Vedle toho je třeba vybudovati co nejlépe uvnitř hospodářský život. Předešlý pan řečník mluvil zde o tom velmi krásně a učinil tak již v zahraničním výboru. Já si toho také po léta všímám a když jsem desetkrát navštívil Jugoslávii, kde jsem pobyl delší dobu, byl jsem upozorněn na to, jak bychom mohli Jugoslávii, našemu nejpřátelštějšímu státu, pomoci. On naznačil, že to není možné, svaloval s agrární strany vinu na nedostatku dovozu obilnin k nám. Myslím, že mně dosvědčí, že jsem totéž řekl v zahraničním výboru, že v tom vina nespočívá, nýbrž v tom, že máme stejné položení a stejný přebytek obilnin. Zde bychom mohli dokázat, že chceme Jugoslávii pomoci. Proč to však nemůžeme učinit? Poněvadž všechny naše velké továrny jsou v rukou německých firem, jsou na hranicích a zcela určitě nebudou odebírat od Jugoslávie. Myslím však, že by se dalo přece jen - a prosím pana ministra nár. obrany, aby tomu věnoval péči - dosíci toho u Škodových závodů, které nejsou přece v rukou německých a jichž akcionáři jsou většinou Češi, a u Zbrojovky a pod., aby tam přestalo odebírání surovin a všeho podobného u jiných států, kde se nám vstříc nevychází, a abychom spíše podporovali spřátelenou Jugoslávii a Malou dohodu. Tím by se nám podařilo vybudovat hospodářskou střední Evropu, což je nezbytné, abychom se mohli opravdově hájit proti tomu, co nám v budoucnosti hrozí.
To jsou mé krátké poznámky, a poněvadž jsem panu předsedovi slíbil, že nebudu mluviti déle než 20 minut, chci jen ještě poukázati na ducha těchto zákonů, na to, že zákony dělané jen v čistě hmotném ohledu by nám nepomohly, kdybychom do nich nevložili také velkého náboženskomravního ducha. V tomto velkém a vysokém náboženskomravním duchu hlasujeme pro projednávané zákony a z hloubi našich duší se dere zase velká prosba: Svatý Václave, vévodo české země, nedej zahynouti nám, ni budoucím! (Potlesk.)
Místopředseda Donát (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Frank. Dávám mu slovo.
Sen. Frank (německy): Dámy a pánové!
Měl jsem již jednou příležitost mluviti o souvislosti branné politiky se zahraniční politikou, a to v ten způsob, že každá branná politika vždy závisí na zahraniční politice a poměrech zahraničně politických. V této příčině můžeme uvítati, že mezi národy evropskými vždy více nabývá půdy vůle k evropskému míru a že veliká myšlenka organisace evropského míru nalézá vždy víc a více povšimnutí a že také obzvláště v posledních dnech velmoci přistoupily k vytvoření konkrétních podkladů pro tuto organisaci evropského míru. Víme přece všichni, že těžiště napětí v Evropě leží z valné Části v poměru Francie k Německu. A právě v této příčině mohou poslední volby ve Francii povzbuzovati k naději, že se podaří překlenouti konečně toto napětí a připraviti půdu pro rozumné dorozumění ad národa k národu.
Francie vybudovala na své straně Maginotovu linii, a jak zprávy sdělují, chce Německo na svých hranicích vybudovati rovněž Maginotovu linii. Tyto obě linie budou nepřekročitelnou překážkou, ať již pro útočný postup se strany Německa nebo se strany Francie. Vytvoří přirozenou isolaci. Ale my máme za to, že tato isolační zeď nebude tak vysoká, aby se přes tuto zeď nenašly ruce Francouzů a Němců, kteří mají upřímnou a poctivou vůli k míru, sjednocení a konečnému vyřešení a skončení starého sporu. Věříme pevně, že nakonec přece jen zvítězí rozum a nikoli šovinismus.
