Slávny senát! Ako každý rok, tak i tohoto roku bol nám predložený štátny rozpočet v poslednej chvíli. Stáva sa to vždy tak neskoro, že potom v pléne obmedzuje sa rečnícka lehota a rozpočtové výbory prejednávajú ho tempom rýchlikovým, aby sa nesiahlo na provizorium. Takéto rokovanie zaťažuje dôkladnú prípravu, čo je na úkor veci. Delegáti opozičných strán nemajú času na svedomité preštudovanie rozpočtu. Sú takto odkázaní na referát zpravodajca alebo na vývody - zástupcu toho ktorého rezortu. Odstrkovanie opiozície zo spolupráce je neparlamentné a tým menej demokratické. Delegáti koalovaných strán prejednávajú rozpočet vo výbore parlamentnej a úspornej komísie, majú teda možnosť nahliadnuť do najpodrobnejších detailov. Do pléna parlamentnej a úspornej komisie, kde je zastúpená i opozícia, predloha sa nedostala, pravdepodobne z toho dôvodu, aby návrhy, keď sú i rozumné a vecné, nemusely byť všimnuté. Ešte aj zprávy novín o zasadnutiach tejto komisie boly natoľko tlmené, že vážnejšie podrobnosti rozpočťu do verejnosti sa nedostaly.

Opoziční poslanci a senátori boli takto v rozpočtovom výbore postavení pred več hotovú, keďže tu vládna väčšina zmenu na rozpočte nepripustila.

Stojíme znova pred diktátom rozpočtu nad demokraciou. Iniciatíva parlamentu nie je prípustná, kontrolná činnosť znemožnená a spolupráca opozície vylúčená. Za takto prejednaný rozpočet slovenská ľudová strana Hlinkova ako strana opozičná oprávnene svaľuje celú zodpovednosť na koaličné strany a preto za rozpočet hlasovať nemôže.

V rozpočtovej debate lanskej dožadoval som sa finančného poriadku, totiž zákona, ktorý by určil smernice sostavenia rozpočtu, aby, jeho forma nebola nahodilá, závislá na vôli pána ministra financií alebo koalovaných strán, aby ďalej najvyšší účetný kontrolný úrad neostal bez normatívnych ustanovení a bola vláde poskytnutá možnosť na prevod virement - aj medzi skupinami. Podľa novinárskych zpráv vláda prisľúbila predložiť takúto osnovu parlamentu, ale pozdáva sa mi, že ostalo len pri sľube.

Nemôžem nechať bez výčitky položenie Slovenska vo štátnom rozpočte a to hlavne ohľadom participácie Slovenska na štátnej pokladnici. Nádej, že bude to upravené zvláštnym zákonom, nás sklamala a deje sa prídel aj toho roku nahodile. Prídel Čiech je 173 mil. Kč, t. j. 25% potreby, prídel Moravsko-Sliezska je 12 mil. Kč, teda 29 % potreby, a prídel Slovenska činí už len 43 mil. Kč, čo znamená asi 9 % jeho potreby. Podľa akého kľúča stalo sa to rozdelenie, z rozpočtu sa nedá zistiť. Jedno je isté, že tento pomer nezodpovedá ani ploche, ani počtu obyvateľstva a že Slovensko je zase na tom poškodené. Rovnováha nám predloženého rozpočtu je vykúpená jednu miliardu prevyšujúcou obeťou daňovou a rovnováha mimoriadneho rozpočtu závisí na tvorbe peňažného kapitálu a na tom, aby z novovytvoreného kapitálu dostalo sa štátu potrebného úveru. Doposiaľ, kým bol úver snadný a možný v dostatočnej miere, boly kryté tak pravidelne sa opakujúce, ako aj mimoriadne potreby štátné úverom, dnes však tento prameň úhrady je vyčerpaný. Na peňažnom trhu zahraničnom zo známych dôvodov úveru niet, úverová potreba musí byť krytá doma. To ale vyžaduje na jednej strane tvorbu nového kapitálu, na druhej strane musí sa zúžiť čo najväčšmi, aby súkromné podnikateľstvo neutrpelo tým újmu. Či tento pokus vlády stretne sa s úspechom, veľmi pochybujem.

