Tvrdosti hlavy V, podmíněné účelem předlohy, jeví se většinou pro dobu bezprostředně před válkou předcházející býti nevyhnutelnými. Je však bezdůvodné těchto tvrdých ustanovení používati již v míru, jak to stanoví hlava VI, obzvláště nikoli při vnitrostátních událostech, které ohrožují vnitřní bezpečnost a klid. Vnitřní bezpečnost a pořádek ve státě zabezpečeny jsou dostatečně řadou platných zákonů. Mimo to má vláda k disposici pro mimořádné poměry zákon 300/1920 a v přiostřeném znění zákon 125/1933. Může tedy pomocí těchto zákonů kdykoli čeliti účinkům vnitropolitických poměrů. Použití hlavy VI znamená tedy zbytečnou tvrdost zákona, nezvyšuje brannou pohotovost a připravenost státu a jest jen s to, aby psychosa strachu v obyvatelstvu stupňována bylo do nezměrna.
Hlava VIII zavádí velmi přísné trestní sankce, kterých v souvislosti se zákonem o obraně státu možno použíti. Není však žádného ustanovení v hlavě VIII., které by stanovilo trestní sankce pro zneužití úřední moci úřadů a jejich orgánů. Podali jsme také v této příčině návrh, který měl zabrániti zneužití úřední moci. Tento návrh nebyl přijat. Naproti tomu přijal - uznáváme to s díky - ústavně-právní výbor resoluční návrh, ve kterém se vláda vybízí, aby v nejkratší době předložila osnovu zákona, ve kterém se ve smyslu § 92 ústavní listiny stanoví ručení politických a vojenských správních úředníků solidárně se státem za škody, které vznikly použitím nezákonného postupu veřejné moci. Ale táž resoluce byla vládě předložena jak poslaneckou sněmovnou, tak také senátem již při vydání zákona o organisaci politické správy ze dne 14. července 1927, tedy před 9 lety. Myslíme, že se nemýlíme, máme-li za to, že uplyne ještě hezká řada let a ještě hodně vody ve Vltavě, nežli vláda na tuto resoluci odpoví vydáním zákona.
Slavný senáte! Tato předloha nestala se dosud zákonem, ale vrhá již předem své stíny. Již nyní dochází s poukazem na zákon o obraně státu k vypovídání zaměstnanců, propouštění dělníků, a, což jest ještě více na pováženou, v pohraničním území neprovádějí se také žádné investiční a nouzové práce, které měly býti zahájeny na zmírnění nesmíme hospodářské nouze, jak to všechna zúčastněná ministerstva přislíbila. Odvolávám se zde na prohlášení pana senátora dr Hellera, který v ústavně-právním výboru sděloval, že byl s deputací u ministerstva nár. obrany, aby urgoval různé přislíbené investiční práce. Byla mu však tam v příslušném oddělení s odvoláním na příští zákon o obraně státu dána odpověď, kterou ani ve výboru nechce opakovati, aby se nedostala do veřejnosti. Také on v přítomnosti pana ministra národní obrany vyslovil největší pochybnosti o stanovisku, ponechati pohraniční území zkáze, a poukázal na nedozírné následky takovéhoto postupu. Jeví-li předloha zákona již nyní takovéto následky, pak si můžeme představiti, jaké následky bude míti zákon, až nabude účinnosti. Máme, jak řečeno, největší obavy, že při provádění zákona dojde k největším přehmatům, poněvadž zákon sám žádné záruky neposkytuje.
Chtěl bych říci ještě toto: Chcete-li stát uvnitř tak konsolidovati a učiniti odolným, jak toho v případě války je nezbytně zapotřebí, pak musíte také projeviti vážnou vůli a sílu k odhodlání, rozřešiti sudetskoněmecký problém způsobem spravedlivým a skutečně demokratickým a nesmíte se stavěti na umíněné stanovisko, že pro vás není žádné sudetskoněmecké otázky. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)
Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Krczal.
Sen. Krczal (německy): Slavný senáte!
