou mocnu. Vládnu len jednotlivé osobnosti, ktoré slúžiac centralizmu slovenskú národnú ideu zatracujú. Perzekvovaní a odstrkovaní sú všetci, ktorí vernosť k národu svojmu akýmkoľvek spósobom prejavujú a obranu práv slovenského národa prevádzajú. Slovenský národ v Nitre r. 1933 počtom do 150 000 hláv počítajúcim vyriekol urbi et orbi vernosť k republike tejto Československej, ale vyslovil hneď aj vernosť k svojmu národu, čím vlastne urbi et orbi najvypuklejším a najmohutnejším spôsobom vo svojich tisícročných dejinách potvrdil a schválil znova svoj štátotvorný revolučný program. A pre túto neochvejnú vernosť k národnej idei koľké stovky, ba hádam tisícky boly súdené, prenásledované, pokutované a žalárované! Takýto je, hľa, odklon od revolučného ducha slovenského národa! Tento nebezpečný odklon a táto dialka od revolučnej, oslobodzovacej idei, chcejúc-nechcejúc, rýsuje a stavia nám obraz celkového slovenského problému pred oči. Nečudujte sa, pánovia, že na Slovensku pre toto zavláda velké sklamanie, ktoré utajene lomcuje na Slovensku, a neskrývajte si toho, pánovia. Toto je príčinou, že my, ako reprezentanti národných slovenských ideí od samého prevratu skoro bez prestania sme v opozícii. Je povážlivým faktom, slávny senát, že slovenský národ, najlepšia jeho reprezentácia, ešte vo svojom vlastnom štáte musí za svoje prirodzené práva od 17 rokov jestvovania svojej republiky bojovať. Na Slovensku je pre toto velké politické dusno, čo neslobodno viac bagatelizovať a zatajovať si, menovite v dnešných historických, časoch. Centralistický vládny režim na Slovensku dopracoval. Keďže slovenský problém nebol dosiaľ vážne od Prahy povšimaný, bol bagatelizovaný, máme ho teraz, veľactený senát, tu v plnej jeho veľkosti. Je svrchovaný čas, aby tento problém bol konečne rozriešený.

Slávny senát, slávna vláda! Uspokojte Slovákov! Dajte im, čo im v republike patrí! Trvalú bezpečnosť len tak budeme v stave zabezpečiť. Len uspokojenie Slovákov v republike bude bezpečnou bázou pre zahraničnú politiku nášho štátu. My Slováci sme za mierový vývin politických pomerov v Europe. Zabezpečením práv slovenského národa sme za budovanie mierových predpokladov aj v našej drahej republike Československej. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přerušuji jednání na dobu 1 hodiny.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi a sděluji, že došel přípis předsedy vlády ze dne 5. listopadu 1935, č. 7862 S m. r., o zproštění z úřadu předsedy vlády Jana Malypetra a jmenování předsedou vlády ministra dr Milana Hodži. (Potlesk.)

Žádám pana zapisovatele sen. Pichla, aby přípis přečetl.

Zapisovatel sen. Pichl (čte): Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Pan president republiky vyhověl rozhodnutím ze dne 5. listopadu 1935 žádosti předsedy vlády Jana Malypetra za zproštění z úřadu a jmenoval rozhodnutím z téhož dne ministra dr Milana Hodžu předsedou vlády.

Posléze jmenovaný složil slib na ústavu jako předseda vlády do rukou presidenta republiky dne 5. 1istopadu 1935.

O tom kladu si za čest presidium senátu vyrozuměti.

Předseda vlády: M. Hodža v. r.

Předseda: Pozdravuji pana předsedu vlády, jenž se přihlásil ke slovu, a uděluji mu slovo. (Potlesk.)

Předseda vlády dr Hodža: Slávny senát! Postavený súc rozhodnutím pána prezidenta republiky zo dňa 5. listopadu t. r. v čelo vlády prichádzam k vám, dámy a pánovia, menom vlády i menom svojím, s prosbou o podporu, ktorá je ústavným predpokladom a zdrojom výkonnej moci demokratického štátu. Vzhľadom na to, že vláda nepodala demisiu a jej vnútorná kontinuita trvá, je samozrejmé, že i s novým predsedom chce a bude pokračovať v prevádzaní programu obsaženého vo vládnom vyhlásení z 18. června t. r., v úplnom šúlade s dosavádnymi osvedčenými zásadami našej politiky vnútornej i zahraničnej.