Kapitál sa tvorí z úspor bežných dôchodov. Keď polovicu alebo ešte väčšiu časť shltnú dane a prirážky, zvýšenim daní zoslabuje sa nákupná schopnosť konzumenta, následkom čoho potreba sa zaťažuje, sotva ostatne niečo z bežných dôchodov na kapitalizáciu čili na tvorbu kapitálu, s ktorým počíta vláda ako s úhradou mimoriadneho rozpočtu. Táto finančná politika vlády veľmi ľahko môže podlomiť alebo brzdiť podnikovú aktivitu. Zvýšené daňové bremená odčerpávajú časť dôchodku z podniku, ktorá môže byť tak vysoká pomerne k sníženému dôchodu z príčin už spomenutých, že nie je kryté riziko. Podnik prestane s výrobou, čoho neblahé následky, sú nielen strata poplatníka, ale i smutná otázka nezamestnanosti. Úverová potreba domáca je ťiež vhodnou príčinou podlomiť alebo brzdiť aktivitu súkromného podnikania. Konkurencia štátneho úveru na domácom peňažnom trhu pri nezmenenej úverovej sadzbe bude mať rozhodne škodlivý vliv na uver súkromný, ak sa ale zmení úroková sadzba, zvýši sa výrobná režia a rozhodne sa sníži rentabilita podniku na mieru, ktorá znemožní udržať doterajší stupeň produktivity. Opodstatnená je teda obava, že naše súkromné podniky, ktoré boly a sú pilierom nášho hospodárstva, sa zhrútia. Túto obavu vzbudzuje vo mne aj doterajšia vládna finančná politika, o ktorej nechcem povedať kritiku. Ja, ráčte láskave dovoliť, aby som prečítal zdrcujúcu kritiku jedného vládneho časopisu. Vo "Venkove" 29. augusta napísal pán dr Brož článok. Porovnával našu finančnú politiku s finančnou politikou Spojených štátov severoamerických, s ktorou má ona veľa spoločného. Píše do slova toto: "Metóda našej finančnej správy nikdy nemala žiadnej určitej koncepcie a robila jednoducho dlžoby, aby vyrovnala deficit, ale nemala v pláne žiadnu myšlienku na obnovu peňažných zásob. Naša štátna finančná správa si vypožičiavala peniaze a pri tom i beh bankovák i vklady obchodných bánk klesaly. Štátnym dlhom 15 miliard sa naše súkromné hospodárstvo neobohatilo, ale poklesom peňažných zásob sa ochudobnilo.

Pomery bály u nás tie isté ako v Amerike. Vklady na bežných účtoch v obchodných akciových bankách poklesly s 18.457 mil. Kč v r. 1929 na 12.248 mil. Kč v r. 1933 podľa štatistiky z r. 193'7. To je pokles o 33%, teda skoro presne o toľko o čo poklesly v tom istom čase vklady v amerických bankách.

Kým americká finančná politika pôžičkami, uzavretými na krytie štátnych deficitov a investičných nákladov, zámerne smerovala k zvýšeniu peňažných zásob, naša finančná štátna politika tohoto úmyslu nemala. Stav vkladov v obchodných bankách sa nezvýšil. Ku koncu r. 1936 vykazovaly vklady na bežných účtoch v obchodných bankách 13.196 mil. Kč. Zvýšily sa teda vklady za 3 roky, v ktorých finančná správa narobila 9¹/₂ miliardy nových dlžôb, iba o 948 mil. Kč. To je nie vlastne žiadné zvýšenie. Lebo keby sa z vkladov r. 1933 nič nevybralo a nič k nim nepridalo, zvýšily by sa pri 3 % úrokovaní za 3 roky o 1.098 mil. Kč, kým v skutočnosti zvýšily sa iba o 948 mil. Kč. Zvyšovanie štátneho dlhu nemalo žiadneho vplyvu na rozmnožovanie platidiel a na stav vkladov.

Náš stav je teda taký, že vklady v obchodných bankách sú v prítomnom čase podľa stavu ku koncu r. 1936 temer o 40 % nižšie než boly r. 1929. Sú 13.1 miesto 18.4 miliardy, ale úverové potreby štátu sú väčšie než v r. 1929. Ako to musí pôsobiť rozkladne!

