A proto i když dnešní Společnost národů není tím, čím by měla býti a jakou bychom si ji přáli, věříme v její nezbytnost, protože celá Evropa bude - možná že dost brzy - nucena ve vlastním zájmu se nově organisovati, aby ze svobodných národů vyrostla nová Evropa, Evropa silná, a schopná zachrániti civilisaci bílého plemene.

Zatím jsme pro přítomnou dobu vděčni všem, kteří nám padávají ruku, abychom uprostřed rozhárané Evropy, spoléhajíce především na vlastní síly, mohli uhájiti civilisaci, kulturu a mír.

Min. předseda dr Hodža za našeho sou hlasu děkoval francouzskému ministerskému předsedovi Chautempsovi a ministru zahraničních věci Delbosovi. Ať už se ve Francii mění vláda jakkoliv, ať třeba v nejbližších dnech bude zase jiná vláda, třeba s Daladierem v čele - ta nebude nic měniti na zahraniční politice Francie a na její věrnosti k našemu státu.

V pondělí dne 7. března promluvil anglický ministerský předseda Chamberlain v dolní sněmovně velkou řeč, která musí.býti oceněna v celém mírumilovném světě, ale jistě je oceňována především u nás. Myslím, že přátelé i nepřátelé mu rozuměli, když prohlásil, že "přání po minu neznamená, že si chceme dnešní mír zajistit za cenu míru zítřejšího, totiž abychom myslili na zítřek a naň se nepřipravovali", že to neznamená, že by Anglie chtěla zapomínati na svou odpovědnost k svému národu anebo k lidstvu vůbec, obecně. Anglie se nemůže vzdáti zájmů na národech světa, a spory, které by vznikly v určitém ohraničeném území - jako je to na př. leckde v Evropě - působí už dnes Anglii hluboké starosti. Bude-li třeba, zakročí Anglie ve prospěch mírumilovných rozprav a jednání na místě násilí a neslýchaných hrozeb, ale nebude se při tom báti, přezkoumati znovu své zbrojení a urychliti je. Ze všech. sil se pak přičiní u pokus, obnoviti v Evropě důvěru a klid. A dokončil Chamberlain: "Věřím ve svobodu myšlenky, řeči a jednání, bez níž nemůže býti pravé demokracie. Věřím v demokracii a v zachování svobody, pro niž - bude-li třeba - budu bojovat." S radostí jsme čtli i další slova, že v síle Anglie je záruka světového míru. Přejeme si také právě v tomto zájmu, aby Anglie byla pokud možno nejsilnější.

Je-li u nás řeč Hodžova historickou událostí, máme za to, že tento pondělní projev Chamberlainův je také projevem významným, poněvadž Anglie není zvyklá mluviti do větru.

Děkuji panu předsedovi vlády vděčně, že mluvil také o Italii. Neznáme dobře zákulisí dnešních styků mezi Berlínem Římem, a naše ideologie dnešní je zcela jiná než ideologie známé osy, ale my u nás. nikdy nezapomene a nezapomínáme, že naše národní revoluce a boj za osvobození rostl z italských národních revolucí. Sokolská košile je košile garibaldovská. Političtí mučedníci italští byli vězněni u nás na Moravě, v Brně na Špilberku. Za několik neděl oslavují naši italští legionáři vznik svých formací v Italii před 20 lety. Viděl jsem v dóžecím paláci v Benátkách vítězný armádní rozkaz maršála Draze, ve kterém docela podle historické pravdy konstatuje, že se na tomto vítězství zúčastnila také jedna divise československá. Připomíná to Diaz celé italské veřejnosti zlatým písmem na mramoru. Velitel našich italských legií, generál Graziani, který byl tak oblíben mezi našimi italskými legionáři, na vlastní oči to viděl u nás, přesvědčil se o,tom, jak jsme byli vděčni Italii za její ochotu a za, její pomoc, a zejména nemůžeme zapomenouti té pomoci, I, které se nám, vedle pomoci francouzské dostalo ve chvílích naší branné slabosti a nepřipravenosti po převratě, kdy jsme se dostali proti vlastní vůli do boje o Slovensko s maďarskými bolševiky. A nijak neoslabuje zásluhy Italie to, že italští důstojníci, kteří k nám v čele s kavalírským generálem Piccionim přišli, nemohli míti v bojích s Maďary stejnou politickou orientaci jako my. To nijak neoslabuje zásluhy Italie. Ať už dnešní mezinárodní poměry jsou jakékoli, Italie ví, čím pro její integritu je silné a svobodné Československo a myslí na to jistě i v Terstu a na Brenneru.

