Reforma musí se však také dále vztahovati na vybírání a vymáhání daní. Každý poplatník stěžuje si dnes do toho, že jeho záznamy Sen v řídkých případech souhlasí se záznamy berního úřadu a že se proti němu namnoze podnikají exekuční kroky, které se zakládají na mylném účtování. Tak žádá berní úřad v Teplicích-Šanově zpravidla od každého malého kupce, aby mu přinesl kontrolní pásky své kontrolní pokladny. Přinese-li je, řekne berní úřad, že mu nevěří. Co má ten člověk proti tomu učiniti? Nepřinese-li je, pak je podvodníkem, přinese-li je, tak se mu nevěří. Ve skutečnosti není ničím jiným nežli pánům berním úředníkům pro blázna.
Vedení knih našich berních úřadů neodpovídá stále ještě nikterak berním požadavkům a vedení knih západoevropských zemí. Pověstný § 273 je kapitolou pro sebe. Tento paragraf přes známou novelisaci nadále stanoví, že když na příklad dnes zaplatím 1.000 Kč výdělkové daně, nic tomu nevadí, aby mně berní úřad tento obnos vyúčtoval na důchodovou daň, aniž by mne o tom vyrozuměl. Vedu tedy těch 1.000 Kč jako odpočitatelnou položku ve svých knihách. U berního úřadu je však tato daň převedena jako důchodová daň a já podle toho vedu falešnou položku, aniž bych to věděl, neboť důchodová daň není žádnou odpočitatelnou položkou. Tato odpočitatelná položka se mně pak jednoduše škrtne. To je bláznovství, ale žádný úřední postup. Je známo, že na příklad také v našem sousedním státě Německu každý poplatník s platebním rozkazem zpravidla obdrží vyrozumění, kolik na dotyčné dani ještě dluhuje. Nelze pochopiti, proč by takovéto praktické zařízení nemohlo býti také u nás. Právě takové nesprávné účtování, nesprávná evidence berních kont a berních nedoplatků jsou pak příčinou četných exekucí, které podle okolností mohou míti za následek zkázu poplatníka. Nejhůře však je to u nás s knihováním a vyúčtováním a sdělováním úroků z prodlení.
V jednotlivostech chtěl bych k podaným daňovým předlohám a k mimořádné dani ze zisků říci ještě toto: Nelze rozuměti, proč naše finanční správa vytouženého účele větších příjmů nedosáhne tím, že vybéře jednoduše obě nové zamýšlené daně ve formě přirážky ke stávajícím již daním, tedy k dani důchodové a všeobecné a zvláštní dani výdělkové. Toho by se dosáhlo tím, že se vyměřovací základna nové daně uvede v soulad se základnou staré daně. Jednou z nejchoulostivějších otázek při vyměřování daní je stanovení vyměřovací základny. Mám na příklad hrubý příjem 60.000 Kč. Pak udělám všechny možné srážky, takže mně pak zbude jen dani podléhající příjem, tedy vyměřovací základna 40.000 Kč. Toto zjištění vyměřovací základny pro daň důchodovou a výdělkovou pohybuje se již po dlouhá desítiletí v určitých kolejích, kde se berní úředníci a poplatníci sice nemilují a si nerozumějí, ale přece jen se nějak dohodnou. Běda, jestli někdo pohne touto vyměřovací základnou, jak se to nyní má státi. Nyní zjedná se pro přirážky většinou nová vyměřovací základna a tím se berním úřadům, které ani svou kvalitou ani svou kvantitou nejsou s to při nejpilnější práci zmoci dosavadní práci, způsobí nová práce. Tím se úřadům plně znemožní, aby vyhověly požadavkům. U poplatníka však jde komplikovanost systému tak daleko, že se mi stalo toto: Vzal jsem si v sobotu a v neděli práci, abych propočítal asi 20 příkladů, které jsem vám chtěl předložiti. Poněvadž jsem byl odvolán, mohl jsem výpočty sestaviti jen zhruba a dal jsem je dodělati ve své kanceláři. Když jsem dnes ráno prohlížel lístky, shledal jsem, že většinu těchto lístků nelze slavnému senátu předložiti proto, poněvadž se čísla neshodují. Teprve po dlouhém počítání přišel jsem na to, že v mé kanceláři úředníci považovali za neuvěřitelné, že při malém příjmu vychází zdanění 50,2 %, a tak mně na většině míst přesunuli desetinnou tečku, takže vychází 5,2 %; to znamená, že normálně myslící lidé nemohli svým normálním smyslem pochopiti takový nesmysl šíleného daňového zatížení a přesunuli mně desetinnou tečku. Tento příklad mluví za celé tři svazky. Nemohu tedy tyto příklady předložiti.