Vklady v obchodných bankách musely klesnúť a nemohly sa zvýšiť, lebo obeh bankováka stav žira nášho cedulového ústavu sa snížil, ako ukazujú tieto číslice, vždy ku koncu júna každého roku v milionoch Kč. r. 1929 8.027, r. 1933 7.477, r. 1936 6.552, r. 1937 6.369.

Medzi Československom a USA v obore finančnej politiky je teda, ten rozdiel, že 15 miliard dolárov nového amerického dlhu sa premenilo na 15 miliard nových bankových vkladov súkromného hospodárstva a že teda týmito peniazmi sa americké súkromné hospodárstvo obohatilo, kým u nás žiadne peňažné obohatenie nenastalo. Sme tam, kde sme boli, ale štát má o 15 miliard viac dlžôb a súkromné hospodárstvo má menej o toľko, o čo sa snížily peňažné vklady.

Americká finančná politika vytvorila nutný peňažný predpoklad pre hospodársku obnovu a z tejto hospodárskej obnovy, ktorá sa skutočne dosiahla, vyplýva logicky nová rovnováha štátnych financií. Naproti tomu naša finančná politika nevytvorila žiadneho predpokladu pre hospodársku obnovu, lebo ponechala zásobu peňazí a hranice úveru na tom nízkom stave, na ktorý bola peňažná zásoba deflačnými silami stlačená. Preto žiadna hospodárska obnova u nás dosiaľ nenastala a preto nemôže nastať ani rovnováha štátnych financií, ktorá predpokladá rovnováhu hospodársku.

Americká finančná politika vytvorila obnovou národnej ekonomie novú rovnováhu štátnych financií. Nový rozpočet na finančný rok od júla 1937 do júla 1938 je takrečeno bez deficitu. Deficit činí iba 418 mil., teda asi 10 % deficitu v rozpočte na r. 1936. Amerika v novom rozpočte amortizuje celý štátny dlh z pravidelných príjmov a bola by vstave dlžoby splácať vo väčších čiastkach, keby sa odhodlala zaviesť nové dane. Americké hospodárstvo dostalo sa do takého rozmachu, že zavedenie nových daní by bolo úplne odôvodnené. Spojené štáty nepotrebujú teda už robiť nové dlžoby a nie sú v rozpakoch a neistote, ako budú hradiť budúce deficity, ktorých pravdepodobne nebude, a ak budú, je tu dosť bohatých prameňov, ako by sa tieto deficity mohly uhradiť.

Financie nášho štátu nie sú v takej priaznivej situácii. Jednak ostávajú aj naďalej deficity v štátnom hospodárstve, jednak niet prameňov, z ktorých by sa deficity mohly bez ťažkostí hradiť. Naša finančná politika je v rozpakoch pred budúcimi úlohami. Rozdiely v methodách americkej a československej finančnej politiky možno skrátene vyjadriť takto: Americká finančná politika spôsobila, nadbytok peňazí v bankách, nadbytok peňazí umožnil hospodársku obnovu a hospodárska obnova spôsobila rovnováhu v štátnych financiách. Československá finančná politika udržovala a spôsobila nedostatok peňazí. Nedostatok peňazí udržoval a udržuje nedostatok hospodárskej rovnováhy a z toho pramení nedostatok rovnováhy štátnych financií. Štátne úvery otvorily nové pramene, ktoré ostaly po deflácii."

Takto píše o finančnej politike vlády vládny deník "Venkov". My k tomu nemáme čo podotknúť. Varujeme však znova: Nech sa so štátnymi financiami nehazarduje. Nie je mysliteľné, aby sa finančná politika vlády aj naďalej riadila strannícko-politickými zreteľmi.

Z prednesených politických a vecných dôvodov a hlavne, že nechceme sa stať účastníkmi zhrútenia nášho hospodárstva, slovenská ľudová strana za rozpočet hlasovať nebude. (Potlesk senátorů slovenské strany ľudové.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalším zaznačeným rečníkom je p. sen. Hackenberg. Dávam jemu slovo.

