Jsme si vědomi velikého významu průmyslového vývozu pro rozkvět celého zdejšího hospodářství a proto jest naší snahou, aby Československo bylo stále zemí průmyslové výroby, vzmáhající se až do krajních možností. Není a nemá také býti větších rozporů mezi hospodářsky odůvodněným programem průmyslu a hospodářským programem vlády.
Také data, z nichž můžete usuzovati na stav pracovního trhu, přesvědčují nás o tom, že zlepšení, které jsme konstatovali již před několika měsíci, trvá dále. Měsíční průměr pojištěnců nemocenských pojišťoven, podléhajících dozoru Ústřední sociální pojišťovny, a nemocenských pojišťoven úřednických vykazuje již po řadu měsíců vzestup proti stejné době loňské, jenž přesahuje 150.000. V únoru 1936 činil tento vzestup měsíčního průměru proti loňsku 144.023, v březnu 185.935, v dubnu 181.997 a v květnu 162.987. Z toho plyne, že za minulé 4 měsíce činí průměr tohoto vzestupu 169.000 pojištěnců. Připočteme-li k tomu ještě další kategorie pracovního trhu (nemocenských pojištěnců revírních bratrských pokladen, nemocenských pojišťoven a fondů státních podniků, Léčebného fondu veřejných zaměstnanců a kněžské nemocenské pokladny), dojdeme k výsledku, že celkové zlepšení, jež proti loňské době činí kolem 200.000 pojištěnců, nabývá rázu trvalého. Jest tím jen potvrzen úsudek, k němuž nás vedla lepší statistika zahraničního obchodu a kterou také potvrzuje statistika o vyšším stavebním ruchu a lepší investiční činnosti vůbec.
Stavební ruch v měsíci květnu vykazuje stejně příznivou tendenci, jež se projevila i v předcházejících měsících jarních. Tak dodávky cementu za prvých pět měsíců činily letos 33.932 vagónů, kdežto ve stejném období loňském dosáhly jen výše 28.562 vagónů, takže letos bylo dodáno v období leden květen o 5.370 vagónů cementu více než ve stejném období loňském. Rovněž dovoz stavebního materiálu do stanic Velké Prahy, známý za měsíc duben, činil v roce 1936 31.362 tun, v dubnu roku 1935 jenom 24.422 tun, což jest zvýšení o 6.940 tun. Zvýšení toto se ještě zřejměji projevuje, srovná-li se dovoz stavebního materiálu do stanic Velké Prahy za leden a duben roku 1936, kdy činil 79.919 tun, s celkovým dovozem za leden až duben roku 1935, rovnajícím se jen 55.058 tunám, takže letošní vzrůst za prvou třetinu roku jest 24.861 tun.
Rovněž výkaz o počtu povolených a nově za počatých staveb ve Velké Praze dokazuje, že také v měsíci květnu pokračovala příznivá tendence zřejmá v měsících minulých. Novostaveb byla povoleno letos v květnu 93, tedy a 37 více proti květnu loňskému, parcelací bylo povoleno 31, to jest více o 9 a také bouraček bylo povoleno 11, tedy o 5 více než v květnu 1935. Nově bylo započato 77 novostaveb, tedy o 11 více než v květnu roku loňského. Za leden až květen bylo ve Velké Praze povoleno o 101 novostaveb více než ve stejném období loňském. Rovněž povolení parcelací bylo více o 64 a nově započato se 103 stavbami více než v období leden až květen roku loňského.
Ze statistiky o stavebním ruchu v 90 větších městech za první čtvrtletí 1936 vyplývá, podle stavebních povolení, že bude jen novostavbami zastavěno letos více o 320.000 m3 prostoru než ve stejném období loni. Loni bylo 728.000 m3, letos již 1,048.000 m3.