Bez jakékoliv výhrady podpisuji slova Hodžova o věrnosti k spojeneckým smlouvám s Francií a Malou dohodou a také se sovětským Ruskem. Rappalská smlouva mezi Německem a sovětským Ruskem nebyla pro nás výhodnou, a hrozící spojení Berlína s Moskvou byla pro nás velmi nebezpečné. Proto jsme opatrni v kritice, jak Stalin proti svým dřívějším spolupracovníkům zakročuje. Možná, že nám hrozilo daleko větší nebezpečí, než si myslíme. Ale předstíraný boj proti komunismu patří už dnes do obvyklého arsenálu fašistického. Německo bylo ještě pořád komunismem zachváceno, když my už svůj boj s ním za vpádu maďarského jsme vybojovali. Ostatně známe dva bolševismy. Bolševism sociální a bolševism nacionální. Duch našeho národa není přístupný ani tomu, ani onomu, ale jak dnešní situace je, bolševism nacionální je pro evropský mír nebezpečím větším, poněvadž Rusko si nepřeje žádných válek, přeje si mír a klid. Některé noviny zjednodušují poměry tím, že prostě každého, kdo sociálně cítí, beze všeho prohlašují za bolševika. A každého, kdo národně smýšlí a cítí, jiní zase prohlašují za fašistu. Jsme národními až do morku a přece nejsme a nebudeme fašisty. Bijeme se za sociální spravedlnost a stojíme po boku pracujícího lidu a přece nejsme komunisty a nebudeme bolševiky!

Je chybou, že do politiky je zanášeno trochu moc metafysiky a vášní, kterých my, střízliví národové, neznáme, a že se idealism zaměňuje za nebezpečnou mystiku. Ty vášně v politickém životě uplatňovati nechceme a nebudeme.

Víme také o tom, že se jednalo s Berlínem o jakousi novinářskou dohodu, příměří a že následkem toho u nás bylo zakročeno proti některým emigrantským listům, jež Berlínu byly nepohodlné, ale potom bychom si přáli také, aby stejné bylo spláceno stejným. Není možno, aby bylo zakročováno u nás proti emigrantům z Německa, ale aby naši němečtí emigranti od nás v Třetí říši byli jmenováni říšskými poslanci, jako je domu v případě pana Junga, a Krebse, kteří mají jistě své ruce ve všem, co se v Německu proti nám podniká, co se podniká proti našemu státu a národu.