Jestliže již původně navrhované přibrání výtěžků holdingu bylo vyloučeno, nelze pochopiti, proč nebylo také upuštěno od přibrání zdaněných ryzích výnosů katastrálních a ryzích úroků. K tomu připomínám toto: Dosud byly, aby se zabránilo dvojímu zdanění, řekněme u továrny nebo u živnostenského podniku všechny objekty, které podléhají pozemkové a domovní dani, vyloučeny z výdělkové daně, takže z vyměřovací základny všeobecné a zvláštní výdělkové daně vyloučeny byly budovy a pozemky, poněvadž podléhají již jiné dani. To je pravidlo, které dosud ještě podle zákona platí. Tím, že se při této daňové přirážce pro branný příspěvek výslovně praví, že budovy a pozemky dlužno spolu zahrnouti, vzniká zase zcela nepřehledný zmatek vyměřovacích základen, ve kterém se v nejlepším případě ještě vyzná odborník, ale nikterak chudý živnostník, který to ani nestudoval a ani nemá čas, aby to zmohl.
Obzvláště neoprávněným jeví se však zavedení minimální daně, poněvadž tím, jak již zmíněno, právě finančně nejslabší podniky s nízkou výnosností jsou postiženy a nuceny platiti tuto minimální daň z podstaty svého jmění, eventuálně sjednáním úvěru. Je to bláznovství; když stát potřebuje peníze a zdaní prameny výtěžku peněz, kterých tu ani není,
je to jednoduše samozřejmé; ale jali možno něco zdaniti, co tu není? Provésti toto unicum zůstalo vyhraženo nám. Mám továrnu, ta stojí a já musím ještě na udržování a hlídání vynaložiti všechny možné obnosy. Nedosti na tom, napaří se mně ještě 4 promile minimální daně, ke které přistoupí ještě další přirážka, t. j. musím platiti daň z objektu, který mně nejen nic nenese, nýbrž za který musím platiti ještě za jeho hlídání a udržování. To je šílenství, protože to znamená daň z úbytku. Totéž máme v lázeňských místech. Lázeňský dům je zavřen, majitel musí však platiti minimální daň. Dokud má ještě nějakou podstatu, platí z podstaty a pak dělá dluhy anebo uteče anebo se oběsí. Něžnými slovy nelze takové nedostatky více napraviti.
Další prolomení zásady, že slabší nemá býti výše zdaněn nežli hospodářsky silnější, záleží v tom, že se u služebních požitků navrhuje branný příspěvek až do výše 5 % a podle toho se příjem ze služebních požitků místy zdaňuje výše nežli příjem z ostatních výdělečných oborů, tedy t. zv. fundovaný příjem. Skutečně není v žádné zemi daňového systému, který tímto způsobem postupuje a služební požitky zdaňuje výše nežli příjem z jiných pramenů výdělku. Ostatně má návrh na mysli také srážku branného příspěvku, který vypadá na služební požitky, u důchodové daně, a je známo, že r. 1928 již provádění srážky u důchodové daně činilo velké potíže. Tyto potíže nesmějí se vzhledem k beztak dnes obtížné hospodářské situaci již opakovati a musí se tudíž srážka díti podle jednotlivých a přehledných tabulek, které od plátce služebních požitků nevyžadují dalších složitých výpočtů.
