Jiná otázka: K čemu německé zbrojení? Kdo ohrožuje Německo? Chce někdo Německu něco vzíti z jeho země? Nikdo na to nepomýšlí. Můžeme tudíž jen míti za to, že toto zbrojení slouží útočným účelům. Je tudíž po našem názoru povinností každého státního občana, povinností každého, kdo uznává stát, demokracii, povinností každého, kdo bojuje proti fašismu, hlasovati pro tento zákon, i když jsme si vědomi jeho nedostatků. Mimořádné poměry vyžadují souhlasu s tímto zákonem, i když v něm leccos je tvrdé a nejasné. Podíváme-li se po jiných státech, shledáváme, že tam jsou tyto zákony mnohem tvrdší, mnohem ostřejší a že se provádějí mnohem krutěji. Trest smrti, který se zde žádá v zákoně o vyzvědačství, neodpovídá našim zásadním názorům a dáváme k tomu jen těžce své svolení. Ale uvážíme-li, jak se v našem sousedství vraždí lidé jen pro jejich politické smýšlení bez jakéhokoli rozsudku, pak myslím, že také v tomto směru možno v této mimořádné době zaujmouti jiné stanovisko, nežli jaké jinak zásadně zaujímáme.
Naši sousedé nejsou nikterak tak mírumilovní, jak se nám to někdy líčí. Agitační vlna, která až k nám doráží, vykazuje úspěchy bohužel také u nás. Přes to chtěl bych však varovati pravé křídlo českých stran, aby neoznačovaly za irredentisty všechny Němce v sudetskoněmeckém území a také ty, kteří dne 19. května 1935 dali sudetskoněmecké straně své hlasy. Tento názor byl by krajně škodlivý a neprospěl by obraně státu. Odmítáme tento názor, i když přiznáváme, že v jistých vůdcovských kroužcích a v jistých svazech, jakož i v jistých orgánech tisku se kují pikle s Hitlerovým Německem. Řeč Henleinova v Londýně a článek Henleinův, kde si pevněji zavazuje přilbu, resp. pruskou piklhaubnu, dává nám dost látky k přemýšlení. Ale mezi statisíci lidmi, kteří dne 19. května 1935 volili druhou stranu, jest velmi, velmi mnoho těch, kteří by se při vážném rozhodování přece spíše rozhodli pro demokratickou svobodnou republiku, ve které mohou žíti jako lidé, a kteří by barbarství a bezpráví v jiném státě také skutečně zamítli.
Zákon o obraně republiky je zkušebním kamenem pro loyální smýšlení těch, o jichž loyalitě se stále pochybuje. Uvidíme přece, jak se věci vyvinou. Vrátil bych se zde ke slovům, která jsem pronesl ve své řeči v posl. sněmovně r. 1930: Obrana státu jako taková nemůže se díti jen zbraněmi, pomocí dobrých spolehlivých generálů a vojáků, nýbrž nutno venku v pohraničním území vytvořiti duševní frontu, která obranu státu podporuje a která pro obranu státu je krajně důležitou.
Při této příležitosti musíme samozřejmě vzíti v úvahu hospodářské, národnostní a politické poměry v Evropě. Nečiníme tak teprve od dnešního dne. Naše práce přinesla nám také potřebné úspěchy. Máme za to, že stát musí chrániti především demokratické lidi v pohraničním území, že nutno zabrániti nepřímo tlaku Hitlerově a přímo tlaku Henleinovy strany na naše svobodné, demokratické lidi. Musíme, chceme-li brániti stát, vzbuditi všeobecný zájem pro stát a obzvláště v pohraničním území vytvořiti hospodářské, kulturní a politické předpoklady. Malicherné šikany byrokracie a ostře šovinistická práce těch pánů z českých stran, kteří jinak venku kují pikle s jinými, jsou obraně státu na překážku a oslabují obranu. Naše požadavky pro dělníky v pohraničním území, naše požadavky hospodářské a politické nejsou také z dneška nebo ze včerejška, nýbrž hájíme je již dávno a úspěšně. Při tom třeba dbáti také toho, aby už přestaly malicherné šikany, které se přiházívají u narukovaných. (Výkřiky. - Hluk.)
Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.