K zvýšení zaměstnanosti na vnitřním trh přispívá letošního roku nejen soukromý stavební ruch, jehož zlepšení předcházející data dokazovala, nýbrž také zvýšení investiční činnosti veřejné. Letošního roku dochází k urychlenému vypsání a zadávání veřejných investic, což se na pracovním trhu blahodárně projevilo hlavně v jarních měsících letošního roku. Zůstane naší snahou, aby urychlené vypisování zadávání veřejných investic nebylo příznakem jenom roku 1936, nýbrž stalo se trvalou praxí všech příslušných úřadů, jichž agenda souvisí s veřejnými investicemi. Pokud v tom směru není ještě všude sjednána náprava proti pomalému postupu minulých let, postaráme se, aby k ní co nejdříve všude došlo a aby všichni úředníci, kteří mají možnost přispět k rychlejšímu provádění veřejných investic, byli si vědomi tohoto pro pracovní trh tak důležitého předpokladu. Podobně bude nutno, aby došlo k uskutečnění všech investičních položek, zařazených do rozpočtu na rok 1936, aby žádná položka nezůstala jen na papíře.
Podobně jako předcházející data ukazuje statistika dopravy linii postupujícího zlepšení. Za prvých pět měsíců bylo v Československu celkem naloženo nákladních vozů 1,825.000, kdežto v prvních pěti měsících loňského roku 1,676.000. Vzestup nákladní dopravy proti loňsku činí téměř 9 % a potvrzuje tedy také tento pramen na předcházejících datech nezávislý, tendenci hospodářského zlepšení, jež se v našem státě po delší dobu již pomalu a postupně projevuje.
Důležitým barometrem, potvrzujícím hospodářské zlepšení letošního roku v poměru k loňskému, jest spotřeba uhlí průmyslového. Tato spotřeba stoupla v prvých pěti měsících o více než 10 % proti stejné době loňské. Také výroba elektrické energie vykazuje proti loňsku další vzestup, ačkoliv loňský rok byl vyšší nežli rok 1934, který opět svými výsledky převyšoval rok 1933.
Tak na př. za duben a květen roku 1936 bylo vyrobeno ve vybraných velkých elektrárnách Československé republiky (samostatné elektrárny plus závodní elektrárny) úhrnem 452 mil. Kwh, což proti: stejné době loňské 405,9 mil. Kwh značí vzestup o 11,5 %.
Rovněž vzestup spotřeby elektrické energie za prvých pět měsíců letošního roku jest přesvědčující. Za leden až květen bylo spotřebo váno 1.157,3 mil. Kwh proti 1.029,5 mil. Kwh ve stejném období r.1935, tudíž o 12,8 % více.
Citované na sobě nezávislé řady číslic ukazují, že hospodářský optimismus, který teď tak silně ve výrobních vrstvách již proniká, není jen výsledkem pouhé náhody, nýbrž jest určitě podložen reálným vývojem.
Po více než čtyřměsíčním jednání došlo v sněmovně a nyní také v senátě k dohodě o osnově o přímých daních a v tamto rámci k berní reformě nejen v mnohých částech materiálního rázu, nýbrž také i v zásadních otázkách formálního postupu v řízení daňovém. V prosinci minulého roku poukázal jsem v posl. sněmovně na to, že jest nutně zapotřebí, aby při postupu finančních úřadů byl přísně zachováván platný zákon. Jde o překlenutí propasti mezi finanční správou a poplatníkem zákonitostí, a slušností a ovšem pevnou daňovou morálkou. Naše snažení po zvýšené právní bezpečnosti jest programem, který chceme a budeme ve všech oborech veřejné správy důsledně a soustavně uskutečňovati. Musím s uspokojením konstatovati, že k této snaze po zavedení právní bezpečnosti se při jednání o novele o přímých daních připojili všichni činitelé parlamentní. Všichni jsme si toho vědomi, že v tomto programu nejde jen o otázky materiálního rázu, nýbrž o důležité zásahy, bez nichž by utrpěla státní soudržnost a důvěra ve vedení státu. Proto nechceme se spokojiti pouze proklamováním tohoto požadavku, nýbrž chceme pracovati k jeho plnému uskutečnění. Každý, kdo v Československé republice zachovává její zákony, musí býti chráněn proti nezákonnostem jakéhokoli druhu, a tedy také proti nezákonnostem, k nimž by mohlo dojíti se strany veřejné správy.
