Jestliže jsem předtím řekl, že není žádným neštěstím, že možno snésti, jestliže se ve státním rozpočtu vykazuje po případě nekrytý schodek, řekl jsme to proto, poněvadž jsme toho názoru, že bez ohledu na to, zdali bude možno hraditi potřebu řádnými příjmy, nutno činiti vydání, kterých je zapotřebí ku blahu obyvatelstva. Jeden z kolegů ze sudetksoněmecké strany, pan dr Rosche, projevil v posl. sněmovně názor, že hospodaříme nad své poměry, že státní rozpočet je příliš vysoký.Víme, co se dělo v posledních letech při škrtání ve státním rozpočtu, jak se šlo s ciframi dolů. V rozpočtovém výboru senátu vykládal zase jeden kolega ze sudetskoněmecké strany, kol. Maixner, že hospodaříme nad své poměry, a na důkaz svého tvrzení uvedl cifry rozpočtů ze starého Rakouska, přepočítané ovšem na Kč, a konstatoval, že příliš mnoho vydáváme. Zabýval jsem se již v rozpočtovém výboru touto částí vývodů kol. Maixnera a konstatoval při tom, že my v Československu a obzvláště za nynější doby musíme plniti veliký počet úkolů a činiti výdaje, kterých ve starém Rakousku za normálních dob, ale také v době nouze nebylo. Je přece samozřejmé, že jsme za tato desetiletí pokročili. Neměli jsme v Rakousku ministerstva soc. péče, neměli jsme ministerstva zdravotnictví, neměli jsme starobní zaopatření, neměli jsme invalidního zaopatření. Jestliže z kapitoly ministerstvo soc. péče nevyjmete položku péče o nezaměstnané, nýbrž položku pro sociální pojištění, pak shledáte, že zde máme před sebou výdajové položky rok od roku stoupající. A vezmete-li do rukou předlohu zákona o sociálním pojištění z r. 1924, pak z důvodové zprávy a z porad seznáte, že musíme počítati s tím, že výdaje za sociální pojištění budou stoupati až do částky větší než 500 mil. Kč, až dávek sociálního pojištění účastna bude skupina stáří, která způsobuje zvýšení starobního příspěvku na tuto hranici.

Když jsme se před třemi lety zabývali státním rozpočtem, činily se s mnohých stran - nemyslím zde v parlamentě samém, v plenu nebo v rozpočtovém výboru, nýbrž při sestavování státního rozpočtu - pokusy spořiti právě v oboru sociální péče, podávány návrhy na zmenšení jednotlivých položek a mezi jiným učiněn s průmyslové strany - neříkám s německé průmyslové strany, nýbrž s české - pokus, byl to posl. dr Hodáč, spořiti také při sociálním pojištění. Já sám vykládal jsem tehdy tomu pánovi, že zde nelze spořiti, neboť je stanoveno v zákoně, že stát má ke každému důchodu, ať je to důchod invalidní, starobní, vdovský nebo sirotčí, poskytovati příspěvek ve výši zákonem stanovené a že tyto příspěvky rok od roku stoupají. Je ovšem samozřejmé, že tyto příspěvky k důchodům v posledních letech stouply nejen ve výměře, která při tvoření zákona o sociálním pojištění byla vypočítána a předvídána, nýbrž že to byla krise, která způsobila, že větší měrou činěny byly nároky na dávky sociálního pojištění v době krise. Mnozí lidé, kteří se domáhali invalidního důchodu, nebyli by přišli o invalidní důchod - který nezávisí jen od stupně invalidity, nýbrž, i když to není zcela jasně vysloveno, závisí přece také od příjmu, jaký má invalida - kdyby byli měli možnost nalézti práci anebo zůstati při zaměstnání. Víme přece, jak tomu je. Na začátku trvání pojištění jsou dávky pojištění přes státní příspěvek ještě tak malé, že nelze vystačiti, takže většina důchodců, obzvláště důchodců žijících ve městech a průmyslových centrech, je nucena jíti dále za výdělkem. A vidíme nejen, že jdou do zaměstnání lidé, u kterých lékaři uznali 70 %ní invaliditu, nýbrž že za zaměstnáním jdou také lidé, u kterých i lékařští důvěrníci Sociální pojišťovny uznali 100 %ní invaliditu, ba že to nejen pro ně, nýbrž také pro jejich okolí je nebezpečím, když jdou za zaměstnáním. Znám případy, kde číšníci, pekaři a kadeřníci stižení zjevnou tuberkolosou zůstávají dále zaměstnáni. Jistě mně přiznáte, že by bylo povinností společnosti, že by však bylo také v zájmu společnosti zabrániti tomu, aby právě takovíto lidé chodili dále za svým zaměstnáním, a to by bylo právě možno jen tehdy, kdyby se příspěvek státu nejen zmenšil, nýbrž naopak ještě zvýšil.

