Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.

IV. volební období.

3. zasedání.

Tisk 170.

Interpelace:

1. sen. Dundra na p. ministra vnitra ve věci protizákonného postupu okresního úřadu v Semilech.

2. sen. Sechtra p. ministrovi sociální péče v záležitosti zákazu zaměstnávati venkovské dělnictvo na stavbách prováděných v Praze.

3. sen. Bally, Zimáka, Pociska k vládě Československé republiky ve věci urychlené výplaty vkladů, uložených československými příslušníky do býv. uh. král. poštovní spořitelny před převratem.

4. sen. Bergmana na p. ministra financí v záležitosti platnosti vládního nařízení č. 28 ze dne 30. ledna 1936 na poplatníky ze řad zemědělců, kteří mají nárok na náhradu pozemkové daně dle vládního nařízení č. 74 ze dne 28. května 1928.

5. sen. Bergmana na p. ministra zemědělství ve věci provedení pozemkové reformy v pohraničí.

6. sen. Bergmana na p. ministra vnitra v záležitosti čelení rozmáhajícímu se pytláctví str. 4.

7. sen. Bergmana na p. ministra vnitra ve věci nedovoleného překročování našich hranic říšsko-německými vojíny a důstojníky.

8. sen. Fritsche na p. ministra spravedlnosti stran zabavení časopisu "Neutitscheiner Zeitung" ze dne 4. února 1936.

9. sen. Mikulíčka ministru spravedlnosti o censurní praksi komisaře dra Kožiny v Hodoníně.

10. sen. dr Hellera, H. Müllera na p. ministra školství a národní osvěty stran národně-socialistické propagandy jisté učitelky na I. dívčí měšťanské škole v Teplicích-Šanově.

11. sen. Nedvěda ministrům zdravotnictví a tělesné výchovy a spravedlnosti ohledně falšování potravin.

170/1.

Interpelace

 senátora Vojt. Dundra

na pana ministra vnitra

ve věci protizákonného postupu okresního úřadu v Semilech.

Okresní úřad v Semilech výměrem ze dne 9. března 1936, čís. 11.157.13-1/347 odsoudil Josefa Hudského, člena obecní sociální komise ve Spálově p. Řeky u Semil, pro přestupek čl. 4. zákona ze dne 14. července 1927, čís. 125 Sb. z. a n. Ve výměru praví okresní úřad v Semilech, že Josef Hudský dopustil se přestupku tím, "že se vzpíral poslechnouti dne 2. března 1936 při schůzi obecní sociální komise ve Spálově příkazu starosty obce, aby si o projednávaných záležitostech nečinil poznámek, ač byl napomenut a proto okresní úřad Josefa Hudského odsoudil k pokutě v částce 100 Kč, v případě nedobytnosti k trestu vězení na dobu 12 hodin".

Okresní úřad v Semilech tímto rozhodnutím dopustil se protizákonného činu. Ve směrnicích o provádění státní stravovací akce, schválených celou vládou, tudíž i ministerstvem vnitra, neurčuje se nikde, že si členové obecní sociální komise nesmějí ve schůzích této komisi dělati poznámky. Dokonce v žádném zákoně nenalezne se ustanovení, jímž by se starostovi obce dávalo právo zakazovati členům obecního zastupitelstva nebo jednotlivých obecních komisí dělati si poznámky.

Starosta obce Spálov Rudolf Pospíchal překročil meze své kompetence a měl býti okresním úřadem poučen, že nemá vůbec práva zakazovati členům obecní sociální komise, aby si dělali poznámky. Starostovi obce měl okresní úřad doporučiti, aby se učil znáti zákony a měl mu výslovně říci, že členové obecní sociální komise mohou si ve schůzích této komise dělati poznámky jakéhokoli druhu a že jemu jako starostovi obce do toho naprosto ničeho není.

