Zajímavé je, že ani dnes nejsou poměry lepší. Když zde včera sen. Dundr kritisoval Henleinovu stranu, agrárníci se chovali trpně. Ani při zvýšeném státním nebezpečí nepřestávají u nás diktátorské choutky. Pořád ta kombinace Stoupalova agrarismu a Henleina. To diktátorství u nás pořád straší. Agrárníkům jde pravděpodobně více o exploitaci republiky než o obranu státu. Naše ministerstvo železnic potřebuje teď 5 mil. pražců, ale těchto 5 mil. suchých pražců tu není, vozí se z Rumunska, a při tom naše státní lesy a statky jsou veskrze pasivní. (Sen. Dundr: Nechtějí vyrábět!) Nemohou vyráběti. Proč? (Sen. Dundr: Poněvadž se na to nezařídily!) Nemohou se zařizovati, poněvadž se to dá Latorici, a jiným švindléřům, kteří dodávali pražce tak, že z toho vznikla pražcová aféra. Proč je nedodávají? Státní statky a lesy mají přece armádu úřednictva, mají pily, dráhy a všechno možné, takže by se na to mohly zaříditi. Každý rozumný občan by se tázal, proč jeden státní podnik, státní statky a lesy, nedodává druhému státnímu podniku, státním drahám? Odpověď je velmi snadná. Kdo by vyplácel provise a jak by se zaúčtovaly, když státní lesy a státní statky mají veřejné účtování? Proto se to musí dáti Latorici a druhým podvodníkům. Kolik se při tom zaplatí bez účtování, je neznámo, a proto tito podvodníci dodávali ministerstvu železnic. Kolik se při tom zaplatilo, mohl by vám říci p. inž. Vojáček z ministerstva železnic, který vyšetřoval tyto věci. (Sen. Nejezchleb-Marcha: Z čeho jste sanovali svá družstva v Čechách? Víš to?) Nevím o ničem špatném. Vy jste byli sanováni napřed, vy jste napřed se svými družstvy vyčerpali sanační fond a my jsme musili čekati, až se zase něco v sanačním fondu z prostředků družstevních nashromáždí.

Pan dr Šmeral zde kritisoval naši národní obranu, že při státních dodávkách příliš favorizuje Vítkovice a škodovku. Naše nár. obrana je až příliš rigorosní při zadávání dodávek pro vojsko. Pří dnešní bídě o výdělek každý živnostník se nutí, aby část práce dostal, proto podbízí, a jen ten, kdo je nejlacinější, dostane státní dodávku. Když na ní prodělá, je to vedlejší věc, po druhé na ní prodělá druhý, po třetí prodělá třetí, zkrátka naše nár. obrana je příliš rigorosní při zadávání vojenských dodávek pro armádu, takže nelze ji tu vyčítati, že by snad nějakým způsobem úřednictvo někomu stranilo nebo podobně. Pokud se týče Vítkovic a Škodovky, to už je jiná kapitola. Tu jsou jiné živly, tu jsou jiné vlivy a jiní rozhodující pánové, než ti, kteří rozhodují o dodávkách, které dostávají živnostníci, a pak nelze viniti úředníka a vůbec nár. obranu, pak tu lze viniti ten systém, který se dnes na exploitaci republiky zakořenil.

Velectění, naše nár. obrana má sídlo v Dejvicích, ale chtěl bych říci, že nár. obrana nemá býti jenom v Dejvicích, nár. obrana má býti v myslích a srdcích všech občanů republiky. Nár. obrana má až do krve a morku proniknouti každého, kdo v tomto státě žije a žíti chce. A proto také se má prováděti t. zv. předvojenská výchova, proto se dělají samaritské kursy a pod. Při tom bychom mohli my přednésti zase řadu stížností. Když tělocvičná jednota Orel, která nejdříve začala s předvojenskou výchovou, na př. v Třeboni... (Sen. Sechtr: Nedělej se směšným v tomto ohledu, to byl Sokol!) Vůči tobě bych se dělal směšným!