Je samozřejmé, že výdaje na péči o nezaměstnané nemohou klesati, dokud počet nezaměstnaných neklesne, dokud trvá nadále nouze mezi nezaměstnanými. Není zajisté nikoho, ani mezi kritiky na straně odpůrců naší péče o nezaměstnané, kdo by přiznal, že naše péče o nezaměstnané je přiměřená. Vy všichni uznáte, že nejhorší nedostatek našeho systému péče o nezaměstnané záleží v tom, že vlastně nemáme obligatorní péče o nezaměstnané, neboť gentský systém je fakultativní péčí o nezaměstnané. Kdo se organisuje, vytvořil si trochu lepší péči v nezaměstnanosti nežli ten, kdo je poukázán na vyživovací lístky. Naší snahou musí býti přivoditi zlepšení systému, čehož ovšem bez většího zatížení státu nelze docíliti. Musíme však při zlepšení systému počítati nejen s větším zatížením státu, nýbrž i se zatížením části obyvatelstva, které dnes ještě zůstalo přímo uchráněno tohoto zatížení, a právě u této části obyvatelstva narážíme na odpor při vybudování péče o nezaměstnané. Při gentském systému platí příspěvek dělníci svým příspěvkem do odborových organisací, stát poskytuje příspěvek k těmto podporám, ale podnikatel jest osvobozen od příspěvků k péči o nezaměstnané, a proto by bylo požadavkem spravedlnosti, aby péče o nezaměstnané byla vybudována. A rozumí se samo sebou, že při sociální péči nelze ubírati, že je vyloučeno snižovati potřebu, kterou vykazuje ministerstvo soc. péče. Při téže poradě, ve které od jednoho nebo druhého pána z oposice a také z řad většinových stran slyšíme, že žijeme ještě nad své poměry a že by bylo třeba jíti při státním rozpočtu s ciframi ještě více dolů, poněvadž poplatník tato břemena snésti nemůže, v témže okamžiku slyšíme s jedné nebo s druhé strany, že by bylo zapotřebí pro ten neb onen účel vydati více. Ať již to jsou živnostníci, kteří si stěžují od toho, že ministerstvo obchodu - a tu nemíním jen maloživnostníky, nýbrž také zástupce průmyslu - je příliš nepatrně dotováno, že by bylo potřebí poskytnouti ministerstvu obchodu větší obnosy, aby se mu umožnilo lépe hájiti zájmy živností, průmyslu a obchodu, aby mohli více učiniti pro živnostenské vzdělání a jiné účely, anebo když pak povstane některý z pánů agrárníků - a nemusí to býti jen člen republikánské strany, může to býti také někdo z některé jiné strany, jenž zastupuje zájmy zemědělství - a stěžuje si, že ministerstvo zemědělství není dostatečně dotováno a že by bylo potřebí provésti zvýšení u této kapitoly, aby se mohlo vyhověti zájmům stavu zemědělského, pak právě také my máme za to, že nejen u sociální péče, nýbrž také u jiných kapitol rozpočtových nejen není přípustno prováděti další škrty, nýbrž že by bylo potřebí u různých kapitol státního rozpočtu provésti ještě zvýšení, ježto se za nynějšího stavu potřebám obyvatelstva nevyhovuje.

Táži se, zda při všem uznání důležitosti obrany státu - a mluvím vždy jen o obraně státu, nemáme v úmyslu útočiti - při všem uznání prací, jež provedeny byly v oboru obrany státu prostředky, jichž jsme získali půjčkou na obranu státu, nemusíme litovati, že se takové obnosy vydávají na účely neproduktivní? Ne všechny, neboť když se staví silnice, když se staví dráhy, pak nejsou to konečně vždy strategické důvody, které vedly k tomu, že se zahájily takovéto práce. Ale při jiných stavbách je to již zase jiná otázka. Nebylo by rozumnější, nebylo by žádoucnější, kdyby se místo toho stavěly nemocnice? Nepotřebujete ani jíti na venek, abyste viděli, jak to tam vypadá s péčí o zdraví obyvatelstva. Podívejte se jen zde v Praze na naše universitní kliniky, ve kterých se nejen ošetřují lidé, kteří mají nabýti zase svého zdraví, nýbrž kde se má vyučovati naše dorůstající mládež, náš lékařský dorost. Podívejte se na poměry na klinikách a tažte se, zdali tyto kliniky vyhovují svým úkolům, a dojdete k tomu, že by bylo nejen potřebí značně zvýšiti kapitolu "zdravotní péče", nýbrž že by také bylo potřebí dotovati přiměřeně kapitolu "ministerstvo vyučování", aby této ostudě byl učiněn konec.

V Praze se mají zříditi nové kliniky, nové nemocnice. Zabýváme se otázkou stavby nemocnic v Motole. Připravují se plány, zařadili jsme již obnosy do státního rozpočtu, ale stále se dosud debatuje a vede spor v různých kruzích o tom, zdali by Motol byl vhodným místem pro zřízení těchto nemocnic, které dlužno vzíti v úvahu také jako vyučovací ústavy, jako ústavy pomocné.

Četli jste ve zprávě o projednávání státního rozpočtu v posl. sněmovně, že došlo ke kontroversi mezi generálním zpravodajem kol. Remešem a zástupcem ministerstva veř. prací. Není to žádná osobní věc, nýbrž věc, která zaměstnávala široké kruhy. Není to žádná osobní věc Remeš kontra Dostálek; jedni mají za to, že by bylo dobře, kdybychom měli polikliniku na jednom místě, druzí mají za to, že by bylo lépe, kdyby se poliklinika Karlovy university postavila na jiném místě. Již před lety rozhodla ministerská rada, že se má poliklinika vystavěti. Do státního rozpočtu byly zařazeny položky, bylo získáno stavební místo, byly zakoupeny náhradní domy, aby bylo možno umístiti nájemníky ze starých domů, aby umožněna byla stavba polikliniky. Ale dosud se nestaví, poněvadž není dosud skončen spor o stavební místo, ačkoli jest již zakoupeno. Zde nehraje úlohu vždy jen otázka peněz - ovšem ve většině případů - nýbrž jsou také jiné rozpory, které vedou k tomu, že mnohou nutnou věc nelze vyříditi.

Ale vracím se k ministerstvu zdravotnictví. Nemyslíte, že by bylo potřebí ještě dále vybudovati péči o zdraví na venkově? Máme přebytek lékařů a také intelektuálních pracovních sil. Když v noci potřebujete lékaře, může se vám v Praze státi, že vyhledáte 7 až 8 lékařů, nežli nějakého najdete. Ale na venkově je to ještě mnohem horší; jen uvažte vzdálenosti, které musí lékař překonávati. Když se pak někdo táže, je-li v některém okrese příliš mnoho lékařů, odpoví mu ovšem stavovská organisace: Ano! Vypíše-li se nějaké místo, pak se často v listech lékařských organisací vyhlásí bojkot na vypsané místo. Že prý není místa pro dalšího lékaře, poněvadž by se mohly ztenčiti příjmy lékařů usedlých v této krajině. Jakoby otázka zdravotní služby byla výhradně otázkou příjmů. Když ve venkovských nemocnicích potřebujete lékařské pomoci, velmi často ji nemůžete nalézti včas; namnoze se dovolávají lidé lékařské pomoci teprve příliš pozdě nejen proto, že se nedostává přiměřeného počtu lékařů, že lékaře není možno tak rychle v místě sehnati, nýbrž i proto, poněvadž část obyvatelstva nemůže nésti náklady spojené s požadovanou lékařskou pomocí. Organisování lékařské služby na venkově je proto otázkou, která zajímá celou veřejnost, neboť je nutné, abychom také tam měli dostatečný počet lékařů. Ale rozumí se samo sebou, že nutno těmto lékařům poskytnouti možnost existence; tážeme-li se, co takový státní obvodní lékař dostává, dozvíme se, že je to pravý pakatel a tudíž nic, co by lékaře, kteří po celá léta studovali a po celá léta praktikovali, lákalo jíti na venek a přijmouti takové místo obvodního lékaře. Na důkaz, jak důležitou je tato otázka, nepotřebuji uváděti nic jiného, a jistě vidíte, že není přípustno zmenšovati položky státního rozpočtu, nýbrž že by naopak bylo nutno také v tomto směru příslušné kapitoly státního rozpočtu vybaviti a dotovati.

Zahájil jsem své vývody poukazem k tomu, že nám státní rozpočet podává obraz nejen o státním hospodářství, nýbrž o všech poměrech ve státě a že nám ukazuje, nalézáme-li se v hospodářském vzestupu anebo poklesu a nouzi. Můžeme tedy z cifer, které nám podal ministr financí, znamenati jakési zlepšení. Jsme-li objektivní, cítíme toto zlepšení také na venkově. Vezmeme-li do rukou statistiky, ať to jsou výkazy Ústřední sociální pojišťovny, publikované ve zprávách Ústřední sociální pojišťovny, ať to jsou výkazy Cedulové banky, vidíme, že počet nezaměstnaných začíná klesati, s výjimkou měsíce listopadu, kde znamenáme zvýšení, poněvadž sezonní dělníci, a nejen tito, pozbyli práce. Poukázal jsem již v rozpočtovém výboru k tomu, že toto zlepšení není všude stejné. Proti loňskému roku zaznamenáváme v celém státě zmenšení nezaměstnanosti asi o 29 %. Vezmeme-li však německé okresy, pohraniční okresy státu, konstatujeme, že tam zmenšení nezaměstnanosti dosáhlo nikoli 29 %, nýbrž jen něco přes 14 %, asi 15 %. Víme tedy, že tomu není všude stejně. Slyšeli jsme z úst zástupců Slovenska, že se tam poměry značně zlepšily - ani tam to nebude všeobecné - že nejen nemají nezaměstnaných, nýbrž že dokonce nejsou s to dostati pracovní síly. Je samozřejmé, že tomu tam tak jest, poněvadž obnosů pro investice na obranu státu bylo namnoze použito na Slovensku v každém případě poměrně více nežli v historických zemích. Tam tedy máte zlepšení. Ale v německých krajinách, které jsou převážně vývozním územím, toto zlepšení, jak musíme konstatovati, dosud nenastalo, máme tam stále ještě nesmírný počet nezaměstnaných, počet poměrně daleko větší nežli v jiných krajinách státu. To jsou právě krajiny průmyslové, odkázané na vývoz, krajiny s průmyslem, u něhož práce na obranu státu přicházejí v úvahu jen ve zcela malém, podmíněném rozsahu. Chceme-li přivoditi zlepšení obzvláště v krajinách, které nás zajímají, tedy v německých krajinách, musíme žádati, aby nebylo opominuto ničeho, co umožňuje opětné oživení těchto krajin a zvýšení vývozu. Souhlasili jsme také s druhou devalvací jsouce si vědomi, že je nutná, že znehodnocení peněz v jiných státech musí vésti také k znehodnocení koruny, abychom mohli vyvážeti a také dovážeti. Věděli jsme, že znehodnocení koruny bude míti za následek také zdražení toho, čeho z ciziny potřebujeme, nejen surovin, kterých je zapotřebí k oživení průmyslu, nýbrž také toho, čeho potřebujeme pro svou výživu, že tedy devalvací utrpí také velká část příslušníků pracujícího obyvatelstva. Proto pravíme: Vláda musí úplně splniti to, co slíbila. Nestačí první krok, který byl učiněn, totiž znehodnocení koruny, je potřebí, aby učiněny byly také ohlášené další kroky, a tyto další kroky jsou nejen opatření proti zdražování potravin, na jejichž dovoz jsme odkázáni, nýbrž také opatření pro další zvýšení vývozu, jako podpora vývozu, sjednání příznivých styků obchodních atd., a mluvíme-li o ministerstvu věcí zahraničních a o ministerstvu obchodu, tedy také opatrný výběr našich zahraničních zástupců. Zřizujeme-li vyslanectví a konsuláty, obsazujeme-li při nich místa, nutno voliti takové zástupce, kteří dovedou navázati styky s obchodníky těchto zemí a krajin, aby nám opatřili možnost odbytu. Veliké firmy mají možnost vysílati vlastní zástupce do některých území, aby navazovaly nové styky, staré styky udržovaly, aby vedly konkurenční boj. Ale v našich nouzových územích máme nejen velké, nýbrž i malé podniky. Máme celé tisíce dělníků, domáckých dělníků a příslušníků domáckého průmyslu, kteří jsou odkázáni na vývoz, který možno zvýšiti nejen obchodními smlouvami, nýbrž také tím, že budeme míti v cizině přiměřené zastoupení.

Ulehčení dovozu surovin je kapitolou, o které jsem již mluvil před tím: uvolnění až do zrušení devisového hospodářství, ale nikoli jen devisového hospodářství, nýbrž také úprava dovozu a vývozu, odstranění komplikovanosti celého aparátu.

Mluvil jsem při projednávání státního rozpočtu v rozpočtovém výboru o nutné reformě správy a dovozoval, že pánové, kteří říkají, že by bylo možno ve státním rozpočtu docíliti úspor, mají do jisté míry pravdu. Řekl jsem v rozpočtovém výboru senátu, že by bylo především potřebí vážně se zabývati ekonomisací, zjednodušením správy a odstraniti dvojí kolej. Nemluvil jsem samozřejmě o tomto předmětu obšírně a přímo jsem se zhrozil, když jsem četl v novinách, že prý si přeji novou reformu správy, jako by se jednalo o reformu správy, jakou jsme provedli u tzv. samosprávy. O tuto otázku mně nešlo, nýbrž o ekonomisaci správy na nižších a také na vyšších místech, a jsem vděčen. kol. dr Kloudovi ze strany nár.-sociální, že se dnes obšírně zabýval tímto thematem a stanovením kompetence ministerstev. Když byl utvořen československý stát a revoluční Národní shromáždění dalo státu ústavu, stanovilo jako jednu z nejdůležitějších úloh ústavních zákonů, že kompetenci ministerstev musí stanoviti zvláštní zákony. Každý z vás jistě ví, jakou cestu utrpení musí prodělávati nejen u jednotlivých nižších míst, nýbrž od jednoho ministerstva ke druhému při vyřizování určité otázky, i když také často jde o maličkost, která však pro obec nebo pro některou stranu není žádnou maličkostí. Vodovod není záležitostí nějakého podřízeného místa ve státě. Poněvadž stát k tomu poskytuje příspěvek, rozhoduje několik ústředních míst společně a musí míti nejen schválení ministerstva zemědělství, nýbrž také ministerstva zdravotnictví, a poněvadž ministerstvo financí musí dáti schválení ke každému výdaji, tedy také ministerstva financí. Chcete-li tedy nějakou věc uvésti v pohyb, musíte intervenovati nejen u zemského úřadu a u podřízených úřadů, nýbrž také v Praze u ministerstva zdravotnictví, u ministerstva zemědělství a u ministerstva financí, a na konec se dozvíte, že přes to nemůžete nic obdržeti, poněvadž již bylo dáno tolik příslibů, že pro jejich splnění je vyčerpán úvěr až do r. 1940, a jestliže se nepovolí nové úvěry, nelze v dohledné době vůbec činiti další přísliby. Zjednodušením celého aparátu, reformami, ohraničením kompetence je zapotřebí a možno provésti značné úspory. Řekl jsem, že tyto úspory nepůsobí z dneška na zítřek, poněvadž lidé také rychle nevymírají, a nic nám nepomůže, když se na druhé straně pensijní etat zase zvyšuje. Chci v této souvislosti říci, že by namnoze bylo možno přeložiti lidi, kterých je možno v jednom úřadě postrádati, do úřadu jiného. Kladli jsme požadavek, aby ministerstvo finanční bylo náležitě vybaveno, poněvadž je tam příliš málo úředníků, a byli tam přeloženi lidé z ministerstva železnic. Mohli jsme čísti před několika dny v novinách, že v Patentním úřadě došlo k větším krádežím spisů, poněvadž Patentní úřad není přiměřeně obsazen, poněvadž tam není dostatečný počet zaměstnanců. To pro nás nebylo žádnou novinkou, čeho jsme se dočetli v novinách; věděli jsme jíž dlouho před tím, že od Patentního úřadu nelze obdržeti žádné vyřízení, a jestliže jste intervenovali, byli jste poukazováni k tomu, že tu není potřebného aparátu. Takové jsou poměry.

Musíme vysloviti velkou stížnost, že se nejen nevyhovuje našim potřebám pro určité obory a že by bylo potřebí splniti konečně dané sliby, ale že je zde také bezpráví, ke kterému namnoze dochází, když se v našich krajinách provádějí nouzové stavby na zmírnění nouze, kapitola to, o které jsme promluvili velmi zevrubně. Naši zástupcové v posl. sněmovně upozornili nikoli teprve při projednávání státního rozpočtu, nýbrž při různých jiných příležitostech na to, že se při zadávání veřejných prací často především přihlíží k cizím podnikům. Dostalo se nám při různých příležitostech v různých korporacích vysvětlení, že není vždy možno přihlížeti k domácím podnikatelům, že to nejsou vždy národnostní a jiné důvody, proč nutno vyloučiti domácí podnikatele, že k tomu vedly různé machinace. To jsme v mnohých případech uznali. Ale nelze uznati a nelze omluviti, když se při provádění veřejných prací v nouzových územích, ve kterých se nalézá obrovský počet nezaměstnaných všech kategorií a oborů, do těchto krajin přivádějí ještě cizí dělníci, a pochopíte, jak to pobuřuje, když se na příklad v Karlových Varech provádí veřejná stavba, kde počet nezaměstnaných je tak veliký, kde možno nalézti v dostatečném počtu dělníky všech kategorií, a přivedou se tam cizí dělníci jiné národnosti. A tak tomu není jen na jednom místě. Uvádím to jen jako příklad, takovýchto příkladů však máme mnoho. Mohli jste v časopise "Sozialdemokrat" před dvěma nebo třemi dny nalézti poukaz na Vejprty, kam také při menších pracích, které provádí stát, posláni byli cizí dělníci, ačkoli v místě samém je dostatečný počet dělníků. Bylo nám v tomto směru slíbeno, že se stane náprava, že nastane zlepšení také v tomto směru, že se přísně bude přihlížeti k podmínkám při zadávání veřejných prací, že se bude žádati, aby se především přihlíželo k domácím dělníkům. A my vítáme sliby, které byly dány nejen ústy pana presidenta republiky, nýbrž které jsme v tomto směru slyšeli také od předsedy vlády dr Hodži jak v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny, tak také v rozpočtovém výboru senátu. Byl to pan dr Hodža, který v senátě prohlásil, že se neuzavírá nutnosti vyhověti těmto přáním, a dovozoval, že žijeme nyní v jiném ovzduší, kde bude nutno přihlédnouti také k částečnému uspokojení přání Němců, jakož i ostatních menšin. 

Jestliže při této příležitosti považuji za nutné říci k tomu několik slov, děje se tak nikoli proto, abych polemisoval proti vývodům pana předsedy vlády dr Hodži a pana ministra věcí zahraničních dr Krofty, jež posléz jmenovaný pronesl před několika dny v Karlových Varech. To mne ani nenapadá. Nechci po vývodech pana předsedy vlády vytvořené příznivější ovzduší kaliti vzhledem k příštímu jednání, chci jen konstatovati jednu věc: pan předseda vlády dr Hodža mluvil v rozpočtovém výboru posl. sněmovny o tom, že zlepšení ovzduší přivodila spolu také změna stanoviska, kterou prodělaly aktivistické strany. Poukázal k tomu, že také u aktivistických stran nastala změna, a uvedl při tom v rozpočtovém výboru dokonce jména, která ovšem v novinách nebyla uveřejněna. Jedním dechem mluvil v této části svých vývodů o Seligerovi a Lodgmanovi. Jen proto, že padlo jméno Seligera že se mluvilo v této souvislosti také o jiném stanovisku soc. demokratické strany, chtěl bych, aniž bych sahal příliš daleko nazpět a zabýval se otázkou příliš obšírně, přece jen označiti naše stanovisko ve starém Rakousku k národnostní otázce, jediné a výhradně z toho důvodu, abych vám ukázal, že my soc. demokraté máme jistou legitimaci - a chtěl bych dokonce jíti trochu dále a říci, jisté oprávnění - také v národnostním oboru v tomto státě klásti požadavky a žádati jejich splnění.

Připomínám dobu nejhorších národnostních bojů nebo dobu po nejhorších národnostních bojích, jež jsme prodělali my z nyní ještě žijící starší generace, když vyšla Badeniova jazyková nařízení a když se na jedné straně vybouřili němečtí nacionalisté, na druhé straně čeští nacionalisté, ale nejen tito, nýbrž také italští a slovinští nacionalisté. Vzpomínám zde jen na zápas Italů o vysokou školu, na vytloukání okenních tabulí, na případ právnické fakulty v Innsbrucku, na zápasy o školy, které se odehrávaly v Celji. Celj byla v té příčině pověstnou. Vezměte k tomu události, které se odehrály v našich sudetskoněmeckých krajinách. Při jak mnohých demonstracích a v jak mnohých schůzích splnili naši čeští soudruzi svou povinnost! Působili v českých krajinách konejšivě, působili pro smíření národů. A v jak mnohých schůzích byli jsme to zase my Němci, kteří venku v severních Čechách, v krajinách, kde demolovány byly české školy, stavěli jsme se proti tomu a nalezli odvahu demonstrovati proti takovýmto případům, nalezli odvahu jíti do schůzí a žádati, aby tomuto štvaní byl učiněn konec! A v tomto duchu a v tomto ovzduší našli jsme se v r. 1899 v Brně, němečtí, čeští, italští, slovinští, polští, rusínští soc. demokraté, důvěrníci dělnictva těchto národností, a usnesli jsme se na resoluci, která teprve během celého sjezdu byla vypracována. A připomenete-li, si tuto resoluci - má jen 5 odstavců - vidíte, že v době nejhorších národnostních sporů jsme si uvědomili, jak nutným je mír mezi národy ve státě, ve kterém žijeme, a jak by bylo možno přivoditi tento mír mezi národy. Naše požadavky, které jsme tehdy stanovili, byly: 1. Přeměniti Rakousko v demokratický stát národnostní. 2. Místo historických korunních zemí utvoří se národnostně ohraničené samosprávné korporace, jejichž zákonodárství a správu obstarávati budou národnostní komory, volené na základě všeobecného, rovného a přímého práva hlasovacího. 3. Všechna samosprávná území téže národnosti tvoří dohromady národnostně jednotný svaz, který své národnostní záležitosti obstarává zcela samosprávně. 4. Právo národnostních menšin v územích, v nichž jsou takovéto menšiny, upraví se zvláštním zákonem, na kterém se usnese říšský parlament. 5. Neuznáváme žádného nadpráví, zamítáme tudíž požadavek státního jazyka. Do jaké míry je zapotřebí zprostředkovacího jazyka, ustanoví říšský parlament.

Chtěl bych zde hned uvésti, že referentem při projednávání této otázky národnostního problému ve starém Rakousku r. 1899 byl Seliger, o kterém pan předseda vlády dr Hodža tvrdil, že prodělal změnu resp. že strana Seligerova prodělala změnu. Jmenoval také Seligera samého. Pan dr Hodža má také minulost, vedl boj za menšiny v Uhrách, hájil netoliko v Uhrách, nýbrž také v cizině zájmy menšin. Byl příslušníkem jedné tzv. menšiny a má tudíž porozumění pro utrpení, stížnosti a požadavky národnostních menšin. Ale - to bych velmi rád sám řekl předsedovi vlády - u nás německých soc. demokratů měla se věc ve starém Rakousku přece trochu jinak. My jsme právo menšin uznávali a hájili, ačkoli jsme byli příslušníky tzv. privilegované národnosti, ačkoli jsme Němci, a vy víte, že jsme tím těžce trpěli, zač jsme se ve starém Rakousku zasazovali, že nás jako zrádce národa kaceřovaly občanské strany naší národnosti, které byly proti nám a které o národnostní samosprávě ve starém Rakousku tehdy nic věděti nechtěly. (Souhlas.)