Reforma, k níž nyní dochází na úseku finančním, má býti pouze úvodem k reformě veřejné správy ve všech oborech, aby všude a vždy byla dána záruka zákonného postupu.
Novelisace přímých daní byla pro posl. sněmovnu - taktéž ovšem pro senát - vhodnou příležitostí iniciativně zasáhnout do důležité reformy. Vláda přála této aktivní účasti parlamentní demokracie na reformním díle. Dne 19. února prohlásil jsem v subkomitétu rozpočtového výboru posl. sněmovny, že vláda tuto iniciativní součinnost parlamentu vítá. Prohlášení toto nebylo nikterak rázu formálního. Šlo o to, dáti dynamismu našich zákonodárných sborů nový impuls a potvrditi jej ve vývoji k novému poslání v konstruktivní demokracii. Dokud v politickém vývoji šlo o boj o ústavní pořádek, a především o kontrolu vlády, nemohl parlament úkolů svých zahajovat jinak než mluvením, parler. Ocitá-li se však demokracie před úkoly tvůrčími, přesunuje se závaží parlamentní činnosti z kriticismu a z řečí na vlastní zákonodárnou práci v rámci odborných diskusí ve sněmovních výborech. Československý parlamentarism zahájil svou činnost hned po převratu přímým vstupem do této druhé vývojové fáze všech zákonodárných sborů, z nichž ještě tak mnohé, poutány svou vlastní tradicí, svádějí o svou modernizaci těžké zápasy. Reformní úkol, jehož se ujala posl. sněmovna, vyžadoval práci zdlouhavou a svízelnou, její výsledky však jsou uspokojivé. Jest úmyslem vlády poskytovati oběma našim zákonodárným sborům příležitost k velkým zákonodárným aktům také v nastávajícím politickém údobí. Z velkých osnov, na které již nyní mohu poukázati, zaměstnávati bude naše zákonodárné sbory zejména osnova zákona železničního a osnova zákoníka občanského. Vedle svého věcného významu mají obě tyto osnovy zcela mimořádný dosah proto, že přinášejí hodnotný příspěvek velikých rozměrů unifikace hospodářské a právní.
V posledních měsících věnovala se vláda a na základě její zákonodárné iniciativy oba sbory našeho Národního shromáždění úkolům hospodářské, finanční a branné konsolidace. Vývoj mezinárodní politiky a v tomto rámci velkorysé zbrojení některých států donutilo také nás k technickému zdokonalení našeho vojska, jehož jediným úkolem jest ovšem obrana naší bezpečnosti. Zdokonalení vojska však předpokládá konstruktivní hospodářskou politiku, která jedině umožňuje peněžnímu trhu, aby pomohl státu svou všestrannou pohotovostí býti rovnocenným váženým partnerem v mírové politice. Do jisté míry pozměnily tyto úkoly brannosti původní akční program vlády. V celku možno však dnes konstatovat, že péče o stát nalezla v plné ochotě a pohotovosti jednak vládu a zákonodárství jako veškerý náš veřejný život i s jeho složkami hospodářskými a finančními. Po snížení úrokové míry a po prodloužení pokladničních poukázek přijal peněžní trh s plnou ochotou půjčkou na obranu státu. Jednomyslnost, s jakou zákonodárné sbory schválily osnovu zákona o obraně státu, byla věrným výrazem toho, co cítí a co si uvědomuje veškeren lid v tomto státě, totiž, že nás nesmí najíti a nenajde nepřipravené žádná eventualita mezinárodní politiky.