Trochu si také musíme všímati toho, co se děje v Podkarpatské Rusi. Není korektní, jestliže v Berlíně je tisková agitační centrála, která ve službách německých politických aspirací pracuje pro t. zv. Velkou Ukrajinu, ve které se naše Podkarpatská Rus již úplně ztratila. Není možno, aby v Berlíně byl vydržován někdejší ukrajinský hejtman neblahé paměti! Skoropadski s p. Petruševičem, kteří v jazyku anglickém pro Severní Ameriku (a také pro Kanadu) vypracovali mapu Velké Ukrajiny, a pro Jižní Ameriku v jazyku španělském, kde jsme úplně zmizeli, kde všechno je zabráno od Popradu až po onu velikou Ukrajinu, jak o ní dnes sní nikoliv ukrajinští vlastenci, nýbrž ti, kteří v Berlíně mají aspirace zabrati jižní Rusko. Při tom nemluvím o plukovníku Konovalcovi, který je vydržován za stejným účelem jako v Berlíně p. Skoropadski, ve Vídní. Stojí to veliké peníze. Každou chvíli jede k nám z Německa výprava "turistů". Nejsme tak naivní, abychom nechápali, co tyto výpravy do Rachova a okolí znamenají. To mi připomíná japonské metody před jakoukoliv válečnou výpravou, kdy posílali bůhvíkam své lidi, do východní Sibiře; do Charbinu, Vladivostoku a t. d., kteří tam pracovali jako holiči, pradleny atd., byli to ve skutečnosti japonští špioni, často důstojníci. To všechno se dneska odehrává v Podkarpatské Rusi a my se na to díváme jako slepí. To naše dobráctví už není žádné dobráctví. (Sen. dr Bačinský: Ale ľud je verný!) Ano, lid ukázal věrnost. Já bych si přál, aby Praha více rozuměla problému Podkarpatské Rusi, aby se nenechala uspávati nepravdou, jako by tam byl boj mezi velkoruštinou a maloruštinou. Nikoliv, tak tomu není. Gramatika a čítanka, o kterou šlo, je psána domácím jazykem a nám jde o to, abychom na obecných školách naučili děti číst, psát a počítat jazykem, který je tam nejbližší, ale nikoliv t. zv. jazykem galičanským, žargonem, jejž lid nenávidí. Byla chyba, že jsme Petlurovu armádu rozptýlili na Podkarpatské Rusi. Totéž, co se dála za mého vídeňského poslancování v Haliči, ten strašný boj, dirigovaný z Vídně, se tam na Podkarpatské Rusi, odehrává dnes. To není boj mezi maloruštinou a velkoruštinou. My všichni víme dobře, že obyvatelé Podkarpatské Rusi náležejí maloruské větvi, to je samozřejmé, a nenáležejí k ukrajinské větvi, která přece neexistuje, to je pojem geografický, (Sen. dr Bačinský: To je ideologie!) ale nikoliv té ideologie, která už dneska pracuje ve formě iredenty, každou chvíli máte nějakého iredentistu zavřeného, zejména v Podkarpatské Rusi, a ukáže se, že je ve spojní se Skoropadskim nebo Konovalcem nebo Petruševičem.

Všimněme si trochu těch poměrů, dokud je čas. Podkarpatoruský lid při školském plebiscitu ukázal - a agitovalo se proti němu velmi čiperně - jakého je smýšlení. Ten lid nemůže galičanský žargon - a ten se mu vnucuje - ani cítit a brání se velkoukrajinské iredentě, která tam vniká. To není žádný boj mezi velkoruským a maloruským směrem. Ten maloruský směr je zastoupen učebnicí Sobova a galičanský žargon je representován panem Pankevičem, který byl ve službách France Ferdinanda a protiruské propagandy, jak jsme ji znali z Haliče. (Sen. dr Bačinský: Byl profesorem ve Vídni!) Užasnete, že se u nás užívalo, dokud nyní nebyla povolena také učebnice Sabova, čítanky, kde jsme my, Češi, byli prohlašováni za Finy atd., a k tomu československá vláda mlčela.

Upozorňuji na podkarpatské poměry zvlášť, poněvadž se o nich, v Praze pramálo ví a i centrální úřady se pak dopouštějí chyby za chybou. Tedy žádný boj mezi velkoruštinou a maloruštinou, nýbrž mezi domácím jazykem, který vyrostl ze staré národní tradice, s žargonem galičanským, který slouží velkoukrajinské iredentě proti našemu státu.

O spolupráci německých,spoluobčanů v naší administrativě mohu se po svých zkušenostech. zmíniti jen pochybně. Máme německé hejtmany v českých krajích a máme řadu úředníků, kteří u těchto okresních hejtmanství konají svoje služby znamenitě a jsou také velmi vážení, v našich českých krajích. To bude platiti patrně i o jiných německých úřednících. Psal jsem v časopise "Neuer Morgen" o tom, že kdyby se bývali kvalifikovaní Němci hned po převratu hlásili do služeb státních, kdyby se bývali nepostavili na stanovisko negace, mohli míti dnes obsazena místa i v nejvyšších posicích, že to tady dnes ještě leckdes vázne, za to nemůžeme my.

