S otázkou normalisace souvisí i otázka nejmenší jmenovité hodnoty, na kterou mají býti státní půjčky vydávány. Dosavadní stav nevyvodil důsledky ze znehodnocení měnové jednotky. Obíhá příliš mnoho kusů malých, kterých oběh nepotřebuje a které zatěžují a zdražují jak správu státního dluhu, tak i režii peněžních ústavů. Z celkového počtu okrouhle 5,000.000 kusů dlouhodobých vnitřních státních půjček připadá asi 1,440.000 kusů na jmenovité hodnoty pod 500 Kč (na jmenovité hodnoty pod 1.000 Kč připadá asi 1,900.000 kusů). Bude li zníti nejmenší kus unifikační půjčky na 500 Kč, nebude ani velmi malým úsporám zamezen přístup ke státním papírům, jelikož nabývací cena jmenovité hodnoty 500 Kč půjčky nízkozúročitelné jest ještě značně nižší. Pro stát znamená však tato hranice mez racionelní správy státního dluhu, neboť při menších částkách nejsou náklady spojené s vyhotovením a správou dluhopisů úměrny výši dluhu.

Nové úpravy vyžaduje také přepisování státních dluhopisů na jméno (vinkulace), opírající se dosud o mnoho různých předpisů nejen velmi starých, ale mnohdy i zastaralých, Zákon, připouštěje zásadně přepsání dluhopisů unifikační půjčky na jméno, vyhrazuje proto všeobecnou úpravu této materie vládnímu nařízení.

Při každé výměně, která se neprovádí výhradně v poměru 100 za 100, vyskytnou se špičky, t. j. zlomky dosavadních půjček, které nedosahují jmenovité hodnoty nejmenšího kusu nové půjčky. Otázka špiček řešívá se dvojím způsobem.

Buď v hotovosti, totiž tak, že zlomky až do určité sumy, se podle kursu půjčky majiteli vyplácejí, zlomky přesahující tuto sumu musí býti naopak zaokrouhleny doplatkem majitele na částku nejmenšího pravidelného kusu, leč by se majitel vzdal náhrady za zlomek.

Druhý způsob, kterého se užívá, aby se čelilo větším platům v hotovosti, jest vydání zvláštních zlomkových dluhopisů, znějících na zcela malé částky, na př. 50 Kč. Zlomkové dluhopisy nemají kuponů, jsou to jen prozatímní poukázky, které budou vyměněny za pravidelné kusy, budou-li předloženy v dostatečném počtu; teprve při této výměně nahradí se úrok za uplynulou dobu. Jest to pouze likvidační pomůcka, která umožňuje, aby bez hotových výplat byly postupně vyměněny za pravidelné kusy i tak zvané špičky, zejména je-li dobře organisován jejich trh, t. j . je-li na trhu stálý kupec, který je sbírá a sám vyměňuje za pravidelné kusy.

Bez této metody nelze se obejíti ani nyní. Dlužno proto kromě pravidelných kusů unifikační půjčky vydati i kusy zlomkové. Také při rakouské unifikaci v roce 1868 byly vydány kusy po 2.50 a 10 zl., nazývané "dílčími dluhopisy" (Theilsehuldverschreibungen); protože však dílčími dluhopisy rozumí se něco zcela jiného, užívá zákon výrazu "zlomkové dluhopisy".

Špičkami stanou se příště také kusy dosavadních půjček o jmenovité hodnotě menší než 500 Kč, pokud se vyskytnou ojediněle v rukou jednoho majitele. Výměna jejich za nové zlomkové dluhopisy není nutná, stačí postaviti je na roveň kusům zlomkovým, což znamená zastavení výplaty úroků.

Likvidační funkce zlomkových dluhopisů nutí k časovému omezení možnosti výměny za pravidelné kusy. Nevinkulovatelnost odpovídá této povaze, rovněž tak nemožnost soudního řízení umořovacího.

Pravidelné umořování unifikační půjčky nelze zahájiti ihned, protože nejdříve třeba výměnu provésti, což bude vyžadovati delší doby. Proto se počátek umořovací služby klade nejpozději na rok 1938. Doporučuje se to také proto, že výměna bude spojena s různými výdaji a že umořování třeba rozpočtově připraviti.