Místo toho však okresní úřad v Semilech, věda, že se starosta obce dopustil přehmatu a jednání, které odporuje jeho pravomoci, místo, aby ho vyzval, aby respektoval mínění svých spoluobčanů a s nimi snažil se vycházeti, aby zmírnili těžký osud nezaměstnaných mužů a žen, učinil rozhodnutí, pro které nemá v zákoně žádné odůvodnění a které je potud povážlivé, že béře občanům víru v objektivní a zákonný postup úřadů. Okresní úřad v Semilech trestá řádného občana, který se porušení zákona nedopustil. Výslovně to poznamenává ve svém výměru, kde uvádí, že Josef Hudský odmítl poslechnouti příkazu starosty obce, ač musil vědět, že příkaz starosty obce je neodůvodněný a protizákonný. Okresní úřad v Semilech již několikráte prokázal jednostranný postup a nelze se diviti, že k němu vzrůstá den ze dne nedůvěra. Tento případ musí otřásti důvěrou každého, kdo se domníval, že na okresním úřadě v Semilech je dostatek smyslu pro spravedlnost, objektivitu a zákonnost.

Podepsaní, poukazujíce na tento neslýchaný případ okresního úřadu v Semilech, táží se pana ministra vnitra:

Co hodlá učiniti, aby okresní úřad v Semilech byl nucen respektovati zákon, 

jak hodlá zasáhnouti, aby okresní úřad nebyl vykonavatelem vůle osobně dotčených a zaujatých jedinců, jako se stalo u starosty obce Spálova,

jaké změny provedeny budou na okresním úřadě v Semilech, aby byla obnovena otřesená důvěra občanstva k tomuto úřadu.

V Praze dne 24. března 1936.

Dundr,
Němeček, Macek, Chalupník, Nentvich, Tomášek, Korvas, Koutková, Balla, Pocisk, Časný, Modráček.

 

170/2.

Interpelace

senátora J. Sechtra

panu ministrovi sociální péče

v záležitosti zákazu zaměstnávati venkovské dělnictvo na stavbách prováděných v Praze.

Podepsaní se dotazují pana ministra sociální péče, je-li mu známo, že jménem ministerstva sociální péče byl vydán zákaz zaměstnávati venkovské dělnictvo na stavbách prováděných v Praze.

Stavitelé a podnikatelé tvrdí, že dostali příkaz ministerstva sociální péče, že musí zaměstnávati jedině dělnictvo z Prahy, t. j. dělnictvo v Praze bydlící.

Podepsaní protestují proti tomuto nařízení, jelikož v okolí Prahy, t. j. na periferii bydlí dělnictvo, které nikdy nepracovalo venku, nýbrž vždy v Praze. Bydlí tam dělnictva tolik, že vesnice nemůže mu práci dáti. Bydli tam pouze z důvodů lacinějšího bydlení. Těmto lidem, kteří vždy v Praze pracovali a svou existencí byli na Praze závislí, jest nyní práce v Praze zakazována, a to nařízením ministerstva sociální péče.

Žádáme, aby tento zákaz, byl-li vydán, byl okamžitě odvolán a těmto lidem byla práce umožněna a jejich dětem zajištěn chléb.

V Praze dne 24. března 1936.

Sechtr,
dr Havelka, Donát, Rejmon, Olejník, Sehnal, Machovský, Adam, Měchura, Jakubec, Nejezchleb-Marcha, Zeman, Turek, Šelmec.

170/3.

Interpelace

senátorů J. Bally, F. Zimáka, J. Pociska

k vládě Československé republiky

ve věci urychlené výplaty vkladů, uložených československými příslušníky do býv. uh. král. poštovní spořitelny před převratem.

Uherská král. poštovní spořitelna do dnešního dne nevyplácela vklady, uložené československými příslušníky, bydlícími na území dnešního Slovenska a Podkarpatské Rusi ještě před převratem, k úročení. Do poštovní spořitelny vkládali svoje peníze podle zvyku jen drobní, hospodářsky chudí občané a námezdní dělníci, zaměstnanci, maloobchodníci, živnostníci, malí úředníci. Většina těchto lidí pro nynější hospodářskou krisi žije ve velmi těžkých poměrech a velmi mnoho z nich jest nyní odkázáno na soukromou i veřejnou podporu.

Ač jsou nám známy ty těžkosti, které v tomto směru mezi Maďarskem a Československem stávají, přes to jest to nepochopitelné, že ani za takovou dobu nemohla vysoká vláda svým občanům zajistiti jejich zákonný i oprávněný nárok, zejména tehdy, když vkladatelé takměř vesměs jsou hospodářsky na svoje pohledávky odkázáni.

Zdvořile činíme proto dotaz:

Co míní vysoká vláda učiniti, aby českoslovenští příslušníci svoje vklady, uložené do uh. král. poštovní spořitelny před převratem mohli konečně spolu s úroky z úroků v poměru přednostní kvoty v době co možná nejkratší dostati?

V Praze dne 25. března 1936.

Balla, Zimák, Pocisk,
Koutková, Časný, Chalupník, Tomášek, Nentvich, Modráček; Macek, Korvas.

 

170/4.

Interpelace

senátora R. Bergmana

na pana ministra financí

v záležitosti platnosti vládního nařízení č. 28 ze dne 30. ledna 1936 na poplatníky ze řad zemědělců, kteří mají nárok na náhradu pozemkové daně podle vládního nařízení č. 74 ze dne 28. května 1928.

Podle vládního nařízení č. 28 ze dne 30. ledna 1936 poskytuje se poplatníkům dobropis ve výši 3 až 5 procent, jestliže poplatníci měli daňovou povinnost za leta 1934 a předcházející splněnu ke dni 31. prosince 1935.

V roce 1934 mnoho tisíc zemědělských podnikatelů bylo postiženo tím, že jejich úroda poškozena byla katastrofální měrou suchem. Všem těmto zemědělským poplatníkům patří náhrada pozemkové daně podle vládního nařízení č. 74 ze dne 24. května 1928. Ačkoliv komisionelní šetření o škodách bylo provedeno v červenci až říjnu 1934, uvedeným poplatníkům dosud nebyla uhrazena pozemková daň procentem odpovídajícím výši poškození. Mnoho z takto poškozených zemědělců jest jinak zcela řádnými poplatníky a jen vinou neskonale pomalého provádění náhrady pozemkové daně v případě živelních katastrof mají na svých účtech u berních úřadů vyznačený dluh k 31. prosinci 1935.

Podepsaní poukazují na výše uvedené okolnosti a táží se pana ministra financí:

1. Jest panu ministru financí známo, že náhrada pozemkové daně v důsledku živelních katastrof v roce 1934 nebyla do dnešního dne poukázána správou fondu berním úřadům?

2. Jest ochoten pan ministr financí uznati, že za tento stav zemědělci nemohou a přiznati nárok na dobropis daňový podle vládního nařízení č. 28 ze dne 30. ledna 1936, když poplatníci, nehledě k neuhrazení daně pozemkové z výše uvedených důvodů, učinili zadost své daňové povinnosti?

V Praze dne 25. března 1936.

Bergman,
Trnobranský, ing. Havlín, Paulus, dr MatouŠek, Záborec, Kvasnička, dr Rehák, Vetterová-Bečvářová, dr Fritz, dr Krčméry, Janček, Hancko.

170/5.

Interpelace

senátora R. Bergmana

na pana ministra zemědělství ve věci provedení pozemkové reformy v pohraničí.

Události poslední doby ukazují, jak je pro náš stát nezbytně nutné, abychom měli zabezpečeny své hranice. Toto zabezpečení je možné jen stavbou pevností a jistotou, že veškerá půda pohraniční je v rukou státu anebo v rukou lidí státně naprosto spolehlivých.

Nemíníme se v tamto dotazu obírati otázkou, čí vinou se stalo, že žádné pásmo pohraničníci pevností podnes nebylo u nás vybudováno. S příslušným dotazem se obrátíme na jiné činitele. Ale jde nám o to, abychom konstatovali, že podnes nebyla pohraniční velkostatkářská půda zestátněna ani převedena do rukou lidí státu oddaných, a abychom se zeptali, kdo je zde viníkem a chce-li pan ministr v ohledu pozemkové reformy nahraditi to, co bylo v minulosti zanedbáno.

Pozemková reforma byla skvělou příležitostí k tomu, aby veškerá zabraná půda pohraniční, zejména lesní, byla zestátněna nebo znárodněna. Bohužel, této příležitosti využilo se nedostatečně. V našem pohraničí jsou obrovské latifundie polní a zvláště lesní, jichž se podnes pozemková reforma nedotkla a z nichž některé jsou dokonce v rukou cizinců. Jaký těžký důsledek by tato okolnost mohla míti v případě válečném, jest na bíle dni.

Z toho důvodu táží se podepsaní:

Jest panu ministrovi zemědělství tento stav znám?

Jest pan ministr ochoten předložiti senátu Národního shromáždění přesný výkaz o tom, mnoho-li půdy z pohraničních velkostatků bylo pod titulem pozemkové reformy zestátněno, mnoho-li jí bylo převedeno do rukou národně a státně spolehlivých a mnoho-li jí bylo propuštěno ze záboru?

Chce pan ministr zemědělství dát příkaz, aby se v pozemkové reformě v oblastech pohraničních pokračovalo dotud, dokud půda nebude převedena do rukou státně spolehlivých?

Jest pan ministr ochoten prosaditi, aby na pohraniční půdě propuštěné ze záboru byli zaměstnáváni jen lidé, na něž může stát v každém ohledu spoléhat?

Jest pan ministr zemědělství v případě, že by některým z těchto požadavků byl na překážku nedostatek zákonných ustanovení, ochoten přijíti před Národní shromáždění se zákonem, jenž by umožňoval, aby veškerá velkostatkářská půda pohraniční byla zestátněna anebo znárodněna a aby na ní byli zaměstnáváni jen lidé, kteří skýtají záruku, že ve vážných dobách zájem státu nezradí?

V Praze dne 25. března 1936.

Bergman,
Trnobranský, ing. Havlín, Paulus, Záborec, dr Matoušek, Kvasnička, Janček, Vetterová-Bečvářová, dr Krčméry, dr Rehák, dr Fritz, Hancko.

170/6.

Interpelace

senátora R. Bergmana

na pana ministra vnitra

v záležitosti čelení rozmáhajícímu se pytláctví.

Výkonným orgánům četnictva přibyla v poslední době celá řada nových úkolů: vykonávání policie silniční, zvýšený počet vyšetřovaných případů vůbec, zvýšený počet krádeží a podobně.

Této okolnosti využívají pytláci a jejich nebezpečí roste čím dále, tím více. Nejsou již jen nebezpečni majetku, nýbrž i životům. Organisují se celé tlupy a jsou postrachem majitelů honiteb i lovčího personálu. Tomuto zlu je nutno učiniti přítrž, aby nerozmohlo se pytláctví měrou ještě větší. Jako doklad vážnosti situace uvádíme, že jen ve státních lesích bylo od převratu zavražděno 19 zaměstnanců, častokráte způsobem bestiálním. Denní tisk jen v roce 1935 zaznamenal 37 případů, kdy lovčí personál musel se brániti střelnou zbraní proti útokům pytláků. Dva hajní byli zabiti, 9 jich bylo raněno; pytláci byli zabiti v 9 případech a v 8 byli poraněni.

