To je jedna věc. Jak došel pan ministr k této cifře? Sečetl náklad personální na státní administrativu, sečetl personální náklad podniků, k tomu připočetl učitele a všechna mimořádná vydání. V těchto mimořádných vydáních je zvýšení vydání. Je zde zvýšení nákladu na učitele, tomu se nemůžeme vyhnouti, proti tomu se nedá nic namítati, poněvadž jsme museli zříditi řadu nových škol, zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi, což pochopitelně přineslo zvýšení personálního nákladu. Tato cifra je, bohužel, konjunkturální, není strukturální. Budete vidět, že letošní zápis do obecných škol v historických zemích bude znamenati velmi značné zmenšení počtu tříd a bude znamenati také velmi značné zmenšení počtu zaměstnaných učitelů. Tento přelom dostává se také na Slovensko a časem zasáhne i Podkarpatskou Rus. Nevím, zdali si toho máme přáti, poněvadž tu jde opravdu o otázku státní. Pokud zvýšení je v mimořádných vydáních, vyvolala nám je hospodářská krise a vyvolala nám je i politická krise. Pan ministr to nechtěl zde říci, ale bylo by nespravedlivo zde se o tom nezmíniti. To jsou vydání, kterým se nevyhneme, to jsou vydání personální, která býti musí, chceme-li udržet stát, je v tom zvýšený náklad na prodloužení vojenské služby, je v těchto mimořádných vydáních zvýšený náklad na četnictvo a policii. (Sen. Mikulíček: Proč? Kolego, ty to dobře víš, jako já. (Sen. Mikulíček: Dejte 300 mil. Kč nezaměstnaným a nebude potřeba policii!) Ale ten náklad na nezaměstnané se do toho účtuje, i ten jde na personální náklad. To jsou mimořádná opatření. Pan ministr, aby dosáhl cifry 8,6 miliardy, započetl všechna ostatní vydání do mimořádných, aniž by se tady zabýval jejich rozborem. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Ale prosím, pánové, to jsou věci, kterým se nevyhneme, které prostě musejí býti a za ty nemůže býti činěna odpovědnou státní správa. Pan ministr financí to naznačil. On řekl, že se nám zvýšil počet policie a četnictva o 17 %, učitelů o 30 %, ale věci, které uváděl, že znamenají zvýšení toho nákladu, jako automatický postup, pravidelné povyšování, předčasné pensionování; ty jsou pravdivé jenom do určité míry.

Fakt je a mělo by se to říci takto: Celý problém dnešní finanční krise našeho státu spočívá v tom, že nemůžeme smrsknouti vydání a personální náklad tak - naopak jsme nuceni je zvýšit - jak by toho vyžadoval pokleslý důchod. Ale měl bych k tomu dodat: Je těžko žádat snížení personálního nákladu, když 100.000 zaměstnanců, to je celá čtvrtina, nedosahuje platu 6.000 Kč ročně, t. j. 500 Kč měsíčně - na těch těžko můžete snížiti personální náklad - a když plat 80 % všech státních zaměstnanců, všech veřejných zaměstnanců nepřesahuje 1.000 Kč měsíčně. Uváděl to sám pan ministr dr. Engliš - a ten nebyl přítelem zaměstnanců - v důvodové zprávě k platovému zákonu čís. 103, kde bylo napsáno, že náš stát není tak bohatý, aby platil své zaměstnance tak, jako je platilo Rakousko. (Sen. Mikulíček: Ale on měl větší plat než v Rakousku, a jeho syn také!) A uvedl v důvodové zprávě, že vláda chce dělat politiku takovou, která by vedla ke snižování cen, která by nevedla ke zdražování, aby jim to, oč jsou ošizeni nízkými platy, bylo nahrazeno, refundováno levnějším živobytím. (Sen. Trnobranský: A potom horoval pro devalvaci!) Ano, potom horoval pro devalvaci a začali jsme dělati politiku vysokých čísel, abychom tu nespravedlnost nějak odstranili! A teď je ovšem těžko říci: Toto ještě musíme snížiti - když jsme toto dělali.