Semknutí a organisace všech národních a státně-politických sil bylo úlohou tak naléhavou, že jistě omlouvá odsunutí některých vnitřně politických úkolů do příštího politického údobí. Tím spíše, že vláda také v tomto směru jíž zahájila opatření, jež lze pokládati za výchozí body k soustavným reformám. Na Podkarpatské Rusi zřizujeme guvernérský úřad jako předpoklad k vybudování oné správní soustavy na Podkarpatské Rusi, která plyne z §u 3 ústavní listiny, odst. 2 až 9: Ze zorného úhlu příprav zařízeními, jež plynou z naší ústavy, organizován jest guvernérský úřad a stanovena jeho působnost. S přátelskou sympatií sledujeme mravní, hospodářský a osvětový rozvoj obyvatelstva Podkarpatské Rusi. Za 16 let podařilo se pod vedením a záštitou republiky vštípiti lidu na Podkarpatské Rusi smysl pro vykonávání občanských práv, podařilo se snížiti počet negramotných z bývalých 264.739 v r. 1921 na 155.911 v r. 1930.... (Sen. Mikulíček: Snížil se také počet hladových?) Nepřál bych vám, pane senátore, abyste vy byl tím hladujícím na Podkarpatské Rusi. (Potlesk. - Sen. Mikulíček: Já jsem tam byl za republiky již 30krát!) Ale před republikou jste tam nebyl, to jste tam měl být! To by vás to bylo hnalo domů z Podkarpatské Rusi.
Dále podařilo se na Podkarpatské Rusi zvýšiti výnosnost zemědělství, jež v zemi této jest předpokladem veškerého vývoje průmyslového, obchodního a civilizačního. Vidíme zejména se zadostiučiněním, že mladá generace podkarpatoruská šťastně rozvíjí vrozené schopnosti svého lidu, stává se jednak schopnou přejímati odpovědnost za vedení a správu svého lidu. Poznatky tyto dávají republice radostnou příležitost v plném souladu zájmů celostátních a speciálně podkarpatoruských iniciativněji pokračovati v provádění příkazů ústavní listiny, až k jejímu celkovému provedení.
V administrativě na Slovensku zahájila vláda řešení řady úkolů hospodářských, samosprávných, sociálních, pokud dosud ještě nebyly účelně upraveny. Jest nesporno, že v rámci celostátní zemědělské politiky již dosud zvedla se důchodová úroveň slovenského zemědělství velmi pozoruhodně a že nyní nalézá se již na linii přerozeného vývoje vzestupu výroby průmyslové. Přirozený vývoj v industrializaci, podporovaný podmínkami přírodními a hospodářskými, nalézá ve vládě účinnou podporu. Zhuštění sítě dopravní, a to jednak tratí železničních, jednak silnic, spolu s industrializací dává Slovensku nový ráz a přibližuje jeho strukturu zemím historickým. Nemůže ovšem býti naší snahou, překročiti meze znamenající rovnováhu ve smíšeném zemědělsko průmyslovém hospodářství. Myslím, že nemůže být snahou hyperindustrialisace Slovenska. Jsou ještě četné stížnosti slovenských domácích žadatelů, pokud jde o přijímání nových sil do veřejných služeb. Vláda činí opatření, aby takové omyly v administrativě předem a institucionálně byly zamezeny. Osobní referát v předsednictvu ministerské rady byl rozšířen a jednotlivé ústřední úřady s velkým osobním aparátem přesunují pravomoc přijímání sil z pražského ústředí na místní svá ředitelství, aby tato ředitelství při přijímání nových sil brala zřetel na domácí žadatele. Se zemskou samosprávou počítá vláda jako se spolehlivým nástrojem správní decentralisace. Nařízeními č. 149 a 150 z 5. června přesunula pravomoc v řadě administrativních opatření se zemských úřadů na okresní a s úřadů centrálních na úřady zemské. Nejde však pouze a výhradně o činnost správní. § 56 zákona o zemském zřízení připouští v rámci zemské samosprávy také činnost normativní. Vláda jistě dala důkaz svého hlubokého porozumění pro decentralizaci a samosprávu, když navrhla zákonodárným sborům, aby při úkolu tak důležitém, jakým jest vyměření přirážek obcemi, normativní činnost byla ponechána zemskému zastupitelstvu. Decentralizace tohoto rázu vhodně odbřemeňuje přetížené úřady centrální, přináší dělbu práce a odpovědnosti, vyhovuje oprávněným požadavkům samosprávným a místním a tím tvoří soulad zájmů dílčích se zájmy celku.
