Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Nejezchleb-Marcha (pokračuje): četl jsem, že v soč. demokratickém listu obhajovali politiku lidové strany a naopak, ale my proto nekřičíme a nenaříkáme, že se spojili atd.

Pánové, v politice se přece musíme dívati na t. zv. skutečnosti. Vždyť politika není fantasie, to je reální, studená skutečnost. A někdy je to matematika číslic, chcete-li. (Souhlas.) Pan sen. Rýpar zde řekl: "Stále mluvíte, že je vás 67." Což pak jest jiného, pánové, celé rozdělení naší moci, složení naší vlády, zastoupení v našich výborech - vždyť je to všechno politická matematika. Stalo se jistě pod vlivem velkých událostí ve světě, které jsme nemohli zastaviti, že došlo ke koncentraci německých hlasů v Henleinově skupině u nás v Československu. Přece nás nikdo nebude považovati za tak pošetilé, abychom neměli pocit odpovědnosti a neviděli, co se kolem našich hranic děje. (Souhlas.) Prostý pozorovatel může od chvíle, kdy Němci odmítli versailleskou smlouvu, přes okupaci delimitačního území až po poslední vypovězení úvodních smluv a k smlouvám s Japonskem, Polskem a snad i tajným dohodám s některými jinými zahořklými státy vidět, že se tu formují dva velké světy k rozhodnému zápasu a že německé plány do jisté míry jsou namířeny také proti nám, protože jim stojíme v cestě k velkému pochodu na východ. Adolf Hitler ve své knize "Mein Kampf" jasně vyslovil zásadu, že každý národ si může vzíti tolik, na kolik je silný, a že jejich cesta není na západ, nýbrž na východ. Rusko to také ví, a myslím, že toto byla příčina a důvod, proč jsme s Ruskem udělali dohodu. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Ne bez příčiny, vážení pánové, konaly parlamentní zástupci tří malodohodových států, tuším, před 14 dny, společnou schůzi v rumunské sněmovně v Bukurešti a velkou proti-revisionistickou manifestaci v aule staroslavné university v Kluži. Po prvé v dějinách sešly se parlamenty tří států, aby dokumentovaly vážnost chvíle a opřely se maďarské irredentě, násilí německému atd. A právem, neboť dnes přinášejí polooficiální říšsko-německé listy zprávu, že německé vedení státu se vysloví kladně pro revisi hranic československých, jugoslávských i rumunských.

Jako žádáme na všech Němcích, aby se postavili na půdu zákona, tak by bylo pošetilé odmítnouti je, když na tuto půdu se postaviti chtějí. Jedno nezapomeňme, vážení pánové, že o to, lze-li Němcům věřiti či nikoli, mají-li býti přizváni ke spoluvládě či nikoli, se v demokratickém národě československém již dávno odehrávaly prudké a vášnivé boje.

I president Osvoboditel i náš Antonín Švehla a jiní státníci vyřkli tenkráte nebojácně - a bylo jim to vytýkáno v prvních dobách takového opojení - že nelze tak početnou složku, jako jsou Němci, zahnati do pasivity, vládnouti bez nich a proti nim,

nýbrž naopak s nimi za kautel, že se postaví bezvýhradně na půdu zákona, ústavy a státu. (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Místopředseda Donát zvoní.)

Pánové, prosím, abych ve svém programatickém prohlášení byl vyslechnut.

A přece je vás tu řada, kteří jste byli svědky postupu všech německých stran, dokud nebyli Němci účastni ve vládě. Pamatujete přece na smrduté bomby ve sněmovně Národního shromáždění, prudké řeči proti rozpočtům, vášnivé nacionální štvaní proti státním nezbytnostem. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Nechci vytýkati nikomu nic, ale je zajímavé, že prvá okolnost, která právě Němce přivedla ke spoluvládě, byl rozkol mezi vlastními českými stranami, z nichž některé pro odlišné názory obchodní, celní a politické opustily československou vládní většinu a Němci po prvé hlasovali místo českých stran pro státní nezbytnosti. Zdá se mi, že to byla právě republikánská strana, která dala impuls k tomu, aby odpovědní Němci byli účastni na spoluvládě, a která tenkráte od oposičních skupin, které z koalice vystoupily, venku velmi mnoho trpěla. Říkalo se o ní, že je škůdcem, poněvadž přivádí Němce do vlády, atd.

Když žádáme na jedné straně, aby Němci stáli na půdě zákona, a když jsme si vědomi, že v Německu se hromadí nenávist proti Československu, litujeme toho, že na půdě československé republiky mohou emigranti, t. j. ti, kterým jsme poskytli útulek a ochranu před vlastními krajany, vyřizovati takovým způsobem své sporné záležitosti se sousedními státy, jak jsme toho u nás svědky.

Jistě že i zahraniční politika Československa, jak to konstatoval nedávno sám ministr dr Krofta, má zájem na tom, abychom žili se sousedy - a to platí o Německu a řekněme i o Itálii a Rakousku - v dobrém přátelském poměru. (Výborně!) Pánové, malují-li se u nás karikatury osob, které mají toho času tam - to není naší věcí - za osoby vládnoucí a představitele současných jejich velkých myšlenek, ať už je to v Německu nebo v Itálii, malují-li se nesmyslné karikatury a dětinsky se vylévá vztek takovým způsobem, že demokraté napíší v demokratických listech, že žena diktátora fašistické Itálie Mussoliniho je bývalá prodavačka na ovocném trhu, odpusťte pánové, to nám vážnosti za hranicemi nepřidává a zbytečně si děláme nepřátele tam, kde toho není třeba. Byl jsem v Itálii a vím, jakým způsobem kabinetní kancelář Mussoliniho je "háklivá" na tyto věci, jak registruje každý výstřižek. Když za starého Rakouska na nás zpívali: "Servus Brzezina", když později psali o našem slavném presidentu Osvoboditeli nepěkné věci, také v nás se bouřily city, ale lásky k těm, kteří to dělají, jistě to nepřidá. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Otevřeně říkáme, že soustav diktátorských neuznáváme, že je nám proti mysli i to, co se tu a tam děje proti civilisaci a kultuře, ale prosím, pěstuje-li se ještě dnes na světě, když skoro všecky zvyklosti staré doby se zhroutily, zásada o nevměšování, nebo se aspoň hlásá, proč ti, kteří odešli z Německa a Rakouska mají z našich oken vykřikovati posměšky do států, které buď opustili nebo z nich byli vyhoštěni? (Výkřiky sen. Mikulícka.) Tvrdím, že nám není nic po tom, co si vystěhovalci z ostatních států zdržující se u nás ve své vlasti s kým udělali. Nemohou žádati, abychom se pro ně exponovali, poněvadž to, co tam existuje, nepřemůžeme a nevykořeníme. Tak bychom proti sobě zbytečně ještě více popouzeli a přilévali oleje do ohně nenávisti. (Výkřiky sen. Modráčka.)

Kol. sen. Mikulíček si stěžoval, že policejní ředitelství vykonalo přehlídku v sekretariátě komunistické strany Československa, čili že tam učinilo, jak on řekl, drzý vpád.

Divím se, že ho tehdy p. předseda napomenul až za tu druhou větu a ne za tu první. Ať se nediví, že byla vykonána prohlídka v komunistickém sekretariátě. Domnívám se, že to zavinil p. Gottwald sám. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Nám je známo, že to byl on, který v tajné komunistické schůzi těch nejzasvěcenějších oznámil, že do Španělska dodala komunistická strana v Československu přes 1000 Čechoslováků na frontu a že je nutno, aby komunistická strana Československa posílila boj španělské vlády prakticky.

Společnost, kolektivum, abych tak řekl, četných listů nás obviňuje z touhy po fašismu a diktatuře. Říkám toto: Jsme v demokratické republice, musí nám být zaručena možnost otevřeně o všem hovořit. Spíše se podobá diktatuře a fašistickému rozkazování, když se nám stále adresuje, ať přímo nebo nepřímo - to my mezi řádky číst umíme - že se na určité věci musíme dívat tak a tak, čili podle předpisů, a ne jinak. Svobodný a demokratický člověk, promiňte, se vzpírá, aby mu byla předkládána politická dogmata k věření, nechce uznat, že určitý obor politiky je pod imunitou. Demokracie je, podle mého názoru, nezáludný a otevřený hovor o všem, co je nám všem vlastní (Výborně!), a demokracie skoro přikazuje, abychom se nebáli říci i nejtvrdší skutečnosti. Ale kdykoliv jsme se opovážili jíti svou cestou a po svém,- odpusťte, v tom jsme političtí individualisté, ten politický individualism je u nás hodně vyvinut - a myslit jinak, než se nám přikazuje, vždycky jsme byli podezíráni z koaliční nesoudržnosti, z těžkého provinění proti směrnicím politiky zahraniční, vnitřní, obchodně-politické, nebo z jiných cílů a záměrů. Odpusťte, pánové, poručnictví je nedemokratické, to je fašismus a diktatura v demokracii.

Nedostatek naší zahraniční politiky by mohl být na př. v tom, co vám teď povím, a přece nebudete chtít říci, že neuznáváni, abych tak řekl, zásluh naší zahraniční politiky. Jsme s Francií v jedné solidární frontě. Z její versailleské smlouvy vlastně náš stát vznikl a politika naše hned po válce dostala směrnici, maršrutu, kterou nebylo možno nepřijmouti. Francie nás považuje za jakýsi maják pořádku ve střední Evropě. Vytvořili jsme skoro z její vůle Malou dohodu, tvoříme 3 státy, které v hospodářském životě si vzájemně vždycky nabízejí jedno a totéž.- čeho mají všechny tři nadbytek.

Pánové, uvažte jen ty těžkosti se sděláváním obchodních smluv! Ono možná některým pánům, kterým jsme dali vyjednávání obchodních smluv do rukou, je to ještě těžší, než by to musilo být. Musíme o nich také hovořit, musíme také hovořit o tom, kdo má v rukách odpovědné referáty, co to je za lidi, podívat se na to, ale to si necháme na doby pozdější. Našim spojencům v Malé dohodě jde nejvíce o to, aby k nám odbyli pšenici, kukuřici, vepřový dobytek atd. Já povahu těchto států znám z autopsie, zejména Jugoslávii, ale hlavně z národního hospodářství. Tržba je pro ně alfou a omegou a nelze se tomu ani divit. Oni potřebují zrovna jako my. Jaký to na př. našlo ohlas v bratrské Jugoslávií, když Německo od ní kupuje: a ovlivňuje tak Balkán, to, vážení pánové, víte; ovšem kupují tam ne k vůli krásným očím, nýbrž kupují, čeho sami nemají. A v Bělehradě dnes dokonce existuje Německo-jugoslávská liga, která forsíruje Německo v Jugoslávii. Já jsem sám mluvil s vynikajícími lidmi z Jugoslávie, kteří říkali, že toto dělá v národě zle, že Němci tam vozí peníze a tuto ideologii zašívají. (Sen. Modráček: Vozí tam peníze?) Nevozí-li tam peníze, tak si je clearingem vybírají.

My se podobáme v Malé dohodě třem obchodním domům, které nabízejí jeden druhému, zatím co spřátelený kupec na západě kupuje bůhví kde u konkurence. Francie kryje své potřeby pšenice v Kanadě, a to z důvodů svého zámořského a rejdařského obchodu. Když tedy naši přátelé na západě, k nimž pociťujeme opravdu loyální oddanost, mají tak velký zájem na Malé dohodě, bylo by správné, aby také státům malodohodovým poskytli v době vypjaté nabídky nějakou tržbu a hospodářsky jim ulehčili. Po prvé za všecka léta se stalo teprve letos, že náš spojenecký západ koupil větší partii pšenice v Rumunsku.

A řekněme: je to nějaký hřích, je to provinění na zahraniční politice, je to snad nedůvěra k těm, kdož zahraniční politiku vedou, když vyslovíme takové mínění, jaké jsem uvedl? Je to snad hřích, když po celé kampani československého tisku proti nám, kdy se běhalo kolem toho jako kolem horké kaše, se zeptáme, jak je to vlastně s úmluvami a povinnostmi spojenců, kdybychom event. byli napadeni Německem?

Je to snad hřích, když řekneme, že osten politické nenávisti Polska proti nám, který nám rozhodně není lhostejný, nevznikl u nás, nýbrž ve Francii, a že bylo povinností, aby Paříž nasadila páky k odstranění toho dusna, které leží mezi republikou a Varšavou? Nebo je to snad hřích, projevíme-li obavy nad vnitřními poměry našeho spojence na západě, kde lidová fronta otřásá státní politikou a republika, z níž kdysi vzešla svoboda celého světa, se svíjí vnitřní křečí?

Nebo je to snad hřích, když strana tak velká jako jsme my, která má premiéra a tři jiné ministry, mezi nimi také ministra nár. obrany, prohlásí, že chce býti spoluúčastna na zahraniční politice, že o ní má právo myslit a míti na ni určitou ingerenci?

Mám za to, že taková veliká strana, jako je naše, má právo na to, ba že je její povinností býti spoluúčastnou, ale také odpovědnou za všecky tyto záležitosti. (Výborně! - Sen. Sladký: Spolurozhodovat a rozhodovat je rozdíl! - Sen. Vraný: Vy chcete rozhodovat sami!)

Je čestné v demokracii nebáti se říci své mínění. Nejhorší podle mého mínění je v politice byzantinismus a věčné poklonkování tam, kde demokrat má míti rovnou tvář a otevřené hledí. (Výborně!)

Pan předseda klubu nár. socialistického dr Klouda mluvil zde o nebezpečném dělení národa na pravici a levici, a jeho orgán přináší nejen jeho řeč pod názvem "Nesneseme dvojí koalice", nýbrž útočí na nás. Konstatuji, že my o dvojí koalici nic nevíme. Známe jen. jednu koalici a jsme jejími pravoplatnými členy.

Žádáme jen, aby z ní nebylo stříleno do strany, která je v ní a je k ní loyální. (Sen. dr Klouda: My to žádáme také!) Pak vlastně mezi námi nic není. (Výkřiky senátorů čsl. strany nár. socialistické.) Kdo čte noviny, vidí, jak se v posledních dnech tyto útoky zesilují, a musí míti dojem, že spíše se tu našly tři strany, které útočí a pronásledují tu čtvrtou.

Útoky jdou tak daleko, že když řečník z Henleinovy strany učiní poklonu ministerstvu obchodu, noviny napíší, že tato poklona nepatřila panu Najmanovi, ale straně republikánské za sympatie, které chová ona k Henleinovcům. Nezdá se vám to býti, pánové, dětinské? Senátor republikánské strany se potká na chodbě senátu se senátorem Henleinovy strany. Řeknou si "dobré jitro" a zítra je v referátu senátních zpravodajství novin, že se za rohem kuloárů paktoval Kroihers Frankem. Dovolte, abych řekl, že všechno toto je způsob dětinský a nepřístojný. A dovolte, abych řekl otevřeně (Výkřiky. - Místopředseda Donát zvoní.) a upřímně, jak byl napaden předseda naší strany kol. Beran o jehož demokratičnosti všichni, kdož ho znají, jistě nebudou pochybovati (Tak jest!), je věcí svého druhu. Kol. Beran. mluvil na schůzi našeho výkonného výboru, poslouchal jsem ho tam, a jeho výrok o vlasti a půdě byl nejenom tendenčně vyložen a zkroucen, ale stal se předmětem neslýchaných útoků.

V článku, který přinesly před 3 dny "Lidové noviny", útočí se, ovšem anonymně; to slovo Beran. tam není, ale je tam slovo půda a vlast, takže každý ví, kdo to je. (Sen. Mikulíček: Kolik tam bylo rolníků?) Mikulíčku, podívej se, tím se stáváš nechutným, když stále vykřikuješ; každý by si tě více vážil, kdybys jaksi seriosněji jednal.

Útočí se tam na kol. Berana a zařaďuje se do kategorie zbabělců a poraženců, s nimiž prý se mají vypořádat dokonce vojáci. Podotýkám, že proti poraženectví a zbabělosti jsme psali první již před rokem, živě se na to pamatuji, a že kol. Beran a my všichni ostatní žádnou zbabělostí a poraženectvím zachváceni nejsme. Svědčí o tom naše projevy k masám venkovského lidu, a měli jsme takových dvacetitisícových táborů na Moravě několik, kde byli přítomni četní ministři. Ale jsme toho svědky a plni víry, že poraženci nejsou na dědinách, kde by povstal otec, matka, syn, dcera, staří i mladí na obranu vlasti, ale že poraženci a zbabělci jsou v pražských kavárnách a ne v našem prostředí. (Potlesk.) Odmítáme to tím více, že "české slovo" - a lituji toho - volá na kol. Berana a na nás dokonce vojáky, aby si prý tu věc vyřídili tím způsobem, že mátohy, zbabělce a poražence srazí s vedoucích míst.

Pánové, mám dojem, že tento článek je inspirován odjinud, než z redakce listu, že je to výzva k další kampani. Jestliže věci dospěly tak daleko, že je v novinách veřejně možno vyzývat vojáky, aby odstranili vedoucí politiky, je to daleko horší než to, co bylo v Českých Budějovicích. Nehájíme, co se tam stalo, vyřídíme si tyto věci, jestliže se to stalo tak. Ale vyzývat vojáky... (Hluk a výkřiky.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Nejezchleb - Marcha (pokračuje):.... aby srazili s vedoucích míst mátohy, aby vyšli z kasáren a takhle si to vyřídili, je horší nežli se dovolávat, aby se dali zapsat do strany. A jestliže jsme už tak daleko, tedy vám, pánové, říkám, že jsme na počátku éry Stambolijského v Bulharsku a Pilsudského v Polsku. (Výkřiky.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Nejezchleb-Marcha (pokračuje): Dnes by mohli vojáci odstraňovat mátohy a zítra rozehnat také parlament a senát, jako to udělali v Polsku. Nejsem v politice sentimentální, ale musili bychom býti, pánové, ze dřeva, abychom nepocítili odpor k takovým způsobům boje koaličních listů a stran jedné proti druhé.

Nebo toto: Kam až vede podezírání, je vidět z dopisu hraničářů, ať už byl fingovaný nebo jej hraničáři skutečně napsali, který byl uveřejněn včera ve "Večerníku Práva lidu".

Pod nadpisem "Dojdeme si na pány ve Venkově" se tam píše, že hraničáři zajedou hromadně do "Venkova", aby ztrestali kolegu Vraného a ostatní za nadržování Henleinovcům. (Výkřiky komunistických senátorů. - Místopředseda Donát zvoní.)

Byly doby, kdy o nejživotnějších otázkách bytí venkovanů se psalo jako o bezpříkladné drzosti. Vždyť (obrácen ke komunistům) ve vašich listech se psalo o venkovském člověku jako o živočichu, který se jenom vylíhl, oženil, zíval a potom umřel, co prý se ostatní starali o ideové otázky světa. (Výkřiky.) V jiném listě, pánové, jste psali, jak se rozvášněné venkovanstvo žene na Prahu, a posměšné kapitoly, v nichž jste ženu nazvali Kateřinou Vomáčenou. Pánové, já jsem také literárně činný a rozumím karikatuře, ale vytvořit obraz venkovské ženy, která chudák nemá ani čas, aby řádně poklidila, poněvadž jde z práce do práce, jako Kateřinu Vomáčenou - odpusťte. My jsme však neposílali lidi ani neříkali a nepsali: Oni přijdou do redakce "Práva lidu" nebo do Rudého práva" a tam si to s pány vyřídí.

Pravím otevřeně jenom tolik: Jsou-li přímé a konkrétní doklady, že Henleinova strana pracuje vlastizrádně, pak ať je právně, jak se sluší na právní stát, obžalována a souzena a případně rozpuštěna. (Výborně!) My jí na pomoc nepůjdeme. (Hlas: Takových dokladů už je dost!) Ale pak by přišla také otázka, co s druhou velezrádnou velkou stranou? (Výkřiky.) O tomto problému já mluvit nechci. (Výkřiky sen. Mikulíčka a Sechtra. - Místopředseda Donát zvoní.) Vím toho velmi mnoho o stanoviscích k tomu, co se proti které straně má dělat atd.

