Pán prezident priamo prinútil politické Slovensko mysleť. Mysleť smerom do budúcnosti, ktorá v dnešnej Europe je pre náš štát nie dosť sľubná. Pevne však veríme, že v názore a v náhľadoch na slovenské snahy bude spravedlivý a že Slovensku pomôže vybojovať jeho postavenie v republike. Želáme si, aby každý rok prišiel medzi nás, aby videl, že Slovensko spoločnou prácou a utrpením snaží sa upevňovať veľkosť našej republiky, ktorá, jako hovoril v Bratislave, má čo povedať Europe a svetu.
K vlastnému rozpočtu nebudem uvádzať podrobnosti. Tie boly už prejednané v rozpočtovom výbore, kde naši zástupci povedali svoje pripomienky. Chcem sa len zhruba zmieniť o tom, že čo je možné a viditeľne očakávateľné v hospodárskom ohľade na budúci rok. Predovšetkým zdôrazňujem, že strana živnostenská sa drží zásady, že v štáte třeba hospodáriť s vyrovnaným rozpočtom. Skutočnosť však je iná. Podľa predložených záverečných účtov za rok 1935 štát hospodáril s deficitom. Je to obrovské prekročenie stanovených číslic z rozpočtu. Je to deficit 3 miliardy. Je to tedy zlý úvod do nového hospodárskeho roku republiky, nakoľko v posledných rokoch sa deficit stále opakuje. V období krízy, tedy v r. 1931, štát vydal o celých 11 miliard viac než prijal. Mimoriadne bolo třeba deficiť kryť pôžičkami a keď porovnáme štátny dlh, ktorý vystúpil až do výšky 40 miliard, vidíme, že sme zaťažili na mnohé desiatky rokov budúce generácie. Ovšem je třeba povedať, že neboloiného východiska. Vyrovnané rozpočty sme mali, a preca boly schodky. Preto vyrovnaný rozpočet, i keď sa prekročí, je dobrý na to, aby brzdil výdavky. Bývalý maďarský min. predseda Wekerle dal preskúmať pôdu bývalého Maďarska, tak i pôdu Slovenska a Sedmohradska geologami. Dal si predniesť, čo všetko obsahujú naše podzemia. Geologovia mu sdelili, že sú tuná vydatné žily zlata a striebra v takom rozmere, že by bolo možné vtedajší štátny dlh bývalej rakúsko - uhorskej monarchie, 12 miliard K, za niekoľko rokov vyťažiť a zaplatiť.
Ja by som upozorňoval našu vládu na to, aby racionalizáciu, ktorú súčinne podporuje k vykynoženiu strednej podnikateľskej vrstvy, v tomto ohľade podporovala, aby sme našim budúcim pokoleniam nezanechali tak ťažké a špatné dedictvo. Kvitujem veľmi otvorene, že r. 1935 a 1936 sa československá vláda snažila dať akýsi impuls súkromnému podnikaniu. Bol čas, aby stredná a malá podnikateľská vrstva živnostensko - obchodnícka dostala od štátu v takom rozmere podpory, aby štát zabránil zproletarizovaniu tejto vrstvy, ktorá je tak dôležitá pre štát. Žiadame, aby zodpovední činitelia si uvedomili, že v záujme zdravého vývoja štátu je veľmi potrebné brať ohľad i naďalej na živnostensko - obchodnícku vrstvu. Nech sa nik neklame, že z koaličnej discipliny budeme trpeť zaznávanie našich požiadavkov. Máme príkaz doby, a máme rozkaz, sledovať pozorne každý čin vlády - demokracia je kontrola - a preto budeme dávať pozor, aby dľa únosnosti našej boly nám predkladané i povinnosti.
V rozpočte je mnoho dôkazov, že ešte ani tento raz sa nejedná so živnostníctvom a obchodníctvom tak, jako si to jeho význam zasluhuje. Sme však spravedliví, nechceme všetko naraz, chceme len, aby prílišné požiadavky iných, mocnejších politických strán nezatienily naše, aby sme preto neboli odsunutí na posledné miesto. Preto opakujem, že nebudeme hrať rolu len takej strany vládnej, ktorá je rada, že je vo vláde, ale budeme so všetkou rozhodnosťou a rozvahou, silou svojej strany uplatňovať plné uplatnenie našich práv.