Vláda klade důraz na korektní poměr vládní většiny a státotvorné oposice. Jest to její státně politickou povinností již proto, že téměř všechny složky státotvorné oposice již byly složkami vládní většiny a projevily zásadní ochotu převzíti zase spoluodpovědnost za vedení státu. V souvislosti s úkoly, které čekají administrativu ještě na Slovensku, jednáno bylo se slovenskou stranou ľudovou za tím účelem, aby si ministerský předseda zjistil, může-li vésti výměna názorů k takovému sblížení, jaké jest předpokladem koaliční spolupráce. Prvé formální jednání se slovenskou stranou ľudovou přispělo k vyjasnění situace, ale nekončilo se vstupem strany do vládní většiny. (Sen. Mikulíček: Předsedá ľuďák a pod ním mluví předseda vlády:) To je dobrý znak do budoucnosti.
Přes to prohlásil jsem již tehda jménem vlády, že se všemi předpoklady státní účelnosti setrváme na zásadě decentralizace. V poslední době mohu konstatovati sblížení hledisek vládních s názory slovenské ľudové strany, ač ještě ne tak organické, že by základ k trvalé spolupráci již dnes byl pevný. Chci při této příležitosti zdůrazniti, že jednání s oposiční stranou, zejména v tomto případě, nemůže sledovati pouze mechanické začlenění oposiční skupiny do vládní většiny. Není důstojno ani pro vládu, ani pro oposici hráti si se zásadami a nutiti se do spolupráce dřív, než budou této spolupráci dány trvalé základy mravní a politické. Jsem přesvědčen, že k cíli soustředění všech státotvorných složek dospějeme vývojem organickým spíše, než mechanizací politického života. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
V poměru k našim menšinám setrvá vláda na směrnici národnostní rovnoprávnosti. Od této linie nedáme se zlákat ani zahraničními vzory, ani provokacemi; československá státnost jest příliš silná politicky i duchovně, než aby se měla obávat té svobody národnostní, občanské a mravní, již dává, stejně jako Čechům a Slovákům, také svým menšinám. Vyskytnou-li se problémy, jež vyžadují řešení, budeme se jimi zabývat v dohodě se všemi menšinovými politickými stranami a skupinami, nesoucími spoluodpovědnost za vedení státu. (Tak jest!) Proto přijímá vládní většina ochotně spolupráci německé strany křesťansko-sociální, k níž jsem stranu tuto vybídl, veden jsa snahou, aby na úpravě našich národnostních poměrů mělo podíl co nejvíce menšinových zástupců. Pokud jde o menšinovou oposici, představovanou stranou sudetskoněmeckou, vyslovuji své politování, že její dřívější projevy o ochotě ke konstruktivní politice vyvráceny jsou projevem z doby nejnovější, o němž zde v parlamentním rámci mluvím proto, že byl mluvčím sudetskoněmeckého klubu v poslanecké sněmovně vnesen na půdu parlamentní. Stěžuje-li si v poslanecké sněmovně mluvčí sudetskoněmecké strany na to, že československá veřejnost nechce rozuměti snaze našich Němců, zejména jejich mladé generace, najíti nový obsah a nové formy života, pak jest tato stížnost přímo nepochopitelně zbytečná a bezpředmětná. Je-li vůbec na širém světě, pak zrovna u nás u všech vrstev lidu, u všech intelektuálů přímo úrodná půda pro diskusi o sociální a mravní obnově lidí, národů a lidstva. Na tomto poli bychom se se sudetskoněmeckou stranou dávno byli setkali. Parlamentní většina ochotně projednala a vtělila do sněmovních resolucí přání stran německých, také oposičních, aby z půjčky obrany státu investovalo se úměrně v krajích, obývaných Němci, zápasících s tragickou krisí průmyslu, jíž rovnou nalezli bychom jen v tak zvaných zbídačených oblastech severní Anglie. Vláda upravila podmínky dodávek zvláštními směrnicemi, o jejichž objektivitě právě s hlediska práce lidí německých nemůže býti nejmenších námitek. Co nás dělí, to není hledání nové mravnosti, ale na příklad takový duševní stav, jak ho vyjádřil mimo parlament mluvčí sudetskoněmecké strany právě v tom projevu, o kterém mluveno bylo v poslanecké sněmovně. Výrok ten zní: "Raději chci býti spolu s Německem nenáviděn, než bych měl užíti výhod z nenávisti proti Německu." (Výkřiky