Vážení pánové, jsem u konce se svou řečí. Konstatuji, že naše strana republikánská bude jako po všecka léta od prvopočátku nezměněně pro rozpočet, tak jak byl legislativně vyřízen v rozpočtovém výboru, hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo k poznámce si vyžádal pan sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Vážení pánové!

Používám projednávání rozpočtu k tomu, abych zde s tohoto místa vznesl nejostřejší protest proti způsobu jednotlivých okresních úřadů v dodržování ústavou zaručeného shromažďovacího práva. Prosím, okresní hejtman v Hustopečí, jinak majitel zbyťáku - a vy víte, které politické straně patří - soustavně zakazuje schůze dělníků. ústava povídá, že lid jest jediným zdrojem veškeré moci ve státě, a zabezpečuje právo shromažďovací. Senátor má právo, ba povinnost sejíti se se svými voliči. Ale takový tupý byrokrat, jako sedí v Hustopečí, rozhodne... Prosím, dostal jsem dnes, poněvadž sám jsem si ty schůze ohlašoval, tři zákazy schůzí z různých obcí, mezi nimiž je také město Valašské Klobúky. Vždy stereotypní, tupý a pitomý jest jeden a týž důvod úřední, a to: Konání veřejné schůze lidu se vám zakazuje, ježto je důvodná obava, že by vzhledem k oznámenému programu a úřadu známému politickému rozvrstvení obyvatelstva v této obci byl konáním této schůze veřejný klid a pořádek ohrožen.

To je, prosím, důvodem k zákazu schůze na př. i v Brumovicích, v Klobúkách, kde je okresní soud a j. úřady, a současně se tak zakazují malé schůze v obci Šitbořicích.

Prosím vás, jsme zde ještě v právním řádu? Řečník strany, která má obsazeno ministerstvo vnitra od převratu, zde mluvil o hájení demokracie, a na druhé straně se takovýmto způsobem demokracie profanuje. Nevím, pánové, bylo-li by to komukoliv z vás milé. Šel jsem jedenkrát v noci potmě do Brumovic, nota bene neznal jsem cestu, zašel jsem až k čejčí. Přijdu tam, prší, je nečas, ale pan Drábek schůzi zakázal.

Tak dnes jsem si schůzi svolal na neděli v domněnce, že podle ústavy mám právo sejíti se se svými voliči, ale zase se zakazuje "vzhledem k rozvrstvení". To je případ, který přímo řve. žádám s tohoto místa nápravu. A tak si počínají okresní hejtmani i jinde, ne jenom v Hustopečí. Dnes jsme dostali na stůl interpelaci senátora Svobody o poměrech v pěti okresech, kde úředník uvádí stejně tupé důvody, jinak to nelze nazvat, poněvadž kdyby to byl právník, tak musí věděti, že právo je také takový majetek, jako klobouk, boty, šaty, dobytek nebo pole, ba opačně, klobouk, šaty atd. dobudu si s daleko menším risikem, nežli právo. Byl jsem bit policejními šavlemi a krvácel jsem, když jsme dobývali volební právo. A dneska právník, jehož životním dílem je obhajoba práva, podle jedné šablony, ať je to v Praze nebo v Kocourkově, všechno zakáže. Máme právo se odvolat, samozřejmě. A co jsme udělali my? Dělali jsme schůze tak, že se o nich dověděli dva dny po jejich konání. Pak si četníci libovali, že to bylo lepší, než když by byly schůze zakázány.

Pánové, mám za povinnost vznésti ostrý protest - včera to zde pronesl maďarský soudruh Steiner. ale poněvadž je tu málo kolegů, co maďarsky rozumí, tedy to opakuji - proti způsobu, jak si počíná koalice s usnesením předsednictev klubů, o postupu, kdy budou zahájeny schůze a co se na nich má projednávati. Prosím, náš úřadující předseda přišel do klubu a sděloval, že v předsednictvu klubů bylo usneseno, že v rozpočtové debatě budou schůze počínati vždy o 9. hod. a končiti podle toho, kolik je řečníků.

