Zákon nechť má tedy jeden účel a cíl, nechť oživí sílu, odvahu a odolnost našeho národa. Dnes, přátelé, neplatí už v plné míře slova velkého básníka Svatopluka Čecha: "Nevěřme nikomu ve světě širém, nemáme jednoho přítele tam." My máme dnes, bohudíky, přátelé za hranicemi, ale přes to platí závětí slov velkého básníka: "Věřme jen sobě, své práci a síle, věřme jen svatému nadšení v nás!"
Mluvilo se v posledních měsících o blocích stran: Blok občanský, blok katolický, blok socialistický. Myšlenka, ať dobrá nebo špatná, je toho času pohřbena, ale my bychom si při projednávání tohoto zákona přáli, aby v každé vážné chvíli se zde objevil blok stran státních, státotvorných, poctivě, řádné a do duše, do srdce, do mozku dobře smýšlejících s republikou, které vesměs budou míti na svém štítě jedno heslo: Blaho republiky budiž naším nejvyšším zákonem! (Potlesk.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má dále p. sen. Nedvěd.
Sen. Nedvěd: Vážený senáte, základní myšlenkou všech zákonů... (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Pánové, prosím o klid.
Sen. Nedvěd (pokračuje):... které včera a dnes zde projednáváme, je hluboká nedůvěra vlády a vládních stran k obyvatelstvu republiky. A na této nedůvěře jsou vybudovány zákony, které jsou nám předkládány. Když je člověk přečte a uvědomí si myšlenky v nich obsažené, když vidí, že všechno se převaluje jediné a výhradně na státní aparát, na zemské presidenty, okresní hejtmany, četníky, policii, vojenské soudy atd., musí přijíti k závěru, že to znamená vlastně úplný krach naší 17leté politiky, nic jiného. (Sen. Sechtr: Vždyť jsi to dělal s námi!) My? Nikdy ne!
Ještě tu chybí ten Klofáčův návrh zákona o pohraničním území. Plným právem tedy sen. Klofáč žádal a stěžoval si, proč jste mu to odložili a proč to také ještě dnes neprojednáváte. Kdyby ten Klofáčův návrh zde byl dnes zároveň projednáván, tvořilo by to pěkný uzavřený celek.
O zákoně o obraně státu zde bylo mluveno již hodně podrobně. Chci se zmíniti o těch druhých, o novelisaci zákona o ochraně republiky, o rozpouštění politických stran a také několika slovy o tom, co zde chybí, o Klofáčově návrhu.
V Klofáčově návrhu se přímo žádá, aby ve všech pohraničních okresích a v okresích, které hraničí s pohraničními okresy, byla úplně zrušena samospráva a na jejím místě nastolena státní správa. Žádá se tam a navrhuje, aby samosprávné sbory neměly ani práva přijímati zaměstnance, aby zaměstnanci v těchto oblastech ve všech pohraničních okresech a v okresech hraničících s pohraničními okresy byli dosazováni státem, aby to byli státní zaměstnanci. To znamená úplná suspense zbytku jakýchkoliv demokratických práv. A dovedete si domysliti, vážení, pánové, jaké by to mělo důsledky? Dejme tomu, že k válce s Hitlerem dojde a že pak nějaká ta divise Hitlerova bude mašírovat od Mnichova, druhá od Drážďan, třetí od Vratislavy. Jaké budou následky všeho toho, co zde děláte? že obyvatelstvo v těch. pohraničních krajích půjde a bude vítati Hitlera jako osvoboditele, který mu pomůže z jařma, do kterého jste ho uvrhli. Jiné konce vaší politiky nemohou býti. (Sen. Rejmon: Vždyť jste tam vy, komunisté, vy Hitlera nepustíte, vždyť to včera říkal pan dr Šmeral!) Ale je tam Henlein, je tam 35 milionů Němců a z těch 75 % jde za Henleinem. Co je Henlein, to víte, to říkají sami vaši řečníci, a to píšete ve svých listech.