Když na př. v Třeboni tělocvičná jednota Orel chtěla pořádati určité akce pro předvojenskou výchovu, okr. hejtman to nepřipustil; stejně tak v Benešově. Tam na agrární schůzi přijde a hlásí se okr. hejtman řečníkovi. Máme jiné stížnosti. Při nedělních kursech samaritských a obraně proti leteckým útokům jsou přítomni hasiči a jsou to, řekněme, z 90 % katolíci. A tyto kursy jsou zařazeny tak, že se konají hned v době služeb božích. Až bude potřebí brániti stát, budou to katolíci, kteří budou stát brániti. (Sen. Sechtr: Ale ne lidovci! Neříkáš, ve které straně! Jsou katolíci, ale nejsou z tvé strany!) Do všeho nemusíš řvát, bez tebe by se to docela dobře obešlo.

Budou to katolíci, kteří budou nejvíce stát brániti a každý katolík je si vědom, že v neděli má býti přítomen bohoslužbám. A proto tyto kursy nemají se konati v době, kdy se konají v městě bohoslužby, snad by stačilo, aby katolíkům, i těm vašim - vyjma tebe - byla umožněna návštěva bohoslužeb.

Je potřebí posíliti srdce občanů. Polský spisovatel Sienkiewicz, když dopsal velkolepou trilogii, na konci praví: Tím končí se řada knih psaných v době několika let s nemalou prací pro posílení srdcí. Tedy on chtěl, aby v době, kdy bylo Polsko rozděleno do tří států a úplně přišlo o svou samostatnost, byla srdce Poláků posílena tím, že mu předváděl nejkritičtější a nejhorší doby z historie Polska, chtěl, aby se pozvedlo srdce Poláků, jak praví jejich píseň: Ještě Polska nezhynula! Tak také je potřebí, aby byly i u nás srdce a mysli lidí pozdviženy. Nemůžeme potřebovati skuhralů, kterých zde máme až příliš mnoho.

Včera tu pan dr Šmeral vypočítával, že Němců je 84 milionů, nás 15 milionů a z toho tolik a tolik milionů Němců, tedy dělá také takového skuhrala. Zapomíná na naše spojence, Francii, Rusko, tedy vlastně sám podceňuje ruskou pomoc z té své druhé vlasti, k níž přilnulo jeho srdce. Takových skuhralů nemůžeme potřebovat.

Velectění, vzácná slova pana presidenta státu, abychom se nemýlili, že snad máme nevýhodné hranice, že je máme 12 století a že jsme se pořád udrželi, jsou slova, která by si měl každý zapamatovati, poněvadž byla pronesena s nejvyššího místa a mají na mysli pozdvihnout srdce lidí.

Ale při tom se u nás trpí takové živly, které jsou vlastně ustavičně traviči studní. Především jsou to fašisté. Zde v Praze, v posl. sněmovně, přisluhují agrárníkům, a venku rozvracejí všechny strany a otravují srdce a mysli lidí. Toto otravování se šíří dále a jde tam, kde by to člověk nejméně čekal.

Dnes týden jel jsem z Prahy z Wilsonova nádraží motorovým vlakem do Tábora v l hod. 12 min. Ve voze proti mně seděl železničář a četnický praporčík neznámého jména. Nestaral jsem se o ně a tito dva lidé vedli spolu hovor, nad nímž jsem žasl a trnul, jak je možno, aby zaměstnanci státu, železničář a četnický praporčík, takto mluvili. Ignoroval jsem jejich hovor a nevmísil jsem se do něho, poněvadž odporovat jim by znamenalo: Pane, legitimujte se, a udělat na ně trestní oznámení. Řekl jsem si, že je nedůstojno senátora dělat policajta, a pak jsem si myslel, ať poznám, jak lidé smýšlejí. Je chyba, chodí-li politikové jenom do Obecního domu a ke Zlaté huse; je potřebí, abychom šli mezi lid. Není dobře jezditi jenom v I. třídě, nýbrž také ve III. a slyšet lid. A tu člověk trne, jak jsou otrávena srdce a mysli lidí, ale jak i ta národní obrana, která má býti v každém srdci a mysli, se nám tají. A to dělají živly, které přes zákon o rozpouštění stran naše vláda trpí, poněvadž agrárníci v nich mají přisluhovače, poněvadž pro případ nějaké kombinace Henlein-agrární strana by tu bylo 6 hlasů k dobru.

