Podle zprávy, kterou vyjímám z časopisu "Bohemia" ze středy dne 17. června 1936 a za kterou přenechávám odpovědnost tomuto listu, byli starostové lázeňských míst Karlových Varů, Františkových Lázní a Mariánských Lázní včera v Praze, aby zase intervenovali. Konstatuji, že "Bohemia" není orgánem sudetskoněmecké strany a rovněž že starostové nejsou přívrženci sudetskoněmecké strany, časopis přináší tuto zprávu (čte):
"Dnes dopoledne přibyli do Prahy jako deputace spolku německých lázeňských míst starostové západočeského lázeňského trojúhelníku dr Schreitter-Schwarzenfeld a jeho šéf propagandy Kovařík z Karlových Varů, Turba z Mariánských Lázní a Anders z Františkových Lázní, aby podle ujednání upozornili ministra financí dr Kalfusa na prekérní situaci západočeských lázeňských míst, kterou způsobilo zastavení dalšího úvěru pro říškoněmecké lázeňské konto, a aby u něho žádali za pomoc.
Deputace zúčastnil se v zastoupení ústředního svazu československých lázeňských míst a minerálních zřídel rada Pavlik.
Přímluva byla těžkým zklamáním, přijetí v ministerstvu smutnou kapitolou, zahanbující a nedůstojnou těžkého problému. Po včerejší schůzi spolku německých lázeňských míst v Mariánských Lázních dotázal se zastupující okresní hejtman z Mariánských Lázní, rada dr Macovec, u ministerstva financí telefonicky, kdy může ministr starosty přijmouti a obdržel odpověď, že se audience může konati dnes o 10. hodině dopolední. Starostové, kteří se přesně dostavili, přijati byli ministerským vrchním komisařem dr Bartoškem, jenž je překvapil sdělením, že je ministr pro přílišné zaneprázdnění nemůže přijmouti a že mají svá přání přednésti vrchnímu odborovému radovi dr Kosakovi. Toto sdělení starosty nejvyšší měrou rozrušilo; protestovali energicky proti tomu, že se ujednání nedodržuje a trvali na tom, aby je ministr přijal osobně. Půl hodiny museli starostové vyjednávati s úředníky, aby konečně dosáhli slibu, že je ministr, bude-li mu to možno, přece přijme. Toto hlasité vyjednávání, které se dálo z části na chodbách, z části v ohlašovacím pokoji, vzbudilo v ministerstvu nemalý rozruch. Přijetí u ministra bylo teprve dosaženo, když starosta dr Schreitter-Schwarzenfeld úředníky upozornil, že starostové přijeli do Prahy, aby na základě slibů mluvili s ministrem samotným a že, projevuje-li ministerstvo takový nezájem ve věci lázeňských míst, pro jejich život tak důležité, v otázce pro stát hospodářsko-politicky tak důležité, pojedou domů, nelze-li mluviti s ministrem. Konečně, když starostové Turba a Anders se své strany prohlásili, že vytrvají na místě, až promluví s ministrem, dosáhl ministerský vrchní komisař přijetí u ministra. Velkou pozornost vzbudilo u starostů různé odporující si vysvětlování o zaneprázdnění ministrově: jednou se řeklo, že má důležitou návštěvu, pak zase, že má velkou konferenci v zasedací síni, a konečně že je v senátě. Když starostové prohlásili ochotu jíti za ním do senátu, řeklo se zase, že je v ministerstvu. Postup ministerstva financí je nepochopitelný, tím spíše, že všechny jiné ústřední úřady otázce lázeňských míst věnují největší zájem a že sám president Beneš při posledním přijetí starosty Mariánských Lázní Turby tohoto ubezpečil, že chce strádající lázeňská místa co nejúčinněji podporovati a že -což veřejnosti dosud není známo -příštího roku určitě přijede do Mariánských Lázní.