Sen. H. Müller (pokračuje): žádáme více blahovůle a ohledů ke skutečným sociálním poměrům při přeložení do náhradní zálohy, změnu názoru, že členové odborových organisací, kteří béřou podporu podle gentského systému, když narukují ke cvičení ve zbrani, mají ztráceti podporu; všechny tyto malichernosti vytvořují náladu, která prospívá straně, jejíž loyalita dnes dosud nejeví se býti nikterak zaručenou. (Výkřiky.)
Přejeme si především, aby při tomto zákoně, u kterého jsme pomocí koaličních stran a obzvláště spoluprací německé soc. demokracie vyloučili anebo změnili nejpovážlivější paragrafy, totiž §§ 19, 20 a 21, nedocházelo u byrokracie okresních a zemských úřadů k žádnému zneužívám. Sudetskoněmecká strana psala ve svých listech, že ona to byla, která způsobila tyto změny. Víte, dámy a pánové, sudetskoněmecká strana dělá vůbec venku všechno, ale nikoli ve skutečnosti, nýbrž agitací a ústy. Zde se u sudetskoněmecké strany mluví mnoho o ochraně dělníků. To je velmi důležité a tuto ochranu žádáme také my, ale sudetskoněmecká strana nemá morálního práva mluviti o ochraně dělníků, neboť ti pánové, kteří zde vždy říkají, že se nemá kázati nenávist, že se nemá nenávist stupňovati, ti v německém okrajovém území způsobili pocit nenávisti, vystupňování nenávisti, jakého zde ještě nikdy nebylo. (Výkřiky. - Hluk.) Netoliko proti příslušníkům jiné národnosti, nýbrž namnoze proti lepším Němcům, kteří si uchovali své politické smýšlení. Oni vystupňovali nenávist proti dobrým Němcům, kteří snad pro němectví vykonali již více nežli tato nová strana a její noví vůdcové.
Henleinovští továrníci, úředníci a dílovedoucí terorisují venku demokratické elementy takovým způsobem, že to již volá do nebes a je nejvyšším stupněm nenávisti, když někdo chce politické smýšlení zaháněti hladem, když někdo chce politické smýšlení vynutiti hladem. Je tomu tak nejen v závodech, nýbrž i u malých prací, jež vykonávají nezaměstnaní, se již politicky prosívá. Ve Šluknově se na vývěsní tabuli sudetskoněmecké strany napsalo: Kamarádi, kteří chtějí nositi uhlí, chtějí něco dělati, hlaste se v kanceláři sudetskoněmecké strany. - Táži se vás: Má sudetskoněmecká strana také již zprostředkovatelnu práce, nestačí jim zprostředkování práce svazu Bund der Deutschen a svazu německých turnérů, jež této politické straně koná služby přidavačů tím, že přijímá jen pravé nacionalisty, a soc. demokraty vyhazuje? To je nenávist. Bund der Deutschen, který se vždy tváří neutrálně, a ve skutečnosti je filiálkou Henleinovy strany, chce dokonce u česačů chmele - pane Bocku, poslouchejte! - pod vedením pana faráře Wehrenpfenniga, který by měl kázati křesťanskou lásku k bližnímu, dělati politické rozdíly, aby práci dostal ten, kdo se skloní před sudetskoněmeckou stranou, avšak žádnou práci ten, kdo je upřímným socialistou. Myslíme, že je svrchovaný čas, aby se s tímto terorem přestalo, neboť jinak sáhneme v jednotlivých případech k svépomoci, to budiž pánům řečeno! (Výkřiky sen. Bočka.) Pane Bocku, vy můžete mečeti jak chcete, skutečnost zůstane skutečností. (Sen. Bock [německy]: Sudetskoněmecká strana vás netěší!)
