Podepsaní se tudíž táži, zdali pan ministr jest ochoten vzíti censurní úřad v Novém Jičíně k odpovědnosti a pečovati o to, aby se takovéto svévolné přehmaty v budoucnosti neopakovaly.

V Praze dne 19. března 1336.

Fritsch,
Krczal, Frank, Michler, inž. Löhnert, Keil, inž. Mayr, Schösser, Krommer, Bock, inž. Weller.

 

170/8 (původní znění).

Interpellation

des Senators Max Fritsch

an den Herrn Justizminister

in Angelegenheit der Beschlagnahme der "Neutitscheiner Zeitung" vom 4. Feber 1936.

Die Stätsanwaltschaft in Neutitschein verfuugte am 4. Feber 1936 unter Buzugnahme auf den § 17 des Gesetzes zum Schutze der Republik die Beschlagnahme des Artikels "Ball der Sudetendeutschen in Wien" in der Folge 10 der "Neutitscheiner Zeitung".

Die beschlagnahmte Notiz hatte folgenden Wortlaut:

"Ball der Sudetendeutschen in Wien. Erstmalig haben in diesem Fasching auch die sudetendeutschen Vereine Wiens gleich den anderen großen landsmannschaftlichen Verbänden ein gemeinsames Ballfest durchgefuuhrt, das am 26. Jänner in den Sophiesälen vor sich ging. Festgestellt kann werden, daß dieser Versuch eines gemeinsamen sudetendeutschen Balles voll und ganz gelungen ist, hatten sich doch weit mehr als 3000 Ballgäste eingefunden, herrschte ldoch von Anfang bis zum Ende eine ausgezeichnete Stimmung. Nicht nur die Sudetzndeutschen Wiens mit ihren Freundell waren erschienen, sondern auch größere Gesellschaften aus einer Reihe österreichischer Städte, ja selbst aus der Čechoslovákei waren als Besucher gekommen. Ein farbenfrohes und schönes Bild bot der festlich beleuchtete Hauptsäl von dessen Wänden die Stadtwappen der gröf3ten sudetendeutschen Städte grüßten und in dem nach dem Finzug der 230 Päre des Jungdamen- und Jungherrenausschusses Paar an Paar dicht gedrängt stand. Die Ballkleider der Damen, die deutschen Trachten, die bunten Kappen vieler. sudetendeutscher Körperschaften, die Uniformen und dunklen Kleider der Herren, alles zusammen bot ein schönes, buntes Bild hellster Festesfreude. Unermüdlich wurde im Hauptsaale und im Blauen Saale zu den Klängen der bekannten Kapelle Eduard Pfleger, die fast durchwegs Tanzstücke deutscher Meiater aufspialte, getanzt. Auch im "Gemütlichen", wo die Egerländer Bauernmusik für beste Stimmung sorgte, entwickelte sich bald ein lebhaftes, frohes Treiben. Den Höhepunkt des Abends bildete die Huldigung an die Heimat. Unter Vorantritt der Egerländer Bauernmusik zogen um 11 Uhr die einzelnen sudetendeutschen Trachtengruppen, denen sich starke Abordnungen dex Burgenländer, Kärntner, Siebenbürger und Tiroler angeschlossen hatten, in den Hauptsäl. Amtsrat Ludwig Heeger (aus dem Schönhengstgau) sprach die von ihm selbst verfaßten, packenv den Verse, die die Verbundenheit der in Österreich lebenden Sudetendeutschen mit ihrer alten Heimat bekupdeten. Die Huldigung schloß ab mit einem Treuebekenntnis zur alten Heimat. Hierauf folgten Volkstänze der einzelnen Trachtengruppen. Die Einladungen zu diesem sudetendeutschen Ballfest hatte der bekannte akademische Maler Ernst Katzer mit einem reizenden Titelbild versehen, der bekannte Komponist Karl Freisler, ein gebürtiger Zwittauer, hatte dem Balle einen preisgekrönten Walzer "Wiener Grazien" gewidmet, der mit größtem Beifall zweimal während des Ballfestes gespielt wurde. Mit Stolz und Befriedigung kann der rührige Ballausschuß auf dieses erste gemeinsame sudetendeutsche Ballfest zurückblicken, das wohl nun eine dauernde Erscheinung im Wiener Fasching bleiben wird."