Za to, že státní správa nestojí ještě více, můžeme děkovati jenom nově zavedené instituci aspirantů; ti aspiranti s aspirantskými platy vykonávají práci zrovna takovou jako ostatní úředníci. Prosím, pan ministr dr. Černý řekl v Užhorodě: "úředníci musejí si uvědomovati, že jsou pro lid, že konají službu lidu, a proto nestačí; jen aby konali vzorně svou povinnost, nýbrž musejí vykonávati značně více, musejí se věnovati svému úřadu a svému povolání s celou duší, s celým srdcem, obětováním sebe sama." Prosím; to od nich chce (Sen: Paulus: Za 500 Kč!), při platu, který jste řekli. Jsou to lidé, kteří mají své rodinné starosti, kteří mají děti a kteří mají také své lidské slabosti, svá lidská přání jako každý jiný.

Volá se po reorganizaci státní správy, já sám jsem tak učinil několikráte s tohoto místa. Na úřednických schůzích se o té věci stále mluví, ale nikdo ji neprovádí a neprovede ji u nás ani žádná reorganizační komise, kdybyste ji sestavili, jak chcete, kdyby byla sebe důkladnější a pečlivější, dokud se nezmění celý systém; ale to je systém politický: (Sen. Mikulíček: Vy to chcete jinak a my taky jinak!) To je pravda.

Princip a jádro se dá říci dvěma větami: aby úřady dole u I. instance byly vybaveny určitou pravomocí, aby každý spis, který přišel třeba i na pana ministra, se nestal zvláštním ministerským spisem, nýbrž aby byl vyřízen právě tak, jako spíš každého obyčejného poplatníka, který jej podá u I. instance a nikoho za sebou nemá. Tedy aby se nečinil rozdíl mi spisy, za kterými někdo stojí hoře, a mezi spisy, které se podají dole, které může úředník vyříditi ve své vlastní kompetenci a nemusí se obávat žádného zákroku shora.

(Výkřiky sen. Mikulíčka.) Dále aby úřady II. instance byly pověřeny mocí vyřizovat odvolání a ministerstvům aby zůstalo jen legislativa a dozor. Pak bychom, pánové, nebyli svědky volání po rozšíření systemizace, kterýmžto způsobem nám nabotnávají úřady, velice značně, a úřady nahoře tak, že se z nich stávají přímo úřednická, monstra, kdežto úřady dole nejsou vybaveny dostatkem personálu. Dokud se toto nezmění do té doby, Mikulíčku, nebude nikdo z nás osvobozen od agendy, kterou jsme obtíženi, do té doby nebude zjednána náprava.

Jménem našeho klubu podám zde návrh, aby už jednou byl statisticky zjištěno, jak to u nás vypadá s národním důchodem, aby státní úřad statistický byl vyzván, aby jednak - a dnes máme na to řadu moderních method, které lze různými způsoby kontrolovat a které se ve svém výsledku nemohou podstatně rozcházet, takže naše cifry, které lze takto zjistit, nebudou daleko od pravdy, zjistil národní důchod veškerého obyvatelstva v republice, všech občanů, aby se zjistilo, kolik z toho můžeme spotřebovat pro veřejnou správu, aniž by byla ohrožena majetková substance, a za druhé: aby zjistil odděleně důchod podle povolání, čili kolik důchodu připadá průměrně na jednotlivá povolání, kolik na jednotlivce, kolik na osobu, která je povinna živit další osoby, a jak značnou částkou přispívají jednotlivá povolání na udržování státní správy. Až budeme mít tato data, pak umlknou různé výtky a odpadnou různá dohadování, poněvadž budeme mít statistický podklad, kterého se můžeme držet. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Dodneška jsme odkázáni pouze na dohady.

Pan ministr financí říkal, že náklad stoupá. Pánové, bude stoupati, dokud v tomto systému, v této etatizaci budeme pokračovat dále. Pan ministr financí to řekl nejasně, ale logicky souvisí všechny příjmy s vydáním. Nestačí říci: Nesmí nám růst státní aparát, a při tom ukládat státu nové a nové úkoly, zavádět nové a nové úřady nebo chtíti je zavádět s velikým státním aparátem, který konec konců se přece jen musí zaplatit daněmi. Proto bylo by správné říci, co nás stály různé sanace, systém vázaného hospodářství, a co nás mají státi různé monopoly, zavádění nových zprostředkovatelen práce atd.; to se všechno musí vypočítati a pak budeme míti doklad podle statistiky a budeme se toho moci držeti. Není možno paušálně sváděti všechny náklady na státní administrativu, která roste a přirozeně poroste dotud, dokud stát bude rozšiřovati agendu. Vždyť dnes není již ničeho, čím by se státní správa nezabývala. Stát není nic imaginárního, to jsou lidé, kteří to všechno konají a které stát musí platiti.