K nástávajúcim úkolom nášho zákonodarstva a našej štátnej správy prednesiem akčný program vlády podrobným výkladom v rozprave o štátnom rozpočte, a síce samozrejme v oboch zákonodarných sboroch. Známe svoje problémy a nebojíme sa ich. Cítime sa dosť jednotnými a silnými pokračovať v ich riešení naprostej shode a s pevným odhodlaním dovršiť politickú a hospodársku konsolidáciu doma a obhájiť pozíciu Československa medzi národmi. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Sděluji, že dal jsem dovolenou na tento týden sen. Kostkovi.

Sděluji, že na místo sen. dr Ravasza nastupuje do výboru branného sen. dr Fritz, do výboru imunitního sen. dr Buday, do výboru zahraničního sen. dr Polyák.

Budeme nyní pokračovati v projednávání pořadu schůze, a to v projednávání odst. 1 jejího pořadu:

Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, panu sen. inž. Winterovi. (Předsednictví převzal místopředseda dr Bas.)

Sen. inž. Winter: Slavný senáte! Za dva dni vzpomínáme smutného výročí bitvy bělohorské, jíž bylo rozhodnuto o státní samostatnosti prvního státu českého. V tuto chvíli projednáváme velmi důležité události a prožíváme velmi důležité období obnovené státní samostatnosti - tentokráte již nikoli jen státu českého, nýbrž státu československého - v tuto chvíli právě představil se také oběma komorám Národního shromáždění nový předseda vlády pan dr Milan Hodža. (Potlesk.)

Nezdůrazňoval bych zvláště, že pan dr Hodža je první Slovák, který zasedá na křeslo předsedy vlády v naší republice, neboť nevidím v tom se svého stanoviska nic zvláštního, nevidím žádného rozdílu mezi Slovákem a mezi Čechem. Příslušník slovenské větve národa jest a bude vždycky stejně vítaným a plnoprávným jako příslušník české větve národa československého. (Výborně!)

V tom faktu, že pan dr Milan Hodža je Slovák, bych neviděl nic zvláštního, avšak vítám to, že právě v této chvíli vstupuje Slovák na křeslo min. předsedy, poněvadž v tom vidím dokumentaci jednoty československého národa (Výborně! - Potlesk.), vidím v tom dokumentaci konsolidace Československé republiky a odpověď všem těm tendencím, které se snaží postaviti nějakou zeď mezi českou a slovenskou větev národa československého. (Výborně!)

V tom smyslu vítám pana min. předsedu dr Hodžu, vítám také jeho prohlášení, kterým oznamuje, že na dosavadním kursu politiky vnitřní ani zahraniční nebude prováděno žádných změn, že v tom kursu bude pokračováno. Máme tedy sice nového min. předsedu, ale máme dosavadní svou osvědčenou politiku, za kterou odpovídají koaliční strany, které se ujaly řízení a nebály se odpovědnosti za řízení osudu naší republiky.

Pan ministr zahraničí dr Beneš ve svém zajímavém exposé podal obraz mezinárodní situace světové. Konflikt v Africe mezi Italií a Habeší jest osou, okolo které se nyní události evropské a světové otáčejí. Tomuto konfliktu věnoval pan ministr zahraničí značnou část svého exposé. Ukázal zde, že procedura Společnosti národů ukazuje nové cesty mezinárodní politiky. Tu poprvé užívá se paktu Společnosti národů na ochranu napadeného proti útočníkovi a vyzdvihuji, že po prvé se této procedury užívá proti útočníkovi, který jest evropskou velmocí. To je velmi důležité precedens. Je to velmi důležité pro bezpečnost malých států a tudíž také pro bezpečnost naší republiky. Pan ministr zahraničí v rámci světové politiky nakreslil obraz naší zahraniční politiky. Zdůraznil zde pokusy o zabezpečení míru ve střední a východní Evropě. Pakt východní a pakt dunajský. Východní pakt, který měl býti zabezpečením míru vlastně v celé Evropě, bohužel, nebyl uskutečněn, byl zmařen, a bylo to Německo a Polsko, které jeho uskutečnění zmařily, poněvadž odmítly do něho vstoupiti. A je nutno si přiznati, že bez Německa a Polska východní pakt není možný, poněvadž to jsou jeho hlavní činitelé. Ale je to také důkazem, že Německo a Polsko nemají dobrých úmyslů,. když odmítají vstoupiti do paktu, který ukládal všem svým členům, že nepodniknou žádného útoku na ostatní partnery paktu.