V komplexu předložených osnov zákonů na obranu státu chci se zabývati jen návrhy na změnu zákona na ochranu republiky zavedením zvláštních ustanovení co do vyzvědačství. Vyzvědačství, vypátrání a vyzvídání důležitých, pro brannost a obranu státu směrodatných okolností a poměrů a jejich sdělování cizím státům je válečné jednání proti státu, ať se již děje ve válce nebo za míru a z jakýchkoli důvodů, ať z pouhé ziskuchtivosti anebo z důvodů, vyplývajících ze smýšlení pachatelova. Právě světová válka a pojící se k ní uveřejnění o podstatě, obsahu, způsobu a rozsahu vyzvědačství ukázaly význam této neviditelné fronty a její dalekosáhlý vliv na schopnost obrany státu nebo na cenu jeho příprav k obraně. Jako válečné jednání je každý takový čin spojen s jistým risikem, a kdo se takového činu dopouští, musí pak právě volky nevolky bráti toto risiko na sebe.
Důvodová zpráva k tomuto zákonu obsahuje naprosto případné zjištění, že se stoupajícím vzrůstem vojenské ochrany jednotlivých států v nejnovější době vystupňována byla potřeba utajení a na straně protivníkově potřeba vyzvědačství do té míry, že zostření ustanovení k potlačení vojenské zrady stalo se v evropském zákonodárném vývoji zjevem všeobecným. Také zde předcházela zákonodárná tendence v jiných evropských státech na této cestě a stanovila na vojenskou zradu těžké a nejtěžší trestní sankce, ba určila pro tuto vojenskou zradu za jistých obzvláště přitěžujících okolností trest smrti. Pokud tedy předložená osnova zákona upravuje jen ustanovení tohoto zostření trestu, to jest pokud přicházejí v úvahu §§ l až 4, nutno tato ustanovení uznati za časově podmíněná a pro stát nutná a nutno tudíž s osnovou zákona v této části souhlasiti.
Naproti tomu musí ustanovení §§ 5 až 7 předlohy, která upravují příslušné trestní řízení, vzbuditi nejvážnější pochybnosti. § 5 stanoví, že vládním nařízením má se stanoviti, které krajské soudy mají býti pověřeny rozhodováním o zločinu vojenské zrady podle §§6 a 12 zákona na ochranu republiky, dále že u těchto soudů pověřiti jest určitý senát prováděním trestního řízení a že na místo jednoho přísedícího tohoto senátu nastupuje vojenská osoba práva znalá. Nehledě k tomu, že toto opatření odporuje ustanovení ústavy, podle něhož žádný státní občan nesmí býti odňat svému řádnému soudci, provádí se zde rozlišování u soudních dvorů, které jistě neznamená žádnou výhodu pro objektivní výkon práva. Ustanovení o složení senátů znamená však odchylku od základní zásady naší ústavy, totiž od zásady neodvislosti justice, ježto na místě podle ústavy neodvislého soudce mají o civilních osobách ve vyzvědačských procesech souditi vojenské osoby, a to, jak výslovně dlužno konstatovati, nikoli vojenští soudcové, nýbrž jen vojenské osoby práva znalé, aniž by pojem těchto osob byl blíže určen aneb alespoň rozsah právních znalostí přesně stanoven. K tomu přistupuje dále, že právě tento vojenský přísedící senátu má jako první odevzdati své votum, ustanovení, které zejména při zkušenostech, nabytých ve vyzvědačských procesech se stanovením vojenských znalců bezpodmínečně nutno zamítnouti.
V pokusu další militarisace civilního trestního řízení tím, že se soudce nahrazuje vojenskou osobou, volenou zastávati místo soudce, spočívá velké nebezpečí pro neodvislost soudů a právní jistotu každého jednotlivého občana, dva to sloupy našeho právního řádu, jež bez potřeby by neměly býti obětovány. Poukazuji Kde na článek v "Hospodářské politice", orgánu hospodářské komise ministerské rady, který tedy jistě platiti může za nepodezřelý a který při rozboru osnov zákonů o obraně státu napsal: "Schvalují-li se takovéto zákony v demokratickém státě, pak to vyžaduje, aby při opatřeních náležitě byl zvážen vojenský zájem se zájmem všeobecným. Vojenské stanovisko je podle zkušenosti nakloněno k jednání zbytečně drastickému. Zajisté každý rád přizná vojenským zájmům, čeho potřebují, ale právě jen to. Nemusí toho býti tolik, aby vojenské stanovisko také v míru mělo převahu nad jinými dobře založenými stanovisky."