Musíme ovšem žádati, aby každý, kdo hledá u státu službu, projevil náležitým způsobem svou důvěru ke státu, zkrátka, aby se přihlásil poctivě ke státu. (Sen. Hubka: Byl spolehlivým státoobčanem!) Ano. Ti, které znám, jsou opravdu spolehliví. Sám jsem intervenoval ve prospěch německého úředníka u okresního hejtmanství ve Vysokém Mýtě, aby nám ho nepřekládali. Tak byl loyální, objektivní, čestný! U nás nejde o animositu, pokud se týče umísťování spolehlivých, dobrých, čestných německých státních úředníků v našich službách. Sám jsem jako ministr národní obrany jmenoval dva německé plukovníky do ministerstva národní obrany a nikdy jsem toho nemusel litovat. Ale ovšem je třeba, aby německá mládež dnes žila trochu v jiném ovzduší. Z ovzduší, ve kterém dnes žije, se těžko vychová dorost pro státní službu. (Tak jest!)

Čtu, že v neděli sudetskoněmecký Heimatsbund ve Vídni s velkým důrazem prohlásil, že Německo, Rakousko a sudetští Němci musí vytvořiti společné velké Německo. Z toho mraku však nebude déšť. Je to jen důkazem nedostatečné politické zralosti a vyspělosti. To jsou nepromyšlené a nepolitické činy, které v Anglii, která vždycky chce od nás viděti fakta, mluví a pracují jen pro nás.

Cizinci jsou - často překvapeni, že u nás i v nynější době zachováváme naprostý klid. Ano, jsme klidni, protože máme čisté svědomí. Tento rozšafný klid mluví z Hodži a mluví z každého projevu našeho presidenta. Je to krásné dědictví po Masarykovi. R. 1848 byly v Praze šířeny obrázky s podpisem "Čech a Němec jedno tělo". No, tak daleko nejsme a nebudeme, není toho ani potřeba. Stačí nám dvě těla a jedna myšlenka. (Výborně!) Ti, kteří i uprostřed dnešního radikálničení slouží demokracii a hájí svobodu myšlení, jistě se s námi sejdou a my s nimi.

Přesvědčili jsme kde koho, že máme dosti síly k životu. Chceme žíti a budeme žíti svobodni vedle svobodných a rovni vedle rovných. Musíme žít a udržet se nejen pro sebe a pro své potomky, nýbrž i v zájmu celé Evropy, v zájmu demokracie, která je zárukou pokroku a udržení míru, po kterém touží jistě, jak řekl Roosevelt, 90 % obyvatel celého světa, kdežto jenom 10 % přeje si válku. Jsme a zůstaneme v pevné a,věrné alianci s těmi 90 %, s celým demokratickým, pokrokovým a opravdu lidsky cítícím.světem, a proto jsme tak klidni a proto se nepotřebujeme nikoho bát. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Pfrogner.

Sen. Pfrogner (německy): Pánové!

Je pro nás, sudetské Němce, významnou náhodou, že pan předseda vlády padal jménem vlády prohlášení, a to dne 4. března, v den památný pro všechny sudetské Němce, pro ty, kteří padli ve víře v právo sebeurčení a ve víře v tytéž ideály, jimž Československo děkuje za svůj vznik. Význam, který jste přikládali tomuto prohlášení, projevuje se nejlépe tím, že jste se číhli pohnuti ke konci prohlášení uspořádati předsedovi vlády ovaci a projev. A jestliže my ze sudetskoněmecké strany jsme přes pocity, které nás v tento den ovládaly, tyto projevy nejen nerušili, nýbrž v důstojném postoji.spolu vyslechli, tož nikoli jen proto, poněvadž dbáme důstojnosti této síně, nýbrž zejména proto, pánové, poněvadž ctíme vaše národnostní cítění, poněvadž u každého národa, tedy také u vás oceňujeme vaši lásku k domovině a národu, jež u vás zároveň znamenají pojem státu. Ale přejeme si, a to právem, abyste také vy měli pochopení pro naše národnostní cítění, neboť také my jsme příslušníky velikého národa a jsme hrdi na to, že jsme příslušníky německého národa. Také my milujeme svůj národ a svou domovinu.

A tím dotkl jsem se již vlastně jádra otázky, která nás všechny zaměstnává, že totiž najdeme prostředky a cesty, které nám dovolí při vzájemné úctě k těmto citům, které nám, sudetským Němcům, umožní tuto lásku k národu a domovině uvésti v soulad s povinnostmi, jež stát od nás, jakožto státních občanů, vyžaduje.