Dvojí tvář sudetskoněmecké strany projevuje se u tohoto zákona zcela obzvláště. Sudetskoněmecká strana bude hlasovati pro některé části tohoto zákona, pro některé nikoli. Velevážení! Zde vidíte křivé rameno sudetskoněmecké strany; podle potřeby, zdali je to v Praze, kde u jistých českých pravicových stran chtějí míti dobré oko, anebo venku v pohraničí, kde musí vyhověti mentalitě Hitlerově, vytahuje se pravé nebo levé rameno. Kde kdo v pohraničním území... (Výkřiky.) To vám všechno nic nepomůže. (Sen. Bock [německy]: To můžeme před lidem zodpovídati!) Vy nemáte odvahu hlasovati pro zákon, protože by vás vaši Hitlerem nadšení mladíci vyhnali. (Výkřiky. - Hluk.) To je německá kultura! (Německé výkřiky senátorů sudetskoněmecké strany: Udělejte volby!) Měli jsme volby a byli jsme velmi spokojeni. Ano, když mluvíte o volbách! Při těchto volbách jste zase jednou dosáhli vrcholu sprostoty a lži. Radil bych pánům všech stran, aby četli volební agitační spisky Henleinovy strany z duchcovsko bilinského okresu a dávali pak pozor, když ti pánové říkají: Nemáte rozsévati nenávist! - Tyto volební letáky jsou dokumentem hanby pro německé kulturní snahy, jež druhá strana prý vždy přináší. (Německé výkřiky něm, soc. dem. senátorů: Říškoněmecké metody!) Ano, říšskoněmecké methody, Goebbelsovy metody! "Panství socanů, 17 roků rudé havěti!" atd. se tam praví. Desetitisíce německých dělníků, kteří bojují za své přesvědčení, kteří přes teror zachovávají své přesvědčení, svou věrnost ke státu, označili jste za rudou havěť. To jste si vypůjčili od Goebbelse a Hitlera. Na jedné straně se požaduje spolužití a vytvoření důvěry k českému společníkovi, aby se konečně šlo společnou cestou - ovšem s přilbou na hlavě, jak praví Henlein, to asi nepůjde. A vybudovati tuto důvěru zabraňuje stále právě Henleinova strana, přes všechno své ujišťování. Politické útraty voleb z května 1935 musí bohužel platiti Němci, užitek z toho mají šovinisté, stojící na pravém křídle českých stran, s nimiž, vy z Henleinovy strany, zachováváte jinak velmi dobré přátelství. (Sen. Bock [německy]: Poněvadž to jsou nacionální Češi!) Nikoli, ne proto. (Výkřiky sen. Bočka. - Hluk.) Vy mne svým křikem nezastrašíte!
Politickou neobratností sudetskoněmecké strany bylo mnoho zbořeno, co jsme v letech 1929 až 1935 vystavěli. Všechna politická rozhodnutí - vzpomínám na zahraniční exposé tehdejšího ministra věcí zahraničních dr Beneše, vzpomínám na rozpočtová hlasování, vzpomínám na volbu presidenta a na propracování tohoto zákona. Takovéto stanovisko nemůže nikdy na druhé straně vzbuditi nějakou důvěru. Zaujměte přece jednou jasné stanovisko! (Výkřiky sen. Bočka.) Proroctví věštce Bocka nebereme vážně.
Pánové, studujte nejprve dějiny socialistického boje a dějiny politiky a pak dodejte k tomu, že to byli soc. demokraté, kteří z bezprávních mzdových otroků učinili dělníky svobodnými státními občany a dobyli pro ně těch práv, kterých vy dnes zneužíváte. Vy říkáte: Pryč s třídní nenávistí! Ale co z toho vzejde, to jsou již věci, které s lidskostí nemají naprosto nic společného. Zde jeden pán české křesťanské strany... (Hluk.) slyšel jsem zde od řečníka české strany lidové výrok, který zajisté musíme co nejostřeji odmítnouti. Prohlásil, že všichni emigranti, kteří museli ze své vlasti z nějakých důvodů uprchnouti, mají býti dáni do koncentračního tábora. (Výkřiky sudetskoněmeckých senátorů.) To ovšem nalézá váš souhlas. My pravíme, že tento výrok odporuje humanitě a lidskosti a obzvláště svatým právům asylu ve všech demokratických státech. 95% emigrantů jsou čestní lidé, kteří zůstávají při svém politickém přesvědčení a kteří jen proto museli odejíti ze své vlasti, poněvadž chtěli ujíti koncentračnímu táboru, sekeře katově anebo žalářům Hitlerovým. To jsou lidé, kteří zde dnes mají krutý život. Ale pohlédneme-li nazpět do nejnovějších českých dějin, shledáváme, že naši největší mužové, jež my všichni bez rozdílu, ať češi nebo Němci, ctíme, Masaryk, president Beneš, Štefánik, rovněž byli v emigraci, tam pro své idee bojovali a položili základ pro československou republiku. Kdyby myšlenky, které tu byly vysloveny, byly se staly skutečností někde jinde, nebylo by patrně došlo ke vzniku republiky.
