Vláda by měla vytvořiti zvláštní školskou komisi sestávající ze zástupců škol a z representantů života hospodářského, která by se scházela aspoň jednou do roka a usnášela se na školských reformách na základě praktických zkušeností.

Rok 1937, v němž Národní shromáždění zákonem zřizuje techniku v Košicích, jest historicky významným rokem v technickém světě. Oslavujeme stoleté jubileum telegrafu, který r. 1837 vynalezl Morse. Před 60ti lety, r. 1877 vynalezl Graham Bell telefon a Edison fonograf. Před 40ti lety, r. 1897, konal Marconi první pokusy s bezdrátovým přenášením elektrické energie. V témže roce byl sestaven Dieselův motor. R. 1887, tedy před 50ti lety, sestrojil Daimler první auto. Tato jubilea budou pro techniku v Košicích zajisté pobídkou k intensivní práci.

Veliký přítel techniků, pan president republiky dr Edvard Beneš při své promoci v Brně dne 16. března 1937 mezi jiným pravil: "Vidím v duchu náš stát a národ za 50 až 100 let. Představuji si, že vytvoříme ze své republiky pomocí moderní techniky jeden z nejkrásnějších koutů světa, kus malého ráje. Města s moderními komunikacemi a zdravým bydlením, se zahradními čtvrtěmi, venkov na výši moderních potřeb zdravotních, spojen bezvadnými komunikacemi se všemi nutnými moderními vymoženostmi; hory, lesy, přírodní krásy přístupné, ale právě i moderní technikou uchráněné. Blahobyt materiální a duchovní bude tu aplikací moderní techniky postupně v duchu sociální spravedlnosti tak zdokonalován a rozšiřován, že náš stát bude moci býti kladen za vzor moderního demokratického státu, v němž moderní technika je skutečně užívána v duchu opravdové sociální služby a pomáhá politikům, sociálním pracovníkům a myslitelům vytvářeti nového člověka a novou kulturu budoucnosti, sociálně i národnostně spravedlivou, opravdu evropskou a světovou. - Tak náš technik a inženýr bude řešiti dilema moderní techniky."

To jsou nejen povzbudivá prorocká slova, ale i uskutečnitelné myšlenky našeho milovaného pana presidenta republiky, slova, za která jsme mu všichni upřímně vděčni a která zejména nás techniky zavazují k práci ještě houževnatější než dosud, aby se Československá republika stala skutečným rájem i pro ty nejchudší její občany a aby byla zářivým příkladem ostatnímu světu.

Strana národně-socialistická vítá co nejsrdečněji novou techniku v Košicích a přeje si upřímně, aby svou životností a svými odborně dobře vyzbrojenými absolventy přispěla co nejvydatněji ke splnění národního a státního úkolu, tak jak jej naznačil pan president republiky dr Edvard Beneš. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen, dr Pajor.

Sen. dr Pajor (maďarsky): Veľavážený senát!

Osnova zákona o vysokom technickom učelišti v Košiciach neznamená podľa vývodov pána zpravodajcu iba plnenie záväzku, ktorým bola republika dlžná východným častiam štátu od doby prevratu, ale je i dôkazom, že vláda sa chce starať o kultúrne a hospodárske záujmy Slovenska a Podkarpatskej Rusi.

Toto odôvodnenie je príliš zdvorilé a chce zakrývať dosavádne seriové opomenutia vlády. Slovensko malo pred prevratom značný počet vysokých škôl. Z nich zanikly: 200 rokov stará vysoká škola banícka, hutnícka a lesnícka v Banskej Štiavnici, právnické akademie v Košiciach a Prešove, zemedelská akademia v Košiciach však bola zmenená v zemedelskú školu napriek tomu, že mesto Košice venovalo statok vo výmere 350 jutár výslovne na účely maďarskej vysokej školy zemedelskej.

A teraz konečne, keď vláda po nespočetných prosbách, sťažnostiach, memorandách a tiež neprestajných urgenciách našich zákonodarcov dáva po uplynutí 20 rokov iba okyptenú vysokú školu, je jasné, že nedáva ani to, čo Slovensko malo už od storočí, a je tedy skutkom, že touto okyptenou vysokou školou vyrovnáva vláda len z veľmi nepatrnej časti svoj dlh, ktorý má voči kultúre Slovenska od doby prevratu.

Prekvapuje, že vláda i strany koaličné zamietly návrh najväčšej strany slovenskej, aby v názve vysokej školy bol prídomok "slovenská" a aby jej vyučovací jazyk bol výslovne slovenský, a ešte viac prekvapuje, že poslanci zo Slovenska, patriaci k stranám koaličným, ktorí sa pred ľudom vychlubujú, že sú jedinými ochráncamí záujmov slovenských, hlasovali proti tomu návrhu, čím dokázali, že sú asistentmi a vlečkonosmi šovinistického nacionalizmu českého. Snadno pochopíme, že za takýchto okolností práve tá slovenská strana, ktorá po dlhé roky bojovala najviac za techniku, postavila sa proti návrhu zákona, lebo tento návrh uráža ju v národnom sebavedomí a nesplňuje jej oprávnené národné požiadavky.

V tom veľa osočovanom monarchistickom Rakúsku bola zvláštna česká univerzita. Prečo by nemohla byť v demokratickej republike univerzita výslovne slovenská, keďže je tu slovenský národ, slovenská krajina, slovenská administratíva a slovenská kultúra?

Je povinnosťou každého národa, aby svoju kultúru pestoval a zveľaďoval a svoje kultúrne práva požadoval. A práve preto naša strana nestavia sa zásadne proti tomu, aby Slováci dostali svoju techniku, musíme však protestovať proti tomu, aby táto vysoká škola stala sa istým ďalším prostriedkom a parenišťom fanatického českeho nacionalizmu.

Naším stále prizvukovaným stanoviskom je, aby každej národnosti bolo dané všetko, čo jej právom i mravne prináleží; a pojednávame-li už o kultúrnej ustanovizni, ktorá má byť zriadená v Košiciach, tu si pokladám za povinnosť poukázať na kultúrne krivdy spáchané na maďarskom obyvatelstve nielen mesta Košíc, ale celého východného Slovenska, zvlášte na situáciu maďarského gymnázia košického, ktorá vzrastá už vo verejný škandál.

Mali sme už niekoľkokrát príležitosť prejednať túto vec dôkladne s príslušnými vládnymi funkcionármi. Bolo nám i sľúbené, že pokiaľ mesto Košice bude ochotné priniesť istú obeť, tu vláda odpomôže dnešnému, 19 rokov trvajúcemu nemožnému umiesteniu maďarského gymnázia a postaví pre 800 maďarských detí vhodnú školu.

Valné shromaždenie mesta Košíc odhlasovalo pre slovenské a maďarské gymnáziá, ktoré majú byť súčasne vybudované, stavebný pozemok zdarma a 1,000.000 Kč, a keď už mal byť plán realizovaný, tu vláda chcela najprv a jedine vybudovať gymnázium slovenské a výstavbu gymnázia maďarského chcela odložiť na dobu neskoršiu. Následkom tohoto prejavu vlády mestská rada vyslovila, že stojí na podklade usnesenia valného shromaždenia, trvá na zriadení gymnázia maďarského a praje si, aby vláda svoj sľub splnila. Prv však, než mohlo valné shromaždenie mesta toto usnesenie mestskej rady odhlasovať, bol zastupiteľský sbor bez akýchkoľvek zákonných dôvodov rozpustený a v čelo mesta bol menovaný vládny komisár.

Vieme, že tento nenadály obrat v rozhodnutí vlády vyvolaly zprávy nižších školských úradov toho obsahu, že vraj vybudovať gymnázium maďarské je zbytočné, lebo že za niekoľko rokov maďarského gymnázia nebude treba vzhľadom na trvalý a silný úbytok maďarského obyvateľstva mesta.

Je zrejmé, že i toto bolo príčinou rozpustenia zastupitelského sboru a vypísania nových volieb ako aj toho prudkého útoku, ktorým 6 krajinských československých strán a týmito zorganizovaných 14 rôznych menších hospodárskych skupín či sjednotení zamýšľalo za nápadnej podpory administratívnych úradov roztriediť šiky Maďarov a zoslabiť ich silu.

Avšak Maďari v meste ukázali, že sú ukáznení, sebavedomí a hrdí, že na sľuby nič nedajú a že sa len na svoje sily spoliehajú. Dôsledok bol ten, že naša sjednotená strana obdržala 28 % všetkých hlasov. Odhadneme-li na 22 % ostatné maďarské obyvateľstvo, ktoré je v iných politických stranách, tu je nesporné, že obyvateľstvo maďarskej národnosti v Košiciach činí prinajmenšom 50 % všetkého obyvateľstva, napriek tomu, že úradne je vykázané len 18 %. (Sen. Šelmec: Ty, Mikuláš, čo hovoríš, sám tomu neveríš!) Som presvedčený, a i ty si presvedčený o tom, že je to svätá pravda. Vieš veľmi dobre, že to je pravda, a nie to, čo vy povedáte.

Chce-li získať vláda z najbližšieho sčítania ľudu správnu a spravedlivú štatistiku národnostnú, chce-li sa vyhnúť tým nemožným a opätovne dokázaným diferenciám (Sen. Šelmec: 13 % Židov a 5 % Maďarov! To je 18 % menšiny!) Ale i tí sú Maďari. Koniec koncov je pravda, že v Košiciach je 50 % Maďarov.

Jestliže tedy vláda chce z blížiaceho sa sčítania ľudu získať správnu a spravedlivú štatistiku národnostnú, nech zruší sčítací systém zavedený na Slovensku a Podkarpatskej Rusi a vykonávaný úradnými komisármi, kde dáta nepotvrdzujú sa podpisami obyvateľstva, a nech zavedie i u nás sčítací systém predpísaný v krajinách historických, kde obyvateľstvo samo vyplní a podpisuje sčítacie hárky.

Systém sčítania ľudu na Slovensku je tiež jedným dôkazom, že v našich veľa hlásaných demokratických poriadkoch je mnoho samovoľných ustanovení, že nevládne ústava a zákon, lež administratíva, ktorá sa domnieva, že tým zachráni štát vo vážnej situácii, uznávanej i odpovednými činiteľmi.

Veľkou a bolestnou našou kultúrnou krivdou je zrušenie maďarského katolíckeho gymnázia v Leviciach a jeho použitie k účelom gymnázia československého. Napriek tomu, že maďarská menšina, správne: väčšina činí v Leviciach 41 %, v okrese levickom 28 %, v súsednom okrese želiezovskom 80 %, v okrese parkanskom 82 %, a že maďarské obyvateľstvo, ktoré počíta v týchto okresoch bezmála 80.000 duší, nemá jedinej maďarskej strednej školy, vláda napriek nespočetným žiadostiam, memorandám a deputáciám ani do dneska neobnovila zrušené maďarské gymnázium a nevyhovela tejto naozaj oprávnenej spravedlivej žiadosti mesta Levíc.

O spravedlivé podporovanie maďarských menzí, o spravedlivé rozdelenie študijných štipendií márne žiadame, ba ani úroky maďarských základín nedostávajú študenti maďarskí.

Nemôžem zamlčať ani to, ako sa chová vláda voči maďarskému divadelníctvu. Je na Slovensku jeden maďarský divadelnícky spolok úradne uznaný a pôsobiaci na základe stanov úradne schválených, ktorý je síce úradom pozývaný na oficiálne ankety, ale vo väčšine prípadov disponuje úrad proti rozhodnutiam a dobrozdaniam spolku.

Je nespravedlivé, jestliže na pr. v Bratislave je maďarská divadelná sezóna povolená iba v mesiaci júni a i z tejto odobral slovenský divadelný riaditeľ s úradným povolením 4 dni pre pražskú kabaretnú spoločnosť Voskovec-Werich.

Musíme protestovať proti zamýšľanému skráteniu maďarskej divadelnej sezóny v Košiciach i Bratislave. Žiadame, aby v mestách s maďarskými kultúrnymi spolkami, na pr. v Nitre, Spišskej Novej Vsi a Prešove, bolo povolené hrať maďarské divadlo. Úspechy maďarských diletantných predstavení, poriadaných v týchto mestách, sú dostatočným dôkazom toho, že máme naše maďarské kultúrne nároky. Jestliže jiddišské a ukrajinské divadelné spoločnosti môžu hrať kdekoľvek, kde takéto obecenstvo je, prečo nie je to dovolené divadelným spoločnostiam maďarským? Žiadame, aby štátna divadelná subvencia 3,500.000 Kč bola spravedlive rozdelená v pomere národností a aby odstránená bola kriklavá nespravedlivosť, že dve maďarské divadelné spoločnosti na Slovensku a jedna v Podkarpatskej Rusi dostávajú úhrnom len 30.000 Kč.

Pred nedávnom boly predložené zákonodarstvu dve osnovy zákonov o konštitucionálnej úprave spravedlivého rozdelenia divadelného fondu, založeného z určitej kvóty prijmov z radia. Vládna správa obidve osnovy proste sabotuje len preto, aby nebola viazaná predpisami a aby mohla určiť subvencie samovoľne. Takéto opatrenia sú vhodné k tomu, aby maďarské obecenstvo, ktoré tvorí značnú časť návštevníkov divadelních predstavení slovenských, bojkotovalo divadlá slovenské.

Z preveľa kultúrnych krívd, páchaných na Maďaroch, musím vyzdvihnúť ešte tú, že maďarská katedra na univerzite ešte ani dosiaľ nie je obsadená. Nevidíme, že by vláda chcela v praxi uskutočniť posledný prejav predsedu vlády, dľa ktorého národná dôstojnosť vyžaduje si vzájomnú úctu národností a rovnaké, spravedlivé nakladanie s nimi. Dovoľte, aby som vyzval pozornosť vlády a našich úradov na učenie pána prezidenta Osloboditeľa Masaryka, že národ žije večne, že národ je podstatou a štát je len formou, udržovanou spravedlivým vládnutím.

Sebavedomé a národne prebudilé maďarstvo nemožno zaslepiť tým, že pán predseda vlády zúčastní sa položenia základného kameňa pomníka Jókaiho a že tam hovorí o zásade rovnosti a spravedlivosti, ba k usneseniu o obnovení pomníka Petöfiho blahopraje bratislavskému starostovi a v jeho osobe tej československej väčšine zastupiteľstva, ktorá len pred niekoľko mesiacmi dala z priečelia bratislavského divadla odstrániť sochy Katonu, Vörösmarthyho a Liszta.

Rovnosť a spravedlivosť v demokratickej republike je záväzná vždycky a nie len vtedy, keď jej hlásanie činia oportúnnym zmenené a vážné vnútropolitické a hospodárske pomery, hlavne zahraničnopolitické nesnádze, pocuchaný prestíž kolektívnej bezpečnosti a najnovšie stanovisko veľmocí.

Dôvodová zpráva k osnove zákona o technickom učelišti zdôrazňuje, že zriadením techniky chce sa vláda postarať tiež o hospodárske záujmy Slovenska. Mal som niekoľkokrát príležitosť poukázať s tohoto miesta na to, že vládna správa podporovaním priemyslu českého a stálym zanedbávaním priemyslu slovenského učinila zo Slovenska hospodársky cintorín. Tejto smutnej situácie neodpomôže technika sama, hlavne nie, ak nebude výslovne slovenská. Mali sme zdravý priemysel a čulý obchod. Jestliže vláda tieto reštauruje a príslušne podoprie, len vtedy bude môcť povedať, že sa stará o hospodárske záujmy Slovenska.

Koľko škôd zapríčinilo usmernené hospodárstvo hospodárskym pomerom, priemyslu a obchodu Slovenska, o tom sa nespočetnekrát vyslovily rôzne hospodárske, priemyselné a obchodné korporácie.

Tentokrát chcem vládu upozorniť len na to, že československá obilná spoločnosť, utvorená vo forme akciovej spoločnosti, právne nejestvuje. Nehľadiac na to, že naše nezávislé súdy niekoľkokrát vyslovily, že vládne opatrenia, učinené na základe zmocňovacieho zákona, odporujú ústavnej listine a sú v dôsledku toho neplatné a tedy i zákonitosť zmocnenia k ustaveniu obilnej spoločnosti je pochybná - žiadosť, ktorú podali páni dr Feierabend, dr Trčka, inž. Holan, Lustig a Elbl u pražského obchodného krajského súdu dňa 23. apríla 1935 č. Fo 94/35, o firemný zápis obilnej spoločnosti, bola z formálnych dôvodov zamietnutá, spoločnosť ešte ani dnes nie je zapísaná, nikto nemá oprávnenie firmu podpisovať a tedy má sa za to, že spoločnosť i podľa tuná platného rakúského i podľa uhorského obchodného zákona platného na Slovensku právne nejestvuje.

Následkom toho nariadenia vydané obilnou spoločnosťou sú neplatné, všetky jej opatrenia sú zmätočné, srážky z cien sú nezákonné a tedy bolo by odôvodnené, keby vláda učinila súrné opatrenie, aby dosavádne nezákonné srážky z cien boly gazdom bez odkladu vrátené: (Sen. Šelmec: Tak ich budú platiť zasa len Maďarom, lebo monopol Slovákom nepomohol, nemajú pšenice!) I Slováci nech dostanú zpäť, čo im bolo srazené.

Keďže vláda nesanuje kultúrne krivdy Maďarov a neuspokojuje ich kutúrne nároky, ako by mala činiť na základe neprestajne hlásanej demokratickej rovnosti a spravedlivosti a vo smysle § 132 ústavnej listiny - nechovajú naše sjednotené strany dôveru voči vláde a preto osnovu v mene svojom i v mene svojej strany neprijímam. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. sen. Juriga. Dávám mu slovo.

Sen. Juriga: Slávny senát!

K vládnemu návrhu zákona o zriadení vysokej školy technickej v Košiciach dovoľujem si učiniť v mene klubu senátorov slovenskej ľudovej strany Hlinkovej toto prehlásenie: Osnova nevyhovuje slovenským potrebám nielen že nezriaďuje, ale ani nezaručuje úplné vybudovanie techniky na Slovensku. Nevyhovuje osnova ani po stránke národnej, keďže vyučovacím jazykom určuje českoslovenčinu. Slovenská ľudová strana Hlinkova trpko znáša, že kým na vysokej škole banskej v Příbrami podľa vládneho nariadenia zo dňa 5. augusta 1919 je vyučovacím a úradným jazykom reč česká, v Prahe je české vysoké učenie, v Brne česká vysoká škola, v Prahe nemecká vysoká škola a v Brne tiež nemecká vysoká škola, osnovou odopiera sa rovnoprávnosť jazyka slovenského, ba ani nepripúšťa sa pomenovanie vysokej školy technickej v Košiciach za techniku slovenskú.

Pre nedostatočnú výbavu tejto techniky a slovenský cit hlboko urážajúce stanovisko jej voči jazyku slovenskému slovenská ľudová strana Hlinkova za osnovu hlasovať nemôže. (Potlesk senátorů slovenské strany ľudové.)

Místopředseda Donát (zvoní): Byl mně podán resoluční návrh pp. sen. Šelmeca a dr Bačinského.

Žádám, aby byl přečten.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte): Rezolučný návrh sen. Šelmeca a dr Bačinského:

Slávny senát, ráč sa usniesť na tejto rezolúcii:

1. Vláda sa vyzýva, aby s urýchlením novelizovala zákon o civilných inženieroch a rozšírila jeho platnosť na celé územie Slovenska a Podkarpatskej Rusi.

2. Vláda sa poveruje, aby sytemizáciu štátnej služby stavebnej na Slovensku a Podkarpatskej Rusi upravila podľa vzoru systemizácie tejto služby v západných zemiach republiky.

Místopředseda Donát (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru kulturního p. sen. Nentvichovi.

Zpravodaj sen. Nentvich: Vážení pánové! Divím se panu kol. dr Brassovi, který s počátku své řeči zdůraznil, že německý národ přeje každému národu a každému zlomku národa všeho toho, co ke svému kulturnímu vývoji potřebuje, a motivuje tím, že také přeje Slovákům zřízení této vysoké školy na Slovensku, jako by Slováci byli zvláštním národem vedle Čechů. To je stanovisko, které se značně blíží stanovisku ľudové strany Hlinkovy, která nechce přiznati, že národ československý jest jediným národem a že jen osudový, dějinný vývoj způsobil, že jsou tu jisté rozdíly, snad také národnostní povahy, ale ne takové, aby mohli býti Češi a Slováci prohlášeni za dva různé národy.

Divím se tomu, když uznal pan kol. dr Brass potřebu vysoké školy technické jako nového zdroje kultury a hospodářských možností, že na konec prohlásil, že sudetsko-německá strana pro tuto školu hlasovati nemůže, poněvadž má jistou nedůvěru k ministerstvu školství, které prý se chová nepřátelsky k německému obyvatelstvu republiky. Chtěl bych se pana kol. dr Brasse jen zeptati, zdali skutečně tyto názory, které zde tlumočil, jsou také prováděny v praksi v Třetí říši. My jsme nedávno dostali zprávu o poměrech lužických Srbů. Je to zlomek národa, sice malého národa, ale má právě takový nárok na kulturní život a vývoj jako kterýkoli jiný. V Německu je velká menšina polská. Ani lužičtí Srbové ani Poláci nemají žádných škol.

Pan kol. Pajor zde zdůrazňoval, že maďarské školy v Košicích nejsou umístěny tak, jak by měly býti a že mají jisté nedostatky proti školám slovenským, a rovněž souhlasně s panem kol. dr Brassem prohlašoval nárok každého národa na kulturní možnost vzdělání. Pan dr Pajor měl by nám říci, kolik škol měli Slováci za maďarského režimu a kolik mají Maďaři za republiky. (Sen. dr Brass: Podle mírové smlouvy!) Mírová smlouva vám zaručuje plně nárok, který tu máte. Máte veškeré školy i odborné, kdežto Slováci neměli ani měšťanskou školu. Nemůžete si tedy naříkat, že by se vašim kulturním potřebám nevycházelo tak vstříc jako potřebám obyvatelstva československého.

Pan kol. dr Brass líčil křivdu, která prý je republikou páchána na německém obyvatelstvu také tím, že na německých vysokých školách je menší počet profesorů než na vysokých školách českých nebo nyní československých. Nedá se prostě mechanicky porovnávati poměr německého obyvatelstva a poměr slovanského obyvatelstva v republice. Nemůžeme říci, že Němci mají menší počet profesorů nebo profesorských stolic na svých vysokých školách než vysoké školy československé. Němců je 3 a ¹/₂ milionu, Čechů je téměř třikrát tolik. Má-li tedy býti ta statistika a zmíněné tvrzení objektivní, musí se trvati na tom, aby počet stolic profesorských na vysokých školách německých byl přirovnáván k počtu stolic na československých školách v poměru k počtu obyvatelstva.

Pan kol. dr Brass se dovolával národnostního klíče při rozdílení studijních a sociálních podpor pro studentstvo. I tu by se měl dovolávati národnostního klíče a přišel by k závěru, že ani zřízením této vysoké školy technické nedosáhne se ještě toho příznivého poměru, jaký mají dnes Němci při své menšině v poměru k stolicím na školách slovenských. Nedostatek platů zřízenců vysokých škol německých bohužel postihuje zrovna tak vysoké školy české jako německé. To je bolestná věc, která tlačí stejně nás jako vás, a nemůže to tedy býti důvodem pro prohlášení, že Němcům se měří měrou menší. Také nedostatek budov pro vysoké školy německé se vysvětluje nepřízní ministerstva školství a vůbec republiky k Němcům. Pan kol. Brass by měl jednou na zkoušku oběhnout po Praze a shledávat, kde všude je umístěna česká technika, a teprve by viděl, jaký je tu nedostatek vhodných budov také na straně vysokého školství českého. Chybějí prostředky nám a chybějí prostředky pro ukojení kulturních potřeb německých.

Projevuje-li ministerstvo školství snahu, aby jistými zásahy do dosavadní svobody vysokých škol učinilo přítrž tomu, aby akademické svobody vysokých škol nemohlo býti zneužíváno k rejdům politickým nebo k něčemu jinému než výhradně k vysokoškolskému studiu, myslím, že má k tomu úplné právo a nejen právo, nýbrž i povinnost zakročiti. Pan kolega mohl by si připomenouti některé incidenty, které se na vysokých školách staly a které se stanoviska studující mládeže vysokoškolské nelze považovati za správné.

Že také proti služebnímu a disciplinárnímu řádu, který ministerstvo hodlá zavésti na vysokých školách, ozývají se protesty i z menších měst, jak p. kol. Brass uvedl, jest přirozené. Jsem přesvědčen, že by tyto protesty nebyly a nevznikly, kdyby k nim nebyl dán záměrný popud právě z řad Sudetendeutschen Partei, která potřebuje dokazovat německému obyvatelstvu, že se mu neměří tak, jako se měří obyvatelstvu slovanskému, že je zde druhořadým národem, což ovšem pravda není.

Druzí řečníci projevili, až snad na stranu ľudovou, radost a potěšení z toho, že konečně slovenský požadavek na zřízení techniky dochází splnění. Není-li technika rázem vybudována, musíme býti vděčni tomu, že se dává příležitost, aby postupem doby podle možností finančních a jiných byla vybudována na školu úplnou, která by úplně vyhovovala kulturním a hospodářským potřebám na Slovensku. Jestliže ľudová strana ve svém prohlášení tvrdí, že je to útokem na slovenský lid, že je tam stanoven jazyk státní a ne jazyk slovenský, tedy myslím, že páni z ľudové strany by byli velmi na rozpacích, kdyby ministerstvo školství jim uložilo, aby mu opatřili do budoucího školního roku dostatečný počet kvalifikovaných vědeckých sil slovenských, které by byly schopny plniti úkoly, které vysoká škola svému profesorstvu ukládá. Byli by přivedeni do velmi trapné situace; je to snad přímo jakousi tragikou slovenských poslanců a senátorů ľudových, že v každém počinu vlády, který směřuje k dobru Slovenska a k mravnímu i hospodářskému povznesení, jeho lidu, musejí hledati nějaký jiný motiv, obyčejně nepřátelský, a nemají nikdy tolik objektivnosti a politické poctivosti a mravnosti, aby přiznali, že vláda pro Slovensko něco udělala, tolik za těch 20 roků, čím by se bylo Slovensko bez republiky nemohlo pochlubiti nevím za dobu jakou. (Hlasy: Vůbec nikdy!)

Myslím, že mluvím ze srdce všech objektivních členů tohoto slavného sboru, doporučuji-li, aby osnova o zřízení vysoké školy technické dr Milana Rastislava Štefánika v Košicích byla přijata tak, jak byla schválena poslaneckou sněmovnou. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Zpravodaj výboru rozpočtového p. sen Šelmec si nepřeje doslovu.

Prosím pány, aby zaujali místa. (Děje se.)

Senát je způsobilý se usnášeti.

Budeme hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou.

Jsou námitky? (Námitek nebylo.)

Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 473.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 54 jedn. řádu, že se má hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Táži se pánů zpravodajů - za výbor kulturní sen. Nentvicha, za výbor rozpočtový sen. Šelmece - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Nentvich: Slavný senáte! Navrhuji opravu tiskových chyb:

V §u 1, odst. 1 ve slovech "Dra Milana Rastislava Štefánika" má místo "Dra" státi "Dr".

V §u 2, odst. 2 stojí "inženier (Ing.)" a má správně býti v uvozovkách jen slovo "inženier", takže to bude zníti "inženier" (Ing.).

V §u 3, čís. 1 místo "inženierského" má správně státi "inženierskeho".

Místopředseda Donát (zvoní): Přeje si pan zpravodaj sen. Šelmec slova?