sen. Mikulíčka.) K tomu ještě následoval výrok tento hned po větě, v níž se mluvčí dovolával slušného poměru republiky k Německu. Takovéto výroky jsou jako hráze postavené mezi lidi, a běda tomu, kdo by je stavěl mezi národy. Máme-li nenáviděti Německo, aby mluvčí sudetskoněmecké strany mohl býti nenáviděn s ním, pak mluvčímu nelze vyhověti. (Výborně!) U nás není nenávisti proti Německu. Může býti nesouhlas s vládním systémem, jako jest nesouhlas s vládními systémy celé řady jiných zemí, proti nimž stejně není u nás nenávisti. Ze soukromých názorů neplynou přece žádné důsledky pro mezistátní styky. Jest tragikomické, že politika anebo taktika velkého německého národnostního hnutí v republice má spočinouti na tom předpokladu, že by Československo nenávidělo Německa. Tohoto před pokladu není, a tím by také sudetskoněmecké hnutí vlastně ztrácelo svou mravní základnu. Československá národní kultura měla také v době moderní tolik přímých a vzájemných styků s velkým německým kulturním světem, že až dosud nikdo nemohl konstatovati jiného československého vztahu k Německu, než vztah korektního sousedství a iniciativní kulturní součinnosti. Jest tedy přímo pochybné, snad dokonce i nemyslitelné, že by mluvčí sudetskoněmecké strany těchto skutečností neznal. Nezbývá, než dvojí možnost. Buď ta, že mluvčí sudetskoněmecké strany postavil svou thesi na nepravdě, nepravdě, týkající se po liticky choulostivé otázky mezi národy a státy (Odpor a výkřiky senátorů sudetskoněmecké strany.), jejichž korektní poměr jest jednou z nepostradatelných složek mírové politiky. (Výborně!) Nechtěl-li výrok ten zakotviti v nepravdě, pak by v nejširších kruzích veřejného mínění československého a také německého mohla vzniknouti domněnka, že si někdo ve straně sudetskoněmecké nebezpečně hraje s pokusem vzbuditi nedůvěru, prohloubiti psychologické překážky tam, kde každý, kdo si je vědom nejen politické, ale všeobecné mravní odpovědnosti, zrovna v nynější době musí pracovati k odklizení překážek k odklizení nedůvěry, k odklizení všeho toho, co v myslích a duších sousedů může ohroziti dobrou vůli a mír. Výrok mluvčího sudetskoněmecké strany vytvořil ovzduší, ve kterém padá mlha zatmělosti na všecky problémy, jejichž řešení vyžaduje právě naopak jasnosti a objektivity. (Výborně!) Jen ve stínu onoho výroku o nenávisti proti Německu lze propagovati názor o mechanickém oddělení území, jež kompaktně obývá německá menšina, od ostatního území státu. Mimo Němce, bydlící souvisle v soudních okresích většinou německých, žije ještě v republice 727.025 Němců, a na území, obývaném většinově kompaktně Němci, žije 382.490 Čechů. Československá státnost má jiný pojem a odpovědnosti za své občany, ať již Čechy, nebo Němce, a bude trvale pečovati o národnostní a všechny zájmy všech svých Němců, tedy také Němců v Praze, v Brně, v Bratislavě a ve všech enklávách tohoto státu, stejně jako nikdy nebude zde systému, který by připustil jakékoliv zkracování občanských a národnostních práv lidí československých, bydlících na území, obývaném jinak souvisle Němci. (Výborně!) Německá menšina v Československé republice jistě má své poslání politické, mravní, civilizační. S jakéhokoliv zorného úhlu se však podíváte na toto její poslání, nebude moci německá menšina je splniti, bude-li chtíti se od Čechů politicky, nebo teritoriálně, nebo jakkoli odlučovati. Její význam, s jakéhokoliv hlediska by se posuzoval, jest právě v tom, že žije spolu s Čechy. Bylo-li snahou sudetskoněmecké strany zesíliti posici německé národnosti v tomto státě, chebským projevem snaha tato utrpěla těžkou ránu. Československá státnost vždy bude počítati se svými občany národností německé a vyřeší národnostní problémy, pokud ještě řešeny nejsou, ve shodě s nimi. Nikdy však nebude počítati československá státnost s těmi, kteří z titulu německé národnosti činí pokusy, třebas pokusy dětinské, stavěti tento stát proti Německu, anebo stavěti československé Němce proti československému státu. (Hlučný potlesk.)