To se vztahuje zase k tomu, že u těchto ubohých srážkových daní máme dvojí vyměřovací základy. Srážková daň se člověku sráží; u minimálního příjmu 193 Kč týdně sráží se týdně 25 haléřů, to činí za rok 13 Kč. K tomu přistoupí přirážka 60 % z jeho úhrnné mzdy, tedy ze zcela jinaké základny. Kdo má tyto základny vyměřovati? Uvažte, co tu bude sporů, svárů a nedorozumění mezi počítajícím úředníkem podniku a berním úřadem a také mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Sem patří jednoduše listina, ze které lze jednoduše vyčísti: Tolik a tolik mzdy, tolik a tolik daňových srážek. Ale nikoli komplikované stanovení dvojích různých vyměřovacích základen. Ve skutečnosti jsou trojí, to však nemohu nyní pro nedostatek času rozebírati.
Mimořádná daň ze zisku anebo dřívější "daň z mimořádných zisků" nebéře zřetel na to, že každému podniku musí býti zabezpečeno normální občanské zúrokování jeho vloženého kapitálu. Nedávno jsem při rozpočtové debatě jak ve výboru tak také v plenu zevrubně mluvil o tom, jaké je to neštěstí, že u nás jen ten, kdo má pevný plat, má existenční minimum, kdežto se živnostníkovi, obchodníkovi a tomu, kdo béře nějaký důchod, jeho existence zcela jednoduše odejme zabavením, aniž by se přihlíželo k tomu, že musí žíti z úrokového výtěžku této podstaty. Tento člověk jednoduše nemá nezabavitelného minimálního příjmu. Zde docházíme k téže otázce. Podnikatelovi musí se ponechati určité minimum, které nepodléhá exekuci, které nepodléhá zásahu exekučního supa, aby vůbec měl ještě nějaký popud k práci, neboť jinak pracuje pro nic; nese risiko dělníků, dává práci lidem, kteří z něho žijí, musí se mu tedy zjednati existenční minimum, které musí míti zabezpečeno ve formě zúročení 6-8 % jako čistý zisk, takřka jako mzdu za svou práci, kterou vykonává jako svůj vlastní první zaměstnanec.
Končím své úvahy s poukazem na to, že dne 23. prosince 1932, tedy pozítří před pěti lety, usnesl se tento slavný senát o nešťastném zákoně, jemuž rovného není - také již s napolo složenými zavazadly - o zákoně o autodopravě. Tento zákon o autodopravě nebyly by si obě komory snad daly vynutiti v předložené formě, kdyby nebyly již seděly na složených zavazadlech. Dnes jsme ve stejné situaci. Tehdy o 2 roky později vypočítal president československé ústředny obchodních komor dr Třebický škodu 2 miliard, kterou jen tento zákon způsobil veškerému hospodářství. Kolika miliardové škody způsobeny budou veškerému hospodářství smutným vánočním darem, který dnes klademe svým voličům na stůl anebo pod vánoční stromek? To dnes vůbec nemůže nikdo změřiti.
