Z tohoto důvodu, poněvadž česká buržoasie nechce skutečného lidového hájení republiky a demokracie proti hitlerovskému fašismu, poněvadž nechce příprav k tomuto lidovému hájení, nechce pozdvižení lidu, lidové války na odvrácení hitlerovského fašismu, proto byl nám předložen tento zákon o obraně státu, který v případě války, vlastně již před válkou, všechnu moc ve státě vkládá do rukou byrokratického á vojenského aparátu a tomuto aparátu dává do rukou moc k úplnému potlačení lidu, k úplnému zrušení samosprávy a nejprimitivnějších práv a svobod pracujícího lidu. V tom spočívá strašlivé nebezpečí. Jestliže v případě této války všechna moc bude v rukou byrokratického a vojenského aparátu, ovládaného buržoasii, který především bude činným ve službě buržoasie, a jestliže lid bude spoután, pak je zde hrozné nebezpečí, že pracující třídy, které budou bojovati na frontě proti hitlerovskému fašismu, dostanou od české buržoasie, od jejího vojenského a byrokratického aparátu, ránu dýkou do zad, že Stoupalové, Preissové a společníci za zády bojujícího lidu všech národností ve státě sjednají s Hitlerem kompromis a vydají tento pracující lid fašismu na pospas.
To je nebezpečí, které nám hrozí, a proto náš odpor proti tomuto zákonu, proti tomuto způsobu příprav obranné války proti fašismu, poněvadž v tom nespatřujeme správný způsob obrany republiky a demokracie. Zde přijetím tohoto zákona vzrůstá síla, moc, která se později velmi zřetelně může projeviti nejen proti komunistům, nýbrž také proti všem dělnickým a socialistickým stranám. Máme již takové příklady: Nezaložili také v Německu a v Rakousku soc. demokraté říšskou obranu a rakouskou armádu? Nepovolovali po celá léta pro tuto armádu všechno s odůvodněním, že nutno vlast brániti? Nekrmili tuto brannou sílu rok od roku povolováním rozpočtu, až tato branná síla, když vzrostla a zesílila, obrátila se proti dělnické třídě a také proti těm, kteří ji po celá léta krmili? Rozhodujícím je netoliko technický aparát, rozhodující je v poslední instanci vedení, duch armády. A není, jak mně v branném výboru bylo řečeno se strany soc. demokratické, pouhou vadou krásy zákona, že těmto reakcionářům ve vládě a v armádě dává se moc do rukou, nýbrž je to zásadní chybou, která v rozhodném okamžiku musí projeviti osudné účinky.
Vidíme přece, jak česká buržoasie plánovitě ve vnitřní politice připravuje tuto kapitulaci, tuto zradu, jak plánovitě potlačuje každý energický protifašistický boj. Celý státní aparát uvádí se do pohybu v prvé řadě proti komunistickému hnutí a straně, proti antifašistům. Poukazuji na zákazy schůzí, konfiskace a zastavování novin. Můj soudruh ve straně Šmeral uvedl zde včera, že ve schůzích zakazováno bylo každé slovo o zákoně na obranu státu a že schůze byly rozpouštěny, stal-li se pokus mluviti o předloze tohoto zákona. Je to ještě horší, nežli jak to zde Šmeral uváděl. Mně se stalo již ve dvou schůzích, že mně vládní zástupce před schůzí řekl: "Mám rozkaz vám říci, že nesmíte mluviti o zákoně na obranu státu." Tedy členu Národního shromáždění tento drzý byrokrat zakazuje mluviti ke svým voličům o osnově zákona, která se Národním shromážděním projednává! Takovéto podlé drzosti se byrokratická sebranka ve starém Rakousku nikdy nedopustila jako v této t. zv. demokracii. Na Slovensku zastaven byl na rozkaz ministerstva vnitra orgán slovenských komunistů "Ludový deník". To je služba lásky pro tytéž Hlinkovce, kteří na Slovensku propagují sympatie pro Polsko, pro ten režim v Polsku, který se domáhá společných hranic s Maďarskem, pro tytéž Hlinkovce, kteří na Slovensku propagují Hitlerův režim, kteří ho ve schůzích a tisku nade všechno vychvalují. Je to služba lásky pro tytéž Hlinkovce, kteří na Slovensku již začali napodobovati nejen Hitlera, nýbrž také Streichera a tam v zápase provozovati protižidovské pogromové štvaní. To vy nazýváte demokracií? A zastavení "Rudého práva" a "Rote Fahne" hrozí bezprostředně. To je vnitropolitická [ ] rána reakce proti antifašismu ve službách fašismu. (Místopředseda dr Buday zvoní.) A my činíme vládní socialisty za tento banditský kousek reakce plně odpovědnými, bez jejich souhlasu nebylo by to možné. Věří někdo, že po tomto kousku bude se boj proti fašismu s této strany bráti vážně, když se takovýmto způsobem jde proti antifašistickému tisku, kdežto fašistický tisk požívá plné volnosti v tomto státě?