Tento zajisté uváženíhodný požadavek zůstal při stylisaci ustanovení §§ 5 až 7 bez povšimnutí, což celé osnově zákona je velmi na škodu. Připouštíme beze všeho, že posuzovati případy vojenské zrady vyžaduje určitou míru vojenských odborných znalostí, které však samy nepostačují, aby činily někoho způsobilým pro funkci soudce. Bylo by tudíž zde bráti se opačnou cestou, že rozhodující je soudcovská kvalita, ke které by bylo nutno přidružiti potřebnou míru vojenských znalostí.
Tohoto účelu mohlo by se dosáhnouti zavedením instrukčních kursů pro soudce, kteří tu přicházejí v úvahu, kteří mimo to by museli býti absolventy důstojnických škol,
Podobné pochybnosti musejí vzbuditi ustanovení §u 6 předlohy o připuštění advokátů jakožto obhájců v procesech o vojenské zradě. Podle těchto ustanovení může v takovém trestním řízení fungovati jako zástupce jen zástupce zapsaný do listiny osob, jež jsou v takovýchto případech oprávněny zastupovati. Seznam vede se u ministerstva spravedlnosti a mohou býti zapsány jen takové osoby, oprávněné k zastupování před civilními soudy, které se písemně zavázaly, že ani obsah spisů ani řízení v těchto trestních věcech nesdělí nepovolané osobě a že šetřiti budou potřebné opatrnosti, aby zabránily nepovolané osobě o těchto věcech se dověděti.
V případě potřeby může ministerstvo spravedlnosti takové osoby zapsati do listiny také bez jejich žádosti. Odmítne-li osoba, kterou ministerstvo chce zapsati do seznamu, složiti uvedenou přísahu, může jí ministerstvo vůbec odejmouti oprávnění vystupovati před soudy jako obhájce a zástupce ve věcech trestních. Zápis do seznamu může býti bez udání důvodů odmítnut; rovněž tak může zapsaná osoba býti bez udání důvodů vyškrtnuta. Návrh zákona opouští zde zásady volné obhajoby, která dosud rovněž tvořila podstatnou součást našeho soudního řádu a uvádí tím justici do nepříslušné odvislosti na správě. Na ten způsob může dokonce dojíti k tomu, že na konec o výkonu povolání advokáta nerozhoduje jako dosud stavovská korporace, t. j. příslušná advokátní komora nebo nejvyšší soud, nýbrž místní policejní úřad.
Pro obžalovaného znamenají zamýšlená opatření vzhledem ke zvýšeným trestním sazbám, k tajnosti řízení a k omezení volné volby obhájce ještě mnohem větší nebezpečí, poněvadž tím může býti nucen zvoliti obhájce, ke kterému nemá žádné důvěry. Důvodová zpráva odůvodňuje toto ustanovení ohledy na potřebnou tajnost řízení. Odůvodnění, které však nikterak nepřiléhá a jehož neudržitelnost výbor pražské advokátní komory zcela jasně prokázal.
Návrh ohrožuje tudíž v této části, aniž by účinně přispíval k obraně státu, demokratické zásady našeho právního života jakož i právo svobodné a neodvislé obhajoby a jde tudíž o ústavně-právní strukturu našeho státu vůbec.
Ze všech těchto důvodů podali jsme již při projednávání návrhu zákona v ústavně-právním a v branném výboru řadu pozměňovacích návrhů, které žádoucímu účelu nikterak nezabraňují a byly by odstraněny uvedené nedostatky a nebezpečí. Musíme s politováním konstatovati, že naše návrhy, aniž by se bylo o nich také jen diskutovalo, byly zamítnuty, a nemůžeme proto také hlasovati pro osnovu zákona v předloženém znění.
