Požiadavky tieto pre existenciu slovenského národa nevyhnuteľne potrebné, ktoré pramenia nielen v Pittsburgskej dohode, ale i v martinskej deklarácii, nemohla pominúť slovenská ľudová strana, ktorá je nositeľkou slovenského nacionalizmu a autonomizmu. Som hlboko presvedčený, že pán predseda vlády mal porozumenie pre tieto požadavky: že vyjednávanie o vstup do vlády preca stroskotalo, na tom nenesie vinu ani slovenská ľudová strana, ani pán predseda vlády, ktorý prejavoval ochotu a dobrú vôľu častokrát. Chyba je unde, chyba je v systéme, bez zmeny ktorého - po ktorej voláme od začiatku nášho národného žitia - slovenský problém k všeobecnému uspokojeniu vyriešený byť nemôže, i keď na čele vlády bude Slovák.

Neidem zopakovať právo Slovenska na autonomiu - bolo to už mnohoráz prednesené v tom slávnom sbore, posledný rez predniesol som dôkazy v reči povedanej počas prejednávania predlohy o obrane štátu - chcem však pripomenúť zhubné následky pre náš štát, vyplývajúce z prezierania tejto otázky. Idea autonomizmu je úzko spiata s vývojom nacionalizmu. Čím silnejší je nacionalizmus slovenský, tým výbojnejšia je obrana nielen našej republiky, ale i slovenského národa. Ale obrana národných hodnôt, v ktorých je zahrnutá i chlebová podstata, srazí sa často i so záujmami celoštátnymi práve tak, jako sa dostávajú do kolízie s celoštátnymi záujmami záujmy regionálne. Vyhnúť sa týmto srážkam je povinnosťou každého rozumného štátnika, lebo zhúbny vliv odstráni sa jedine týmto spôsobom. Že slovenský nacionalizmus dnes už je natoľko silný, že sa s ním jako politickým činiteľom počítať musí, nemôže byť žiadnej pochybnosti, a neukojiť tento nacoinalizmus, znamenalo by zvyšovať nespokojenosť a poskytnúť možnosť pomlúv nám nepriateľským štátom a národom. Konsolidácia je predpokladom pevného a silného štátu a keď sme natoľko obklopení tak vnútornými, jako i zahraničnými nepriateľmi, je najvýš potrebné, aby štátotvorný živel bol uspokojený k vôli snadnému a zdarnému plneniu svojho poslania.

O poslaní Slovenska povedal pán prezident dr Beneš toto: "Slovensko urobilo Československú republiku tým, čím je. Vyzdvihlo české země z lokálneho stredoeuropského rámca a urobiac z nášho štátu silný most medzi europským východom a západom, dopomohlo mu k onej medzinárodnej bezprostrednosti, zemepisnej pozícii a politickému významu, pre ktorý sme hľadanými partnermi v europskej a svetovej politike." Už i tento veľký prínos slovenského národa do spoločného štátneho sväzku zasluhuje nielen plného uznania, ale i splnenia jeho túžob, aby zdárne mohol plniť svoje poslanie. Silný nacionalizmus a otvorený charakter slovenského národa je zárukou, že Slovensko splní svoje poslanie nielen politické, ale bude i silnou hradbou západnej kultúry a civilizácie proti deštruktívnemu komunizmu.

Forma nám predloženého štátneho rozpočtu v nedostatku finančného poriadku je ešte i podnes nahodilá. Nemáme zákona, ktorý by určil smernice sostavenia rozpočtu. Deje sa to sice podľa skúseností, ale i podľa vôle pána ministra financií. Následkom toho zákonného nedostatku ostáva i Najvyšší účetný kontrolný úrad bez normatívnych ustanovení a naskytujú sa často i spory o príslušnosti jednotlivých ministerstiev. Ďalšia vada je, že nastáva často nezákonný a protiústavný stav ohľadom rozpočtového prevodu (virement), lebo i keď sám finančný zákon sa postará o prevod medzi kapitolami, postráda zákonného podkladu při prevode medzi skupinami.