Fašistická strana provádí zvýšenou agitaci, schůze stíhá schůzi, schůze důvěrné, mezi čtyřmi stěnami, četníci jdou, rozpouštějí, kontrolují - a při tom oni se jim smějí. Dnes schůzi rozpustí, zítra se sejdou a formální závadu odstraní, poněvadž vědí, že ministr vnitra, ač má možnost je rozpustit, je nerozpustí. Jejich agitace jde tak daleko, že stoupenci těmito traviči otrávení říkají: Až přijde Hitler, ten to spořádá! Na Gajdu už nespoléhají, poněvadž vidí, že Gajda je člověk neschopný, že je to dobrodruh, a dobrodruh jakživ nic kloudného neudělal. Proto čekají přímo na Hitlera a prosím, tohle se nám líhne v nitru našeho národa za té doby, kdy máme a budeme mít zákon o rozpouštění stran! Je to soustavné podrývání vzájemné důvěry, šíření nenávisti v občanstvu, i nenávisti k vlastnímu státu.

Podle zákona o obraně státu dostane se obcím zvýšené pravomoci. Obcím se ukládají veliké úkoly, ale dává se jim také zvýšená pravomoc. A tu je otázka, kdo to v obcích bude provádět. V takových chvílích je potřeba, aby v čele obcí byli lidé nejlepší z nejlepších, aby majíce velkou moc na jedné straně a velkou odpovědnost na druhé straně, té své moci nezneužívali, aby dali státu, co mu patří, ale lidem zbytečně neubližovali. Ale velectění, jestliže umožníme tím, že se trpí fašistická strana, aby se nejspodnější živly, lidé, kteří jsou budižkničemu a kteří se soustřeďují v těchto organisacích a otravují druhé, dostali do obecních zastupitelstev, do jakých, rukou se to potom obce dostanou? Pravda, zemský úřad nepotvrdí starostu, je-li fašista, ale starosta všechno nezmůže, starosta není vším, potřebuje podpory v občanech, v obecním zastupitelstvu.

Já jsem byl z jara 1919 starostou po 7 roků, nežli jsem byl zvolen poslancem, já tudíž vím, co to je za hroznou obtíž v takových dobách být starostou, dáti to, co úřady vyžadují, a při tom zachovati nestrannost, právo a spravedlnost v obcích. Všichni váleční starostové to odnesli, všichni byli vyhozeni, okresní hejtman však, který jim nařizoval ty a ty věci, zůstal na svém místě, nebo jestliže zvláště drakonicky postupoval, byl přeložen na okres jiný, ale starosta, který plnil příkaz okresního hejtmana, musil odejíti jako nejhorší člověk, jako vyvrhel v obci. Zákonem tímto bude za války dána obcím velká pravomoc a proto potřebujeme, aby byli z této pravomoci vyloučeni lidé, kteří jsou traviči studní, kteří rozvracejí poměry v obcích, ve stranách, kteří rozvracejí vůbec poměry v našem státě.

Mluví-li se o stranách nespolehlivých a státu nebezpečných, vždycky se myslí na komunisty. Je to klamný názor. Vždyť ti komunisté nejsou tak zlí. Podívejte se, v druhém volebním období měli 41 poslanců, byli na druhém místě co do síly stran, a co způsobili? Pár kraválů, které stát stály hodně peněz tím, že se musilo vždycky dislokovat četnictvo, aby je udrželo na uzdě, ale nic světoborného neprovedli a jejich vůdcové, když bylo zle, schovali se pod postel nebo pod piano a také nic neprovedli. (Výkřiky sen. Zmrhala.) Kdežto fašisté, když se ve volbách objevila zpráva, že mají 6 poslanců, už se chystali: teď půjdeme na záložny! Komunisté měli 41 poslanců a schovali se, nedělali nic, nikoho neohrožovali, záložny neloupili, nekomunisovali majetek, ale fašisté, když měli 6 poslanců, už se chystali, že půjdou na záložny. Komunisté jsou idealisté, jsou fanatikové svých ideí. Přicházím dosti často do styku na schůzích s komunisty. Řekl jsem jednomu: "Proč si tak škodíte? Vy jste pronásledován pro své idee, nemáte z toho nic, snad z vašeho programu za 50 let někdo něco bude mít, ale bude to docela v jiné formě, proč se tak obětujete, proč si tak škodíte?" - On mi odpověděl: "Je to moje přesvědčení, někdo se musí obětovat, aby do dnešní společnosti nalil nové krve". (Hlasy: Víra tvá tě uzdravila!) To jest jejich věcí, oni jsou vášnivci ideí. Ale fašisté přejímají ten program, který komunisté opustili, oni přejímají zároveň všechny konfiskační programy, chtěli by se dělit a na účet zámožných vrstev by se chtěli obohatit.