Po jednohodinovém čekání byli starostové konečně přijati vrchním odborovým radou dr Kosakem, kterému ovšem celou věc museli od začátku vysvětliti. Slíbil, že učiní vše možné, aby Národní banku pohnul k poskytnutí úvěru. Deputace požádala ho na konec, aby ji ještě jednou ohlásil u ministra financí dr Kalfusa, což se také stalo. Po nějaké chvíli mohla deputace mluviti s ministrem samým. Byl upozorněn na všechny okolnosti, jež způsobily hrozící krisi lázeňských míst, obzvláště také na to, že cestovní kanceláře všech říšskoněmeckých měst, především v Berlíně, Hamburku a Mnichově oznámily československým lázeňským městům, že je na tisíce přihlášek pro cesty do Karlových Varů, Mariánských Lázní, Františkových Lázní a Teplic-Šanova, že však pro uzávěru úvěru nelze je uskutečniti. Deputace žádala, aby ministr působil na Národní banku, aby se odpomohlo tomuto neudržitelnému stavu, kterým se tato tři světová lázeňská místa ničí. Ministr prohlásil, že se dohodne s Národní bankou a že se vynasnaží dosíci blahovolné úpravy.
Deputace odebrala se pak do ministerstva věcí zahraničních, kde intervenovala u správce obchodně-politické sekce, zplnomocněného ministra dr Friedmanna. Ministr, který o věci byl co nejlépe informován, prohlásil, že bude ještě odpoledne mluviti s ministrem financí dr Kalfusem, aby se nalezl vhodný způsob, jak by se pomohlo lázeňským místům. Starostové zmínili se při jednání také o cestování lázeňských hostů z Maďarska a Rumunska, jež rovněž pro vyčerpání cestovního konta uvázlo. Také v tomto případě slíbil ministr svou intervenci.
Starostové odcestovali odpoledne domů."
Byli bychom panu ministru financí velice vděčni, kdyby nám zde v některé z příštích schůzí podal vysvětlení, neboť jsme přesvědčeni, že k tomuto nedorozumění došlo jen pro přetížení pana ministra financí úředními záležitostmi. Ale bylo by přece dobře, aby veřejnost o tom byla poučena.
Ještě o jednom případu musím se zmíniti, který vrhá příznačné světlo na jednám německých soc. demokratů, jak se poškozuje návštěva lázeňských míst. Dovolávám se při tom také "Bohemie", z úterý dne 16. června 1936. Tam jest uveřejněn dopis královského holandského generálního konsula John van der Made. Zní (čte):
"Milá >Bohemia<, celá léta navštěvuji západočeské lázně, jejichž úpadek a zubožení ke své největší lítosti vidím rok od roku. Ale jak se lidé snaží povznésti cizinecký ruch a napraviti zoufalou situaci lázní ukazuje tento případ. Ve Františkových Lázních byl dne 7. t. m. soc.-demokratický sjezd, po celé hodiny táhly hlavními třídami lázní pro potěšení lázeňských hostů rudě oděné dělnické kolony s četnými skupinami podvyživených dětí. Tohoto dne konalo dělnictvo divadelní představení, při kterém emigrant ze Schada napodobil kancléře Hitlera. Ukazovalo se nyní obecenstvu, jak kancléř Hitler byl zastřelen a pověšen. Tohoto představení zúčastnil se také náměstek starosty Františkových Lázní, který nedávno intervenoval v Berlíně s lázeňskou komisí. Nehledě k tomu, že potupa hlav cizích států takovýmto způsobem znamená hrubou nepřístojnost, označuji takové jednání za nesvědomitost spáchanou na živnostnících lázeňského místa a na lidech, kteří musí žíti z německých lázeňských hostů. Není divu, když dnes již německé vysilače varují: Vyhýbejte se českým Františkovým Lázním.
Váš starý čtenář John van der Made, král. hol. generální konsul."