Každoročne odznely výtky, že stojíme před rozpočtovým diktátom nad demokraciou. Po 18 rokoch podarilo sa prvý raz teraz učiniť prelom do toho diktátu, podarilo sa previesť, keď i nepatrné zmeny v štátnom rozpočte vládou predloženom. Zdá sa, že pohnútkou tohoto kroku nebola potreba tejto zmeny, keďže je nepatrná, ale skôr prestiž parlamentu a škodlivé následky takého systému. Při zásade nezmeniteľnosti rozpočtová debata tak vo výbore, jako i v pléne odchýlila sa od skutočného prejednávania rozpočtu a rečnilo sa o veciach s rozpočtom nesúvisiacich.

Keď je vítaný i tento demonštratívny prelom, nemôže nás uspokojiť, a nepovažujeme ho ešte za víťazstvo demokracie nad byrokratizmom, lebo nie je tak podstatný, že by mohol znamenať záchranu upadajúcej prestiže parlamentu. Dvoj, trojtisícové redukcie nemožno preca považovať za kontrolnú činnosť, tým menej za iniciatívu parlamentu.

Hriešne zanedbávanie kontrolnej činnosti parlamentu zapríčinilo, že náš štátny dlh stúpol od r. 1927, počítajúc v to i dlh zahraničný, z 27,8 miliardy Kč na 46,8 miliardy Kč, teda o 19 miliard Kč, z ktorého 8,6 miliardy Kč je krátkodobý, čiže prechodný, alebo nekonsolidovaný. Teraz spomenutá dlžoba nesmierne zaťažuje štátne financie, ale prekáža i novým úverovým operáciám, a preto každý štát snaží sa týchto zbaviť konsolidovaním, alebo aspoň zredukovať. Je sice pravda, že dôvodová zpráva sľubuje tieto splatiť z výťažku úverových operácií podľa čl. XV, lit. b) finančného zákona. Nakoľko však neobsahuje bližšieho vysvetlenia, ostáva otázkou otvorenou, či má na mysli konsolidáciu alebo prolongáciu.

Žijeme nad svoje pomery. Uznávam, že v dobe hospodárskej krízy štát nevystačí s bežnými príjmami a musí si vypomáhať zadlžením, lenže neodškriepiteľné je i to, že trvale žiť a hospodáriť na úver nie je možné, a z toho dôvodu sa očakávalo, že sa pristúpi k reálnemu hospodáreniu, k sporivosti. Náš rozpočet nie je tak úsporný, jako to vyžaduje štátny záujem. Výdavky a príjmy sú preliminované len o niekoľko stomilionov Kč nižšie jako r. 1929, totiž v době konjunktúry. Preca r. 1937 nie je možné očakávať zlepšenie hospodárskych pomerov natoľko, že by sa tie vyrovnaly konjunktúre z r. 1929. Sporivosť neznamená redukciu každej výdavkovej položky, veď napr. výdavky ministerstva národnej obrany škrtať alebo redukovať znamenalo by podkopať brannú pohotovosť štátu, ale vzhľadom na ťažké finančné položenie štátu reálnejšie maly by sa postaviť položky rázu subvenčného a reprezentačného.

Náš rozpočet prvej skupiny, teda vlastnej štátnej správy vykazuje o 422 mil. Kč vyššie výdavky než rozpočet lanského roku, a rozpočet tretej skupiny je o 90 mil. Kč vyšší než vlani. Úhradu týchto zvýšených výdavkov obsahuje kapitola ministerstva financií, kde je preliminovaný príjem o 445 mil. Kč vyšší než bol v minulom roku. Tento zvýšený príjem majú poskytnúť verejné bremená, dane a dávky, a to v obnose 365 mil. Kč, a výnos štátnych podnikov v obnose asi 90 mil. Kč. Pán minister financíí zakladá svoj výpočet tých vyšších príjmov na zlepšenie hospodárskych pomerov, zvlášť v priemysle, ďalej na priaznivejší tohoročný výnos jednotlivých daní a na daňovú novelu. Nie som pesimistom, ale poznajúc reálny život nemôžem byť ani takým optimistom, že by som mohol súhlasiť s dôvodmi pána ministra financií. Nepatrné oživenie priemysl a výroby je zjavom, jako to už pán zpravodaj v posl. snemovne konštatoval, konjunkturálnym a javí sa u ťažkého priemyslu, čiastočne i v priemysle s týmto spojenom. Z toho nepatrného oživenia môžu plynúť iba nepatrné príjmy.