Pan předseda vlády praví mezi jiným: "jsme si dnes povinni všichni navzájem jasností. Jasná mluva znamená dobrou vůli, loyálnost a mír". Pánové, úplně souhlasíme s tímto požadavkem pana předsedy vlády a mám za to, že právě nám, mluvčím sudetskoněmecké strany, nikdy se nedostávalo této jasnosti při přednášení našich oprávněných stížností při kladení našich požadavků. Předseda vlády omezuje se ve svém vládním prohlášení na vylíčení aktuálních otázek zahraniční politiky a vyhražuje si vylíčiti plány vlády, pokud jde o úpravu vnitropolitických problémů, v pozdější vhodnou dobu. Pociťujeme to jako nedostatek, a vývody pana předsedy vlády samy dokazují, že s tímto názorem máme pravdu, neboť i když podnět k tomuto vládnímu prohlášení je v zahraničněpolitických souvislostech, je přece jasno, že vlastní příčinu dlužno hledati na vnitropolitické půdě, že vlastní příčinou je vnitropolitický problém, sudetskoněmecký problém, který je zároveň problémem československého státu, a od jehož řešení závisí nejen klidný vývoj Československé republiky, nýbrž, jak nyní skoro celá Evropa souhlasně zjišťuje, vysokou měrou také další klidný vývoj Evropy. Potvrzujeme rádi, že z vývodů pana předsedy vlády lze seznati úmysl dojíti k lepším stykům s Německou říší a také spolužití sudetských Němců s ostatními národy ve státě a poměr sudetských Němců ke státu upraviti tak, aby vedl k uklidnění. Postrádáme však konkretních návrhů, jak problém řešiti, a postrádáme obzvláště jakýchkoli nových hledisek, která by mohla umožniti naději dojíti k lepšímu poměru k Německé říši, tedy našemu největšímu sousedu.

Pan předseda vlády zahajuje svůj výklad obnoveným přiznáním ke Společnosti národů jakožto foru - cituji doslova - "které pracovalo pro mír s úctyhodným úsilím i v nejtěžších mezinárodních krisích", a přiznává se opětně k myšlence kolektivní bezpečnosti. Při všem porozumění pro pojem věrnosti se přece domníváme, že tuto setrvačnost nemožno již uvésti v soulad s reální skutečností, že Společnost národů dnes je blízka tomu, býti nazývána mrtvým útvarem, o jehož oživení dlužno pochybovati jíž protop poněvadž mnoho velkých a směrodatných států s konečnou platností vystoupilo ze Společnosti národů s prohlášením, že také v budoucnosti nechtějí již použíti tohoto zařízení, a nad to přece také myšlenka kolektivní bezpečnosti utrpěla v poslední době tak mnohou citelnou ránu, která otřásla vírou v tuto myšlenku. Dlužno také přiznati, že Společnost národů v době své nejlepší a největší akční schopnosti nedovedla řešiti větší významné úkoly. Mně alespoň není znám ani jediný.případ, ve kterém, by se bylo Společnosti národů podařila toto "úctyhodné úsilí o mír" vésti také k úspěchu. Naopak potřebujeme si vzpomenouti, že Společnost národů, a ku podivu a příznačným způsobem právě tytéž mocnosti ve Společnosti národů, které svého času v italsko-habešském konfliktu prosadily, že se mnoho států, Společnosti národů věrných, usneslo na sankcích proti Italii a tyto sankce provedlo, nyní po zjištěné skutečnosti a když bylo nutno uznati, že tyto sankce byly marny. - a také Československo čítá se k těm věrným Společnosti národů, kteří se sankcí zúčastnili, a myslím, nikterak ke,svému prospěchu - že. tedy tytéž státy, ba.dokonce titíž mužové - připomínám výklady Delbosovy v posledních dnech a výklady a nabídky anglických státníků - dnes jsou ochotni uznati nové italské imperium a jsou ochotni hoditi přes palubu všechny dosavadní morální a státoprávní zásady, ukáže-li se Italie povolnější v otázkách, které okamžitě jsou aktuálnější, jako na příklad otázka Středozemního moře anebo otázka Španělska, tedy jde-li o to, získati ze situace vlastní výhody. Domníváme se právem, - že nikdo, obzvláště však nikdo z. malých a slabých, nemá příčiny očekávati něco od Společnosti národů, a je přece příznačné, že sudetskoněmecké stížnosti, které po mnoho let ve velkém počtu byly Společnosti národů v době jejího rozkvětu předkládány, vesměs putovaly:do koše, kdežto dnes, kdy Společnost národů je neschopna akce, sudetskoněmecký problém opanoval celou Evropu. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.) A nikdo menší nežli Chamberlain řekl v posledních dnech: "Který malý evropský stát mohl by se při přepadení spoléhati na Společnost národů?" "Upřímně řečeno" - praví Chamberlain - "ani jediný, a bylo by falešné buditi v těchto státech naděje, které mohou vésti jen ke zklamání."

