U pšenice je ještě horší poměr. Rolník, prostý rolník dostane za pšenici 122 až 125 Kč - jsou o tom důkazy od lidí, kteří ty peníze dostali. Počítejte: za 1 q pšenice dostanu průměrem 130 Kč. 65 kg mouky, 25 kg otrub, 5 kg na rozprach - je to také sakramentský rozprach, když takový mlýn semele 10 vagonů denně! Kdyby se 5.000 kg rozprášilo v těch Hlasivcových mlýnech, tak pozdrav pánbůh, nestačí Prahu zametači zametat? Zkuste to, vylezte na strom při větru a rozsypte 5 kg mouky, na 2 km daleko budou listy poprášené. Ale budiž, je to zvyk, ale přes to, když já dostanu průměrně 130 Kč za 1 q pšenice, mohla by býti mouka za 2,02 Kč a ve skutečnosti průměrná cena je jaká? Prosím, 2,80 Kč až 3,20 Kč, čili máte na 20 mil. prodaných q pšeničné mouky znovu lichvářský zisk přes 1200 mil. Kč.

A s jinými denními potřebami to není lepší. Pánové, optejte se stavitelů, však tu jsou přítomni také páni senátoři stavitelé. Loňského roku dodával cementářský kartel cement za 15 Kč franko stavba, letos jej dodává za 26 Kč. Ted' je to sníženo na 24 Kč. Rafinovaně se to zařizuje. Kartel má chuť zvýšiti o 10 Kč, resp. o 8 Kč, zvýší o 12-14 Kč pak se udělá ohromný žurnalistický a vládní útok na tyto karteláře a lichváře oni sleví 2 Kč až 3 Kč na 1 q a to, co mají původně propočítáno, mají v kapse. A na venek se křičí do světa: Ohromný úspěch! Karteláři na ústupu.

A totéž je se železem, dřevem, se sklem, vesměs s potřebami, z nichž se budují příbytky lidí. A při tom spousta lidí v tomto státě bydlí hůře než člověk před 2.000 lety a nikdo se nad tím nepozastavuje. Náhodou mám fotografie z Veselí na Moravě, z kraje zemědělsky velmi bohatého, kde 60letý legionář, který se rval za samostatnost tohoto státu, bydlel 3 dny pod mostem i s rodinou, pak si stloukl ze starých desek, které zase protizákonně ukradl na regulaci, poněvadž sám krejcaru nemá, boudu a bydlí v boudě hůř než můj pes, neřku-li pes panský nebo pes takového generála Husáka, pro kterého se dělala postel za 5.000 Kč, jak vám bylo známo ze soudního přelíčení, když p. generál Husák nechtěl odebrat nábytek objednaný za 960.000 Kč.

Textilie stoupají, při tom člověk čte v časopisech, že od utkání metru kalika platí továrníci 8 až 10 hal. mzdy. Kůže je dražší o 20 až 25 %. Uhlí zdražil kartel o 4 Kč na 1 q. Běžte se zeptat do uhelných krajů, zda-li dělníci cítí toto lichvářské zdražení ve výplatách v sobotu! Ba naopak, ještě horší mzdy se vyplácejí poměrně k výkonu, nežli se vyplácely před 12 až 15 lety. Je to nějaký důvod ke zdražení? Uhlíři rabují cizí, národní majetek, není to jejich majetek, jejich jest jenom šachta, která má 8 až 10 nebo kolik měřic rozměru, těžní sloje jsou kilometr nebo 2 km dolů, ohromné škody působí. Byl jsem v dole, kde se zavraždilo 242 horníků. Tam spousta domů má pukliny 2, 3 až 4 cm, způsobené tím, jak jsou podkopány. Jejich majitelé se nemohou dovolati práva, poněvadž dáti se do sporu s mosteckou a lounskou uhelnou společností znamená hospodářské zničení, přelíčení bývá desetkrát až dvacetkrát odloženo, nakonec to člověk buďto nevyhraje, zůstane to na rovině, anebo to prohraje a zaplatí veškeré útraty, má-li kousek políčka, ještě i na to se skočí.