Dámy a pánové, dovolte mně, abych jako poslední řečník naší strany v této debatě skončil tímto prohlášením: Otázka účinného utváření naší obrany státu zaměstnávala v posledních týdnech a měsících nejen příslušné korporace, nýbrž také nejširší veřejnost měrou dalekosáhlou. V příslušných úvahách vynořila se také opětovně otázka zřízení československé Maginotovy linie. Povolaní i nepovolaní strategové mluvili s větším nebo menším elánem o možnostech a nemožnostech takovéto Maginotovy linie. Máme za to, že problém obrany našeho státu nezachycuje a neřeší zřízení takovéto! Maginotovy linie, že nejde o zřízení takovéto Maginotovy linie, jako spíše o konečné zrušeni Maginotovy linie, kterou jednostranná stranická dogmatika a úzkoprsá, z pouhého nedobového šovinismu zrozená nedůvěra zřídila proti německé části obyvatelstva tohoto státu a přes, kterou se způsobem přímo trestuhodným vždy znovu zabraňuje tak naléhavě nutnému dorozumění obou největších národů tohoto státu a tím nezbytné vnitřní konsolidaci. My jsme při poradě o obou návrzích zákonů prokázali jasným způsobem svou vůli k věcné spolupráci. Správné ocenění této vůle bylo by bez jakékoli pochybnosti bývalo důležitým krokem na cestě vnitřního upokojení a tím umožněné spolupráce pro blaho celku. Význam projednávaných zákonů byl by tím stoupl nad bezprostřední účel jejich a uklidněním menšin právě v pohraničních územích státu vytvořil živou hráz smýšlení a vůle, která by byla bývala nejúčinnější zástavou státní bezpečnosti a blaha. Není naší vinou, jestliže tohoto cíle nebylo dosaženo a státnická krátkozrakost a zaslepenost také tuto zákonodárnou práci učinila tím, čím vstoupí do dějin, totiž opětovně zameškanou příležitostí. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)
Místopředseda Donát (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan sen. Mikulíček.
Sen. Mikulíček: Paní a pánové!
Včera zde náš mluvčí soudr. Šmeral zaujal velmi vážné stanovisko k projednávaným zákonům a poukazoval zvláště na to, že by bylo třeba, aby se v tak vážné době opustila zaujatá stanoviska vůči komunistické straně a také vůči jiným činitelům v naší straně a aby se řešil životní problém budoucnosti tohoto státu a samostatnosti národa s hledisek, jak se nám zítra, pozítří, za měsíc nebo snad za delší dobu budou jeviti. Ale ani tisk, ani jednotliví debatéri z vládních socialistických stran buď nechtěli pochopit nebo nepochopili, co zde včera jasně líčil soudr. sen. Šmeral. Proto se také ujímám dnes slova, ač nebylo původně v programu, že budu k těmto předloženým osnovám mluvit.
Je nutno poukázati na zaujaté útoky, které nejsou vedeny objektivností, nýbrž pouhou úzkou stranickou zaujatostí. Pánové z řad jak lidových, tak nár. socialistických odsuzovali činnost emigrace, která se musila vzdáliti ze států sousedních, kterých násilím se zmocnili fašističtí barbaři. Pánové, my tu máme nejenom německou a rakouskou emigraci, my tu máme také emigraci bělogvardějskou. Měla příčinu emigrace bělogvardějská utíkati ze Sovětského svazu? Nezůstaly tam desítky tisíců učitelů, vědátorů, ba i zámožných kulaků, kteří měli 500 až 600, ba i 1000 měřic půdy, nezůstaly tam desítky tisíců buržoasie a posílali je vítězní bolševici do koncentračních táborů, když uvnitř nepodpalovali a nebořili vymoženosti sociální revoluce říjnové?