Jako technický způsob umořování stanoví se slosování, které převládalo i podle dosavadních umořovacích plánů. Při umořování mimořádném, t. j. nad pravidelnou roční kvotu, doporučuje se však připustiti i volný nákup z trhu pod jmenovitou hodnotou.

Hlava druhá stanoví podmínky výměny dosavadních státních půjček za unifikační půjčku, a to

a) nejdříve přejímací poměr dosavadních půjček za jednotlivé typy unifikační půjčky (§§ 5 až 8),

b) potom podmínky všeobecně platné (§§ 9 až 12).

Ad a).

Sjednocení dosavadních státních půjček, rozdílných úrokovou sazbou i umořováním, postavilo finanční správu před obtížnou úlohu, jak tyto rozdíly vyrovnati.

Pokud jde o rozdílnost v úrokových sazbách, byla úloha usnadněna tím, že unifikační půjčka vydává se v několika typech úrokových, takže výměna pouze výjimečně provádí se za půjčku jinak zúročitelnou. Ze zásady zachování dosavadní jmenovité hodnoty vyplývá důsledek, že úroková sazba, pokud se vůbec mění, mění se jenom směrem dolů a vyrovnává se současným zvýšením kapitálu.

Ve skupině neumořitelných rent, kde jde jen o vyrovnání dosavadních rozdílných úrokových sazeb, vyměňuje se dosavadní 4 % (po srážkách 3 %ní) náhradní renta za 3 % unifikační rentu v poměru 100 za 100. Přejímací kursy 4.2 % a 4.5 % náhradní renty jsou stanoveny tak, že dosavadní výnosnost se nezmění; snížení nominální sazby úrokové nahrazuje se plně zvýšením kapitálu. U 4 % prioritních akcií místních drah Chrudim-

Holice atd., které se vyměňují v poměru 100 za 90, nesnižuje se, jak by se zdálo, kapitál, protože tyto prioritní akcie dávají majitelům pouze nárok na úrokování po určitou dobu (různě u jednotlivých emisí, nejpozději do 8. dubna 1992); přeměna dočasné úrokové povinnosti na věčnou rentu provádí se se zřetelem k poměrné hodnotě dočasných a časově neomezených úrokových platů.

U ostatních půjček (kromě skupiny rent) jde však také o vyrovnání rozdílův umořovací době i způsobu. Při určení přejímacích kursů postupuje se tak, že v každé skupině úrokové vychází se od jedné dosavadní půjčky, která jest svojí celkovou umořovací dobou nové unifikační půjčce nejpodobnější. Tato půjčka vyměňuje se v poměru 100 za 100. Ve skupině 4¹/₂ % jest to 6 % IV. státní půjčka a 6 % půjčka moučná, ve skupině 3³/₄ % jest to 5 % (původně 5¹/₂ %ní) IV. státní půjčka, ve skupině 3 % jest ta 4 % (původně 5 % ní) IV. státní půjčka. Přejímací kursy ostatních půjček do skupiny zařazených stanoví se jednak se zřetelem k poměru svých bursovních kursů ke kursu vedoucí půjčky oné skupiny, jednak částečně i se zřetelem k poměru rentability.

Co se týče prémiových půjček, přejímá se půjčka práce do skupiny 4¹/₂ % půjček jmenovitou hodnotou zvýšenou o prémii, vyplácenou při splatnosti; tím hodnotí se i různé zvláštní výhody, kterými jest tato půjčka nadána (promněnlivý kupon, placení daně dědické). 4¹/₂ % prémiová půjčka zařazuje se do téže skupiny v přejímacím poměru 100, což odpovídá poměrům kursovým i rentabilitním.

Ad b).

Výměna bude prováděna k určitému dni, od kterého počne zúrokování nové půjčky a ke kterému nutno vyúčtovati také běžné úroky z dluhopisů vyměňovaných. Úrokové termíny nové půjčky nebudou se vždy shodovati s úrokovými termíny dosavadními.

Pro vyrovnání špiček byla zvolena kombinace obou způsobů, kterými se otázka obyčejně řeší. Přejímací hodnota vyměňovaných dluhopisů bude zaokrouhlována vždy na částku dělitelnou 50 nahoru nebo dolů a na zaokrouhlenou takto částku bude vydána příslušná jmenovitá hodnota unifikační půjčky v kusech pravidelných a po případě i zlomkových. Při zbytcích do 25 Kč (1-25 Kč) bude zaokrouhlováno dolů a zbytek se vyplatí hotově majiteli půjčky, při zbytcích přes 25 Kč (26 až 49 Kč) bude zaokrouhlováno nahoru doplatkem se strany majitele, vždy v kursu stanoveném ministrem financí.