Při tomto divadelním představení byl prý přítomen zástupce vlády, který nezakročil. Byli bychom panu ministru vnitra velmi vděčni, kdyby zjistil skutečný stav věci a nám v jedné z nejbližších schůzí podal o tom zprávu. Tento dopis měli by si němečtí dělníci, kteří v lázeňském provozu nalézají svůj chléb, dáti za rámeček a schovati na věčnou památku, aby stále měli na očích, jak soc.-demokratická strana o ně pečuje. Rovněž časopis "Volkswille", který vychází v Karlových Varech, přináší skoro každého dne články takové, které urážejí city říšskoněmeckých lázeňských hostů a znechucují jim lázeňský pobyt v Karlových Varech. Vydavatelem tohoto časopisu je posl. Evžen de Witte (Hluk. -Místopředseda dr Bas zvoní.), člen městského zastupitelstva lázeňského města Karlových Varů a předseda parlamentního výboru pro cizinecký ruch. Poznámek netřeba. (Hluk.. Místopředseda dr Bas zvoní.) Proti takovýmto výstřelkům, které snižují vážnost státu a poškozují hospodářství, má vláda zakročiti, aby se něco takového nemohlo již státi. (Předsednictví převzal místopředseda Donát.)
Ostatně však ohrazujeme se rozhodně proti prodloužení zmocňovacího zákona a budeme proti tomu hlasovati. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)
Místopředseda Donát (zvoní): Rozprava je skončena.
Má pan zpravodaj nějaký doslov?
Zpravodaj sen. Riedl: Nikoliv.
Místopředseda Donát: Nemá.
Prosím pány, aby zaujali místa. (Děje se.)
Budeme hlasovati o osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli podle zprávy výborové ve čtení prvém.
Jsou námitky? (Námitky nebyly.)
Nejsou.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 222.
Z usnesení předsednictva senátu podle §u 54 jedn. řádu budeme ještě v této schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém.
Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se prodlužuje zmocnění podle čl. I zákona ze dne 21. června 1934, č. 109 Sb. z. a n., o mimořádné moci nařizovací, ve znění čl. I zákona ze dne 26. června 1935, č. 131 Sb. z. a n. (tisk 230).
Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje ně jaké textové změny?
Zpravodaj sen. Riedl: Žádné.
Místopřeseda Donát: Není návrhů.
Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, schválenou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 222.
Přistoupíme k dalšímu odstavci, kterým je:
3. Zpráva výborů kulturního a rozpočtového k usnesení posl. sněmovny (tisk 191) o iniciativním návrhu posl. dr Kozáka, Jaši, dr inž. Tumlířové, dr inž. Brdlíka, Staška a Kirpalové na úpravu některých právních poměrů vysokoškolských asistentů (tisk 229) [podle § u 35 jedn. řádu].
Zpravodaji jsou: za výbor kulturní sen. dr Štefánek, za výbor rozpočtový sen.dr Havelka.
Prosím pana zpravodaje sen. dr Štefánka, aby se ujal slova.
Zpravodaj sen. dr Štefánek: Slávny senát!
Predložená zákonná osnova zaoberá sa s neveľkou skupinou veřejných pracovníkov, ktorí na vysokých školách našich vykonávajú prácu pedagogickú a vedeckú. Sú to pracovníci, ktorí spolu s profesormi starajú sa o riadny beh odbornej výchovy středoškolských profesorov, ďalej juristov, lekárov, technikov, kňazov, umelcov atď., bez ktorých by vysokoškolskí profesoři vôbec nemohli pracovať. Popri tom sa zabývajú títo mladí, ovšem niekedy i starší páni vědeckou činnosťou, ktorá ich uspôsobuje, aby sa mohli priemerne behom asi 8 alebo 10 rokov habilitovať na patřičných ústavoch a aby tak postúpili pozdejšie za profesorov vysokých škol. Majú teda t. zv. asistenti dvojáků funkciu na vysokých školách: pomáhajú svojim profesorom v odbornej a výchovnej práci a súčasne sa vedecky zdokonaľujú a i samostatné vědecky pracujú.