Co jste vy všichni dělali s touto emigrací? 65 mil. Kč ročně bývalo v rozpočtech československého státu na podporu bělogvardějské emigrace. Znal jsem případy v Praze, kde z jednoho domu byli 4 zaznamenáni jako studující z ruské emigrace, tatíkovi bylo 40 až 45 roků, vousy měl až po pás, ale dostával 600 Kč měsíčně jako studující, 3 až 4. děti kromě něho, takový emigrant bral z pokladny československého státu 2400 až 3000 Kč měsíčně. A dnes, co dělají ti ruští emigranti? Vytlačují české absolventy technických a jiných průmyslových škol z práce. A běžte se podívat tam, kde pod vedením těchto emigrantů staví se silnice nebo reguluje řeka nebo cokoliv jiného a zeptejte se dělníků, jak se chovají ti, kteří našli v Československu útulek, za československé peníze vystudovali a dnes mají tu v době dnešní celosvětové krise v kapitalistických státech snesitelný život. Desetkrát mnohdy hůře chová se tento dozorce emigrant k zaměstnancům než dozorce český. Vím to, poněvadž jsem s pracujícími na těchto pracích v denním styku. Německé a rakouské emigraci se vytýká špionáž nebo jiné věci. Dosud - když to nebyl agent Gestapa anebo vyložený provokatér - nebyl marxistovi ani z Německa, ani z Rakouska dokázán jediný případ špionáže vůči československému státu ve prospěch Německa nebo Rakouska. Ale kolik zločinů se vyvinulo z emigrace bělogvardějské? Byli to nejen zločinci, kteří kradli a loupili. (Hlasy: I vrahové!) Ano, správně, i vrahové, kteří tu našli útulek, kteří tu byli podporováni a vychováváni a kteří vraždili nejen zde v Praze - a loupežně vraždili - nýbrž kteří šli vražditi do státu vám spřáteleného, dnes i nám pro případ obrany státu, do státu francouzského. A proto je potřebí, když & tohoto místa se štvalo na emigraci marxistickou, která nic československý stát nestála a nestojí - tuto emigraci si vydržuje proletariát tohoto státu, proletariát a sympatisující rolníci a živnostníci - uvésti tuto věc do pravého světla. Já jsem byl zde dnes volán k pořádku pro výrok, když zde bylo ústy řečníka agrární strany vytýkáno, že jednotlivé politické strany využívají stávek ke svému prospěchu.
Pánové, děláme zákon, který, měl-li by mít účinnost - ale tento zákon ji mít nemůže, ačkoliv byste potřebovali zákona, který by měl takovou účinnost - musel by zainteresovati posledního dělníka, nezaměstnaného, posledního vyprodaného rolníka nebo živnostníka na obraně tohoto státu.
Na Slovensku, právě v oblasti pana zpravodaje, který vytýkal politickým stranám, že využívají stávek, stojí dnes 15.000 dělníků zemědělských a stavebních, většinou na pracích regulačních a na stavbách silnic a drah. Běžte tam, stávkují-li ti lidé z nějaké bravury. V únoru jsem byl poslán na stávku na Horehroní, kde stávkovalo dohromady 6000 dělníků a povozníků; z toho bylo 1500 povozníků a 4500 rukodělných, jak tam říkají. Měli jsme při jednání v Brezně výplatní listiny. Dělníci vydělávali 7,5 až 8 Kč denně, povozník s párem koní a dvěma muži, poněvadž jeden klády na vůz nenaloží, 30 až 35 Kč denně. Když jsme jednali po třetí v Brezně, t. zv. lesný radca, jak říkají v Báňské Bystřici, Vidman nám vytýkal, že jsme tam přišli z Čech a z Moravy dělat rozvrat. Odpověděl jsem panu zástupci ředitelství státních lesů a statků, že kdyby ti lidé "rukodělní" tam vydělávali 35 Kč denně a ti s povozem, párem koní a dvěma muži tolik, co stojí metrák ovsa, mohly by tam přijít z Čech a z Moravy dva tucty Mikulíčků a mluvit jako Jan Zlatoústý, kterého i ryby poslouchaly, a stávek by tam neměli, poněvadž by ti spokojení a nasycení řekli: Holečku, nehoň se a vrať se ke Zlínu, my tu nic nepotřebujeme. Ale poněvadž měli 7 Kč denně a ti s koňmi a dvěma muži 35 Kč, tak týden před tím, než jsem tam přišel, vypukla stávka a já jsem přišel druhý týden, když už trvala.
Zde se vyčítá, že do stávky se jde jenom z politické vypočítavosti. Tam dělníci bez rozdílu strany vyhráli stávku proto, že sociální demokraté, čeští socialisté a luďáčtí odboráři šli ruku v ruce, a odborovou jednotu zelenou jsme donutili, že musela jít s námi. Proto jsme stávku vyhráli jak pro povozníky, tak pro dělníky. - Učinil jsem zde, pravda, drsný a neparlamentární výrok, to přiznám; ale musí člověka rozčilit, když se to vytýká lidem, kteří nemají ani 300 Kč měsíční mzdy při namáhavé a nebezpečné práci, a když to vytýká člověk, který má pomalu 10.000 Kč měsíčně. To mne právě rozčililo a proto jsem ten výrok učinil. Uvádím to zde jenom proto, že takové jednání je bezcitné a odsouzení hodné.