Lhůta k výměně stanoví se na 15 let, nečítajíc do toho rok, ve kterém výměna započne, a to jako lhůta propadná. Nepropadnou ovšem dluhopisy, které budou složeny u poštovní spořitelny na znamení nesouhlasu s výměnou.

Po dni, od kterého započne úrokování unifikační půjčky, bude záhodno zastaviti veškeré výplaty na kupony a dluhopisy staré. Jednak proto, aby bylo ulehčeno vyúčtování výměny k vyúčtovacímu termínu (viz § 9), jednak proto, aby majitelům dluhopisů zbylých v oběhu byla nutnost výměny v jejich vlastním zájmu připamatována.

Jde o zjednodušení formalit, které by zatěžovaly administrativu, ač nejsou nezbytny.

Hlava třetí jedná o dluhopisech nevyměněných, které dlužno rozlišovati na

a) půjčky podléhající výměně podle hlavy druhé,

b) půjčky, které této výměně nepodléhají.

Ad a).

Žádá-li se, aby se hlásili ti, kdož s výměnou nesouhlasí, a nikoli ti, kdož s ní souhlasí, není to postup, který by byl neobvyklý. Možno nalézti v dějinách konversí velmi mnoho příkladů takového postupu, při čemž lhůta k vyjádření bývá stanovena velmi krátce. (Na př. při konversi různých půjček na 4¹/₂ % rentu v r. 1932 ve Francii bylo uloženo přihlásiti se v době od 19. do 24. září 1932 těm, kdož si konverse nepřáli, jinak byl předpokládán souhlas).

Požadavek složení dluhopisů, nesouhlasících s výměnou, do úschovy u poštovní spořitelny sleduje, nejen účel, aby majitelé, kteří se rozhodnou pro konversi, byli ve výhodnějším postavení, ale také ten účel, aby dluhopisy s výměnou souhlasící byly co nejrychleji a nejjednodušeji odlišeny od dluhopisů, které vyměňovány nebudou. Tyto titry vyřadí se na čas z oběhu, takže veškeré titry volně obíhající bude lze ještě před efektivní výměnou, která bude vyžadovati určité doby, považovati za prozatímní titry nové půjčky.

Získá se tak dosti času k provedení efektivní výměny a neuvázne obchod. Jest samozřejmo, že bursovní záznamy dosavadních půjček, dokud nebudou nahrazeny záznamem unifikační půjčky, budou se vztahovati pouze na kusy zbylé ve volném obchodě.

Konečná úprava titrů nevyměněných musí býti vyhrazena, jak jinak ani není možno, zvláštnímu pozdějšímu zákonu. Prozatím bude poštovní spořitelna z dluhopisů takto uložených poukazovati ukladatelům úroky. Umořovací služba bude ovšem až do konečné úpravy odpočívati.

Odnětí sirotčí jistoty a používatelnosti ke kaucím jest jednak dalším opatřením, které má zvýhodniti postavení majitelů souhlasících s výměnou, jednak důsledkem vyplývajícím z vyloučení nevyměněných dluhopisů z volného oběhu.

Protože dluhopisy půjčky práce, nesložené do úschovy u poštovní spořitelny podle § 13, jsou po uplynutí lhůty k tomu stanovené vlastně prozatímními dluhopisy unifikační půjčky, omezuje se používatelnost k placení pozůstalostních dávek příště na dluhopisy složené u poštovní spořitelny. Dalším omezením, t, j. na placení dávek předepsaných původním ukladatelům nebo jejich dědicům jako osobám k placení povinným, opouští se sice dosavadní příliš liberální výklad § 12 zákona o půjčce práce, avšak spravedlivé nároky nynějších majitelů půjčky práce jsou plně respektovány.

Ad b).

Že stavební losy pro svoji zvláštní povahu nehodí se k unifikaci, netřeba zvláště odůvodňovati. Mohou býti pojaty do unifikace jen nepřímo, t. j. tak, že potřeba na jejich úmor bude hrazena postupnými emisemi unifikační půjčky.

