Dále zůstal stále ještě nezměněn špatný stavební stav mnohých místností fakult naší pražské university oproti předimensionovaným nádherným stavbám českých vysokých škol, které českému národu od srdce přejeme. Stále ještě nedošlo k novostavbě ústředního a kolejního domu pro německou universitu. Také naše německá vysoká škola technická trpí za stejných okolností. Poukazuji na potíže, které vznikají velkou vzdáleností jednotlivých od sebe oddělených ústavů, na stále ještě neprovedené přesídlení oddělení pro chemii do jeho nové budovy na slupských pozemcích, která ze tří pětin je dnes obsazena českou vysokou školou obchodní, dále musíme poukázati k tomu, že také německá vysoká škola technická čeká na novostavbu ústřední budovy a především na zakoupení stavebních míst, která ministerstvo již schválilo, že nevystačíme s prostředky pro vědecké vyučování, o tom stala se zmínka také již v prosinci. Také na těchto poměrech se nic nezměnilo. Nedostává se především také příspěvků pro studijní cesty profesorů se studujícími. Trvá nadále ještě působnost zemského úřadu v Praze, která všechno ztěžuje a zadržuje, jejíž vyloučení v určitých věcech žádaly svého času také jednou vysoké školy české. Vyplývají také nadále stálé potíže z jazykové otázky ve styku vysokých škol s ministerstvem, ačkoli jde o věci školské správy, které se podle §u 5 jazykového zákona musí vyřizovati v příslušném jazyku menšiny. Bohužel nebyly právě v posledním čase možny návštěvy vedoucích pánů z akademických úřadů u pana ministra, potřebné pro podporu těchto snah a pro podporu přání profesorů. Pan ministr má příliš málo času pro návštěvy vyšších representantů akademických úřadů. Konstatuji, že panu ministrovi za celý studijní rok 1936/37 nebylo bohužel možno přijmouti rektora německé vysoké školy technické v Praze.

A nyní podám vám obraz nynějšího stavu péče o naše německé vysoké školy. Tím přicházím k odstrkování a poškozování německých vysokoškoláků při rozdílení státních a bytových stipendií. Toto těžké zkracování v posledních letech přimělo asi pana presidenta státu, jakož i kulturní výbor parlamentu a také významné české politiky, aby s vyslovili proti tomu, že tato nespravedlnost nadále trvá, a slíbili bezodkladnou nápravu. Jde o milionové částky, o které němečtí studující byli připraveni. Na místě 23%, která by odpovídala sociálnímu klíči a také klíči obyvatelstva, obdrželi němečtí studující sotva 9%. Loňského roku stoupl tento podíl na 12%. Parlament zvýšil pro rok 1937 obnos. 5 mil., který byl původně určen pro sociální a zdravotní péči o studenty, na 5,82 mil. I toto zvýšení o 820.000 Kč bylo hlavně určeno pro nápravu a pro spravedlivé přihlédnutí k německým vysokoškolským studujícím. Upřímný dík studentstva náleží všem, kteří spolupůsobili k tomu, aby došlo k tomuto zvýšení. Bohužel musím říci, že dík náležel, jak ihned uslyšíte. President státu, který patřil také k těm, kteří se zasadili o to, aby toto zvýšení bylo přijato, slíbil také spravedlivé rozdělení těchto prostředků, ministr školství sám dal příkaz, aby tyto prostředky byly spravedlivě rozděleny. Ale v prosinci 1936, tedy na počátku tohoto studijního roku, museli se naši studující dožíti opětného zklamání. K mnohým z nich nebylo vůbec přihlédnuto, ačkoli jsou úplně nemajetní a zplna vyhovovali podmínkám. Pro celou akademickou německou službu zdravotní povoleno bylo tehdy celkem 3.600 Kč, to jsou 1,7% úhrnných částek, povolených pro zdravotní službu. K tomu přistupuje ještě nadmíru přísné provádění předpisů o zkouškách, následkem čehož četným vysokoškolákům byla stipendia zastavena. Účel jasný: opatření této dodatečné částky mělo se umožniti tím, že se spoří na penězích, které tu jsou.