Netreba dlho dokazovať jak ťažko je menovite chudobnějším asistentom venovať sa svojej mnohonásobnej činnosti, keď uvážime, že podľa dosavádnych zvyklostí a zákonných predpisov dostávajú títo asistenti len skrovný honorár, t. zv. remuneráciu, ktorá nestačí častokráť ani ku riadnej fyzickej výživě člověka. Je to priamo neuveriteľné, že v republike Československej, v ktorej bolo možné i v terajších posledných rokoch ťažkej krízy hospodárskej upraviť platové poměry temer všetkých kategorií veřejných pracovníkov, přistupujeme k úpravě platových a stavovských záujmov ľudí vysoko kvalifikovaných, v pravom slova smysle společensky elitných, teprv teraz, a nedivím sa, že predložená osnova zákona bola přijatá v poslaneckej snemovni i u nás v senáte jednomyseľne u všetkých strán so sympatiou a že v kultúrnom výbore při projednávaní osnovy sa neozval so žiadnej strany zásadný odpor, naopak, že všetci sme sa vynasnažovali event. osnovu v prospěch vysokoškolských asistentov ešte zlepšiť, že platová úprava pragmatická prichádza teprv teraz, na tom sú vinní do istej miery i postihnutí asistenti, ktorí z ľahko pochopiteľných příčin, povedal by som psychologickej povahy, nepoužívali vo svojom temer desaťročnom boji o lepšiu existenciu prostriedkov, ktoré sú v terajších časoch, bohužiaľ, často najúčinnejšie. Nepoužívali prostriedkov masového a povedal by som i teroristického hnutia. Je síce pravda, že asistentov na vysokých školách, ktorých sa tento zákon týka, je len poměrné málo, asi tisíc. Pri tom všetkom by boli mohli profesoři a sami asistenti používať vo svojej politickej činnosti prostriedkov snad, účinnějších, než sú prostriedky věcného a společensky elegantného boja. Duchovní pracovníci nebývajú tak výbojní ako ľudia iného povolania. Tým viac je táto predloha nám i všetkým spravodlivo smýšľajúcim činiteľom veřejného života sympatická.
Je priamo neuveriteľné, že plne kvalifikovaní vychovávatelia mladého dorastu profesorského, lékařského, technického atď. mali dosiaľ nielen menšie, ale hodné nižšie platy než stredoskolskí profesori, juristi, lekári začiatočníci, ktorí vstupovali do úradníckeho povolania státu alebo zemí. Týmto zákonom sa má odpomôct, tomuto nedostatku natoľko, že vysokoškolskí asistenti, ktorí dosiahli behom istej doby v prvom paragrafe tohoto zákona určenej hodnosti docenta, rešp. získali veniam legendi, budú vradení do platovej stupnice středoškolských profesorov a získajú tak i definitívneho postavenia úradníckeho so všetkými právami statných úradníkov. Tým sa stanů i docenti, ktorí zostanú na vysokých školách v služebnom poměre asistentskom, aspoň rovnocennými údami so svojimi středoškolskými kolegami. Doposiaľ títo asistenti boli síce statnými zamestnancami, účinkovali systemizovaných miestach, ale neboli úradníkmi, nemali definitivy. Tento nedostatok vyvieral i z tej příčiny, že profesoři nemohli sa vzdať práva vybierať si asistentov zo svojich žiakov, ktorí im najlepšie vyhovovali. Toto právo bude nabudúce v istom směre obmedzené. Podobné analogie vidíme konečné i v iných štátoch, kde sú asistenti definitívnymi úradníkmi na určitú dobu na rôznych vysokých školách ustanovení, na pr. vo Francii.
V celku možno povedať, že předloženým zákonom budú upravené poměry hmotné a stavovské asistentov-docentov priaznive. Menej priaznivý je a bude i v budúcnosti osud tých asistentov, ktorí z akýchkoľvek příčin nedosiahnu hodnosti docentov a nemôžu připadne zostať na vysokých školách. Stávajú sa často případy, že i vědecky a odborné vynikajúci muž a žena, ktorí účinkovali 10 i 20 rokov u svojich profesorov na univerzitách alebo technikách, nemôžu byť menovaní docentami a připadne sa stanů i nadbytočnými na patřičných ústavoch. A tu sa stává, že na pr. 45ročný asistent lekárskej fakulty, docent, ale marné čakajúci na profesorskú katedru, musí prestúpiť z existeněných dôvodov do služieb zemského úřadu ako zástupca primára vo veľkej nemocnici bez práva provodzovať súkromnú praks. V štátnej službě strávil ako asistent 21 rokov. Z toho 4 roky boly zaplněné zastupováním nemocného šéfa kliniky. Tento asistent vykonával tedy prácu výchovnu a lekársku ako univerzitný profesor. Po svojom prestúpení do zemských služieb bol zaradený do posledného stupňa VI. platovej stupnice, t. j. obdržal svoj dosavádny asistentský plat, ale len z neobyčajnej ochoty úradov, ktoré urobily všetko, čo podľa zákona urobiť mohly, v tomto případe tedy veľmi pěkné a veľmi elegantně sa zachovaly. (Sen. Mikulíček: Kdyby se byl stal ředitelem Fénixu, mohl mít desetkrát víc!) Možno.