Obnoviti umořovací tahy, které nepůsobí technických obtíží, doporučuje se co nejdříve také proto, že u stavebních losů nelze jako u ostatních půjček souběžně s prodloužením umořovací doby prodloužiti i placení úrokové náhrady; prodloužiti lze jen placení 2 % úrokové prémie, nikoliv i výhry, kalkulované na určitou neprodlužitelnou dobu.

Uspořádati nově umořovací plán stavebních losů lze dvojím způsobem. Buď tak, že celková umořovací doba prodlouží se o odložené tahy, anebo tak, že odložené tahy budou vykonány vedle některých tahů běžných. Zákon rozhoduje zásadně pro alternativu prvou, dává však ministru financí možnost použíti také alternativy druhé.

Pro ostatní půjčky, nepodléhající výměně podle hlavy druhé, t. j, pro 6 půjček níže zúročitelných než 3 % netto a 2 neemisní zápůjčky, připouští zákon fakultativní výměnu za unifikační půjčku. Podmínky, za kterých bude výměna nabídnuta, nelze stanoviti přímo v zákoně, jelikož budou záviseti od vývoje kursových poměrů a jelikož v úvahu přichází výměna za různé, úrokové typy unifikační půjčky.

Dluhopisy, které nebudou podle této nabídky vyměněny, zůstanou ve volném oběhu a jejich umořování bude obnoveno zároveň se zahájením umořovací služby unifikační půjčky. Staré umořovací plány zůstanou zásadně v platnosti, tak i úmor volným nákupem u 3 % odškodňovacích dluhopisů.

Zásada zjednodušení a normalisace, která bude uplatněna u nové půjčky, musí býti uplatněna i na staré půjčky ponechané v oběhu aspoň tak, že budou k nim vydány nové kuponové archy, znějící na ryzí částky úrokové, a že kusy pod 500 Kč stanou se kusy zlomkovými.

Ustanovení toto zmocňuje ministra financí k některým fakultativním operacím, které by mohly býti prospěšné jak s hlediska trhu státních půjček, tak i s hlediska správy státního dluhu.

a) Přeměna věčných rent na půjčku umořitelnou zbavila by trh typu, který jest citlivějším na kursové výkyvy, méně oblíben a snad hůře umístěn než půjčky umořitelné, jak aspoň časem nasvědčuje poměr nabídky a poptávky. Pro státní správu znamenala by přeměna tato zdokonalení umořovací služby, které by nebylo spojeno s velikým nákladem. Umořitelná půjčka, která by byla vydána náhradou, může, ale nemusí býti totožná s umořitelnými typy unifikační půjčky, čímž ustanovení toto rozšiřuje, pokud jde o 3¹/₂ %ní renty, ustanovení § 17, odst. 1.

Zmocnění k přeměně věčných rent na půjčku umořitelnou obsahoval již také zákon č. 104/1928 Sb. z. a n. v § 11.

b) Majitelům půjček vyměňovaných za 3 % a 3³/₄ % unifikační půjčku mohla by býti kromě výměny upravené v hlavě druhé tohoto zákona nabídnuta také zcela volná výměna za 4¹/₂ % typ, čímž by se vzhledem k vyšší kursovní hodnotě 4¹/₂ %ního typu zmenšil dlužný kapitál. Takovou fakultativní výměnou bylo by také lze usměrniti trh, projevoval-li by větší oblibu pro typy výše zúročitelné než níže zúročitelné.

c) Ke stejnému cíli vedla by pozdější výměna typů níže zúročitelných za výše zúročitelné.

Pamatuje se zde na dluhopisy dosavadních státních půjček, které by byla státní správa povinna vydati podle platných zákonných předpisů po účinnosti tohoto zákona. Jsou to náhradní renty za předválečný dluh nezajištěný a IV. státní půjčka, kde vyskytují se ještě některé nevyřízené případy. Aby nebyla pochybností, stanoví zákon, že místo nich budou vydány dluhopisy unifikační půjčky.

Ustanovení toto směřuje ke zkrácení umořovacího soudního řízení. Podobné ustanovení bylo také v zákoně č. 52/1928 Sb. z. a n.v § 10.

Mění se určení částky 150,000.000 Kč, která podle rozpočtu na rok 1936 má býti věnována na úmor vnitřního státního dluhu založeného volným nákupem.

V souvislosti s novou úpravou vnitřního státního dluhu založeného nutno nově upraviti i příspěvky státních podniků, státních fondů a svazků územní samosprávy na službu státního dluhu.