Způsob, jakým se jedná se zástupci německých studentů v ministerstvu školství, nelze vůbec popsati. Ukazovalo se jim velmi zřetelně, jak malou váhu kladou příslušní úředníci na spolupráci s německými studujícími a na dobrou shodu s nimi.

Konečně podařilo se v červnu 1936 vymoci dodatečné platy, které se však vztahovaly jen na měsíce březen až červen, kdežto za říjen 1936 až únor 1937 spáchané bezpráví nebylo lze již napraviti. Tyto splátky jednoduše odpadly. Takovéto úřadování, které se příčí výslovným příkazům ministrovým, vyžaduje nejpřísnějšího potrestání.

K těmto stížnostem přistupují výtky pro opozděné vyplácení stipendijních splátek. Co jsou studujícím platna nejkrásnější stipendia, když je dostávají příliš pozdě vyplacena? Z čeho má studující mezitím žíti? Může tu skutečně vyhověti přísným ustanovením o zkouškách, jež mu ministerstvo předpisuje pro poskytnutí podpory? Němečtí studující nestudují pro státní stipendia a nepotřebují tudíž takového nátlaku, aby vyhověli předepsaným podmínkám o zkouškách.

Ještě mnohem horší stížnosti nutno přednésti o poškozování německých středoškoláků. Zde dosahuje účastenství Němců sotva 6 % úhrnné částky 4,1 mil. Kč.

Neuvěřitelno je dále, ozývají-li se dokonce stížnosti do podniku, v jehož čele stojí ministr věcí zahraničních Krofta. Je skutečně možno, aby o státní podpoře pro nezaměstnané umělce, která v uplynulých letech rozdílela ročně 500.000 Kč, velké německé organisace umělců byly vyrozuměny teprve tehdy, když němečtí studující hrozili odhalením těchto nepřístojnosti? Úzký kruh ministerských referentů společně s Ústřední Maticí školskou rozdílel tyto důležité státní pomocné prostředky, aniž by vyrozuměl německé umělce o existenci této státní pomoci a aniž by přihlédl k nuzným německým umělcům.

Stát povoluje dále každoročně 75.000 Kč na stipendia pro prázdninové zotavení. Až včetně do r. 1936 nedostal ještě nikdy některý německý student státní prázdninové stipendium. Kam popatříme, nevidíme nic než nespravedlnosti.

Je to strašlivý prostředek, vésti národnostní boj pomocí sociálního poškozování. Odpovědní úředníci v ministerstvu školství konali teprve pak svou povinnost vůči německým vysokoškolákům, když tito odhalili často s velkým uměním zastřené nespravedlnosti a postupovali teprve na výslovný vyšší příkaz podle zákona, což by se však bylo bývalo rozumělo samo sebou. Je bezpodmínečně zapotřebí, aby se rozdílení státních prostředků péče v ministerstvu školství přesně a veřejně účtovalo. Tyto nedůstojné nepřístojnosti dlužno odstraniti a nesmějí se již opakovati.

Máme však také ještě jiná přání: Pomyslete na to, že sudetští Němci od 18 let vydali již přes 100 mil. Kč z vlastních prostředku pro opatrovny a obecné školy, a to pro 7000 dětí v přítomné době, že však stále ještě 17.000 německých dětí chodí do českých škol.

Vznášíme konečně pro své vysoké školství dva požadavky: Především zřízení německého lesnického učiliště a výzkumného ústavu. Český národ má vlastní vysokou školu pro lesnictví s 27 profesory. My však máme jen střední lesnickou školu v Zákupech. Ustanovení zákona však praví, že jen ten může býti připuštěn ke státní zkoušce pro lesníky, kdo absolvoval vysokou lesnickou školu. Při rozloze lesní půdy 7 mil. ha, z čehož 1 mil. připadá na německý majetek lesní, je náš požadavek jistě oprávněný. Lze mu snadno vyhověti přiměřeným vybudováním zemědělského oddělení pražské německé vysoké školy technické v Děčíně-Libverdě.

Druhý požadavek týče se zřízení německé vysoké školy obchodní. Na příslušnou interpelaci kamaráda Peschky na ministra školství nedošla dosud odpověď. Dlužno se zmíniti také ještě o jiných otázkách, týkajících se německé vysoké školy obchodní, které pohlížejí zpět na dávnou minulost. Připomínám pamětní spis spolku pro zřízení a udržování německé vysoké školy obchodní, obzvláště však roku 1926 projevený slib tehdejšího ministra školství dr Hodži o zřízení vysoké školy obchodní v roce 1927/28. Chtěl bych dále zdůrazniti, že abiturienti německých obchodních akademií nemohou pokračovati ve svých studiích na některé německé vysoké škole obchodní. Cizina je jednak příliš drahá a mimo to nepodaří se také nostrifikovati akademickou hodnost v cizině nabytou, poněvadž není německé vysoké školy obchodní. Je zde výborný plán, jehož uskutečnění by stálo jen 1 mil Kč, bylo by to zřízení této vysoké školy obchodní ve formě oddělení při německé škole technické v Praze, neboť na této vysoké škole se již dnes přednáší o příslušných odborech hospodářských, na příklad národní hospodářství, pak nauka o provozním hospodářství a hospodářském právu a j.

Shrnete-li, co jsem zde objektivně vylíčil: vidíme zde pokus o dva zákony, resp. o zákon a vládní nařízení o tomto disciplinárním řízení, pohlédnete-li dále na to, že se nedbá našich starých požadavků stran povolávání a nedostatku stolic, na nedostatečné a špatné platy asistentů, na zbědovaný stavební stav našich vysokoškolských budov, na vyloučení zemského úřadu, na nepříjemnosti v jazykovém ohledu, na stav státní péče na německých vysokých školách a na situaci nezaměstnaných umělců, dále na záležitost prázdninových stipendií, na naše přání po zřízení vysoké školy lesnické a vysoké školy obchodní, pak se věru nebudete diviti, že za takovýchto okolností nemůžeme hlasovati pro zřízení vysoké školy technické v Košicích, tím méně, ježto Slováci sami zamítají zřízení takovéto vysoké školy.

Nepřáli bychom si od ministerstva nic jiného nežli pokrokovější stanovisko v každém směru, pokrokovější stanovisko, jaké přece ochránci nejvyšších kulturních ústavů tohoto státu musí bezpodmínečně ležeti na srdci. Žádné zpátečnické nařízení, které, jak jsme mohli nedávno slyšeti, sahá nazpět až do r. 1806, které připomíná doby r. 1848, nýbrž mladý smělý pokrok, se kterým se ministerstvo pustí do dalšího vybudování všech vědeckých ústavů a do toho, aby se náš vědecký vývoj vyrovnal vývoji v jiných státech a zemích. To je to, co bychom chtěli ministerstvu školství jakožto ochránci kultury v tomto státě, tedy také naší německé kultury, co nejnaléhavěji klásti na srdce. (Souhlas a potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Upozorňuji paní a pány senátory, že lhůta řečnická byla usnesena 20 minut, a prosím, aby podle možnosti respektovali toto své vlastní usnesení.

Dalším řečníkem je pan sen. inž. Marušák. Dávám mu slovo.

Sen. inž. Marušák: Slavný senáte!

Každý stát bude míti jak pro sebe, tak pro přítele i nepřítele takovou cenu, jak bude silný mravně, kulturně a hospodářsky. Výmluvným dokladem toho je naše vítězná revoluce stejně jako opačně pád Habeše nebo tragedie republiky Španělské.

Československé republice slouží ke cti, že v duchu naší národní kulturní tradice stará se tak horlivě o rozvoj školství jak československého, tak i národních menšin. Slovensko nemělo při znovudobytí naší státní samostatnosti ani jediné veřejné školy obecné, měšťanské, odborné, střední nebo vysoké v duchu a řeči slovenské. Tuto těžkou křivdu napravila teprve republika Československá. Slovensko má za necelých 20 let trvání československého státu veliký počet dobře vybavených a dobře vedených škol nejrůznějších druhů. Má také svoji národní universitu v Bratislavě. Zřízením techniky zařadilo se Slovensko v otázce školství do stejně důstojné řady, jakou zaujímají Čechy nebo země Moravskoslezská.

Československo má význačnou polohu, je srdcem Evropy. Přes nás si podává ruce celá Evropa. Má-li Československo toto své poslání splniti, je zapotřebí, aby bylo technicky vyspělé, což především předpokládá účelné komunikace všeho druhu. Potřebujeme v každé zemi zejména kulturní střediska, která by nám vychovávala schopné lidi jak se všeobecným, tak se speciálním vzděláním. Národy rostou z práce národohospodářů a techniků. Technikové staví přírodu a její síly do služeb lidstva. Jsou hybnou pákou civilisace a kultury, sbližují světy svými vynálezy. Jejich objevy umožňují nejen lepší život člověka, ale i lepší obranu státu. Technická vyspělost a pohotovost budou rozhodující v každé mezinárodní konkurenci. Jsme proto zavázáni vládě, že zřizuje ve východní části republiky středisko technické kultury, jakým bude vysoká škola technická v Košicích. Je to první technika v celé tisícileté historii Slovenska. Její zřízení děje se však za pozoruhodných okolností. Děje se v době, kdy vysoké školy technické zaznamenávají silný pokles posluchačů. V letošním roce jest jich zapsáno 7.435, ač donedávna byla návštěva technik o 50% vyšší. V kulturním výboru senátu bylo poukazováno, že na př. na stavebním odboru pro konstruktivní a dopravní inženýrství a pro inženýrství kulturní v Brně je zapsáno pouze 23 posluchačů a na architektuře jenom 10 posluchačů. To jsou jistě číslice, které nutí k hledání příčin tohoto nepříznivého zjevu. Těchto příčin je řada. Je to především hospodářská krise, která nejhůře dolehla na techniky. Nenalézali zaměstnání v průmyslu, ani ve veřejné správě, ba byli hromadně propouštěni, jakmile se krise přiostřila. Ve státní správě jsou technikové soustavně odstrkováni a jejich práce není spravedlivě hodnocena. Nejsou postaveni na roveň odchovancům škol klasických. V jiných státech, zejména v Německu, Anglii a Americe toto bagatelisování techniků se nevyskytuje, tam je technická práce na prvém místě. V Československu nejsou technikové na významná místa ve veřejné správě vůbec připouštěni. Tak v ministerské radě není ani jediného vysokoškolského technika. A přece zvláště dnes se ministerská rada zabývá převážně problémy technicko-hospodářskými, které vyžadují odborných referentů. V platové komisi, která je důležitým poradním orgánem vlády, není ani jednoho neprávníka. U zemských úřadů přísluší právníkům v I. platové stupnici titul zemského vicepresidenta, kdežto pro techniky byl vynalezen titul zemského přednosty pro technickou službu. To ovšem nevystihuje služební hodnost nejvyššího technického úředníka v zemi a podkopává to jeho autoritu. Senát Národního shromáždění při projednávání státního rozpočtu v prosinci 1936 usnesl se na resoluci, aby vláda tuto nesrovnalost odstranila. Je hodno politování, že několik vlivných právníků sabotuje tuto vůli Národního shromáždění a brání zrovnoprávnění všech kategorií úřednictva s vysokoškolským vzděláním. Jsou případy, že zemští šéfové technické služby jsou zejména v personálních věcech vyřazováni z rozhodování. V zemi Moravskoslezské nutí zemský president okresní výbory, aby okresní cestmistry, kteří byli přijati na základě veřejné soutěže s maturitou na vyšších školách průmyslových, přeřadily do nižší služební třídy, odpovídající toliko vzdělání ze školy měšťanské. Při tom si zemský úřad nesprávně vykládá § 212 platového zákona. Není divu, že tento postup přináší mravní i hmotné škody a že vyvolává chaos a právní nejistotu. V ministerstvech připadá na jednoho odborového přednostu-technika dvakráte tolik zaměstnanců jako na odborového přednostu-právníka, ač technická práce je mnohem odpovědnější a namáhavější. Komerční inženýři nejsou ve státních úřadech takřka vůbec známi a přijímáni a jejich místa zaujímají lidé bez náležité kvalifikace. Uvádím na př. poštovní správu, která je podnikem komerčně-dopravním a technickým, avšak nezaměstnává ani jediného komerčního inženýra a ani jediným presidentem nebo vicepresidentem ředitelství pošt a telegrafů není technik.

Zcela jinak to vypadá ve státech jiných. Tak ve Švýcarsku gen. ředitelem pošt a telegrafů jest inženýr. Podobně je tomu v Maďarsku, Polsku, Portugalsku a Belgii. V Německu je státním tajemníkem pro veškerou službu telegrafní, telefonní a radio-elektrickou inženýr. V Paříži vedou inženýři ředitelství zřízená samostatně pro telefon, podmořské kabely, dálkovou telefonii a bezdrátovou telegrafii. V Rakousku presidentem ředitelství telefonů a telegrafů je technik. Jediná Československá republika se drží úzkostlivě zvyklostí převzatých z rozpadlého Rakousko-Uherska a brání se žádoucím reformám. Po státním převratě byli technikové pověřeni službou obchodních atašé u našich zahraničních úřadů. Na př. v Americe byl to dr inž. Stanislav Špaček. Jeden vynikající průmyslník se o něm vyjádřil, že to byl náš nejlepší obchodní zástupce. Překvapilo proto jeho přeložení do ministerstva veřejných prací, jakož i to, že technikové do zahraniční služby nebyli již přijímáni. Teprve v poslední době se poměry zlepšily a do komerční služby zahraniční přijímají se zase inženýři, kteří se znamenitě osvědčují, jak jsem se nedávno přesvědčil na př. v Bělehradě.

Odstrkování odborníků odnáší ovšem náš hospodářský život, státní pokladna a statisíce nezaměstnaných rodin. Nezřídka přichází v sázku i dobrá pověst našeho státu. Dokladem toho je naše účast na světové výstavě v Paříži. Každý by považoval za samozřejmé, že správou výstavby našeho pavilonu bude pověřen technicky zdatný odborník. To by však patrně odporovalo ustáleným zvykům a asi proto se tato významná funkce svěřila právníkovi. S jakým úspěchem, o tom přináší agrární "Večer" dne 22. června t. r. článek pod nadpisem: "Poněvadž nerozumí výstavě, organisuje československý pavilon v Paříži" (ukazuje časopis "Večer"). Myslím, že už sám nadpis článku dobře vystihuje skutečnost vrcholící téměř v naší blamáž a že není k tomu potřebí žádného komentáře. Naši pařížští vystavovatelé vypravují o tom věci, působící přímo trapně.

Ani ministerstvo nár. obrany si nepočíná správně. V moderní době válka i obrana státu a jeho občanů je věcí čistě technickou. Vyhrává a bude vyhrávati vždycky technicky vyspělejší a připravenější. A přece ministerstvo nár. obrany místo toho, aby důležitá místa technického významu obsazovala techniky, tato místa ruší. Tak r. 1934 zrušila vojenskou inženýrskou kolej založenou r. 1924. Zrušila také systemisovaná místa důstojníků-inženýrů u dělostřelectva a letectva. (Předsednictví převzal místopředseda Donát.)

Dobře obstarávaná obrana státu vyžaduje zdatného technického štábu, v němž by byli nejschopnější praktičtí technikové státní i civilní. Tento štáb by měl býti nejdůležitějším spolurozhodujícím nebo aspoň poradním orgánem generálního štábu branné moci.

Civilní protileteckou obranu mají říditi jenom význační technikové. Stala se nesporně chyba, jestliže ve státní správě i ve správě autonomní byli organisací a vedením civilní protiletecké obrany pověření právníci a nikoliv technikové. V případě války by na podobné opatření lehce doplatilo tisíce občanů.

Při systemisaci i resystemisaci se nejhůře měří technikům. Nejsou vzácné případy, kdy 50letý vysokoškolský technik je teprve komisařem nebo vrchním komisařem, zatím co jeho kolegové právníci stejně staří a se stejnou služební dobou jsou vrchními rady a ministerskými rady.

Další příčina, která středoškolské studenty zrazuje od studia na technikách, je dlouhé a drahé studium a nedostatek zákonité ochrany civilních techniků. Studium technické je ze všech odborů vysokoškolských nejtěžší a nejdelší. Ani nejpilnější posluchači nestačí složiti zkoušky v předepsané době. Skutečná studijní doba trvá průměrně o 50 % déle, než stanoví studijní program. Studium by se mělo usnadniti a zreformovati. Předně technik je přetížen kreslením, což by se dalo zjednodušiti. Má-li na př. vypracovati most o několika stejných polích, stačilo by, aby vypracoval detailně pole jedno a ostatní aby načrtl v tužce. Speciální vědy, jako matematika a deskriptivní geometrie by se měly požadovati spíše encyklopedicky a podrobně jen od těch, kteří se věnuji speciálnímu studiu v důsledku svého budoucího povolání, stejně jako je tomu u právníků a lékařů. Na technikách je příliš mnoho odborů, což působí potíže také ve vyměřování rozsahu oprávnění civilních techniků. Jednotlivé odbory do sebe hluboce zapadají. Dřívější stav s méně odbory byl pro civilní techniky ideálnějším. Obtíže z toho vyplývající projevují se zřetelně při projednávání osnovy unifikačního zákona o civilních inženýrech. Tuto záležitost bude třeba vyřešiti s klidem, spravedlivě a nestranně. Právem vyvolává rozhořčení, jestliže vysokoškolský civilní technik na Slovensku není oprávněn prováděti stavby, jestliže si neopatří koncesi pro živnost stavitelskou. Tyto potíže se v historických zemích nevyskytují a nepostihují také žádný jiný vysokoškolský odbor. Požadavek zeměměřičských inženýrů, aby zeměměřičské studium bylo prodlouženo ze 6 na 8 semestrů, je plně oprávněný a kvituji s díkem, že pan ministr školství dr Franke projevil pro něj plné porozumění. Práce zeměměřičských inženýrů tvoří základ právní jistoty občanů. Dobrý katastr daně pozemkové a spolehlivé mapy tvoří základ spořádaného státu. Doporučuje se, aby studium zeměměřičské bylo prohloubeno o důkladnější znalosti z geologie a půdoznalství.

Je však také třeba reformy studia středoškolského. Slovensko má pouze 3 reálky, které budou především techniku v Košicích zásobovati posluchači. To jest ovšem málo. Bylo by účelné, aby studijní doba na reálkách se prodloužila ze 7 na 8 roků a aby do studijní látky byla zařazena logika a psychologie. Ostatní střední školy nevyhovují a nevychovávají dorost pro technické školy. Znalosti maturantů z matematiky a deskriptivní geometrie nejsou dostačující, což platí zejména o reálném gymnasiu. Bylo by účelné, zavésti pouze dva typy středních škol, jak tomu bylo dříve, s moderním vyučovacím programem.

Zavedením národního hospodářství do středních škol byl učiněn velmi šťastný začátek.

Školou, která po stránce technicko-odborné vychovává nejlepší dorost pro vysoké školy technické, je průmyslovka. Není však spravedlivé, jestliže absolventi škol průmyslových, pokud nematurovali s vyznamenáním, jsou nuceni skládati doplňovací zkoušky při vstupu na techniku. Vím z vlastní zkušenosti, že absolventi škol průmyslových v technických předmětech vynikají nad jiné posluchače a že konají vysokoškolská studia technická s velmi dobrým prospěchem. Ministerstvo školství mělo by tuto křivdu působenou absolventům škol průmyslových odstraniti.

Obtížnost technického studia vysvítá nejlépe z toho, že nejméně 40 % zapsaných posluchačů vůbec nedostuduje. Vysoké školy technické nejsou také náležitě vybaveny po stránce osobní a věcné. Nedostatek profesorů a asistentů, neobsazování stolic působí velmi škodlivě. Profesura meteorologie není na př. na technikách vůbec systemisována, ač je to jeden z důležitých předmětů moderní techniky. Porovnáme-li nádhernou budovu právnické fakulty, kterou navštěvuje jen menší zlomek studentstva, s bídným umístěním většiny fakult technických, v nichž posluchači ztráví 4 až 6 let, uznáme, že je třeba nápravy. Výstavba účelných poslucháren a laboratoří technických pokračuje velmi zdlouhavě. Dokladem toho je projektovaná stavba budovy pro architekturu v Brně, která se nemůže dostati z kanceláří ministerstva financí.

V obchodě, v dopravě a obraně státu hraje nejvýznačnější roli letectví. Baťa ve své knize "Budujeme stát" zdůrazňuje potřebu 20.000 pilotů jen pro obchodní účely. Ač jsme jedním z nejpokročilejších evropských států, přece nemáme dosud pro letectví ani na jedné vysoké škole technické zřízen příslušný odbor. Bylo by naléhavě žádoucí, aby kromě Prahy alespoň v Brně na technice nesoucí jméno presidenta dr. Edvarda Beneše, který je známým propagátorem letectví obchodního i obranného, byla zřízena úplná a dobře vybavená stolice pro letectví. Proslýchá se, že uskutečnění tohoto projektu brzdí úřad, který by zejména v zájmu obrany státu měl míti na věci největší zájem. Avšak ani naše podniky dřevařské ničeho pro letectví nepodnikají. Máme ohromné lesy, avšak lesní závody nejsou s to zpracovati odborně smrkové a jasanové dříví, potřebné pro výrobu letadel.

Letectví by se vedle automobilismu mělo vyučovati už důkladně na obchodních a průmyslových školách. Ve všech školách by se měla mládež seznamovati s moderní technikou. Položka 70.000 Kč, kterou má ministerstvo školství ve svém rozpočtu na letecké kursy, je naprosto nepostačující.

Nemáme také celostátních, dobře vybavených studijních ústavů a laboratoří. Máme sice asi 12 laboratoří při vysokých školách, dobře vedených, avšak státem naprosto nedostatečně podporovaných. Tyto laboratoře by se mohly ovšem zdokonalovati také ze soukromých prostředků, kdyby do toho nevhodně nezasahovalo ministerstvo financí a nejvyšší kontrolní úřad. Průmyslové podniky předčí tu státní správu a vypomáhají si samy. Tak na př. Baťa má pro zaškolení svých zaměstnanců skvěle vybudované laboratoře a studijní ústavy a dílny v takovém měřítku, že se s nimi státní správa nemůže rovnati. Zbrojovka v Brně pořídila si učňovskou školu na výchovu svého dorostu. Odborně vedené podniky zavedly psychotechnické zkoušky pro svoje zaměstnance. Je veliká škoda, že v době krise odborné školy, zejména průmyslové, nezřizovaly zimní kursy pro převýchovu odborného dělnictva. Stát propásl tu vhodnou příležitost k veliké škodě obyvatelstva i průmyslu.

Soukromý průmysl jiných států dává na veřejné výzkumné ústavy veliké příspěvky. Československý průmysl ani v době své nejlepší konjunktury na podobné účely nepamatuje.

Nezbytným doplňkem studia posluchačů technik tvoří odborné exkurse. Naše školská správa nemá však už po několik let jediné položky rozpočtové pro tyto účely, ačkoliv školství jiné jest po této stránce dobře finančně dotováno.