S tohoto hlediska můžeme těžko chápati, že právě v našem státě jsou při práci ještě síly, které způsobem více nebo méně skrytým nebo zjevným provozují válečné štvaní. Jestliže tyto kruhy již mají málo porozumění pro to, že takovýmto počínáním vyvolávají nebezpečí, pak měli by alespoň po našem názoru odpovědní státníci působiti k tomu, aby se zabránilo, aby takovýmto jednáním mír byl ohrožován a způsobeno bylo nebezpečné napětí, které by po případě mohlo vésti k výbuchu. Každý státní občan je přesvědčen, že vyprovokovaná tažení by znamenalo jen největší neštěstí pro náš stát. Vítáme tudíž obzvláště klidný a věcný tón každého projevu našeho ministra věcí zahraničních, tón, ke kterému ovšem různé řeči v debatě, které jsme zde včera a dnes slyšeli, stojí v nejpříkřejším rozporu. (Souhlas senátorů sudetskoněmecké strany.)
A nyní k brannému zákonu samotnému. My všichni víme, že budoucí válka nezaměstná jen armádu, nýbrž nejširší měrou všechny obyvatele, všechny síly, všechno hospodářství v zemi, a že tudíž je vyloučeno za těchto poměrů vystačiti se starým zákonem o válečných úkonech. Jest jasno, že pro organisaci obrany země je potřebí nových obsáhlých zákonitých opatření, která musí poskytnouti základ k zabezpečení obrany země a bezpečnosti státu. Nedáme nikterak pochybovati o svém absolutním porozumění pro tuto věc a rovněž nikterak o svém porozumění pro nutnost příprav pro obranu země. Ale vyhrazujeme si prozkoumati s jistých stanovisek formulování osnovy zákona, a to jednak se stanoviska jak dalece dotýká se zákon ústavy a ústavné zaručených práv nebo ustanovení, za druhé jak dalece zákon vyhovuje demokratické zásadě a v naší ústavě zakotvené zásadě rozdílení mocí, moci zákonodárné, moci soudcovské a moci prováděcí a jak dalece tak zachována zůstává právní jistota; za třetí jak dalece osnova vyhovuje zásadě rovnosti všech státních občanů; za čtvrté zdali ustanovení a formulace zákona ve všech částech jsou dosti jasné, aby se zabránilo zneužití těchto ustanovení, a konečně zdali zákon snad neobsahuje také tvrdosti, kterých není absolutně potřebí v zájmu branné pohotovosti nebo obrany státu.
Tu přicházíme hned k třetí hlavě osnovy zákona. Třetí hlava stanoví pojem státní nespolehlivosti. Tážeme-li se, co to znamená, nalézáme na to v zákoně jen nedostatečnou odpověď. Uznáváme právo a nutnost zkoumati spolehlivost všech, kdož jsou zaměstnáni v podnicích vojensky důležitých. Přezkoumati jejich státní spolehlivost je věcí samozřejmou, neboť jinak by v těchto podnicích byla za okolností možná sabotáž. To jest jasné, o tom není pochybnosti. Proto byla zde snaha - a musí se to uznati - nalézti nějakou definici státní nespolehlivosti. Jest ovšem těžké dáti takovou zcela jasnou a přesnou definici, snad to také není zcela možné, ale definice, kterou máme před sebou, naprosto se nepodařila. Jestliže však definice, která má býti jasnou, začíná slovy: "Především k tomu patří..." - a nyní se jmenuje několik věcí, tážeme se ovšem, "co po tom všem také ještě k tomu náleží." To je necháno otevřeno. A když definice končí slovy: "a jiných více", je celá definice pro kočku. Taková definice je právě tak elastická jako nejlepší synthetický kaučuk a továrníci, kteří vyrábějí takovéto zboží, mohou si na to vzíti patent a dostanou tento patent také od všech, kdož mají zájem na tom, aby zákonitá ustanovení byla kaučukovitá a aby se jich mohlo používati po způsobu kaučuku. (Potlesk.)