Nyní několik slov ke komunistům. Vítáme rozmach sovětského Ruska. Přejeme si, aby tento rozmach se dobře vyvíjel a v dalším důsledku měl za následek včlenění sovětského Ruska do velkého okruhu států. Máme se sovětským Ruskem vojenské spojenectví, které rovněž vítáme a které nejen Rusku, nýbrž také Československu za dnešní doby jistě musí býti velice cenným. Nerozumíme proto stanovisku komunistů ani po výkladech kol. Kreibicha. Stojíme na stanovisku, že v tak mimořádných dobách není nutno v zákoně hledati malé nebo větší nedostatky a pak na základě toho říci: "Hlasujeme proti zákonu." Zde se ukazuje, že přátelé sovětského Ruska sedí patrně v soc.-demokratických a nikoli v jiných lavicích. Tímto stanoviskem, touto taktikou škodí komunisté samozřejmě velice státu, který nejvíce uctívají, totiž sovětskému Rusku. Nežli se Gottwald vrátil z Ruska, měli Šverma, Slánský a Kreibich jiné stanovisko, stanovisko, které se našemu názoru trochu přiblížilo a které by snad bylo posílilo myšlenku lidové fronty. Po návratu Gottwaldově šlo se zase starou klikatou linií a komunisté sledují zde ztracenou taktiku. Neposilují levé křídlo a pokrokový střed, nýbrž posilují svou politikou právě ty, jež by měli nejvíce potírati a kteří jejich myšlence nejvíce škodí. Tato politika směřuje do prázdna a bude patrně jednou opravena. Kreibich se diví, že agrární noviny netáhnou proti sudetskoněmecké straně, nýbrž proti soc. demokratům. Tomu se naprosto nedivím, divím se spíše, že se diví kol. Kreibich. Samozřejmě vidí v nás svého nepřítele, který škodí jejich politice, kdežto v sudetskoněmecké straně spatřují vždy ochotnou náhradní zálohu.
Hlasujeme na základě poměrů, na základě svého stanoviska ke státu vůbec pro zákon, poněvadž myslíme, že tohoto zákona je pro stát naléhavě potřebí. Budeme bdíti nad tím, aby provádění byla loyální, a aby obzvláště sociálně a politicky dána byla ochrana dělníkům, kteří stojí na půdě státu. Můžete býti ubezpečeni, že naše organisace a naši lidé v pohraničí tvořiti budou hráz, že obrana státu a obrana demokracie proti útokům fašismu je zabezpečena. K tomuto stanoviska docházíme nikoli teprve ode dneška, nýbrž od mnoha let. Všechna naše politická práce v pohraničí k tomu směřuje a chtěl bych jen, aby v českých kruzích byla trochu více uznávána důležitost naší politické práce pro stát. Vítáme, že se v důvodové zprávě k zákonu trvá na, tom, že politika Československa je politikou mírovou. Víme, že útraty každé války platiti musí pracující stavy a že by příští válka zničila všechnu kulturu ve střední Evropě. Vítáme, že se v důvodové zprávě opětovně zdůrazňuj e demokraticko-republikánská státní forma. Mohu říci, že němečtí soc. demokraté v pohraničí vždy hájiti budou stát v těžkém boji, že bojovati budou pro mír a v pozdější budoucnosti pro socialistické vybudování této republiky. Budeme hlasovati pro tento zákon. (Potlesk.)
Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Šelmec. Prosím, aby se ujal slova.
Sen. Šelmec: Slávny senát! Príliš sme podľahli po převrate ideologii pacifizmu. Prehnane sme si namýšľali a slepo verili sme, že svetový mier je pevná skala, o ktorú sa rozbije každý útok ničivých živlov. V dôsledku tejto ideologie vznikly v našej pohotovosti pre obranu štátu veľké a nebezpečné trhliny, a keby nebolo bývalo prekvapujúcich udalostí vo vývoji mezinárodnej politiky za posledných troch rokov a najmä, keby nebolo došlo k jednostrannému zrušeniu mierových smlúv a dohôd terajším režimom v Nemecku a k iným zjavom vo strednej Európe, ostaly by tieto trhliny a mezeře otvorenou bránou pre každý nepriateľský útok proti nášmu štátu.