Místopředseda dr. Buday (zvoní): Bol mne podaný návrh sen. Donáta, ing. Wintera, dr. Kloudu, Nováka (lid.), Thoře a Hackenberga.
Žiadam, aby bol prečítaný.
Zástupce tajemníka senátu dr. Trmal (čte):
Návrh sen. Donáta, ing. Wintera, dr. Kloudy, Nováka (lid.), Thoře a Hackenberga:
Podepsaní navrhují, aby o prohlášení pana předsedy vlády zahájena byla rozprava v dnešní schůzi a aby sloučena byla s rozpravou o projednávaných osnovách finančních, jakož i o prohlášení pana ministra financí, učiněném ve včerejší schůzi senátu.
Místopředseda dr. Buday (zvoní): Senát je spôsobilý sa uznášať.
Kto s týmto návrhom súhlasí, nech zdvihne ruku hore. (Děje se.)
To je väčšina. Návrh je prijatý a budeme podľa neho pokračovať. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Ďalším zaznačeným rečníkom je pán sen. Niessner. Dávám jemu slovo. (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Hluk.)
Prosím o kľud.
Sen. Niessner (německy): Dámy a pánové!
Slyšeli jste nyní z úst pana předsedy vlády velmi vážná a pozoruhodná slova, která řízena byla určitým směrem, směrem k sudetskoněmecké straně. Jménem své strany prohlašuji, že toto prohlášení pana předsedy vlády vítáme, že je schvalujeme. Ovšem musíme říci, že až k této řeči a k poznání v ní obsaženému byla daleká cesta. Nebudiž mi vykládáno ve zlé, když navazuje na tuto řeč osvěžím zde několik vzpomínek. Sudetskoněmecká strana nemůže si stěžovati, že při svém vzniku nalezla špatné přijetí, špatný ohlas na české straně. Při založení sudetskoněmecké strany projevila se velkou měrou snášenlivost, řekl bych dokonce blahovůle. Vzpomínám si z prvých let od založení Československé republiky, že k jiným německým stranám byla zde mnohem větší nedůvěra nežli právě k sudetskoněmecké straně. Nás Němce - prosím, nechci činiti výtky, chci konstatovati jen skutečnosti - házeli vždy do jednoho pytle, považovali nás všechny za poloviční nebo úplné iredentisty a vina na tom, že veřejnost byla tak špatně orientována o skutečném smýšlení a politických názorech německého obyvatelstva, spočívala v tom, že se v českém táboře příliš málo zabývali zevrubně skutečnými poměry, skutečnými názory v německém táboře. A z toho důvodu nechali se také klamati, zaslepiti slovy vůdců sudetských Němců v počátečním stadiu, posuzovali je naprosto falešně.