Předseda vlády obnovuje v souvislosti s tamto přiznáním také své přiznání věrnosti k ostatním mezinárodním smlouvám, obzvláště k Malé dohodě, ke spojenectví s Francií a ke smlouvě se sovětským Ruskem. Přes všechno zdůrazňování pevnosti Malé dohody domníváme se přece, že v tomto útvaru nastalo značné uvolnění. Mezi jiným pokusila se Jugoslavie s úspěchem nalézti spojení v Italu a v Německu, a musíme dnes konstatovati, že tyto pokusy vadly k výsledku, že se ze styků původně pouze hospodářských vyvinul poměr přátelských, ba dokonce srdečných styků mezi Jugoslavií a Italií a obzvláště Německem, stav to, kterého i již dávno přejeme, a kterého jako nejbližší soused Německé říše bohužel dosíci, nemůžeme. (Souhlas.) Že hospodářské styky, o kterých pan předseda vlády také mluví, pokud jde o Malou dohodu, jsou uspokojivé a splňují všechna očekávání, tomu věřiti nemůžeme. Je zbytečno, abych se tím blíže zabýval, neboť, si s téhož místa a v zahraničním výboru tak mnozí koaliční řečníci již stěžovali do toho, že není zapotřebí se tím, blíže zabývati.

Ještě častěji ozývají se stížnosti do nedostatku porozumění pro hospodářské zájmy Československé republiky na straně velkého přítele Francie. Pokud jde o hospodářské styky se Sovětským svazem, jsou příznačna lakonická slova pana ministra věcí zahraničních, pronesená v jeho posledním exposé o zahraniční politické situaci, jimiž konstatuje že obchodní styk se sovětským Ruskem poklesl na minimum, jednoduše proto, poněvadž jsou úvěry vyčerpány. Nevěříme přece; že hospodářské styky samy stačí, aby se došlo k trvalé shodě mezi státy. Věříme však, že dobré hospodářské styky podporují dorozumění a že jsou zdravým a přirozeným základem pro styky mezi státy. Nemůžeme také souhlasiti s názorem, že by se byla smlouva se sovětským Ruskem osvědčila jako nástroj míru. Při událostech ve Španělsku a při úmyslech komunismu, které se projevují na celém světě, patří mnoho k tomu, aby někdo mohl pochopiti pochod myšlenek, že by takováto smlouva se Sovětským svazem byla podporou míru. Naopak, máme za to, že tato smlouva dohodě mezi státy ve střední Evropě nepomáhá a jsme přesvědčeni o tom, že tato smlouva vedle nerozřešeného sudetskoněmeckého problému je největší překážkou tomu, nalézti přátelský sousedský poměr s Německem, které podle statistických cifer stále ještě je naším největším odběratelem, státem, se kterým máme největší hospodářské styky. Nevěřím také, že by někdo mohl tvrditi, že by Společnost národů, pokud ji někdo považuje za nástroj míru, od vstupu sovětského Ruska byla nabyla významu a moci. Myslím, že pravý opak je správný a nedomnívám se také, že by někdo mohl tvrditi, že velký spojenec československého státu, Francie, nabyl váhy, moci a významu ve;světě, když má smlouvu se sovětským Ruskem. Můžeme konstatovati opak. Lidová fronta, která zároveň s touto smlouvou ve Francii začala, vedla Francii do mnoha mzdových bojů a krisí kabinetu, které měly za následek neustálé hospodářské oslabení, ohrožení měny, a které Francii způsobily takřka latentní oslabující.horečku, jež ji hospodářsky ve vnitřní a zahraniční politice již těžce poškodila a také v budoucnu bude poškozovati.