Bylo také v českých listech nedávno zaznamenáno, že se v Třetí říši bojkotuje i Goethe. Byla tam vydána literární čítanka pro vyšší střední školy, ve které Goethe úplně zmizel, známka to úpadku do barbarství. Ale co řeknete k tomu, že liberecká státní policie zakazuje přednášeti píseň z Goethova Fausta a báseň Gottfrieda Hellera? (Sen. Kostka [německy]: To bylo již v novinách odvoláno, nebylo to zakázáno!) Pane starosto, takovéto věci také jinde policie a úřady namnoze zakazovaly. Vzpomínám na to, že recitace z Heineovy básně "Tkalci" rovněž již byla zakázána. Připomínám postup vůči německým emigrantům, protifašistickým emigrantům v Československu. Srovnejme s tím, jak v Praze po celá léta hýčkali a krmili bělogvardějské emigranty, jak se na ně vydávaly ročně miliony, stavěly pro ně školy, dávala jim všude místa ve státní službě a armádě. Tak se zde hýčkala reakcionářská protirevoluce v emigraci a pro protifašistickou emigraci, pro ty, kteří zde takřka zastupují druhé Německo, Německo, které nám zaručilo mír, pro ty není zde nic nežli policejní šikany, nejmalichernější policejní dozor a také vydávání Německu, zákaz jakéhokoli uplatnění proti dnešnímu hitlerovskému režimu, kdežto venku v Říši dostávají se emigranti z Československa do říské rady. To je také důkaz toho, jak fašismus dovede pracovati a jak uboze a bídně se t. zv. demokracie brání proti fašismu. Poukazuji jen na takovéto ovšem poměrně nepatrné věci, že se v tabáčních trafikách zakazuje komunistický tisk, ale fašistický tisk všech jazyků se smí prodávati; a že u železnic, kde socialistický ministr je odpovědným, rovněž se v nádražních knihkupectvích prodává všechen fašistický tisk všech jazyků, komunistický tisk však je zakázán. Jsou to maličkosti, ale jestliže socialistické strany ve vládě nedovedou zabrániti ani takovýmto maličkostem a jestliže socialistický ministr provádí politiku potlačování protifašistického tisku a podpory fašistického tisku, pak nelze bráti vážně vaše slova o protifašistickému boji.
Osud demokracie je tímto zákonem více než dosud také v případě války úplně dán do rukou byrokracie. Ale my přece víme, jak byrokracie zákony provádí. Poukazuji jen na to, že máme zákon proti zastavování práce v podnicích a hromadnému propouštění. Ale kolik podniků bylo zavřeno a jaké množství dělníků bylo propuštěno! Máme zákon o kartelech, a ještě nikdy se kartelům u nás tak dobře nevedlo jako nyní za zákona o kartelech. Slyšeli jsme zde včera stížnosti kol. Dundra proti byrokracii. Mohli bychom k těmto stížnostem připojiti nesmírně mnoho. Ale jaká je to politika, když se zde musí přiznati, že při provádění všech dosavadních zákonů byrokracie používá všeho proti lidu a když se zítra zase hlasuje pro to, aby se této byrokracii dala do rukou ještě mnohem větší moc? (Souhlas.) Vidíme, že se tento režim reakce, který zde provádí pravé křídlo agrární strany, obrací nejen proti komunistům, nýbrž stále ostřeji a ostřeji se obrací také proti socialistickým stranám zastoupeným v koalici a ve vládě, a máme to, že tato reakce vystupuje nyní také proti koaličním socialistickým stranám, za právě tak vážné jako postup proti naší straně.
