Vážení pánové, je snad 10.000 obcí v Československé republice a když z každé stane se malá pevnost a spojíme je dohromady v jednu velikou pevnost, nemusíme se spoléhati na nikoho na světě, nemusíme se báti, že se sami neubráníme. Konečně počítejme i s risikem jako nešťastná Belgie a Srbsko. I s tím musíme konečně v nejhorším případě počítati, že než se fronta ustálí vzadu, bude nutné část území vyklidit a ztratit ve strašlivém zápase, v němž mnoho z nás zůstane, ale to nevadí, národ žije obětmi, činíme to pro generaci, která přijde, a ne pro tuto, která jen na chvilku je tu na světě. (Výborně! - Potlesk.)

Je nutno motorisovati každého z nás. Ukažme, co znamená motor, auto pro rodinu! Může odvézti malé děti ve válce, může sloužiti i k tomu a onomu. Tedy podporovati motorisaci a ne abychom slyšeli stížnosti, jako zde mluvil před chvílí kolega Brodecký. Neubíjeti motorisaci daněmi a dávkami, ale subvencovati každého, kdo si chce motorové vozidlo poříditi, s podmínkou, že bude státi v určité chvíli k disposici on i vůz. Kdo zná válku moderní a její pohyblivost, dovede to oceniti. Uvedu historický příklad. Co by byla bývala bitva na Marně, kdyby byl generál Galieni nezmobilisoval všechny pařížské drožkáře, aby dopravili několikatisícovou armádu na Marnu? Pak ta světová válka mohla dopadnouti jinak a to udělali pařížští drožkáři. Musíme u nás míti zmotorisovaný národ. Budujme stát vojensky, budujme vojensky Československou republiku!

Dodávám k tomu toto: I veřejná správa musí býti s tohoto hlediska řízena. Všecko pro armádu, všecko pro obranu státu a proto dejme stranou všechny zápasy a spory, jak by se nám osvědčili obecní notáři nebo neosvědčili! Je nejvyšší doba, aby v poněmčeném území stály spolehlivé osoby, a to od kterékoliv strany, na tom nezáleží, jen ať je to příslušník československého národa, Čech nebo Slovák, poněvadž jenom na sebe můžeme spoléhati. Ukázky posledních dnů jsou názorné, jak bychom se mohli spoléhati na Němce v samosprávě, kdyby k něčemu došlo. Všechny námitky jsou, malicherné. Na ideové boje mezi stranami není času, veřejnosti je nutno říci pravdu - a tím končím tuto část své řece Není třeba konfiskovati časopisy, poněvadž nakonec lidé se domnívají, že bůhví co se konfiskuje, a když člověk nezkonfiskovaný časopis dostane do ruky a srovná s tím, co bylo

zkonfiskováno, vidí, že. šlo o nevinnou zprávu a že to prázdné místo vzbudilo daleko větší rozčilení nežli zpráva sami. Říkám s Rašínem: Učme se národu říkati pravdu. Čím lépe jsme připraveni, tím je větší naděje, že se světovému zápasu vyhneme, ale jen pro ten případ, když uděláme všechno, co jsem říkal. Někdy jsou konfiskovány časopisy zbytečně, jako na př. o 18. únoru tato věc: "Byla to velká obžaloba těch, kteří toto ujednání uzavřeli, poněvadž ze všech stížností a žalob bylo patrno, že dotyčným ujednáním podlamuje se dosavadní neohrožená síla našich hraničářů." Proč to říkám? Hraničáři v této těžké chvíli chodí a nabízejí se u úřadů, dávají se k disposici v Liberci, Děčíně, Podmoklech, Duchcově, chtějí stavěti stráže, hlídati objekty a dráhy a velmi těžce nesou, když jest jejich pomoc odmítána. Proto všichni pracovníci v Severočeské jednotě volají, aby byla uspořádána řada schůzí, na kterých by bylo manifestováno pro brannost, a museli by to,pochopitelně i činiti příslušníci dnešní vládní koalice, aby se řečníkovi nemohlo vytýkati, proč se to dělá. Prosím, toto je konfiskováno!

Nebo jiný příklad. Kol. Špaček poukazuje, že jednostrannými ústupky se ohrožuje bezpečnost a brannost celého československého národa. To bylo konfiskováno a já jsem se domníval, bůhví co tam je.