Sen. Hackenberg (německy): Dámy a pánové!

Dříve než začnu jednati o rozpočtu, promluvil bych především rád několik slov k formální stránce jednání o rozpočtu. (Hluk.) Vám, jak se stalo, že nám byl popřán v letošním roku jen obmezený čas k poradě o rozpočtu. (Hluk.) Nechtěli by páni jíti ven a tam si to vyjednati? Bylo by to pro mne příjemnější. Pan předseda nechce svou stranu rušit. Pan předsedu promine, ale byl jsem překvapen, že mi nezjedná klid.

Místopředseda dr Buday (zvoní): Prosím o kľud.

Sen. Hackenberg (pokračuje): Jsem zpraven o tom, jak se stalo, že se muselo při poradě o letošním rozpočtu dosíci dohody o tom, aby byla generální debata se speciální debatou provedena zároveň, aby byl rozpočet skončen včas, aby se mohlo ještě před svátky zpracovati i zbývající pensum. Já sám jsem náležel k těm, kteří zastávali stanovisko, že jest třeba jednati zároveň s rozpočtem nebo bezprostředně poté též o úhradových předlohách a dohodnouti se o úhradě. Kárám-li přes to tento postup jako nevhodný k napodobení, tedy proto, že bych si nepřál, aby se tento postup v příštím roce opakoval a jako stálý zakořenil. Při obsáhlých předlohách, zvláště u rozpočtu, má býti generální debata a speciální debata, aby bylo možno zabývati se ve speciální debatě zevrubně jednotlivými kapitolami, především však proto, poněvadž porada, o rozpočtu znamená možnost zabývati se jednotlivými resorty ministerskými a přednésti ministerstvům přání. To neplatí jen pro oposici, nýbrž i pro vládní a koaliční strany.

Takováto rozprava a debata má však jen tehdy cenu, když během debaty jsou v senátu při poradě přítomni také směrodatní činitelé, nejen ministři, kteří přece mají nyní důležité porady, nýbrž též odpovědní resortní úředníci, a jest zneuctěním pro druhou komoru, senát, mluví-li se zde o státním rozpočtu, ale žádný resortní zástupce není přítomen. Přiznáte mi tedy, že musí býti věcí všech stran slavného senátu, učiniti takovémuto nedůstojnému postupu přítrž nebo aspoň zabrániti, aby se takový postup v roce 1939 již neopakoval. (Německé výkřiky: Bylo tomu přece vždy tak!) Nebylo tomu vždy tak a i kdyby tomu tak bývalo, nebylo by to v pořádku. Účastním se porad o rozpočtu již od té doby, od které máme volené národní shromáždění a mám zcela jiné zkušenosti. Vím již, že jest v rozpočtovém výboru možno své mínění přednésti. Ale jak tomu bylo letos zde, neuspokojovala ani debata v rozpočtovém výboru, poněvadž ani tam nebyla dána možnost resp. přiměřený čas k důkladné poradě o státním rozpočtu. Chápu to vše, nekritisuji to tak dalece, jako spíše vyjadřuji přání, aby se něco podobného již neopakovalo. (Souhlas.) Poslední sobotu měli jsme v rozpočtovém výboru senátu projednávati kapitoly: Ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo financí, pense, účetní a kontrolní úřad, tabákovou režii, mincovnu, a nevím, co vše ještě. Doznáte mi zajisté, že za takových okolností, zvláště když všechno spěchalo domů, nemůže býti řeči o nějakém důkladném projednávání. I když se ví, že se na cifrách rozpočtu sotva něco změní, poskytuje přece debata o rozpočtu možnost nejen ke kritice, ale i k přednesení přání, na která někdy možno vzíti zřetel. Žaluji-li takto, tedy nikoli pro svou osobu, nýbrž všeobecně. Já sám jsem měl příležitost, zabývati se dosti důkladně rozpočtem, ale malé strany jsou rozhodně zkracovány obmezením řečnické lhůty.

Nyní k vlastnímu thematu: Jakkoli zlepšeni hospodářských poměrů nemůže nikdo popírati - jest jen otázka, zda zlepšení potrvá, či je-li jen přechodné - jakkoli toto hospodářské zlepšení lze pozorovati, musíme doznati, že uspokojivý vliv tohoto zlepšení nelze na sestavení rozpočtu a na rozpočtu samém pozorovati. Potřebám obyvatelstva nebylo při tomto rozpočtu vyhověno. Jest řada otázek, k nimž při sestavování rozpočtu nebylo buď vůbec přihlíženo, nebo jen nedostatečně. Jsou to otázky povahy hospodářské, sociální, zdravotnické a kulturní. Prohlédneme-li si rozpočet důkladně - při poradě o rozpočtu ve výboru bylo to možno slyšeti - naleznete, že jedni jsou nespokojeni, s rozpočtem ministerstva obchodu, druzí s rozpočtem ministerstva zemědělství, že jedním slovem všichni měli svá přání, a že všichni na splnění těchto přání, nikoliv jednotliví kolegové, nýbrž skupiny obyvatelstva, jež zastupují - měli největší zájem. Všichni jsme museli doznati, že by bylo třeba upoutati pozornost i na hospodářské otázky. Na zvýšení vývozu, na oživení hospodářství nemají zájmu jen ti, kdo zastupují průmysl nebo živnosti, nýbrž samozřejmě i socialistické strany, které mají zastupovati především zájmy dělnictva. Museli jsme si stěžovati na to, že se děje příliš málo pro oživení hospodářství, pro podporování vývozu. Slyšeli jsme také stesky na to, že se provádí příliš málo produktivních investic. To se týče hlavně ministerstva veřejných prací, ale nejen tohoto, neboť toto ministerstvo jest při mnohých stavbách jen výkonným orgánem a ostatní ministerstva to jsou, jež mají na provedení staveb zvláštní zájem.

V našich německých pohraničních krajích byly na obce vloženy nové úkoly. Mnohé z těchto obcí byly velmi citelně zatíženy, byla dosazena státní policie, přišlo tam mnoho zaměstnanců a úředníků, pro něž musely obce připraviti byty a úřední místnosti. Situace zavinila, že byly prováděny na hranicích nejen opevňovací práce, nýbrž že přišlo též vojsko do pohraničí a na obcích se žádalo a žádá, aby tyto osoby ubytovaly a zaopatřily. Obce nemají však prostředků. Měly by se stavěti úřední budovy a byty a jest samozřejmé, že by v tom případě stát, který má na tom ohromný zájem, byl povinen postarati se o příslušné investice.

Jiná otázka. Stěžujeme si již po léta na to, že různé fondy - já jsem vlastně nepřítelem fondového hospodářství vůbec, a bylo by lépe, kdyby se vše předkládalo veřejnému účtování, při čemž chci uvésti, že některé fondy jsou povinny své příjmy a svá vydání vykázati - nejsou doplňovány rozpočtem na rok 1938, nýbrž že již po řadu let jsou bez prostředků. Např. meliorační fond. Jednotlivá v úvahu přicházející ministerstva a úřady přislíbily stavbu vodovodů, a sliby nebyly splněny; v úvahu přicházející ministerstva, zvláště ministerstvo zdravotnictví, nemají tolik peněz, aby přislíbené subvence vyplatila. Nyní jsme příspěvky těmto fondům v patřičném rozsahu uzavřeli a v dohledné době nemáme již možnost vyhověti jakékoli žádosti příslušných korporací nebo obcí. Tytéž stížnosti lze slyšeti i co do elektrisace. Pan ministr veřejných prací nám oznámil, kolik žádostí musilo zůstati nevyřízeno, poněvadž - nemá prostředků, aby přislíbené částky vyplatil.

Nebo na př. stavby cest. Jistě bylo v posledních letech k zlepšení stavu našich silnic velmi mnoho vykonáno. Zřídili jsme silniční fond, a víme, že tento fond mohl dodati prostředky jen proto, že bylo umožněno přiměti ústřední sociální pojišťovnu k tomu, aby poskytla silničnímu fondu přiměřenou půjčku. Prostředky byly spotřebovány a bylo slíbeno, že z prostředků silničního fondu budou upraveny nejen, státní silnice, nýbrž postupně též okresní cesty. Víme však, jak ztěží je možno těmto požadavkům obyvatelstva určitých krajů vyhověti. Vyčerpání těchto fondů a nedostatek úvěru působí, že také na hospodářském poli nemůžeme učiniti to, co by k oživení hospodářství bylo třeba a co by způsobilo oživení a ozdravění veškerého hospodářství.