Řeči, které byly proneseny na sjezdu německé nacionálně socialistické strany v Norimberku proti Rusku, jsou takového rázu, že by je člověk mohl chápat jediné tehdy, kdyby bylo v předvečer války. Ale mezi státy, které žijí v míru, nebývají takové řeči obvyklé. Postup polského zástupce v Ženevě proti Rusku a Rumunsku nebyl také žádným důkazem přátelství. A, bohužel, vyvolávání sporů ve Varšavě otravuje také styky s námi.

Dunajský pakt byl odsunut. Pan ministr Beneš říká, že vláda československá jest ochotna dalšího jednání se zúčastniti. Toto prohlášení vítáme; není ničím novým, neboť celá naše zahraniční politika nese se až dosud směrem konsolidace střední Evropy a zabezpečení míru ve střední Evropě. Není zde ovšem dosud, bohužel, takových poměrů, abychom měli naprostou jistotu, že mír bude natrvalo zabezpečen. V Rakousku jsou velmi silné tendence pro restauraci Habsburků a obávám se, zdali po provedené restauraci v Řecku nestoupne také úsilí těch, kteří se domáhají restaurace ve Vídni. Stanovisko Francie a Anglie v této věci je dosti obojetné. Ale restaurace Habsburků ve Vídni není pouze věcí Rakouska, to je věc, která se týká nejen celé střední Evropy, nýbrž Evropy a světového míru vůbec. Malá dohoda prohlásila před časem: restaurace Habsburků, toť válka. Na této devisi zatím nebylo ničeho změněno.

O našem vztahu k Rakousku prohlásil pan ministr zahraničí, že tento vztah je přátelský. Vítáme. Nemáme důvodu, abychom nebyli v přátelském vztahu k Rakousku. Ovšem je nutno pozastaviti se nad tím, že Rakousko bylo kromě Italie, Maďarska a Albanie jediným státem, který ve Společnosti národů postavil se proti sankcím a tím postavil se na ochranu útočníkovu. Rakousko odvolává se při tom na svoje obchodní hospodářské styky s Italií, že s Italií má obchodní bilanci značně aktivní. Ovšem myslím, že když Rakousko staví se na toto čistě obchodnické stanovisko, počítá, kolik to vynese, pak by nemělo zapomínat, že to byla vlastně Společnost národů, která Rakousko hospodářsky zachránila, a že je to stále ještě Společnost národů a v neposlední řadě také naše republika, která Rakousko hospodářsky drží. A čistě jen po stránce zahraničního obchodu bych chtěl připomenouti turistický ruch rakouský, který je páteří rakouského hospodářství, a kde naše republika stojí na prvém místě a kde rozhodně návštěvníci ze západních států jsou v převážné většině nad návštěvníky z Italie a ovšem ve značně většině nad návštěvníky z Německa.

O našich vztazích k Maďarsku prohlásil pan ministr zahraničních věcí, že ty vztahy se zlepšují a že ani cesta maďarského min. předsedy Gömböse do Berlína nebyla překvapením, poněvadž jen odhalila, co je všeobecně známo. Ovšem je také nutno si přiznati, že na těch politických honech, které se konaly v Polsku a Německu, se ukazuje takový trojúhelník Berlín, Varšava, Budapešť, který nám v Československu není zrovna příliš vítán. Budapeť dává se zde na nové cesty. Až dosud její politika, byla orientována na Řím a nyní se orientuje na sever na Berlín a Varšavu. Znamená to snad, že Maďarsko cítí, že mezinárodní posice Italie jest oslabena konfliktem habešským, a že tudíž posice Italie ve střední Evropě není tak pevná, jako byla až dosud? Znamená to snad, že myši opouštějí koráb, kterému již příliš nedůvěřují? To nám ukáže blízká budoucnost. Ale rozhodně bude nutno, aby československá politika bedlivě sledovala takové politické hony, jaké se v poslední době konaly v Německu a Polsku.

O našem vztahu k Polsku prohlásil p. ministr zahraničí, že v poslední době se nezměnilo nic k lepšímu. Je to vysloveno sice velmi obratně, ale není to bohužel nic, co by nás mohlo uspokojiti. Já se obávám, že se tu něco změnilo k horšímu, neboť poměry, jaké vyvolává polská vládní agitace, opakuji, vládní, jsou spíše všecko, než takové, abychom je mohli vítat.

Polský rozhlas vystupuje vůči naší republice, jako by zítra měla začíti válka.

Na náš akt, kterým bylo odňato polskému konsulovi v Mor. Ostravě Klotzovi exequatur, Polsko odpovědělo tím, že okamžitě odňalo exequatur našim dvěma konsulům a nezkoumalo, zdali snad jednání našich konsulů je stejné, jako bylo jednání jeho konsula. Polská vláda tím prokazuje, že se staví za vše, co polský konsul Klotz u nás v Československu činil. Vládní tisk polský proti naší republice štve, používá výrazů, jakých žádný jiný tisk proti naší republice nepoužíval a jakých náš tisk proti Polsku nikdy nepoužije. Já rád kvituji, že náš tisk zachovává mezinárodní slušnost a na urážky, neslušné urážky polské neodpovídá stejným způsobem urážlivým.

Oposiční tisk polský nezúčastní se této agitace tisku vládního. Já jsem přesvědčen, že národ polský jest úplně vzdálen této akce, kterou podnikají úřady a vláda polská. Kol. Sláma z vlastní zkušenosti před několika hodinami tu podotkl, že Poláci, národ, nemají proti naší republice, proti našemu národu ničeho. Ale přeci jen musíme se obávat, že trvalá infekce nakonec nějaké účinky bude míti a že se nějakým způsobem škodlivě také projeví. Musíme se obávat, že akce, ke které se nyní tak zvané sanační kruhy polské uchýlily, akce teroru, může vyvolat fait accompli, které těžko bude napravovat.

Poláci v poslední chvíli používají politického postupu, který až dosud byl znám jenom ve stycích maďarsko-jugoslavských nebo také poněkud Maďarů proti nám. Začalo to uličnickým rozbíjením oken v českých školách a českým učitelům, strhováním státních znaků naší republiky. Tím to začalo, ale teď už to přechází k něčemu horšímu, teď už začaly útoky třaskavinami a pekelnými stroji. Pod tribunou na manifestačním táboru v Čes. Těšíně měl býti upevněn pekelný stroj, nařízený tak, aby vybuchl ve chvíli, kdy tribuna byla plně obsazena. Jedině tím, že tribuna byla hlídána četníky, nepodařilo se stroj tam umístiti, dali ho jinam. To jsou však velmi nebezpečné hračky, je to teroristická organisace v Polsku usazená. Je to jako nějaká polská Ustaša a je viděti, že se Poláci od svých nových přátel v Maďarsku přece něčemu naučili. Ovšem tyto novoty nemůžeme vítati. Člověk těžko chápe tuto polskou politiku. Chce se Polsko dáti na cestu revisionismu? Polsko, které má tolik Achillových pat, nikoli jednu, Polsko, které má koridor, svou východní hranici, Polsko, které vzniklo jako poválečný produkt mírových smluv, chce dělati revisionisty na účet naší republiky? Člověk to těžko chápe a jest jen viděti, že polská šlechta - nikoli polský národ - se ničemu z dějin nenaučila a že také nic nezapomněla. Polsko nerozvážností své šlechty ztratilo státní samostatnost již jednou a Polsko má všechny důvody, aby nerozvážnosti své šlechty neopakovalo po druhé.