Uvádíme to všechno nikoli proto, abychom si stěžovali, nýbrž abychom varovali. My to přežijeme. Naše hnutí tím nebude zničeno, ale říkáme to, abychom varovali, neboť posílení reakce znamená přípravu vnitřního fašismu, a když se tato reakce dnes obrací dokonce již proti vládním socialistům, pak je to ještě horší, známka tohoto nebezpečí. Potřebujeme se podívati jen na jediné, dnešní číslo "Práva lidu". Tam nalézáme úvodník, ve kterém se konstatuje, že strana českých živnostníků se přátelí s fašisty - vládní strana. Nalézáme uvnitř listu druhý článek, ve kterém posl. Stivín přibíjí agrární štvaní proti soc. demokratům, že agrárnici nyní postupují všemi prostředky, rozbíjením schůzí, vyháněním ze sálu proti soc. demokratickým koaličním soudruhům. To je v linii ohlašované diktatury agrární strany ve velikonočním mírovém čísle "Venkova". Tentýž "Venkov", který při každé příležitosti nejpodlejším způsobem jde proti socialistickým vládním stranám, tentýž "Venkov" přinesl nedávno od delší doby po prvé zase úvodník o tom, že politické strany mají navzájem mezi sebou jednati slušně, že s politickými stranami nutno jednati zdvořile. Ale zajímavé bylo, že se tento úvodník vztahoval na sudetskoněmeckou stranu. Stěžoval si, že s české strany jedná se se sudetskoněmeckou stranou nezdvořile a že by se s ní mělo jednati zdvořileji. Čteme-li, jak "Venkov" píše o sudetsko-německé straně a o Henleinovi a jak píše o vládních socialistech, a kdyby se to bralo jen podle tónu, mysleli bychom, že Henleinovci jsou ve vládě a nikoli socialistické strany. To je velmi vážné znamení.
Nyní také několik slov o situaci v německém území. Poslední neděle byly volby ve dvou německých okresech, Duchcově a Bílině. Volby ukázaly, že sudetskoněmecká strana neutrpěla újmy, že se poměry mezi německým voličstvem celkem s několika bezvýznamnými přesuny nezměnily. Co to znamená, co je toho příčinou? Samozřejmě přispívá k tomu také velmi mnoho mezinárodní politika, skutečnost, že locarnské mocnosti a Společnost národů umožnily Hitlerovi docíliti navenek úspěchů. Rozhodujícím však je, že vládní koalice a její strany za rok od posledních parlamentních voleb vůbec se ničemu nenaučily, že se z 19. května loňského roku nijak nepoučily. V žádném oboru se nevykonalo něco rozhodného, ani v oboru opatření práce, ani v oboru podpory nezaměstnaných a zmírnění jejich nouze. Nebyly letos uvolněny žádné větší prostředky, v rozpočtu ministerstva soc. péče bylo několik položek sem a tam posunuto, zde přidáno a tam něco ubráno. Takovýmito kejklemi nemůže se ovšem nikomu namluviti, že vláda a koalice mají vážnou vůli něco učiniti. Vzpomínám na porady soc.-politického výboru loni na podzim. Tu zamítnuty byly naše návrhy se známým obvyklým odůvodněním: "Nu, komunisté žádají vždy hodně mnoho, to je demagogické. My to děláme chytřeji. My se usnášíme jen o mále, co je proveditelné." Ale také to málo padlo pod stůl, nic se z toho neuskutečnilo. V tomto oboru pokračuje koalice a pokračují koaliční strany po staré koleji již po celý rok. V národnostní otázce, v otázce práv t. zv. menšin, v otázce národnostní rovnoprávnosti, uspokojení národnostních požadavků