Ostatně myslím, že - musím při této příležitosti poukázati na to, že podle novinářských zpráv v posledních dnech také schůze v Praze na Staroměstském náměstí, která se konala na.počest presidenta Osvoboditele Masaryka, zavdala našim komunistům podnět zneužíti toho pod společnými prapory sovětského Ruska, Francie a rudého Španělska, při čemž prý se státní vlajka objevila ve formátu velmi zmenšeném, k tomu, aby se myšlence lidové fronty připravovala půda také u nás. (Sen. inž. Winter: Čekal jsem, že to řeknete, ačkoli víte, že to není pravda!) Nebyl jsem při tom, musím však považovati za pravdu, o čem psaly noviny. Prohlašujete-li mně, že to není pravda, prosím. Nemyslím však, že přes tyto zjevy můžeme jednoduše přejíti.

Že Anglie má zájem na uklidnění ve střední Evropě a že se právě proto a následkem toho zajímá také o řešení sudetskoněmeckého problému; je nám známo a my to můžeme jen uvítati.

Ve vývodech pana předsedy vlády nepřeslechli jsme také poklonu Italii a víme dobře, že jest jí zapotřebí, poněvadž poměr k Italii od sankcí před tím zmíněných začal právě trpěti. Známe plány, které směřují k sjednání lepších a užších styků mezi státy a zeměmi podunajskými, při čemž, jak vládní prohlášení praví, Italii se přiznává vedoucí postavení. Jsme však přesvědčeni - a víme, že s tímto míněním zde nejsme, již samotni, že konečné uspořádání v Podunají bez vedoucího postavení Německé říše dosud nebylo možno a v budoucnosti podle daných skutečností bude ještě méně možným. (Výkřiky.)

Tak nepřináší nám vládní prohlášení bohu žel nic nového. Myslíme však, že s touto koncepcí, která pochází z první doby poválečné, trvale již nelze vystačiti, jednoduše proto, že poměry prvých, dob poválečných pravomocně minuly. Tato koncepce nestačila zvěčniti poměry, které vytvořil mírový diktát, a je ještě méně s to, uvésti věci do správných kolejí, jak by toho nová situace vyžadovala, jednoduše proto, poněvadž se německý národ a s ním také Německá říše ze svého nejhlubšího ponížení a pokoření vlastní silou a obzvláště od r. 1933 vzchopily, poněvadž si dovedly dnes zase získati ve světě mocné přátele a následkem toho postavení, které zjednává platnost světové moci. (Výkřiky. Hluk.) Německo dovedlo si toto postavení nejen zase zjednati, nýbrž také mocně vybudovati. (Výkřiky.) Kdyby doba systému byla potrvala, pak by bylo Německo snad dnes ještě ve Společnosti národů, ale nemohlo by se mluviti o postavení, které dnes uznávaně ve světě zaujímá. (Výkřiky.) Připouštím pánové, že se vám to nelíbí, ale skutečnost je skutečnost. Toto poznání situace od základu změněné je však nutným předpokladem pro poznání nutnosti nové orientace.

Pan předseda vlády mluví pak v další a větší části svých vývodů o poměru k Německé říši a vyslovuje obavu, že výměna názorů o různých otázkách, která má vésti k navázání vzájemného poměru, mohla by se octnouti na povážlivé půdě, poněvadž kancléř Německé říše prohlásil, že k zájmům Německé říše patří také ochrana těch občanů německé národnosti jiných států, kteří z vlastní síly nejsou s to (Výkřiky.) zabezpečiti si všeobecně lidskou, politickou a světově názorovou svobodu. (Sen: Kreibich [německy]: O Polsku nemluví si o jižních Tyrolích rovněž nikoli!) Pánové, vy mluvíte velmi rádi o jižních Tyrolích. Nevím, zdali znáte jižní Tyroly tak dobře jako já a zdali je vám osud jižních Tyrol tak blízký jako mně. Ale, představte si jednou, jak bychom vypadali, kdyby nás bylo jenom 250.000 jako Němců v jižních Tyrolích. (Výkřiky. Hluk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Prosím o klid. (Výkřiky sen. Kreibicha.)