Vývoj pomerov v Európe a najmä u našich niektorých susedov vynútil si u nás návrh zákona o obrane štátu, o ktorom práve pojednávame. Tento návrh je výsledkom starostlivej a opatrnej práce zákonodarcov v poslednej dobe a vznikol v dôsledu tých skúseností, ktoré sme si získali z vývoja medzinárodnej politiky. Zákonodarca zahrnul do tohoto návrhu všetko, čo obrana našej republiky nevyhnuteľne potrebuje v prítomnosti a v prípade vážnych európskych udalostí v budúcnosti.
Návrh zákona vítam s nevšednou radosťou, lebo vidím v ňom platformu, ktorá spojuje všetkých roduvených synov československej vlasti a podnecuje ich bez výnimky k odhodlanosti a pohotovosti obetovať všetko, i život za svrchovanosť a slobodu národa a štátu, ktorú nám zabezpečil. (Tak jest!)
Odpor proti tomuto zákonu nie je odôvodnený. V obrane štátu nemôže byť žiadnych podmienok, ani zo strany osoby, ani zo strany menšín, ani zo strany bársktorého politického prúdu. Povinnosť obrany štátu je kategorická a absolútna, nie je smluvou na výpoveď.
S radosťou bérem v známosť vecný referát pána kol. dr Milotu, ktorý v tejto vážnej dobe úprimne a s dobrou vôľou konštatuje, že v pomere česko-slovenskom sa dialy s oboch strán chyby, ktoré zapříčinily nedôveru na strane jednej a boj o chlieb na strane druhej. Pevne veríme, že toto dôležité konštatovanie bude východiskom pre odstránenie všetkých prekážok, ktoré dosiaľ vzájomne znemožňovaly psychologickú konsolidáciu československého národa. Uznávam, že sa takéto rozpory sú, ale povedome tvrdím, že ony postupne odstránia a vôbec neohrozujú jednotnosť Čechov a Slovákov v láske k vlasti ani v jej obrane. Bohu chvála, povedomie a cit povinnosti obrany Slovenska a československej vlasti nie je problémom. Nemôže;sa o ňom tvrdiť bez hriechu, že je monopolom len niekoľkých predprevratových slovenských rodín. Tento cit je nevyrvateľne vteleným prvkom do duší a sŕdc sta a tisíc slovenských ľudí, ktorí by dnes nestrpeli bez urážky diferenciáciu v kvalite a hodnote slovenského národného povedomia a práva na slovenskosť.
K týmto výsledkom sme došli postupným vývojom, ktorý sme si však sami poškodzovali a znesnadňovali. Internacionálne starosti mnohých činiteľov, náš kosmopolitizmus a pacifizmus odvliekly našu pozornosť od najvážnejších vecí štátu, medzi iným aj od správnej výchovy mládeže, do ktorej sa vštěpovaly utopistické a škodlivé teórie miesto lásky k vlasti a k národu, čo má byť prameňom všetkých našich myšlienok a skutkov. Láska k vlasti je jedinou možnou vzpruhou pre hrdinské skutky jednotlivca za celok.
Pán rečník komunistickej strany odporúčal nám v svojej včerajšej reči metody a spôsoby, ktoré nášmu národnému smýšľaniu naprosto nevyhovujú a ktoré znamenajú chaos a anarchiu. Ľudová fronta vo Francii nie je vhodným receptom pre vyriešenie našich vnútorných, hospodárskych a politických otázok, a preto ju odmietame. Jej volebné výsledky okrem cifier nemajú dnes ešte žiadnych iných výsledkov. Pán rečník posmešne zamenil zákon lásky k vlasti so zákonom lásky k vlastníctvu. Áno, my stojíme pevne na zásade obidvoch, ako na základe trvalého spoločenského a štátneho života. Dávame prednosť skúsenostiam reálneho života, a nie utopistickým teóriám, ktoré pre vývoj ľudstva a štátov nemajú žiadneho smyslu a žiadnej ceny. Dobre vieme, že pokus o nový spoločenský poriadok v smysle marxismu vždy zlyhal. I v sovietskom Rusku ustupuje. Nezadržiteľne razí si tam cestu láska k sovietskej otčine, národný cit a interes o súkromné vlastníctvo, lebo ony sú jedinou možnosťou pre spojenie miliónov rôznych národov sovietskej republiky a jedinou možnosťou záchrany života Sovietskeho sväzu, ktorý sa preca musí opierať o masové sympatie, o masovú oduševnelosť, ktorá musí byť všeobecná a nemôže byť monopolom diktujúcej triedy obyvateľstva Sväzu. Tento monopol by pre obranu Ruska nepostačil. Okrem bezpodmienečnej lásky k vlasti a zásady súkromného vlastníctva naším politickým a hospodárskym credom je potierať prehmaty špekulatívneho finančného kapitálu, v ktorom vidíme hriešne vykorisťovanie i producenta i konzumenta. Skvelým dôkazom tohoto tvrdenia je, že náš predseda vlády dal štátnej moci príležitosť a možnosť zasahovať do súkromného podnikania finančného kapitálu i v priemysle, i v zemedelstve, a tým urobil prielom do liberalistickej sústavy produkcie a distribúcie hospodárskych hodnôt. Proti novej hospodárskej politike predsedu vlády stavia sa len stranícka žiarlivosť, zaslepenosť a pomstychtivosť.