Pan posl. dr. Meissner v posl. sněmovně - a tím bych končil - řekl, že malý poplatník odevzdává státu peníze, místo aby pamatoval na své stáří, a ten má právo, aby se jeho peníze dávaly jenom na věci celostátní a nikoli na účely stranické. To říká příslušník vládní strany, a proto nemějte mi za zlé, když i já jako oposičník se k jeho slovům připojím. (Potlesk senátorů národního sjednocení.)

Místopředseda dr. Buday (zvoní): Dalším rečníkom je pán sen. Liehm. Dávam jemu slovo.

Sen. Liehm (německy): Slavný senáte!

Vládní návrh tisk 251 zavdává mně příčinu, aby zaujal nejen stanovisko k návrhu samému, nýbrž abych si jako dlouholetý starosta trochu ulevil a vylíčil, jak se dnes věrně pečující hlavě města ztěžuje zápas o poslední zbytky samosprávy.

K návrhu samému dlužno jen poznamenati, že je zcela bezpodstatný. Finanční situace obcí a okresů je tak bezútěšná, že další protahování oddlužovací akce je neomluvitelné a že by byl na místě jediné návrh na novelisaci, po případě sjednocení všech zákonů, které mají za předmět otázky autonomních svazků. Vmysleme se jen jednou do situace takového utýraného starosty malého města, který v návalu denních a stále těžších starostí nemá času pročítati všechny ty zákony a nařízení, neví, co trvá právem či nikoli, co mezitím zastaralo, ztrácí souvislost a přehled. Je tomu dnes tak, že se i odborník jen těžko vyzná.

Projednávaný návrh je snad devátý návrh zákona o samosprávě. Nutnost tedy velí, aby nastalo konečně zjednodušení, aby všechno obecní zákonodárství uvedeno bylo v lehce pochopitelnou, stravitelnou formu a souvislost, takže by se také nejprostší starosta malého města dovedl v tom vyznati. Máme zákon o obecních financích č. 69/1935 Sb. z. a n. a vládní nařízení rovněž č. 69/1936 Sb. z. a n. Projednávaný vládní návrh vztahuje se na nařízení č. 69 z 25. března 1936. Je nápadné, že ministerstvo financí potřebovalo několik měsíců, nežli se rozhodlo předložití parlamentu tento vládní návrh. Na místě očekávané, beztak více nežli nedostatečné pomoci pro samosprávné korporace přináší nový návrh zákona citelné zkrácení přídělů, jež dosud nelze odhadnouti. Kdo jen trochu zná finanční situaci obcí a okresů, ví, že ty 202 miliony pomocného fondu, utvořeného podle vládního nařízení č. 69 z r. 1935 jako příspěvek sanační, nikterak nestačí na pronikavou sanaci. Avšak místo toho, aby tento příspěvek, není-li již možno jej zvýšiti, ponechán byl alespoň nezkrácen; byl finančním zákonem na r. 1936 o 51 mil. zkrácen a předložený vládní návrh má na mysli opětovné zkrácení, poněvadž ministerstvo financí, když tato částka byla stanovena, přišlo na to, že se přece ještě nepočítalo s tím, že bude snížena úroková míra a že budou povoleny zvláštní úlevy při splácení dlouhodobých pohledávek. Možno-li předvídanou úsporu u bodu a) počítati odhadem na 14 mil. pro pomocný fond, pak možno u bodu b) úsporu u neupravených dluhů následkem snížení úrokové míry a úmorové částky odhadnouti velmi těžko, poněvadž nejsou dnes již známy ani okresy ani obce, u kterých se úmor dluhů provede, ani není známa suma neupravených dluhů těchto obcí a okresů. Možno konstatovati, že sám o sobě již nedostačující původně zamýšlený státní příspěvek na úpravu dluhů samosprávných korporací v částce 202 mil. snížen byl o 51 mil. na 151 mil. a při novém snížení asi na dalších 121 mil. nevynaloží stát snad ani 30 mil. na úpravu dluhů. Ba nebylo by divu, kdyby se nyní objevil návrh, podle kterého by samosprávné korporace ze svého nic měly vytvořiti vlastními prostředky sanační fond a stát by ještě za dovolení k tomu mohl vybírat poplatky. Pro toto zkrácení přídělů budeme hlasovati proti tomuto zákonu.