Nebo vezměte sociální otázky. Jsme všichni přesvědčeni o tom, že jest nevyhnutelně třeba, započíti konečně jednou s vybudováním dělnického pojištění. A tu nepomýšlím jen na sociální pojištění, nýbrž především na pojištění v nezaměstnanosti. Naše péče o nezaměstnané nevyhovuje, poněvadž prostředky má opatřiti stát a zaměstnanci, nikoli však zaměstnavatelé, třetí skupina, která má na péči o nezaměstnané též velký zájem. Zavedeme-li pojištění v nezaměstnanosti, nemůžeme je zavésti v době špatné konjunktury, nýbrž jen v dubě hospodářského rozmachu. Zavedení tohoto pojištění v je spojeno s břemeny, poněvadž nutno nalézti přiměřenou úhradu. Zařadili jsme pro péči o nezaměstnané do rozpočtu na rok 1938 částku 300 milionů Kč. Nechci se zabývati tím, je-li tato částka dostačitelná či nikoli. Pozorujeme, že počet nezaměstnaných opět stoupá a mohu podle svých zkušeností z různých částí země říci, že toto stoupnutí nebylo způsobeno jen zastavením sezonních prací, nýbrž musíme potvrditi, že v některých průmyslových odvětvích byly opětně zastaveny podniky anebo že se zase objevuje zkrácená, doba pracovní. Nezařadili jsme však položku 300 milionů Kč pro ministerstvo sociální péče, kam vlastně patří, nýbrž do skupiny III, a jako odůvodnění se uvádí, že tato položka nepatří do ministerstva sociální péče, poněvadž to není žádné vydání a zatížení trvalé, nýbrž jen věc přechodná. To nelze udržeti. Bude spíše třeba vytvořiti pojištění, které bude, bohužel, tvořiti trvalé zatížení. Měli jsme se zástupcem živnostenské strany v rozpočtovém výboru rozhovor a také dnes slyšeli jsme malý rozhovor se zástupci živnostenské. strany o účincích racionalisace. Ať se stavíme k věci jakkoli, jsme všichni jistě přesvědčeni, že po racionalisaci nemůžeme v dohledné době zaměstnati veškeré pracovní síly. Slyšeli jste v dnešní debatě opětovně kritiku našeho pensijního rozpočtu, že se vydává příliš mnoho pro pense. Slyšeli jsme již ve výborových poradách zjištění, že počet pensistů v jednotlivých státních podnicích, obzvláště v tabákové režii je větší než zaměstnaných osob a že také vydáni na pense převyšuje vydání pro činné pracovní síly. Páni při tom zapomínají, že je toho příčinou mimo jiné též racionalisace, A tak, jako nemůžete odbourané tabákové dělníky zaměstnati v továrnách na doutníky, poněvadž nemáte dostatečné poptávky právě po tomto výrobku. Stroje vyřadily z práce nesmírně mnoho pracovních sil, a bude tomu právě tak i v jiných průmyslových odvětvích, neučiní-li se ruku v ruce s racionalisací opatření, jež by tomuto zlu odpomohla. Tato opatření záleží v přiměřeném zkrácení doby pracovní, aby se stali i dělníci spoluúčastnými na zisku z technických vymožeností.