Teď vážení uhlí. Když se zdražilo maso o 30 až 40 %, když hovězí lůj stoupl z 5 na 10 Kč, když se zdražil kunerol, teď ještě přicházejí ti, o nichž se tu tolik řečí namluvilo, o nichž se tu vždy mluví po každé vraždě horníků, že je nutno vyvlastniti a zabezpečiti práci těm, bez nichž by nebylo života - a zdraží uhlí o 4 Kč. Ale nestalo se nic proti tomu, je ticho po pěšině. Parlament senát, vláda o tom nevědí, musí se sejíti, až je potřebí snížiti devalvací zase životní míru pracujících, poněvadž naposled to všechno odnesou dělníci, veřejní a státní zaměstnanci, rolníci a živnostníci.

Podívejme se, nebylo-li možno už dávno, už půldruhého roku od voleb řešiti tyto problémy hospodářské na účet těch, kteří skutečně u nás shrabují těžké miliardy a kteří jsou pod ochranou vládnoucích kruhů. Když si člověk přečte "Venkov" z dubna a května loňského roku, tu dnes maně sevře pěsti a každý poctivý venkovan dneska plivá na ty, kteří napsali ty sliby do "Venkova" v dubnu loňského roku, ale dneska věrolomně od nich utíkají. Slibovalo se, že bude se vládnout po novém. Kdyby se mělo vládnouti po volbách jako před tím, bude to zkáza národa i státu. Musí se vládnouti proti kapitalistům, kteří zločinně a za pomoci, nesprávného zákona o stabilisačních - bilancích, jehož otcem víte kdo byl, získali 19 miliard. Vzalo se jim 10 nebo 20 Kč? Nikoliv. Místo toho ještě byly schváleny a vydány nové zákony o spotřebních daních. A podívejte se vezměte si bilanční zprávy bursovní, kolik miliard získali tito bursiáni! Vezměte si před 2 a 3 lety akcie škodovky, kolik stály, nominále činilo původně 200 Kč, před 3 lety stála akcie již 600 Kč a dneska jsou na 1700 Kč. Vezměte si akcie Králodvorské cementárny nebo akcie mlékáren, které zdražují tu denní potřebu, bez níž se městský člověk neobejde. A kdyby jenom kyselicu - jak my Slováci říkáme - kyselou polévku jedl i k tomu je potřebí trochu mléka. Rolník dostane v okolí Prahy za mléko 80 až 85 hal., ale jeho syn, bratr nebo sestra, kteří jsou nuceni žíti v Praze, musejí to jeho mléko platiti o 60 až 70 % dráže. Tisíce živnostníků je zničeno pasteurisací. Tito lidé se dříve živili tím, že vozili poctivé mléko a místo nich dneska vydělávají mlékárny 5 mil. Kč měsíčně. A proto akcie mlékáren ohromně stoupají, což je samozřejmá věc. Při Škodovce se pánové mohou vymlouvati, že tento předložený zákon je k podpoře vývozu Škodových výrobků za hranice, ale jaká výmluva by tu byla pro tyto mlékárny nebo pro smíchovský, plzeňský a jiné pivovary, kolik procent výroby jde z těchto podniků za hranice, a podívejte se, jak ceny jejich akcií pěkně lezou nahoru. V úterý stála akcie smíchovského pivovaru 55.000 Kč. To jsou přímo pohádkové zisky. 6.667 Kč zaplatil akcionář smíchovského pivovaru za svoji akcii, poněvadž původně měl jednu za 400 K, a co mu dnes z té jedné vyrostlo čistých zisků, poněvadž novými emisemi dostal 5 akcií úplně zadarmo. Kdo měl akcie za 400 K, dnes je prodá na burse za 330.000 Kč, ale pivo nezlevní, ba opačně. Snad se řekne, že pivo není denní potřebou. Nevím, ale běžte do skláren, k vysokým pecím, do hutí, k Bessemerově peci nebo do válcovny, kde rozžhavené železo svítí jako slunce a vydává žár několik desítek metrů od sebe a dělník musí pracovat těsně u něho s kleštěmi, které jsou dlouhé sotva jeden metr. A pak mu vykládejte, že stačí, když se napije při tom vody, aby v nejbližší době zemřel na různé nemoci. Na.tomto předmět denní potřeby se tedy vydělávají těžké miliony, na jednu akcii dostal akcionář za loňský rok 1.900 Kč dividendy. To nemá pobuřovat? Podívejte se na