Zákon o obraně státu byl zde podroben velké kritice a mnozí v něm vidí veliké nebezpečí. Já bych chtěl říci, že pro případ, dojde-li k válce, bude daleko lépe, budeme-li tento zákon mít, než kdybychom neměli vůbec žádný zákon, poněvadž za války mlčí nejen musy, ale také právo. Za války si nejvyšší velitelství pomáhá samo. Však jsme to viděli za Rakouska, kdy nebylo žádného zákona na obranu státu a kdy se nakvap dělaly různé výnosy a nařízení, podle kterých se postupovalo a dělalo, případně nedělalo, nebo se dělalo více, než zákon dovoloval. Jestliže dáme státu zákon na obranu státu v dobách míru, v klidu promyšlený, který může opatřiti státu všecko, co potřebuje, pak doufám, že kdyby ho bylo potřebí, nebylo by potom nutno jej přestupovat a že by v mezích tohoto zákona mohlo se dát státu všechno, co potřebuje, a při tom by občané nemusili státi mimo zákon.

Jenom bych si přál tolik, aby k použití tohoto zákona vůbec nedošlo, ale když by toho bylo potřebí, aby se nemusilo dělati nic více, než co zákon dovoluje.

Je pravda, že zákon omezuje práva jednotlivcova, ale lidské tělo v dobách, když je člověk zdráv, dává pozor, aby se tělu dostalo všeho, čeho potřebuje, a na druhé straně, když přijde nemoc, třebas 14 dní nejí, zápasí v horečkách a tělo žije ze své podstaty, poněvadž je tu nemoc, výjimečný stav, tedy také ve válce musí zájem státu ustoupiti zájmu kolektiva, zájmu celku, a proto nemůžeme chtít, aby byla zachovávána ve válce všechna práva, která se zachovávají v době míru.

Jedno ještě bych si přál. V zákoně sice stojí, že práva Národního shromáždění zůstávají nedotčena. To v poslanecké sněmovně bylo úspěchem lidové strany. Je však otázka, bude-li parlament svoláván. Poslanci a senátoři jsou povinni konati službu vojenskou tak jako každý jiný a někteří páni pokládali osvobození členů Národního shromáždění od vojenské povinnosti za výsadu odiosní, příhanlivou. Ale právě to je zase výsledek toho, že u nás jsme nechali příliš rozbujnět ty, kdo otravují studně, jak jsem o nich mluvil, kteří by hned řekli: Ejhle, poslanci a senátoři sami sebe osvobozují od vojenské služby ve válce, ale kteří zapomínají, že ve válce by jich právě nejvíce potřebovali, aby byli na stráži v tom případě, kdyby vojenská správa nebo některý její člen porušoval zákon, který státu na jeho obranu dáváme. Když v r. 1917 byl svolán rakouský parlament a když posl. Stříbrný tam vylíčil ta hrozná zvěrstva v koncentračním táboru, jistě že se tenkráte nějaká náprava stala. A tak také nad výstřelky, které by se za války mohly objeviti, má bdíti parlament a má je znemožňovati. Ale my očekáváme, že pan president státu, který je znám jako pán velmi demokratického smýšlení a jemuž náleží svolávati a rozpouštěti Národní shromáždění, kdyby za jeho presidentování došlo k použití zákona na obranu státu, sám by jako nejvýše povolaný dbal práv Národního shromáždění, aby práva Národního shromáždění nezůstala jen na papíře, aby zůstala nedotčena, nýbrž aby také nedotčena byla v praksi k prospěchu národa, k prospěchu státu a budoucího našeho vítězství, pokoje a míru. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má dále p. sen. Kostka.

Sen. Kostka (německy): Slavný senáte!

