Když pořád chceme armádu, musíme konečně splniti slib, který se tak dlouho armádě dává, že se. zlepší hmotné poměry důstojníků a gážistů. Vážení pánové, zde otálení je ohromnou chybou, otálení je poškozením armády. Zde nelze už déle čekati a chtěl bych říci, že tato otázka a otázka úpravy dluhů, resp. anulování dluhů je také otázkou bezpečnosti hranic našeho státu. My jsme velmi často tuto věc urgovali, víme, že ministr nár. obrany se o tyto věci staral, že to naráží na finanční potíže, ale pánové, děláme-li tento zákon, tedy nic jiného nezbývá, než abychom to skutečně udělali tak, aby tyto věci byly upraveny a abychom se mohli s důvěrou dívati na všechno, čeho k obraně státu potřebujeme.
Když už chceme míti pořádek, pak musíme chtíti, aby důstojnický sbor v československé armádě měl trvale pocit, že se s ním jedná objektivně a spravedlivě. Myslím tu na to, že jsou takové případy, třeba že nejsou časté, že si někdo velmi pohodlně odbývá svou službu. Jsou případy, že někomu nejvzdálenější posádkou je Smíchov nebo Brno. Prosím, bude jistě velikou zásluhou ministra nár. obrany a jeho pomocníků v hlavním štábu, stane-li se v té věci náprava, budou-li si všichni vědomi, že jsou si před vojenským reglementem všichni rovni.
Připomínáni ještě, že je též důležitý styk armády s občanstvem. Je to důležité pro ducha brannosti, je to důležité pro mentalitu, kterou v národě potřebujeme. A tu poznamenávám, že zrovna proto je potřebí úpravy poměrů gážistických, poněvadž jak víte, říká se pořád, že důstojníci jsou zvláštní kasta; nesmíme však za žádných okolností chtíti, aby to byla kasta utrpení a bídy.
Musíme také ještě splniti svoji povinnost k legionářům. To, že jsme jim dali trafiky a flašinety, nemůže býti konečným zúčtováním s těmi, kteří kladli odhodlaně životy za svou vlast. To se musí napraviti rychle, poněvadž nic by nezmenšovalo více elán armády, jako to, kdyby byla mezi důstojníky a gážisty jakákoliv trpkost.
A teď chci, vážení pánové, jako venkovský senátor říci, jak důležitou je úloha plukovníkova, jak důležité je, aby pluky venku byly spokojeny. Mluví se o velké důležitosti hlavního štábu, ale neméně důležitá je úloha trupierů. Pamatuji se z minulosti, že pan ministr nár. obrany jako místopředseda branného výboru posl. sněmovny se mnou kdysi souhlasil, když jsem tvrdil, že nelze dělat příliš tlustou čáru mezi důstojníky generálního štábu a trupiery. Třebaže uznáváme, že generální štáb je hlavou armády, musíme v případě nebezpečí a v případě války spoléhat hlavně na trupiery a nesmíme zapomínati, jak to dopadlo s generálními štáby v Rakousku, v Rusku atd. Generální štáby nemohou býti jedinými korporacemi, na které v případě nebezpečí můžeme spoléhat. Pokud se týče plukovníků, myslím, že v případě nebezpečí i teď je plukovník představitelem naší armády. Jaký je plukovník, takový je pluk. Ve většině posádek je velitel pluku zároveň velitelem posádky, a tu dlužno říci, že jeho práva jsou úžasně malá, ale povinnosti velké, zejména pokud se týče výcviku. Plukovník musí míti autoritu, disciplinu, ale musí mít také srdce. Nemůže být jen strohým komandantem, musí být také, řekl bych, aranžérem radostí svého pluku, a k tomu, aby jím mohl býti, je třeba jistých možností. Proto bych prosil, aby byly zase zřízeny určité plukovní fondy, které by umožňovaly, aby velitelé pluku mohli připravovat malé radosti svým podřízeným, poněvadž jen tak bude možno, aby velitelé a mužstvo skutečně splývali v jedno těleso.