Pánové, my neděláme s bídou žádné obchody. Odstraňte bídu, neboť bylo by v zájmu vašem, abyste oslabili komunistickou stranu v tomto státě. Prodlužujete-li však a prohlubujete-li bídu, je samozřejmé, že potom lidé hledají spásu, kde? Nám vytýkáte, aspoň venku a v tisku, že tu nic neděláme. Než dělat stále horší a horší zákony pro pracující třídu, pak, myslím, bylo by lepší nic nedělati. Ale nám nikdo nemůže vytýkat, že nic neděláme, my ke každé osnově zákona musíme propracovati opravné návrhy, a pro nás, většinou laiky - ten horník, ten kovodělník, já zedník a malorolník, ten švec - je to horší než pro ty, kteří 20 roků, od 6 do 26 let, studovali. Než dělat něco, co dále zhoršuje poměry pracujících, bylo by lepší nedělat; ale tu se dělají soustavně čím dále ostřejší zákony, proti komu? Ne proti kapitalistům, nýbrž proti těm, kdož se brání.
Pan sen. Bergman kladl nám zde za vzor vítězství Itálie v Habeši. Vážení pánové, smutný, smutný zjev! Československo je ve Společnosti národů, československo podepsalo sankce a také je provádí. A pánové z Národního sjednocení ve své třídní zaujatosti vychvalují loupežné vraždení, kde se podařilo poslední stát v jednom celém světadílu, který až do r. 1936 měl samostatnost a byl členem Společnosti národů, o samostatnost připravit. Jaké tam jsou vnitřní poměry, to bylo jejich věcí, do toho se my nemáme práva plést, jako vy byste jistě nedali žádnému plést se do toho, jaké jsou poměry uvnitř československých hranic. Jestli tam bylo otroctví středověké kdysi, my vidíme, jaké zavádí fašismus a jaké se svým ricinovým olejem a jiným trápením vůči vlastním Italům zaváděl, když se domohl moci v Itálii, a vidíme, jaké otroctví, a ještě něco horšího než otroctví, zavádí fašismus v Hitlerově říši! A zde s této tribuny člověk, který tvrdí, že patří k státotvorné oposici, a třebas odpovědní mluvčí tohoto státu odsoudili tuto loupežnou vraždu, tento útok na Habeš, dává tu za vzor italský postup! Nezdá se vám, vážení pánové, že když si to přečtou zítra v Berlíně, řeknou si: Ejhle, v československém senátě se doporučoval způsob, jak postupoval Mussolini v Habeši, my zítra můžeme tak postupovat ku Praze, k Plzni, Budějovicům a ostatním městům!
Vážení, při včerejší řeči sen. Šmerala ozval se z řad luďáckých výrok, že Židé na Slovensku jsou v našich organisacích. My jsme internacionální strana a mezináboženská. Není mou zásluhou, že mě donesli ke křtitelnici, jako není vinou druhého, že ho donesli pod rabínův nůž, to je vina jeho rodičů. Ale je nepravda, co tvrdí p. sen. Hancko. Byl jsem nejednou na mzdovém boji zemědělských dělníků na Slovensku, a čeho jsem tam byl svědkem? Kolem Trnavy nejkrásnější půdu zemědělskou, 1800 měřic této půdy, má pan Sonnenfeld, s druhé strany Trnavy má půltřetího tisíce měřic pan Teutelbaum, kousek dále má 1500 měřic pan Reich. To že jsou členové komunistické strany? Když my tam s nimi vedli boj, když oni platiti 7, 8 Kč denně muži, ženě ani ne 6 Kč, a když místo co by čeští četníci jim vymlouvali, že nelze za 8 Kč denně žít, obraceli se proti nám a proti stávkujícím dělníkům?