Novelisace zákona o ochraně republiky v §u 6 mluví o špionáži. Tam máme pěkné novinky. Doposud, konal-li se nějaký proces pro špionáž, u trestního soudu fungovali vojenští odborníci jako znalci. Ale neměli rozhodujícího hlasu při vynášení rozsudku, při vině nebo nevině. Nyní podle novelisace jsou vojenské osoby, znalci, přímo členy senátů, které budou špionáž souditi. A co je při tom nejdůležitější? V osnově se praví, že vojenské osoby, vojenští znalci, budou hlasovati nejprve. Co to znamená? To znamená, že ostatní členové senátu budou samozřejmě hlasovati tak, jako ten vojenský odborník. (Sen. Sechtr: To říká právo a spravedlnost, poněvadž ti vojenští odborníci nejsou v žádné organisaci!) Máme doklady z československé justice, a zrovna v nedávných dnech bylo zjištěno, že tem někde na Slovensku byli odsouzeni lidé asi na 3 až 4 roky pro zločin vojenské zrady a pak se dokázalo, že byli úplně nevinni; byli sice rehabilitováni, propuštěni, ale ty tři roky seděli úplně nevinně. Nyní tomu dáváte korunu tím, že vlastně zavádíte i v době míru vojenské soudy.
A nyní, vážení pánové, kde jsou ti špioni, které chcete souditi? Podívejte se: 29. března bylo provedeno v Německu hlasování. Hitler dal hlasovati o tom, zdali německý lid souhlasí s jeho akcí, kterou provedl 7. března. (Sen. Zmrhal: Zda souhlasí s 25letým mírovým návrhem!) S obsazením Porýní atd. Četli jste, že byli i zahraniční říšsko-němečtí příslušníci vyzváni, aby se zúčastnili hlasování, a mohli jste číst, že od nás z Československa jely 29. března přes Podmokly dva vlaky říšsko-německých státních příslušníků hlasovat do Německa. A kdo byli tito lidé? Jeli snad do Německa hlasovat proti Hitlerovi? Ne, byli to ti, na které by se měl správně vztahovat zákon o špionáži. Jsou to inženýři, dílovedoucí, mistři a odborníci, kterých jsou plné naše průmyslové podniky na severu. Jsou to chemikové, strojní inženýři atd. atd. (Sen. Zmrhal: Třeba v Poldině huti!) Ano, ta je jich plna. Podniky, které ovládá Živnobanka a jiné české banky, zaměstnávají Hitlerovy špiony v československých závodech, ale těmto lidem nezkřivíte podle projednávaného zákona ani vlas na hlavě. Jsou zde usazeni již dlouhá léta, znají všechna naše výrobní tajemství, ať v továrnách kovodělných nebo chemických, a také dávno teto výrobní tajemství pravidelně předávají Německé říši. Mají k tomu nesčetné možnosti. Přicházíte-li dnes se zostřením zákona na ochranu republiky v tomto smyslu, těmto lidem neuděláte nic. (Sen. inž. Havlín: Kdo to dělal ve škodovce? Nebylo to pět vašich pánů?) Já vám o té Škodovce také něco povím. V Plzni vydáváme časopis "Škodovák", který v jednom svém čísle přinesl pohled na škodovku (ukazuje časopis). Číslo bylo zabaveno a v důvodech zabavení se udávalo, že Škodovka nesmí býti fotografována a její obrazy nesmějí býti rozšiřovány, poněvadž je to podnik důležitý pro obranu státu. Náš soudr. Štětka se sebral a šel na Wilsonovo nádraží do plzeňského rychlíku. Jak je vám známo, čsl. státní dráhy vydávají publikaci "Šťastnou cestu" - sešity ty najdeme v jednotlivých odděleních - a odtamtud přinesl do sněmovny takový sešit, vydaný ředitelstvím čsl. státních drah, kde byla škodovka se všech možných stran fotografována, také s letadla, aby viděli, že špionážní práci pro Hitlera provozuje ředitelství čsl. státních drah. Tak to vypadá, neboť vydáváte zákony nedomyšlené. Podle tohoto zákona se může nejvýše stát, že nějakého hloupého cizího turistu, který k nám přijede, nebude znát zdejší poměry a otevře si někde kameru, vezme četník za límec, posadí do kriminálu, kde ho budou vyšetřovat, proč to nebo ono fotografoval, ale skutečným špionům, kterých máme plné továrny na severu Čech a Moravy, se nestane nic, budou u nás dále pracovati pro Hitlera a hakenkrajclery.