Očakávaný príjem od daňovej novely považujem tiež za prehnaný. Efekt tejto novely je odhadnutý na 40 až 50 mil. Kč, teda znamenalo by to iba jednu desatinu toho, aký obnos jako úhrada je preliminovaný. A čo sa týka priaznivejšieho výnosu daní v roku terajšom, je skutočne povážlivé. Je sice pravda, že do konca júla bežného roku výnos daní bol priaznivý, ale preca nedosiahol šíslicu rozpočtovú, lebo ostal pod touto o 9 %. A hneď v nasledujúcom mesiaci auguste výnos daní klesol o 140 mil. Kč oproti augustu minulého roku. V dôsledku týchto reálnych skutkov nemôžem súhlasiť s optimizmom pána ministra financií.

A keď si všimneme k tomu i tej okolnosti, že následkom devalvácie preliminované položky výdavkové sa zvýšia, môžeme smele tvrdiť, že príjmové kalkulácie sú prehnané a takto náš rozpočet je len na papieri vyrovnaný.

Dlh anglický a francúzsky, teda zahraničné dlhy. Nemôžem nechať bez výtky ani finančnú politiku našej vlády čo do zahraničného dlhu, a to jak anglického jako i francúzskeho. Naša anglická pôžička investičná z r. 1922 je 8percentová a znie čiastočne na libru a čiastočne na dolár. Prvá emisia bude umorená 1. apríla 1951 a druhá 2. októbra r. 1952. Úrokomer tejto pôžičkyje tak vysoký, že citeľne zaťažuje štátnu pokladnicu. Keďže na peňažnom trhu v době konjunktúry bolo možné zadovážiť o mnoho lacnejšiu pôžičku, neviem pochopiť, prečo to neurobila vláda, alebo prečo sa zdráha urobiť to aj dnes. Veď mala k dispozícii od r. 1927 i tak rečený konsolidačný fond, ktorého cieľom bolo poskytnúť hmotné prostriedky na zakúpenie čiastky štátneho dlhu při konverziách. Myslím, že tento konsolidačný fond neplní svoje poslanie.

Nie sme na tom lepšie ani s poukázkammi z r. 1932 až 1937, zaručenými francúzskou vládou, ktorú pôžičku máme splatiť podľa nášho štátneho rozpočtu v nedevalvovanom franku. Podľa úradného záznamu parížskej výplaty totiž 100 frankov rovná sa 131 Kč. Štátny rozpočet však označuje prepočítací kurs 100 frankov = 158,68 Kč. Kurzový rozdiel teda prevyšuje tých 16 %, ktorými bola naša koruna znehodnotená, devalvovaná, čo je dôkazom toho, keďže tento obnos nie je postavený do štátneho rozpočtu, že musíme ho splácať v nedevalvovanom franku. A tento obnos nie je malý. Znamená to najmenej 30 mil. Kč.

Čo sa týka Slovenska vo svetle rozpočtu, nech je mi dovolené učiniť tiež niekolko poznámok. Už odo dávna domáhame sa toho, aby participácia Slovenska na štátnej pokladnici bola ustálená zákonom. Žiaľbohu, podnes se tak nestalo. Podľa rozpočtu prídel Čiech je 944,750.000 Kč, prídel Moravy a Sliezska je 514,500.000 Kč, kdežto prídel Slovenska je iba 143 mil. Kč. Podľa akého kľúča deje sa to rozdelenie, z rozpočtu sa zistiť nedá, lebo tento pomer nezodpovedá ani ploche ani počtu abyvateľstva, ale ani daňovému kľúču. Je to tedy tajnosťou vlády, práve tak, jako i štatistické výskumy štátneho štatistického úradu ohľadom štátnych dodávok na Slovensku. Keďže sa domáhame pomernej účasti na štátnych dodávkach, prečo tají sa to přes slovenským remeselníkom, priemyselníkom a robotníkom, akú účasť bere Slovensko na tých štátnych dodávkach?