akcie ostatních podniků Pražské železářské, Báňské, Českomoravské a na akcie Československé Národní banky! Co stála akcie Československé Národní banky? 100 dolarů, které mají dnes hodnotu 2.400 Kč; a akcie Československé Národní banky se prodávají na burse, čili mají záznam 6.000 Kč.(Ministr dr. Kalfus: 4.500 Kč!) A již stouply, pane ministře, jeden čas na 6.000 Kč. Čili vidíte tu zjevně, že na jedné straně se dělá jen politika, která prospívá vykořisťovatelům, a na zájmy širokých vrstev, které tvoří více než 3/4 obyvatel tohoto státu, se nedbá.

Mzdy jsou, jak říkám, přímo japonské, je to pod lidskou úroveň. Není možno, aby dnes člověk, který je živ ze své mzdy, anebo který je živ na svých 3, 4 hektarových políčkách, vyživil nejprimitivnějším způsobem členy své rodiny.

Včera zde mluvil p. předseda vlády dr. Hodža o zvýšení všeobecného blahobytu. Pan dr. Hodža prohlašoval, že je nutno pracovat k odstranění nezaměstnanosti. A při tom jsou velmi husté případy, kdy nejenom velkostatkáři Schwarzenbergové, Lichtensteinové, nýbrž i noví čeští zbytkaři platí dospělému muži mzdu průměrně 1 Kč za hodinu. Píše se o zvýšení výroby. Ano, byl zvýšen vývoz, výroba byla zvýšena téměř o 15 %, zatím co dělníků se přibralo do práce sotva o 3 až 4 %, více. Čili ti, co jsou dnes zaměstnáni, jsou hnáni pod hrozbou vyhození ze závodů k takovým výkonům, že dnes dělník, když jde z práce, není člověkem, je v pravém slova smyslu zříceninou.

Pánové, vyjednávám s Ústřední sociální pojišťovnou o invalidní rentu 22leté děvčici z Moravského Slovácka. Sedm roků pracovala v tom zlínském blahobytu (Sen: Juran: A už je vedle!), tatík v domněnce, že mu donese v sobotu napřed 50, 60 Kč, později 80, 100 Kč, ji posílal pracovat ze Zlechova 30 km do Zlína, a dnes, prosím, 22leté děvče žádá o invalidní rentu. (Sen. Juran: Už je vyřízena!) Ano, už je vyřízena. Toto děvče se možná někdy vdá, možná bude mít někdy děti, jaká to bude generace - co se budoucí naplatí, aby nahradili nebo vyrovnali to, co zavinil kapitalismus v dětství takových děvčat! A takových děvčat do 20 let máme ve Zlíně skoro 30 % ze ženských zaměstnaných. Kdybych měl vliv a moc, kdybych rozhodoval o zákonodárství, nepustím jediné děvče do 22 let do továrny, poněvadž to se potřebuje ještě prohánět po hřišti, potřebuje sport a i polní práci, která je různá, nebo jiné práce, při nichž tělo nekrní a při nichž není odsouzeno udělati za den 250.000 jednotvárných pohybů podle běžícího pásu. (Výkřiky senátorů strany republikánské.) Pane kolego, běžte se tam podívat. Vy se tomu smějete. To je velmi smutný zjev, že místo řešení tohoto velmi ožehavého problému je zde ironický úsměv? (Výkřiky.) Dělníci odnesou na svých hřbetech požehnání tohoto zákona. A co rolníci? Chcete někdo věřit, že koruna zůstane uvnitř domácího trhu tou korunou, která byla před třemi, čtyřmi lety? Vždyť se to pocítilo jíž při prvé devalvaci! Dnes dostane rolník pakatel za své zemědělské produkty, v řepě jednu desetinu toho, zač musí kupovat cukr, za brambory patnáctinu toho, zač musí kupovat líh, za ječmen a chmel čtrnáctinu ceny, zač musí výrobek z nich kupovat. Toto hospodářství znemožňuje koupěschopnost venkovských konsumentů.