A nyní několik poznámek k zákonu o rozpouštění politických stran. Zajímavé je, že od 1. ledna letošního roku jsme až do nynějška ten zákon neměli, a všechno šlo úplně dobře. Pamatuji se, když jeho platnost vypršela a nebyla obnovena, že denní tisk přinášel zprávy, že v zákulisí mezi koaličními stranami se o tomto zákonu jednalo, ale že nedospěli k dohodě a proto že prozatím nebude obnovován. Tedy vidíte, ústavně-právní výbor a jeho zpravodaj tvrdí: Zákon je nezbytným, kdybychom ho neměli, musíme ho za každou cenu vypracovati a vydati, ale závisí to jenom na tom, zdali se na něm koalice dohodne. Protože se 4 měsíce nemohla dohodnouti, tak republika úplně dobře obstála i bez zákona.
A nyní se podívejte: Původně byl vydán tento zákon 25. října 1933. Jeho platnost končila 31. prosince 1935, byl tedy v platnosti 2 roky a 2 měsíce a nebyl použit. Ale za jakých okolností nebyl použit? Podívejte se, zákon platil 2 roky a 2 měsíce a za dobu jeho platnosti Henleinova strana, resp. její členové a její funkcionáři prováděli špionáž ve prospěch Hitlera, o čemž svědčí soudní spisy u soudů v Chebu, v Litoměřicích, v Liberci, v N. Jičíně, v Mor. Ostravě, ale zákon nebyl použit. Dále po dobu jeho platnosti Henleinova strana a její funkcionáři bořili a zapalovali na Hlučínsku a Ostravsku veřejné budovy a na útěku ještě demolovali československé vyslanectví v Berlíně, ale zákona nebyla použito. Po dobu jeho platnosti členové a funkcionáři Henleinovy strany prováděli únosy lidí z Československa do Německa, a zákona nebylo použito. Po dobu jeho platnosti členové a funkcionáři Henleinovy strany přepadávali politické odpůrce, páchali na ně atentáty, a zákona nebylo použito. (Sen. Kreibich: Vraždili také!) Ano, páchali atentáty. To všechno nestačilo k rozpuštění Henleinovy strany. Proč? Poněvadž je všeobecně známo, že strana pana předsedy vlády drží nad ní ochrannou ruku a ministerstvo vnitra, které by mělo bdíti právě nad těmito otázkami... (Sen. Olejník: To, co vy tvrdíte o nich, to tvrdí oni o vás!) To byste velmi těžko sháněl materiál; my se dostaneme před soudy, ale za to, že bojujeme proti kapitalistům, poněvadž v Československu je kapitalismus chráněn. (Výkřiky.) Uvedu vám srovnání, jak se postupovalo proti nám nejenom proto, že jsme v květnu r. 1934 při volbě presidenta republiky chtěli přednést - ani nepřednesli - stanovisko strany k volbě presidenta republiky. Okamžitě imunitní výbor vydával, byly provedeny prohlídky v našich klubech, byly vydány zatykače.... (Sen. Sechtr: Ale měly také úspěch!) Měly úspěch? Jaký úspěch? Co se našlo? (Sen. Secht: Našly se tam takové věci, které se nesrovnávaly...) Zeptejte se, co bylo nalezeno, nebylo nalezeno nic více, nežli prohlášení klubu poslanců komunistických k volbě presidenta republiky. Nic více nebylo nalezeno. To jsme chtěli přednést s této tribuny, a i když to bylo nalezeno u nás ve stole, nemůžeme býti pro to stíháni. (Sen. Sechtr: Poněvadž jste byli hodní, a když přišel Gottwald, tak vás zase vyrovnal!) Máte krásné názory, opravdu. (Výkřiky.)