Podívejme se, jak se vlastně státní nespolehlivost, zjišťuje. Podle osnovy zákona musí ji zjišťovati správní úřad individuelně. Tento úřad má generální právo zjistiti, zda je někdo, spolehlivý či nespolehlivý. Ale jaký pak je praktický postup venku v životě - a my stojíme přece venku uprostřed života a máme příležitost to všechno venku pozorovati - jak se to může prováděti. Obyčejně má se věc takto: Přijde nějaké udání od někoho, kdo zůstane naprosto v temnu a utajen, koho nikdo nepozná, koho nikdo nemůže volati k odpovědnosti, úřad nařídí nyní podřízenému orgánu, buď četníkovi nebo některému úředníku státní policie, aby vyšetřil, co na udání je konkrétního. Chci vám zde, pánové, zcela upřímně říci, co venku denně vídáme. Takový četník přišel namnoze nedávno do krajiny, ovládá v mnohých případech málo i jazyk - u státní policie je tomu právě tak - a kruh jeho známostí jest obyčejně kruh donašečů, špiclů, kteří jsou placeni. Ty zná a zná ovšem také své krajany, hraničáře a Národní výbory. Samozřejmě jde se k nim zeptat a nyní se mne netažte, jakou zprávu od těchto lidí dostane. (Sen. Hubka: Pane kolego, neobviňujte někoho, když neznáte přesně jména těch, o kterých mluvíte! Jen nám dejte jména úředníků, o kterých takhle mluvíte! Obviňujete neprávem!) Nerozumím, musíte mně to již říci německy. Uvedu příklady. (Sen. Hubka:. Prosím, prosím, buďte ujištěn, že ministerstvo vnitra udělá pořádek!) Vy neznáte poměry venku tak jako já. (Sen. Hubka: Tak dobře jako vy! Já nejsem odněkud, já sem také z venkova a mám styky!) Nechme toho, podám důkazy, také úřední důkazy. (Sen. Hubka: Prosím, prosím! Jen sem s nimi, takto všeobecně obviňovati není správné!) Řeknu také ještě, jak to může býti. Nemusí tak býti, ale může tak býti a bylo tomu také tak. Jest jasno, že obvinený může býti nejpoctivějším člověkem, a přeci se někdo najde, kdo buď z nepřátelství nebo ze záští, z konkurenční závisti anebo z národnostních rozporů - také to se stává - o tomto člověku něco řekne vyšetřujícímu orgánu, to se nyní zvěční a postižený má svou černou skvrnu. Táži se vás: Je to methoda absolutního a objektivního zjištění? Po mém názoru nikoli a také nikoli po názoru lidí, kteří se vmyslí do této situace a o tom přemýšlejí. Musil by se nalézti jiný způsob zjišťovati takovéto věci. Udavač zůstane v temnu, udaný nepotřebuje se ani dověděti, co o něm bylo udáno. Nemá možnosti se ospravedlniti a hájiti. Je bezbranným a vydán každému špatnému člověku a jsou špatní lidé na světě. To nemůžeme popříti, nejsme přece všichni andělé. Jsou morálně méněcenní lidé, kteří chtějí použíti příležitosti, aby svému konkurentu nebo nepříteli anebo někomu něco provedli a postižený nemá možnosti něco proti tomu podniknouti. Nemůžeme to označiti jako ideální stav zjišťovacího řízení. Jest. jasno, že takovýmito methodami u placených špiclů nastane vysoká konjunktura, neboť ti lidé chtějí vydělávati peníze. Uvidíme něco, nebývalou konjunkturu, uvidíme také vysokou konjunkturu denunciací. (Sen. Hubka: Od koho jsou placeni ti špiclové?) Vyslovuji to zcela jasně, přímé denunciace! Jsme tomu zvyklí, že jsme zde obviňováni, bez průkazů, a že se to béře na vědomí. Pravím zde denunciace a kdo se zde cítí dotčen slovem "denunciace" ten zde může křičeti, ale já mu nemohu dáti žádnou jinou odpověď, nežli tu, kterou dal pan předseda vlády dr Hodža sám: "Největším darebákem v celé zemi jest a zůstane denunciant!" Kdo se hlásí anebo se cítí postiženým, může to klidně vztahovati na sebe.
Poněvadž jsme právě u této krásné kapitoly, chci také hned odpověděti na dotaz, který zde včera vyslovil pan sen. Wenderlicha který se týká pojišťovny Fénixu. Na jeho první dotaz leží zde prohlášení posl. Neuwirtha a tento mne zmocnil, abych zde sdělil toto jeho prohlášení. Jeho prohlášení zní: "Nepřijal jsem ani ředitele Myšíka, aniž některého jiného funkcionáře, zplnomocněnce anebo exponenta pojišťovny Fénix. Nebyl jsem se žádným jakýmkoli funkcionářem této společnosti, ani se společností samou v nějakých stycích z povolání, společenských anebo jinakých. Tvrzení pana sen. Wenderlicha zakládají se buď na mystifikaci anebo na lživé pomluvě." Sděluji vám toto prohlášení na vědomí. A na druhou otázku, která zněla, zdali je známo, že sudetskonemecká strana obdržela od Fénixu subvenci 400.000 Kč, prohlašuji jménem strany, že sudetsko-německá strana neobdržela od Fénixu žádné subvence a že původce této pověsti patří k témuž druhu lidí, které jsem právě nyní charakterisoval. (Souhlas.)