Je přímo ironii, když včera v rozpočtovém výboru se býv. ministr pan dr. Matoušek houževnatě bil za to, že je nutno zvýšiti konsumní schopnost širokých mas. (Hlas: Není to demagogie?) Ale je to, spíše bych řekl něco horšího - ani to nemohu vyslovit, jak by to zasluhovalo - je to něco více než jezovitství. Mluvčí strany, která hájí kapitalistické vykořisťovatele, banky, průmyslníky, velkostatkáře, kteří se nestydí platit 67 % zaměstnanců mzdy pod existenční minimum, ten mluvčí dokazuje před rozpočtovým výborem, že je nutno zvýšiti životní úroveň.

Tedy dva činitelé - pan předseda vlády, která navrhuje a prosazuje zákony o nových spotřebních daních, a mluvčí bankovních, průmyslových a velkostatkářských pirátů - poněvadž to není nic jiného než pirátství, co se tu děje - chtějí pozvednout životní úroveň širokých mas konsumentů. Myslím, že už to na venek nebude platit, takové řeči jsou nejmírněji řečeno - vyloženým jezovitstvím. (Hlasy senátorů nár. sjednocení: Vy byste toho už mohl nechat! Proč vy lépe neplatíte? - Různé výkřiky.) Pane kolego, já nemám z čeho, ale mně se zdá, že pan dr. Šavrda v Ostravě je sjednocený vlastenec, který, kdyby mu to žaludek strávil, snědl by ráno tři, v poledne 6 a večer 12 bolševiků, ale v zájmu maďarského grófa Pálffyho zkrátil státní pokladnu o 37 mil. Kč a byl ještě tak nešikovný, že s tím šel před soud. My máme platit, když naše děti nemají pořádné mzdy a my žádného zvláštního majetku - co je to 3 hektary půdy, z nichž dvě třetiny je 6. až 7. bonitní třídy? Ale kapitalisté a ochránci stoupenců vaší strany, ti platit nechtějí a dovedou to tak zařídit, aby platit nemuseli. Už dnes podobným řečem, jaké zde včera pronášel p. předseda vlády dr. Hodža a jaké pronášel včera bývalý ministr v rozpočtovém výboru, lid nevěří. Je hanebně zklamán již několika vládními prohlášeními a je také hanebně zklamán sliby, které ze všech stran vládní koalice i měšťácké oposice byly dávány před 1 1/2 rokem, a důsledky toho byly, že lid vám přestává věřit, že kdybyste odpočítali všechny ty, které násilím tlačíte do svých řad tím, že jim hrozíte vyhazovem z práce, nepůjdou-li na vaše demonstrace nebo schůze, nepůjdou-li do vašich organisací... (Výkřiky senátorů národního sjednocení:) Promiňte, pane kolego, Živnobanka má v Hodoníně jeden z největších cihelných podniků v Československu. Byla tam schůze, na které mluvil váš pan říšský jednatel, nějaký pan doktor. Na tuto schůzi v Besedě přišel starý, šedivý dělník, který před tímto panem doktorem, jednatelem národního sjednocení, roztrhal legitimaci a všecka lejstra, hodil mu je pod nohy a řekl pak ve svém desetiminutovém referátu, že podobný podvod, kde se mluví o dobrovolném přistupování k jejich organizacím, jakživ neviděl a neslyšel, až vy ho děláte. (Sen. Paulus: Pan Mikulíček z Malenovic všechno ví!) Já byl při tom, občane, a poněvadž dělníci toho vašeho pana doktora... (Sen. Paulus: To je jejich methoda, mluvit o věcech, které vůbec neexistují!) A poněvadž dělníci v Hodoníně nechtěli vašeho pána referenta poslouchat s klidem a já jsem měl zájem, aby se schůze nerozbila; poněvadž nemáme příčiny ideově se vás bát před dělnickou třídou - ano, kdyby to byla schůze Preissů, ředitelů Anglo-, Agro- a ostatních bank, tam bychom s našimi důvody neobstáli, ale na schůzi dělníků a rolníků vždy s našimi důvody a s naší ideologií obstojíme - proto se můžete zeptat vašeho pand doktora Calábka, který předsedal, ten vám dosvědčí, že jsem vyskočil na tribunu a dal návrh, aby referent mluvil hodinu a ostatní referenti po 1/4 hodině. Pan dr. Calábek na to přistoupit nechtěl, na konec však přivolil a skutečně schůze trvala 4 hodiny, skončila ve 2 hodiny po poledni. Já jsem to jen připomněl, jak u vás v organizacích ani čtvrtina dělníků není dobrovolně a právě tak ani čtvrtina dělníků státních lesů a statků není dobrovolně v zelených organizacích, poněvadž jak může býti dělník z přesvědčení v organisaci, která zahrnuje zároveň vykořisťovatele, který rozhoduje nad nedostatečnou mzdou a který zdražuje dělníkovi životní potřeby? Lid vám opravdu přestává věřit. Vy snad zapomínáte na případ v Zárubku, kde byly volby do závodního výboru na šachtě. Měli jste tam 1100 organisovaných horníků a dostali jste 550 hlasů, tedy pouhou polovinu. Podali jste protest a příští volby dopadly pro vás ještě hůře. Ti lidé mají dost slibů, těch se nenajedí. Nestačí zpívat ráno "Kde domov můj?", v poledne "Nad Tatrou sa blýska" a večer "Hej Slované", aby byl člověk nasycen, on potřebuje kus chleba, řádnou mzdu, a proto se dnes ostře pokračuje proti těm - jak o tom svědčí poslední rozsudky krajského soudu na Pankráci - kteří tento odpor organizují. Je to přirozená věc, že ti, kteří se nejvíce bojí nového pořádku, reakci vedou. Na příklad pokud jde o pány od zeleného čtverolistu, vidíme zde pana sen. Vraného. Pan.sen. Vraný chudák bývalý adjunkt za 20 zlatých měsíčně před válkou, dnes není zbytkařem, jen jeho rodina má několik tisíc měřic - on nic. Viktor Stoupal také nic nemá, ten arcibiskup olomoucký také nic nemá, on bere jen čistý zisk. U nás starý farář měl 100 měřic polí, a protože mu dřívější farář odvezl dobytek a inventář, nemohl dostati ani 100 Kč knihovního úvěru, ale bere čistý zisk z těch 100 měřic. Možná, že pan Vraný osobně nic nemá, nestojí to za to, aby na sklonku života se platily převodní poplatky, ale má to jeho rodina, synové, zeťové atd. Předevčírem prošla novinami zpráva, že byl zkrácen stát jednáním pana Šimonka a Vraného o 7 milionů Kč při koupi statků od paní hraběnky Andrassyové, rozené Kaunicové.

To vše jest bohulibou, vlasteneckou činností, stejně jako účast ve správní radě Škodovky, kde se bere normálně 300.000 Kč ročně a při tom je rabována státní kasa při dodávkách ministerstvu národní obrany. To je také vlasteneckou, bohulibou činností, a poněvadž my na to poukazujeme, poněvadž poukazujeme, že na statcích pana Vraného by bylo živo při nejmenším 300 rodin, které by vychovaly aspoň jeden tisíc obránců tohoto státu, že také na statku pana Berana by bylo sta rodin dělnických živo, že v cukrovarech, lihovarech atd. by mohly býti mzdy vyšší a ceny za řepu a zemědělské plodiny na statcích, které spravuje pan Stoupal, rovněž větší jsme rozvratníci a nepřátelé státu. Ten, kdo stát zrazuje, kdo prostě svou protekční politikou vymáhá horentní ceny za výrobky podniku, ve kterém jest správním radou, jest puncovaným vlastencem. A proto vidíme, že tito pánové a právě pan Vraný na prvním místě - a myslím, že to není vhod ani pánům jenom trošku dosud demokraticky cítícím z agrární strany - chtějí odbourat i ten kousek demokracie, který se dosud ponechává, že jednou za 6 let mohou jíti občané k volební urně - v případech obecních voleb ani to, že ani ten kousek demokracie jim není vhod a že šilhají po nových režimech. Pan Vraný napsal otevřeně, že stavovský režim je lepší než demokratický. Ovšem my jsme v Čechách zkusili jednou požehnání stavovského režimu a pak 300 roků jste plakali, že jsme v područí - a také jsme byli v područí. Pokud jste potřebovali dělnickou třídu a pracující vrstvy k dobytí nacionální samostatnosti, používali jste těchto vrstev, ale jakmile se jednou dostáváte k moci, kašlete i na psané zákony, na zákony o základních právech demokratických, o právu spolčovacím, o volném shromažďování atd. A tu je prostě přerozeno, že dnes mluvčí těch, v jichž čele je pan. sen. Vraný a tisk, který on vede, chválí v řádcích i mezi řádky pořádek v sousedství na severu, pořádek na italském poloostrově, ba že legální vládu španělskou, která má v Praze oficielního zástupce přijatého presidentem státu, a její bojovníky nazývá rudými barbary, zatím co generálskou juntu, chlapy, kteří za pomoci černochů a cizinecké legie dávají vyvražďovati španělské ženy a děti, nazývá nacionalisty. To jsou u nich vlastenci! Pánové, odkrýváte pěkně svoje ledví, když si takto představujete vlastenectví. Děkujeme pěkně za takové vlastenectví vrahů národa a přičiníme se, aby se pánové v Československu nesměli toho nikdy odvážit, a jestli, aby jim byly ihned v začátcích pořádně uraženy prsty.

Včera zde prohlásil pan předseda vlády dr. Hodža, že je naším politickým i mravním závazkem udržeti stůj co stůj korunu na vnitřním trhu. Pan min. předseda prohlásil: "Tomuto závazku dostojíme, neboť neodůvodněné zdražování rovná se velezradě". Na to jsem zakřikl, jestli by jenom stačily české kriminály pro tyto velezrádce. Přece slovo označující někoho za velezrádce z úst předsedy vlády není nějaká fráze pronesená na schůzi, to je, prosím, slovo předsedy vlády v zákonodárném sboru, a tu by bylo třeba do důsledků toto slovo splniti a skutečně se všemi, kteří neodůvodněně zdražují - já už jsem o nich mluvil - naložiti jako s velezrádci podle platných zákonů. Ve středu, tentýž den, kdy pan předseda vlády mluvil zde, že každý zdražovatel je velezrádce, mluvil na schůzi Svazu průmyslníků jeho předseda, pan generální ředitel dr. Preiss; ten mluvil jinou řečí, totiž že důsledky, které budou z devalvace, budou se musiti rozděliti, tedy ne že by je odnášeli jen vykořisťovatelé, nýbrž že je bude odnášeti také konsum. To není velezrada?

My víme ze zkušenosti osmnácti let, že jednotliví pánové, kteří měli finanční prostředky a mohli využíti něčeho podobného, co přichází dnes, toho také sakramentsky využili. Připomínám jenom, kolik desítek milionů získal zlínský Baťa, když dostal předčasně zprávu, že ministr financí dr. Rašín bude zvedati cenu koruny. Baťa tehdy udělal ohromné gesto, které mu v konkurenčním ubíjení jeho konkurentů velmi mnoho pomohlo. Snížil cenu výrobků o 50 % a snížil mzdy o 40 %. Tehdy jsme ještě nebyli v tak vyhraněném boji jako později. Když Baťa tento čin prováděl, poslal pro mne, komunistického člena závodního výboru ve své továrně, abych jel k němu jako poslanec; tázal se, zda dám souhlas k této operaci nebo ne. Já jsem se tázal továrníka, kolik činí mzda na jednom páru obuvi. Ředitel odpověděl, že 4 Kč, 4,50 Kč a nejvíce 5 Kč. Tehdy byl dolar za 100 Kč. Baťa snižoval cenu o 50 %. Boty stály 300 Kč, 250 Kč a 200 Kč. Dvě hodiny jsme se přeli o to, zda tu mzdu nemůže ponechati na staré výši, neboť jestliže sníží cenu páru bot o 80 Kč až 120 Kč, že by ho těch 40 % mzdy nezabilo. Ne, odpověděl, ta mzda musí jíti úměrně se snížením ceny. Proč to dělal Baťa, proč se mu dal takový agitační prostředek do ruky proti konkurentům? Poněvadž měl zprávu, že v nejbližší době, v několika měsících nebude se platiti za 1 dolar v mezinárodním měřítku 100 Kč, nýbrž 50 a 40 Kč a pak to nakonec kleslo až na 24 Kč. Druzí podnikatelé o tom nevěděli. Podnikatel daleko menší, který měl vývoz do Holandska za 18 mil., ztratil tím polovici a pak se musil vyrovnávat. Dnes páni fabrikanti již dávno věděli o tomto snížení koruny, poněvadž nebudete tvrditi, že takový zákon se udělá ve 24 hodinách nebo že se udělá za 2 hodiny, jako včera v přestávce v parlamentě. Proto využili podnikatelé, kteří mají hlavně dosti zdrojů finančních nebo pevnou banku za sebou, možnosti co největšího nákupu ještě v době, kdy naše koruna proti druhým platidlům v zahraničí měla vyšší cenu, a dnes budou nanovo ubíjeti slabší konkurenci. (Sen. Paulus: Vždyť nedostali dostatečný příděl devis!) Ale ty devisy byly také třeba pro Baťovy továrny v Jugoslávii, Německu, Polsku, Rakousku a jinde? kde se vidí zjevně, že určité třídě, hlavně té nejsilnější, to pomůže, kdežto hospodářsky slabší to ubije.

A co bude s gážemi a s pensisty? Jak přijdou pensisté, ať již jsou pojištěni ve veřejných ústavech, nebo ať mají pojistky v různých těch Fénixích, k tomu, že ač platili prémie v koruně hodnotné, budou dostávati pense v koruně znehodnocené? Nikdo nevěří - a ani vy - že tato devalvace koruny nebude míti vliv na ceny všeho, co lidé potřebují. Důsledkem devalvace bude samozřejmá věc, že o tolik, o kolik devalvujete, budou nižší mzdy, nižší příjmy a nižší pense, když se to neupraví. A na tuto úpravu, podle zkušeností, není naděje.

Včera odpovídal pan ministr financí na dotazy se strany pánů nár. socialistických, budou-li odvolány platové srážky. Možná, že vám, z vládních kruhů, si nedovolí sděliti železniční, poštovní a jiní zaměstnanci ani desetinu stížností, jako nám komunistům. Kdybyste znali život a bídu těchto lidí, žasli byste. Řeknete, že mají 500 až 600 Kč měsíčně. Ale což jsou doma, snídají, obědvají, večeří a spí doma? Řeknete, že ku spánku mají svou šalandu na nádraží, třeba v Břeclavi, v Praze, Ostravě nebo jinde, ale útrata toho člověka je docela jiná. To není třeba vysvětlovati, jaká je útrata doma a jaké jsou ceny životních potřeb ve světě. Na železnicích a poštách je hodně desítek tisíců zaměstnanců, jichž existenční minimum není ročně ani 7.000 Kč. Léta a léta se jim již slibuje odbourání srážek - a včera zase ta ironie. Pan ministr v. v. Matoušek zase se včera v rozpočtovém výboru přimlouval, aby srážky byly odbourány. Dokud byl aktivním ministrem, nevěděl o tom. (Sen. Paulus: Tenkráte se nedevalvovalo!) Ale srážky se dělaly. (Sen. Paulus: Nedělaly!) Máte tedy špatnou paměť, -nebo jste se přistěhoval do Československa z Kamčatky. Jinak není možné, že byste nevěděl o srážkách z r. 1922 a následujících.

Pan ministr financí včera řekl, že odpověď na tuto otázku si vyhradil pan předseda vlády dr. Hodža. Jsme zvědavi a jsou zvědaví statisíce státních zaměstnanců nižších kategorií. Vyšší kategorie mají peněz dost. Má-li pan sekční šéf ve výslužbě přes 70.000 Kč výslužného, může býti jeho obrázek uveřejněn v nedělním "Venkově". Ten bídu nerepresentuje. (Sen. Paulus: Kolik má Johanis?) Já neodpovídám za Johanise. Ale jmenujte mi jediného komunistu, který má 30.000 Kč ročně! (Sen. Paulus: To by tak ještě chybělo!) Počúvajte! Takový občan má asi jiný žaludek, on může míti 70.000 Kč ročně, ale komunista není člověk! To by tak ještě chybělo, aby se komunistům muselo pořádně zaplatit. Ti přece mohou žít ze vzduchu! To jsou argumenty patentovaných vlastenců! (Hlasy: Kde máte Nejedlého?) Tak se zeptejte Pražků, kam dává Nejedlý své příjmy! A také velmi blahobytně nevypadá pan Nejedlý! (Hlasy: Na tom nezáleží!) To je pravda, možná, že mu špatně tráví.

Ale prostě na tuto otázku, budou-li odbourány srážky, čeká statisíce veřejných zaměstnanců, a myslí-m, že je na čase, aby už jednou křivda, která na nich byla spáchána, byla odčiněna.

My k tomuto vládnímu návrhu podáváme své doplňující návrhy, v jichž smyslu bylo mluveno nejen z měšťanské oposice, ale v jichž smyslu bylo mluveno a více méně byly mezi řádky doporučovány i koaličními činiteli. Pánové, nestačí jenom mluvit, nestačí jenom dát si to do novin, aby to lidé četli, ale máte-li opravdu snahu, aby jak dělnické třídě, tak také malorolníkům a živnostníkům bylo poněkud pomoženo a aby byl jejich nynější zoufalý stav zlepšen, musili byste naše návrhy přijmouti. A nechcete-li je přijmouti jako naše, bylo by vaší povinností, abyste je vzali za své, jak se to obyčejně v koalici dělává. Ale v posl. sněmovně návrhy byly zamítnuty a myslím, že stejný postup bude v senátě. Ale tím dokazují pánové, kteří mají moc, že nemají snahy i při tomto snižování životní úrovně, které bude míti v zápětí zákon o devalvaci, řešiti problém dělníků, malorolníků a živnostníků. A proto, chtěj nechtěj, žádné doprošování! Nepomohou konfiskace, odsuzování a zavírání. Dělníci, rolníci a živnostníci, kteří jsou dnes před krachem, musejí se snažiti sami si pomoci, a poněvadž jednotlivci by se rozdrtili a znemožnili, musejí, chtěj nechtěj, po vzoru, jak to udělala pracující třída Francie nebo jak se to udělalo ve Španělsku.. (Výkřiky. - Veselost.) Pánové, ještě počkejte, ještě nejásejte! Denikin byl blíže Moskvě, než je Franco od Madridu, Judenič byl blíže Leningradu, jen 13 km je ten pahrbek, odkud děla Judeničova střílela a bila do Leningradu, a jak to dopadlo? Ještě to není hotovo. Ale faktem je, ze zločinci Franco et comp.- se vzepřeli legální vládě, že tito vrahové zničili daleko více historických památek nežli lidová fronta. Ještě nikdo jste nečetl, že by byla milice pustila mašinkvéry do žen a dětí, utíkajících někde po mostě z města, které je rozbíjeno, jak to dělali generálští vrahové na mostě mezí Francií a Španělskem, a že ještě není boji konec... (Hlas: Ti druzí jsou beránci!) Ano, ti druzí odpravují zločince, ale ne děti! (Výkřik. - Hluk. - Místopředseda dr. Bas zvoní.) Kdyby byla lidová vláda správně odstranila 60 generálů a 500 cizopasných důstojníků, nemuselo dnes padnout čtvrt mil. Španělů. Tak to mělo býti správně! Či vy si myslíte, že my budeme čekat, až nás budou Medkové posílat do koncentračních táborů? (Sen. Kvasnička: Co budete dělat?) Vás se budeme ptát! Vy už při tom nebudete, poněvadž honem použijete Baťova letadla, abyste se scvrkli.