Sama zpráva ústavně-právního výboru dokazuje, že zákon o rozpouštění politických stran je zbytečný. Pan zpravodaj dr Bas zde pravil, že zákon je nutný, že v československé republice jsou strany, které jsou rozvratné. A teď řekl: My je zde nemůžeme označit, nemůžeme říci, které to jsou, ale zákon pro všechny případy musíme mít. - Kdo, prosím, tomuhle rozumí? Vláda a vládní strany vědí, že jsou u nás rozvratné strany, proto musíme mít tento zákon. Měli jsme jej již 2 roky a dva měsíce, ale nebylo ho použito, poněvadž se naprosto nehodil a ukázala se jeho zbytečnost. Nyní po 4měsíční mezeře má býti znovu zaveden. (Výkřiky sen. Sechtra.)
Ústavně-právní výbor praví, že tento zákon vykonává určitý vliv na smýšlení obyvatelstva. Pánové, rád bych věděl, jak by mohl ústavně-právní výbor dokazovat pravdivost této věty. Jsem přesvědčen, že obrovská většina obyvatelstva o tomto zákonu nic neví, ví snad jenom, že takový zákon existuje, ale jeho ustanovení vůbec nezná. Jak je tedy možno, aby vykonával vliv na smýšlení obyvatelstva; a co má dělat smýšlení obyvatelstva se zákonem o rozpouštění politických stran?
Říká se, že demokracie se musí bránit, a aby se mohla bránit, musí býti tento zákon. Jsou prý zde rozvratníci. Kdo to jsou? Mánie rozvrátníky: podnikatele, kteří vyhazují dělníky, zavírají závody a hromadně propouštějí, máme kartely a karteláře, kteří zdražují, a máme vládu a vládní strany, které udržují obrovskou část obyvatelstva v bídě. To jsou rozvratníci, ale proti nim zákon není namířen, nýbrž je namířen jen a jediné proti proletariátu, proti pracujícím a proti komunistické straně Československa.
Zvláště v poslední době vidíme opět zostřený postup proti nám jen proto, že jsme likvidovali naše chyby z posledního půlletí. Naše časopisy - náš denní tisk vesměs: "Rudé právo", "Rote Fahne" a "Ľudový deník" - dostaly vyrozumění, že mohou býti zastaveny, a včera jsem dostal zprávu, že "Ľudový deník" už je zastaven, a snad v nejbližších dnech má býti zastaveno také "Rudé právo" a "Rote Fahne". Soudr. Kreibich zde správně ukázal, pro koho se to děje, komu je "Ľudový deník" nepohodlný; pomáhá to jediné Hlinkovi, aby byl získán, aby měl volné ruce ke své propagandě, která čelí proti Sovětskému svazu a proti smlouvám, které republika s ním má. (Sen. Sechtr: A také je v oposici, tak jej nemůžeš obviňovat!) Co nejdříve se s ním budeš objímat, dlouho to trvat nebude!
Jak daleko jsme již dospěli, je ukázka zde. Náš časopis "Slovácko" z Hodonína otiskl interpelaci sen. Mikulíčka ministru spravedlnosti o censurní praksi komisaře dr Kožiny v Hodoníně. Interpelace byla zde vytištěná rozdána, je tudíž imunní, ale takový komisař okresního úřadu, poněvadž ta interpelace odhaluje jeho protizákonnou činnost, zcela prostě interpelaci o sobě samém znovu zabaví. (Výkřiky sen. Sechtra.) To jsou, vážení pánové, poměry, nad kterými byste se měli vážně zamyslit. Když včera zde soudr. Mikulíček ukazoval tuto neslýchanou věc na ministerských lavicích, přijde k němu senátor nár. soc. strany, sebere mu to a hodí na zem. Vážení pánové, proti tomu se co nejostřeji ohrazujeme. Socialistické strany mohou hodně brzy za toto pykat, možná, že brzy budou naříkat, že pomáhaly reakci, že šly tak daleko, že hájily dočista i protizákonné skutky byrokracie. (Výkřiky sen. Kreibicha a Sechtra.)