Die Begründung des diese Beschlagnahme bestätigenden Erkenntnisses des Kreisgerichtes in Neutitschein stützt sich auf eine Mitteilung des Polizeikommissariates in Neutitschein, daß obgerianutes Ballfest von dem Sudetendeutschen Heimatbunde veranstaltet worden sei, als desssn Ziel die Untergrabung der verfassungsmäßigen Einheitlichkeit festgestellt worden wäre. Es erübnigt sich, die Richtigkeit jener Mitteilung nachzuprüfen und auf diese Beurteilung des Sudetendeutschen Heimatbundes in diesem Zusammenhange näher einzugehen. Wesentlich ist ja doch, daß in der beschlagnahmten Notiz von einem Sudetendeutschen Heimatbunde überhaupt nicht die Rede ist. Obige Begründung der rechtlichen Anerkennung der erfolgten Beschlagnahme ist daher in diesem. Falle keineswegs stichhältig, für ein Eingreifen der Zensurbehörde war kein berechtigter Anlaß gegeben. Diese Notiz konnte auch in mehreren .Zeitungen ohne Beanständigung vollinhaltlich erscheinen. Lediglich die Zensurargane in Neutitschein fühlten sich bemüßigt, diesem Artikel über ein gesellschaftliches Ereignis einen Sinn und Zweck zu unterschieben, der den Tatbestand nach § 17 des Cesetzes zum Schutze der Republik bedeute.

Dieses Vorgehen der Neutitscheiner Zensurbehörde ist nicht nur kleinlich; es ist damit eine den demokratischen Grundsätzen, besonders der Freiheit des Wortes und der Presse hohnsprechende Handlungsweise dieser Zensurorgane bewiesen.

Die Unterzeichneten fragen daher an, ob der Herr Minister bereit ist, die Zensurbehörde in Neutitschein zur Verantwortung zu ziehen und dafür Sorge zu tragen, daß sich derartige willkürliche Übergriffe in Zukunft nicht wiederholen.

Prag, am 19. März 1936.

Fritsch,
Krczal, Frank, Michler, Ing. Löhnert, Keil, Ing. Mayr, Schösser, Krommer, Bock, Ing. Weller.

 

170/9.

Interpelace

senátora Mikulíčka

ministru spravedlnosti

o censurní praksi komisaře dra Kožiny v Hodoníně.

Již ve schůzi ústavně právního výboru poslanecké sněmovny konané dne 13. února 1936 uvedl poslanec dr Jaromír Dodanský řadu křiklavých příkladů zabavení týdeníků "Rudé Slovácko", vycházejícího v Hodoníně. Tuto censuru provádí komisař dr Kožina. Když byl tento pán dotázán, jakým právem konfiskuje i imunisované řeči poslanců, odpověděl: "Já mohu zkonfiskovat i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu."

Svévoli tohoto úředníka chceme v této interpelaci dokázat jen několika z četných míst, jím v poslední době zabavených v časopise "Rudé Slovácko". V čísle 7 ze dne 19. října 1935 byla zabavena na titulní straně v článku. "Na společném táboru lidu v Tvrdonicích 2200 účastníků" tato část:

"Nejostřejší postup proti loupeživému fašismu italskému. Propusťte soudruhy Lokotu, Štětku a ostatní proletářské vězně. Zavřete Maixnera a ostatní fašistické velezrádce. V druhé resoluci, která byla zaslána zemské školní radě, se žádá zrušení výnosu, jímž se zakazuje cvičení žactva ve Federaci Proletářské Tělovýchovy".

V čísle 8. ze dne 26. října 1935. na 3. str. v článku "Za rozšiřování letáků", "Jediná záchrana sověty", "odsouzen na 5 týdnů vězení, k 500 Kč pokuty a zbaven občanských práv na dobu 3 let" tato část:

"Tomáš Strmiska nás pověřil, abychom sdělili našim čtenářům, že i po tomto rozsudku neztratil třídní uvědomění a že zná, kde je jeho místo a že zůstává i nadále věren pracující třídě."