Slávny senát! Rozpočet na r. 1937 formálne a vecne je rozhodne prijateľnejší než dosavádne rozpočty, lebo tento rozpočet neprináša žiadne nové, ale ani žiadne zvýšenie starých bremien. Teda rozhodne sa tu čiastočne uplatnila žiadosť podnikateľskej vrstvy, aby štát v prvom rade dbal právnej istoty.
Pán minister Kalfus vyhlásil, že musíme sa pohnúť smerom snižovania verejných bremien. Nič iného by dľa presvedčenia našej strany neosožilo štátu, jako keby vláda vydala nariadenie a vo skrátenej době, behom jedného roku preskúmala sa celá sústava daní a i oprávnenosť. Bude třeba revidovať terajší systém daňový. Prevedená daňová reforma nemala tie účinky v podnikaní, jako mala mať. Bereme preto pána ministra Kalfusa za slovo, a žiadame ho, aby vecne vyjadril svoj názor o tomto probléme.
Rozpočet ráta na r. 1937 so zvýšeným výnosom daňových príjmov o 350 mil. Kč. Obávam sa však, že toto rozhodnutie nebolo správne, lebo dosiaľ, i keď sa zlepšujú obraty v obchode a živnosti, nie sa úmerné tomuto požiadavku. Veď nesmieme zabúdať, že odpisová akcia nedoplatkov, ktorá sa práve prevádza, finančne vyčerpá živnostensko - obchodnícky stav, ktorého nové dane zaťažujú, ktoré bude museť hradiť zo súkromnych pôžičiek. Odpisová akcia sice pômože odstrániť daňové nedoplatky, ale na druhej strane presune zadlženie živnostníctva a obchodníctva na iné ustanovizne, najmä ale na zárobkové banky. V tomto ohľade zvýšených príjmov finančná správa sa dozaista prerátala a mohla si ušetriť rôznych nepríjemností do budúcnosti.
Pokiaľ sa týka nových štátnych výdavkov vo výške 280 mil. Kč proti minulému rozpočtu, třeba uviesť, že sú rozhodne nie dobré len na to, aby verejnosť dostala obraz hranice výdavkov. Zaráža však při tejto novej mojej poznámke tá okolnosť, že výdavky nie sú doplnené úpravou platov štátnych zamestnancov, o ktorých sa vedie diskusia už viac než 1 rok. Nové výdavky 280 mil. Kč majú slúžiť na úhradu obilného hospodárstva a na sanáciu tzv. bratských pokladníc. Teda, prosím, z výnosu daní, ktoré platíme všetci bez rozdielu, má sa uhradiť a sanovať nedobré hospodárstvo 2 najväčších strán. Pre živnostensko - obchodnícky živel, ktorý by preca podpory tak potreboval, nie je rátané ani jedným halierom.
Rozpočet vlastnej štátnej správy bude museť byť pre budúcnosť viac kontrolovaný. V tomto rozpočte je mnoho položiek, kde by pán minister financií vedel snížiť ich výšku. Sice vo svojom expozé naznačil, že sa bude snažiť, ale pripomínam mu jeho vyhlásenie len preto, aby skutočne zariadil plné využitie vlastnej kontroly.
Ďalšia časť rozpočtu, a sice štátne podniky, ukazuje, že takmer polovica štátnych podnikov pracuje s dficitom, dopláca na svoje podnikanie. I v tomto smere trvale nemôžeme sa pridržovať dosavádnych smerníc. Ten, kto nezarobí toľko, aby uhradil svoje vlastné náklady, nech neobchoduje, nech nepodniká, to je preca životná zásada podnikania.
Pokiaľ sa týka verejných investícií a branných investícií, poznamenávam, že strana nemá poznámok k tomuto dielu rozpočtu, lebo každý z nás dobře vie a musí chápať význam investíciípre vnútorný štátny pokoj a vývoj. Prajeme si len, aby nerozumne nebol už štátny dlh zväčšovaný, ale aby investície, pokiaľ to bude možné, boly hradené z bežných príjmov. Nemám tu na mysli celkový náklad investícií, ale náklad na úmorovú a úrokovú službu.
Dneska v Turč. Sv. Martine pojednávajú zabratie pôdy. Bolo zabraté 850 kat. jutár polí, tedy vyšej jedné tretiny celého chotára a vojenská správa ponúka zrovna smiešne ceny. Za katastrálne jutro v mnohých prípadoch ponúka 200 až 300 Kč, za také pole, za ktoré platil majiteľ před niekoľkými rokmi 7.000 Kč za kat. jutro.
Ja by som sa ohradil proti podobnému. My nie sme proti tomu, aby vojenská správa nezabrala si to, čo k svojim účelom potrebuje, ale nech sa to zaplatí slušnou, bežnou cenou a nech nie sú na nivoč privádzaní tak roľníci, jako aj remeseľníci, ktorí majú kúsok poľa, aby takýmto bagatelom boli odfackovaní.
Při tejto príležitosti strana, ktorú mam česť zastupovať, žiada uskutočnenie najnaliehavejších svojich žiadostí. Sú to predovšetkým tieto otázky, ktoré z hospodárskych a zlášte z politických dôvodov nebude už možno odkladať, a síce: unifikácia právneho poriadku v celom štáte, veľká tarifová reforma, otázka lepšieho umiesťovania študovanej mládeže na Slovensku a primerané zastúpenie Slovenska v štátnych úradoch. Doterajšia prax je nemožná, musíme s ňou prestať, lebo obsahuje v sebe pre budúcnosť nesmierne nebezpečie politické. Vybudovanie vysokej školy technickej na Slovensku, problém živnostenského úverníctva vôbec v štáte.
Ďalej žiadame, aby filiálky podnikov, ktoré majú centrálu mimo Slovenska, platily dane za svoje filiálky na Slovensku, aby boly zrovnoprávnené so súkromným obchodom. Máme tu na mysli, aby tie filiálky boly zdanené obecnou, okresnou a zemskou prirážkou, lebo takto na svojich príjmoch sa Slovensko ochudobňuje, čo je, při najmenšom povedané, nemorálne. Žiadame na Slovensku revíziu živnostenských listov a skontrolovanie reciprocity cudzincov.
Nech sa s urýchlením vydá zákon proti zneužívaniu podomového obchodu na Slovensku a proti fušerstvu. Potom nech družstvá sú zrovnoprávnené, najmä v daňových otázkach, so súkromnými podnikmi. Vážení pánovia, rozpínavosť, expanzita konsumenstva na Slovensku je druhý batizmus. Behom krátkej doby obchodníci na Slovensku budú vyzerať práve tak jako obuvníci v republike.
Žiadame konečne uskutočnenie zákona o starobnom a invalidnom poistení zárobkove činných, novelizáciu dane z mäsa a druhé platenie na čiare; tiež úžasná nespravedlnosť, ktorá sa pácha na mäsiarsko-udenárskom stave. Požadujeme minimálne ceny, vydatnú podporu pre zchudobených živnostníkov a obchodníkov, vydatnú podporu pre slovenské kultúrne ustanovizne.
Za tieto požiadavky, vážený senát, bojuje živnostenská strana tohoto roku v celej republike. Živnostníctvo a obchodníctvo živelne manifestovalo. Bola to Bratislava, Košice, Přerov, Praha a Plzeň. Preto nemôže nám nikto odoprieť aktualitu týchto požiadavkov. My sa budeme domáhať s celou vrvou a silou za uskutočnenie týchto našich žiadostí. Dosť bolo prekrucovania, dosť boľo zbytočného zavádzania nášho stavu, teraz budú museť nastať činy.
Dokázali sme celej verejnosti československej, že naše vlastenectvo je vlastenectvom úprimným a živým, najmä při upisovaní pôžičky na obranu štátu, před ktorou rešpekt a úctu má i cudzina. Boľo by preto veľmi netaktické nerešpektovať stranu jako politický stred pre štát veľmi významný.
V diskusii při zahájení tejto politickej sezóny mali sme príležitosť byť svedkami prudkých rečí v koalícii. Videli sme při zahájení politickej sezóny útočiť na štabilitu terajšej koalície. Myslím, že vzhľadom na zahraničnú i vnútornú politickú situáciu je toto nebezpečné. Veď každý útok, ktorí borí, je útokom proti štátu. U nás na Slovensku politický rozhľad občianstva sa rapídne vzmáha. Dnes počuť po Slovensku volanie po prezieravejšej a pružnejšej politike vnútornej a zahraničnej. Slováci právom volajú, aby niektoré koaličné strany hľadely viac na štát než na svoje stranícke požiadavky. Je to živou ironiou v politickom živote tohoto štátu, že práve Slovensko, považované vždy za menej cenného partnera, je dnes politicky zralé a že stáva sa rovnocenným partnerom v súhre životnej.
Sme za každú diskusiu o spolupráci v koalícii, ale upozorňujeme a zdôrazňujeme, že náš štátny život vyžaduje odhodlania zanechať, keď sa jedná o štát, výhody vyplývajúce z moci a sily politických pozícií straníckych.
Naša strana ústami svojho predsedu Najmana v Plzni nedávno prehlásila, že jediný systém koaličný je rozumná dohoda. Na porušenie tejto zásady následuje diktatúra. Jako demokrati, jako dobrí občania voláme, aby politické strany upravily svoje vzájomné vzťahy, aby v dejinných dobách terajšieho významu nemal osoh z bojov niekto tretí.
Z rozhodnutia strany, ktorú mám česť zastupovať, vyhlašujem, že my, jej zástupcovia, budeme hlasovať za rozpočet. (Potlesk.)
Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Rušavý.
Sen. Rušavý: Slavný senáte!
Nezvratná pravda, že na malých lidech stojí svět, byla už bezpočtukráte zdůrazněna. I rozpočet pro rok 1937 je toho dalším důkazem. Zkoumáme-li soustavu státních příjmů, vidíme, že spotřební daně, daň z obratu a cla činí 3.299 mil. Kč. Předpokládaný výnos všech daní a dávek činí 6.660 mil. Kč. Že malé a střední vrstvy odvedou úctyhodný díl této částky, je samozřejmé, a tato okolnost musí býti vždy a všude zdůrazňována. (Výborně!)
Musí býti zdůrazněna proto, že je nutno, aby již konečně každý, kdo ve státě rozhoduje, si uvědomil, že není možno od malých lidí žádat jen konání povinností, nýbrž že je třeba starat se i o to, aby malí, chudí lidé, jejichž obětavost je bezpříkladná, konali své povinnosti radostně.
To se stane tehdy, když nejširší lidové vrstvy budou přesvědčeny, že vláda našeho státu má pochopení pro jejich požadavky.
Přes tři miliardy spotřebních daní, které odvedou v různých způsobech konsumenti státní pokladně, předpokládají, aby bylo uvažováno o skutečně dokonalé ochraně spotřebitelů před kořistníky. (Výborně!)
Opravuji se: ne aby bylo jen uvažováno, nýbrž aby ochrana konsumentů byla uskutečněna.
Jestliže výroba, obchod a živnosti mají oporu ve svých ochranných sdruženích, v kartelech, syndikátech, monopolech, komorách, gremiích a společenstvech, spotřebitel nemá ochrany žádné.
Je nutno, aby byly zřízeny hospodářské rady z řad konsumentů, které by byly vybaveny dostatečnou pravomocí.
Jednání o ceně cukru, jednání o umělých tucích, o lihovém monopolu, o společnosti pro obchod s dobytkem, je dokladem, že se s největším poplatníkem, se spotřebitelem nepočítá.
Není možné věčně spoléhati na trpělivost dělnických a zaměstnaneckých řad; takové spoléhání je pošetilost, věřím, že tyto vrstvy čím dál tím víc si uvědomují, kdo s nimi smýšlí poctivě; přijde doba, kdy předvolební sliby mnohých stran budou rozhodně odmítnuty.
Přes zlepšení hospodářské situace jest ještě strašná bída mezi lidem. Půl milionu nezaměstnaných je stále nejtěžším problémem.
Považuji za povinnost upozorniti, že se v mnohých výrobních oborech zneužívá těžké situace dělnictva, že se zneužívá poptávky po zaměstnání k žebrácké odměně za práci.
Mnohé dobré návrhy zákonů, kterými by byla zvýšena životní i právní úroveň našeho lidu, nemohou se uskutečniti pro těžkou finanční situaci státu, a budou muset být projednávány později, v době příznivější.
Je však řada možností, kterými by byla dána našemu lidu naděje v lepší budoucnost.
Zákony a nařízení, které mám na zřeteli, nestály by státní pokladnu ani haléře.
Je to především zákon o minimálních mzdách a platech. Často se mluví o mzdových poměrech v textilu a v sklářství.
Lesnímu dělnictvu v celém pohraničí platí se za 8 hodin práce 10, 12, nanejvýše 14 Kč.
V celém koncernu Západočeských kaolinových závodů byly stanoveny režijní mzdy takto:
Dělníci do 15 let 10 Kč za směnu, dělníci do 16 let 11,20 Kč, po haléřích to stoupá, a ve 23 letech, kdy dosahuje mzda maxima, se platí 21 Kč za směnu. Čili při 6 pracovních dnech činí maximální mzda režijního dělníka 126 Kč týdně; že to sotva stačí na živobytí, je samozřejmé. Dělnice vydělávají ještě daleko méně. Tam v nejpříznivějším případě činí maximální mzda 69 Kč, a poněvadž se pracuje v těchto závodech kaolinových pouze 3 nebo4 dny v týdnu, je to prostě hlad a bída.
Je však řada podniků, kde plat pomocných dělníků činí 1,50 Kč za hodinu, za den 12 Kč, za týden 72 Kč. Pomocným dělnicím se platí za hodinu 1,10 Kč, za den 8,80 Kč, za týden 52,80 Kč. Zjistil jsem řadu případů v malých živnostech, že jsou tam mzdy tak úžasně nízké, že prostě nesnesou žádné úvahy.
V závodě pro výšivky a plisování platí se dělnicím 30 až 35 Kč týdně, při čemž se na pracovní dobu nehledí, ta jest od rána do večera. I v některých kovodělných závodech jsou mzdy úžasně nízké.
To, co říkáme a říkám o dělnictvu, plně se vztahuje také na kancelářský personál. Děvčata s dvouroční veřejnou obchodní školou jsou placena královským platem 200 až 250 Kč měsíčně. V advokátních kancelářích, písárnách a obchodech, až na čestné výjimky, se platí za hodinu práce 1 Kč; 1 Kč za hodinu práce, konané pod dohledem často velmi přísného šéfa! Dostane-li úředník 500 Kč měsíčně, to se již od něho něco vyžaduje, aby byl prvotřídním účetním, bilancistou, českým a německým korespondentem a ještě, bohužel, se dělají úžasné drahoty s těmito místy a je nutno častokráte vyvinouti velké úsilí, nežli se podaří sem tam někoho umístiti.
Řeklo by se, že mám snad pouze zkreslené informace tím, že hledám případy nejdrastičtější. Ale podle úřední statistiky Všeobecného pensijního ústavu v r. 1935 bylo 328.600 soukromých zaměstnanců v tzv. vyšších služebních postaveních. Z toho pracovalo 24.667 osob za plat do 3.000 Kč ročně, 46.004 osob za plat 6.000 Kč ročně, 54.225 osob za plat 9.000 Kč ročně a 59.000 jich pracovalo za plat do 12.000 Kč ročně, čili z celkového počtu pojištěnců Všeobecného pensijního ústavu nemělo 183.896 pojištěnců platu dosahujícího existenčního minima. (Slyšte!)
Podle statistiky tohoto ústavu ubývá čím dále tím více pojištěnců s platem nad 12.000 Kč. Jenom za loňský rok ubylo těchto pojištěnců 20.000.
Soukromé podnikání, jemuž se vychází hodně vstříc v otázkách daňových, úvěrových a jiných, provedlo před několika lety redukci platů. V současné době se situace v průmyslu přece jenom trochu zlepšila. Je více práce, od úřednictva se vyžaduje maximální výkon, ale redukované platy zůstaly na té výši, kam se dostaly před několika lety. Jen málo závodů mělo pochopení, aby aspoň částečně zlepšily situaci svého úřednictva. (Sen. Sladký: Škodovka!) Škodovka jest jedním z těch závodů, kde platy byly alespoň trochu zvýšeny.
Jenom těchto několik příkladů je dostatečným dokladem, aby bylo žádáno uskutečnění zákona o minimálních mzdách a platech.
V okresích, kde mají socialisté aspoň jakous takous většinu, tam se přece jenom dociluje při jednáních o kolektivních smlouvách, když ne úspěchu, alespoň uspokojujících výsledků. Tak stavební družstvo v okresu plzeňském a rokycanském má kolektivní smlouvu, podle které je plat pomocného dělníka stavebního 3,60 Kč za hodinu a zedníka 4,40 Kč za hodinu. V zemědělském okrese blatenském jsou kolektivní smlouvy daleko nepříznivější. Plat pomocného dělníka tam činí 2,20 Kč za hodinu a zedníka 3,20 Kč za hodinu. Bohužel velmi smutným zjevem je okolnost, že se kolektivní smlouvy nedodržují. Bude nezbytně nutno učiniti příslušné opatření, tj. zákon o závaznosti kolektivních smluv. (Výborně!)
Také zákon o zprostředkovatelnách práce nesplnil očekávání nezaměstnaného dělnictva. Mají-li zaměstnavatelé sice povinnost hlásit uprázdněné místo, ale mohou na toto místo přijmout koho chtějí a jak chtějí, nepomohlo se tím nezaměstnanému dělnictvu tak, jak jsme předpokládali. Nic nemůže více otřásti vírou ve spravedlnost, jako když nezaměstnaný s hladovějící rodinou vidí, že je do továrny přijat na základě protekce zemědělec s více než 20 strychy polí, který by jistě mohl býti z výtěžku svých polí živ. To je prostě dokladem, kam jsme až došli ve stavovském a stranickém sobectví. Proto bude nutno, aby do rámce, který zatím tvoří zákon o zprostředkování práce, byl vsazen obraz, který by skutečně mohl poskytnout záchranu nezaměstnaným.
Opatření, o nichž mluvím, slavný senáte, nemají zdánlivě nic společného s rozpočtem. Ve skutečnosti jsou však pro rozpočet velmi důležitá. Zvýšením vnitřní kupní síly bychom se přiblížili splnění rozpočtových předpokladů. Problémy exportu, investiční činnost a vůbec všechno, co by mohlo získat práci, to jsou věci krajně důležité. Zajisté nebude nikoho, kdo by nechtěl s plným pochopením řešiti tyto otázky, ale i kdyby náš průmysl mohl sebe více exportovat, nic by nám to nebylo platné, kdyby při tom mělo dělnictvo hlad. (Tak jest!) Nebude-li dána dělnictvu, zřízenectvu a úřednictvu možnost nakupovat, nezmění se nic k lepšímu. Ani živnostensko-obchodní krisi nevyřešíme, nedáme-li možnost konsumentům kupovat, čeho pro sebe potřebují. Kdyby byly slušné mzdy a platy, nebudou jistě ani tak značné přebytky pšenice na skladech v hospodářských družstvech a i tento problém by mohl býti lehčeji řešen.
Král Jindřich IV. slibovával svým poddaným, že za jeho vlády bude mít každý možnost uvařit si v neděli slepici. My bychom našemu dělnictvu měli zaručit na neděli alespoň kousek vepřového masa, našim dětem občas pekáč buchet a chleba na každý den. Tj. jedna z důležitých státních povinností, které jsou před námi.
Uznávám, že pan ministr financí má velké starosti a velkou odpovědnost, má-li spravovat státní finance v tak těžké době, kdy se mu ukládá tolik povinností. Ale tato starost není ničím proti čirému zoufalství, které prožívá dělnická žena a žena nezaměstnaného stokrát do roka, když dobře ví, co potřebuje na příští den pro hladové děti, ale neví, kde na to vzít peníze. To není jen starost o chléb, nýbrž také o nájem, otop, šatstvo, obuv atd.
Tragedie dělnictva a soukromého úřednictva je v tom, že tyto vrstvy neznají, co je to pocit jistoty. Pro tyto vrstvy je budoucnost temnou záhadou. Dnes jsou poměry takové, že 40letý nezaměstnaný úředník již se nedostane do takového zaměstnání, aby jej mohl nazývat slušným a pevným zaměstnáním. (Souhlas.) Totéž jest u dělnictva. Při přijímání do velikých závodů na Plzeňsku si závod kladl podmínku, že uchazeč nesmí býti starší 45 let.
Jenom z toho vidíme, že bude nutno mnoho a mnoho zdokonaliti, co již existuje, a já se nebojím zdůrazniti, že republika je soukromému zaměstnanectvu velmi mnoho dlužna.
Pan ministr školství dr Franke jest autorem výroku, že mít svůj samostatný stát není jenom veliká radost, nýbrž také veliká starost a odpovědnost.
Slavný senáte, o tu starost a odpovědnost musíme se všichni poctivě rozdělit. (Potlesk.)
Místopředseda Donát (zvoní): Pan sen. Hackenberg má slovo.
Sen. Hackenberg (německy): Pánové!
Rozpočet má tvořiti základ hospodaření ve státě a ze státního závěrečného účtu za ten který rok vidíme, do jaké míry se splnily předpoklady činěné při státním rozpočtu. Po celá léta jsme se snažili uvésti státní rozpočet do rovnováhy a v posledních letech byli jsme každoročně při projednávání rozpočtu ubezpečováni, že je zde rovnováha a že se bohdá v příslušném správním roce podaří provésti vyúčtování beze schodku. Ale museli jsme, bohužel, viděti, že se nesplnily předpoklady, činěné každoročně při projednávání rozpočtu od r. 1930, poněvadž nebylo možno docíliti příjmů, se kterými se při sestavování rozpočtu počítalo a jež také namnoze tvořily předpoklad rovnováhy ve státním hospodaření. (Předsednictví převzal místopředseda dr Heller.) Ale nebylo nám nejen možno docíliti těchto příjmů, nýbrž nebylo nám také možno vystačiti s výdajovými položkami, jež byly stanoveny ve státním rozpočtu, poněvadž poměry byly jiné, poněvadž nenastal hospodářský rozmach, hospodářské zlepšení, jež se očekávalo, a poněvadž jsme byli nuceni k ještě větším výdajům pro nepředvídané účely, jakož i pro větší potřeby v oboru sociální péče, než jaké se zamýšlely.
Také letos snažilo se ministerstvo financí a nejen ministerstvo financí samo, nýbrž snažili se také jiní činitelé přivoditi rovnováhu, předložiti státní rozpočet beze schodku, a ministr financí oddává se naději, že letos docíleno bude asi příjmů, se kterými podle rozpočtu počítá. Ministr financí dokonce zazlívá, pochybuje-li někdo, že se splní předpoklady, ze kterých vychází, že bude možno docíliti uvedených příjmů, a snaží se dokázati, že jeho výpočty spočívají na solidním základu. Přáli bychom si, aby se podařilo docíliti nejen příjmů, se kterými pan ministr financí počítá, nýbrž aby se podařilo přivoditi skutečně značné zlepšení, poněvadž by se to přirozeně projevilo a muselo projeviti nejen ve státním hospodářství, nýbrž i v hospodářství, v národním hospodářství všeobecně, a protože by to namnoze bylo předpokladem toho, že možno docíliti zvýšení příjmů ve státě.