Mám ještě jednu prosbu na pana ministra nár. obrany, který je náhodou přítomen. Včera jsem zde měl časopis "Lov", který jsem však ztratil, ale vím dobře, co tam bylo. Četl jsem tam, že v Polsku a v Itálii je střelba povinná, a to už ve školách, nikoliv jen na vojně. Upozorňuji na to, že je důležité, aby se již v naší mládeži budila láska ke zbrani a k střelbě. Jsme jistě za jedno v náhledu, že je-li pro důstojníka, respektive pro vojenského gážistu nějaký sport žádoucí, je to sport ušlechtilé myslivosti. Však také máme mezi důstojníky řadu pravodatných myslivců, Nepatřím k těm, kteří mluví často o demokracii, ale pokud se týče lovu, mám za to, že je nutno, abychom se poněkud zdemokratisovali. Víme totiž, že máme mnoho revírů, které podléhají vojenské správě, resp. vojenským podnikům, a rovněž mnoho revírů podléhá správě státních statků a lesů, tedy ministerstvu zemědělství. Je však jisto, že kromě několika generálů nebyl ještě žádný důstojník - vyjma velmi řídké případy - pozván, aby mohl lacino provozovati ušlechtilý sport na těchto státních revírech, kam jsou někdy zvány i osoby, které k tomu přicházejí nevím jak. U nás na severu máme 9. pluk, 46. a oddíl kanonýrů, ale z těch ještě nikdo neví, jak vypadá nějaký revír na hornolitvínovském panství, ač je jich tam řada; nemusí to býti zrovna "Bradáčov", jsou tam i jiné revíry. Když je někdo myslivcem, nechce střílet jen králíky, také by si rád někdy střelil na srnce nebo něco jiného; tím bychom podporovali lásku ke zbrani, které tolik potřebujeme.
Nechceme sice nikdy armádu pod takovým drillem jako ji mají v Německu, ale nesmíme ji také zcivilňovat. Dostal jsem zprávu, že na př. v jednom oddělení ministerstva národní obrany je šéfem podplukovník, jemuž jeho podřízení říkají "pane řediteli". To se mně zdá věcí, které si musí vojenská správa všímati, poněvadž chceme-li vojenského ducha, musíme se i na tyto věci dívat opravdu vojensky.
Ze všech věcí, které nám byly kdysi slibovány, nedošlo ještě k tomu, aby byly okázale oslavovány plukovní svátky, které jsou národu i obecenstvu příležitostí přijíti v užší styk s armádou. Rovněž tak pořádáme slavnostní přísahy nováčků, o kterých jsme mluvili. Konečně jsme nezařídili dosud, co se minulý rok zdálo hotovou věcí, vyznamenání. Četl jsem s povděkem a zadostiučiněním v těchto dnech, že to ministerstvo připravuje; je-li tomu tak, patří mu za to vřelé díky a mně nezbývá než prosba, aby to ministerstvo udělalo co nejrychleji. Musíme se také postarat o skutečně dobré české a slovenské pochodové písně. O tom se také mluví příliš dlouho, a my jich dosud nemáme. Jsou ještě jiné věci, které se zdají sice malichernými, ale které znamenají pro brannost a budoucího ducha naší armády velmi mnoho.
Myslím, že se teď poměry dokonale změní, poněvadž vidíme i zájem nejvyššího velitele a slyšeli jsme jeho projev u 5. pluku a jinde.
Konečně pokládám za povinnost upozorniti na něco, co mi bylo svěřeno, totiž odpověděti na výtky pp. Dundra a Brodeckého stran teroru páchaného na dělnících českými fabrikanty. Dovoluji si poznamenati, že u fy Fuchs v Praze konaly se v měsíci dubnu volby do závodního výboru uvedeného závodu, kde ředitelství závodu nechtělo připustiti kandidátku Národního sdružení, až teprve po intervenci poslance Národního sjednocení, kdy bylo ředitelství pohrozeno zákonem o teroru, byla kandidátka připuštěna. Zmíněná firma neplní zákonné závazky, a to proto, že sám závodní výbor, který je v rukou socialistů, napomáhá panu řediteli Lewovi k nedodržování zákonů a také dává instrukce zmíněnému řediteli, jak postupovati proti národně uvědomělému dělnictvu. Vedení firmy je německé, přesto že ministerstvo školství značnou část svých potřeb objednává v uvedené továrně. Takovýchto příkladů máme celé desítky, kde továrníci a členové závodních výborů, ovšem že socialisté, pášou teror proti jiným a hlavně národním organisacím. (Výkřiky komunistických senátorů.) žádáme v této věci nápravu, poněvadž se nedáme za žádných okolností ani nyní, ani v budoucnosti znásilňovat. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Slavný senáte! Ke konci svých vývodů zdůrazňuji, že oba projednávané zákony s našeho hlediska mají svůj mravní základ pro brannost a pro válečnou morálku. Musíme se starati, aby nás naši nepřátelé nejen nepohltili, nýbrž zejména, aby nás opravdu nemohli strávit. Jsme národ malý, ale Srbsko bylo také malá země, vlastenectví srbských vojáků však vykonalo divy. Potřebujeme také pevných charakterů a vypěstování takových charakterových vlastností, aby vodítkem všech činů bylo zachování svobody naší vlasti.
Musíme míti národní sebevědomí a takové uvědomění, jímž jsme zvítězili už ve světové válce. Řekl jsem, že potřebujeme válečnou morálku. Zůstali jsme poněkud pozadu v přípravě obrany a musíme to doháněti. Doufám, že plnění právě projednávaných zákonů co do obsahu i ducha nám pomůže rychle dohoniti, co jsme promeškali. Tyrš řekl: "Každý národ zahyne vlastní vinou." Tyto zákony nám pomohou, abychom se všichni spojili a zajistili si nejvyšší statek, který máme, totiž svobodu národa a jeho nezávislost. Chceme-li zajištěné hranice, pojišťujeme se už předem proti zbytečným ztrátám na životech. Připravujme celý národ k válce. V této souvislosti ke konci říkám, že armáda i národ musí se říditi slovy nynějšího presidenta republiky, který právě v minulých dnech kladl na srdce Klubu vojenských redaktorů, aby pomáhali "vklínit armádu do života celého státu a národní kultury."
Náš klub, jehož jménem jsem měl čest zde promluviti, bude nejen hlasovati bezpodmínečně pro předložené zákony, nýbrž bude zejména pečlivě střežit, aby se tyto zákony v plném rozsahu plnily. (Potlesk.)
Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalším prihláseným rečníkom je pán sen. dr inž. Botto. Dávam jemu slovo.
Sen. dr inž. Botto: Slávny senát!
Pojednávame dve predlohy, z ktorých jedna, návrh zákona o obrane štátu, je podľa mojej mienky tak ďalekosiahleho významu, že ju treba postaviť priamo po bok ústavy a zákona na ochranu republiky. Naše oslobodenie a znovuutvorenie štátu, slobodnej demokratickej republiky, ostalo by v historii iba nádherným hrdinským výkonom, keby smě sa každým možným spôsobom nestarali aj o zabezpečenie trvalej existencie, stability tohoto štátu. Nuže, práve to, zabezpečenie štátu a príprava k tomu je účelom prejednávaného zákona, a v tom je jeho ohromný význam.
Bez toho, aby som chcel robiť výčitky, mám dnes ten dojem, že zákon tento mal byť už dávno hotový a uvedený do života; nemali sme čakať s ním až na dobu, keď všetky okolnosti poukazujú už na to, že nebezpečie každý den môže nám už zaklopať na dvere. Nedávné události v zahraničí ukázaly veľmi zreteľne, že zákon na obranu štátu dokončujeme už tak řečeno v hodine dvanástej, v dobe, keď máme príklady aj na to, že i najlepšie mravne záväzné úmluvy strácajú svoju účinnosť, a keď najdokonalejšími a najvhodnejšími zbraniami na obranu štátu sú prostriedky válečné, dobre vybavená armáda a odhodlanosť a pripravenosť občianstva na obhajobu štátu, svojej nezávislosti. A je-li na svete štát, ktorý všetko toto k záchrane svojej existencie vo svrchovanej miere potrebuje, tak je to naša republika, obklopená zovňajšími nepriateľmi a chovajúca i vo svojom lone nejedného záškodníka.
Mať mnoho nepriateľov, je vraj veľká česť, ale zaiste väčšia česť je byť uspôsobilým čeliť svojim nepriateľom. A tento úkol má zákon o obrane štátu: dosiahnuť zábezpeku štátu pred vonkajším a pred vnútorným nepriateľom.
Vážený senát! Uspokojuje nás (presvedčenie, ktoré nadobudly príslušné výbory jak v posl. snemovni, tak i v senáte počas dôkladného prejednávania tohoto zákona a s nimi aj my, že je to dielo vynikajúce, veľmi vhodne prispôsobené našim pomerom. Zachycuje všetky možnosti, ktoré občianstvo je v stave poskytnúť pre obranu štátu, či už po stránke osobnej a či vecnej, a zabraňuje prípadnej sabotáži. Na druhej strane zabezpečuje však občianstvu právnu istotu a chráni ho pred prípadnými prehmatmi vykonávateľov ustanovení. Významnou vlastnosťou zákona tohoto je šetrenie demokratických metód v prevádzam, a to i počas války, ako i to, že hoci je to zákon vzťahujúci sa svojimi ustanoveniami väčšinou na dobu výnimečnú, jednako ani v najmenšom neporušuje zákon ústavný. I právo Národného shromaždenia rešpektované je aj po čas event. války.
Zákon tento je vo svojich ustanoveniach tvrdý, ale jasný a pre výnimečné časy, akými je válka, je to iste správne, lebo zákon iba tak môže dosiahnuť svojho cieľa. No, tomu, kto je ochotný obetovať za vlasť, za vlasť v našom pojme slova, všetko - tomu nie je tvrdý.
Vážený senát! Hovorím tu iba o zásadách, na ktorých je zákon tento zbudovaný. Nechcem sa rozprestierať na podrobnosti, o ktorých bolo už dosť hovorené i tu, i vo výboroch. Zásady tieto oprávňujú mňa prehlásiť, berúc v úvahu obzvláště vznešený cieľ zákona, že moja strana bude hlasovať zaň s radosťou.
Slávny senát! Jedným z významných predpokladov pre dosiahnutie žiaduceho úspechu tohoto zákona je aj duchovná jednota československého národa. Podľa mojej mienky každý, kto proti tejto jednote hreší, už či je to Slovák, či je to Čech, hreší proti Duchu Svätému, i keby denne prisahal, že stojí, ako sa hovorí obrazne, na pôde štátu. K vôli udržaniu svojej slobody a nezávislosti, k vôli zabezpečeniu svojho hospodárstva musíme byť duchovne jedným národom, i keď je skutočnosťou, že máme dva spisovné jazyky lišiace sa od seba ostatne len nepatrne, takže si navzájom úplne rozumieme, úplnejšie než iné národy v každom smere už sjednotené. Ale práve preto, že je rozdielnosť tak malá, nemôže byť prekážkou. jednotnosti národa československého. To musia si uvedomiť obe stránky, lebo rôznice tohoto druhu môžu mať neblahý vliv, ktorý si, verím, ani jedna ani druhá z nich neprajú, vliv škodlivý brannosti národa a udržujúci určité nádeje u niektorých našich susedov zahraničných. Tedy: Videant consules!
Pripravenosťou k brannosti štátu zabezpečí sa podľa možnosti aj najlepšie šafárenie krvou občianstva, a preto je kategorickým imperatívom zaviesť čím dokonalejšiu brannú výchovu ako po stránke telesnej, tak i po stránke mravnej. Zdôrazňujem: po stránke mravnej. Ktorýsi z nemeckých generálov správne povedal, že nezáleží tak dľa jeho mienky na strojnej puške, ako na človeku, čo stojí za ňou.
Ako pri každej príležitosti, tak i tu treba uviesť jedon veľký nedostatok, ktorý máme najmä na Slovensku a ktorý dotiaľ, dokiaľ nebude napravený, bude vždy prekážať obrane štátu. Sú to už toľkokráť spomínané silnice na Slovensku. Tieto sú v tak dezolátnom stave, že keby prišlo nebezpečie, sotva by ich bolo možno používať, zvláště pre armádu, ktorá je motorizovaná. Upozorňujem zvláště na to, že už dávno žiadame unifikáciu zákona silničného, ktorá ešte nie je prevedená, a následok toho je zvláště ten, že tu v Čechách existujú t. zv. okresné silnice, o ktoré sa stará okres, kdežto na Slovensku odpovedajú týmto silniciam cesty t. zv. vicinálne, o ktoré sa starajú často 2 až 3 obce, ktorým práve v týchto dobách přijde za ťažko, aby ich vystavovaly. Unifikácia, od ktorej žiadame, aby zákonný stav silníc bol zavedený na Slovensku ako je tuná, aby na Slovensku boly okresné silnice a nie vicinálne, by spôsobila, že by postupne aj na Slovensku v ďaleko kratšom čase sa daly do poriadku i tie silnice, ktoré sú pre motorizovanú armádu tak významné. (Tak je!)
Vážený senát, svojou pripravenosťou k brannosti vynútime si však i rešpekt u nepriateľov a vážnosť spojencov. Budeme-li nepripravení a slabí, ani pre najpriateľskejší štát spojenecký nebudeme váženým a žiaducim spojencom, lebo slabý spojenec, neposkytujúci nijakú pomoc a nárokujúci si iba záchranu, je len na ťarchu spojeneckému štátu.
Moja strana víta i sprísnenie trestov pre špionáž, ktorým doplňujeme zákon na ochranu republiky. Špionáž rozbujnieva obzvlášť na Slovensku, kde sa naši odvekí nepriatelia starajú i o to, aby mali pre prípad potreby spísané pre svoje ciele spoľahlivé rodiny bývajúce na Slovensku. Je najvyšší už čas brániť sa proti domácim a cudzím vyzvedačom prísnejšími trestami, v ťažších prípadoch i trestom smrti. Špionáž je najpodlejším zločinom vôbec, ako som to vyzdvihol už i v brannom výbore. Ešte keď je špiónom cudzí štátny občan, môže mať pochopiteľné presvedčenie, že pracuje pre dobro svojho štátu, ale vlastizradca, zrádzajúci za mrzký mamon životy a majetky svojich spoluobčanov, nemôže mať nijakého ospravedlnenia pred nikým, ani sám pred sebou. Je to najošklivejší zločin, aký môže byť. A stihá-li niekedy trestný zákon zločincov pre zločiny, ktoré majú len pre jedného, alebo pre niekoľko členov ľudskej spoločnosti zlé následky, oprávnene trestom smrti, tým oprávnenejšie je potrestanie smrťou veľkozločinca-vlastizradcu. Takýto trest je mravne odôvodnený.
Vážený senát, je samozrejmé, že moja strana s radosťou bude hlasovať za oba tieto zákony. (Potlesk.)
Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalším zahláseným rečníkom je pán sen. Kreibich. Dávam mu slovo. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Sen. Kreibich (německy): Dámy a pánové!
Co komunisté chtějí říci k obraně republiky a demokracie, shrnul zde již naším jménem soudr. Šmeral a nemám, co bych připojil. Chtěl bych říci jen ještě jedno: Nikdo neví lépe nežli my, němečtí komunisté, kteří s pohraničním územím jsme ve stálém nejužším styku, co válka Hitlerova proti Československu znamenati bude pro německé dělnictvo a pro německé antifašisty, především komunisty. Když zde včera mluvil soudr. Šmeral o vyzvědačské činnosti Gestapo proti našim soudruhům v pohraničním území, ozval se zde výkřik, že zloba a činnost Gestapa především směřuje proti Čechům. To není správné. Celá brutalita hitlerovského režimu obrátí se v případě války a vniknutí do Československa především proti německým antifašistům, proti socialistickým a komunistickým dělníkům.
Známe přece totalitní nárok německého národního socialismu. Jeho formule zní: "Národní socialismus znamená němectví, znamená německý národ." U nás přeloženo do češtiny to znamená: "Sudetské němectví znamená německý národ." To není nic jiného nežli napodobování totalitního nároku národního socialismu v Německu. Kdo je proti národnímu socialismu, proti Hitlerovu režimu v Německu, je nepřítelem německého národa, kdo je proti sudetskoněmecké straně, není Němcem, ten je nepřítelem německého národa. Odpůrci Hitlerovi a Henleinovi jsou v očích jejich přivrženců právě zrádci lidu, a proti německým antifašistům a proti německým socialistickým a komunistickým dělníkům nepovede se válka Hitlerova podle pravidel - je-li tento výraz dovolen - civilisovaného válčení, nýbrž proti nám povede Hitler válku podle zásad a metod bestiality nár.-socialistické, fašistické občanské války.
Můžeme se spolehnouti na to, že němečtí fašisté ve válce proti Československu v prvé řadě postupovati budou proti protifašistickému německému obyvatelstvu neméně bestiálne, jak postupovali italští fašisté v Habeši, a musíme počítati také s tím, že samozřejmě Hitlerovi agenti naleznou v řadách sudetskoněmecké strany své pomahače. Již z těchto důvodů je zcela přirozené, že válka Hitlerova proti Československu pro nás německé antifašisty bude bojem na život a na smrt, bojem, ve kterém nebude zajatců. Vyhlazovací válka to bude, kterou [ ] bandité povedou na německém území v Československu. A již z tohoto důvodu němečtí antifašisté v této válce, aniž by teprve vyčkávali, jaký vlastenecký signál jim bude dán, pro svou věc krajně se zasadí o to, aby fašistický útok odvrátili. V posl. sněmovně a v branném výboru slyšeli jsme nejen prohlášení, nýbrž viděli také hlasování, že sudetskoněmecká strana se staví na stanovisko obrany státu a hlasuje pro rozhodující části tohoto nám předloženého zákona. Stal se zde se strany soc.-demokratické pokus líčiti to jako pouhý manévr, jako pouhou lež. Máme za to, že toto nevystihuje věc správně. Za tímto manévrem sudetskoněmecké strany stojí něco mnohem vážnějšího nežli pouhá lež, nežli pouhé předstírání loyality, tak jako za celou politikou sudetskoněmecké strany, touto politikou dvou želízek v ohni. Samozřejmě víme my nejlépe, že hlavním cílem, jejž propaguje šeptaná propaganda, je obsazení, dobytí alespoň německého území Československa Třetí říší. (Sen. Pfrogner [německy]: To je vrchol utrhačství! - Různé výkřiky.) To můžete namlouvati těm tam naproti, nám nebudete nic nalhávati. To ať vám věří pan Bergman, protože on tomu věřiti chce. Samozřejmě mají lidé ze sudetskoněmecké strany želízko loyality v ohni nejen pro případ, že by věc s Hitlerem měla dopadnouti špatně, a nejen aby si takřka do té doby, až přijde rozhodnutí, zabezpečili alespoň trochu dobré oko v tomto státě, nýbrž v tomto jednání sudetskoněmecké strany, v této loyalitě spočívá také politický výpočet s možností jiného skončení tohoto boje, skončení kompromisem české buržoasie s hitlerovským Německem.
Je to počítání se sklonem české buržoasie kapitulovati. Musíme konstatovati, že je zde nesčíslně známek tohoto sklonu kapitulovati, tohoto velkého nebezpečí, které hrozí s této strany, se strany české buržoasie. Poukazuji na nadšení právě v řadách českých fašistů Národního sjednocení pro Hitlerův režim, pak na nadšení, s jakým se pan Preiss svého času vrátil ze své cesty po Německu. Chci vám předložiti dokument z poslední doby. Mám zde orgán Národního sjednocení "Královédvorské noviny". V tomto listě, je to číslo z 18. dubna t. r., jest úvodník jistého dr Josefa Kučery s nadpisem: "Kdo odpovídá za politiku státu"? Zde čteme o Hitlerovi (čte):
"Hitler neuzná jiného soudu než svůj a svého lidu. K němu se odvolává a jedině jej poslouchá. Zajímavá to demokracie v diktatuře. U nás za 17 let trvání republiky se nezeptal žádný odpovědný státník, souhlasí-li národ s jeho politikou. Stačil souhlas některé politické kliky. Zvláštní to diktatura v demokracii."
Vidíme tedy, že se tomuto listu Národního sjednocení Hitlerův režim mnohem lépe líbí nežli dnešní režim v Československu. Ale pak přichází ještě to nejhezčí, jaké vyhlídky otvírá tento orgán Národního sjednocení Československu. Píše (čte):
"A českoslovenký národ mlčí. Nevolá po odpovědné politice. Souhlasí s tím, že se dělá politika světová, ženevská a mírová. Ano, mír bude. To je zřejmo! [ ] Nikdo se ani neozve. Slova našeho zahraničního ministra, že mír bude, jsou správná. Mír bude, československo nebude. Taková je situace. Proti silnému státu si nikdo nic nedovolí."
Vidíme, jaké nálady sklonu kapitulovati se zde rozšiřují.
Nutno zde také vzpomenouti toho, s jakým nadšením a zadostučiněním Kramář ve svém listě, v "Národních listech" zaznamenává, že se Hitler chystá k válce proti sovětské unii, aby přivedl sovětský režim k pádu. Nutno vzpomenouti toho, že Kramář svého času k tomu připojil poznámku, že za cenu, že Hitler porazí sovětský režim, možno by bylo spřáteliti se s myšlenkou, že několik slovanských národů přijde pod Hitlerův režim, pod německý režim.
Vidíme: jeden z vůdců české buržoasie chce za to, že Hitler porazí nenáviděný sovětský režim, platiti dokonce slovanskými národy, které chce vydati Hitlerovi a německému imperialismu. Slyšeli jsme zde dnes řeč pana Bergmana, ze strany "Nic než Fénix", který je zde nadšen vyhlídkou na 25letý Hitlerův mír. Také se mu s této strany hned dostalo potlesku. Slyšeli jsme zde od něho štvavou řeč proti německým emigrantům četli jsme ve "Venkově" až do volby presidenta pravidelně útoky proti tehdejšímu ministru věcí zahraničních dr Benešovi, které byly útoky proti jeho zahraniční politice. Byli jsme svědky intrik pravého křídla agrární strany, jejího finančně kapitalistického křídla proti volbě Beneše presidentem republiky, což rovněž bylo jen útokem proti zahraniční politice především dr Beneše. Vidíme, že v agrární straně je velmi silné finančně kapitalistické křídlo proti spojenectví se sovětskou unií a pro přiblížení k Hitlerovi, pro vyrovnání s Hitlerem. S úžasem slyšeli jsme od obou nástupců ministra věcí zahraničních, nejdříve od Hodži, pak od Krofty řeči, ve kterých na jedné straně vůči sovětské unii, ale také vůči Francii slyšeti bylo velmi chladné, skoro mrazivé tóny, kdežto na druhé straně se velmi vřele mluvilo o přiblížení k Berlínu. Pan Hodža si lámal hlavu nad tím, zda se chce přijíti do Berlína přes Vídeň, pan Stoupal chce malou okliku, nejraději by se dostal do Berlína přes Aš; a v těchže řečech, ve kterých slyšeti bylo velmi chladný, mrazivý tón vůči sovětské unii a také Francii, slyšeli jsme velmi smířlivý tón vůči Berlínu, tón tak smířlivý, že "Völkischer Beobachter" nemohl se zdržeti pochvaly. To nám ukazuje jasně, jak daleko v tomto státě pokročil sklon české buržoasie - o německé samozřejmě ani nemluvě - kapitulovati, jak to již projevuje své účinky až ve vládě.
Co je příčinou tohoto sklonu kapitulovati? Ukazuje se vždy znovu, že buržoasie má mnohem ostřejší třídní smysl, nežli dokonce určité strany dělnické, a česká buržoasie ví zcela dobře, že válka, kterou nám Hitler vnutí útokem, jen tehdy může vésti k odvrácení tohoto útoku, bude-li, jak soudruh ve straně Šmeral zde řekl již včera a jak to i s jiné strany zde bylo řečeno, vedena jako válka lidová, jako mocné pozdvižení lidu, povede-li ke skutečné, demokratické vládě lidu, která jedině a výlučně dovede všechny síly lidu v této obranné válce mobilisovati a která také dovede mobilisovati finanční prameny kapitalismu pro vedení takovéto války. Z takovéhoto vítězství v obranné válce proti fašistickému útoku, z takovéhoto vítězství nad Hitlerem má česká buržoasie větší strach než z Hitlera samého. V tom odůvodněna je snaha české buržoasie kapitulovati. Buržoasiím všech národů byl kapitál, jejich kapitálový majetek, jejich panství důležitějším nežli národ a jeho státní samostatnost. (Souhlas.) Z tohoto důvodu hledí se česká buržoasie - nechci říci všechna, ale nejvlivnější a nejmocnější část české buržoasie - vyhnouti této válce kompromisem s Hitlerem a proto musíme také počítati s tím - jestliže se to české buržoasii nepodaří a dojde-li skutečně k této válce - že česká buržoasie také v této válce zradí (Souhlas.) - a s této strany dlužno spatřovati největší nebezpečí zrady, tutéž zradu s této strany, které se r. 1871 dopustila francouzská buržoasie, když před branami Paříže sjednala s Bismarckem příměří a vydala mu Paříž, cestu do Paříže, poněvadž Paříž byla v rukou dělníků, kteří byli odhodláni Paříž brániti za každou cenu (Výkřiky.) Viděli jsme v této válce zřetelně, kdo jsou zrádcové národa a kdo skutečně vlast hájí. (Německé výkřiky senátorů sudetskoněmecké strany: Komuna!) Ano, Komuna. (Výkřiky.) Francouzská buržiasie sjednala tehdy s Bismarckem zrádnou smlouvu, ale přes tuto zradu proletáři pařížské komuny hájili Paříž a pařížské komuně dlužno vděčiti za to, že plány Moltkeho a Bismarcka, nechat německé vojsko vtáhnouti do Paříže přes Elysejská pole, nebyly provedeny, poněvadž se obávali nechat německé proletáře v uniformě vejíti do rudé Paříže. To je historický příklad. (Souhlas.)