Do vyššej stupnice nebude postupovat, prv, dokial, neprídu jeho roky, to si musí akosi vysedeť. Podobných príkladov by bolo možno uviesť menovite z našich vysokých škol technických dosť. Na pr. konstruktér vysokého učenia technického, ktorý bol 3 roky asistentom a 24 rokov konštruktérom, z toho 9 rokov dokonca zástupcom přednostu Výskumného ústavu, tedy celkom 29 aj pol roka služby, ktorému je 52 rokov, bol menovaný komisárom v VI. platovej stupnici. Nebola mu započítaná ani jedna třetina rokov strávených na vysokej škole. Podobných prípadov by som mohol ešte niekoľko uviesť menovite z referátu samotného prof. Kozáka, ktorý ich užil v poslaneckej sněmovni veľký rad a ktoré snad, by bolo zbytočné, aby som ešte raz tu opakoval. Zákonné předpisy platového zákona č. 103 z r. 1926 sú v tomto případe tak nedokonalé, že fakticky nedovoľovaly iný postup a iné ustanovenie, aké som tu právě naznačil, čo ovšem naprosto nebolo ani z ľudských ani z iných hľadísk správné.
Vec je jasná a snadno pochopiteľná, že kandidát vedeckej dráhy musí ťažko pracovat, kým dosiahne vysokoškolskej hodnosti. Ač práve nemožno povedať, že by kariéra vysokoškolská v dnešných časoch materiálně bola nějak zvláště výnosná, preca len nemožno tvrdiť, že by mladý člověk, ktorý sa ťažkou prácou a veľkým strádáním i hmotným do pracuje postavenia profesorského, nebol za túto svoju námahu v istom směre snáď i dostatočne odměněný, ak sa stane totižto vysokoškolským profesorom. Asistentidocenti, ktorí majú a mali nadej, že získajú v dohľadnej dobe profesuru, si ani veľmi nesťažujú, horšie je to ovšem, ako som tu už naznačil, s tými, ktorí sa musia skôr neskôr rozlúčiť s vysokou školou a hladať zamestnanie v iných oboroch štátnej alebo zemskej služby.
Podľa §u 2 předloženého nám zákona, ktorý je z příčin legislativně technických, ako ráčite videť z textu, trocha složitý a na oko nie dosť jasný, získává asistent, prestupujúci do iného oboru štátnej alebo zemskej služby, postave-nie a plat, ktorý je ekvivalentný s dosavádnou jeho remuneráciou, ba v istých případoch môže byť i lepší a dáva sa mu možnosť riadneho postupu úradníka v tom ktorom obore.
Kulturný výbor sa zaoberal najviac týmto paragrafom a len po vážnom zhodnotení a prísnej kritike prišiel k presveděeniu, že sa asistentom tejto kategorie v budúcnosti nebude už tak křivdit. V budúcnosti sa podobné veci, ako som v dvoch případoch naznačil, opakovať nebudu a nesmú. Akonáhle sa stane asistent stredoškolským profesorom, sudcom, dôstojníkom alebo definitíynym úradníkom iného druhu, obdrží služné, ktoré sa rovná jeho dosavádnej remunerácii, a ak niet takého platu alebo služného v tej ktorej kategorii vo smysle platového zákona č. 103 z r. 1926, tak obdrží plat najbližšie vyšší. Doba strávená s dosavádnou remuneráciou sa započítá pre zvýšenie platu, ak by jeho dosavádna remunerácia bola nižšia. Samozřejmé, že sa stává tiež účastným všetkých práv, ktoré vyplývájú z úrádníckej pragmatiky. Přiznává sa mu i dobrodinie, že sa mu nezaviněné prerušenie jeho služebného poměru vo smysle §u 93 platového zákona nesmie vysvětlovat, v jeho neprospěch. Podobně i vojenská služba nesmie ho hatit, pri ustanovení, rešp. v postupe. V §e 2 je ďalej ustanovené i to, že sa v prospěch asistenta môže skrátiť i čakateľská doba. Podobné je ustanovené v §e3, že prs vysokoškolských asistentov, docentov i nedocentov platia všetky práva ohľadne zaopatřovacích platov statných pragniatikálnych úradníkov a pozostalých po nich vo smysle §u 87 plátového zákona.