neudělalo se za tento rok ničeho. Namluvilo se toho od koaličních politiků a napsalo se toho v jejich listu velmi mnoho, ale to nejmenší, se neudělalo. Nebylo ani viděti, že by tu byl jen úmysl, že by se byla projevila dobrá vůle vykonati v tomto oboru něco rozhodujícího. Chceme-li býti konkretní: Jedinou konkrétní věcí, kterou za tento rok koalice provedla, je státní policie v některých dalších německých městech. Domníváte-li se, že to stačí, pak jste na těžkém omylu. Vidíme však na druhé straně žalostný obraz, který při těchto volbách v Duchcově a Bílině ukázal celou koalici a kolem ní seskupenou demokracii. Ani koaliční strany, vládní strany nešly semknuty do tohoto volebního boje, ačkoli zde mají plnou hubu o strašlivých nebezpečích a vážných dobách, že musejí držeti pohromadě, ale kde v praxi jde o jeden nebo dva mandáty, nedovedou při volbách jíti pohromadě. (Předsednictví převzal místopředseda dr Heller.) Agrárnici a klerikálové šli raději s fašisty nežli s některou koaliční stranou. Ale ani němečtí aktivisté nedovedli postupovati při těchto volbách společně, ani socialistické koaliční strany nepostupovaly společně a také ani soc. demokratické strany nevystoupily se společnou listinou, nemluvě o tom, že samozřejmě podle staré šablony zamítly jakýkoli společný postup s námi. Tento žalostný obraz je také příčinou úspěchu sudetskoněmecké strany při těchto volbách. Také zde při těchto volbách, kdy čeští agrárníci a klerikálové kašlali na koaliční disciplinu, na kterou se vládní socialisté vždy vymlouvají, také zde buržoasie ukázala, že má mnohem silnější třídní vědomí nežli tyto socialistické strany; a zde spočívá síla buržoasie: je kdykoli schopna, přes všechny závazky, přes vládní koalici atd., spojiti se proti dělnické třídě. V tom spočívá její síla, v tom spočívá také příčina její útočnosti, stálých útoků ve vládě a v celé veřejnosti proti pracujícím třídám a v tom je také příčina, proč socialistické koaliční strany před těmito nápory neustále zase ustupují. (Sen. M. Müller [německy]: Vy jste přece rádi, že jsme ve vládě!) Takovýmito malichernými žerty dnes situaci nevyřešíš!
Také tento zákon je kapitulací před buržoasií ve vládě, před agrární stranou. Říká se zde, že samozřejmě v takovém zákoně musí býti také tvrdosti; nepřicházejte nám s touto moudrostí! Jsme velice pro to, že tento zákon má býti velmi tvrdý; jest jen otázkou, proti komu je zákon tvrdý a proti komu je velmi shovívavý. (Různě výkřiky.) Zákon je velmi tvrdý proti pracujícímu obyvatelstvu, ale velmi shovívavý k bohatým, a všechny naše pokusy prosaditi změny v tom smyslu, aby se tento zákon obracel energicky také proti bohatým byly bohužel zamítnuty. Skutečnost, že provádění tohoto zákona je úplně v rukou byrokracie a vojska, zvýší samozřejmě po všech dosavadních zkušenostech tvrdosti tohoto zákona proti pracujícímu obyvatelstvu a ostatním národnostem v Československu.
V zákoně je také ustanovení o státní spolehlivosti. Víme přece všichni, jaká komedie se prováděla s tímto paragrafem. Podali jsme návrh, ve kterém jsme velmi přesně definovali státní spolehlivost přihlížejíce k dnešní situaci, k dnešnímu nebezpečí války.