Neříkám, že ti židé jsou horší než pan Slezák, který má ve Farkašíně dva velkostatky a jeden cukrovar. Ale ani o chlup ten stoprocentní Sokol a Čech... (Sen. dr Štefánek: Už ho nemá!) Snad už ho nemá, ale před 5 nebo 6 lety jej měl, pane ministře, když jsem tam byl na stávce r. 1929. Ovšem, zatím už jste mu jej asi vyvlastnili, možná, že nějaký slovenský Stoupal mu jej sebral (Veselost.), ale tehdy měl jak cukrovar, tak dva velkostatky. A když jsme jednali v Trnavě o skončení stávky, přiznám objektivně, jak to bylo: ti Sonnenfeldové a ti Teutelbaumové nám domlouvali, že přidají těm dělníkům, abychom je poslali do práce, ale co řekl vlastenec, Sokol Slezák před těmi židy? "Nic se nepřidá, za 7 Kč denně budou dělat a za odpadky budou dělat!" To pravil v mé přítomnosti pan Slezák z Farkašína. A proto, pánové, to vám může stačit, to vás, pánové z lidové strany, může přesvědčiti, když někde v zapadlé vesnici tvrdíte, že žiďáci jsou u komunistů. Pane kolego, znám desetitisíce židů na Podkarpatské Rusi, kteří kovají koně, šijí boty, stavějí baráky, orají pole a řežou v lese námezdně dříví, znám je. A když jsme posledně byli na exkursi... (Sen. dr Buday: Aj Gáti patrí medzi nich?)Byl to od Gátiho kus odvahy, že jako syn bohatých rodičů šel ke komunistům a zeptejte se proletářů v Užhorode, kolik mu kdo za zastupování dal? On prováděl zastupování proletářů při jejich špatných mzdových a jiných poměrech docela bezplatně. Ostatně Gáti je hodný kus od vás, vy to víte jenom z ústního podání nebo z tisku, ale já to vím z úst užhorodských proletářů. Tedy to se může státi, že proletář-Žid na Slovensku i na Podkarpatské Rusi má legitimaci komunistické strany. Ale ten pan Sonnenfeld a ani ten Teutelbaum tuto legitimaci jistě nemá, ten bude míti legitimaci buď luďáckou nebo některou vlasteneckou, neboť zámožní židé jsou tak rafinovaní, že když byli pod maďarským režimem, tak tam dělali maďarony a když je tam dnes československý režim, který dělá z Podkarpatské Rusi úplnou kolonii, tak zase se přilepí k tomu vládnoucímu režimu a okrádají dále ten nevědomý lid, který ne z vlastní viny je nevědomý, nýbrž z bídy a z nemožnosti se vzdělávat.
Čeho je potřebí k obraně tohoto státu? My jsme podali desítky opravných návrhů ve výboru ústavně-právním i ve výboru branném. Když jsme o těchto návrzích v branném výboru jednali, tedy i páni z vládní koalice uznávali, mohou to zde potvrditi, správnost našich návrhů. Ale zamítli je všecky. Pánové, nikoliv reakční ustanovení proti dělníkům a samosprávě, nýbrž naopak ve válce, ovšem v předpokladu uspokojení všech těch, po nichž chcete, aby stát hájili, ještě bude nutno rozšířiti svobody občanské. Jen tehdy bude možno obhájiti tento stát, když za každým rohem, za každou mezí, za každým domem bude stát přesvědčený obránce samostatnosti tohoto státu; a třebaže bude vědět, že nasazuje zdraví a život, přece jen v přesvědčení, že je to za dobrou věc, nasadí je milerád, aby ti, kteří zde zůstanou po něm jako padlém, se měli lépe. To jest obrana státu!