V čísle 9. ze dne 2. listopadu 1935 na. str. 2. v článku "Dejte malozemědělcům levná krmiva na úvěr" tato část:

"A monopolní páni - ti se vůbec o lid nestarají! Jen zvyšují ceny krmiv a budou vyplácet asi 6 proc. dividendy z Obilní společnosti, dělit 47 milionů Kč mimořádného zisku - především z drobných krmiv a monopolních poplatků."

Na str. 3. téhož čísla v článku "Kdo sabotuje společný projev v Napajedlích" tato část:

" . . . . a nevíme dne ani hodiny, kdy tato válka se, přenese do Evropy."

V čísle 10. ze dne 9. listopadu 1935 na str. 3. v článku "Komunisté proti všem nepřátelům lidu za požadavky pracujících na Hradišťsku a Zlínsku" tato část:

"Pracující lidé se také přesvědčují stále víc a více, že jsou to jedině komunisté, kteří ukazují cestu, která znamená zlepšení a osvobození pro lid a proto půjdou s komunisty."

V čísle 1. ze dne 4. ledna 1936 celý článek:

"Nová provokace agrárních statkářů a cukrobaronů. Cukr míchán s karbolem. Letošního roku má se rolníkům dodávati denaturovaný cukr pro dobytek. Nic nového, ale mezi rolníky proskočila zvěst, že cukr má být denaturován, znehodnocen, karbolem. Něco na tom pravdy bude, neboť není šprochů, aby nebylo pravdy trochu. Malorolníci právem větří ohrožení svých existencí a bouří se proti připravovanému hazardování se zdravím svého dobytka. Kdo rolníkovi zaručuje, že dobytek neonemocní, že nebude chtít žrát všelijaké smrady? - Nikdo!

Právem dnes říkají celé vesnice, že jest třeba postavit se co nejrozhodněji proti diktátu Stoupalů a Vraných. Když se panstvo bojí, aby malorolníci nesladili cukrem pro dobytek, nechť zlevní jeho cenu pro lidi. Když se může náš cukr vyvážet skoro zadarmo za hranice, může se doma velmi lehce prodávat za poloviční cenu. Nestalo se tak náhodou, že spousta obcí odmítla loňské příděly denaturovaného cukru. Nebyly to však obce všechny. Přece se něco prodalo za drahé peníze a panstvu z agrární partaje narostl hřebínek a povídá si: "Však on zase někdo koupí - a zas budou prachy."

Jen společný postup malorolníků, rolníků, domkářů zastaví brutální postup diktátu. Nebezpečí roste stejně pro všechny. Všechen dobytek může onemocnět, ať je to odkudkoli. Je na malorolnících, aby všichni pochopili, že jde na hodinu dvanáctou, kdy mají stát buď za svým majetkem a rodinou nebo se postavit za stranu svých nepřátel. Věřím, že každému z nás je bližší náš vlastní krov a proto do práce k přesvědčení našich kamarádů, kteří dosud nepochopili. Bukovanský malorolník."

V čísle 5. téhož časopisu ze dne 1. února 1936 na první straně byla z řeči poslance Krosnaře, pronesené v poslanecké sněmovně, zabavena tato místa:

"vláda odpovídá činem: méně chleba, žádnou práci, ale větším terorem, víc četníků a policajtů." A dále:

"S tohoto místa žaluji na vládu a této vládě, která čachruje s reakcí, a tohoto místa vypovídáme neúprosný boj:"

V čísle 6. ze dne 8. února 1936 na první straně tento článek:

"Celoříšský sjezd nezaměstnaných za práci a chléb 846 tisícům nezaměstnaných. Podle statistiky neumístněných u zprostředkovatelny práce vzrostl počet nezaměstnaných koncem ledna na 846.400. Připočteme-li k tomu příslušníky rodin těchto nezaměstnaných a ty nezaměstnané, kteří nejsou úředně vedeni jako nezaměstnaní, vyjde nám jistě cifra 3 miliony lidí. Tedy jedna pětina obyvatelstva Československé republiky nemá žádného přijmu z práce. Je to strašná cifra - strašná zvlášť tím, vidíme-li za ni statisíce dělníků, pracujících omezeně za mizerné mzdy a vidíme-li za tím ještě statisíce prodlužených a zbídačených rolníků a živnostníků.