Vraťme se nyní k osnově zákona. Zpráva o nespolehlivosti leží u úřadu. Jak vypadá úřad sám venku u nás v pohraničí? Úředníci jsou většinou noví, neovládají jazyk také úplně, mnozí ho ovládají znamenitě, ale mnozí nedokonale. Úředníci si nezvykli, nemají žádného styku. Musí se tomu rozuměti - jsem starý voják - a musím říci, že hlavní věcí jest, aby se rozumělo mentalitě lidí, s kterými se stýkáme a s kterými možno se stýkati. Úředníci venku tuto mentalitu ještě nepochopili, jsou ještě noví. Přinesli s sebou také nedůvěru k nám již předem, neboť mnozí se domnívají, že byli do tohoto území přeloženi na místo jiných, poněvadž ti druzí, kteří právě mentalitě obyvatelstva rozuměli, nebyli snad na místě. Nedůvěru přinesli s sebou a my vidíme příklady, že mnozí úředníci věci samo sebou nejvýš zřejmé považují za podezřelé. (Sen. Hubka: Jmenujte případy, neobviňujte všeobecné, poněvadž bych si o vás mohl mysliti něco, co by pro vás nebylo příjemné!) Vyhovím vašemu přání. (Sen. Hubka: Jmenujte ty případy!) Uvedu je, nepotřebujete mne dvakráte vybízeti, jedno vybídnutí úplně stačí. Tito lidé shledávají všechno podezřelým, shledávají dokonce někdy podezřelým nejjednodušší projev národního žití. Mají tentýž pramen informací, který jsem před tím uvedl, hlavně Jednoty, hraničáře, se kterými se stýkají. Jinak mají málo styku s jinými lidmi. Tím ovšem jsou ovlivňováni, a čtete-li nějaký hraničářský list, co se tam všechno píše, co není pravda, pak si můžete představiti, co takoví lidé vypravují úředníkům, kde nikdo při tom není a kde nemohou býti pozorováni. Stávají se takové případy, pravím výslovně, že tomu není všude tak, ale takové případy jsou možné. To musí každý přiznati, nejsme žádní andělé. Prameny informací jsou podobné jako ty, které jsem již příkladem uvedl. Na jisté schůzi mluvil řečník. Řekl mezi jiným: "Musíme míti záruku (Gewähr), že máme svou jistotu." Třetího dne je zatčen a dopraven do vyšetřovací vazby, která trvá několik měsíců. A co se ukáže jako příčina? Poněvadž ho četník udal, že prý řekl: "Musíme míti pušky (Gewehre), abychom dostali své právo!" Takové věcí se stávají. To je eklatantní případ. Jak přijde ten ubožák k tomu, aby byl zavřen, protože příslušný orgán nerozumí německy? (Sen. Hubka: Řekněte, kde bylo to shromáždění?) To bylo v Horšově Týně, jméno vám řeknu. (Výkřiky sen. Hubky.) Nedělejte žádné křiky, mně nebudete nic povídati, zdá se, že jste také taková povaha, která si nenechá nic říci a která nechce diskutovati. Pak nepatříte do parlamentu, nýbrž na dvůr, anebo se můžeme hádati na ulici, ale nikoli v parlamentě. (Výkřiky. - Hluk.)
Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.