Předsednictvo nebo koalice najednou včera svolalo schůzi na 8. hod. proti usnesení předsednictva všech klubů senátorských, a na přetřes dalo zákon, najmě nejdůležitější zákon o rozpouštění politických stran. Pak se řekne: poněvadž jste tu nebyli, nemohli jste k té věci... atd., atd.

Pánové, nezdá se vám, že je to příliš velká ustrašenost a špatné svědomí koalice? Vždyť kdyby oposice mluvila o tomto zákoně třebas tři dny, koalice jej přece většinou odhlasuje. Není to vyložený uskok? Není to, nevím, jak bych to nazval, taktní něco podobného v parlamentních sborech zaváděti, neboť tu jsme všichni muži téměř 50 a nad 50 let, a když se ti mužové jako předsedové senátorských klubů na něčem ujednali, pak se to má také dodržovat. (Výkřiky.)

Proti komu je zákon o rozpouštění politických stran? Proti komu? Každé politické dítě ví, že strana sudetskoněmecká, strana pana Henleina vznikla ze dvou stran, které podle pravoplatných zákonů byly v tomto státě rozpuštěny. Přece zůstala nadále německá strana soc.-demokratická, křesť. sociální a agrární. Vím, že to byla politika těch, kteří se tu přepočítali, co sedí v té prvé lavici, co se bojí o majetek na tom panském dvoře... (Sen. dr Sobota: Já také?) Ne vy, vy tam nepatříte, ti mají jinou visáž a náturu než vy. Právě aby někdo nesebral primát největší straně české a aby odsál socialistickým stranám voliče, nechala se řáditi strana, která byla vyloženě náhradní stranou za dvě rozpuštěné strany. A najednou se páni přepočítali. To kukaččino vejce vyhodilo z prvenství ta manželská ptáčata a zůstalo v tom prvenství samo.

Pánové, to byla ohromná politická blamáž, ale dnes se zase obnovuje zákon o rozpouštění stran. Proti komu, pánové? (Místopředseda Donát zvoní.) Hned jsem hotov. Křičí-li se z úst pana předřečníka, že máme-li rozpustiti jednu velezrádnou stranu, pak musíme také rozpustiti druhou velezrádnou stranu, pánové, dokažte nám jediný velezrádný čin proti... (Sen. Trnobranský: špionážní procesy!) Kde, pane kolego? Toho Krupičku, nebo jak se jmenoval ten dělník v Plzni u škodu, jste drželi 15 měsíců ve vyšetřovací vazbě a pak jste jej musili propustiti. Toho ze škodovky, který byl také členem městské rady plzeňské? Dokažte nám jediný velezrádný čin,který by směřoval dnes k tomu, aby se rozkouskovalo československo a bylo rozděleno mezi režimy jak Horthyho, tak Hitlera, tak Pilsudského! A na druhé straně... (Sen. inž. Winter: Neboj se, komunistům se nic nestane!) Já nemám strach, ale je zde o tom politická debata. Je to vyložená nehoráznost dnes, když je jediný! nepřítel míru a všech mírumilovných lidí v Berlíně, tu stranu, která ozbrojuje tajně své příslušníky zbraněmi, dováženými z Německa - proti komu je ozbrojuje? - která je tu agentem největšího válečného paliče, přirovnávat ke straně druhé, která několikráte prohlásila: Ani muž, ani vesnice sousedním fašistickým režimům! Ale velezrada je podle našeho názoru, třeba ne podle zákona, páchána právě těmi, za něž zde mluvil pan spisovatel Marcha.

Místopředseda Donát (zvoní): Volám pana sen. Mikulíčka k pořádku.

Sen. Mikulíček (pokračuje): Poněvadž není větší velezrady, než nechat budoucí obhájce tohoto státu hladovět a při tom zkrmovat dobytku jak zrno, tak cukr a prodávat nepřátelům tohoto státu za polovičku ceny za hranice. To je velezrada. (Potlesk komunistických senátorů.)