V návrhu se praví: "Za státně nespolehlivé osoby dlužno s hlediska obrany země považovati všechny ty, kdož slouží zahraničnímu fašismu a především jeho útočným úmyslům, kdož vědomě a činně pracují ke zřízení fašistického režimu v Československu a domáhají se rušení a zrušení mírového spojenectví Československa se sovětskou unií, kdož vystupují proti úplné rovnoprávnosti všech národů v Československu a provozují národnostní štvaní, kdož práva a svobody pracujícího lidu zkracují a zrušují, kdož svého vlastnictví používají k dosažení mimořádných zisků, mzdy a platy snižují anebo ceny zvyšují, kdož jsouce bohati ze sobeckých důvodů za účelem obohacení vyhýbají se platiti daně a veřejné dávky, kdož svůj kapitál vývozem do ciziny chtějí míti v bezpečí, kdož bursovními a jinými spekulacemi zájmy lidu ohrožují a vůbec všichni, kdož svého jmění, svého postavení a svého vlivu zneužívají k sociálnímu, politickému a národnostnímu utlačování."
To by byla definice statní nespolehlivosti. Jde-li o zjištění, zda je někdo státně nespolehlivý, pracující lid, dělníci a malorolníci dovedou najíti ty, kdož v tomto smyslu jsou státně nespolehlivými a němečtí soc. demokratičtí a komunističtí dělníci v pohraničním území vědí mnohem lépe než četníci a byrokraté, kdo jsou agenty Hitlerovými v Československu. Ale duch tohoto zákona je ten: nespolehlivým je skoro všechno v tomto státě podle tohoto zákona. Dokonce civilní soudy, i soudcové jsou nespolehlivými a soudnictví dlužno tudíž vložiti do rukou vojska. Advokáti jsou ještě nespolehlivějšími, jak vidíme z osnovy o vyzvědačství. Samosprávy jsou ještě nespolehlivější a nejnespolehlivějším je lid, který je tímto zákonem svázán. Spolehlivými jsou ve smyslu tohoto zákona jen byrokraté a vojsko. To jsou jediné spolehlivé osoby v tomto státě. Ty jsou podle tohoto zákona výhradně subjekty správy a vedení války, lid jest objektem, jest jen předmětem správy a také vedení války ve smyslu tohoto zákona. Tímto způsobem, že všechno přenecháváte byrokracii a vojsku, že lidu berete každou iniciativu a všechna práva, tímto způsobem řeže demokracie větev, na které sama sedí, a socialistické koaliční strany ubírají skutečné, potřebné obraně republiky proti hitlerovskému fašismu půdu pod nohama přijetím tohoto zákona a další součinností s těmito živly. Přijetí tohoto zákona děje se v témže okamžiku, kdy agrárnici již začínají vylučovati socialistické koaliční strany.
To všechno, přenechání obrany státu byrokracii a vojsku, jim dávati všechnu moc do rukou, české velké buržoasii poskytovati možnost prováděti politiku kapitulace, která nedovede v sociálním, politickém a národnostním směru ani jeden rozhodující krok ohlásiti, neřku-li provésti, to jest, pane prof. Miloto objektivně, byť i nechtíc, práce pro hitlerovský fašismus, to připravuje jeho vítězství a nikoli vítězství demokracie v republice, to je práce "pour le roi de Prusse", dnes se říká pro Hitlera; je svrchovaný čas, aby socialistické strany s touto politikou skončily. Je dvanáctá hodina, je svrchovaný čas přestati s těmito malými kejkly a přikloniti se skutečně k myšlence jednotné fronty, lidové fronty. (Sen. Niessner [německy]: V této hodině jste se již několikráte zmýlil!) Tato myšlenka je na postupu, pane kolego Niessnere, lidovou frontu nezadržíte, lidová fronta je rozhodujícím slovem v dějinách nejbližší doby a nepůjdete-li s lidovou frontou, pak lidová fronta půjde přes vás! (Potlesk komunistických senátorů.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. dr Bas.
Sen. dr Bas: Velevážený senáte!