Dámy a pánové! O příčině vzniku této strany nebylo nám ani okamžik nejasno. Věděli jsme vždy, koho máme před sebou a jakým účelům, jakým názorům tato strana slouží, kdo stojí za ní, jaké jsou tu pohnutky a síly. Bojovali jsme tudíž od samého začátku ve všem, s veškerou silou a s veškerou vášní proti této straně, kterou jsme považovali za nástupce rozpuštěné nár. socialistické strany. Bohužel však náš boj neviděli tehdy ve všech skupinách českého tábora rádi. V českém táboře bylo velmi mnoho vlivných osobností, které tento vývoj, tuto koncentraci největší části německého obyvatelstva za sudetskoněmeckou stranou vítaly a schvalovaly, a věru pan Henlein učinil všechno, aby vzbudil tento dojem. Mohl si přece nohy uběhati svými návštěvami v redakcích a u osobností, různými projevy loyality a lásky. Šlo mu právě jen o to, zachytiti pevnou půdu, a podařilo se mu jak v německém, tak také v českém táboře zapřáhnouti, zavděčiti si osobnosti, které držely ochrannou ruku nad touto stranou. Tak zatím co jedni se snažili toto hnutí, tento vývoj u sudetskoněmeckého obyvatelstva psychologicky prozkoumati a porozuměti mu, spatřovali druzí v našem obranném boji proti této straně konkurenční manévr proti straně klidící úspěchy a naprosto to neschvalovali, naopak se domnívali, že sudetskoněmecká strana skutečně nemá nic jiného za úlohu nežli bývalé přívržence nacistů přeformovati, předělati v aktivisty, v loyální státní občany, ve spolehlivé lidi. Myslím, že poslední měsíce ve všem, co jsme slyšeli a čeho jsme se dožili, způsobily důkladnou změnu, jak ostatně také ukazuje řeč pana předsedy vlády. Musí se právě rozlišovati - zdá se, že se na to často zapomínalo - mezi slovy a skutečnými úmysly. A nutno uvážiti, že pravé úmysly skryty a zastřeny bývají často slovy. Mělo by se přece dnes již věděti, že fašismus - a nevidím také v sudetskoněmecké straně nic jiného nežli fašistickou stranu, i když se sebe víc zastírá a přestrojuje - nezná nic jiného nežli nahý egoismus a že mu k prosazení tohoto egoismu je také dobrým každý prostředek, každé porušení práva, každá nepravda. Viděli jsme přece, dámy a pánové, že fašismus nedbá ani morálky, ani práva, ani smluv, v zahraniční politice jsme to viděli, je dosti důkazů toho, že se smlouvy roztrhaly jako kus papíru. A ve vnitřní politice? Vzpomeňme si přece - věci, které bych zde chtěl uvésti, nepocházejí přece z tak dávné doby. (Různé výkřiky.) Po celá léta prováděli páni Jung a Krebs, kteří jaksi mohou býti zváni průkopníky, otci sudetskoněmecké strany, politiku nejvášnivějšího odporu. Vzpomeňte si však na řeč, kterou pan Jung pronesl krátce před tím, nežli mělo jíti národně-socialistické straně o krk, jak přímo jako lísající se pes, podlízavě tehdy pan Jung mluvil, aby ještě v posledním okamžiku odvrátil toto nebezpečí, jež haknkrajclerům hrozilo? A pan Krebs, jak ten mluvil? Neřekl po procesu Volkssportu v Brně: "Stojíme za obětmi!", nehlásal, že se nemohou dočkati, aby byli vydáni, že sami prosí za své vydání, aby postaveni byli před soud? A jak pan Jung, tak pan Krebs uprchli konečně za temné noci, jak se dokonce vypravuje, v ženských šatech,
přes hranice do Německa a nezanechali zde nic jiného nežli své německé čestné slovo. (Souhlas.) A přece musím říci, že páni Jung a Krebs a jejich strana byli ve srovnání se sudetskoněmeckou stranou ještě vzorem upřímnosti. Nár.-socialistická strana za vedení Jungova a Krebsova po dlouhou dobu jasně a zřetelně vyslovovala, co chce a kam míří, nedělala z toho žádného tajemství, nikdy vlastních úmyslů neskrývala a nezastírala, říkala: "Takovými jsme, směřujeme k Hitlerovi, jdeme tím směrem a jsme pro tento kurs." Nepravím zde příliš mnoho: Nár. socialisté byli ještě vzorem upřímnosti proti sudetskoněmecké straně. Vzpomeňme si přece jen na první projevy vůdce sudetskoněmecké strany. Ovšem v tiché propagandě, která však tvoří hlavní část agitace této strany, tam vždy panovala radikální, bezohledná, otevřená tonina, ale veřejně v novinách, v projevech kapala z nich loyalita, ubezpečovali, že jsou demokraté, že nechtějí nic jiného nežli mír, že jsou při tomto státu, že nemají naprosto ničeho proti tendencím, proti směru a proti systému atd.