Toho, kdo ale sleduje činnost vlády a vládněsocialistických stran, nepřekvapuje tato strašná cifra nezaměstnaných. Předvolební sliby o 4-5 miliardách Kč na investiční práce nepomohly a nepomohou. Nepomohlo a nepomůže nezaměstnaným čachrování socialistických ministrů ve vládě a jejich stálé ustupování před diktátem agrárníků. Nezaměstnaným nepomůže ani štvaní socialistického tisku proti celoříšskému sjezdu nezaměstnaných. Tato hrozivá cifra nezaměstnaných volá všechny socialisty, veškerý pracující lid do boje. Vše pro záchranu nezaměstnaných. Nezaměstnaným práci a chleba. Nemohou-li nezaměstnaní dostati práci, tedy dostatečné podpory. Nezaměstnaným právo na boj za tyto požadavky. Dost už ustupování před agrárním diktátem. Nezaměstnaní musí, ale za své právo na chléb a práci bojovat, musí připravovat svůj celoříšský sjezd, který jménem všech 846.000 nezaměstnaných vytýčí všechny požadavky nezaměstnaných a bude žádat jménem této téměř milionové armády hladových jejich splnění. Vše pro plný zdar celoříšského sjezdu nezaměstnaných."

A den po té, co poslanec dr Dolanský mluvil v ústavně-právním výboru sněmovny o zmíněné konfiskační praksi, zabavil censor v č. 7. týdeníku "Rudé Slovácko" ze dne 15. února 1936 v článku: "Sjezd nezaměstnaných zakázán" tento pasus z řeči senátora Nedvěda promluvené v senátě dne 12. února 1936:

"Nezaměstnaní . . . půjdou do boje přes zákazy a persekuci!"

"My chápeme, že kapitalisté mají strach. Kdyby se daly na pochod ty obrovské masy zbídačených nezaměstnaných i zaměstnaných malozemědělců a maloživnostníků, byli by smeteni i s jejich pomahači.

Nezaměstnaní a ti všichni ostatní půjdou do boje přes zákazy a persekuci a musí jíti, chtějí-li zachránit sebe a své rodiny."

Nejde nám v této interpelaci přirozeně o formální stránku ku věci, t. j. o podání námitek proti zabavení a o jejich výsledek, nýbrž jde nám o zásadní otázku, souhlasí-li pan ministr meritorně s vylíčenou censurní praksí. Máme za to, že by bylo povinností ministerstva dbáti iniciativně nad respektováním základního demokratického práva na svobodu tisku a zejména imunity projevů pronesených v Národním shromáždění a proto se vás tážeme, pane ministře:

1. Jste ochoten učiniti opatření, aby komisař dr Kožina z Hodonína byl pro svou svévoli zbaven funkce censora tisku?

Co hodláte jinak podniknouti, aby se podobné případy v budoucnu neopakovaly?

V Praze dne 14. března 1936.

Mikulíček,
Juran, Zmrhal, dr Šmeral, Nedvěd, Malík, Fidlík, Popovič, Pfeiferová, Dresl, Svoboda.

 

Překlad ad 170/10.

Interpelace

senátorů dr Hellera, H. Müllera

na pana ministra školství a národní osvěty

stran národně-socialistické propagandy jisté učitelky na I. dívčí měšťanské škole v Teplicích-Šanově.

Před několika dny dostaly žákyně 1. třídy dívčí měšťanské školy v Teplicích-Šanově od své učitelky školní úlohu o olympijských zimních hrách v Garmisch-Partenkirchenu. Je-li již nápadné, že učitelka učinila právě tuto událost předmětem školní úlohy - čehož jistě neučinila při jiných důležitějších příležitostech - pak projevuje se ve způsobu, jakým tuto úlohu dala, zcela zřetelně její smysl a účel. Učitelka nespokojila se totiž tím, aby dětem zcela jednoduše tuto úlohu dala, nýbrž předepsala jim také na školní tabuli rámec úlohy. Zněl takto:

"Zahájení dne 6. února říšským kancléřem Adolfem Hitlerem. - Skončení 16. února. 28 národů se zúčastnilo, - Obrovská aréna pro 60.000 lidí. - V 11 hodin počátek zahájení. Hudební kapely hrají národní hymny. - Masy lidu zpívají s sebou, orkán jásotu. - Závodníci 28 národů nastupují. - V čele bylo Řecko, následováno Australií, Belgií, Bulharskem atd. Každý národ uvítán potleskem. - Postavení do řad. - Říšský kancléř Hitler prohlašuje olympijské zimní hry 1936 v Garmisch-Partenkirchenu za zahájené. - Zazněla olympijská hymna. - Hřmění výstřelů na počest. - Znění zvonů. - Vzplanutí olympijského ohně. - Vztýčení olympijské vlajky s pěti kruhy. - Mistr lyžař Willi Bogner skládá přísahu. - Odchod národů".