Nebo je konfiskováno, když já úřednictvu říkám, že jsme pro spravedlnost, ale že musí býti zachována nedotknutelnost státní administrativy, že se nám poslední dobou vnáší rozvrat do státní administrativy, že vedle osobní politiky provádí se ještě národnostní protekce. I toto je konfiskováno! To se dělal nesmí, to jsou věci, které zbytečně rozčilují a pobuřují a nechávají cesty k domněnkám, že bůhví co se nestalo nebo neřeklo. Aparát úřednický musíme připoutati ke státu spravedlivým jednáním. Úředníci, gážisté, státní zaměstnanci jsou zcela loyální. Kdyby se přišlo s návrhem a řeklo: Vy máte oprávněné stížnosti, máte oprávněné požadavky ohledně srážek, my vám ty srážky nahrazujeme, ale s podmínkou, že je vrátíte hned na obranu státu, rád bych viděl státního zaměstnance, i nejchudšího, který by s tímto řešením byl nespokojen. Byli u mne pensisté, kteří jsou nejubožejší kategorií a jsou mezi, nimi i staří lidé - a ti říkali: My jsme staří, ale nabízíme se do práce, nabízíme dát republice, co můžeme, i své vetché síly. My, kteří můžeme bojovati, jsme ochotni bojovati. Povolejte nás do úřadů a pokud nemůžeme bojovati, ať nám udělají místo mladší, kteří mohou udržeti pušky v ruce, jak o tom mluvil generál Krejčí v Olomouci. Zapomínají na křivdu a dávají se státu k disposici. Jest povinností státu, aby dovedl oceniti lásku těchto lidí a dovedl. jednati tak nahoře, jako jednají tito lidé dole.

Také kategorie soukromých zaměstnanců má řadu požadavků a nevím, proč by nemohlo se jim vyhověti v případě, kde to od státu nevyžaduje žádných obětí, naopak znamená to zlepšení. Kol. Záborec a řada řečníků poukazovala na matematické schodky pojišťoven. Uznávám, že matematický schodek je věc velmi vážná, třeba že se nesmí přeceňovati. Vážnou věcí se matematický schodek stává teprve tehdy, když trvá řadu let. Nechci také, abychom pro vážnost situace neřešili tyto věci a nepočítali s tím, že jednou má přijíti doba normální. Ale proč by nebylo možné zavésti určitý,pořádek, zákonnost, legalitu do pojišťovacích ústavů? Myslím na př. na Všeobecný pensijní ústav. Konkretní doklad. V zákoně z 21. února 1929 o pensijním pojištěni soukromých zaměstnanců je tato ustanovení:

"Pro dobu přechodnou, dokud neujmou se úřadu funkcionáři, vyšlí z prvních řádných voleb, jmenuje vláda výbor a představenstvo Všeobecného pensijního ústavu, jakož i výbory a správní komise úřadoven. Pro zmíněnou dobu budou, též jmenováni podle §u 78 předseda a místopředseda V. P.Ú."

O výboru V. P. Ú. praví § 77 toto: "Výbor V. P. Ú. skládá se z předsedy a ze 34 členů, z nich 14 volí členové zaměstnanci, 14 volí členové zaměstnavatelé a 6 jmenuje vláda z odborníků v otázkách sociálního pojištění, a to polovinu ze zaměstnavatelů a polovinu ze zaměstnanců. Ve skupině zaměstnavatelů musí se dostati zaměstnavatelům z oboru živností netovárních aspoň 3 členů, zaměstnavatelům z oboru zemědělství aspoň jednoho člena."

§ 78 pak určuje dále: "Předsedu V. P. Ú. a jeho náměstky jmenuje president republiky k návrhu vlády vždy na dobu 6 roků bez újmy ustanovení § 168, odst. 7. Předseda, jímž muže býti toliko státní občan Československé republiky, musí bydleti v Praze."

O představenstvu určuje § 80 toto: "Představenstvo skládá se z předsedy, jeho náměstků a dalších 10 členů, z nichž po 4 náleží skupině zaměstnanecké a zaměstnavatelské a 2 skupině odborníků. Členy představenstva ze skupiny odborníků jmenuje vláda. Náměstkové předsedy a aspoň 3 členové představenstva musí bydleti v Praze."