Ze tří zákonů, které jest nám projednávati, promluvím toliko o zákoně na obranu státu. Tento zákon měl míti starorímske motto: Si vis pacem, para belum; chceš-li mír, buď připraven k válce! A my, velevážený senáte, si v plném dosahu musíme uvědomiti vážnost tohoto rčení, poněvadž mnozí v našem národě se po převratu oddávali nepravé představě o možném trvání věčného míru. Ten dobrý voják Švejk, ten voják ulejvák, byl určitým vrstvám našeho národa zářným příkladem, který vábil k následování, a musilo přijíti zahraniční nebezpečenství, abychom si řekli: Ne Švejk, ale Jan Žižka z Trocnova a jeho duch to je, který musí prodchnouti lid československý ve všech jeho stranách a stavech! (Sen. Mikulíček: Co dělal Žižka z Trocnova s keťasy? Vzal železo, roztavil je a nalil jim je do hrdla!) My, pane kolego, jsme nikdy kaťasy nehájili a hájiti nebudeme. Váš výkřik je tedy úplně nemístný. (Sen. Mikulíček: Ale jste vládní, pane doktore, a postarejte se, aby byli lichváři správně potrestáni!) Máme pane kolego zákon o potírání lichvy, který není odvolán, a je tedy v praksi. (Sen. Mikulíček: Když se odvoláváte na Žižku, tedy dělejte i toto!). Ale Žižka neutíkal a stál hrdě za národním štítem proti celému světu. (Sen. Mikulíček: Za lidovým štítem proti pánům!) Za lidovým štítem, ano, a také proti pánům. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Vždyť celý národ dnes sestává z malých a středních vrstev.
Zákon má tedy ideální účel zvýšiti energii, schopnosti a odolnost celého národa. Přejeme si, aby i nejvyšší instance, které jsou zákonem vyvolávány v život, Nejvyšší vojenská rada a Nejvyšší hospodářský úřad, nebyly snad zase institucemi byrokratickými, nýbrž aby to byly útvary největší životnosti schopné, útvary, kterým může národ klidně dáti do rukou svůj osud. Když jsme vyřkli slova "Nejvyšší vojenská rada," je potřebí si zde všimnouti, že její předseda může do ní povolávati schopné odborníky. A tu bychom si všichni přáli, aby byli do ní povoláni skutečně schopní lidé, a aby nebylo hleděno k žádnému klíči, stranickému ani jinému, nýbrž aby tu rozhodovaly jen a jediné skutečné schopnosti. (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Sen. Pfeiferová: Hitler je také odborník, ale fašistický!) Do Hitlera nám, paní senátorko, nic není. Ale právě tak jako nahoře, v Nejvyšší vojenské radě a v Nejvyšším hospodářském úřadě, tak také dole v první instanci si přejeme, aby byli ze schopných povoláváni nejschopnější.
Do rukou přednostů okresních politických správ dává zákon veliká práva. A dává-li zákon do těchto rukou veliká práva, musíme žádat, aby ti okresní hejtmani byli lidé na 100 % schopní. Málo se poměrně, velevážení, mluvilo o zákoně. Řada pánů řečníků se vlastně rozplývala v krasořečnění a hovořilo se více o zahraniční situaci než o zákoně a jeho ustanoveních.
Tedy zákon v čl. 21 stanoví, že okr. hejtmani to jsou, kteří mají typovat státní nespolehlivost. Takový okr. hejtman musí tedy být člověk s velkým rozhledem po oblasti našeho veřejného života, aby nekřivdil ani těm typovaným ani té spravedlnosti. To je právě tenkráte, když to bude člověk objektivně schopný. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Podle zákona a jeho intencí octne se celý národ, muži i ženy, ve zbrani. Klademe důraz na to, aby se zákonem byla spojena předválečná, předbranná výchova mládeže. Naší mládeži se vytýká - a neprávem - že se oddává sportu, že pěstí tělo. Ale to odpovídá plně sokolským zásadám: V zdravém těle zdravý duch. My žádáme od mládeže nejen sport, nýbrž i pěstování všeobecného a odborného vzdělání, ale ten sport tentokrát přijde k dobru naší mládeži, poněvadž když se od mládí sportu věnuje, pak ani ta předválečná, předbranná výchova nebude jí dělat žádných potíží. Škola musí vychovávati náš národ v duchu krajně státním, v žádném jiném. Učitelé musejí si být vědomi, že ti, které vychovávají, převezmou otěže vedení národa, lidu, jednou pro nás, a jediné národně-státní výchova se strany učitelstva odpovídá zde duchu zákona a odpovídá také přáním lidu. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Kol. Mikulíčku, proč tak křičíte v jednom kuse? (Sen. Mikulíček: Aby mě bylo slyšet!) Já mám uši dobré, já si na vás stěžovat nebudu, že vám nerozumím. Já vám rozumím.