Při tom ví každý, kdo je v obecních věcech prakticky činný, jak kdysi hrdá autonomní obec stále víc a více zakrňuje v drába vrchnosti. Samospráva stala se pojmem už neexistujícím, dnešní poměry však věru také nemají naprosto nic společného se samosprávou. Obce se hroutí pod lavinovitě vzrůstající spoustou práce v t.zv. přenesené působnosti. Za necelé dva roky, od ledna 1933 do prosince 1934, vydáno bylo neméně nežli 21 nových zákonů, při nichž stanovena je spolupůsobnost a spolupráce obcí. Podíváme-li se na takový obecní úřad, musíme s resignací a s rozpaky konstatovati, že 3/4 všech prací jsou práce, které podle své povahy obci nenáležejí a jsou zřejmě jen pracemi, jež okresní úřad obci zkrátka pověsí na krk, tak na příklad všechna šetření při přestupcích živnostenského řádu, když obchodník nějaký předmět ve výloze neoznačí cenu, a podobných věcí v zarážejícím počtu. Pak musí býti strana obcí předvolána, obecní strážník - kde ještě nějaký jest, musí konati četná předběžná šetření, pak se musí sepsati dlouhý protokol, jinak se to od vrchnosti vrátí k doplnění, a když potom spis, často po zdlouhavé práci, jest ukončen, nadiktuje okresní úřad trest, ale nikoli jako dříve ve prospěch chudinského fondu dotčené obce, nýbrž do rukou okresního úřadu pro fond snad těžko kontrolovatelný. Jsou tu pak ještě přestupky překročení policejní hodiny, silniční policie a v novější době stále se více vzmáhající šetření vojenská.

Nesčetná jsou věčná doručování daňová a nyní stále více vzrůstající přihlášky nezaměstnaných a ostatní s tím souvisící práce, které samy znamenají jednu třetinu celé agendy. Pro všechny tyto práce, které obec koná pro okresní úřad, musí ustanoviti vlastní zaměstnance a platiti je z vlastních prostředků, nedostává za to nic nežli snad urgence a nosy. Místo aby se za tyto práce nahradil obci nějaký paušál, béře stát obci ještě dosavadní příjmy. Tak na příklad dostávaly obce dříve pokuty při přestupcích přikázány pro svůj chudinský fond - nyní jde všechno na poštovní šekové konto okresního úřadu, ale ještě s tím rozdílem, že tyto tresty nyní při stejných přestupcích obrovsky vzrostly a činí mnohonásobek. Přistupuje-li k tomu ještě, když někdo, jak se to na př. stalo mně, platiti musí bez viny okresnímu úřadu pokutu 2.000 Kč, poněvadž pro týž domnělý delikt byl všemi soudními instancemi osvobozen, pak to již člověka bolí, že takovéto peníze nezůstanou alespoň v obci nebo v okrese ve prospěch chudých a nezaměstnaných. V mém domovském městě je okresní úřad, který obzvláště rád trestá; přijde-li tu někdy nějaký starý známý nebo příbuzný a zmešká poslední vlak, je pozván k přenocování, prvním vlakem ráno zase odjede. Běda však, jestliže obec nezaznamenala přenocování, tu je 300 Kč pokuty. Jestliže však koncipista okresního úřadu, který tento trest diktoval, rovněž svého příbuzného po 14 dnů hostil a rovněž obci neoznámil, ač tento případ byl četnictvu písemně oznámen, to je ovšem něco jiného, tu se marně pátrá po výsledku. Školní děti, které ve třídě v ranním přítmí před počátkem vyučování tropí neplechu a kapesní lampou a pomocí hákového kříže, vyřezaného z perníku, vrhají na zeď stínové obrázky, trestá učitelský sbor na rozkaz okresního hejtmana vyloučením ze školy. Obdrží-li později takový chlapec ve skladišti dovolení učit se psáti na stroji, pak dostane předseda skladiště od okresního hejtmana ústní rozkaz, aby tohoto chlapce ihned z kanceláře skladiště odstranil. Okresní úřad a četnictvo promarní často mnoho času sledováním bezvýznamných věcí. Na úplně hluché lidí prý se při volbách našeptáváním působilo. Vyšetřování muselo býti nakonec zastaveno, poněvadž bylo nemožno vyměniti s dotčenou ženou vůbec i jen slovo.