Pokud se týče úřadoven V. P. Ú., z nichž máme v Čechách úřadovny A a B. v Praze, na Moravě a Slezsku úřadovny A a B - ve Slezsku byla zrušena - v Brně a na Slovensku a Podkarpatské Rusi jednu v Bratislavě, určuje zákon v §u 86 toto: "Výbor úřadovny se skládá z předsedy a 14členů, z nichž 7 volí pojištění zaměstnanci k, úřadovně příslušni a 7 volí jejich zaměstnavatelé. Ve skupině zaměstnavatelů musí se dostati zaměstnavatelům z oboru živností netovárních alespoň 2 členů."

Tak to vypadá. Nyní bych mohl citovati celý zákon, ale nemá to smysl.

Ustanovení o volbách členů výboru V. P. Ú., členů výborů jeho úřadoven, přísedících pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu obsažena jsou v §§ 93 až 102 pensijního zákona. Je vidět, že nemáme úcty k vlastním zákonům, když mlčky díváme se na to, jak probíhá v přítomné době právě 10. rok od vyhlášení zákona z 21. února 1919 a dodnes nedošlo ani k jmenování nového výboru a představenstva V. P. Ú., výborů a správních komisí úřadoven, ani ke jmenování předsedy a místopředsedů V. P. Ú. i úřadoven, a samozřejmě, že důsledkem této neúcty k zákonům republikou vydávaných nedošlo ani ku provedení nutných voleb do této sociální instituce. Prvé volby do V. P. Ú. za starého Rakouska byly provedeny 22. května 1909, tudíž v 5. měsíci po uvedení tohoto pojištění v život, které jak známo, provedeno bylo zákonem z 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z r. 1907 a v život uvedeno 1. lednem 1909.

Druhé volby vykonány byly 14. května 1914, přesně po uplynutí 5leté doby zákonné. V samostatném státě našem - demokratické republice - nebyly vůbec žádné volby do V. P. Ú. provedeny. Ač se stále zdůrazňuje zápas mezi ideologií totalitní a demokratickou, je tato velmi důležitá sociální instituce, která vládne jměním přesahujícím úctyhodnou částku 5 miliard Kč řízena torsem, neúplnou správní komisí, neodpovídající vůbec rozsahu nynějšího pensijního pojištění a nevyhovující ani skupině zaměstnanecké, ani zaměstnavatelské, tím méně zájmům veřejným a demokratickým. Téměř již 24 roků nebyly do V. P. Ú. žádné volby vykonány, a skoro 20 let vládne v tomto ústavě neúplná správní komise, o jejíchž usneseních, opatřeních a nařízeních je čím dále tím více pochybností, zda jsou právně účinná. Pro převratu zákonem č. 92/1918 byl zřízen V. P. Ú. v Praze a výnosem ze dne 22. ledna 1919 jmenováno bylo prvé zatímní představenstvo tohoto.ústavu, jehož, presidentem byl jmenován JUDr Rudolf Hotowetz a vicepresidenty inž. Karel Zelenka a architekt Otakar Nekvasil. Členy představenstva byli 5 zástupců Čechů ze zaměstnanců, nebudu je zde jmenovat, 2 Němci a za zaměstnavatele 4 Češi a 2 Němci. Podotýkám jenom, že všech 5 zástupců zaměstnanců Čechů náleželo. "Jednotě čsl. soukromých úředníků a zřízenců", která jistě o vydobytí pensijního zákona ze všech odborových organisací ve starém Rakousku měla a má stále největší zásluhy.

Tyto jedinečné zásluhy této Jednoty, zejména jejího prvého tajemníka Františka Hašourka o uzákonění pensijního pojištění uznala i stará rakouská vláda při uvedení pensijního pojištění v život tím, že do prvého výboru tehdejší zemské úřadovny jmenovala též 4 zástupce Jednoty.

Jak se poměry v Československé republiky změnily!

Dne 10. listopadu 1920 bylo jmenováno ministrem soc. péče nové představenstvo (správní komise) pensijního ústavu, a to vládním komisařem ministr obchodu m. sl. dr Rudolf Hotowetz, náměstky vládního komisaře za zaměstnané Otto Tausik, zemřel 30. VI. 1929 za zaměstnavatele Václav Šaněk, zemřel 16. VII. 1923, nástupcem tohoto byl jmenován JUDr Alois Zmek, notář. Náměstkem vládního komisaře za; skupinu zaměstnavatelů stal se později kom. rada V. Košek, funkce náměstka ve skupině zaměstnanců nebyla již obsažena. Členy správní komise jsou dále: a) ze skupiny zaměstnanců: 1. K. E. Focke (něm. soc. den.), 2. za poslance Arnošta Hirsche, zemřelého 4. února 1925, je nástupcem František Kirchhof (něm. soc.), 3. Eduard Houdek, zástupce Jednoty, zemřel 20. října 1931 - místo zůstalo neobsazeno, 4. posl. Robert Klein (soc. den) žije, 5. Otto Tausik (soc. den.). zemřel 30. června 1929 - místo neobsazeno - 6. Karel Tymich (nár. soc.) žije, 7. inž. Karel Zelenka, zástupce jednoty (nár. den.), zemřel 20. listopadu 1926, místo neobsazeno, 8. Wiliam Ormai ze Žiliny, zástupce Slovenska a Podkarpatské Rusi od 30. ledna 1922, kdy pensijní pojištění bylo na tyto země rozšířeno.

b) ze skupiny zaměstnavatelů: 1. Dr Emil Friedman, zemřel 27. prosince 1930 - místo neobsazeno, 2. Václav Košek (nár. dem.), žije, 3. Dr Leopold Langer (soc. dem.), žije, 4. Dr Alfred Mayer, velkostatkář (agrárník), žije, 5. Václav K. Nebeský (nár. dem), zemřel 22. srpna 1.932 - místo neobsazeno, 6. Václav Baněk (nár. noc.), zemřel 16. července 1923, jeho nástupcem je dr Alois Zmek (nár. soc.), žije, 7. JUDr Wien-Claudi (něm. soc. dem.), žije, 8. Pavel Novák v Bratislavě, opět za Slovensko, který se vzdal funkce 21. dubna 1925 a místo zůstalo neobsazeno.

Tedy ze skupiny zaměstnanců zemřeli 3 členové, jejichž místa zůstala neobsazena a ze skupiny zaměstnavatelů zemřeli 2 členové, jeden se funkce vzdal, místa jejich zůstala rovněž dosud neobsazena.

Veřejnost by jistě ráda věděla, je-li toto torno, neúplná správní komise schopna právně se usnášeti a jak je to možné, že ministerstvo sociální péče neobsadilo dalších 6 míst. Když šlo o příslušníky stran socialistických, ať německých nebo českých, místa byla obsazena, ale když šlo o skupinu zaměstnavatelů nebo zaměstnanců národních demokratů nebo agrárníků, místa obsazena nebyla. Nejlépe je to vidět na tom, že organisace, která měla v původním složení vyhovující počet svých delegátů - nepolitiků, odborová jednota soukromých úředníků, která dnes má přes 50.000 členů tohoto ústavu, zastoupena není, ačkoliv byla jedním z pilířů, na kterém bylo stavěno. Víme, že zástupci soukromých úředníků zemřeli a tak tato organisace, která nejvíce vykonala, je dnes bez zastoupení. Proč to říkám? Proč dráždit a vyvolávati nespravedlnost i v tak nepatrném úseku, kde toho není třeba? V tomto případě není třeba tak přesně dodržovat koaliční režim, zejména tam, kde jde o organisaci nepolitickou, ale když se to už chce dělat politicky, když už je to nutné tímto způsobem řešit, proč se dopouštěti křivdy, která je zbytečná a dráždí?

Jak to dnes vypadá ve Všeobecném pensijním ústavu? Tak, že tam nejsou zastoupeni pojištěnci strany agrární, lidové, živnostensko-obchodnické, Pudové a národního sjednocení, ani odborová organisace ve skupině zaměstnanců a ve skupině zaměstnavatelů nemají dnes zastoupení v tomto ústavu lidovci, ľuďáci, političtí živnostníci atd. Bylo by jistě správné, aby pan ministr soc. péče tento nezákonný a nespravedlivý stav odstranil. Nelze se neustále vymlouvat na jubilejní rok, že volby nelze provésti. Vždyť je možno jmenovat správní komisi bez voleb. (Hlas: Dohoda už je provedena!) Tím spíše, když už dohoda v tomto směru je, aby byly odstraněny všechny nedostatky a křivdy a aby ani v tak nepatrném úseku v celkovém světovém dění nebyly vyvolávány hořkosti, poněvadž jeden malý úsek vedle druhého, jedna malá hořkost vedle druhé - sečtou-li se dohromady - vyvolávají celkovou nevraživost a jsou na škodu státu, branné výchovy a celé brannosti Československé republiky.

Povinností nás všech, je, abychom ve svém okolí a okruhu odstranili všechno, co nás dělí, všechny překážky různého nedorozumění a snažili se vybudovat z československé republiky velkou pevnost míru, svobody a demokracie. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (ujímaje se předsednictví zvoní): Vážený senáte!

Předseda včerejší schůze dr Bas, jakož i úředníci senátu a jeho stenografové neslyšeli při hluku, jenž včera při řeči sen. Emila Enhubera panoval, žádných urážlivých výroků, jež by se byly vztahovaly na pana říšského německého kancléře. Vzhledem k tomu pak, že nyní dodatečně členové senátu z klubu sudetskoněmeckých senátorů učinili předsednictvu senátu oznámení, že při řeči svého kolegy Enhubera stáli bezprostředně vedle senátorů Karla Kreibicha a Vítězslava Mikulíčka, že přes panující hluk v zasedací síni jejich urážlivé výkřiky o panu říšském kancléři slyšeli, že si výkřiky ty ihned poznamenali a mohou je proto potvrditi, volám ve smyslu jednacího řádu senátu oba dva jmenované senátory, Karla Kreibicha a Vítězslava Mikulíčka, pro neparlamentární, nepřípustné a urážlivé výroky o panu říšském německém kancléři dodatečně k pořádku.

Dalším řečníkem je pan sen. Rýpar. Dávám mu slovo.

Sen. Rýpar: Slavný senáte!

Nejvyšší kontrolní úřad předložil podle §u 10 zákona ze dne 20. března 1919, č. 175 Sb. z. a n., státní závěrečný účet za r. 1936 Národnímu shromáždění ke zkoumání a schválení. Obsah účtu, v podstatě obdobný účtům předcházejících rozpočtových období, podává však přehled, jak bylo použito různých částek, co všechno bylo podniknuto ve státním hospodaření, v hospodaření státních podniků a fondů, a přehled podnikových investic a zároveň také udává překročení, které se stalo v ministerstvu národní obrany, vnitra, školství a národní osvěty, veřejných prací, sociální péče, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, při odpočivných a zaopatřovacích platech, v ministerstvu financí, v ministerstvu průmyslu, obchodu a živností a pak u Nejvyššího soudu.

Nebudu se zabývati čísly, hlavně jsem prostudoval celou uzávěrku a snažil jsem se proniknouti, jak bylo využito částek, které byly povoleny zákonodárnými sbory, případně částek, jimiž rozpočet byl překročen. A to lze posuzovat hlavně z činnosti a činů vykonaných a podle toho si pak o tom učiniti úsudek.

Nebudu se ve své řeči rozplameňovat pro obranu státu a všecko ostatní, nýbrž zůstanu na historické pravdě, na té pravdě, které jsem se naučil v semináři a ve škole zemřelého prof. Pekaře.

Podle toho, co uvádí státní závěrečný účet, lze pevně důvěřovat, že částek bylo opravdu správně použito všude ku blahu státu a na obranu naší republiky. I po té stránce podává nejvyšší kontrolní úřad přehled, z něhož je patrno v celku i v jednotlivostech - až na některé maličkosti, o nichž se zmíním - že bylo použito peněz dobře, ba velmi dobře, a vláda zasluhuje opravdový dík za těžkou práci v době minulé a významné pro dnešní dobu, za práci, kterou konala s obětavým presidentem Československé republiky v čele, jehož velkou práci a zásluhu dnes uznávají i ti, kteří kdysi, před dvěma roky, byli proti jeho volbě. Oběma presidentům republiky, i vládě československé patří opravdový, vřelý dík.

Pokud se týká jednotlivostí, jež. by měly býti podrobeny kritice, myslím a jsem pevně přesvědčen, že dnešní doba, doba ve světových dějinách vážná, není příhodná k tomu, abychom vynášeli tyto věci na světlo. My chceme tuto kritiku prováděti naším požadavkem, aby byla prováděna v určitých dobách záměna ministerstev mezi jednotlivými politickými stranami a tím aby byla znemožněna država jednoho ministerstva v rukou jedné politické

strany po dlouhá léta. Proti tomuto požadavku se však stavějí některé politické strany.

Slavný senáte! Dali jsme si do ústavy, že presidentem republiky může býti jedna a táž osoba - vyjímaje presidenta Osvoboditele pouze po dvě období - t. j. dvakrát sedm let. A proč se podivují mnozí, když žádáme, aby ministerstva byla taktéž střídána mezi politickými stranami, aby bylo znemožněno, aby určité ministerstvo držela jedna a táž strana 8, jiná 10, jiná od převratu 20 let, a žádnou jinou stranu do tohoto ministerstva nepustila? Ta koaliční strana, která za zcela demokratickou a správnou považovala po dvou obdobích změnu na stolci presidenta republiky, vykládá za útok na sebe a celý stav, když tatáž změna se požaduje v tom či onom ministerstvu. Myslím, slavný senáte, že by bylo potřeba méně kritiky na řečnické tribuně, ale více kritiky mezi námi ve vládních stranách, ve vládní většině.

U nás o mnohých činech, které jsou uvedeny ve výroční uzávěrce, vůbec ani nelze mluvit, poněvadž by to bylo prozrazováním obrany státu, věci, která je v dnešní době nejdůležitější a nejtajnější. Tu lze míti pouze důvěru k osobnostem, které stojí v popředí a v tom ohledu doufám, že mohu aspoň za všechny ty, kteří mají zájem o obranu státu a o naši samostatnost, říci, že všem, počínaje presidentem republiky dr Benešem v čele, vůdcům armády, vedoucím činitelům vlády vládne duch presidenta Osvoboditele s jeho odbojem zahraničním a s duchem odboje vnitřního, jehož cílem je nezávislost našeho silného státu, světový mír, spravedlnost ke všem demokraciím.

Vřelý dík presidentu republiky i vládě za to, že jde dnes světovým tiskem - v anglické dolní sněmovně to bylo jasně řečeno - heslo: Československo je pevné, vyzbrojené, hrdé na svou samostatnost a nebojí se se svým presidentem dr Benešem v čele.

Dotknu se pouze několika záležitostí, jimi: by měla naše vláda věnovati větší a opravdovou péči v zájmu pevnosti našeho státu. Pan řečník přede mnou mluvil tak nadšeně, že by se zdálo, že zítra bude už celá republika přeměněna ve velkou pevnost. Já se nepustím do takových nadšených chvalozpěvů. Dovoluji si jen podotknouti, že jsme středem Evropy, jsme cestou, kterou se bude ubírati vývoj dějin politických, hospodářských a sociálních. Návrh, že by se Československo nejlépe hodilo za sídlo obranného letectva Společnosti národů, je ideální myšlenka, myšlenka mravní výše za dnešní fašisticko-rasistické doby neproveditelná a myslím, že neproveditelná vůbec, poněvadž vyžaduje ohromnou mravní výši těch, kteří jsou členy Společnosti národů, ale myšlenka tato může býti vedoucí aspoň pro nás v Československé republice, o jejíž hranicích, zda jsou obhajitelné či nikoliv, se zbytečně ve veřejnosti příliš mnoho píše. To nenáleží veřejné kritice, to náleží vedoucím činitelům vojenským a technickým, a nikoliv abychom my o tom vedli veřejnou diskusi. Pro veřejnost může platit pouze toto: Jsou-li naše hranice těžké k obhajobě, tím těžší jsou k dobývání. Musíme se tedy starat, aby byly ještě těžšími k dobývání a tu jsem přesvědčen, že se to stane, když provedeme myšlenku, která byla jako ideální navrhována od Společnosti národů, abychom vedle motorisace, za kterou stojím jako ten, který sám motorisaci provádí - nechci se chlubit, ale sám jsem vlastnoručně už odšoferoval 114.000 km celou Evropou - vybudovali si obchodní letectvo, aby naše republika stala se opravdovým střediskem letectva. A k tomu je potřeba, aby vedle ministerstva pošt a telegrafů a ministerstva železnic nebo vedle spojeného ministerstva dopravy, jež jsem si dovolil navrhnout před 12 lety v posl. sněmovně za rozpravy o rozpočtu, bylo u nás zřízeno ministerstvo letectví, které by se postaralo o opravdové středisko letectví u nás. Nemáme ruských letišť, jak se o nás bájilo, ale chceme míti letiště československá, která by sloužila dopravě a obchodu a tím více, bude-li toho potřeba, také obraně.

Dále se chci zmíniti o úbytku obyvatelstva proti minulé době, jenž je vážným napomenutím. Že je také důležitým činitelem, ukazuje řeč pana říšského kancléře Hitlera, která způsobila ve světě takový zbytečný rozruch. Pan kancléř se mezi jiným také chlubil, jak rád vidí ty tisíce novorozených, jež daly německé matky svému národu, při čemž zjistil, že populace v jeho říši opravdu značně stoupá.

Politický rozvoj vzbudil zvýšený zájem u nás i jinde o národnostní problémy v našem státě a tím také o vzrůst nebo pokles populace. Velmi cenným příspěvkem ke studiu tohoto ožehavého problému je kniha dr Slaminky Národnostní vývoj Československé republiky, v níž autor podává přehled vývoje národnostních poměrů na území našeho státu od r. 1880 do r. 1936, a zvláště od r. 1930 do r. 1936. Tento příspěvek jeví se tak, že obyvatelstvo národnosti československé - jiných národností se dotýkati nebudu - vzrostlo za těchto 6 roků z 8,764.213 na 9,688.778 osob, což činí 10,55 %. A to je málo. V závěru poukazuje autor na to, že právě populace slovenské větve I bude míti jednou zásluhu na rozřešení mnohých a mnohých záležitostí a věcí světového významu, jak se na to poukazuje také v jiné knize, kde se praví, že evropské Slovanstvo musí si býti vědomo vzrůstu své populace, aby se mohlo v Evropě uplatniti.

Dotkl jsem se této otázky již jednou a poukazuji opět na to, co zdůraznil a uznal pan ministr veř. zdravotnictví a tělesné výchovy dr Czech, že tato otázka je nejen otázkou mravní, nýbrž také otázkou finanční čili hospodářskou. Otázka mravní: Dnes se všeobecně uznává a uznáno to bylo také v přednáškách, které měli národohospodářští, vojenští, zdravotní a jiní činitelé, že je to otázka mravní a že by se jednou měli udělati konec různým společným výletům, společnému koupání obojího pohlaví, poněvadž tím se nejenom pěstuje, jak se pod rouškou říká, tělo a zdraví, nýbrž je to také úbytek populace, jak nám v tomto případě jasně ukazují tisíce případů v nemocnicích. Ukazuje to také jasně a otevřeně úbytek sňatků a celého národního života. Tomuto předmětu by se měla věnovati vláda s opravdovou péčí, celou tuto otázku na základě posledních studií prostudovati a učiniti opravdová opatření. Je sice pravda a pravdou zůstává klasický světový názor mens sana in corpore sano, jen zdravé tělo může sloužiti duši a opačně, ale tím ještě není řečeno, že pra tento důvod se smějí otevříti úplně a zcela hranice, jako v divadle, v kinu a jinde a zvláště ve veřejném životě, v přírodě, řeknu otevřeně, mnohé nemravnosti.

Zdůrazňuji zde tuto mravní otázku a upozorňuji jménem čsl. strany lidové na to, nač upozornili jak vojenští, tak i lékařští a jiní odborníci a jak bylo poukazováno na to nejenom u nás, ale také mnohými za hranicemi a v zahraničním tisku.

Vedle toho zdůrazňuji opět, že naše vláda musí jednou učiniti konec t. zv. dvojímu zaměstnání v jedné rodině. Italská vláda sice dala rodinám přídavek, ještě větší přídavky pak dala Francie, na první dítě 875, na další 875, na třetí 1.920, na čtvrté a další 2.260, zatím co u nás dosud platí nemorální zákon, na první dítě příplatek, na druhé také, na třetí, čtvrté a páté nic. Ten stav nemůže déle trvati, musí býti odstraněn, máme-li zachrániti rodiny a tím i populaci. Tento stav musí býti nejen odstraněn, nýbrž musí býti doplněn novým rodinným platem, to znamená pro svobodného plat za práci, pro ženatého plat za práci a pro rodinu, a jsem jist, že tím odbouráme všude řadu těch, kteří mají dvojí plat, že se vrátí do rodiny a tím uvolníme řadu míst pro ty, kteří dnes jsou bez práce zvláště z t. zv. studované inteligence. Tím se změní naše sociální poměry a rodina se dostane tam, kam se dostati má, aby byla základem státu a společnosti lidské.

Při té příležitosti dožaduji se, aby vláda už jednou učinila zvláště v této době, pořádek se započtením vojenské služby státním a veřejným zaměstnancům, ale aby se při tom také starala, když může stát ve svým podnicích zaměstnancům započítávati vojenskou službu, aby také i soukromníci, zvláště velké podniky ji započítávali.