Jinou též velmi naléhavou otázkou je péče o přestárlé. Zařadili jsme do rozpočtu pro ně určitou částku. Nemohu, než přivésti tuto otázku i zde v plenu na přetřes, ježto nutno ji projednávati přece jen s větším důrazem, než posud. Přestárlí dostávají důchod 500, po případě 600 Kč ročně, jde-li o ženaté osoby, jež v době zavedení zákona o pojištění v roce 1926 sociálnímu pojištění již nepodléhaly, poněvadž překročily 60. rok svého věku. Tyto osoby byly zahrnuty do péče o přestárlé, vymírají, nikdo již nepřibývá. Ale praxí při provádění sociálního pojištění přibyly jiné osoby. Nemáme nyní již starobní hranici 60 let pro počátek pojišťovací povinnosti, též starší osoby mohou podléhati povinnému pojištění, ale v zákoně jest ustanovení, že se nabývá jen tehdy nároků na důchody byla-li dovršena, čekací doba před vznikem pojistného případu. Jakkoli je zákonem stanoveno, že se starobní důchod má přiznati, dosáhne-li někdo 65. roku věku svého a ze zaměstnání pojištěním povinného vystoupí nebo, vydělává nejvýše 50 % toho, co vydělává dělník stejné kategorie, přece se to vykládá tak, že k dosažení, nároku stačí dosažení 65. roku stáří. Dosáhne-li kdo tohoto stáří a nevystoupí ze zaměstnání pojištěním povinného, tedy se mu nárok na poskytování starobního a invalidního důchodu odepře, nedokončil-li až 65. roku stáří čekací lhůtu a vrátí se mu zcela protizákonně - v zákoně něco podobného není stanoveno - příspěvky, jež zaplatil. A tak máme tedy lidi, jež mají nároky, lidi, kteří neměli žádného nároku, poněvadž nepodléhali pojištění a lidi, kteří nyní jsou z pojišťění vylučováni. I zde se musí něco státi, bylo by třeba položku "péče o přestárlé" v rozpočtu ministerstva sociální péče přiměřeně zvýšiti.

Mnohá přání a přání s různých stran ozývají se stran konečného zavedení pojištění samostatně výdělečně činných. Zákon o pojištění samostatně výdělečně činných byl sdělán současně se zákonem o sociálním pojištění. Byl s počátku junktimován, pak se od junktim upustilo a zákon o sociálním pojištění vstoupil v platnost v roce 1926. Ale všichni, kdož spolupracovali na zákonu z roku 1924, byli přesvědčeni, že zákon tak, jak byl tehdy sdělán, nemůže býti proveden. Nyní konají se porady o novelisaci tohoto zákona, aby konečně bylo pojištění osob samostatně výdělečně činných uvedeno v platnost, při čemž chci ihned podotknouti, že nejen živnostníci, rolníci, obchodníci, nýbrž i dělníci mají na pojištění samostatně výdělečně činných ohromný zájem. Poměry zavinily, že v době krise mnohý živnostník přišel na mizinu a pak byl zahrnut do dělnického pojištění, a jest tomu samozřejmě i naopak, že dělníci stali se samostatnými a mají velký zájem na tom, aby nepřišli o své příspěvky, zaplacené do dělnického pojištění, nýbrž aby mohli v pojištění i jako samostatní pokračovat a získati tak nárok. Máme tedy velký zájem na tom, ale otázka pojištění. samostatně výdělečně činných v neposlední řadě závisí od příspěvků, které stát bude moci poskytovati.

Mluvil jsem před tím o třetí skupině, to jest zdravotnictví. Vezmeme-li k ruce rozpočet ministerstva zdravotnictví, musíme seznati, že ani tento nám nevyhovuje. Dělá se vše, co je na poli zdravotnictví žádoucí, co je k zlepšeni zdrávi lidu, co k boji proti lidovým a nakažlivým nemocem je nutným? Pohlédneme-li nyní na účinky krise, musíme doznati, že není patrnou jen podvýživa. Ministerstvo zdravotnictví provedlo za pomoci ministerstva sociální péče v uplynulém roce a letos myslím, že ministerstvo soč. péče použilo k tomu účelu ze svých prostředků 9 mil. Kč státní pomocnou akci pro: děti. Podíváme-li se na tyto ubohé děti, jež byly do této akce zahrnuty a jimž má býti šestinedělní zotavenou pomoženo, jež mají býti řádně živeny, pak vidíme nejlépe účinky krise. Jsou však patrny též z rozšíření dětských nemocí, záškrtu a spály. Otažte se učitelů, kolik školních tříd muselo býti uzavřeno, obzvláště v pohraničí, kde se odolnost dětí zmenšila! Dokud byl ještě ministr Spina ministrem zdravotnictví, započalo ministerstvo zdravotnictví akci proti dětským nemocem, ale nejen propagandu, nýbrž žádalo též přiměřené prostředky k boji proti záškrtu a také prostředky, aby mohlo býti provedeno očkování v přiměřeném rozsahu. Stát však těchto prostředků neměl, neposkytl jich. Pomohly pak obce a nemocenské pojišťovny provésti v těchto územích očkování ve velkorysých rozměrech, aniž bylo zavedeno povinné očkování. Ale přes tyto velké akce, přes zavedení ochranného očkování proti záškrtu musíme doznati, že právě letos tisíce dětí onemocněly záškrtem a mnoho jich též zemřelo, a mohli jsme teprve před několika dny čísti v novinách, že onemocněly nejen děti, nýbrž že se v západních Čechách rozšířila epidemie i na dospělé.