Zabýval jsem se dříve přáním po na roveň postavení konsumních spolků. To není útokem na některé jiné strany, nýbrž jen prostou úvahou. Právě strany, které dnes mají tyto konsumní spolky, stanovily dříve o sobě správnou zásadu, že berní fiskus, tedy ministr financí, musí bráti peníze tam, kde jsou. Tato zásada je správná. Nyní však peníze namnoze se odstěhovaly od soukromých podnikatelů právě naproti k těmto družstvům. Věc ve skutečnosti vypadá asi tak: Mohu však při tom posloužiti jen přibližnými obrazy, je totiž divné, že přes nesčetné předložené tištěné roční uzávěrky lze jen velmi nesnadno nahlédnouti do této kapitoly. Tedy příklad: Celkový obrat státu činí podle statistických údajů státního statistického úřadu 66 miliard ročně. Činí to daňový předpis asi 1,8 miliard. Z této 1,8 miliardy jsou samostatní podnikatelé postiženi 1,4 miliardy, tedy převážnou většinou, pouze 0,3 miliardy, tedy mizivý malý díl postihuje tato konsumní družstva. Chápeme to vlastně pak teprve správně, když víme, že je neméně nežli 38 svazů výdělkových a hospodářských družstev. To činí úhrnnou sumu asi 116.000 družstev, tedy jednotlivých podniků. Podle statistiky počítá se 816 konsumních spolků - jest jich od té doby ještě více jen jako vlastní družstva, což se však neshoduje, neboť každý ví, že na příklad konsumní spolek v Teplicích má 30 až 40 filiálek na venkově. Konsumní spolek v Podmoklech má 50 až 60 filiálek atd., takže cifru 816 konsumních spolků nutno násobiti počtem x, který neznám a také jsem nemohl nalézti, ale v každém případě řekněme 50; 30 až 50 jednotlivých filiálek má skutečně každý konsumní spolek. Do jakých cifer se tu dostaneme, vysvítá z toho, že i podle statistiky finančního úřadu, který těch 816 konsumních spolků počítá jako družstva, bez ohledu na 30 až 40 filiálek, vychází, že 38 svazů těchto výdělkových a hospodářských družstev s úhrnným počtem 16.000 družstev platí tak málo daně z obratu, že na každé družstvo přijde jen 103 Kč. Ježto však asi polovina těchto svazů sestává z družstev, která skutečně musí plně a zcela zaplatiti podle příslušných paragrafů svých 6 až 9 % zvláštní daně výdělkové, ježto tomu je tak, můžeme si utvořiti přibližný obraz o tom, o mnoho-li nesčetných milionů korun daně z obratu jsou konsumní spolky ve výhodě. Totéž máte se zvláštní daní výdělkovou. Právě poněvadž to vím, mohu jen těžko počítati se skutečnými konkrétními ciframi, nýbrž jen s přibližnými ciframi. §§ 75 a 83 stanoví základ pro vyměření u konsumních spolků 4 promile. Máte tu již zase obraz. Jiná společnost nebo družstvo platí 3 až 6 a 9 %, odstupňováno podle výtěžku. (Sen. Zmrhal [německy]: Ale ze základního kapitálu!) Vy mne nebudete učit znát daňový zákon, to byste si musel přivstat! Hned k tomu přijdu. Vy jste mně nerozuměl, chci zjistiti jen berní sazbu, Konsumní spolky platí 4 promile z kmenového nebo základního kapitálu, ostatní 3, 6 nebo 9 % podle zvláštní výdělkové daně z výnosu. Nuže, pane kolego, který jste mne přerušil, zde máte odpověď: Mám zde celou listinu, kterou pro nedostatek času nemohu předčítati, ale nedaruji vám ji, přinesu ji příště. Z toho vysvítá, z výpočtu daní, z ročních uzávěrek konsumních spolků, jak jsem to vytáhl, že to jsou obrovské částky. Jestliže základní kapitál konsumního spolku činí 1 milion, pak můžete býti jisti, že alespoň 5 až 6 milionů činí úspory. Přezkoumáváte-li však bilance, vidíte, že těchto 5 nebo 6 milionů není snad uloženo u Živnostenské banky nebo u jiného spořitelního a peněžního ústavu, nýbrž že patrně pracují v podniku. Bylo jich použito ke stavbě domů anebo dílen, opatření aut, nákupu zboží, t. j. představují vedle oficielního základního kapitálu jednoho milionu zamlčený základní kapitál 5, milionů, který se nezdaňuje. Prosím nehněvejte se, je tomu zkrátka tak. Přes to říkám, nechci rušiti vánoční mír a nechci vás tím zlobiti, nýbrž musím se vždy vraceti k vašim vlastním výrokům v dřívějších desetiletích, že totiž ministr financí v nynější tísni státu musí si peníze vzíti konečně tam, kde jsou.