Napokon nech mi je dovolené prehovoriť ešte niekoľko slov k vyššiemu zdaneniu Slovenska. Podĺa podobného rozpočtu ministerstva financií zvyšuje sa daň dôchodková na Slovensku o 7 mil. Kč, všeobecná daň zárobková o 1,5 mil. Kč, zvláštna daň zárobková o 2 mil. Kč, daň rentová o 1 mil. Kč a daň z obratu o 12 mil. Kč. Na Slovensku hospodárske pomery sa nezlepšily, čoho najlepším dôkazom je, že priemerný príjem na Slovensku činí u jedného človeka len 3000 Kč, kdežto v historických zemiach 7000 Kč. Zaiste to neznamená, že by hospodárske pomery na Slovensku sa boly zlepšily, ale dôkazom toho je stúpajúca nezamestnanosť. Kým v historických zemiach klesá nezamestnanosť, u nás stúpla, je vyššia, o 80.000 nezamestnaných máme na Slovensku viac.

Zdá sa mi, že vláda v tomto ohľade spúšťa s očí zásadu, že daňový príjem nemôže byť podkladom a preto nemôže byť smerodajná štátna potreba, ale len nosnosť poplatníka.

Z uvedených dôvodov, ale i preto, že odhlasovanie štátneho rozpočtu by znamenalo odhlasovanie dôvery vládě, nakoľko my k tejto vláde dôvery nemáme, budeme hlasovať proti rozpočtu. (Potlesk senátorů slovenské strany ľudové.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalším zaznačeným rečníkom je pán sen. Adam. Dávam mu slovo.

Sen. Adam: Slavný senáte!

Každý, kdo sleduje a nepředpojatě posuzuje vývoj hospodářských poměrů v naší republice, musí s uspokojením konstatovat jejich vzestupné zlepšování. Pokles nezaměstnanosti, zvýšení počtu pojištěnců u nemocenských pokladen a stoupající výnos daní jsou neklamným důkazem pozvolného opadávání hospodářské krise, jsou důkazem úspěchů vlády při provádění programu plánovitého hospodářství. Tyto okolnosti proto opravňují k naději, že v příštím roce skutečně příjmy státní dosáhnou preliminovaných čísel, a to tím spíše, že další oživení možno očekávati nejen z výnosu půjčky národní obrany, nýbrž i z provádění mimořádného tříletého investičního programu. Jak právě bylo zjištěno provedeným šetřením, připadá v Československu z nákladu na veřejné investiční práce plných 60 % na dělnické mzdy, zatím co v Rakousku připadá pouze 50 % a ve Švýcarsku dokonce jen 31 %. Tento příznivý fakt má a jistě ještě bude mít značný vliv na oživení pracovního trhu, a to k prospěchu státní pokladny, neboť náklad na podporu nezaměstnaných tím klesne. Oživení může přinésti také právě provedená úprava měnová, k níž vzhledem k nastalým zahraničním poměrům bylo nutno přikročiti, předpokládá se ovšem, že hned v zárodku budou potlačeny jakékoli snahy po zvýšení cen, zejména životních potřeb. Lze proto s uspokojením konstatovati rázná opatření vlády, která právě v tomto směru byla učiněna.

Plánovitá investiční činnost státní správy může se již v mnoha směrech vykázati slušnými výsledky. Ovšem při stálém zdůrazňování důležitosti regionálních zájmů nutno žádati, aby veřejné investice neomezovaly se pouze na určité oblasti, nýbrž aby vzpomenuto bylo také odlehlých krajů, které se stanoviska hospodářského i strategického jsou rovněž důležité, kam důsledky krise často daleko silněji doléhají a které by neměly tudíž býti opomíjeny a zanedbávány.

Jednou z nich jest oblast Českomoravské vysočiny, která již po léta se dožaduje zlepšení silniční sítě inkamerací silnic dálkových.Dovoluji si zejména poukázati na důležitost a nutnost inkamerace okresní silnice Německý Brod - Přibyslav - Nové Město - Brno a okresní silnice Chotěboř - Habry - Čáslav. Žádám proto naléhavě, aby ministerstvo veřejných prací tyto dvě důležité linky pojalo do inkameračního programu.