Podle čl. 81 až 87 navrhovaného zákona nastává také rekvisice věcných potřeb. Je to otázka - a mluvím jako patnáctý nebo kolikátý řečník - o kterou žádný z pánů předřečníků nezavadil. Mezi tu rekvisici věcnou náleží také rekvisice vozidel, aut. Vojenská správa v době válečné potřebuje ne malá vozidla, která jsou pro potřeby válečné málo cenná, potřebuje vozidla velká, potřebuje také autobusy, t. j. vozidla, která se hodí pro válečnou službu. A teď si pěkně uvědomme, jakým způsobem jsme podvázali automobilismus zákonem čís. 198/1932 a zákonem č. 35/1935, jenž novelisoval onen zákon z r. 1932, ale nedovedl odstraniti všechny křivdy, které jsme na našem motorismu spáchali. (Sen. Mikulíček: živnostníci pro to hlasovali!) Nikoliv, tenkráte jsme byli v oposici, pane kolego, vy jste si to spletl, nehlasovali jsme pro tento zákon. (Sen. Mikulíček: Jako pro daň z obratu jste Masovali!) To jsem vám krásně vykládal již v prosinci, proč jsme pro ni byli nuceni hlasovat, pamatujete se na to, také jste tak pěkně křičel jako dnes. (Sen. Mikulíček: Vy jako advokát neznáte zákon o znásilňování?) Mne žádný neznásilňoval, já jsem řekl, že to bylo politicky nutné. O znásilňování nemůže býti řeči, ledaže vy mne zde neznásilňujete svým křikem. (Sen. Mikulíček: Vždyť jsem 10 metrů, od vás vzdálený!) Ale je vás slyšet, jako kdybyste stál pode mnou.
Abychom přišli, pane kol. Mikulíčku, zase o kousek dále. Pokud jde o velká vozidla, jsou zatížena jednak daní přepravní, jednak nuceným odběrem drahé lihobenzinové směsi a konečně vysokým pojistným. Vyjde-li stát vstříc automobilismu po všech těchto stránkách, bude to investice, která se mu na konec vyplatí. Sníží-li se na jedné straně daň přepravní, cena lihobenzinové směsi a pojistné, bude na straně druhé mít stát k disposici velkou armádu velkých vozidel a autobusů, kterých by dnes k disposici neměl.
My tedy žádáme a navrhujeme, aby daň přepravní byla vybírána ve formě přirážky k cenám pohonné směsi, ve formě zatížení této pohonné směsi určitým stupněm, řekněme při l litru 20 hal. Spotřebuje-li se u nás benzinu v automobilismu a motorismu asi 300 milionů litrů, znamenalo by to výtěžek 60 milionů Kč, které by byly vybírány prostě ve formě přirážky a nebylo by byrokratického předpisování, nebylo by žádného zasílání platebních rozkazů, žádného vracení přeplatků, celá věc by se odehrávala jednoduše, automaticky, bez kontroly, neboť kontrola by nebyla ani nutná, poněvadž by zde byla jediná přirážka k lihobenzinové směsi.
Pokud se týká pojistných sazeb, jeví se tyto sazby i dnes, kdy pojišťovny je o nepatrnou částku snížili, nemožně veliké. I kdyby byly sazby poloviční, stačily by úplně a pojišťovny by při tom dobře pochodily. K těmto sazbám by bylo potřebí přičlenit určité bonifikace ve prospěch majitelů vozidel, kteří žádnou nehodu nehlásili. Nehlásí-li majitel žádnou nehodu v oboru povinného ručení, Znamená to, že pojišťovna celou pojistnou prémii shrabává jako čistý zisk. Bylo by tedy spravedlivé, aby zde byla bonifikace ve prospěch těch, kteří nehody neměli, řekněme první rok 10 %, druhým rokem 20 % a ve třetím a následujících letech 30 %. Tím bychom prospěli automobilovému ruchu, našemu motorismu. Právě tak je potřebí, aby se vyšlo vstříc živnostenské autodopravě, která je prováděna autobusy, tedy zase takovým prostředkem ve válce nutným a potřebným. Malá vozidla, která dnes po republice běhají, ve válce naprosto nám nestačí. O těchto otázkách jsem chtěl promluviti a zmínil bych se ještě o jedné.