Pro takovéto bezvýznamné věci s jedné i s druhé strany musil jsem, sleduje veřejný zájem, prodělati již 25 procesů, při kterých jsem musel býti vždy ve všech instancích osvobozen. Jen jeden příklad: Jistá německá obec propachtovala svůj kamenný lom českému pachtýři, nemůže však pachtovné po celá léta dobýti pro platební neschopnost pachtýřovu. Když doba pachtu prošla, chce obecní zastupitelstvo provésti jiné propachtování. V rozhodující schůzi dostaví se náhle účetní asistent okresního úřadu a prohlásí - podle smyslu: "Opováží-li se obecní zastupitelstvo propachtovati lom někomu jinému nežli dosavadnímu pachtýři, pak vydává se v nebezpečí, že každý jednotlivý člen obecního zastupitelstva bude osobně činěn odpovědným za útraty očekávaného procesu." (Německé výkřiky: Neslýchané!) Ano, to je skutečně neslýchané, takovéto protizákonné zasahování do samosprávy obce.

Ale týž pán jde ještě dále. Reviduje jednotlivé obce. Běda, zpozoruje-li tu v některé malé obci nějakou nesprávnost, které se některý starosta obce dopustil. Jestliže by dotčený byl zpronevěřil všechny příjmy a vůbec ničeho nevydal, byl by mohl odciziti nejvýše 10.000 až 11.000 Kč, při revisi bylo mu však na jeho vlastní jmění vtěleno 70.000 Kč do knih záruky pro stát. Týž úředník projevuje obchodní čilost, neřku-li obchodního ducha, "předpisuje" obcím, že a kde si mají opatřovati kolky, ačkoli tu předepsané kolky již jsou, dodává kolky sám anebo předpisuje firmu, zprostředkuje dokonce nákup pokladen, pořadačů dopisů atd.

Chtěl bych se zde ještě zmíniti o případu kol. posl. Kliebera. Po volbách resignoval na svůj úřad starosty obce. Byl zvolen jiný starosta z naší strany, ale trvalo plných 7 měsíců, nežli byl potvrzen a to se stalo teprve po interpelaci posl. Kliebera.

Ještě o jiném do nebe volajícím případu musím se zde zmíniti, o případu kavárníka Meissnera ve Žluticích. Žlutice mají jen jednu kavárnu, kam docházejí příslušníci české menšiny, většinou zřízenci a úředníci, po celou dobu zcela klidně. Nikdy ještě nebylo žádného nedorozumění mezi Čechy a Němci. Tu náhodou byla při domovní prohlídce u Meissnera podle zákona o rozpouštění stran nalezena pohlednice dobrého známého, kde vyobrazen byl muž SA. Meissner byl odsouzen na 5 měsíců do vězení a když již odpykal tři měsíce, byla mu náhle rozhodnutím okresního hejtmana odňata koncese pro kavárnu. Ani odkládací účinek nebyl tomuto výměru přiznán. Nyní tu ten muž stojí se svou četnou rodinou bez chleba.

Na jedné straně nekonečné, obsáhlé vyšetřování o věcech často směšných a bezvýznamných, na druhé straně neomluvitelné, úplné selhání příslušných úřadů při zjevném nebezpečí ztráty majetku a života.

Když jsem jako starosta k hájení této bezpečnosti pří podivném požáru v pokoji okresního soudu jak u četnictva, tak také u státního zastupitelství v Chebu navrhoval odborné zjištění stop tekutých hořlavin, byl jsem šest neděl po svém spěšném podání předvolán k svědecké výpovědi do Chebu. Na provedení důkazů ovšem nebylo lze pomýšlet.