Na podporu vydávání vědeckých spisů mají university v rozpočtu 200.000 Kč, techniky však jenom 100.000 Kč. V ministerstvu školství a nár. osvěty jsou odbory pro školství národní, střední, obchodní i pro účely osvětové a pro university obstarávány speciálními odborníky. Vysoké školy technické této výhody nemají. Ministerstvo má také nedostatek technických úředníků. Dříve jich bývalo 6, nyní jsou tam jenom 3. Z toho je patrno, že v ministerstvu školství a nár. osvěty je málo úřednictva, které potřebám technického školství rozumí a má o ně zájem.

A nyní si položme otázku: Mají technikové vyhlídky do budoucnosti? Každý, kdo sleduje technicko-hospodářský vývoj světa, přisvědčí, že mají. Československá republika není dosud dobudována komunikačně ani hospodářsky. Na reorganisaci a zdokonalení čekají železnice, silnice, regulace řek s vodními cestami a aerolinie s úpravou letišť. Nevybudovaná doprava vede k hospodářské slabosti, vyvolává snahy autonomně-separatistické a politickou nejednotnost. Je veliká škoda, že pro veškeru dopravu nemáme jednotného vrcholného dopravního úřadu.

Úpravy katastrálních map, komasace a meliorace půdy zvláště na Slovensku jsou naléhavé, avšak nelze je prováděti ve větším rozsahu pro naprostý nedostatek odborných sil. Není dostatek techniků ani k dozoru nad stavbami prováděných silnic. Naše řeky čekají na své zužitkování k účelům elektrisačním a zavodňovacím. Slovensko čeká na využití nerostného bohatství. Potřebujeme vybudovati syntetický průmysl: umělý textil, hedvábí, kaučuk, hliník, dusík a pohonné látky motorické. Jak viděti, čeká na techniky práce dost a inženýři, kteří vyjdou z Košic, nemusí se strachovati o svoji budoucnost, budou-li ovšem zdatnými odborníky.

Ministerstvo školství odůvodnilo zřízení techniky v Košicích velmi pečlivě sebranými statistickými daty. Podle nich nedá se očekávati přílišný nával na novou techniku. Je proto zcela rozumné, že se jednotlivé odbory budují postupně. Je také rozumné, že v Košicích bude zahájeno vyučování teprve za rok. Veřejnost si musí uvědomiti, že ke vzdělání vysokoškolského studentstva nestačí jen profesoři a přednášky, nýbrž že je k tomu potřebí mnohem více: účelných poslucháren, rýsoven a laboratoří, dobrých knihoven, čítáren, kulturního prostředí a možnosti prakticky viděti kolem sebe to, čemu se učí ve škole. Je také žádoucí, aby bylo náležitě pamatováno na studenty nemajetné. Jak profesoři, tak i technikové v Košicích budou míti po každé stránce daleko horší podmínky studijní nežli jejich kolegové v Praze a Brně. Pro ministerstvo školství bude roční doba do zahájení vyučování dobou nejpilnější a nejodpovědnější práce. Vláda je povinna vybudovati techniku v Košicích v době co nejkratší tak dokonale, aby její absolventi nezůstali v ničem pozadu za svými kolegy z jiných škol. Vysoká škola technická má nejen vychovávati praktické inženýry, nýbrž také vědecké pracovníky. Bude proto nutno vybrati za profesory do Košic osoby nejlepší z nejlepších. Bylo by neštěstím, kdyby v tomto směru měly se uplatňovati politické vlivy. V praktickém životě rozhodují jenom odborné schopnosti, žádné jiné ohledy. Toto pravidlo platí pro techniky nejvyšší měrou. Má-li se prakticky projeviti jednota Čechů a Slováků, pak by nebyl zdravý ani školský separatismus. Bude proto správné, jestliže vychodí Slováci několik semestrů v historických zemích a obráceně studenti z Čech a ze země Moravskoslezské měli by studovati také na Slovensku. Tuto výměnu bude třeba podporovati dostatečným počtem stipendií pro české studenty v Košicích i Bratislavě a pro Slováky v Brně a Praze.