A já vám o vánocích mohu blahopřáti k potěšující skutečnosti: peníze nyní leží před vámi. Že peníze leží před vámi, vysvítá ze skutečnosti, která je sice jen analogon, ale velmi podstatné. Za rok 1936 vykázala totiž ústřední sociální pojišťovna 520 mil. Kč jako příjem z úroků. Finanční kapitál je tedy zde naproti. Neboť to jsou rovnoběžně postupující podniky. Nechtěl jsem vás zlobiti, ale musím zde konstatovati pravdu, to jsem učinil. Již onehdy při rozpočtové debatě navrhoval jsem panu ministrovi financí úsporná opatření, jako snížení nemožných výdajů na policii, která jen budí nenávist a nesvár, místo aby státu pomáhala, a snížení všech zbytečných výdajů, obzvláště u státních podniků. Státních podniků se blíže nedotýkám proto, poněvadž jsem si po celé dny lámal hlavu nad jejich účty, až jsem musel poznati, že statistický materiál pro zkoumání státních obchodních podnikli je tak od základu falešný, že nemá žádného účelu s ním počítati; jsou to od začátku do konce přičesané bilance. Jako třetí úsporné opatření, které jsem doporučoval, navrhuji konečné zahájení rozumného kursu v automobilním zákonodárství a v moderním zákonodárství stavebním, při čemž vždy poukazuji na Anglii. Ale k malým prostředkům patří také rozumná osobní politika. Již před 10 nebo 12 nebo 15 lety - přicházím pomalu do věku Methusalemova, kde si člověk léta již tak dobře nepamatuje - prohlásil tehdejší ministr železnic Najman, že má 40 % personálu přebytečného. Jeho nástupce Mlčoch, který se nyní stal ministrem obchodu, opětoval jako ministr železnic tento výrok a řekl, že sice neví, zdali má 40 % personálu přebytečného, ale v každém případě že je ho příliš mnoho. Připouštím, že mezitím nastalo malé zmenšení, ale naprosto nedostatečné. Konstatuji, že jsme zatíženi nesmyslnými pensijními výdaji za vyhozené německé železniční zaměstnance, kteří vesměs byli velmi hodní lidé a kteří by byli mohli sloužiti jen ve prospěch státu, kdyby byli bývali ponecháni dále ve službě. Ministr Mlčoch pronesl při jakési deputaci ke mně tento výrok: "Co mám s těmi lidmi počíti? Jsou zde, žijí prostě, poněvadž nedostávají mnoho peněz, chodí mnoho na procházku, žijí tak zdravě a dosáhnou velkého i stáří, a budou ještě dlouho choditi na procházku na naše útraty." Právě na ten způsob musím to vylíčiti. Jako pátou úspornou položku navrhuji tedy rozumnou personální politiku.
Ale těmito malými prostředky sotva dostaneme uvízlou káru do rovnováhy, sotva ji budeme moci zachrániti. Když stále znovu čteme o zoufalé snaze alespoň na papíře zjednati vyrovnaný státní rozpočet, musím k tomu bohužel s trpkostí konstatovati, že je to naprosto falešné. Ze státních výdajů 1.600 milionů, prozatím ještě neuhrazených, které teprve těmito berními předlohami se mají uhraditi, jest - a nyní přicházím s novinkou asi polovina pro vojenské účely, druhá polovina je pro vojenské účely jen zastřena. Ve starém Rakousku se musely vojenské výdaje namnoze zastírati u železnic a u jiných výdajů, aby se nebudil hněv tehdejších zástupců lidu pro příliš vysoké zatížení vojenským erárem. U nás se došlo k obrácenému systému. Musí se vojenské výdaje - jak to jen mám jemně říci - předstírati, aby se obrovský schodek kryl u řádných výdajů. Zdali je tento systém správný, nechci dnes vzhledem k blížící se vánoční náladě rozebírati. Budeme se o tom ještě jindy baviti.