Tento návod ukazuje zcela jasné tendenci úlohy, která neměla býti ničím jiným nežli vynášením Třetí říše a jejího nynějšího říšského kancléře do nebes. Nemyslíme, že může býti úkolem učitelky na československé škole oslavovati říši a kancléře, jejichž systém je v přímém rozporu se systémem naší země. Takovéto vyučovací methody jsou vysloveným politickým vyučováním ve smyslu hakenkrajclerské strany, jež za žádných okolností nelze trpěti. Takovýmito úlohami a směrem, jaký jím dává učitelka, mají býti děti vychovávány v duchu režimu, který nyní vládne v Německu. Tento režim je režim nesvobody a násilí opakem ke svobodě a demokracii, která vládne u nás.

Tážeme se pana ministra, zdali jest ochoten trpěti takovýto nešvar anebo co zamýšlí učiniti, aby pro budoucnost znemožnil takovéto zneužití vyučování.

V Praze dne 24, března 1936.

Dr Heller, H. Müller,
Reyzl, inž. Winter, Časný, Kříž, Hackenberg, Niesner, Grünzner, Karpíšková, Koutková, Tomášek.

 

170/10 (původní znění).

Interpellation

der Senatoren Dr. Heller, H. Müller

an den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur, betreffend nationalsozialistische Propaganda einer Lehrerin an der I. Mädchen-Bürgerschule in TeplitzSchönau.

Vor wenigen Tagen erhielten die Schülerinnen der 1. Klasse der Mädchen-Bürgerschule in TeplitzSchönau von ihrer Lehrerin eine Schulaufgabe über die Olympischen Winterspiele in GarmischPartenkirchen. Ist es schon auffallend, daß die Lehrerin gerade dieses Vorkommnis zum Gegenstande einer Schulaufgabe machte - was sie gewiß nicht bei anderen wichtigeren Anlässen tatso zeigt sich aus der Art, wie sic diese Aufgabe stellte, ganz deutlich Sinn und Zweck derselben. Die Lehrerin begnügte sich nämlich nicht damit, den Kindern ganz einfach diese Aufgabe zu stellen, sondern sie schrieb ihnen auch den Rahmen der Aufgabe auf der Schultafel vor. Er hatte folgenden Wortlaut:

"Eröffnung am 6. Feber durch Reichskanzler Adolf Hitler. - Geschlossen am 16. Feber. - 28 Nationen nahmen teil. - Riesenarena - 60.000 Menschen. - 11 Uhr Beginn der Eröffnung. Musikkapellen sgielen die nationalen Hymnen. Mitsingen der Massen, ein Orkan des. Jubels. Die Wettkämpfer der 28 Nationen setzen sich in Bewegung. - An der Spitze stand Griechenland, gefolgt von Australien, Belgien, Bulgarien usw. Jede Nation empfangen mit Beifall. - Aufstellung der Alleen. - Reichskanzler Hitler erklärt die Olympischen Winterspiele 1936 in GarmischPartenkirchen für eröffnet. - Ertönen der Olympischen Hymne. - Dröhnen der Salven. - Klingen der Glocken. - Aufflammen des Olympischen Feuers. - Hissung der Olympischen Fahne mit den fünf Ringen. - Leistung des Schwures durch Skimeister Willi Bogner. - Abmarsch der Nationen."