Chtěl bych zde při poradě o tomto důležitém zákoně výslovně prohlásiti, že se pro svou osobu připojuji k prohlášení německé křesť.-sociální strany lidové. Státu budiž dáno, co státu náleží, a národům budiž dáno, co národům v tomto státě náleží. Ale snad je chybou, když se zde zabýváme jen zákonem a nepřihlížíme alespoň několika slovy k politickému vývoji, který vedl k takovémuto zákonu. Mluvilo se o tom, že je to jen druh psychosy, nervosa úzkosti anebo něco podobného. Myslím, že to bylo řečeno v posl. sněmovně. Nejsem naprosto toho názoru, jsem spíše tohoto názoru: je to rozbití mezinárodních smluv, násilná politika, která se stále víc a více vzmáhá nejen v Evropě, vznik diktatur, tyto věci to jsou, které konečně vedly k tomu, že se státy isolují, že demokracie ustupuje: do pozadí a že se již jen pomýšlí na obranu toho, co se zove státem. Z toho nutně vznikají zákony na obranu! státu a dochází z toho nutně k branným pohotovostem.

Pánové! Viděl jsem v poslední době obraz, a musím říci, s jistým vnitřním pohnutím. Na tom obraze je zemřelý říšský kancléř německý Stresemann, Briand za Francii, náš president Beneš a Chamberlain. To bylo kdysi možno, když se demokracie domnívala, že může vzíti do rukou rozvoj národů. A tehdy bylo možno také všechno jiné, co dnes je holou nemožností. Slyšíme zde neustále: Ano, proboha Hitler, Hitler, Hitler, Henlein, Hitler, Hitler, Henlein! Ptejte se jednou říšských Němců. Mluvil jsem nedávno s jedním: "Vy venku mluvíte pořád o nacistech, já jsem projel půl Německa a nenalezl jsem žádného nacistu." To je ovšem paradoxní, zajisté, vím, ale ukazuje to, jak se hnutí může převrstviti a také se převrstvuje. Že ovšem také tam jsou proudy, které jen připravují válku, o tom jsme také zde úplně přesvědčeni, proti této politice násilí nutno bojovati.

Bylo v dřívější době možno - když jsme ještě mluvili o demokratické Evropě - že jsem se sám společně s dřívějším ministrem Külzem radil, jak bychom v Evropě mohli vytvořiti na demokratickém podkladě kulturní společenství, jak bychom to mohli učiniti, aby Čech podporoval Čecha venku, Němec Němce zde, zjevně, před očima všech, nikoli potají. Šli jsme společně do Ženevy a mluvili jsme o této otázce v Ženevě. Nebyla to žádná velezrada, měli jsme společně své přednášky, Löbe, jistě demokrat, přišel sem a měl v Praze přednášku, vznikal znenáhla vývoj demokracie ke spolupráci evropských národů.

Zažili jsme to zde ve státě sami, naproti v parlamentě a také zde u nás v senátě; nejdříve byla romantická doba sebeurčení, pak přišli reální moudří lidé, a k těmto reálným moudrým lidem patřil především starý sedlák Křepek, k nim patřil Spina, Mayr-Harting a ministr dr Czech. Tito lidé vstoupili na reální půdu a přiblížili se. Je nejvýš nespravedlivé, když se dnes říká o zemřelém hodném sedláku Křepkovi, že vedl německý lid do neštěstí, jak jsem nedávno musel čísti v jistých německých novinách. To je falešné stanovisko. Měl pravdu, že musíme státi na půdě státu, ale poctivě spolu vyjednávati, poctivě spolu jíti, neboť všechna tato politika násilí vede k zániku menšin. To je mé plné přesvědčení, a když dnes čtu cifry z poslední doby - dobré přátelství Polska s Německem! - ale ve středním Polsku je z 50 tisíc dětí jen 1.000 dětí v německých školách. Vedla zde politika násilí k udržení, spřátelení a uspokojení národů? Nikoli. Je zločinem proti národům a musí především postihnouti slabé části národa, menšiny, půjde-li takto dále. V Poznaňsku a Pomořansku bylo zrušeno 19 německých škol a 7 dalších bude zrušeno v červnu. Jsou to ti dobří přátelé, kteří se takto podporují? Tažte se jednou, co se děje v jižních Tyrolích! žádný sedlák, kterému bylo jmění odňato vyvlastněním, nemůže nabýti německého majetku, jen Ital může ho nabýti! Anebo v Jugoslávii, kde se také vyvíjí přátelství nad přátelství: také zde politika násilí; v Maďarsku tomu také není lépe, nehledě vůbec k Litvě a jiným státům. Tento vývoj je největším nebezpečím pro menšiny ve státě, a proto ho musíme odmítati a podáváme ruku každému, kdo na demokratickém základě chce tento stát dále vésti a brániti.