Vážení přátelé, komunistická strana Československa půjde dále svou cestou bez ohledu na zákon o rozpouštění politických stran. To na našich zásadách, na naší taktice pranic nezmění. Budeme dělat svou povinnost, jak jsme ji dělali doposud, povinnost k proletariátu. Naše síla není v mandátech, naše síla je v masách, a o tom vás právě mohly přesvědčit nedělní volby do okresních zastupitelstev a také poslední volby v řadě velkých závodů do závodních výborů. Všechny tyto volby, ať volby do okresních zastupitelstev nebo do závodních výborů, v poslední době dokazují, že komunistická strana Československa těší se největší důvěře pracujících (Výborně!), a to je pro nás nejdůležitější, to je pro nás mnohem důležitější než kdybyste nás vy měli rádi. (Výkřiky sen. Sechtra.) Vážení pánové! Na voličských schůzích, které jsme konali při volbách do okresních zastupitelstev, jsme zcela otevřeně vykládali své zásady, jak si představujeme obranu státu, a ukázalo se, že pracující s námi souhlasí. Tedy tyto volby dokázaly, že se těšíme důvěře pracujících, a to je pro nás nejvýznamnější. Ale kdyby u nás byla již jednotná fronta, mohly tyto volby skončiti ještě lépe. Nezaznamenávali bychom jenom vítězství komunistické strany, ale zaznamenali bychom také vítězství soc. demokracie a českých socialistů. Chyba je, že naši přátelé ze soc. demokracie a z českých socialistů naprosto nesprávně oceňují poměry v československé republice a že dělají naprosto nesprávné závěry; stále a stále počítají s agrární stranou jako se základem, páteří vládní koalice, jako s nejsilnějším a nejmocnějším činitelem. Agrární strana dostala loňského roku při volbách do parlamentu 1,200.000 hlasů. Podle našeho názoru odpovídalo by její politice, její činnosti asi tak 200.000 hlasů a ten jeden milion hlasů jest od malých zemědělců, kteří do agrární strany vůbec nepatří. Do této zdánlivé bašty je možno udělati průlom. (Sen Sechtr: Zkus to!) Dokazuje to Slánsko a Lounsko, milý Sechtře, kde malozemědělci účtují s agrární stranou a kde váš sekretář Torn, sekretář ústřední jednoty řepařů Nebeský a sám Malypetr musili utíkati před rozčilenými malozemědělci. Také na Poděbradsku a Mnichovohradišťsku roste oposiční hnutí mezi malými zemědělci. A s tím by měli počítati soc. demokraté a čeští socialisté, že socialismus má obrovský reservoár na vesnicích mezi pracujícím lidem venkova. Kdybychom šli společně, kdybychom měli jednotnou frontu, přesvědčili byste se, že bychom ten milion voličů agrárníkům vytáhli, a seděli by zde jako zástupci statkářů a zbytkářů v mizivém počtu. Ale abychom toho dosáhli, musili byste dělati opravdu lidovou politiku, která by prospívala po stránce hospodářské a sociální pracujícím vrstvám. Nesměli byste dávati souhlas k tak reakčním zákonům, jako projednáváme dnes.