Slavný senát; dovoľte mi, aby som niekoľkými slovami sa zmienil ešte o treťom odstavci §u l, kde stojí, že ministerstvo školstva a národnej osvety môže po priaznivom návrhu profesorského sboru a v dohodě s ministerstvom financií přiznat, platový postup podľa prědchádzajúcich ustanovení i asistentom vysokých škôl, ktorí nie sú súkromnými docentami, ale buď, vykazujú predbežnú praktickú činnost,, ktorá je k značnému prospěchu vysokých škol, alebo vynikájú odbornou činnosťou vědeckou alebo uměleckou. V pôvodnom návrhu Kozákovom, predloženom v posl. sněmovni, stojí, že tieto výhody platového postupu príslušia i asistentom vysokých škôl, ktorí nie sú súkromnými docentami, ale vykazujú kvality mnou naznačené. Bolo by lepšie keby v zákone bolo imperativně vyslovené, čo je v treťom odstavci §u l len fakultativně vyjádřené. Ale cez to všetko mám zato, že tento nedostatok sa v praksi nebude příliš pociťovať preto, že nemožno předpokládat,; že by ministerstvo školstva, dokonca ani nie ministerstvo financií, toto ustanovenie interpretovalo čisté fiškálne. Na podopretie dobrej vole senátu Nár. Shromaždenia vyhoveť i v tomto směre asistentom, usniesol sa kulturný výbor doporučit, slavnému senátu rezolúciu nasledovného znenia:
"Vláda se vyzývá, aby usnesením uložila resortům státní správy, aby asistentům vysokých škol, žádajícím o umístění v jiném oboru státní nebo veřejné služby, byla dána přednost před jinými uchazeči se stejnou kvalifikací, neobsadí-li se místo povýšením aneb přesunem zaměstnance již ustanoveného v téže služební kategorii."
Podobné sa usniesol kulturný výbor doporučit slavnému senátu i druhů rezolúciu tohoto znenia;
"Vláda se vyzývá, aby usnesením uložila všem resortům státní správy toto:
Služební požitky bývalých asistentů vysokých škol, kteří přestoupili do jiného oboru státní nebo veřejné služby nebo do státního podniku před účinností zákona o upravení právních poměrů vysokoškolským asistentům, buďtež upraveny ode dne účinnosti tohoto zákona ták, jakoby tento zákon platil v době jejich vstupu do přítomného služebného poměru."
Slavný senát! S předlohou touto úzko súvisí i iná otázka, o ktorej třeba prehovoriť niekoľko slov. Bieda asistentská nespočívala dosial, len v tom, že hmotné a úradné postavenie asistentov bolo nevyriešené, ale i v tom, že z příčin úsporných sa reštringoval počet asistentských miest na všetkých vysokých školách priemerne o 10 %. To znamená, že menovite na tých školách, ktoré sú v posledných desiatich rokov v stálom rozvoji a to sa vzťahuje na všetky vysoké školy, ale menovite na bratislavskú univerzitu vznikajú také ťažkosti provozu a vedeckej činnosti, o ktorých neodborníci nemajú ani poňatia.