Když však chceme od vás právo, chléb a svobodu, vy se nám zde ironicky zasmějete. Nevím, postačí-li to, až přijde ta nebezpečná chvíle. Nevím, postačí-li, až přijde ta vážná nebezpečná chvíle, ty rolníky, které dnes již po desítkách vysazuje exekútor z domu - jen co prošlo mým bytem v Malenovicích v r. 1935 stížností těch 16ti, 18timěřicových rolníků, poněvadž nemohou zaplatiti úroky od r. 1933, třeba prodali v r. 1935 poslední kravku a v r. 1936 byli exekvováni - zainteresovati na obraně tohoto pořádku - jen sliby. Oni budou chtíti činy a vy, máte-li snahu zabezpečiti tento stát, pospěšte si rychle s těmito činy! Nestačí, aby pan ministr mluvil na sjezdu domkářů: potřebujeme novou pozemkovou reformu, poněvadž 300.000 z milionu nezaměstnaných v této době, i kdyby přišel r. 1926, nebude zařazeno do průmyslu a musíme se o ně postarati. To nestačí na sjezdu domkářů takto mluvit, to nestačí mluvit v soc.-politickém výboru; už honem to musíte učiniti, poněvadž nevíte dne a hodiny, kdy budete potřebovati domkáře a malého rolníka, aby hájil každou píď tohoto území. Některé politické strany už dokonce chodí se spisovacími archy do obcí... (Sen. Rejmon: Vy to děláte také!) Proč to děláme, občane? Abychom to tlakem mas vymohli, my tu nejsme u vlády; tam kde jsme u vlády, tam bez podpisu jsme to v praksi provedli. (Sen. Rejmon: Vy jste toho provedli!) Když nechcete věřit, že v Rusku je kolektivisace, pak je těžká polemika s vámi. Když chcete věřit, že jsou v Rusku ještě nějaké latifundie, to se dá těžko s vámi polemisovat. My děláme takové akce proto, abychom je silou mas podepřeli. A jistě nechodíme k 50ti a 60timěřicovým sedlákům, nýbrž jdeme k 10ti, 5timěřicovým, nebo k úplným bezzemkům, kteří mají jen chalupu a tři roky jsou bez práce, aby svými podpisy projevili potřebu. Potřeba půdy se ovšem jeví sama. Nestačí, aby aktivní ministři mluvili, že je potřebí provésti parcelaci přes 50 ha, ale je třeba v praksi ji provésti. Jeden pan ministr mluví o potřebě provésti parcelaci nad 50 ha a druhý dá do veřejnosti zprávu, že se schválením vlády se budou oddlužovat i ti od 250 do 500 ha. Pánové, v tom je něco velmi podezřelého. Jedna a tatáž vláda, oba aktivní ministři v ní sedí, jeden navrhuje svým stoupencům na sjezdu od 50 ha rozparcelovat a druhý slibuje svým zbytkařům až do 500 ha oddlužovat, do 250 ha ústavem oddlužovacím a nad 250 ha se schválením vlády. Jak je vzácná na venkově každá píď půdy! Ne abych volal po starých feudálních poměrech předválečných, ale ruku na srdce, všichni, kdo na vesnici žijete, víte, že venkovan z toho, co donesl z panského, vychoval nejen kozy, králíky a někdy i vepře, ale i kravky. (Hlasy: To jste dělal také?) Jako ti druzí, a bylo to méně nečestným činem, než když někdo využívá své politické moci a sebere jiným před nosem těch potřebných 7.000 měřic země, na níž by se uživilo 350 až 350 rodin po 20 měřicích. To bylo méně nečestné. Ale majitelé, ta stará šlechta, na to byli zvyklí, a tolik, kolik kdo potřeboval na útratu, se jim vzalo. Něco sebral pan ředitel, něco správce, něco šafář a poklasný a ti, co obsluhovali dobytek, také si něco vzali. Vím případ, že rada hraběte Šternberka, který měl 180.000 ha lesů a polí, řekl hajnému, když si stěžoval, že má malý plat: Žer dřevo! - a on tomu porozuměl. A když si mu hlídač stěžoval, že má malý plat, řekl mu: Nažer se trávy! A tak hlídač dostal rýnský od rolníka a rolník si nasekal fůru jetele. A při tom ta stará šlechta nezbankrotěla. Ale dnes je většina lesů, které byly za starých časů volné, ohraničena nebo je zakázán přístup do nich, ba dokonce bylo už několik případů, že lidé byli zavražděni proto, že šli na houby, na jahody nebo pro trochu roští. Vážení, to, myslím; není ta nejlepší politika potřebná k obraně. Jaké byly sliby jak před převratem, tak po převrate? Půdu lidem! Ano, dostali ji, 1400 ha jeden zákonodárce, 1500 ha druhý, a tobě, havěti venkovská, dáme 1,20 Kč za hodinu. Ale při tom si nemysli, že budeš dělat jen od slunka do slunka, i zelenou legitimaci musíš nosit a ve volební čas musíš pro zelenou partaj odevzdat hlas! (Výkřiky komunistických senátorů.)