Pan prof. dr Milota tu mluvil o Sovětském svazu. Vykládal zde, jak prý v Sovětském svazu národ má svoji armádu rád, jak je nutno, aby také naši čeští komunisté obrátili a zaujali kladné stanovisko k naší armádě atd. Vážení pánové, je to hezké povídání, ale pan prof. dr Milota měl by také otevřeně přiznati, proč je to jiné v Sovětském svazu, proč poměr všech národů v Sovětském svazu k armádě a k tomuto státu jest jiný než u nás. Měl by viděti ten velký rozdíl. Já vám uvedu jenom dvě fakta. (Výkřiky.) Když 17. října 1917 bolševici zvítězili, jeden z prvních zákonů, které vydali, byl ten: "Všechny zákony vydané carskou vládou a vládou Kerenského se zrušují." A nyní dále bolševická vláda v druhé větě pravila: "Vyzýváme všechny soudce a všechny úředníky, aby do té doby, než vydáme své vlastní zákony, řídili se při svém rozhodování svým revolučním svědomím." A u nás? Přečtěte si první zákon republiky, vydaný národním výborem, který byl zkoncipován nebožtíkem Rašínem: "Všechny zákony vydané Rakouskem zůstávají v platnosti." Vy jste změnili jen firmu a obsah jste nechali, a za 17 1/2 roku jste to ještě neodčinili, poněvadž, jak správně tu bylo prve řečeno, máme ještě v platnosti v republice císařské patenty z doby Marie Terezie a císaře Josefa.
A dále, vážení pánové, ten veliký rozdíl mezi 28. říjnem zde a mezi 17. říjnem tam! U nás 28. říjen je dnem, kdy československá buržoasie dostala monopol na vykořisťování pracujících v hranicích tohoto státu, a 17. říjen pro ně je dnem, kdy se zbavili všech vydřiduchů, vykořisťovatelů a keťasů. Tedy chcete-li, aby republika byla bráněna, chcete-li zamezit špionáži, chcete-li, aby lid měl republiku rád, nezbývá nic jiného, než jíti cestou, kterou nám ukazují tam: dáti lidu najíst, dáti mu práci, dáti mu politická práva, rovnoprávnost všech malých národů v Československu, a potom budete míti obranu republiky zajištěnu. Ale s tímto zákonem, který zde předkládáte, připravujete novou Bílou horu. (Výborně! - Potlesk komunistických senátorů.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má dále pan sen. Krejčí.
Sen. Krejčí: Slavný senáte!
Předsednictvo senátu správně sloučilo rozpravu o všech třech navrhovaných zákonech, poněvadž tyto tři zákony věcně tvoří jeden celek. Zákon o obraně státu bude vydán pro případ, že by stát náš byl napaden, aby jeho odolnost byla zvýšena a obrana jeho zaručena. Zákon, kterým se novelisuje zákon o ochraně republiky, má umožniti potříti v zárodcích špionáž zvýšením trestů, po případě trestem smrti, poněvadž tam, kde jde nejenom o poškození státu, ale kde jde o ohrožení tisíců a snad statisíců lidských životů, nemůžeme vystačiti s dosavadními tresty, poněvadž špionáž se dobře platí a kdo provádí špionáž, ať vojenskou nebo průmyslovou, může si myslit, snad uniknu a konec konců, když mě přistihnou, co se mi může stát, život mi nevezmou. Strach z rozsudku smrti snad mnohé odstraší, aby špionáž neprováděli. A konečně zákon o rozpouštění politických stran má umožniti, aby náš politický život se vyčistil, a má se znemožnit rozvrat vnitřní, rozvrat v myslích a srdcích lidí.
Pan dr Bas jako zpravodaj řekl, že kdyby původní zákon nebyl vydán, musili bychom jej rychle dělat, ačkoli rozpouštěti strany nebylo potřebí, neboť - tak řekl doslovně - strany, které měly nádech rozkladnosti, upustily od rozkladné činnosti, aby rozpuštěny nebyly. Pan dr Bas se mýlí. Strany, které mají nejenom nádech rozkladnosti, nýbrž které mají rozkladnost přímo v programu, neupustily od své činnosti, nýbrž! provozují ji soustavně dále. Nic se nebály zákona, poněvadž, jak správně podotkl přede mnou pan kol. Nedvěd, zákon nebyl vůči nikomu uplatněn. Všechny velezrádné procesy, které se odehrávaly, jsou dokladem toho, že se pan dr Bas mýlí. Vždyť přece den co den přinášejí noviny zprávy o tom, jak strana Henleinova provádí iredentu a nejen iredentu, provádí špionáž a nejhorší rejdy proti bezpečnosti našeho státu. Ať se semele kdekoli jakákoliv špatnost, vždycky při každé najdeme některého Henleinovce nebo někoho s jejich stranou spojeného. Vždyť tu vlastně není nic jiného než spojité nádoby: na jedné straně hranic Henlein, na druhé straně hranic Hitler, a co se nedostává, doplňují emigranti.