Rozmáhajícímu se ohrožování bezpečnosti majetku i života bude nutno čeliti zvláštními zákonnými opatřeními, na základě kterých bude dána lovčímu personálu větší pravomoc, bude ztížen prodej střelných zbraní, zvýšeny tresty za pytláctví a pod. Pokud se však tak nestane, jest nutno, aby četnictvo věnovalo stíhání a potíráni pytláctví ještě větší pozornost než dosud.

Proto podepsaní táží se pana ministra vnitra:

1. Jest panu ministrovi vnitra známo, že vlivem značně rozšířeného pytláctví poklesla bezpečnost majetku i života?

2. Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi zvýšenou činnost četnictva k potírání pytláctví?

3. Jest pan ministr vnitra ochoten působiti ke zvýšení počtu četnictva v obvodech nejvíce ohrožených?

V Praze dne 25. března 1936.

Bergman,
Trnobranský, Paulus, ing. Havlín, Záborec, dr Matoušek, Kvasnička, dr Rehák, Vetterová-Bečvářová, dr Fritz, dr Krčméry, Hancko.

 

171/7

Interpelace

senátora R. Bergmana

na pana ministra vnitra

ve věci nedovoleného překročování našich hranic říšskoněmeckými vojíny a důstojníky.

V poslední době se stalo několik případů, že říšskoněmečtí vojíni i důstojníci překročili neoprávněně naše hranice, ba dokonce na našem území i cvičili. I kdybychom připustili, že jde v těchto případech o omyl, přece jen je nápadné, že toto nedovolené překročování našich státních hranic se opakuje tak často.

Právě s ohledem na napjatou mezinárodní situaci a zvláště s ohledem na to, že to je právě sousední říše německá, která zřejmým roztrháním mírové smlouvy versaillské i locarnského paktu vyvolává v Evropě válečné nebezpečí, je nutno bedlivě střežit naše hranice a přísně trestat ty, kdož tyto hranice překročí.

Zatím se však veřejnost dovídá, že těm příslušníkům německé armády, kteří hranice překročili, vyměřeny byly tresty mírné, od 3 do 14 dnů vězení. Naproti tomu divně kontrastuje fakt, že když před časem vylákán byl jeden náš důstojník na území německé, byl hned na hranicích říšskoněmeckými orgány zatčen a dlouho vězněn, vydán v šanc nesčetným útrapám, takže když po několikaměsíčním vězení byl propuštěn, vrátil se domů s podrytým zdravím.

Z toho důvodu táží se podepsaní:

Jsou panu ministrovi tyto případy známy?

Jaké tresty byly vyměřeny říšskoněmeckým vojínům a důstojníkům, kteří v době posledních tří měsíců překročili naše hranice? A jaký trest naproti tomu vyměřen byl říšskoněmeckými úřady našemu důstojníkovi z královéhradecké posádky, jenž před časem byl záludně vlákán na území německé?

Jaká opatření chce pan ministr učiniti, aby se podobné případy v budoucnosti neopakovaly anebo aby v případě nedovoleného překročení hranic uplatněna byla zásada reciprocity, že totiž by i naše úřady trestaly příslušníky cizí armády za překročení hranic právě tak, jak trestáni jsou příslušníci naší armády při nedovoleném překročení hranic?

V Praze dne 25.března 1936.

Bergman,
Trnobranský, Paulus, ing. Havlín, Záborec, dr Matoušek, Vetterová-Bečvářová, Kvasnička, dr Rehák, dr Fritz, dr Krčméry, Janček, Hancko.

 

Překlad ad 170/8.

Interpelace

senátora M. Fritsche

na pana ministra spravedlnosti

stran zabavení časopisu "Neutitscheiner Zeitung" ze dne 4. února 1936.

Státní zastupitelství v Novém Jičíně nařídilo dne 4. února 1936 vzhledem k § 17 zákona na ochranu republiky zabavení článku "Bal der Sudetendeutschen in Wien" v č. 10. časopisu "Neutitscheiner Zeitung".