Sen. Frank (pokračuje): Anebo na př. v Rozvadově. Tam se rozděluje zbytkový statek, podle mínění sedláků nespravedlivě. Sediaci demonstrují, jako se právě demonstruje v každé továrně, když se něco děje, co lidé považují za nespravedlivé, a z této demonstrace se udělá vzpoura. Ti lidé sedí 3 měsíce ve vazbě, a na konec se musí řízení zastaviti. (Sen. Hubka: Aha, Rozvadov! Tam chtěli natlouci četníkům a musili tam povolati celou četnickou eskortu! Tam přerušili telegrafní vedení!) Můžete mluviti po mně. Další příklad, aféra v Mnichově u Mariánských Lázní, aféra, která nemá žádného významu. Co se tam stalo? (Výkřiky sen. Hubky.) Je viděti ducha dorozumění z vašich řečí! Tedy aféra v Mnichově u Mariánských Lázní, věc, která ničeho neznamená. Dojde nějaké oznámení, přijde tam poslanec, všechno tam rozvíří, politický úřad se zalekne, uloží pokuty do 3.000 Kč, a při soudním vyšetřování věci se prokáže, že ti lidé byli nevinní. Odkud máme potom míti důvěru k úřadům? To jsou skutečnosti, kdo je nechce přijmouti, s tím nemůžeme diskutovati, s tím právě nemůžeme mluviti.
Za těchto okolností není divu, když v obyvatelstvu následkem takovýchto událostí je největší obava, že tato ustanovení otevírají svévoli a zneužití dveře dokořán. Chtěl bych se zmíniti, že označení za "nespolehlivého" má za následek trestní sankce, které se za okolností mohou rovnati malému odsouzení k smrti. Představte si, že nějaký dělník, který vydělává chléb pro svou rodinu, bude denuncován a ztratí rázem možnost práce. Je na ulici, nemá více žádného smluvního práva, nedostane žádnou podporu, stojí tu se svou rodinou vydán hladu. (Sen. Hubka: čeští dělníci u německých továrníků ne?). Nepřerušujte mne neustále! (Sen. Hubka: Máme sta případů, kde čeští dělníci byli vyštváni z německých továren, protože jsou Češi! - Sen. Bock [obrácen k sen. Hubkovi - německy]: Přijměte tyto pravdy tak, jaké jsou!) Vy svým šovinismem stát nevytrhnete, vy ho svým šovinismem uvrhnete do neštěstí! (Výkřiky sen. Hubky. - Hluk.)
Místopředseda Donát (zvoní): Pan sen. Hubka nemá slova.
Sen. Frank (pokračuje): Při tak těžkých trestních sankcích je přece potřebí důkladnějšího řízení než je takové, jaké jsem líčil. Žádáme tudíž: Nikoli volné individuelní uvážení podřízeného úřadu, nýbrž skutečnosti a důkazy! Žádáme kolegiální řízení při výslechu, aby poskytnuto bylo ospravedlnění, možnost obhajoby před správními senáty, které jsou zřízeny podle zákona č. 158/20. Chtěl bych věděti, k čemu tyto senáty byly určeny, pakli ne pro takovéto případy? Na základě vládního nařízení 8/28 žádáme zřízení správních senátů, aby alespoň zjištění se dálo v kolegiálním řízení a nebylo zůstaveno jednotlivci stanoviti proti osobám tak těžké sankce, není-li řádně prokázáno, mají-li vinu či nikoli. Demokratickým zařízením správních senátů zaručuje se právní jistota a té je v každém státě potřebí.
Vaše ujištění, že zákona nebude používání libovolně, jest jistě míněno poctivě a my vám to věříme. Přiznáváme vám rádi svou dobrou víru, nemáme však jistoty, že podřízené úřady budou podle toho jednati, neboť ze správní praxe, potvrzené nesčetnými správními akty od několika let, jsme seznali, že nižší správní úřady takovéto sliby neplnily a že kaučukové zákony byly právě tak prováděny, že projevovaly účinky na úkor slabších. Připomínám jazykové zkoušky, boj o pracovní místo, o půdu, o existenci, všechno to, co nám v sudetskoněmeckém území způsobilo velikou nezaměstnanost, připomínám poškozování při obsazování míst ve statní službě a všechny ty věci, o kterých jsme vám již tisíckráte mluvili. Po včerejších vývodech pana sen. Dundra a po vašem jednání, pane sen. Hubko, vidíme, že tyto obavy ani v budoucnosti nebudou neoprávněny a vy neprokazujete státu žádnou službu, jestliže tyto obavy posilujete, místo abyste je mírnili. Německé vládní strany však berou toto všechno mlčky na vědomí.