Jako starosta volal jsem jednou při vražedné epidemii diftérie marně telefonicky ministerstvo zdravotnictví, posílal podání za podáním, ale nikdy jsem nedostal vyřízení. Lékařský spor, zda diftérie či nikoli, byl teprve skončen po několika tuctech úmrtí. Také dnes stávají se ještě podobné věci. Starosta obce ve svých starostech zůstává nevyslyšen a nepovšimnut.

Když jednou jistý poštmistr zavedl soukromou censuru dopisů a stěžovali si u mně nejen Němci, nýbrž také Češi, učinil jsem k zachování jistoty listovního tajemství trestní udání a oznámení u poštovního ředitelství. Přes soudně prokázanou vinu nebyl dotčený disciplinárně trestán, nýbrž ponechán na svém služebním místě a povýšen. Ba, ani když se dotkl cti mé rodiny a soud ho odsoudil k 10 měsícům těžkého žaláře, nebyl disciplinárně trestán.

Jako bývalý předseda místní skupiny německé národní strany měl jsem dne 4. října 1933 domovní prohlídku, při čemž byly zabaveny a uloženy u okresního úřadu ve Žluticích různé spisy, mezi nimiž se nalézala také pamětní kniha se zápisy pouze rodinnými; když jsem úřadujícího koncipistu upozornil na bezcennost této knihy pro úřady, odpověděl mi, že tuto knihu po přezkoumání obdržím zpět.

Po svém zvolení za senátora žádal jsem v červnu 1935 okr. hejtmana za vydání svého vlastnictví; když jsem po opětovných intervencích nedocílil úspěchu, obrátil jsem se podle §u 66 jedn. řádu na pana ministra vnitra dne 16. prosince 1935 s dotazem, 5 měsíců později, dne 15. května 1936, obdržel jsem odpověď toho obsahu, že vzhledem k tomu, že zastavení činnosti německé národní strany bylo odvoláno, zařídil pan ministr vnitra, aby zmíněné spisy bez dalšího průtahu byly jmenovanému členu Národního shromáždění vydány. Dnes je 2. července 1936, ale stále ještě nemám svou pamětní knihu; bylo mně sice několik spisů doručeno, hlavní věc však zmizela. Zmizel také patrně můj protokol, ve kterém jsem žádal za sdělení důvodů, proč se mně můj majetek zadržuje.

To je několik příkladů boje hlavy města za právo a pořádek v obci sice v zájmu státu, ale bez zájmu a podpory se strany státních orgánů. Ba naopak, ještě člověka po téměř 40tileté nepřetržité činnosti jako člena obecního zastupitelstva a městské rady na konec po desetiletém starostování - podle nálezu nejvyššího správního soudu - bez příčiny sesadí.

Jestliže stát v přenesené působnosti ukládá obcím taková břemena a různé práce, pak je přece jen spravedlivé, když obce žádají úplnou sanaci svých obecních financí. K jakým smutným opatřením může vésti zadlužení města, toho dokladem je na př. skutečnost, že hudební škola v Chebu, která při mimořádně schopných učitelích dosahuje vynikajících výsledků, vydána je nebezpečí, že bude zavřena, poněvadž pro finanční situaci městské obce byly platy stlačeny pod existenční minimum. Obci Žluticím chtěli vnutiti stavbu úřední budovy nákladem několika milionů, ačkoli obec nemohla tyto prostředky poskytnouti, chtěli jen zaručiti zúročení státem; poněvadž stát sám neměl po ruce peněz na tento náklad. Prostý člověk nemůže však rozuměti, odkud potom přicházejí prostředky, aby se na př. v sousedním Lubenci milionovým nákladem postavila nádherná budova české školy. Na produktivní péči o nezaměstnané poukázáním dávno splatných subvencí, aby se opravily úplně zpustošené silnice anebo nově zřídil most hrozící sesutím, peněz není.

Podal jsem před delší dobou interpelaci stran hrozícího nebezpečí sesutí mostu na okresní silnici Toužim - Teplá, dostal jsem odpověď, co jsem bez toho již věděl, že následkem toho, že okresy Žlutice a Teplá nemohou sehnati potřebné prostředky, nelze stavbu provésti. Pozvedám ještě jednou varovně svůj hlas: nepřipusťte, aby došlo k novému neštěstí na přívoze novomlýnském! Sanace obcí nesmí se však v žádném případě díti na úkor strádajících obyvatelů obcí, nýbrž stát sám musí opatřiti prostředky.

Tyto prostředky a tento fond musejí však býti jiného způsobu, nežli jest a byl dotační fond u zemských úřadů. Která obec r. 1927 nedoufala, že bude moci vyrovnati svůj schodek z tohoto fondu? Ale všechny tyto naděje ztroskotaly. Naše obecní rozpočty přistřihují venku často lidé, kteří o praktické proveditelnosti nemají skutečně tušení, navrhují se poplatky a do rozpočtu dávají libovolné cifry, platy se zmenšují, což není možno provésti.

Mnohé německé obce jsou dnes již tak daleko, že musejí vybírati nejvyšší sazby přirážek a dávek. Nouze a bída je domovem nejen v Rudohoří, kam nám bylo zakázáno jeti se zahraničními žurnalisty, nýbrž v celém sudetskoněmeckém území, v malých i velkých městech, všude v německých obcích.

Zřejmě je nouze v německém území větší nežli v českém území; nikomu nezávidíme a přejeme každé obci pokrok a blahobyt, ale je nespravedlivé, když příděly neodpovídají národnostnímu klíči a my jsme pak zkracováni o mnohé miliony.

Podívejme se na silnice v německých okresech! Když jsem se snažil, aby byly poukázány dávno splatné subvence pro okresní silnice v Teplé, musel jsem konstatovati, že fondy byly rozebrány na celá léta. Ještě hůře je tomu s vodními fondy; hrazení bystřin dávno provedeno a hotovo, všechno projektováno a kolaudováno, ale fondy jsou prázdné a je nedozírno, kdy jednou bude možno pracovati a při tom způsobují bystřiny každoročně milionové škody.

Stejně jako obce trpí také okresy, které přece spravuje okr. hejtman. Není to smutné, když to dospěje tak daleko, že okr. hejtmani jsou nuceni za svůj okres složiti manifestační přísahu? Tato správní reforma je velikým zklamáním! Při tom daňová základna neustále klesá, nezaměstnaný dělník, nadarmo se plahočící sedlák nemohou u řemeslníka a živnostníka nic kupovati, tím způsobem stále více klesá odbyt, spotřební daně a dávky z masa a piva klesají rok od roku.

Tak to dlouho dále nepůjde. Stát se musí odhodlati k pronikavé pomoci. Obcím nutno odejmouti nespravedlivá břemena, nutno opatřiti nové prostředky, nové příjmy. Dlužnictví nutno od základu změniti.

Paušál školného, 23 %ní příspěvky k učitelským platům musí převzíti stát; rovněž nálady na zřizování újezdních měšťanských škol a břemena za státní starobní podpory.

Očekávané výdaje spojené s ochranou proti leteckým útokům není možno uložiti obcím, nehledě k pochybné ceně při účincích dnešních bombardovacích letadel. Bylo by nutno obnoviti příděly z výtěžku daně z obratu a daně přepychové. Zříkáme se subvenčního hospodářství a žádáme dlouhodobé půjčky pod stát. ní zárukou odnětím placení úroků a anuit. Jak přijde obec, jako na př. Bochov, k tomu, že pro nevyplacení státní subvence po stavbě vodovodu je nucena sjednati krátkodobé úvěry; podmíněná tím vysoká úroková břemena činí každý rozpočet vratkým. Jako dlouholetý pokladník hospodářské odborné školy ve Žluticích vím, že jsme museli pro dlouhodobé zadržování subvence okresu Teplá atd. hroziti soudem a následkem dlouholetého zdržování výplaty subvence vznikl nový kapitalizovaný dluh, který se blížil původnímu stavu dluhu.

Předešlý podzim bylo nám hlučně hlásáno 5 miliard na opatření produktivní práce, ale když někdo přišel do některého ústředního úřadu a žádal subvence pro nejnutnější opravy, mohl jen konstatovati, že všechny fondy byly prázdné; když se někdo odvolával na ohlášených 5 miliard, mohl u odborníků konstatovati sotva potlačovaný úsměv; tak ztrácíme víru ve vybojované sliby vlády. Vidíme, kam spějeme, když ministerstvo povolí subvence a ministr financí snad jen desátou nebo osmou část toho ve skutečnosti vyplatí.