Diese Anleitung zegt ganz deutlich die Tendenz der Aufgabe, die nichts anderes sein sollte als die Verhimmelung des Dritten Reiches und seines derzeitigen Reichskanzlers. Wir glauben nicht, daß es Aufgabe einer Lehrerin an einer čechoslovakischen Schule sein kann, ein Reich und einen Kanzler zu feiern, deren System in direktem Widerspruch zu dem in unserem Lande geübten steht. Derartige Lehrmethoden sind ausgesprochen politischer Unterricht im Sinne der Hakenkreuzpartei, der unter keinen Umständen zu dulden ist. Mit derartigen Aufgaben und der Richtung, welche ihnen die Lehrerin gibt, sollen die Kinder im Geiste des jetzt in Deutschland herrschenden Regimes erzogen werden. Dieses Regime ist ein Regime der Unfreiheit und der Gewalt, im Gegensatz zu der bei uns herrschendsn Freiheit und Demokratie.

Wir fragen den Herrn Minister, ob er gewillt ist einen solchen Unfug zu dulden, oder was er zu tun gedenkt, um in Zukunft einen solchen Mißbrauch des Unterrichts unmöglich zu machen.

Prag, am 24. MS.rz 1936.

Dr. Heller, H. Müller,
Reyzl, Ing. Winter, Časný, Kříž, Hackenberg, Niesner, Grünzner, Karpíšková, Koutková, Tomášek.

 

170/11.

Interpelace

senátora Nedvěda

ministrům zdravotnictví a spravedlnosti ohledně falšování potravin.

Dne 1. března 1933 přijal Jan Böhm, statkář v Horním Cetně Hynka Schuberta, jako vrchního mlékaře pro svůj dvůr tamtéž. Hynek Schubert mléko odborně ošetřoval a Terezie Málková byla pověřena chlazením a blombováním konví. Hynek Schubert zpozoroval, že Terezie Málková před plombováním do všech konví přilévá vodu, a sice, na každých 25 1 mléka dva litry vody, t, j. 8 %. To samé se provádělo na druhém dvoře pana Böhma. Denně se z těchto dvorů expeduje Radlické parní mlékárně 1300 až 1400 l mléka, t. j. ročně asi 545.000 l, takže, míchá-li se do tohoto mléka 8 % vody, prodává pan Böhm ročně 51.000 l. vody po 1 Kč litr, což činí ročně 51.000 Kč.

Hynek Schubert byl zaměstnán u pana Böhma až do 31. května 1935 a vypočítává, že za tuto dobu prodal pan Böhm 105.000 litrů vody za mléko a tímto falšováním získal 105.000 Kč. Hynek Schubert hned na počátku svého zaměstnání upozornil Terezii Málkovou, že falšování mléka je zakázáno, ale ona mu odpověděla, že má rozkaz od pánů a kdyby to nedělala, že ji vyhodí. Hynek Schubert po opuštění tohoto zaměstnání učinil trestní oznámení státnímu zastupitelství na statkáře Böhma pro falšování potravin. Po čase oznámilo mu státní zastupitelství, že trestní řízení proti statkáři Böhmovi pro falšování potravin se zastavuje, jelikož jediný odběratel tohoto falšovaného mléka Radlická parní mlékárna v Praze prohlásila, že se k trestnímu řízení nepřipojuje a necítí se poškozena. Radlická parní mlékárna v Praze opravdu není poškozenou a nemá aktivní legitimaci k tomu, aby se mohla připojit k trestnímu řízení, a sice z toho důvodu, že ona sice platila vodu jako mléko, ale tuto vodu dále prodávala konsumentům s výdělkem asi 40 h na jednom litru.

Podepsaní táží se pánů ministrů zdravotnictví a spravedlnosti:

1. Jest pánům ministrům tento případ znám?

2. Jest falšování potravin beztrestné, když odběratel překupník prohlásí, že se necítí poškozený?

3. Jest pan ministr spravedlnosti ochoten naříditi Státnímu zastupitelství v Mladé Boleslavi, aby podalo žalobu na Jana Böhma, statkáře v Horním Cetně, pro falšování potravin a provedlo trestní řízení až do rozsudku?

4. Jest pan ministr zdravotnictví ochoten naříditi přísnou kontrolu mléka přímo u producentů, zvláště ve velikých dvorech a neúprosně stíhat falšovatele?

V Praze dne 6. března 1936.

Nedvěd,
Malík, Fidlík, Popovič, Pfeiferová, Dresl, Svoboda, Mikulíček, Juran, Zmrhal, dr Šmeral.