Pán rečník maďarskej opozície prečítal spoločnú rezolúciu maďarských strán. V nej tvrdí, že prejednávané zákony nie sú pre maďarskú opozíciu strašidlom, lebo Maďar nikdy nemôže byť špiónom. Život a skúsenosti u nás, bohužiaľ, dokazujú volaco iného. Štatistika súdnych procesov a posledný bratislavský proces s aktívnym majorom maďarskej armády je dôkazom omylu tohoto tvrdenia. Keby nebolo v Maďarsku nesprávnej politiky voči nám a nášmu štátu, zaiste by ani maďarská menšinová politika nebola u nás pomýlená, ktorá sa pohybuje cestami odklonu od štátnej myšlienky a konsolidácie pomerov u nás. Maďarská opozícia od prevratu neopravila na svojom pomere k československému štátu zhola nič, ba tento pomer svojou rastúcou výbojnosťou ešte zhoršila, a je samozrejmé, že má za následok vzrast nedôvery zo strany štátu a svrchovaného národa a opatrnosť úradov. Aktivistická čiastka maďarskej menšiny, ktorá je v našej strane organizovaná, ani svojou hrdinskou a obetavou prácou za republiku československú a za osud celého maďarského obyvateľstva nemôže paralyzovať alebo vyvážiť tie škodlivé zásahy, ktoré postup maďarskej opozície na škodu štátu a vzájomného pomeru národov republiky zapríčiňuje.
Prísneho a tvrdého zákona na obranu štátu nemusí sa obávať ten, kto je k nemu verný. Takýto zákon je populárny, lebo ide o ochranu životov a majetku obyvateľov.
Hlavnou povinnosťou u tohoto zákona je starať sa b spravedlivé a svedomité prevádzanie všetkých paragrafov zákona. Úrady, najmä v pásme pohraničnom, musia byť na svojej výške a ích výbava personálna i vecná musí budiť u obyvateľstva dôveru i k zákonu, i k štátu. Nehovorím v tom smysle, ako hovoril včera pán rečník soc. demokratickej strany. Chyba nebýva zpravidla v úradoch samých, ale u niektorých politických strán a ich dôverníkov, ktorí by všetko chceli podrobiť svojim záujmom. Keď sa to nedarí, pristupujú k denunciáciám a k pomste. (Výkřiky komunistických senátorů.)
Naša strana sa postará, aby boly učinené opatrenia povolaných úradov a kruhov, ktoré odstránia z územia pohraničného, kde sú pomery najháklivejšie, funkcionárov a zamestnancov verejných a štátnych, ktorí sa doterajším svojim účinkovaním na svojom terajšom pôsobišti neosvedčili a v budúcnosti v každom prípade boli by len na škodu štátu a obyvateľstva.
Musí prestať stranícka konkurencia v dobývaní štatistických čísiel medzi obyvateľmi pohraničných území. Strany, ktoré nemajú ani nároku, ani nádeje, ani možnosti na väčší rozvoj v tomto území, nech ustúpia a nech prepustia prácu významu štátneho stranám, ktoré majú na to právo i nárok, ktoré majú pre túto prácu smysel a k tomu najväčšie výhľady na kladný výsledok.
Kvalifikácia nespoľahlivosti, ktorá sa dotýka politických a hospodárskych práv občanov štátu, je problémom veľmi citlivým. Výrok, ktorý bude túto vetu obsahovať, musí byť výsledkom spravedlivého, vecného a svedomitého predbežného pokračovania, lebo len v tomto prípade bude dosiahnutý účel, ktorý si zákonodarca v tomto zákone vytýčil.
