§ 134 obsahuje ustanovení: "Přibrání vládního komisaře železničním správním úřadem neplatí, jde-li o obec. Správní úřad je však oprávněn zúčastniti se svými zástupci na schůzích obecních zastupitelství a komisí, jde-li v těchto schůzích o věci železnic, jejichž koncesionářem nebo provozovatelem jest obec." Zde jde o právo námitek, kterého vlastně není zapotřebí, neboť každé usnesení obce je přece vázáno schválením vyšších stolic. Kontrolu vykonávají přece vždy nadřízené úřady. Je to zase zbyrokratisování a další zkrácení autonomie obcí. Bylo by tu snad zapotřebí motorisovati úředního šimla, aby trochu rychleji fungoval.

Velmi nebezpečným je § 73. Praví na začátku, že železniční správa má pečovati o způsobilé zaměstnance. "Zaměstnancem dráhy může býti ustanoven toliko československý státní občan, znalý státního jazyka. Pro zaměstnance na zvláštní smlouvu podle § 74 může železniční správní úřad z důležitých důvodů povoliti úlevy, pokud vykonávají práce nižšího druhu." Služební řád v §u 74 stanoví, že k jistým pracím mohou býti přijímáni zaměstnanci na zvláštní smlouvu. Musí však zároveň v zásadě stanoviti okruh těchto prací. Zde schází nám především náš návrh, který jsme svého času podali. Výnos ministerstva železnic ve Věstníku ze dne 12. srpna 1933, č. 32, praví: "Podle usnesení vlády ze dne 7. dubna 1933 jest vypsání, zadání a zahájení investičních prací a staveb, které se hradí z půjčky práce, uskutečniti v nejkratší době a jest stanoviti, že podnikatelé mají k těmto pracím, pokud nejde o kvalifikované a dozorčí práce, přijímati jen nezaměstnané z okolí." Chtěli jsme tedy v tomto §u 73 míti ustanovení, aby se zachovával alespoň klíč obyvatelstva. Samozřejmě byl také tento návrh zamítnut. Je mně nápadné, že se sice žádá znalost státního jazyka, nikoli však také znalost menšinového jazyka území, kterým dotčená dráha prochází. Myslím, že je to přece služba zákazníkovi, když se tam dají alespoň takoví zaměstnanci, kteří rozumějí jazyku domácího obyvatelstva, jež používá dráhy. Tento výnos ministerstva železnic, že se mají bráti lidé z okresů, ve kterých se práce provádějí, byl pak také ještě ve Věstníku ze dne 30. září 1933 a ze dne 27. ledna 1934 opětovně uveden na paměť a při tom poukázáno k tomu, že se především mají zaměstnávati nezaměstnaní z místního okolí. Vidíte, že zde nežádáme nic nesprávného. Nenastalo zde zlepšení, nýbrž zcela značné zhoršení pro naši skupinu, poněvadž nyní odpadá tak toto ustanovení, že se mají zaměstnávati nezaměstnaní dotčeného kraje. Přijde pak zase ta pověstná kvalifikační zkouška a tu již dnes víme, jak to bude vypadati s přijímáním našich dělníků. Divím se jen jedné věci, že socialistické strany nepřišly na to, že zde jsou takové nesrovnalosti. (Sen. Grünzner [německy]: Ale vy přece celé věci nerozumíte!) Přijdu tedy k vám do školy. (Sen. Grünzner [německy]: Zákon nezrušuje žádný výnos ministerstva železnic!) Tomu vy ovšem lépe rozumíte nežli já! Trvám samozřejmě na tom, co jsem řekl.

Pak jsou tu ještě ve velkém počtu ustanovení "může" v tomto zákoně. Stát a železniční správa "může" a ti druzí musejí. Chtěl bych se jen ještě zmíniti, že jsme oproti strategickým potřebám nevznášeli žádné námitky. Ale ducha, v jakém si Češi představují výnos, který jsem před tím citoval, dokazuje "Národní osvobození", které píše: "Hlásí se lidé ze středních a jižních Čech a dostávají práci. Jistě mají také právo na práci. Ale co mají činiti ti v severních Čechách, kteří zde jsou zakotveni a zde mají své děti v českých školách? Ti se mají dívati, jak pro ně není práce v jejich vlastní krajině? Lidé hledající práci z příslušných okresů mají býti přijímáni s dodatkem: němečtí nezaměstnaní jsou samozřejmě předem vyloučeni." To je mezinárodní solidarita a duch 18. února.

Viděli jste dosud, jak to s námi vypadá při státních dodávkách a při opatřování práce. Jak daleko to jde, chci vám ukázati ještě na příkladu z našeho nejbližšího soukromého průmyslu, a to na severočeských elektrárnách v Podmoklech. Tam je nápadno, že místopředseda této společnosti, pracující nejvíce se švýcarským kapitálem, je dr Antonín Schauer, advokát v Praze. Členem správní rady je dr Vilém Pospíšil, guvernér banky, nazývaný excelence. A ještě jeden tam je, kterého bychom tam nebyli hledali, to je předák svazu Bund der Landwirte Peterle ze Stružnice. Považte, že tyto severočeské elektrárny mají přes 90% německých odběratelů proudu, to znamená, že celý jejich příjem, jejich značně veliký obchod platí Němci. Významní Češi, před tím jmenovaní, byli svého času asi přijati proto, aby tento prosperující podnik nemusel býti jako pro stát důležitý podnik předán do státního hospodářství, to znamená, že podnik se počešťuje, aby unikl postátnění. Firma slavila letos jubileum 25letého trvání, a táži se: Čím tito pánové přispěli k vzrůstu podniku? Připadají mi tak jako lidé, kteří žnou, aniž by seli.

Loňského roku přišel požadavek trmických Čechů, aby do elektrárny podle klíče obyvatelstva přijímáni byli Češi, a především byl přijat pan sekční šéf Tománek jako ředitel a člověk, který vydělává ve velkém. Jistý český časopis vypůjčil si nedávno tohoto pana sekčního šéfa Tománka a tvrdil, že tento pán je dnes ještě sekčním šéfem, že mu byla jen dána dovolená a že své požitky jako sekční šéf béře také ještě dnes. "Prager Börsenkurier" píše, že roční příjem pana Tománka u Severočeských elektráren činí asi 200.000 Kč. Připočteme-li pak k tomu jeho příjem jako sekčního šéfa, přijdeme na pěkný obnos asi 1.000 Kč denně. Tento pan Tománek reorganisuje, t. j. prohlásil již, že za rok musí býti vnitřní úřední řeč elektráren a centrály česká. Loňského roku byla také všem zaměstnancům zastavena činnost ve stranách, zdali to je po právu či nikoli, zdali je to donucení nebo přání, zůstává lhostejno, poněvadž lidé přesně vědí, že neučiní-li tak, vylétnou ze služeb. Není tomu ještě dávno, byla zemským úředníkům zakázána soukromá práce. Bylo by zajímavé zvěděti, zdali pan sekční šéf je také mezi těmi úředníky, kterým byl zaražen dvojí výdělek.

Poslední věc. Asi před třemi týdny byly velké základy chladiče v trmickém podniku a tři stavby obytných domů zadány české firmě Nekvasil v Praze, ačkoli přes 90% odběratelů proudu jsou Němci. Chtěl jsem vám jen říci, že nyní také v soukromém hospodářství začíná toto pověstné počešťování. Nazval bych to jakýmsi druhem vnikání koupí, vnikání do průmyslu koupí, a mohu vám říci, že tito lidé tam hodně vydělávají. Považuji tyto kukaččí methody a kukaččí vlastnosti za nemravné. Bylo by se mělo přece míti také za to, že právě pan Peterle ze svazu Bund der Landwirte uplatní v takovýchto věcech své právo veta.

Jsme zde dnes proto, abychom co možno nejvíce zabezpečili německé pracovní místo, a budeme tak také činiti v budoucnosti. Máme za povinnost hájiti především svá lidová práva. Poukázal jsem nyní na několika příkladech na ducha zákona a musím zde konstatovati, že pro zákon hlasovati nemůžeme. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Byly podány pozměňovací návrhy: jednak sen. Donáta, inž. Wintera, a ostatních, pak sen. dr Vacka a Jurana a konečně sen. Enhubera a Patzaka.

Žádám p. tajemníka senátu, aby tyto návrhy přečetl.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte)

I. Pozměňovací návrh sen. Donáta, inž. Wintera, dr Kloudy, Nováka (lid.), Thoře, Hackenberga a dr Hilgenreinera:

V usnesení posl. sněmovny v §u 140 v řádce 8 buďtež slova "politické úřady" nahrazena slovy "okresní (státně policejní) úřady".

II. Pozměňovací návrhy sen dr. Vacka, Jurana, Mikulíčka a Malíka:

1. § 18 budiž doplněn novým odstavcem:

V koncesní listině bude vždy stanovena povinnost, zachovávati povinnosti k zaměstnancům (zejména kolektivní smlouvu, uznání odborových organisací, závodních výborů i důvěrníků, národnostní složení podle složení obyvatelstva), jakož i povinnost přihlížeti k postavení a zájmům lidových vrstev (tarifní úlevy, náhrada, za škody a pod.)."

2. V §u 40 budiž odst. 2 doplněn větou "Nepřesahuje-li roční důchod vlastníka (uživatele) nemovitosti 24.000 Kč, bude mu vždy poskytnuta plná náhrada škody."

3. § 46 znějž:

"Vzešlo-li by po prvním vybudování dráhy z uložení povinnosti svazku územní samosprávy (§ 37, odst. 4) finanční břemeno, nese toto železniční podnik."

4. § 62. budiž doplněn odstavcem:

"Dělníkům a nižším úředníkům, zaměstnaným v báňském podniku, přísluší jako odškodnění buď opatření náhradního zaměstnání se stejnými pracovními podmínkami nebo plná mzda (plat)."

5. § 70 budiž doplněn větou:

"K bezpečnosti provozu náleží také zachovávání všech povinností k zaměstnancům, zejména uzavírání kolektivních smluv a jejich přesné zachovávání, zachovávání ustanovení o veřejnoprávním pojištění a pod.

6. V § 73 znějž odst. 2 takto:

"(2) Zaměstnancem dráhy může býti ustanoven toliko československý státní občan. Vyžaduje-li si toho výkon služby.(dorozumění se s obecenstvem a se spoluzaměstnanci), musí zaměstnanec znáti český (slovenský) jazyk; avšak požadavek českého (slovenského) jazyka nesmí býti nijak zneužíván k odnárodňovacím účelům nebo k pronásledování zaměstnance.

Pro zaměstnance na zvláštní smlouvu (§ 74, odst. 3), pokud vykonávají práce nižšího druhu, povolí železniční úřad z důležitých důvodů úlevy."

7. K §u 74:

V odst. 1 budiž mezi první a druhou větu vsunuta věta:

"Služebním řádem nesmí býti porušována všeobecná zákonná ustanovení o sociálních a politických právech zaměstnanců a smí býti stanovena nejvýše 40tihodinná doba pracovní v týdnu při čemž úhrnné platy zaměstnanců nesmí býti sníženy."

V odst. 2 budiž první věta doplněna takto:

"a souhlasu ústředního výboru důvěrníků při ministerstvu železnic, jakož i dohodu s ministerstvem sociální péče."

Odst. 3 znějž:

"Služební řád může ustanoviti, že k některým pracím mimo pravidelný provoz mohou býti přijímáni zaměstnanci na zvláštní smlouvu, musí však zároveň určiti okruh takových prací a ustanoviti, že pracovní podmínky takových zaměstnanců nesmí býti horší než pracovní podmínky ostatních zaměstnanců."

Odst. 4 budiž škrtnut.

8. § 86 budiž doplněn odstavcem:

"(5) Při stanovení tarifů budou poskytovány zvláštní úlevy pro vrstvy sociálně slabé (dělníky, zřízence, nižší úředníky, malé rolníky i živnostníky, nemajetné žáky a studentky a pod.)."

9. § 99 znějž:

"Pro porušení služebních povinností může zaměstnanec býti trestán tresty pořádkovými nebo disciplinárními jen na základě výroku autonomního sboru disciplinárního, složeného aspoň z poloviny ze zaměstnanců jmenovaných ministerstvem k návrhu odborových organisací zaměstnaneckých. Členové disciplinárních sborů nemohou býti trestáni pro své výroky pronesené v tomto sboru nebo pro své hlasování. Řízení před disciplinárním sborem upraví disciplinární řád, vydaný ministerstvem železnic v dohodě s odborovými organisacemi zaměstnaneckými a s ústředním výborem důvěrníků. Funkční období disciplinárního sboru činí dva roky."

10. V §u 105 budiž odst. 2 doplněn větou:

"Nepřesahuje-li však roční důchod uživatele 24.000 Kč; budou všechna opatření učiněna na účet železničního podniku a přísluší uživateli plná náhrada škody."

11. V §u 118 budiž odst. 3 doplněn takto:

"Vojíni na dovolené budou přepraveni bezplatně na své cestě do místa, kde chtějí dovolenou ztráviti a na zpáteční cestě z tohoto místa a mají právo použíti libovolného vlaku, rychlovlaku, jde-li o vzdálenost přes 100 km."

12. § 125 se škrtá.

V § 126, odst. 3 budiž první věta na konci doplněna takto:

"a aby mu byla přikázána jiná služba za stejný plat."

13. V § 140 škrtá se odst. 1.

14. V §u 209, odst. 2 škrtá se znění od slov "Zákon ze dne 5. března 1869" a končící slovy "přede dnem účinnosti tohoto ustanovená (§ 213, odst. 2)".

15. V příloze podle části čtvrté (§ 195) budiž odst. 1 §u 4 doplněn větou:

"Při stanovení náhrady je zejména přihlížeti k majetkovým a příjmovým poměrům poškozené osoby, takže osobám méně majetným bude vždy poskytnuta plná náhrada škody (plné hodnoty nemovitosti, ztráta ušlého výdělku a pod.)."

III. Pozměňovací návrhy sen. Enhubera:

1. K § 1:

V § 1, řádek třetí, se škrtají slova: "jakož i troleybusy".

2. K § 73:

a) Odst. 1: druhá věta odst. 1 nechť zní "Železniční správní úřad vydá o tom zvláštní směrnice v rámci tohoto zákona."

b) Odst. 2: První věta odst. 2 nechť zní "Zaměstnancem dráhy může býti ustanoven toliko československý státní občan znalý státního jazyka, při čemž nutno bráti ohled

na zastoupení jazykových menšin podle národnostního klíče."

c) Odst. 2: Po prvé větě se vsunuje toto ustanovení:

"Zaměstnanci v oblasti menšiny ve smyslu jazykového zákona musí ovládati jazyk této menšiny."

3. K § 111, odst. 3:

V prvé větě odst. 3 se vsunuje po slovech "státního jazyka" toto:

"a jazyka dotyčné menšiny ve smyslu jazykového zákona."

K odst. 3 § 111 se připojuje toto:

Na přechodních nádražích na státních hranicích jakož i na nádražích pražských buďtež vyvěšeny orientační tabulky v menšinových jazycích těch soudních okresů, kterými železniční trať vede. Totéž platí o tabulkách a návěštích na vozech a uvnitř vozů, které projíždějí těmito soudními okresy obývanými menšinami ve smyslu jazykového zákona."

4. Odst. 2 § 170 se škrtá.

5. K § 172. Řadové číslo 1 budiž škrtnuto, a odst. 2 budiž škrtnut celý.

Předseda (ujav se předsednictví - zvoní): Uděluji slovo k doslovu zpravodaji sen. inž. Wintrovi.

Zpravodaj sen. inž. Winter: Slavný senáte!

Myslím, že je málo příležitostí, kdy se dostalo výborům, podvýborům a zpravodajům tolik uznání jako v tomto případě. Byli to řečníci nejen koaličních stran, nýbrž i řečníci oposičních stran, kteří slovy uznání nešetřili. Bojím se dokonce, že toho uznání bylo až příliš mnoho a že snad by v tomto případě méně bylo bývalo více. Bojím se, aby nevznikl dojem, že jde snad o nějaký rozpor mezi senátem a posl. sněmovnou. Z vývodů některých pánů řečníků a také ze způsobu referování některých listů jsem tohoto dojmu nabyl, ale byl bych nerad, kdyby se snad veřejnost měla domnívati, že zde jde o nějaký rozpor. Konstatuji jako zpravodaj, který od počátku celou materii probíral a při všech jednáních byl přítomen, že žádného rozporu mezi komorami Národního shromáždění nebylo a také žádného rozporu není. Nešlo o žádnou otázku prestižní, jak senátu tak poslanecké sněmovně šlo a jde jedině o to, aby z Národního shromáždění vyšel zákon pokud možno nejlepší. A v této snaze obě komory Národního shromáždění jsou zajedno. V této snaze také jsme viděli stimulans, které vedlo subkomitéty a zpravodaje k tomu, aby podávali opravné návrhy. Konstatuji, že na změnách, které na původní vládní osnově provedla posl. sněmovna, nebyly v senátě provedeny žádné změny. Již z toho je patrno, že nejde o žádný rozpor mezi posl. sněmovnou a senátem. Je ovšem pravda, že jednání o zákoně se protáhlo tím, že bylo nutno, aby celá materie, která je velmi obsáhlá, byla podrobně projednávána na dvakrát, nejdříve v poslanecké sněmovně a po druhé, jistě se stejnou důkladností, také v senátě. Kdybychom již před rokem byli měli zákon o společných výborech nebo o společném jednání ve výborech obou komor, celé jednání mohlo býti kratší, mnohé nedorozumění mohlo býti velmi snadno odstraněno, a jsem přesvědčen, že také leckterá změna, která v zákoně provedena není, by byla bývala provedena. Právě na tomto zákonu je viděti, jak je důležité, aby výbory senátní a sněmovní zasedaly zároveň, aby jednání bylo společné, tak aby nebylo třeba poslat hotové, odhlasované zákony z jedné komory do druhé. Snad mělo jednání v senátě do jisté míry zásluhu o urychlení zákona o společných výborech, snad jsme prokázali službu republice ve chvíli, kdy přistupuje Národní shromáždění k největšímu dílu, které bylo až posud do jeho rukou svěřeno, k projednání občanského zákoníka. Kdybychom nebyli nic jiného učinili než to, že jsme prokázali potřebu společných výborů, práce naše, kterou jsme provedli na zákonu o železnicích, nebyla marná.

Slavný senáte! Dovolte, abych k některým vývodům pánů řečníků zaujal také stanovisko. Pan sen. Juran vytýkal ve své řeči, že nastalo zakládání žlutých a agrárních organisací a tříštění železničářů k jejich škodě. Pokud je mi známo, nebyla to strana republikánská, která první založila své organisace vedle existujících organisací, nýbrž byla to právě strana p. kol. Jurana, která založila první odborové organisace, které se odštěpily od organisací nynějších. Je-li tedy na místě výtka tříštění železničářských organisací, měla býti především adresována do tábora p. kol. Jurana. Pan kol. Juran má pravdu, že od r. 1926 prošli železničáři velkou serií útoků, ale prosím, aby si laskavě uvědomil, které období to bylo, ve kterém železničáři musili projíti serií útoků. Bylo to právě období po volbách roku 1925, ze kterých strana komunistická vyšla vítězně, a v té době, kdy komunistická strana dosáhla svého nejvyššího rozpětí, začala serie útoků, o kterých zde p. kol. Juran mluvil. Na té věci dnes, bohužel, nic nezměníme. Nechci pronášet žádné rekriminace, jen musím konstatovati, jak věci jsou.

Pan kol. dr Bas vytýkal - a právě od něho jsem to neslyšel rád - že jízdní řády jsou upravovány byrokraticky, bez ohledu na spojení. Nejsem zde zástupcem železničního správního úřadu, konkretně dosud ministerstva železnic, ale pokládám za svou povinnost konstatovat, že jízdní řády jsou zpracovávány veleni svědomitě, že to není žádný byrokratismus a že zpracovat jízdní řád je věc nesmírně komplikovaná, máme-li řadu spojů, takže není naprosto možné, aby všechny vlaky ve všech stanicích měly okamžitě připojení na všechny strany. Vážení pánové, nemožnost není možno od nikoho žádat.

Dále vytýkal pan kol. dr Bas, že v tarifech musí býti naprostá spravedlnost a že nesmějí býti poskytovány výhody ani jednotlivcům ani krajům. Pokud jde o poskytování výhod, plně s ním souhlasím, ale někdy, vážení pánové, nastanou přece okolnosti, které z důvodů, řekněme státní raisony, vyžadují, aby byla poskytnuta pro zachování hospodářského života toho nebo onoho kraje nějaká úleva, která teprve umožní buď zachování nebo rozvinutí hospodářského života v dotčeném kraji.

Konkretně to bylo Slovensko, které dostalo určité tarifní výhody. Nezávidím Slovensku jeho tarifní výhody, ale jako zástupce západních Čech reklamuji ovšem podobné výhody také pro západní Čechy. Kdybychom však bezohledně chtěli trvati na tom, že žádná úchylka nesmí býti povolena, snad bychom se dostali k tomu, čemu právníci říkají také summum jus, summa injuria, a to myslím, že pan kol. dr Bas, jako právník, by sám nechtěl míti.

Pan kol. Enhuber vyslovil uznání zpravodaji, ale při tom přece jenom vytkl, že návrh zákona byl rychle promrskán. Naproti tomu však kol. Havlín dal subkomitétu a výboru vysvědčení, že zákon byl projednáván velmi podrobně a velmi svědomitě. Ovšem výtka, že zákon byl promrskán, by byla v rozporu s uznáním, které pan kol. Enhuber mi udělil. V tom bych musel viděti výtku pro sebe, jako zpravodaje a tudíž bych zde musil konstatovati, že nevím, co si vybrati z vývodů pana kol. Enhubra, zdali výtku nebo uznání.

Pokud jde o námitky pana kol. Enhubra, že zákon je nepřátelský automobilismu, myslím, že je těžko tuto výtku udržeti, neboť zákon se týká pouze železnic; je to zákon, který je dáván pro úpravu železnic a který nemá s konkurencí toho nebo onoho podniku vůbec nic společného. Zákon o dopravě automobily, o jízdě automobily, jsou hotovy a nyní přistupuje republika ke kodifikaci a unifikaci materie onoho hospodářského oboru, který se jmenuje železnice.

Již při projednávání zákona o dopravě motorovými vozidly jsem poukázal na to, že není vinou železnice, že náš motorismus upadal. Poukázal jsem na to, že jak motorismus, tak také železnice jsou pouze složkou hospodářského života, a to složkou, která slouží, která nevyrábí, nýbrž poskytuje dopravní službu hospodářskému životu; a když ani továrny, ani zemědělství služby železnic ani motorismu si nevyžadují, v tom případě je pochopitelné, že trpí doprava, jak motory a automobily, tak také železnicemi. Velmi správně na to poukázal pan kol. Pánek, že ve chvíli, kdy se zvedá hospodářský život, zvedá se také úroveň a hospodářská základna dopravnictví vůbec, a to nejen dopravnictví železničního; nýbrž i dopravnictví motorového.

Pokud nebude náležité volumen dopravy, potud nemůžeme počítati s tím, že dosáhneme rentability ani v železnicích ani v motorismu.

Pan kol. Enhuber se dovolává také výroku, který padl při anketě o motorismu, že všichni patříme na lavici obžalovaných. Tenhle výrok připisuji jenom přílišnému temperamentu kolegy, který to napsal, který slaví sice již svou sedmdesátku, ale při tom zůstává temperamentním mladíkem, s mladickým vzhledem i s mladickým srdcem. Nic více bych v tom nechtěl vidět.

Pokud pak jde o data pana dr Třebického, která citoval pan kol. Enhuber, že železnice zaviňují ztrátu 2 miliard Kč motorismu, pánové, četl jsem tu brožurku, kterou podepsal pan dr Třebický, ale to, co v ní je, nepřipisuji na účet pana dr Třebického, poněvadž on sám je příliš dobrým znalcem hospodářského života a také v anketě, kterou uspořádalo "České slovo" o otázkách motorismu, měl článek docela jiného ducha a docela jiného založení, než byla brožurka, kterou p. dr. Třebický podepsal a kterou sestavil některý příliš horlivý úředník obchodní komory, domnívaje se, že tím poslouží svému šéfovi nebo že tím pracuje v jeho intencích.

Státní autobusové linky mají deficit, to je pravda, ovšem ten deficit musejí míti, poněvadž provozují dopravu na tratích vyloženě pasivních, které nikdo jiný nechce, a o trati aktivní se dovedou včas ucházeti jiní. Ale, vážení pánové, i v této otázce, pokud jde o pasivitu, o rentabilitu autobusových linií, nastává změna s rozvojem hospodářského života.

Pokud jde o výtku, že se tvoří nový, chaotický pojem železničního správního úřadu, takový skoro hermafrodit, jak se p. kol. Enhuber domnívá, spočívá, myslím, na nepochopení podstaty věci, neboť název železniční správní úřad po mém názoru je název z rozpaků, poněvadž pro okamžik nebyl nalezen výraz vhodnější. Pro budoucnost to znamená jenom to, že se na dlouhou dobu nepočítá s trváním ministerstva železnic, nýbrž s nějakým novým útvarem, řekněme ministerstvem dopravy, po kterém veřejnost volá. A ježto zákon je dělán na dlouhou řadu let a ježto je snaha, aby nebylo třeba zákon novelisovat při každé organisační změně železnic, správy státních drah, z toho důvodu se volil neutrální název "železniční správní úřad", který substituuje něco konkretnějšího.

Stejně je to s poštovní správou, kde se nemluví o ministerstvu pošt, poněvadž pravděpodobně, až bude vytvořeno ministerstvo dopravy, po kterém se volá, zmizí také název ministerstva pošt.

Pokud jde o náhradu škod, § 196, z nehod na trati, subkomitét technicko-dopravního výboru i subkomitét ústavně-právního výboru o této otázce, o tomto paragrafu jednaly několik hodin. Bylo to předmětem dlouhých rozprav a dlouhého uvažování. I ten příklad, který p. kol. Enhuber uvedl, když lokomotiva na Masarykově nádraží přerazí nárazník a vjede až do Dlážděné ulice, jsem uváděl já sám. Na konec jsme se přece jenom dohodli na tom, že stylisace §u 196, jak vyšla z posl. sněmovny, vyhovuje potřebám judikatury a také potřebám administrativy a z toho důvodu nepokládaly subkomitéty obou těchto výborů, ani výbory samy za nutné, aby § 196 byl ještě měněn. Jestliže se ovšem někomu přihodí, že ho přepadne ve vlaku šílenec, za to nemůže dráha. Stejně se může stát, že by ho v nějaké úzké soutěsce, kde se p. kolega nebude moci uhnout na levo ani napravo, přepadl šílenec. Co potom bude v té soutěsce dělat? Buď se ubrání nebo řekne Pánu Bohu poručeno - nic jiného se tu nedá dělat.

Pokud jde o výtky byrokratismu, plně souhlasím s tím, že je nutno, aby se demokracie bránila proti byrokratismu. "V této otázce půjdeme s p. kol. Enhuberem, bude-li ochoten hájiti demokracii ve všech případech proti byrokratismu tak, jako jsem ochoten já, jistě svorně. Ovšem mám určité pochybnosti o tom, že by ve všech případech byla tato dobrá vůle hájiti demokracii proti byrokratismu u strany pana kol. Enhubera opravdu tak živá; neboť kdyby nebylo byrokratismu, myslím, že bychom se dnes sešli v poněkud jiném složení a že by možná pan kol. Enhuber nebyl měl příležitost mluvit v senátě o zákonu železničním. Konstatuji, že právě byrokratismus to umožňuje panu kol. Enhuberovi a že právě byrokratismus je přímo rájem autoritářství a totalitní myšlenky. Nikde jinde nekvete tak byrokratismus a nemá tak široké pole působnosti, jako právě ve státech, které jsou - nechci říci ideálem - ale vzorem strany pana kol. Enhubera.

Plně s ním souhlasím, když říká: Železniční zákon se nesmí dělat jenom pro válku, pod zorným úhlem války, poněvadž válka je výjimkou a mír pravidlem. Plně souhlasím, ale, bohužel, v našem bezprostředním sousedství jsou jiných názorů: že mír je pouze přestávkou mezi dvěma válkami. Když známe tuto mentalitu a tato vůdčí hesla, pánové, neračte nám to brát za zlé, jestliže se uzpůsobujeme také tak dalece, abychom prostřednictvím své vlastní obrany byli připraveni tak, že bychom byli pro všechny případy takové sousedské mentality také chráněni.

Dva řečníci vytkli, že se příslušníkům našeho státu německé národnosti neposkytuje ve službách dráhy dostatečného zastoupení. Nejsem obhájcem správy státních drah, ale mohu konstatovat a znovu zdůraznit, že Němci přijímáni jsou a zvláště v poslední době, ovšem, jak jsem již podotkl ve své zprávě výboru technicko-dopravního, vyžaduje se znalost jazyková a bezpodmínečná loyálnost ke státu.

K vývodům pana kol. Enhubera bych ještě chtěl podotknouti, že zde pronesl slova, která prý slyšel od vynikajícího Čecha, který prý mu řekl: Za macechy Rakouska dařilo se nám lépe. Já zase říkám, když musím stoupat do čtvrtého poschodí: Za Rakouska byly ty schody méně příkré; tehdy jsem vylétl do čtvrtého poschodí a mohl jsem při tom ještě zpívat, kdežto za republiky se už do čtvrtého poschodí tak dobře nedostanu. Nevím, jsou-li ty schody příkřejší, je-li tedy vina ve schodech, že se staly za republiky příkřejšími, nebo je-li vina ve mně, že mi přibylo několik desítek let. (Souhlas.) To jsou argumenty, které může přednášet jenom naivní člověk: "Za Rakouska nám bylo lépe." Židé, kteří táhli do země zaslíbené a které vůdce jejich Mojžíš vodil 40 let pouští o hladu a žízni, toužili po masných egyptských hrncích; v Egyptě jim bylo také lépe, poněvadž se tam pořádně najedli. Za Rakouska bylo lépe, ale to bylo po 60 letech míru, za Rakouska jsme neměli za sebou velkou světovou válku, která zkonsumovala veškeré bohatství, které po několik desetiletí bylo shromažďováno, válku, která zničila veškeré hospodářské statky. Za Rakouska jsme netvořili teprve od prvopočátku něco nového. Tedy, vážení pánové, chtít srovnávat poměry jednotlivcovy dnes a tehdy je vyložená a vědomá nespravedlnost, a proto také zabývám-li se opakováním tohoto výroku, činím tak jen proto, abych mluvil nikoli do řad strany p. kol. Enhubera, poněvadž vím, že tam se mentalita nezmění, nýbrž adresuji tato slova do našich vlastních řad, do řad československých, aby příslušníci československého národa byli při rozhovorech poněkud opatrnější a aby si uvědomili, že od počátku války, od r. 1914 se něco změnilo, že tu byla veliká válka a potom že přišla veliká krise hospodářská nejen v Československu, nýbrž v celém světě, za které u nás v Československu bylo odsouzeno k zahálení průměrně 600.000 dělníků ročně. A když zahálí 600.000 párů rukou, nevyrábějí se statky a to representuje mnohamiliardovou ztrátu hospodářských statků, které zde mohly býti, ale nejsou. Ale to není jenom u nás v Československu, to je na celém světě, to je v Německu zrovna tak a také v jiných státech.