§ 34 vytvořuje pojem pohraničního pásma. Vojensky a operačně není tomuto pojmu plně rozuměti, neboť je-li tímto označením míněno užší bojové území, pak máme za to, že bojové území nikdy nemůže býti určeno paragrafy nějakého vládního nařízení, nýbrž moderním použitím nejmodernějších bojových prostředků, totiž letadly, motorizovanými kolonami a dalekonosným dělostřelectvem a jeho dosahem daleko přes t. zv. hraniční území. Chtěl bych dále připomenouti, že právě hlavní města, průmyslová střediska a velká města uvnitř země také budou předmětem nepřátelských útoků. Žádáme tudíž s vojenského stanoviska jako vojenskou nutnost, aby se zabezpečení pro obranu země vztahovalo také na celou zemi. To je vojensky oprávněné. Ale také a jiných důvodů není právě šťastné vnášeti pojem pohraničního pásma do branného zákona, neboť tento pojem připomíná velice osnovu pana sen. Klofáče a jeho přátel, osnovu, která také jedná o pohraničním pásmu, která však nemá za účel vojenské zabezpečení, nýbrž podkladem jejím jsou motivy politické. A žádný nepředpojatý nebude to moci označiti jako obzvláště právní a smířlivý čin k uklidnění a smíření národů, žádá-li se v osnově, aby v celém pohraničním území veškerou moc převzaly státní úřady. To je ranou pěstí proti § l státního základního zákona, ústavy samé. žádá dále, aby vlastnictví každého podléhalo obligatornímu kupnímu právu státu za cenu, kterou určí úřad, to znamená tedy možnost vyvlastnení pro každého. Žádá dále potlačení každého projevu národnostního života zákazy, které přece vůbec již nejsou srozumitelné. Chybí zrovna ještě, aby obyvatelé pohraničního území byli prohlášeni za psance. Tato osnova zákona snad odpovídá srdci milovnice honby paní Zeminové a snad jiných lidí, kteří jsou téhož názoru a souhlasí s touže linií. Vidíme v ní jen národně politickou osnovu stranicko demagogicky vytvářenou, poněvadž je vypočtena na pudy pražské ulice a že se doufá výzvou k těmto pudům opatřiti si přírůstek ve straně. Ale spravedlnost vítězí, poslední volby v kraji šestém, Duchcově, Bilině ukázaly, že právě český lid s touto methodou již není více srozuměn. Vaše volební porážka měla by vám býti poučením, abyste takovýchto method zanechali. Vaši vlastní lidé v kraji šestém vyslovili svůj úsudek, neboť kraj šestý patří také do pohraničního území. (Místopředseda dr Heller převzal předsednictví.)
Osnova zákona zakládá se na falešné orientaci o celém území, na orientaci, která pochází z těch pramenů, na něž jsem zde již poukázal. Chtěl bych pozvati pana sen. Klofáče, aby sám se mnou procestoval okresy a města pohraničního území a se presvedčil, že věci, které se uvádějí v důvodové zprávě, největším dílem neodpovídají pravdě. Řeknu vám jen toto: Pan sen. Klofáč řekl: "Německé obce spatřují svůj úkol hlavně na poli národnostní expanse." To je k smíchu. "Německá samospráva má zásadně násilný a nedemokratický ráz." Patrně proto, že se všech stran je rdoušena, proto je násilná a druzí jsou trpící andělé. To přesahuje jisté obzory. "Dostáváme se zde do stavu nebezpečného ohrožení státních zájmů. Starostové obcí jsou proti státu." Kdo jsou ti starostové obcí? Starostové obcí pocházejí vesměs z německých vládních stran. My nemáme žádných starostů obcí, ani jediného. To jste pěkně posoudili své pány kolegy. "Demokratičtí starostové obcí jsou v pohraničním území jen, v podobě vládních komisařů." Zeptejte se jednou starostů měst, kde vaši koaliční členové jsou starosty, co tomu říkají. To samo mluví za celé svazky, tu se nepotřebuji šířiti, značí to váš systém.
Tato osnova uvádí se nyní v důvodové zprávě k brannému zákonu v souvislost s § 34. Není divu, že tudíž menšiny v § 34 branného zákona v prvé řadě spatřují nástroj pro odnárodňovaní svého území. (Různé výkřiky.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Prosím o klid.