Můžeme-li se pochlubiti, že podařilo se ministerstvu veřejných prací 70 % státních silnic řádně upraviti, nutno s politováním konstatovati, že u okresních silnic činí toto procento pouze 17 %. Z 56.000 km neupravených okresních silnic není pro nedostatek finančních prostředků značná část vůbec štěrkována. A přece bylo účelem zákona o silničním fondu opatřiti peněžní prostředky mimo jiné také na zlepšení okresních silnic. Okresní silnice potřebují nutně tohoto zlepšení. Předlužené okresy nemohou namnoze uděleným subvencí ze silničního fondu využíti, jelikož i když výpomoc z tohoto fondu jest udělena, může jen málo okresů zbytek stavebního nákladu na projektovanou silnici ze svých prostředků opatřiti. Zejména okresy Českomoravské vysočiny jsou takto z dobrodiní zákona o silničním fondu vlastně vyloučeny. Prostředky plynoucí jako silniční daň z okresů Českomoravské vysočiny nejsou zdaleka úměrny příspěvkům, kterých se okresům ze silničního fondu dostane.

A přece okresní silnice v tomto horském kraji jsou jedinou komunikací. Je proto nutno, aby při sestavování investičního silničního programu bylo větší měrou pamatováno na Českomoravskou vysočinu, kde projevuje se nepřízeň doby daleko tvrději, a to jak v zemědělství, tak v živnostech.

Reklamuji proto důvodně, aby větší měrou bylo při veřejných zadávkách pamatováno také na živnostníky a průmyslníky Českomoravské vysočiny.

Životní nutností jmenovaného kraje je také propočítávání tarifů místních drah Československé republiky, které musí býti co nejdříve provedeno v celém státě, rozhodně dříve, nežli bude zákonem upraven poměr mezi dopravou železniční a motorovou dopravou na silnicích.

Prosím naléhavě, aby vláda s urychlením příznivě rozhodla o návrhu ministerstva železnic a dala v nejbližší době souhlas k propočítání tarifů na místních drahách, aby tarifní politika dostala jednotný, spravedlivý základ v celé republice.

Českomoravská vysočina je krajem s typickým nedostatkem periodické dopravy. Automobil, který měl přinésti zlepšení pro dosavadní chaos, nemá zdaleka žádoucího praktického významu, poněvadž většina oblastí neslibuje dostatečně bezprostřední výnos soukromopodnikatelství. Proto většina oblastí, jež nemají často vůbec jiných spojů, zůstává nadále bez řádné komunikace.

Výhledy do budoucna pro hospodářský život na Českomoravské vysočině jsou opravdu neutěšené. Nepříznivě působí zvláště přírodní podmínky. Jde z hlavní části o území pohorská, kde zdar hospodaření jest i za normálních poměrů více než problematický. Stejně však jako v zemědělství hrozí i v průmyslu, živnostech a obchodu krise zničiti těch několik málo podniků těchto odvětví národního hospodářství. Přistupuje-li však k tomuto zcela mimořádnému zhoršení poměrů výrobních i odbytových ještě nepoměrné zvýšení přepravních výloh pro dovoz výrobních prostředků a spotřebin, jakož i pro dovoz hospodářských výrobků, pak se dozajista okamžitý stav celého hospodářství stupňuje svrchovaně kriticky.

Je přirozeno, že každá hospodářská jednotka, jež zmíněným poklesem hospodářské konjunktury je dotčena, bude se muset především sama brániti proti hrozící zkáze všemi prostředky, jež jsou jí k disposici. Avšak ani stát nesmí k této skutečnosti přihlížeti nečinně, nýbrž v pravém duchu sociálně - ekonomickém musí - v neposlední řadě i v prospěchu svém vlastním - přispěti k záchraně na existenci v soutěžním zápase ohroženým hospodářským individuím.

A to platí právě o tarifní politice československých státních drah, jež brání tarifním rozpočtem postátnění místních drah s drahami hlavními, zvláště v současné hospodářské depresi těžce poškozuje hospodářské jednotky, položené a usazené podél tratí místních drah.

Nejen z důvodu státní bezpečnosti, nýbrž i z důvodu všeobecné potřeby, měla by vláda věnovati větší péči provádění soustavné telefonisace. Jestliže se v poslední době nakvap provádí telefonisace v pohraničí, v sídle četnických stanic, celních úřadů a finančních stráží, má stále v Čechách pouze 30 % obcí postačující telefonní spojení, a to ještě zejména v okresech průmyslových. Na okresy zemědělské připadá však procento daleko nižší. Bez telefonního spojení jest ještě značný počet obcí, které jsou sídlem důležitých státních i veřejných úřadů. Zejména na Českomoravské vysočině jsou po této stránce poměry neuspokojivé. Jen jako příklad uvádím, že z 90 obcí chotěbořského okresu má telefon pouze 24 obcí. Na okrese ledečském dokonce ze 108 obcí pouze 10 obcí má telefon.

Jak daleko jsme v této otázce proti jiným státům! Nejen zájem veřejné bezpečnosti, nýbrž celý náš zemědělský venkov právem se dožaduje, aby všichni kompetentní činitelé veřejné správy věnovali urychlenému provedení telefonisace venkovských obcí co největší pozornost. Zejména poštovní a telegrafní správa bude nucena vyjíti vstříc obcím zvláštními sníženými sazbami na zařízení telefonních spojů. Praktická potřeba v zemědělství a řádné využití telefonního zařízení ovšem nutně vyžaduje, aby možnost telefonování nebyla omezena pouze na dobu úřadování telefonních centrál.

Nepochybuji, že při řádné organisaci přikročí značná část našich obcí k této velkorysé telefonisační akci, zejména budou-li se moci nadíti podpory od země, okreu, místních peněžních ústavů a zájmových korporací. Třeba s uznáním konstatovati, že země Česká do rozpočtu na rok 1937 vložila k tomuto účelu položku 150.000 Kč.

Rovněž dokončení soustavné elektrisace je živelním požadavkem Českomoravské vysočiny. Žádám proto o urychlené projednání zákona o podpoře soustavné elektrisace a o vyplácení příslušných státních podpor.

Meliorační ruch prakticky ustal. Většině zemědělských podnikatelů je znemožněna jakákoliv investice a proto prosím, aby zvýšeným procentem byly podporovány regulační, meliorační a vodovodní podniky, zvláště také s hlediska zaměstnání lidí bez práce.

Jest jistě plně odůvodněn požadavek, aby se zřením k mimořádným poměrům byly umožněny stavby, pro něž jsou připraveny technické a administrativní základny. Považuji za zvláště potřebné apelovati, aby tyto stavby, pro něž je zabezpečen i příspěvek státní, nebyly zdrženy jen z důvodu, že samosprávné svazky v některých případech dosud nemají povoleny finanční operace na poskytnutí příspěvků na tyto práce. Konstatuji, že všechny komunální svazky tyto příspěvky v žádané výši povolily a že je nyní na zemském úřadě, aby překlenul administrativní překážky, pokud se vyskytnou.

Reklamuji zcela důvodně zvýšení podílu na veřejných zadávkách pro živnostníky a průmyslníky. Na Českomoravské vysočině se téměř nepodniká. Jest jistě důvodno žádati, aby také venkovští živnostníci byli účastni prací zadávaných v centru státu.

Vyzdvihuji klad produktivní péče o nezaměstnané a požaduji naléhavě, aby v míře podstatně vyšší se hledělo k oblasti, kterou zastupuji.

Bylo-li konstatováno, že v důsledku blahodárné investiční činnosti státu, zemí i okresů jeví se u nás stabilisovanou zvýšená zaměstnanost, nutno ještě dodati, že zásluhu o to získalo si mimo jiné také naše lidové peněžnictví. Jsou to zejména naše okresní záložny hospodářské, které i v těchto těžkých dobách plní dobře svoje zákonné poslání a zasluhují si plného uznání. Nejenže přímo účastní se finančně na veřejných investicích, nýbrž i upsáním půjčky na obranu státu za více než 117 mil. Kč dokázaly plné pochopení podpořiti vládu v její snaze po zabezpečení hranic našeho státu.

Je litovati, že starý požadavek okresních záložen hospodářských, pokud se týče sirotčí jistoty, naráží stále na některých místech z nepochopitelných důvodů na odpor. Stěží je pochopiti, že pro zastaralý předpis z r. 1854 nemohou býti peníze sirotků a opatrovanců po našich zemědělcích ukládány u našich okresních záložen hospodářských, třebaže jde o ústavy zdravé, dobře fundované a zcela bezpečné, které požívají trvalé a neobmezené záruky okresů, a to ani tenkráte, když si to poručníci a soudce výslovně přejí.

Je proto spravedlivým požadavkem celé naší zemědělské veřejnosti, aby konečně byl tento zastaralý předpis změněn a okresním záložnám hospodářským přiznáno právo přijímati sirotčí peníze.

Rovněž bylo by si přáti, aby instituce okresních záložen hospodářských, jejíž důležitá, blahodárná funkce zejména v době tísnivých hospodářských poměrů byla náležitě oceněna, neobmezovala se pouze na obvod země České, nýbrž aby se rozšířila i na ostatní části republiky Československé, navazujíc na činnost kontribučenských záložen v zemi Moravskoslezské a na činnost vzájemných pokladnic na Slovensku.

Prohlašuji, že budu hlasovati pro schválení státního rozpočtu. (Potlesk.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalším zaznačeným rečníkom je pán sen. Földesi. Dávam mu slovo.

Sen. Földesi (rusky): Slavný senáte!

Ještě včera jsem nevěděl, že budu dnes mluviti. Podnět k tomu jsem dostal především od maďarských řečníků a za druhé od milého kol. sen. dr Bačinského. Rád bych dnes rozebral rozpočet Podkarpatské Rusi, abychom již jednou viděli, co my, Rusíni, dostáváme a vydáváme.

Pan dr Bačinský velmi chválil naši vládu za to, že mnoho investovalo na Podkarpatské Rusi, že tisíce a zase tisíce vrhla do naší země. Já, slavný senáte, chci říci jen jedno: Je to pravdy, že naši bratři Češi mnoho investovali, mnoho vystavěli na Podkarpatské Rusi. Vystavěli, jak lze říci, u nás velmi krásné město s byty pro 200 rodin. Táži se pana dr Bačinského, kolik bytů tam dostali ruští úředníci. Myslím, že byt tam dostaly 2 až 3 ruské rodiny.

Dále se musím dotknouti otázky naší osvěty, otázky naší školy. Za 17 let jsme dostali 100 ruských škol na Podkarpatské Rusi a máme asi 300 osvětových spolků atd. Zde opět chválí pan dr Bačinský naši vládu. Odpustil bych dr Bačinskému jeho hříchy, kdyby on osobně měl prospěch z této chvály a kdybychom my, karpatoruští senátoři a poslanci dostali za tuto jeho pochvalu např. větší diety. Ale když chválí naši vládu za krásné byty, pak mu za tuto pochvalu každá bába u nás nabije. Jest pravda, že jsme dostali 2 krásné budovy, jednu v Galagu, druhou v Chustu. V naší řeči se tato budova jmenuje temnice, česky věznice, maďarsky berteš a užhorodsky kubíček - sanatorium. To nám postavili za 17 let naši bratři Česi.

Za 17 let jsme dostali od vlády 60 škol, zatím co naši bratři Češi dostali jich v naší zemi 170. V době, když se naše děti tísní v hanebných školách, jsou v našich obcích české školy, do nichž chodí 5 až 6 dětí. (Sen. Füssy (maďarsky): Pane kolego, čeští učitelé, kteří jsou tam importováni, dostávají také kukuřičnou stravu?Jistě že by pak všichni utekli!) Kdepak, oni nejedí kukuřici, ti mají velké břicho.