Zpravodaj sen. Šelmec: Nemám žiadnych zmen.

Místopředseda Donát (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, s uvedenými textovými změnami, nechť zvedne ruku (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové s uvedenými textovými změnami také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 473.

Kdo souhlasí s dvěma resolucemi výborů kulturního a rozpočtového a jednou resolucí výboru kulturního, otištěnými ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tyto se přijímají.

Kdo nyní souhlasí s resolučním návrhem sen. Šelmece a dr Bačinského, nechť zdvihne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tento resoluční návrh je přijat.

Přikročíme nyní k odst. 4 pořadu, nebude-li námitek. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Projednáme tudíž nyní odst. 4 pořadu, jímž je:

Budeme pokračovati v jednání, zahájeném v 83. schůzi senátu.

Ke slovu je přihlášen dále p. sen. Juran. Dávám mu slovo.

Sen. Juran: Vážený senáte!

Zpravodajové o projednávané osnově se vyslovili, že znamená pokrok. My ovšem v této osnově pokroku nevidíme, jediné snad v druhém odstavci §u 1, poněvadž první odstavec znamená trpění dosavadního stavu, t. zv. flikování. Proto nemůžeme býti tímto prvním odstavcem nadšeni.

Podle zákona č. 226/1922 bylo možno povoliti odchylky při zřizování nových tříd obecných a měšťanských škol do konce r. 1937. Předpokládalo se totiž, že tato lhůta stačí a že do této doby budou potřebné školy vystavěny. Ovšem nestalo se tak. Vláda předkládá proto návrh zákona na prodloužení této lhůty o 10 roků, t. j. do r. 1947. Tento odklad je odůvodňován nepříznivou finanční situací samosprávných svazků, přivoděnou hospodářskou krisí. Samospráva nebyla tedy s to úkol na ni vložený splniti. Jak je však možno se ztotožňovati s tvrzením, že hospodářská krise je za námi, že se situace den ze dne lepší? Faktem je, že určité zlepšení nastalo, že výroba byla oživena. Byla sice oživena hlavně v souvislosti s válečným zbrojením a bylo dosaženo určité prosperity, ale kdo na oživené výrobě vydělává? Jsou to především zbrojařské podniky a s nimi spřízněný průmysl. Podnikatelé zhodnotili svoje akcie o celé miliardy. Nedávno jsme sledovali bilance dvou podniků, Škodovky a Báňské a hutní společnosti. Tyto dva podniky vykazují 67 mil. Kč čistého zisku. Jsou to zisky, ovšem jenom přiznané, o kterých se akcionářům těchto podniků nikdy nezdálo. Na obraně státu se vydělávají stamiliony. Ale, vážený senáte, jaké zisky z toho plynou samosprávě? Jaké zisky z toho plynou dělnictvu? Majitelé výrobních prostředků, karteláři, unikají svým povinnostem nejen vůči státu, nýbrž také vůči obcím. Zákon č. 77 prospěl velkým podnikům, naproti tomu však samosprávě připravil úplnou finanční katastrofu. Co je pánům do toho, že obce nemají prostředků na vybudování potřebných škol a učeben? Pánové, zde se projevuje to pravé vlastenectví. Co je pánům kartelářům do toho, že děti národa Komenského se musí krčiti v různých soukromých nezdravých budovách? Koncem r. 1935 byl v obou komorách odhlasován zákon č. 233 o újezdních školách měšťanských. Byl odhlasován jednomyslně nejen stranami koaličními, nýbrž i oposičními. Hlasovali pro něj všichni poslanci a senátoři bez rozdílu politické příslušnosti. Jaký byl smysl tohoto zákona? Každé veřejné měšťanské škole přidělí se obvod, t. zv. přiškolené území, aby dětem v něm bydlícím a povinným docházkou do měšťanské školy bylo zajištěno přijetí. Obvody měšťanských škol upravují se tak, aby dětem bydlícím v obvodě byla usnadněna pravidelná docházka do měšťanských škol, při čemž bude dbáno, aby děti neměly do školy dále než 5 km.