Bylo by už jednou třeba, alby naše státní správa, aby naše úřady si řádně posvítily na činnost emigrantů. Bylo by nutno - a jsem přesvědčen, že se k tomu sáhne, jen aby už nebylo pozdě - všechny emigranty a Všechny nepohodlné cizince, všechny podezřelé soustřediti do koncentračního tábora. Jestliže někdo má ve své vlastní domovině nesnesitelné poměry, takže musí vyhledávati útočiště v jiném státě, mohl by býti za to vděčen, když se mu dostane v koncentračním táboře zaopatření a bezpečnosti života, a nepotřebuje prováděti nové rejdy, nepotřebuje prováděti i výdělečnou činnost ke zbohatnutí a ke klamání lidu toho státu, který mu poskytuje právo asylu. Právě dnes byl zde v Praze zahájen proces s velkopodvodníkem, říšskoněmeckým emigrantem, který okradl 26 důvěřivých obchodníků o 750.000. To se nemusilo stát, kdyby každý běženec a emigrant se dostal do koncentračního tábora.
Nesmíme si snad slovo koncentrační tábor představovati se všemi hrůzami, jakými byly koncentrační tábory za války nebo jak se provádí praxe v koncentračních táborech v Německu, kde Hitlerova hyperkultura se projevuje tak, že střeženec v koncentračním táboře je ukopán, až z něj lezou střeva. Tak bych si ty tábory nepředstavoval. Máme v našem státě řadu opuštěných zámečků, ve kterých nemá dnes kdo bydliti, které se staly nepouživatelnými. Což by nebylo možno soustřediti tam několik set emigrantů, dát jim kasárenskou stravu a kasárenský dozor - a tam si v pokoji přečkejte dobu, až se ve vaší otčině změní poměry, až se budete moci vrátiti - a mohli by býti za to vděčni. Ale to se neděje, nýbrž pod heslem přílišné naší blahovolnosti, přílišné lidskosti trpíme zde všecky možné rejdy. A tito emigranti, kterým je na jedné straně zde poskytována domovina a na druhé straně mají styky se svou domovinou původní, přenášejí různé zprávy, které se nemají nikdy dostati za hranice, a tak ohrožují náš stát a jeho obranu v samých základech.
Naše blahovůle jde příliš daleko. Pro zemský úřad měří státní silnice, jejich rozlohu, jejich mosty inž. Filipěv, ruský běženec. Nevím, je-li účelno, aby tak důležité věci, jako jsou naše státní silnice, které se stávají tepnami, nejvýznačnějším komunikačním prostředkem v případě války se svými mosty, byly zaměřovány cizím příslušníkem. Kdo ho uhlídá? Neznám toho pána, ale je zde záruka, zda si neopatří pod rukou pro sebe nové kopie a nezcizí je jinam? Vždyť ten pán byl nedávno za hranicemi v Rusku! Zde jsme příliš blahovolní, a to by se trpěti nemělo.
Ale jak se nám jeví tyto duchovní spojité nádoby, Hitler za hranicemi a Henlein zde? Nebyli by mohli navazovati tak velikou činnost a nebylo by možno, aby Henleinova strana, která den co den se jeví jako strana nespolehlivá, zde tak zesílila a nabyla tak velikého vlivu, kdyby byly naše úřady konaly svou státní povinnost a kdyby bylo zejména ministerstvo vnitra před volbami a ve volbách nedrželo nad nimi ochrannou ruku.