Prosím pana sen. Kreibicha znovu o klid.

Prosím, aby pan řečník pokračoval.

Sen. Pfrogner (pokračuje): Pan předseda vlády tento názor odmítá, poněvadž si stát vyhražuje právo starati se o zabezpečení všech národnostních a občanských práv a o svobodu svědomí v rozumné spolupráci všech svých občanů a národností, o to se staral a bude starati. Pan předseda vlády praví dále, že terno již po řadu let důsledně řešený úkol Československá republika vzala na sebe jednak proto, že našemu lidu spravedlivá národ postní politika je samozřejmostí, jednak proto, že sám ze své vůle, a na základě své suverenity si vytvořil ústavním zákonem svůj právní řád. Ke konci praví: "Dáváme jim - míní tím ethnické součásti - ve státě ne jen naději na uspokojení kulturních, sociálních a hospodářských potřeb, nýbrž zaručujeme plnost všech svobod lidských a občanských, které svým, občanům může dáti jen opravdu moderní stát:" Jestliže obzvláště tato poslední slova mají se vykládati jako slib, pak je můžeme jen uvítati. Kdyby to však mělo znamenati, že se pro sudetské Němce a pro porozumění se sudetským Němectvem tak jako pak již všechno stalo, poněvadž péče o to zde byla, jest a bude, nemůžeme se s tím prohlásiti srozuměni, neboť pak by přece poslední prohlášení vlády bylo mohlo odpadnouti a nestál bych zde, abych jako stěžovatel zaujal k těmto otázkám stanovisko.

Pan předseda vlády odmítá tento názor také proto, poněvadž by stanovisko v tomto smyslu formulované mohlo znamenati jen zasahování do vnitřních záležitostí státu.

Konstatoval jsem před tím, že na. př. Anglie má zájem na uklidnění ve střední Evropě a následkem toho také na tom, aby se našim oprávněným přáním a stížnostem vyhovělo. Pan president státu sám přiznává Evropě morální právo míti zájem na této otázce, pro mír tak důležité. (Sen. inž. Winter: Pan president upozornil zahraniční Čechy, kteří jsou příslušníky cizích států, že po stránce politické se musejí se svými státy vyrovnat sami!) To podle zprávy listu "Sunday Times" o interwievu, který pan president státu poskytl zpravodaji tohoto listu. Rozvažme klidně, oč větší měrou tedy toto morální právo na tento zájem o osud 3¹/₂ mil. Němců přísluší Německé říši a otázal bych se vás: Můžete si představiti, že by pro Francouze nebo Angličana bylo vůbec snesitelné, kdyby někde na světě Francouz nebo Angličan byl nespokojen, anebo že by Francie nebo, dokonce Anglie mohla s podobným mlčením přejíti přes tuto skutečnost? Myslím také, že by Československo nemohlo a nechtělo mlčky přejíti přes to, kdyby se české menšině ve Vídni dálo bezpráví. (Výkřiky sen. Kreibicha.) Vím, pan president státu prohlásil, že by při všem blahovolném zájmu o Čechy v Rakousku nebyl s to použíti nějakých politických prostředků a že si přeje, aby toto stanovisko zachovávali, také všichni ostatní. Mohl dáti toto prohlášení, poněvadž Češi v Rakousku nemají právě důvodu ke stížnostem. (Různé výkřiky. Sen. inž. Winter: Kdyby češi v Rakousku měli tolik práv jako vy u nás, byli bychom úplně spokojeni! Nikdy není možno vás uspokojit!) Pane kolego, když mi zase prohlašujete, že to není pravda, odvolávám se jen na novinářské zprávy, srovnejte jednou německé školní knihy v Československé republice se školními knihami Čechů ve Vídni. Čtěte obzvláště úvod ke školním knihám, kterých se dnes užívá v českých školách s právem veřejnosti ve Vídni. Tam je výslovně: "Vídeň jest jen místem vašeho pobytu a bydliště, vaší vlastí je Československo." Při tom jde z valné části nikoli o československé, nýbrž o rakouské státní občany. Mimo to je nám z jednání o rozpočtu známo, že československo dává do rozpočtu zcela značnou částku pro záležitosti Čechů v cizině. (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.)