Pánové, není mnoho říci. Ne všechna vina postihuje ty, kteří stojí na německé straně, i když míníte říšské Německo. Musíte se také sami bíti v prsa a říci, co se v poslední době stalo. Jistě to nebyla vždy správná cesta. Vzpomínám si tu, jak jsem asi před měsícem seděl pohromadě se starým sedlákem Křepkem a jak řekl: "Vidíte, zde jsem dostal nějaký výnos, mám tu jako starosta Litoměřic udati bernímu úřadu všechny lidi, kteří mají nějakou městskou dodávku. To seberu obraz Masarykův, který visí na stěně, a opustím své místo jako starosta, toho neudělám." Jistě přechodný zjev, berní úřad, který nedovede postupovati demokraticky, ale také všechny úřady, nejen okresní hejtmanství, také berní úřady musí si přivyknouti demokratický postup vůči občanům. To se musí vychovávati, neboť v dnešní hospodářské krisi není člověk naladěn k přátelství, nýbrž k násilnosti, k odmítání, k tomu, co naproti hlásají komunisté. Směřuje tam; a fašisticky? Slyšíte-li dějiny Ruska od těch, kteří tam byli, anebo pročítáte-li si v knihách dějiny Ruska, pak vidíte, že také tam došlo k politice násilí, která se snad může vyvinouti demokraticky, což všichni doufáme, která však dnes nedosáhla ještě této výše.

To jsou mé krátké poznámky k zákonu. Souhlasím zde úplně s presidentem Benešem, který prohlásil, že největším nebezpečím poválečného vývoje jest ovšem válka, ale nesmí již býti války.

Nesmí zajisté dojíti k tomu jako ve starém Rakousku, když r. 1914 byl vystřílen prach a nikdo nevěděl, kde vzíti nový. Tato hospodářská opatření se, musí připravovati. Ale otázku nespolehlivosti nutno projednávati s největší opatrností, s největší ochotou a s největší svědomitostí. Neboť za nespolehlivého může býti prohlášen jen skutečný zločinec proti státu anebo někdo, kdo se dopustil nedbalosti. Nesmí se toho využíti k denunciacím. Doufáme, že také v tomto směru můžeme demokraticky postupovati, a já sám, jenž jsem měl jednou proto, že jsem v Liberci stiskl ruku právě zmíněnému Külzovi, obžalobu v parlamentě pro velezradu, vím, že takovéto věci nemusejí vždy dopadnouti tragicky. Musíme však býti opatrni, aby některý denunciant nemohl třeba stisknutí ruky použíti hned k tomu, aby dotyčný mohl býti prohlášen za nespolehlivého a poškozen a zničen ve své existenci.

Musíme dále všichni společně pracovati, aby odtud, když jmenujete střed - zde je přece také jakýsi střed, sbíhá se zde mnohé v této republice - tato země jen nejpřísnější neutralitou na všechny strany a navázáním nových nitek a posílením starého demokratického smýšlení také u těch, kteří ho dnes více nemají, zase byla posílena, aby tak zase mohla býti utvořena demokratická Evropa. Nejpřísnější neutralita je nejdůležitější otázkou budoucnosti.

Nezapomínejme při tom - a to kladu obzvláště na srdce všem, kdo pracují v sociálních otázkách, ale také ministerstvu financí - na toto: Obrana státu je možná, jen když jsou zde lidé. Cifry jsou velmi na pováženou. Slyšíte-li, že jsme r. 1923 měli přebytek porodů 170.000, r. 1935 však jen 65.000, pak je to velmi na pováženou, to je o 61 % méně. Při tom ale lidé přece uzavírají sňatky, ne o 61% méně; sňatky sice také poklesly, ale jen o 20 %; je také mnoho nemanželských dětí, to jest ještě štěstí. Zde je potřebí pomoci. Této pomoci je potřebí jednak u úředníků, snad musí také nastati všeobecná podpora rodin s velkým počtem dětí. To se bezpodmínečně uznává a obzvláště nyní, v těžké době nouze. Když někdo sám jako správní orgán každého dne vidí tuto nouzi se přibližovati, když vidí, jak přicházejí s dětmi lidé, kteří dnes ještě jsou dobře oblečeni, kteří tyto děti vychovali a nyní nemohou více dále, pak musí si říci, že tyto početné rodiny musí býti podporovány, a to státem. Myslím, že v tom bude spočívati hlavní otázka naší sociální péče, abychom tuto otázku prakticky upravili zákony. Také úředníci nemají býti vychováváni k systému pouze dvou dětí tím, že přídavek na děti 1.800 a 1.200 Kč - u druhého dítěte - přestává. Musí míti možnost uživiti také větší rodinu a dostávati přídavek na děti. Vdova ho dostává, úředník po dobu služby nikoli.

