15.: § 3.55, odst. 1 zní:

"Znalec může z důvodů uvedených v § 59 a z těch důvodů, které opravňují svědky, aby odepřeli výpověď, žádati, aby byl zproštěn povinnosti podati nález a posudek zcela nebo zčásti."

16. § 555, odst. 1 zní:

"Jestliže rekurs čelí proti usnesení, kterým soud není vázán, proti odepření nebo odnětí práva chudých nebo proti trestnímu opatření, jímž je postižen svědek nebo znalec, může soud nebo soudce, jehož rozhodnutí nebo opatření se odporuje, sám vyhověti rekursní žádosti. Nemíní-li tak učiniti nebo je-li rekursem odporováno jinému usnesení než uvedenému v odstavci 1, budiž rekurs předložen rekursnímu soudu s vysvětlující zprávou a se všemi spisy potřebnými k posouzení rekursu."

17. § 589 zní:

"Vydati platební příkaz je příslušný ten okresní soud, který by byl příslušný v případném sporu o pohledávku."

18. § 592, odst. 1, č. 2 zní:

"2. upozornění dlužníka, aby proti platebnímu příkazu, považuje-li jej za bezdůvodný, podal k okresnímu soudu, který vydal platební příkaz, v propadné lhůtě 15 dní, počítané ode dne doručení platebního příkazu, písemně nebo ústně odpor, který nemusí odůvodňovati."

Zák. čl. LX/1881, o exekučním řízení, se mění takto:

1. § 18 zní:

"Vede-li se exekuce na nemovitosti anebo na práva zapsaná v pozemkových knihách, je k výkonu exekuce příslušný knihovní soud. Při exekuci na pohledávky, nejsou-li knihovně zajištěné, zakročí jako exekuční soud ten okresní soud, u kterého má dlužník všeobecnou příslušnost (§ 19 zák. čl. I/1911); není-li takového soudu v tuzemsku, okresní soud, v jehož obvodě je bydliště, sídlo nebo pobyt poddlužníka, nejsou-li však známé nebo nebyly-li by v tuzemsku, okresní soud, v jehož obvodě je zástava zřízená pro pohledávku. V každém jiném případě je příslušný okresní soud, v jehož obvodě má býti exekuce vykonána."

2. § 33, odst. 2 zní:

"Ve vojenských anebo vojskem obsazených budovách mohou býti exekuční úkony vykonány teprve po předchozím oznámení veliteli budovy a jen s přibráním vojenské osoby od něho přidělené. Výkon je nepřípustný, jestliže velitel budovy odepře k němu svolení."

3. K § 33 se připojuje další odstavec:

"V podnicích (v jejich odděleních), které jsou důležité pro obranu státu a u nichž je zřízen vojenský dozorčí orgán, přísluší vojenskému dozorčímu orgánu totéž právo jako veliteli budovy podle poslední věty předcházejícího odstavce. V takových podnicích (v jejich odděleních), u nichž není zřízen vojenský dozorčí orgán, budiž při výkonu exekuce šetřeno všech opatrností, aby věci důležité pro obranu státu zůstaly uchovány v tajnosti, jestliže bude prokázáno listinou vydanou příslušným vojenským orgánem, že dlužník je povinen co do určitých předmětů zachovati tajemství."

4. § 93, odst. 1 ve znění čl. V, č. 17 zákona ze dne 19. ledna 1928, č. 23 Sb. z. a n., zní:

"Na návrh učiněný v žalobě (§ 92) může soud povoliti odklad exekuce až do pravoplatného rozhodnutí o žalobě. Povolení odkladu exekuce budiž učiněno závislým na složení přiměřené jistoty za náhradu škody, která by vymáhajícímu věřiteli odkladem mohla vzniknouti v případě, že by žalobcův nárok byl zamítnut:

1. jestliže osoba blízká dlužníku (§ 35 konk. ř.) nebo jiná osoba žijící s ním ve společné domácnosti podá vylučovací žalobu později než 15 dní po výkonu zabavení movitých věcí hmotných a jestliže neučiní pravděpodobným, že mohla o výkonu exekuce zvěděti teprve krátce před uplynutím této lhůty nebo po ní a že žalobu podala bez zbytečného průtahu,

2.jestliže by odklad mohl ohroziti uspokojení vymáhajícího věřitele. Uvede-li vymáhající věřitel po povolení odkladu okolnosti, které činí pravděpodobným takové ohrožení a které nemohl dříve uvésti, může býti na návrh uloženo tomu, na jehož žádost byl odklad povolen, aby dal do určené mu lhůty jistotu, jinak by v exekuci bylo pokračováno. Nepokračuje-li žalobce řádně ve sporu, budiž na návrh vymáhajícího věřitele v exekuci pokračováno."

(1) Ustanovení § 7 a § 12, odst. 2 zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 217 ř. z., jímž se vydávají předpisy o obsazování, vnitřním zařízení a jednacím řádě soudů (zákon o soudní organisaci), posléze uvedené ustanovení však jen, pokud jedná o domácí práci k soudcovské zkoušce, se zrušují.