Ministr financí uvedl v rozpočtovém výboru na důkaz správného výpočtu obzvláště to, že příjmy do října letošního roku byly vyšší nežli do října roku loňského. Dovolil jsem si již v rozpočtovém výboru proti těmto cifrám pana ministra financí postaviti srovnání cifer státního rozpočtu na r. 1936 s výsledkem do konce října 1936. A tak jako jsme to měli v dřívějších letech, musíme bohužel také ještě v roce 1936 konstatovati, že srovnání mezi skutečnými příjmy, kterých jsme mohli docíliti, a ciframi rozpočtu je nepříznivé, že jsme přijali o několik set milionů korun méně, nežli podle státního rozpočtu na toto období bylo preliminováno. Ale nepřijali jsme přirozeně jen o několik set milionů korun méně, nýbrž v témže období jsme také zase vydali několik set milionů korun více, a tu vidíte, jak jsem měl předtím pravdu, když jsme řekl, že jedno přináší s sebou druhé. Vzrůst příjmů poskytuje nám obraz oživení, zlepšení hospodářství. Dokud nedocílíme zlepšení hospodářství, nejen že nemáme příjmů, ale musíme počítati také s vyšším vydáním, než jak je stanoveno v rozpočtu. A tomu je tak i r. 1936. Nechci nikterak býti pesimistou, škarohlídem, abych tvrdil, že se to, co si pan ministr financí při sestavování rozpočtu představoval, nedostaví, že hospodářský rozmach, který počal, nebude trvalý, vždyť také my se oddáváme pevné naději, že se konečně podaří překonati krisi a že dospějeme k zlepšení. Ale nemůžeme býti takovými optimisty, abychom doufali, že bude možno všechny nezaměstnané umístiti, poněvadž víme, že jsme byli vývozním státem, odkázáni převahou na vývoz, že jsme ztratili mnoho odbytišť, že pro trvající racionalisaci mnoho pracovních sil stalo se zbytečnými, takže i kdyby se konjunktura v Československu zlepšila, ještě po dlouhou dobu budeme muset počítati s armádou nezaměstnaných. Nesplnění očekávání, že státní rozpočet je v rovnováze, přivodilo přirozeně také vzrůst státního dluhu. Vzrostl na 46 miliard a můžeme to pro státní hospodářství označiti za výhodu, za štěstí, že se zase jinými opatřeními umožnilo, že zatížení státu úrokováním a amortisací vzrostlého státního dluhu nestouplo stejnou měrou. Neboť snížení úrokové míry usnadnilo nám situaci a způsobilo, že výdaje na zúročení a amortisaci státního dluhu z loňského roku na letošní rok, z r. 1936 na r. 1937, nevzrostly, nýbrž dokonce mohou býti vykázány nižší.
Ale když již mluvím o rovnováze státního rozpočtu, o vzrůstu státního dluhu - tím, že nebylo možno vystačiti - chci také hned projeviti náš názor, že není žádným neštěstím, když nelze uvésti státní rozpočet do rovnováhy, jestliže se při sestavování státního rozpočtu zjevně přizná, že není možno hraditi celý náklad řádnými příjmy, že naopak po případě bude nutno dělati dluhy. Neštěstí to není. Mohli jsme pozorovati, že se to také v jiných státech beze všeho přiznává. Veřejnost netoliko uvnitř státu, nýbrž také cizina přijde přece konečně na to, zdali je rozpočet správně sestaven - nechci říci reelně nebo nereelně - poněvadž se závěrečný účet nejen u nás, nýbrž také v cizině studuje a tento nezůstává žádným tajemstvím. Bylo by účelné, a byl již také učiněn pokus, kdyby se zároveň se státním rozpočtem projednávala také účetní závěrka za minulý rok. Je však samozřejmé, že i když státní účetní závěrka není na denním pořadu, vždy jsme nuceni zabývati se při projednávání státního rozpočtu také daty účetní závěrky. Uznáváme všichni vděčně, že nejvyšší účetní a kontrolní úřad koná nejen svou povinnost a předkládá nám svou účetní závěrku ve lhůtě zákonem předepsané, nýbrž že ji předkládá mnohem dříve, nežli k tomu podle zákona jest povinován, takže již při projednávání státního rozpočtu pro příští rok máme po ruce účetní závěrku ne sice pro běžný rok, nýbrž za předcházející rok. Jest jistě velikou výhodou, můžeme-li při rozpravě o státním rozpočtu na r. 1937 říci alespoň něco o skutečném hospodaření za r. 1935 a poznati něco ze státní účetní závěrky.