Zabavený článek zněl takto:

"Ples sudetských Němců ve Vídni. Po prvé pořádaly také v tomto masopustě sudetskoněmecké spolky vídeňské stejně jako jiné velké krajanské svazy společný ples, který se konal dne 26. ledna v Žofínských sálech. Možno konstatovati, že se tento pokus společného sudetskoněmeckého plesu plně a zcela zdařil, vždyť dostavilo se daleko více nežli 3000 návštěvníků plesu, panovala přece od začátku do konce výborná nálada. Dostavili se nejen sudetští Němci vídeňští se svými přáteli, nýbrž také větší společnosti z celé řady rakouských měst, ba i z Československa přišly jako návštěvníci. Pestrý a krásný obraz poskytoval slavnostně osvětlený hlavní sál, s jehož zdí zdravily městské znaky největších sudetskoněmeckých měst a v němž po vstupu 230 párů výboru mladých dam a mladých pánů stál těsně pár vedle páru. Plesové šaty dam, německé kroje, pestré čapky mnohých sudetskoněmeckých korporací, uniformy a tmavé oděvy pánů, všechna dohromady poskytovalo krásný, pestrý obraz jasné slavnostní nálady. Neúnavně tančilo se v hlavním a v modrém sále při zvucích známé kapely Eduarda Pflegera, která vyhrávala skoro vesměs taneční skladby německých mistrů. Také v "útulném sále", kde chebská selská hudba pečovala o nejlepší náladu, rozvinul se brzo živý, radostný rej. Vrcholný bod večera tvořil hold domovině. Za vedení chebské selské hudby vešly do hlavního sálu v 11 hodin jednotlivé sudetskoněmecké krojové skupiny, k nimž se připojily silné deputace z Burgenlandu, Korutan, Sedmihradska a Tyrol. Rada Ludwig Heeger (z Schöhengstgau) přednesl jím samým složené uchvacující verše, které hlásaly, že v Rakousku žijící sudetští Němci jsou za jedno se svou starou domovinou. Hold skončil vyznáním věrnosti staré domovině. Na to následovaly lidové tance jednotlivých krojových skupin. Pozvánky k tomuto sudetskoněmeckému plesu opatřil známý akademický malíř Ernst Katzer rozkošným titulním obrázkem, známý skladatel Karl Freisler, rodem ze Svitav, věnoval plesu cenou vyznamenaný valčík "Wiener Grazien" který s největším potleskem hrán byl při plese dvakrát. S pýchou a uspokojením může čilý plesový výbor pohlížeti zpět na tento první společný sudetskoněmecký ples, který zajisté nyní zůstane trvalým zjevem ve vídeňském masopustě."

Odůvodnění nálezu krajského soudu v Novém Jičíně, potvrzujícího toto zabavení, opírá se o sdělení policejního komisařství v Novém Jičíně, že uvedený ples pořádal sudetskoněmecký Heimatbund, za jehož cíl konstatováno bylo podkopání ústavní jednotnosti. Netřeba přezkoumávati správnost onoho sdělení a pouštěti se blíže na toto posouzení sudetskoněmeckého Heimatbundu. Podstatným je přece to, že v zabaveném článku o nějakém sudetskoněmeckém Heimatbundu není vůbec řeči. Uvedený důvod právního uznání provedeného zabavení není tudíž v tomto případě nikterak pádný, pro zakročení censurního úřadu nebylo zde oprávněné příčiny. Tento článek mohl také v několika novinách bez závady vyjíti v plném obsahu. Jedině censurní orgánové v Novém Jičíně cítili se nuceni vkládati do tohoto článku o společenské události smysl a účel, který prý znamená skutkovou podstatu podle § 17 zákona na ochranu republiky.

Tento postup censurního úřadu v Novém Jičíně je nejen malicherný; je tím dokázán způsob jednání těchto censurních orgánů, který je na výsměch demokratickým zásadám, obzvláště svobodě slova a tisku.