Podíváme-li se na rozpočet ministerstva zdravotnictví, které částky jsou určeny pro potírání lidových a infekčních nemocí, musíme prohlásiti, že to je nedostatečné. Nebo podíváte-li se u ministerstva zdravotnictví na položku, která jest určena pro podporu nemocničních staveb! Zavedli jsme sice zdravotní přirážku, jejíž výnos se každoročně rozděluje. Tu opět upozorňuji, že z jejího výnosu připadá na veřejné nemocnice 75 % a jen 25 % na jiné instituce, a když rozdělíte 7 milionů, jež odpovídají oněm 25 %, na četné neveřejné nemocnice, připadne ovšem.na jednotlivý ústav nepatrná částka. Ale pro vybavení, pro stavbu nových nemocnic není dostatečných prostředků. Nepotřebujete jíti teprve na venkov, abyste se podívali na nemocniční nedostatek, máte k tomu denně příležitost zde v Praze. Jděte na kliniky - a když již mluvím o klinikách, není to již jen věcí ministerstva zdravotnictví, nýbrž i ministerstva školství - a uvidíte, jak jsou nemocniční lůžka plna, jak jsou nemocniční místnosti přeplněny a jak často nemocní musí čekati, než se pro ně uprázdní místo, a jak často lidé, kteří nejsou ještě uzdraveni, kteří potřebují ještě ošetřování, musí býti propuštěni z nemocnice, ježto se místo potřebuje již pro jiné. Mohli jsme též před několika dny čísti, že při záškrtové epidemii bylo v Karlovarské nemocnici pro 33 případy, myslím, 18 postelí pohotovo. Něco takového mám v paměti. To jsou poměry, jež křičí, jež ukazují, jak je nutno, aby již jednou těmto potřebám bylo vyhověno. Ministr zdravotnictví svolal nedávno poradu vynikajících odborníků, jež se má zabývati populačním problémem. Jsou stížnosti do úbytku porodů máme přece v některých krajích, obzvláště i historických zemích, menší počet porodů než úmrtí, smutné to znamení, a jest povinností státu a všech státních orgánů, věnovati této okolnosti pozornost, pečovati o to, aby bylo nejen chráněno zdraví, nýbrž i dána možnost, přivésti děti na svět a je vychovati. To je důležitý problém, ale ani zde nepodařilo se ministerstvu zdravotnictví dostati pra tento účel přiměřené prostředky.

Potom ministerstvo školství. Započnu hned s klinikami. Jděte jednou na pražské kliniky a prohlédněte si posluchárny. Nemluvím o nemocnicích, nýbrž o posluchárnách, operačních síních a jinakých místnostech, jež mají býti přístupné.studentům: Budete zde viděti, jak nevyhnutelné jest, aby i zde byl učiněn jednou pořádek, aby naše školy byly vybudovány, od vysokých škol dolů až ke školám obecným. Neboť i u obecných škol se to má často tak, že obce nemohou unésti břemena na udržování a provésti přiměřené stavby škol. Máme přece v rozpočtu stále ještě zálohovou položku pro učitelské platy, jež se stále vleče, ač je každý přesvědčen, že tyto zálohy.nebudou již nikdy placeny - to jen tak mimochodem. Ale na podporu stavby škol máme v rozpočtu zcela nepatrnou položku a zde nemohu než promluviti též několik slov k otázce škol menšinových.