V debatě o vládním prohlášení jsem vytýkal ministerstvu vnitra, nedostatek pečlivosti před volbami, že umožnilo soustředění všech Němců ve straně Henleinově. (Sen. Rejmon: Kdo to umožnil?) Ano, umožnila to doslovně ochrana jejich různých shromáždění, průvodů atd. Byl zde zákon o rozpouštění politických stran. Ale již dávno bylo známo, že se tam přelévají staré živly z rozpuštěné německo-nacionální strany. Ale to se všecko strpělo, poněvadž se tu očekávala nová politická kombinace. (Sen. Rejmon: Zaplať pánbůh, že tu ta kombinace není!) Vy ji chcete míti!
Tehdy napsaly "Lidové listy" článek: "Velikost této viny se v budoucnosti ukáže." A dnes se velikost této viny ukazuje na severu, kde je 70 až 80 % hlasů soustředěno pro jedinou stranu. Ptám se, jak asi působí toto soustředění Němců v jedné straně na okresní hejtmany, zdali dovedou zachovati pevnou ruku a rigorosní postup proti tak silné a mohutné straně? Na severu, zvláště na Ústecku, všichni četníci jsou příslušníky, ačkoliv nemají býti, republikánské strany anebo proteženci republikánské strany. Jak na ně působí 70 % většina henleinovská, když znají styk a přízeň předáků agrárních? (Sen. Sechtr: To je nějaká chyba? Ty bys raději viděl, aby byli komunisty!) Četník má býti bezpartyjní a nemá naň působit žádná strana. (Sen. Rejmon: To je bezvýznamné!) To není bezvýznamné. Již dnes se přijímání do úřadů vytvořilo tak, že kdo se chce dostati k četnictvu nebo k policii, musí míti protekci v ministerstvu vnitra ze strany agrární, kdo se chce dostati ke dráze, musí býti zapsán u pana ministra železnic, kdo se chce dostati k poště, musí býti dobře zapsán u strany, která má ministra pošt. Kdo se chce dostati za dozorce vězňů, musí míti za sebou ministra spravedlnosti. (Sen. Sechtr: O ministerstvu obchodu nevíš nic?) Nic, co dělá pan Najman, není mi známo. Ministři dnes jsou úplně zbyteční, úřady a personální komise jsou také zbytečné, president poštovního ředitelství nesmí přijmouti a nepřijme sám ani výpomocného listonoše s 220 Kč měsíčního platu! (Sen. Šolc: To není pravda!) To je pravda! Referent vrchního zemského soudu vrch. rada Solnař nesmí přijmouti sám ani dozorce vězňů. To všechno si vyhrazuje ministerstvo, resp. ministr sám. Za takovýchto okolností se nedivte, že soc. demokraté a čeští socialisté ve volbách ztrácejí ve prospěch komunistů. Ztrácejí a musejí ztráceti, poněvadž jejich stoupenci vidí, že jejich vlastní strany jim nemohou pomoci proti agrární nadvládě. Chtějí-li své rozhořčení projeviti, jdou ke komunistům. (Sen. Dundr: Vždyť se vaše strana rozkládá!) Ano, právě proto, že tu není spravedlnosti. Pane kol. Dundře, právě pro tento systém, že páni, kteří ovládají různá ministerstva, kde přicházejí v úvahu nejvíce personální otázky, si osobili právo osobně o tom rozhodovati. Pak jsou zbytečný všechny úřady i veškerá kvalifikace. Slyšel jsem od jednoho vysokého úředníka, že když má po označení ministerstvem jmenovati toho nebo onoho úředníka, ani se nepodívá na vysvědčení, poněvadž je to zbytečné. Lidé s dobrým vysvědčením jsou odmítáni, ale lidé třeba se špatným vysvědčením, mají-li agrárního nebo vůbec nějakého mocného přímluvčího, jsou přijímáni. (Sen. Sechtr: Měl jsi někdy k večeři agrárníka, že ho nemůžeš strávit?) Na něco podobného ti již jednou správně odpověděl Mikulíček, že by mu ten hnojivý fond musel páchnout z krku.