To jsou mé krátké poznámky k tomuto důležitému zákonu. Doufám, že pro tuto republiku nebude potřebí zásady: "Si vis pacem, para bellum", že naopak je potřebí věřiti v demokracii a do posledního ji hájiti. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. sen. Sehnal. Dávám mu slovo.

Sen. Sehnal: Vážený senáte!

Řěšíme dnes velmi důležité zákony. Jak důležité jsou, je nejlépe viděti z řady řečníků, přihlášených ke slovu. Můžeme konstatovati, že se celkem málo rušivě zasahuje do debaty, z čehož je viděti, že všichni cítíme tíhu, která na nás dnes leží. Je to příjemné, vidíme-li že za těmito předlohami stojí velká většina našeho sboru, národa i obyvatelstva tohoto státu. Ale řekl bych, kdyby se osud vtělil dnes v člověka, že bychom viděli na jeho ústech ironický úsměv při poslouchání řečí z úst, která mluvila jindy jinak. Tolik řečí bylo o věčném míru, tolik jsme po válce důvěřovali, že lidstvo, které tak krvácelo, nebude ani schopno dáti možnost nové války, věřili jsme, ale, vážený senáte, lidstvo se zmýlilo, zmýlili se ti, kteří věřili ve věcný mír, kteří měli důvěřivost ve smlouvy a neomezenou víru ve Společnost národů. Všecko selhalo.

Byl jsem členem branného výboru senátu od r. 1920 až do ukončení minulého volebního období a vzpomínám, kolik práce, kolik přemlouvání a výkladů jsme slyšeli z úst různých pánů ministrů a zástupců národní obrany, když bylo poukazováno, že dáváme nedostatečné prostředky na obranu národa. Dnes titíž lidé, kteří se tehdy stavěli proti tomuto rozumnému řešení, mluví jinak, mluví pro to, poněvadž je nebezpečí přespříliš blízké. Naše stoprocentní touha po míru jistě nestačí změniti mezinárodní poměry. Víra v lidskost a humanitu již dávno selhala. Proč? Promiňte mi, vážený sbore, ale zdá se mi, že člověk je mezi ostatními tvory velmi často dravcem nejbrutálnějším v touze po ukojení svých tužeb nebo v touze pomstíti se. A výsledek: velmi často vražda. Vždyť to slyšíme i tady. Lidstvo je samá touha po boji. Vždyť jsme již několikráte slyšeli, že je potřebí boje, boje v národě, vrstvy proti vrstvě. Tedy je to něco tak příliš lidského, že s tím musíme vždy počítat. A co platí o člověku jako článku národa a státu, musí platiti o národech a státech. I ony následují cestu jednotlivce; mají-li určité touhy, které nejsou uspokojeny, nebo mají-li určité touhy po odvetě a pomstě, připravují válku.

Dnešní předlohy zákonů jsou jistě stoprocentně nutné, řekl bych, že jsou také dobré, a jejich provádění vkládáme do rukou, jež jistě nezklamou ani zájem státu, ani spravedlivá práva občanstva. Je potřebí, abychom svou brannou přípravu doplnili, abychom však také doplnili duševní a mravní přípravy. (Tak jest!) Je třeba posilniti víru lidí dalšími opatřeními, zejména hospodářskými. Je třeba opatřiti lidu práci, postarati se o skutečně nezaměstnané, při tom ovšem se také postarati o uchování mravů, které jsou nynější praxí značně porušeny. Je třeba zapojiti všechny síly hospodářské, řekl bych, že ani peníze nesmějí zaháleti, a proto bude třeba zapojiti do tohoto národohospodářského dění všechny složky, abychom měli dostatečných prostředků pro všechny povinnosti, které se dnes na nás kladou, aby také Národní banka byla jiným způsobem zapojena do národohospodářského života, než tomu je dnes, poněvadž konec konců oběh peněz je to, od čeho závisí všechno ostatní.