(2) Ostatní ustanovení téhož zákona, jednající o přípravné službě soudcovské, platí nadále; přípravná služba soudcovská budiž přizpůsobena současným požadavkům praktické potřeby tak, aby zaručovala nejdokonalejší přípravu pro ucelené vzdělání soudce. Podrobnosti ustanoví ministr spravedlnosti výnosem.

Ustanovení čl. IV zákona ze dne 11, prosince 1934, č. 251 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o řízení nesporném, se doplňují těmito dalšími odstavci:

"(3) Ve sporech projednávaných u okresních soudů (§ 42 zák. č. 131/1931 Sb. z. a n.) jsou strany povinny před tím, nežli se pustí do jednání o věci hlavní, prohlásiti se o tom, zda mají za to, že jde o spor pracovní, který třeba projednávati podle odstavce 2.

(4) Neučiní-li strany takové prohlášení, bude spor projednáván podle ustanovení civilního řádu soudního, platných pro řádné soudy.

(5) Učiní-li strany takové prohlášení a nemá-li soud důvodu pochybovati o jeho správnosti, prohlásí, že spor bude projednáván podle ustanovení odstavce 2; toto usnesení se nedoručuje stranám písemně a nelze mu odporovati.

(6) Má-li však soud pochybnosti, zda-li jde o spor pracovní, nebo odporují-li si prohlášení stran, rozhodne soud především odděleně o otázce, zda jde o spor pracovní. Jednání o této otázce provede se podle ustanovení civilního řádu soudního.

(7) Vzdají-li se strany opravného prostředku proti usnesení, buď ihned pokračováno v jednání o věci hlavní, podle předpisů o řízení, ve kterém má býti spor podle usnesení soudu projednáván. Nevzdají-li se však strany opravného prostředku, budiž usnesení doručeno a vyčkáno, až usnesení o tom, zda jde o spor pracovní, nabude právní moci.

(8) Krajský soud jako soud rekursní a odvolací rozhoduje s konečnou platností o opravném prostředku do rozhodnutí o tom, zda jde o spor pracovní, v tříčlenném senátu, složeném ze soudců z povolání.

(9 ) Pravoplatné rozřešení otázky ve smyslu předcházejících ustanovení o tom, v jakém řízení bude spor projednáván, je závazné i pro soudy vyšší stolice jednající ve sporu,"

Úprava výkonu kancelářské služby soudů náleží ministru spravedlnosti; pokud však má býti v tomto oboru služby upraven styk občanstva se soudy a soudními úřady, upraví jej vláda nařízením. Až do vydání ustanovení podle tohoto článku zůstanou v platnosti ustanovení jednacích řádů soudů o kancelářské službě.

(1) Tento zákon nabude účinnosti dnem 1.ledna 1936; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.

(2) Vláda určí nařízením, od které doby bude ustanovení čl. I, č. 6 účinné.

(3) Úmluvu uvedenou v § 7 a) j. n. ve znění čl. I, č. 1 tohoto zákona, a v § 55 uh. c. ř. s. ve znění čl. VI, č. 3 tohoto zákona mohou strany učiniti ve věcech zahájených před účinností tohoto zákona až do počátku jednání ve věci hlavní. Ustanovení § 7 a), odst. 5 j, n. a § 55, předposlední odstavec uh. c. ř. s. neplatí pro opravné prostředky v den účinnosti tohoto zákona již podané.

(4) Ustanovení § 49, odst. 2, č. 2 j. n. ve znění čl. I, č. 3 tohoto zákona a ustanovení § 1, č. 2, písm. i) uh. c. ř. s. ve znění čl. VI, č. 1 tohoto zákona, pokud je jimi měněna příslušnost, neplatí pro žaloby podané před účinností tohoto zákona.

Stesky na dlouhé trvání sporů opětují se ve veřejnosti neustále. Jednou z hlavních příčin dlouhého trvání sporů jest jejich nepoměrný vzrůst proti dobám předválečným. Při zkoumání bližších příčin tohoto vzrůstu jest patrné, že nelze jej přičítati jen na vrub hospodářské krise, takže nelze očekávati, že by s návratem normálnějších poměrů klesl i počet sporů. Naopak zdá se, že určité okolnosti (na př. nepoměrný vzrůst živnostenského podnikání) odůvodňují úsudek opačný, totiž, že pokles sporů nebude dosti značný ani tehdy, až nastanou normální hospodářské poměry.

Jestliže však je nutno počítati s nynějším, byť i o něco zmenšeným počtem sporů, jako se zjevem trvalým, a jestliže hospodářské poměry nedovolují úměrné rozmnožení počtu justičního personálu, nezbývá než učiniti všechny kroky, od nichž lze očekávati zjednodušení a tím i urychlení vyřizování sporů, za předpokladu ovšem, že těmito opatřeními nebude ohrožen výkon spravedlnosti po stránce kvalitní.

Dříve však, než budou odůvodňována jednotlivá ustanovení osnovy, je vhodným podati celkový obraz civilního sporného soudnictví ve světle statistiky.

Podle zpráv státního úřadu statistického č. 13 a 14 z roku 1935 má civilní agenda sporná v roce 1933 (za rok 1934 není ještě zpracována) v porovnání s rokem 1913 tento rozsah: