A lakosság, mely nap-nap után ujabb s ujabb megterhelést kénytelen viselni, nemcsak, hogy nem érvényesitheti már két és fél esztendeje törvényadta jogát, kénytelen tehetetlenül végignézni, hogy a kormánybiztos miként okoz ujabb s ujabb felesleges kiadásokat azáltal, hogy a régi, bevált, munkaképes, gyakorlott alkalmazottakat nyugdijaztatja s helyeiket uj, idegen személyekkel tölti be.

Mukačevó városában a kormánybiztosi rezsim nem tudta rendezni annak sulyos gazdasági helyzetét, söt ugy látjuk, hogy nem is erre, hanem az öslakó tisztviselök és alkalmazottak elmozditására helyezi a fösulyt s ezzel tullépi az 1886 évi XXII. t. c.-ben megállapitott jogkörét.

A városok és községek autonómiáját törvény biztositja s mivel a mai helyzet a törvény s az 1886 évi XXII. t. c. megsértését jelenti, tisztelettel kérdem a Miniszter Urat,

hajlandó-e intézkedni, hogy ugy Mukačevo városában, mint a vele szomszédos Paušin községben a kormánybiztosi rezsim megszünjék s a választások kürása által az autonómia visszaadassék?

Ismerve miniszter ur felfogását, amelyek mindig a kisebbség jogainak elismerését hirdetik, hiszem, hogy a kérdést a legrövidebb idön belül méltányosan rendezi.

Praha, 1935. szeptember hó 7.

Na pondělí dne 23. září 1935 svolal nepolitický svaz živnostenských společenstev politického okresu děčínského na 14. hodinu do Střeleckého domu v Děčíně manifestační schůzi pro daňový útisk.

Předseda svazu zjednal si již před třemi týdny napřed ústně u pana okresního hejtmana jistotu, že proti této schůzi není zásadních překážek. Jako hlavní referent jmenován byl jistý dr Schindler, který - pokud víme vynikající daňový odborník akciové společnosti "Nordböhmische Treuhand" - stejně jako svaz živnostenských společenstev nemá politického zabarvení. V sobotu dne 21. září t. r. zakázal okresní úřad schůzi doleji uvedeným výměrem, tedy v dobu, kdy prakticky nebylo více možno docíliti změny tohoto zákazu. Výměr zněl:

Čís. 49.712.

Dne 21. 9. 1935.

Pan Heřman Schug,

předseda svazu společenstva živnostníků

v Podmoklech.

V základě § 6 zákona shromažďovacího nebéřu na vědomí oznámení ze dne 10. září.1935, že svaz hodlá uspořádati dne 23. září 1935 o. 14. hodině v Děčíně, Střelecký dům, veřejnou schůzi lidu s programem: Daně a hospodářská nouze, a zakazuji uspořádání tohoto projevu z těchto důvodů:

Jako hlavní program schůze byla uvedena přednáška o berním systému a protest proti praxi zaujaté a vykonávané berní správou v Děčíně v předpisování daní. Poněvadž každému poplatníku jest volno, proti platebnímu rozkazu cestou opravných prostředků se ohraditi, nehodí se veřejné projednávání o předpisu daňovém atd. za předmět každému přístupné manifestace a to tím spíše, ježto stav státní pokladny a nepříznivá hospodářská situace mohly by způsobiti zostření i jinak nepříznivé hospodářské situace.

Poněvadž proponovanou schůzí byl by zejména v nynější době ohrožen veřejný klid a pořádek, muselo býti její konání zakázáno.

Z tohoto výměru lze se Vám odvolati do 15 dnů po doručení u okresního úřadu v Děčíně k zemskému úřadu v Praze.

Okresní hejtman: Pížl v. r.

Schůzi mínil, jak již zmíněno, pořádati svaz živnostenských společenstev pro politický okres děčínský, tedy naprosto nepolitické živnostenské společenstvo.

Od správce politického úřadu nutno předpokládati, že je schopen psychologicky oceniti veliký stav povolání, jakým je stav živnostenský a obchodnický, to znamená, že správce okresního úřadu v Děčíně musí věděti, že živnostníci a obchodníci jsou vším jiným nežli revolucionáři, ba že nad to sotva mají sklon k protestním akcím, které jim po zákonu příslušejí, nepociťují-li krajně nespravedlivý nátlak, tím méně však k protizákonným akcím.

Nad to musel správce úřadu věděti, že zákon v živnostenském řádu v § 114, odst. 1, pro živnostenská společenstva a obdobně v § 130c) pro živnostenské svazy mezi jiným jako účel společenstev a svazů výslovně také uvádí podporu hospodářských zájmů.

Můžeme si těžko představiti, že hospodářské zájmy živnostenského a obchodnického stavu, daněmi přímo se dusícího, postihuje něco tíže, nežli právě v poslední době nesnesitelný daňovy útisk, při čemž výslovně ještě poukazujeme na "daňový klíč", o kterém se doleji pojednává.

Nezůstalo asi správci okresního úřadu utajeno, že tento daňový útisk vůči stavu živnostenskému a obchodnímu přesahuje nejen všechny obvyklé, nýbrž především také zákonité meze. Kdežto velké podniky, vybavené řádným vedením knih, naprosto mohou průkaz své pasivity podati i ještě tím, že vykazují platy ve výši 100.000 Kč i více takovým ředitelům, kteří zároveň jsou také akcionáři, a tím se vymykají své daňové povinnosti, podléhá asi 99 % stavu živnostenského a obchodnického pro nedostatek vedení knih, uznaného za průkazné, jednoduše libovolnému odhadu berních úřadů.

Za podklad pro tyto odhady slouží t. zv. "klíčové číslice", jež každoročně vydávají zemská finanční ředitelství. V těchto seznamech stanoví se výnos všech živnostenských a obchodnických kategorií ve formě pro berní úřady byť i nikoli theoreticky, tož přece prakticky závazné podle určitých znaků (na př. počet pomocníků, množství výrobků anebo prodaného zboží). Tento postup je zásadně nezákonitý, poněvadž veškeré daňové zákonodárství je vybudováno na fundamentálním právním názoru individuelního řízení.

Jestliže naproti tomu pan okresní hejtman v Děčíně ve svém odůvodnění vyslovuje názor, že poplatník v případě skutečného nebo domnělého bezpráví má možnost rekursního řízení, pak asi pan okresní hejtman nezná četné, v denním tisku vždy opětované vyroky pana ministra financí, který vždy opětně přiznává astronomické číslice rekursů, po celá leta nevyřizovaných. Pan okresní hejtman také asi neví, že i po letech a jistě jen zcela výjimečně positivní vyřízení takovéhoto daňového rekursu nemá odkladné moci, to znamená, že poplatník daň, která ho neprávem a k přivodění úplné zkázy postihuje, nejdříve musí zaplatiti, ba že k tomu exekučními opatřeními bývá donucen.

Pan okresní hejtman zdá se však býti také tak neznalým života, že neví, že již od let veliká část živnostníků a obchodníků své daně - zase v rozporu s fundamentálními právními zásadami daňového zákonodárství - neplatí ze svého výnosu, nýbrž z podstaty, to znamená, že tito nešťastní poplatníci vybírají svůj uspořený groš (tedy kapitál!) anebo si opatřují negativní kapitál v peněžních ústavech (dělají dluhy!), aby mohli dostáti své daňové povinnosti. Důkazem toho je statisticky zjištěný pokles úsporných vkladů u spořitelen a neustálý pokles vkladů u bank.

K tomu přistupuje ještě strašlivý zjev, že živnostníci a obchodníci namnoze následkem daňových předpisů, k nimž v letech 1919 až včetně 1922 nedošlo a které tudíž opožděně najednou byly vydány a to také pro pozdější leta, dodnes ještě trpí neustálými daňovými nedoplatky.

Tyto daňové nedoplatky zostřují se obzvláště ještě třemi okolnostmi: 1. tím, že se daně od roku 1919 zmnohonásobnily, 2. tím, že asi od 14 let peníze podléhají deflačnímu hnutí, to znamená, že daňové dluhy vznikly v době peněz menší ceny, nežli ve které později musí býti placeny, 3. nemá se říkati, že lidé byli tehdy povinni platiti své přímé daně také dále bez předpisu ve výměře, jak jim posledně byly předepsány. Také to není v tomto případě na místě, neboť předpisy daní později za 4 roky dodatečně provedené byly mnohonásobně vyšší nežli obnosy, které na základě předpisů dřívějších let byly prozatím splatné a nejsou také vzácné případy, kdy firmy své zákonité povinnosti svého času dostály, později však přes to pro neočekávaně vysoké dodatečné předpisy měly nedoplatky, které je uvedly do hospodářských nesnází. Nemohl se také od prostých, malých živnostníků věru v praxi vůbec žádati takovýto zchytralý výklad zákona.

Pokud jde dále o odůvodnění v zákazu schůze, že nynější situace státní pokladny a trvalá hospodářská krise by mohly přivoditi zostření beztak nepříznivé, hospodářské krise, máme za to, že takovéto vývody - kdyby je pronesla soukromá strana - by byly s to přivoditi obžalobu na základě ustanovení t. zv. finanční censury. Jest úžasné, že úřední osoba vedoucího postavení vůbec něco takového konstatuje a neuváží, že tím státní finance ohrožuje měrou mnohem vyšší, než by to kdy byla mohla učiniti celá schůze, že tento úřední orgán dále chce tím zakazovati hladovějícím, aby si na svůj hlad nestěžovali. Co se konečně týče posledního bodu odůvodnění - rušení veřejného klidu a pořádku - opakujeme již úvodem zmíněné odůvodnění, že živnostenský a obchodnický stav jistě nejsou revolucionářským činitelem a že takovéto porušení skutečně možno považovati za naprosto vyloučené, poněvadž celé psychologické založení tohoto stavu - jehož znalost nutno od správce okresního úřadu předpokládati - naprosto vylučuje jakýkoli způsob výtržností a agresivního nebo neukázněného postupu.

V celém postupu nespatřujeme tudíž nic jiného nežli smutný pokus úřadu brániti lidu v tom, aby ve formě naprosto zákonité nedal výraz své tísni.

Na základě toho tážeme se pana ministra vnitra:

1. Jsou panu ministrovi vnitra tento postup a zcela obzvláště toto podivné odůvodnění známy?

2. Jest ochoten zakročiti proti tomuto způsobu postupu pana okresního hejtmana v Děčíně?

3. Jest ochoten učiniti opatření, aby se v budoucnosti zabránilo takovýmto byrokratickým zásahům proti zásadnímu pojmu demokratického zřízení státu?

4. Jest ochoten sděliti nám to, co zařídil?

V Praze, dne 1. října 1935.

Für Montag den 23. September 1935 war eine Manifestationsversammlung wegen des Steuerdruckes für 14 Uhr in Tetschen - im Schützenhaus - vom unpolitischen Gewerbegenossenschaftsverbande des pol. Bezirkes Tetschen einberufen.

Der Verbandsobmann hatte sich bereits 3 Wochen vorher mündlich beim Herrn Bezirkshauptmann Gewißheit verschafft, daß gegen diese Versammlung kein prinzipielles Hindernis obwaltet. Als Hauptreferent war ein gewisser Dr. Schindler genannt, welcher - unseres Wissens ein namhafter Steuerfaehmann der "Nordböhmischen reuhand A. G." - ebenso wie der Gewerbegenossenschaftsverband keinerlei politischen Charakter trägt. Am Samstag, den 21. September 1. J., wurde die; Vensammlung von der Bezirksbehörde mit untenstehendem Bescheide verboten, also zu einer Zeit, wo praktisch eine Änderung dieses Verbotes nicht mehr eingeholt werden konnte. Der Bescheid lautete:

Z: 49.712.

Am 21. September 1935.

Herr Hermann Schug,

Vorsitzender des Verbandes der Gewerbegenossemschaften in Bodenbach.

Die Anzeige vom 10. ds. M., daß der Verband eine öffentliche Manifestationsversammlung am 23. September 1935 in Tetschen, Schützenhaus, um 2 Uhr nachmittags abhalten möchte, nehme ich im Grunde des § 6 des Versammlungsgesetzes nicht zur Kenntnis und wird die Abhaltung dieser Versammlung aus folgenden Gründen verboten:

Als Hauptprogramm der Versammlung soll der Vortrag über das Steuerwesen bilden und es soll gegen die vom Steuer-Referate in Tetschen gehandhabte Praxis in der Steuervorschreibung gesprochen bzw. verhandelt werden. Nachdem jedem Steuerträger durch Übermittlung eines Zahlungsauftrages immer die Möglichkeit geboten wird, im Rekurswege sich gegen die etwa unrichtige Steuervorschreibung zu wehren, erscheint der Gegenstand der Versammlung für eine öffentliche Kundgebung nicht am Platze zu sein, desto eher, als die gegenwärtige Situation der Staatskassa und die andauernde wirtschaftliche Krise die Verschärfung der ohnedies ungünstigen wirtschaftlichen Lage herbeiführen könnte.

Nachdem weiter durch diese Versammlung in dem gegenwärtigen Zeitpunkte die Gefährdung der öffentlichen Ruhe und Ordnung herbeigeführt würde, mußte die angezeigte Versammlung verboten werden.

Gegen diesen Bescheid kann eine Berufung binnen 15 Tagen nach Zustellung bei der

Bezirksbehörde in

gez. Pížl.

Die Versammlung ging, wie bereits erwähnt, vom Gewerbegenossenschaftsverband für den. pol. Bezirk Tetschen, also einer gänzlich unpolitischen gewerblichen Genossenschaft, aus.

Es muß vom Amtsleiter einer Bezirksstelle vorausgesetzt werden, daß er zur psychologischen Bewertung eines großen Berufsskandes wie er der Gewerbe- und Handelsstand ist, befähigt ist, d. h., daß der Amtsleiter der Bezirksbehörde Tetschen wissen muß, daß Gewerbe- und Handelstreibende alles andere als Revolutionäre sind, ja, daß sie darüber hinaus kaum Neigung zu ihnen gesetzlich zustehenden Protestaktionen haben, wenn sie nicht einen äußerst unbilligen Druck fühlen, noch weniger aber zu ungesetzlichen Aktionen.

Darüber hinaus müßte der Amtsleiter wissen, daß das Gesetz än der Gewerbeordnung G. O. in 114, Abs. 1, für die gewerblichen Genosser schaften und analog in § 130 c) für die gewerblichen Verbände unter anderem als Zweck der Genossenschaften und Verbände auch die Körderung der wirtschaftlickan Interessen ausdrücklich nennt.

Wir können uns schwer vorstellen, daß etwas die wirtschaftlichen Interessen, des unter Steuern geradezu erstickenden Gewerbe- und Handelsstandes schwerer trifft, als gerade der in der letzten Zeit unerträglich gewordene Steuerdruck, wobei wir ausdrücklich noch auf die tiefer behandelten "Steuerschlüssel" hinweisen.

Es dürfte weiters dem Amtsleiter einer Bezirksbehörde nicht verborgen geblieben sein, daß dieser Steuerdruck gegenüber dem Gewerbe- und Handelsstande nicht nur alle üblichen, sondern vor allem auch die gesetzlichen Grenzen überschreitet. Während die mit einer ordentlichen Buehführung ausgestatteten Groß-Unternehmungen durchaus in der Lage sind, den Nachweis ihrer Passivität selbst dadurch noch zu erbringen, daß die Gehälter in der Höhe von Kc 100.000,- und mehr an solche Direktoren ausweisen, welche gleichzeitig auch Aktionäre sind, und sich derart ihrer Steuerverpflichtung entziehen, unterliegen etwa 99 % des Gewerbe- und Handelsstandes mangels einer als beweiskräftig anerkannten Buchführung einfach der willkürlichen Schätzung der Steuerbehörden.

Als Unterlage für diese Schätzungen dienen die sogenannten,,Schlüsselzahlen", welche alljährlich von den Finanzlandesdirektionen herausgegeben werden. In diesen Zusammenstellungen wird der Ertrag aller Gewerbe- und Handelskategorien in einer, für die Steuerbehörden wenn auch nicht theoretisch, so doch p:raktisch verbindlichen Form nach bestimmten Merkmalen festgelegt (z. B. Anzahl der Gehilfen, Menge der Erzeugnisse oder verkauften Waren). Dieser Vorgang ist grundsätzlich ungesätzlich, weil die gesamte Steuergesetzgebung auf der fundamentalen Rechtsanschauung individuellen Vemfahrens aufgebaut ist.

Wenn dagegen der Herr Bezirkshauptmann von Tetschen in seiner Begründung die Ansicht ausspricht, daß dem Steuerträger im Falle eines tatsächlichen oder vermeintlichen Unrechtes das Rekursverfahren offensteht, so scheint der Herr Bezirkshauptinann die zahlreichen, in der Tagespresse immer wiedergegebenen Aussprüche des Herrn Finanzministers nicht zu kennen, welcher immer wieder astronomische Zahlen von durch Jahre hindurch unerledigt bleibenden Rekursen zugibt. Auch scheint der Herr Bezirkshauptmann nicht zu wissen, daß selbst eine nach Jahren und sicherlich nur ganz ausnahmsweise positive Erledigung eines solchen Steuerrekurses keine aufschiebende Wirkung hat, das heißt, daß der Steuerträger die ihn zu unrecht und zur Herbeiführung des gänzlichen Ruines treffende Steuer vorerst zahlen muß, ja hiezu durch Exekutionsmaßnahmen gezwungen wird.

Der Herr Bezirkshauptmann scheint aber auch so lebensfremd zu sein, daß er nicht weiß, daß schon seit Jahren ein großer Teil der Gewerbeund Handelstreibenden seine Steuern -wiederum, im Gegensatze zum fundamentalen Rechtsaufbau der Steuergesetzgebung - nicht- vonseinem Ertrage, sondern von der Substanz zahlt, das heißt, daß diese unglücklichen Steuerträger ihre Spargroschen (also Kapital!) abheben oder negatives Kapital in Geldanstalten schaffen (Schulden machen!), um ihrer Steuerpflicht genügen zu können. Ein Beweis hiefür sind die statistisch festgestellten Rückgänge an Spareinlagen bei den Sparkassen und der ständige Rückgang von Einlagen bei den Banken.

Hiezu tritt noch die furchtbare Erscheinung, daß die Gewerbe- und Handelstreibenden vielfach infolge der in den Jahren 1919 bis incl. 1922 ausgebliebenen und daher verspätet auf einmal herausgegebenen Steuervorschreibungen, u. zw. auch der späteren Jahre bis heute noch an fortgesetzten Steuerrückständen leiden.

Diese Steuerrückstände werden durch drei Umstände noch besoncders verschärft: 1. dadurch, daß sich die Steuern seit dem Jahre 1919 vervielfacht haben, 2. dadurch, daß seit ungefähr 14 Jahren das Geld einer Deflationsbewegung unterliegt, das heißt, daß die SteuerschuIden zur Zeit eines im Werte geringeren Geldes entstanden sind, als sie später bezahlt werden müssen. 3. Man soll nicht sagen, daß die Leute damals verpflichtet waren, ihre direkten Steuern auch ohne Vorschreibung in dem Ausmaße weiterzuzahlen, wie sie ihnen das letztemal vorgeschrieben wurden. Auch das ist im vorliegenden Falle unangebracht, denn die später auf 4 Jahre in nachhinein erfolgten Steuervorschreibungen waren um ein Vielfaches höher als jene Beträge, welche provisorisch auf Grund der Vorschreibung der früheren Jahre fällig waren und sind auch Fälle nicht selten, wo Firmen ihrer gesetzlichen Pflicht seinerzeit entsprochen hatten, später aber trotzdem durch die unerwartet hohen Nachtragsvorschreibungen in Rückstände gerieten, welche sie in wirtschaftliche Schwierigkeiten brachten. Auch konnte man vom einfachen, kleinen Gewerbetreibenden füglich eine derartige kniffige Gesetzesauslegung praktisch gar nicht verlangen.

Was weiters die Begründung des Varsammlungsverbotes anbelangt, daß die gegenwärtige Situation der Staatskassa und die andauernde wirtschaftliche Krise eine Verschärfung der ohnedies ungünstigen, wirtschaftlichen Krise herbeiführen könnte, sind wir dar Ansicht, daß deramtige Ausführungen - von privater Seite gefallen - geeignet wären, den Anklagezustand auf Grund der Bestimmungen der sogenannten Finanzzensur herbeizuführen. Es ist erstaunlich, daß eine Amtsperson in maßgebender Stellung solche Feststellungen überhaupt vornimmt und nicht bedenkt, daß sie damit eine Gefährdung der Staatsfinanzen in einem viel höherem Maße herbeiführt, als es die ganze Versammlung je hätte tun können, daß dieses Amtsorgan weiterhin damit den Hungernden verbieten will, über ihren Hunger zu klagen. Was endlich den letzten Punkt der Begründung - die Störung der öffantlichen Ruhe und Ordnung - anbelangt, wiederholen wir die schon eingangs angeführte Begründung, daß der Gewerbe- und Handelsstand sicherlich kein revolutionärer Faktor ist und daß eine derartige Störung tatsächlich als vollkommen ausgeschlossen betrachtet werden kann, weil die gesamt-psychologische Einstellung dieses Standes - deren Kenntnis man vom Amtsleiter der Bezirksbehörde voraussetzen muß - jegliche Art von Exzessen und agressiven oder undisziplinierten Vorganges gänzlich ausschließt.

Auf Grund dessen richten wir an den Herrn Innenminister folgend.e Anfragen:

1. Ist dem Herrn Innenminister dieser Vorgang und ganz besonders dessen merkwürdige Begründung bekannt?

2. Ist er geneigt, gegen diese Vorgangsweise des Herrn Bezirkshauptmannes von Tetscheh einzuschreiten?

3. Ist er geneigt, eine Verfügung zu treffen, um derartige bürokratische Eingriffe gegen die grund.sätzliche Auffassung eines demokratischen Staatswesens in Zukunft zu verbindern?

4. Ist er bereit uns Mitteilung von dem Verfügten zu machen?

Prag, am 1. Oktober 1935.