Bylo zde řečeno, že je třeba litovat, že národ náš nemá jednotné linie, že nemá totální soustavy, politické. Zde, přátelé, je zapotřebí, abychom zašli do minulosti, abychom si vzpomněli, že jsme totalitní soustavu měli. Bylo to v letech 70tých, kdy vládla národu strana staročeská, strana národní, jediná. To byl totalitní princip. Bylo to za 20 let potom, v letech devadesátých, kdy vládla národu národní strana svobodomyslná, strana mladočeská. To byl druhý totalitní princip. A přišlo pokrokové hnutí, které nám otevřelo bránu do světa, světlo světa, a nastala diferenciace v nazírání kulturním, sociálním i politickém. Tedy totalitní princip je pro nás odbyt, ale, řekl bych a přál bych si, když je odbyt totalitní princip, abychom ho dovedli nahraditi něčím hodnotným a tím hodnotným by byla podle mého úsudku úcta ke každému cizímu přesvědčení do krajnosti jdoucí, pokud toto přesvědčení není národu československému škodlivé. Tohleto, velevážení, namnoze nevidíme a jako příslušník koalice a jako člen předsednictva mám za povinnost, abych na to poukázal. Je zde koalice, a vy čtete v listech koaličních stran vzájemné útoky. Je zde koalice, a vy slyšíte na schůzích vzájemné útoky. Tohleto nemůže působiti na široké vrstvy náladou povznášející. Zákon říká, třeba to tam nestojí: budiž buzeno nadšení. Ale my tím vzájemným útočením nadšení stlumujeme. A neříkejme nikdo, že lid náš si těch útoků přeje. Lid náš si toho nepřeje, lid náš chce nás viděti všechny svorně při práci ve prospěch státu, ve prospěch republiky. Já jsem vedl kandidátku ve dvou pražských župách, tedy v nejožehavějších župách, a ani na jedné schůzi - měl jsem jich bezpočet - jsem neútočil osobně proti kterékoliv státotvorné straně. Vyložil jsem prostě program. Chcete za mnou jíti? A šlo se. Je tedy viděti, že lid náš si štvanic nepřeje. A jestliže si štvanic nepřeje a jsme-li všichni přesvědčeni o tom, že štvanice, útoky, nepříznivé a upřílišněné vzájemné kritiky jsou něčím nejen nemístným, nýbrž lidu a národu i škodlivým, pak si řekněme právě v okamžiku projednávání tohoto zákona, že i po této stránce chceme zúčtovati s minulostí a že se místo vzájemného útočení vzájemně budeme podporovat v práci pro stát, v práci pro republiku. (Sen. Mikulíček: Kritisujte, kdo kradl ve Fénixu!) Pane kolego, já nemluvil o Fénixu, nemluvil jsem o jiných zlodějnách, já mluvil o nutnosti spolupráce a je smutné, že tyto mé vývody takovým nekvalifikovaným způsobem rušíte. (Sen. Mikulíček: Je pro krádež kvalifikace trestní?) Ano, na to je kriminál. Také ve Fénixu bylo vykonáno 5 zatčení, pokud vím. (Sen. Mikulíček: A při stavbě ministerstva železnic za úřadování živnostenského ministra nebylo provedeno žádné zatčení!) Také asi nebylo potřebí. (Sen. Mikulíček: A 40 mil. Kč je fuč!) To nevím, já to nepočítal a vy také ne: (Sen. Mikulíček: Já jako člen rozpočtového výboru o tom vím!) Vy o tom víte, tak jste měl o tom mluvit v rozpočtovém výboru. Tam jste byl zticha a tady si otevíráte pusu.