Konstatuji: Velkým prostředkem, který jsem vždy znovu doporučoval, je konečné zahájení na venek i uvnitř snášenlivého, přátelského, skutečně humánního kursu, čímž by se uspořily sta tisíce milionů, které dnes musíme vydávati pro účely zbrojení, jež brzo zase přijde do starého železa. Způsob našeho vymáhání daní přibližuje se stále více loupeživému systému. Prosím zcela krátký výpočet nazpaměť z hlavy: Někdo je ve šťastné situaci, že béře 1 milion výnosu z nějakého podniku. Toho nutno zdaniti. Správně! Počítejme nyní! Víte co to znamená, míti 1 milion příjmu? Podléhá následující dani: 1 milion, z toho 20 % bez 37.000, vychází asi 163.000 Kč. Dvakrát 163.000, poněvadž se přirážkou zvyšuje suma o 100 %, dělá asi 326.000 Kč, a nyní ještě přirážka k tomu, ta činí 5 % příjmu, zkrátka a dobře dostaneme úhrnem dohromady asi 376.000 Kč, který ten člověk zaplatí na daních. To však je teprve daň důchodová. Nyní k tomu přijdou ostatní daně. "Börsencourier" psal nedávno, že vyšší příjmy jsou zdaněny 70 až 80 %. Nevěřil jsem tomu. Ale teď jsem to počítal a shledal, že toho jest ještě více. To označuji jako loupeživý systém, anebo dáváte-li přednost přátelštějšímu slovu, jako konfiskaci každého příjmu. Není možno setrvati při takovém systému, je to bezduchý výpočet automatického stroje, to je moderní inkvisice. Stojíme zde před radikální konfiskací každého výdělečného výtěžku a také větší části vzniklého pracovního výdělku každého druhu.
Za takovýchto okolností bude se jeviti samozřejmým, že moje strana pro tento zákon nehlasuje. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má p. sen. Modráček.
Sen. Modráček: Slavný senáte!
Především opakuji stížnost, kterou jsem přednesl v rozpočtovém výboru, když jsme projednávali úhradové předlohy. Finanční ministr při případě úhradových předloh konferoval sice se zástupci posl. sněmovny, se zástupci různých hospodářských korporací i se soukromými osobami, ale nenapadlo mu, aby také zavolal ze senátu zástupce stran k předběžné poradě o finančních předlohách, kterými se zabýváme. Je to snižování této druhé sněmovny, jaké se opakuje pravidelně již po několik let. A abych nemusel jíti daleko, prosím, podívejte se zde na ty lavice: Projednáváme finanční předlohy na obranu státu, ale finanční ministerstvo tu nemá ani své zástupce. Není tu pan ministr financí, a jestli tady je snad jeden z úředníků ministerstva financí, jesto všecko. Zkrátka úplně nás ignorují, jako kdybychom neměli vůbec žádné ústavní ceny. V rozpočtovém výboru jsem již nadhodil, že budeme musit udělat - abychom poučili trochu finanční ministerstvo a vládu - jednou to opatření, že prostě předlohy nám nakvap dané neodhlasujeme. Tentokráte vím dobře, že by ta věc byla špatně vykládána, poněvadž zde běží o předlohy na obranu státu. V tahové chvíli je velmi těžko dělat prestižní politiku. Právě důležitost těchto předloh a tato okolnost vysoce politická nás donucují k tomu, že se spokojujeme se znehodnocováním, kterého se nám dostává. Ale myslím, že mluvím jménem všech rozumných členů senátu, když řeknu, že si to trvale líbiti nedáme.