Pohraničie a najmä tam, kde sú južné a severné hranice štátneho územia v nepatrnej vzdialenosti, buďe na tieto veci veľmi citlivé. Na tomto území treba bezodkladne zamedziť malicherné spory, žiarlivosť, stranícku nenávisť a konkurenčné zápolenie, lebo toto je ono zlo, ktoré sa snadno stáva prameňom dalekosiahlych dramatických, ba tragických udalostí. § 6 usnesenia posl. snemovne o návrhu zákona o obrane štátu hovorí o príprave obrany štátu: "Práce nutné k přípravě obrany státu nutno provésti již v míru."
Druhý odstavec ukladá odvetviam verejnej správy, že sú povinné pracovať v týchto veciach podľa smerníc Najvyššej rady obrany štátu.
§ 12 určuje úlohu Najvyššej rady obrany štátu a medzi iným hovorí, že je povolaná konať a usnášať sa o potrebných hospodárskych opatreniach, o zaistení prvotnej a priemyselnej výroby, ako aj potrebných surovín atď.
V otázke zaopatrenia a zabezpečenia surovín dôležitých pre obranu štátu *sme dosiaľ málo vykonali. V niektorých odvetviach sa opierame len o cudzinu a ešte aj o tú, ktorá nás dnes najviac ohrozuje. Meď, dôležitý kov pre obranu štátu, dovážame z Nemecka. Nestaráme sa o to, aby sme oživili dolovanie medenej rudy vlastnej, ktorá je na Slovensku všade.
Senát sa bol pred 3 rokmi usniesol na rezolúcii, aby sa na dovážanú meď vyrubilo clo, ktoré by tvorilo fond pre podporu spracovania vlastnej medenej rudy. Dosiaľ sa vo veci nič nestalo. Reklamujem rezolúciu senátneho pléna a trvám na jej realizácii. Autarkia vo výrobe surovín, dôležitých pre zbrojárne a chemické fabriky, je absolútnym príkazom rušnej doby a neľahkej situácie, ktorú v strednej Europe máme.
Použijem tejto príležitosti aj k tomu, aby som prezradil svoje vážne obavy, ktoré mám, hľadiac na nezdravý byrokratický vývoj našej verejnej správy, ktorá má byť zodpovedná za pohotovosť a práceschopnosť všetkých štátnych a verejných úradov a podnikov, ktorým je prichystať obranu štátu i teraz i na prípad vojny priamou úlohou. Veľa rozhodujúcich miest v centrálnych úradoch zaujímajú alebo preslúžilci, alebo doslužujúci vysokí úradníci, ktorí majú blízko do penzie, a už aj z ľudského stanoviska uznávam, že neradi podnikajú niečo na svoju zodpovednosť. Týmto svojim ľudsky pochopiteľným, egoistickým postupom hatia prístup k práci mladším, zdatným úradníkom, ktorí na povinnosť a výkon práce majú moderný názor zodpovedného úradníka. V tomto ohľade a v záujme pohotovosti k obrane štátu musí nastať náprava. Potrebujeme ľudí, odborníkov na mieste. Chceme, aby doniesli do celého podnikania život a moderné, dokonalé metódy. Obnoví, rozšíri a prehlbi sa podnikanie štátne, ktoré nebude vyžadovať od štátnej pokladnice žiadnych zbytočných strát, ako je tomu dnes, kde na úrokoch z omeškania platí štát niektorým podnikateľom 2.000 Ké denne. Ohromná národná strata!
Treba omedziť štátne a verejné podnikanie vo vlastnej réžii, lebo v takýchto prácach je veľa omylov. Toto podnikanie je drahé a má nedostatky často i konštruktívne. Systém zadávať verejné práce najlacnejšiemu oferentovi je zlý. Konkurencia ničí j akosť práce, zapríčiňuje štrajky robotníkov a škodné zásahy politických strán, ktoré zo všetkého chcú ťažiť. Všetko toto sa pomstí na samej práci, lebo oná je závadná, netrvanlivá. Vyžaduje mnoho opráv alebo zopakovanie celej práce. (Sen. Mikulíček: Je to krajní bezcitnost, když nasycený chlap, který bere ze státní pokladny přes 100.000 Kč ročně, vyčítá, že ze stávek chtějí míti politické strany zisk! Lidé stávkují proto, že mají 10 Kč denně a chtějí 15 Kč. A je to bezcitnost, když jim to vyčítá člověk, který bere několikerý plat!)