Na konec obracím se ke všem příslušným vládním místům s naléhavým voláním o pomoc a vážným napomenutím. Dokázali jsme dosti často svou dobrou vůli k hospodářskému vybudování a záchraně vlasti nejen slovy, nýbrž také skutky. Naše návrhy zákona a práce jsou skutky. Dokažte, pánové, jednou svou dobrou vůli a přestupte od slov slibů ke skutku, na př.: skončete konečně jednou moratorium kadaňské spořitelny, četné obce a okresy hroutí se pod tímto břemenem samotným; skončete moratorium Ústřední banky německých spořitelen, které již trvá 31/2 roku! Nechte padnouti konečně všechnu nedůvěru, sáhněte k našim návrhům zákonů, učiňte jednou pokus a proveďte některý zákon, který jsme navrhli, přesvědčíte se, že pak jediné možnou cestou dostaneme se zase vzhůru a ku předu. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda dr. Buday (zvoní): K slovu sa prihlásil pán predseda vlády dr. Hodža.

Vo zmysle §u 64 rokovacieho poriadku dávam jemu slovo.

Předseda vlády dr. Hodža: Slavný senáte!

Hospodářské zlepšení, které již v minulém roce se podle řady neklamných znaků ohlašovalo, pokračuje v roce 1936 nepřetržitě. Mám o tam svědectví nejen podle stoupajících obratů zahraničního obchodu, nýbrž také padle zlepšujících se výsledků statistiky dopravy i podle dat, jež nám ukazují stav pracovního trhu.

Zahraniční obchod československý vykazuje od nejnižšího bodu v roce 1933 již po více než 21/2 roku postupné zlepšování obratu. Po devalvaci československé koruny v únoru 1934 nastalé zvýšení výkonu i celkových obratů zahraničního obchodu nebylo jen přechodného rázu, tak se domnívali mnozí, kteří ve zlepšení r. 1934 viděli jenom výsledek měnové injekce, po němž podle jejich názoru měl nastati opět zvrat k horšímu. Skutečnost byla příznivější. Dnes, po uplynutí několika let, můžeme s uspokojením konstatovati, že lepší výsledky zahraničního obchodu vykazuje rok 1934 proti r. 1933, stejně však rok 1935 vykazoval lepší výsledky než rok 1934.

Pokud můžeme vývoj sledovati v roce 1936, výsledky za prvních pět měsíců letošního roku vykazují opět potěšitelné zlepšení proti stejné době loňské. Za prvních pět měsíců r. 1935 činil obrat zahraničního obchodu, to jest dovoz i vývoz 5.177 mil. Kč, za prvních pět měsíců r. 1936 činí tento obrat již 5.977 mil. Kč. Zlepšení obratu proti loňsku činí tedy za prvních pět měsíců plných 800 mil. Kč, čili asi 154 %. Poněvadž jde o statistické číslice měřené měnovou jednotkou stejnou (československá korun měla v r. 1935 stejný zlatý obsah jako v r. 1936), jest jasno, že toto zlepšení obratu zahraničního obchodu jest reálným zlepšením. Ukazuje také, že Československo, byť trochu opožděn, přece jen stále se zapojuje do celkového proudu hospodářského zlepšení, ke kterému v celém světě nyní dochází. Je jasno, že při organické souvislosti zahraničního obchodu se situací na pracovním trhu, každé zlepšení zahraničního obchodu jest provázeno zlepšením na pracovním trhu. Na toto zlepšení plynoucí ze zvýšené průmyslové činnosti lze souditi i z vyššího vývozu hotových výrobků i z dovozu surovin. Loňský dovoz surovin v prvých pěti měsících činil 1.283 mil. Kč a v prvých pěti měsících letos zvýšil se na 1.632 mil. Kč. Vývoz hotových výrobků ve výši 1.980 mil. Kč za prvých pět měsíců roku 1935 zvýšil se za prvých pět měsíců roku 1936 asi na 2.200 mil. Kč.