Ve skutečnosti rozprava o těchto předlohách je více méně rázu formálního, poněvadž částky, jež mají tyto daně přinésti, jsme již schválili, a to tím, že jsme odhlasovali rozpočet na r. 1938. Přesto není tato debata zbytečná, poněvadž teprve při konkretním projednávání těchto předloh si můžeme říci, co pokládáme za správné a co za nesprávné, jež je v nich obsaženo. Tedy především - o tom není pochyby, a to přisvědčuji pánům kolegům z vládních stran i z oposice, kteří se o této věci zmínili - daňové zatížení obyvatelstva našeho státu je enormní. To si nezapíráme. A že daně, které projednáváme, přispějí značnou měrou ještě k dalšímu zatížení obyvatelstva, o tom není prostě možno pochybovati. Nicméně přece jenom pokládám veliký pokřik, který se strhl z kruhů podnikatelských pro příspěvek na obranu státu a pro mimořádnou daň ze zisku a kterému zde dával výraz též pan kol. Enhuber, do veliké míry za upřílišený. Je pravda, ze jak příspěvek na obranu státu, tak mimořádná daň ze zisku zatěžují znovu podniky, a to sazbami poměrně dosti vysokými. Běží zde o podniky veřejně účtující a při mimořádné dani ze zisku nejen o,podniky veřejně účtující, nýbrž také o podniky živnostenské, které vykazují zisk nad 50.000 Kč. Avšak pánové zapomínají počítati s tím, že se u nich tyto sazby plně neuplatní, poněvadž to jsou odpisové položky. Vždyť oni jak příspěvek na obranu státu, tak i mimořádnou daň ze zisku si budou odpisovati a tím sníží daňovou základnu, tím si sníží samosprávné přirážky a na druhé straně si tak do jisté míry vynahradí to, co musejí platiti více. Snad se to zdá divné, ale já jsem si to počítal a vychází mi zajímavý výsledek.
Vezměte, pánové, za základ ryzího výtěžku některého podniku veřejně účtujícího 100.000 Kč. Na to připadá podle §u 83 odst. 1 zák. o přímých daních daň 9 %, to znamená, že státní daň je 9.000 Kč. Dále jsou zde ovšem přirážky, dejme tomu 500 %; násobte tedy daň 9.000 Kč pěti, vyjde vám na přirážkách 45.000 Kč. Ale když se uplatní osnova o příspěvku na obranu státu a o mimořádné dani ze zisku, bude si moci podnik odečísti od daňového základu, co připadá na tyto daně. To je dohromady - počítám 40 % výdělkové daně jako příspěvek na obranu státu a 10 % ryzího výtěžku jako mimořádnou daň ze zisku v prvém případě 3.600 Kč, ve druhém 10.000 Kč. Tedy podnik si odepíše od svého daňového základu 13.600 Kč, takže se daňová základna, dříve 100.000 Kč, sníží na 86.400 Kč. Z toho bude činiti 9 % daň pro příští rok 7.776 Kč a přirážky 48.880 Kč místo 45.000 Kč. Tedy ono hrozné zatížení, jež se zdá na první pohled, se touto odpisovou procedurou podstatně sníží, poněvadž se snižuje automaticky základ daňový i samosprávné přirážky. Nakonec z toho vyplývá, že zatížení oběma těmito daněmi u podniků veřejně účtujících bude činiti snad ne o mnoho více než 5 %. Řekněme, že to bude 5 až 8 %, ale přesto je to mnohem méně, než se předpokládá, když se na to hledí jen povrchně.
Myslím, že pro ty tři roky, pro které mají tyto daně platit, to není vůbec enormní zatížení při povinnostech, které musejí státu přinésti všichni občané, naopak, spíše budou moci naříkati obce, že se jim sníží kvota přirážek, a budou se moci spoléhat, že zlepšená konjunktura jim tuto ztrátu vynahradí.