Také ve starém Rakousku změnily se poměry, zasedal jsem přece také ve staré říšské radě po řadu let a prodělal jsem jako politik od 40 let leccos také v zákonodárných sborech. Vím, že byly doby, kdy alpské země byly ochotny zabývati se otázkou národnostní samosprávy, kdy však v sudetskoněmeckých krajinách nechtěli naprosto ničeho věděti o národnostní samosprávě, na čem opětovně ztroskotalo řešení problému. Ale straně s takovouto minulostí, jakou máme my, která bojovala proti bezpráví a zasazovala se o právo, přísluší nejen právo prohlásiti, nýbrž musí se také uznati, že svou povinnost koná dále, když se zasazuje o to, co jako program v poradách se zástupci jiných národností bylo vybojováno.

Ještě několik slov na konec: Máme nejen za úkol zasazovati se o podpůrná opatření na oživení hospodářství, na vytvoření pracovních příležitostí - to jsem předeslal, poněvadž to je pro nás nejdůležitější otázkou - máme se také zasazovati o to, aby pokud je to v mezích finančního hospodářství státu možno, nastalo také zlepšení ve věci zmírnění a odvrácení nouze od obyvatelstva. Kdybychom měli speciální debatu a kdybychom měli čas, museli bychom se podrobněji zabývati celou řadou otázek. Máme v sboru zdravotnické péče a sociální péče vykonati ještě velmi mnoho, takže aby věru bylo potřebí sebrati všechny síly. Byly zde také již v debatě proneseny stížnosti do poklesu porodů. Máme však také pečovati o to, aby narozené dítky zachovány byly při síle a zdraví, a musíme s povděkem uznati, že se nejen v ministerstvu soc. péče, nýbrž také v ministerstvu pro veř. zdravotnictví poskytují prostředky pro tyto účely. Musíme však žádati, aby se stalo ještě více, poněvadž to všechno nestačí. Nestačí 10, 20korunové potravinové lístky, ze kterých nikdo nemůže žíti. Ještě mnohem horší to je, když nezaměstnaný onemocní. Ministerstvo zdravotnictví vykazuje sice ve svém rozpočtu obnosy na podporu korporací, které onemocnělému opatřují lékařskou pomoc a léky. Ale jsou lékař a léky, i když jsou zabezpečeny, také vším, čeho nemocný potřebuje? Zdravý nemůže naprosto vystačiti s 10 nebo 20 Kč týdně; oč potřebnější byl by nemocný, aby zase nabyl svého zdraví! Určili jsme pro tyto účely někde nějaké prostředky? Anebo si vezměte, jak se jedná s mladistvými při vyživovací akci. Mladiství se z vyživovací akce vylučují, poněvadž se podle ustanovení musí vykázati, že po určitou dobu byli zaměstnáni. Mladiství však, kteří vyšli ze školy, neměli příležitost nalézti zaměstnání, nikdy se jim tedy nedostane této samo o sobě skrovné podpory: Není to ostuda, není nutno ji odstraniti? Jaké starosti mají rodiče s dětmi již při volbě povolání? Stěžujete si, že máme přílišný počet nouzí trpících intelektuálů. Žádá se, aby určitá povolání byla uzavřena, že je příliš mnoho advokátů, lékařů, inženýrů. Otec dnes neví, co má učiniti se svým synem, mnohý otec dal by syna učiti se řemeslu, nedostane však pro něho práci. Místo aby ho nechal povalovati, strčí ho do některé střední školy, i když výsledky nejsou příznivé. Tedy zase zvětšení a rozmnožení intelektuálního proletariátu. Vidíte, jak důležité úkoly máme plniti také při tomto problému mladistvých a jak by bylo potřebí poskytnouti k tomu přiměřené prostředky.