Zde musím uvésti příklad z dějin. Před 200 lety potlačovalo nás Rakousko, chtělo nám vzíti ruský jazyk a naši víru. Náš lid se nedal, šel za svým vůdcem Rákóczym a prohlásil: Dělej cokoliv, nechceme zemříti. Rákóczy vzal meč a zvítězil nad Rakušany. Dějiny z doby před 200 lety se nyní opakují. Tehdy nás chtěli Němci poněmčiti, nyní Češi nás chtějí počeštiti. (Sen. Korvas: Ale kdepak!) Pro Rusína jest užitečné učiti se česky, ale náš lid nepočeštíte! Náš voják se naučí mluvit česky, ale Čech z něho nikdy nebude. My máme rádi Čechy zde v Praze, ale ti, kteří žijí u nás, neznají ducha našeho lidu a škodí mu. Sen. Korvas: Horthy vás zná!) Horthy zná svou věc a my známe svou. Já jsem za Maďarska byl velký pán, ne takový jako nyní, a mým ideálem bylo připojení Podkarpatské Rusi k Československu. (Předsednictví převzal místopředseda Klofáč.)

Je pravda, že za 17 let existence republiky máme úspěchy v kulturním oboru, ale nelze říci, že jsme za Maďarska neměli kulturu. Dr Bačinský tvrdil, že za maďarského režimu nebyly na Podkarpatské Rusi ruské školy; já vím, že v každé obci byly tzv. církevní ruské školy. Dr Bačinský sám chodil do takové školy. Já sám tisknu již 40 let ruské knihy na Podkarpatské Rusi a proto nelze tvrditi, že se ruská kultura rozvíjí jen v Československu. A v r. 1918 byl jsem na schůzi v Budíně, kde bylo asi 300 velkých ruských pánů, kteří se narodili v naší zemi a měli takové tituly jako baroni, hrabata atd. To dokazuje, že u nás byla vyšší vrstva civilisovaných, kulturních lidí, a proto nelze tvrditi, že u nás nebyla kultura. (Sen. Füssy (maďarsky). Existuje už sněm?) Kdepak, právě o tom mluvím.

Naši kulturu dokazuje i to, že máme v Užhorodě již 30 let ruské gymnasium, z něhož vyšlo již mnoho našich inteligentních lidí. Nová kultura, která se dostává Podkarpatské Rusi již po 17 let, uvrhla do bídy naše zemědělce. My jsme se připojili k Československé republice proto, aby se naše děti mohly více učiti, aby se mohli dostati do úřadů a hájiti naše zájmy na naší zemi. V r. 1920 měl každý prostřední rolník u nás přibližně 4 krávy, pár volů, vepře, takže rád dával svého syna do střední školy. Ale za dva roky tento náš zemědělec pocítil již finanční útisk a počal prodávati živý inventář. Prodal jednu krávu, prodal druhou, třetí, prodal vepře, potom i voly, takže mu na konec nic nezbylo. Mnoho rolníků vzalo své děti ze škol a tak zůstaly doma nedostudované děti, polointeligentní proletariát, odpoutaný od pluhu i od školy, bez existence. Jen nečetní z nich, zámožnější, dostali se na studia do Prahy, kde dostali od naší vlády byt, a žijí zde v bídě. V samém Užhorodě žijí studenti tak, že chodí na obědy do kasáren, kde jim vojáci dávají jísti, a jiní chodí na obědy do nemocnice.

Pan dr Bačinský vyslovuje pochvalu vládě, já však vidím, že je u nás den ze dne hůře a hůře. Finanční úřady exekvují naše zemědělce bez milosrdenství. Minulého týdne vzali v Seredném rolníkovi Josefu Doževskému posledního vepře a tento ubožák se tím tak rozčilil, že si podřízl krk. A zase jedné chudé ženě vzali tele, lidé se tím pobouřili, přišlo 40 četníků, ztlouklo lidi a 7 z nich odvedlo do žaláře a s nimi i tu chudou ženu. Telefonoval jsem panu předsedovi vlády dr Hodžovi, aby v této věci udělal pořádek. Z Ťačova jsem dostal zprávu, že exekutor zabavil jistému rolníkovi 10 vozů sena. Toto seno bylo prodáno po 160 Kč. Finanční ředitelství vůbec nedbalo toho, že týž rolník chtěl seno odkoupiti. Takových případů exekuce najde se u nás sta a tisíce.