Sen. Frank (pokračuje): Uvedu vám příklad o "Obraně národa". (Výkřiky: Co je to obrana národa? - Výkřik: To je váš časopis!) O tom nechce slyšeti. V "Obraně národa" ze dne 3. dubna 1936, tedy v hraničářském časopise, je článek: "Co chce zákon o obraně?" Praví se tam: "Zákon o obraně státu měl se projednávati den po nabytí neodvislosti. Československý národ byl by se stal státním a panujícím národem československé republiky. Kdyby se byla pod tímto vlivem a ve smyslu zákona u nás provedla pozemková reforma, pak měli bychom na hranicích své vlasti pás nově osazeného území, nově usazené hraničáře." Tedy odnětí půdy. "Kolik půdy, kolik továren, živnostenských podniků, obchodů, bylo by se mohlo za těchto naprázdno uplynulých 18 lét z cizích rukou převésti do rukou příslušníků našeho českého národa!" Prosím, to vyslovuje jasně vaši mentalitu. "Kdyby se bylo obnosů státního vlastnictví použilo k národohospodářské kolonisaci ve zněmčeném pohraničním území, kdybychom byli měli tehdy národní vládu, měli bychom jasný, nekompromisní jazykový zákon s výsostným právem českého jazyka jakožto jedině platného jazyka pro všechny státní úřady, pro všechnu samosprávu a také pro naše cizojazyčné menšiny, platil by pro všechny farní úřady. Tak jako by se v kostelech při kázání musilo používati českého jazyka, musilo by se také společně s ostatními úřední jednní farních úřadů díti česky, platilo by to pro všechny politické a veřejné schůze, rovněž pro noviny a všechna propagační uveřejnění."
Více nelze žádati. Jestliže stojí takové věci v novinách, aniž by vláda nebo censor k tomu zaujali stanovisko, pak není divu, že naše obyvatelstvo musí v tomto zákoně spatřovati zákon pro odnárodňovaní, dokud tato ustanovení nebudou odvolána.
Obavy našeho obyvatelstva nebudou platiti za odstraněny tak dlouho, dokud jakékoli zneužití nebude jasným a přesně spravedlivým ustanovením vyloučeno. (Výkřiky sen. Enhubera.) Podali jsme v této příčině návrhy. Projednávání zákona v branném výboru nás zklamalo. Sotva že si popřáli času k důkladnému zkoumání našich návrhů. K debatě o nejdůležitějších věcech vůbec nedošlo. Při tomto jednání v branném výboru musil jsem často vzpomínati na presidenta Masaryka, na jeho výrok: Demokracie je diskuse. Ale opakem nutí mne to nyní k závěru: Jaká diskuse, taková demokracie. Když není diskuse, pak právě tu také není žádné demokracie. Takové metody nejsou způsobilé zjednati dorozumění, takové metody nejsou státu na prospěch. Chcete-li míti takovéto metody, pak si opatřte hlasovací stroj, pak k tomu nepotřebujete lidí, dělejte strojní práci nebo protáhněte svým poslancům anebo zástupcům lidu hlavou drát, zavěste je na poutka a loutkové divadlo je hotovo.
Ke konci chci k zákonu o obraně státu říci: Obrana státu vyžaduje pohotovosti a obětavosti všech. Zkušenosti všech dob a států praví, že stupeň obětavosti se vždy pohyboval na stejné výši, jak jednotlivec a lid ve státě spatřuje tvrz svého blaha, svého práva, své bezpečnosti a svobody. Na moudrém vedení státu záleží dáti lidem tento pocit, aby se tak utvářila pohotovost. Jestliže si prozíravé vedení státu stanoví toto za cíl a důsledně to provádí, pak se tím k zabezpečení státu jistě přispívá více nežli zevními přátelskými smlouvami, které se mění situací a při kterých se z dneška na zítřek neví, zdali zítra jsou ještě pravdivé. A takovéto zabezpečení je také větší nežli zabezpečení vyslovenými smlouvami ze strachu nebo zoufalství, jejichž účinky mohou míti za následek poměry, jaké právě nyní máme před očima ve Španělsku a částečně také již ve Francii jako poučný příklad.
Našim oprávněným a věcným pozměňovacím návrhům k určitým kapitolám nevěnovali jste pozornosti. My k těmto kapitolám v jejich nynější formě nemůžeme tudíž dáti také svůj souhlas. (Potlesk.)