Je dále naprosto falešné, když se myslí, že toto nové zatížení postihuje jenom vrstvy, podnikatelské. Já už jsem nejednou s této tribuny vystoupil proti názoru, že přímé daně zatěžují jenom majetné vrstvy. Všechny daně se dají do jisté míry přesunouti buď do cen nebo do platů zaměstnanců. Postihne-li průmyslový podnik nebo vůbec podnik vyšší zdanění zisků, není pochyby, že ta vykonává určitý zpětný tlak také na mzdy, poněvadž čím více béře stát ze zisku, tím více ztěžuje možnost přídavků ke mzdám a tím více bude u podnikatelů nálada mzdy nezvyšovati, nýbrž spíše snižovati. Tedy každá daň přímá uvalená na podniky má svůj určitý reflex i na lidi, kteří jsou v podniku zaměstnáni, na jejich mzdy, a má svůj reflex i v cenách výrobních. Nikdo si nesmí představovat, že zatížení, které se touto předlohou opět snáší na průmyslové podniky, je jen zatížením podnikatelů ve prospěch státu. Když se to vezme národohospodářsky, je to i zatížení vrstev námezdních právě proto, že vzestup životní úrovně, který bychom si tak přáli, je zastaven, nebo alespoň bude narážet na větší odpor vrstev podnikatelských. Tolik pokud jde o zatížení podnikatelských vrstev těmito dvěma daněmi.
Sen. Enhuber se tu hrozně rozčiloval, jak budou nyní podnikatelé šikanováni a jak hrozným způsobem se jim bude snižovat jejich výdělek. K tomu chci připomenout, že každé zvýšení daní má za následek, že se zisky a důchody zatajují. Nebojím se ani tak zatížení poplatníků těmito dvěma novými daněmi, jako spíše toho, že se budou zatajovati důchody a zisky. Víme, že je u každého podniku možno zatajit zisk. Jak může třeba nějaký revisní orgán ministerstva financí kontrolovat, je-li sklad správně inventován, čili nic? Tam se dá odepsat všechno, a dělají to všechny podniky, nejen Škodovka. Zkrátka všechny podniky udávají nějaký výtěžek, který stačí k uschování prestiže, a nepřiznávají třebas ani polovinu zisku. Kdybych to měl správně posuzovat, řekl bych, že se bojím, že tyto daně povedou k dalšímu zatajování zisků a že se budou dělat t. zv. tajné reservy, aby se nemohly dosažené zisky zdaňovat. Jenom se nenechat zastrašit voláním, že tyto dvě daně mohou nevím jakým způsobem naše podnikatelství ochromit.
Přímo nesmírné iluse si dělal kol. Sláma, pokud jde o zdanění konsumních družstev. Jsme zde u jedné kapitoly, o které se mnoho mluvilo a mluví, ale pořád to nevede ke konci. Zajímavé je, když se mluví o výhodách daňovým družstvům, že se stále mluví o konsumních družstvech, ale nikdy o agrárních. Kol. Sláma ani jeho klubovní kolega Vlk se tu nezmínili, že tytéž t. zv. výhody, kterých požívají konsumní družstva, mají také všechna ostatní družstva, i živnostenská. Z toho je nejlépe vidět, že se s tím dělá politika, ale ve skutečnosti je to založeno na klamu. Pánové si nesmějí myslet, že je finanční ministr tak hloupý, kdyby mohl z čistých zisků konsumních spolků dostat na dani o mnoho více než ze zdanění členského kapitálu, že by to neučinil. Vždyť finanční ministr sám valně ani nestojí o zdanění konsumních spolků z čistého zisku. Proč? Poněvadž by musil přiznat - a to jinak není možné - že ty restituce, které se dávají členům z nákupu do 3 %, jak je to uznáváno, nemohly by se pokládati za čistý zisk, poněvadž to jsou pouhé návratky, skonto, rabat, což nemůže býti podkladem zdanění. To by se musila zdaniti i ta 2 % skonta při hotovém placení. Tedy to je prostě návratka, restituce. Tedy nejméně by musil přiznat finanční ministr, a přiznává to již dnes, že 3%ní návratky členům nemohl by pokládati za čistý zisk, nýbrž za pouhé t. zv. restituce nákupní. Pak zbude jen ta, co vlastně jako čistý zisk konsumní spolky vykazují, a toho není mnoho. Nesmí se mysliti, že konsumní spolky mívají tak veliké zisky právě proto, že musí udržovati ceny na mnohem nižší úrovni, nemohou nic získati z konjunktury a proto mají poměrně malý čistý zisk. (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.)