Uvediem len niekolko prípadov z univerzity Komenského, ktorá je mne najbližšia. Na lekárskej fakultě je u nás celkom systemizovaných výnosmi ministerstva školstva a nár. osvěty z r. 1927 a 1931 76 asistentských miest. Po 10 % reštrikcii 8 miest zostáva obsaditeľných len 68 miest. Přípustný najvyšší počet miest smluvných vědeckých asistentov je 8. Počet púslucháčov fakulty vzrastol v poslednom roku 1935/36 na 980 posluchačov, teda temer na 1000. Převoz a agenda ústavov a klinik vzrastá od roku na rok už i preto, že Bratislava nemá zvláštnej štátnej nemocnici, od kliník oddelenej. Musia preto klinickí lékaři obsluhovat, vel,ký počet nemocných, všetkých tých, ktorí do špitálu musia byť přijatí. Túto prácu obstarávajú z velkej časti asistenti a sekundári. Následkom toho je bezpodmienečne nutné, aby boly internej klinike přidělené aspoň 2 miesta asistentské, na chirurgickej podobné asi 2 miesta, taktiež aj ostatné kliniky, ktorých je preca hojné a trpia úžasným návalom nemocných, aby aspoň po jednom asistentskom rešp. sekundárskom mieste dostaly.
Je neuveriteľné, ako ťažko strádá lékařská fakulta bratislavská nedostatkom dostatočného počtu kvalifikovaných lekárov a vědeckých pracovníkov. Keď uvážime, že počet poslucháčov vzrastol od r. 1926/1927, počítám len posledných 10 rokov, kedy bol stanovený právě základný počet asistentov, keď obnášal v tom roku 319 poslucháčov, vzrastol na terajších 918, temer sa ztrojnásobil, tak videť najlepšie z reštrikcie 10 % čistý nesmysel, nespravedlivosť, ba citeľné nebezpečie pre študentov a hlavně pre nemocných. Takýmto spôsobom je preca nemožno postupovat, lebo tu sa každé úsporné alebo iné opatrenie obracia v pravý nesmysel. To je nemožné. Keby sa počet žiakov a nemocných nebol připadne tak velmi zväčšil, snad, ešte z příčin hmotných by bola odôvodnená taká reštrikcia, zásah, ale v takomto případe, ako pravím, je to čiročistý nesmysel. Počet chorých na klinikách ošetřených vzrastol od r. 1924 do r. 1935, tedy za posledných 10 rokov o plných 100 %, ale samozřejmé počet asistentov a lekárov bol o 10 % reštringovaný. Zdánlivé menej nebezpečná je reštrikcia na právnickej fakultě. Na celej fakultě je systemizované len 3 asistentských miest -na celej fakultě, ktorá má vyše 1.000 žiakov, ktorý počet prirodzene nedostačuje. Asistenti, ktorých určením je osvedčiť schopnost, k vedeckej práci a případe jej preukázania stať sa rezervou pre doplňovanie vysokoškolských učiteľských síl, nútení sú zaoberať sa čisté administratívnou agendou a prácami knihovnickými. Tým strácajú i vysokoškolskí profesoři krytie nutnej potřeby pomocných vědeckých pracovníkov a stráca sa tým čas, ktorý by v zaujme vedeckej tvorby mohol byť lepšie využitý k obecnému dobru, lebo i najednoduchšie, na pr. priamo len technické veci, ako evidencia literatury, musia si obstrávať profesoři sami, nemôžu k tomu použit inak zaměstnaných asistentov, ďalej asistentov nemôžu priberať na pr. ani do seminářských cvičení, nakoľko jeden asistent je pridělený až 7 alebo 8 profesorom a docentom. Tým možnosti studia a vedeckej práce sú na straně profesorov redukované a na straně asistentov úplné anulované. Nedostatočný počet miest bráni tiež nutnému uvoľneniu asistentov pre zahraničné študium; jestliže jeden z troch asistentov obdrží študijnú dovolenu, druhí dvaja sú prácou úradnou a knihovnickou priamo preťažení. Nutnost, vykonávat, službu vo veľkom počte seminárov najrozmanitějších oborov brání špecializácii a zdokonaleniu sa v obore jednom, ktoré na tomto stupni je už samozřejmým predpokladom. Juridická fakulta bratislavská by potřebovala najmenej 8 asistentských miest, a to nie je počet naprosto vysoký. Podobné by som mo hol hovořit, o pomeroch na filozofickej fakultě, kde sú tie asistentské miesta ešte viac zredukované a kde sú poměry ešte horšie, ale nechcem sa o tom ďalej šíriť.