Pokud jde o státní podniky, lze úpravu ponechati interním opatřením ministerstva financí resp. vlády. Zásadně mělo by snížení příspěvků na službu státního dluhu býti vyváženo v rozpočtech podniků zvýšením ryzího zisku, odváděného státní pokladně resp. snížením deficitu, takže v celkovém státním rozpočtu by nenastala změna, nýbrž jen přesuny mezi jednotlivými položkami.

Pokud jde o státní fondy a svazky územní samosprávy, kterým byla postoupena část výtěžku 5 % investiční půjčky z roku 1931 a 5 % půjčky práce z roku 1933, doporučuje se rozhodnouti otázku výslovně v zákoně, aby nebylo pochybností, přenášejí-li se nové podmínky také na tyto zápůjčky. Ze zásady, že státní fondy a svazky územní samosprávy mají státu nahrazovati vždy tolik, kolik stát sám platí svým věřitelům (zásada ta jest jak v zákoně č. 35/1931, tak i v zákoně č. 48/1933 Sb. z. a n. výslovně vytčena), plyne důsledek, že nová úprava má se vztahovati také na tyto zápůjčky.

Počátek platnosti nové úpravy doporučuje se položiti na den, od kterého započne zúrokování unifikační půjčky, vydané k výměně půjček dosavadních. Až do tohoto dne zůstanou v platnosti původní podmínky, od 1. ledna 1936 sníží se ovšem úroky v téže míře, v jaké se snížilo břemeno státu v důsledku vládního nařízení č. 239/1935 Sb. z. a n.

Novou úpravou dostane se veškerým zúčastněným svazkům územní samosprávy bez rozdílu velmi značných úlev při splácení zápůjček, poskytnutých jim z výtěžku půjčky práce. Kdežto před 1. lednem 1936 činil náklad ročně 5 % úroku, 5 % úmoru (jedna dvacetina dlužného kapitálu) a ¹/₂ % prémie (10 % z umořeného kapitálu), činí roční anuita 4¹/₂ % unifikační půjčky v 50 letech umořitelné 5.0602 %, takže při převodním poměru půjčky práce 110 bude náklad na úrok i úmor podle nové úpravy činiti 5.5662 % ročně. Tím jest také odůvodněno vyloučení úlev, kterých by snad mohly některé svazky územní samosprávy dosáhnouti podle vládního nařízení č. 249/ 1935 Sb. z. a n. a které byly by ostatně menší (vezmeme-li jako nejvýše přípustnou sazbu pro zápůjčky obcím 5 %, činila by anuita 5.75 % celkem, nehledíc však k 10 %ní prémii).

Při výpočtu nákladů, kterého bude vyžadovati nová úprava, dlužno vycházeti z předpokladu, že

1. veškeré dluhopisy podléhající výměně podle druhé hlavy budou vyměněny a

2. dluhopisy nepodléhající výměně vyměněny nebudou a budou úrokovány a umořovány podle původních podmínek.

Ve skutečnosti tento předpoklad nebude zcela splněn, jelikož

ad 1. některé dluhopisy podléhající výměně nebudou snad vyměněny a budou až na další pouze zúrokovány podle dosavadních podmínek,

ad 2 dluhopisy nepodléhající výměně použijí z části nabídky volné výměny za novou půjčku, takže pouze jejich část bude úrokována a umořována podle původních podmínek.

Přes tyto možné výkyvy lze však výpočet vycházející z předpokladů uvedených shora považovati za přibližně správný.

V prvém roce působnosti nové úpravy jak co do služby úrokové, tak i umořovací; t. j. nejpozději v roce 1938 bude náklad tento:

Celkem se zvýší dlužný kapitál po výměně v důsledku přejímacích kursů stanovených někde nad paritou a 264,897.983 Kč. Tím vzroste také úrokový náklad, který by dosud činil 799,291.244 Kč netto, na 814,426.882 Kč, t. j. o 15,135.638 Kč.

a) Stavební losy ve výši nynější 537,144.100 Kč.

Úmor......... 40,000.000 Kč,

2 % prémie se zřetelem

k úrokovým srážkám.. 11,133.333 Kč,

výhry........ 10,930.000 Kč.

Celkem........ 62,063.333 Kč.

b) Ostatní půjčky (3 % odškodňovací dluhopisy za válečné půjčky a za válečné dodávky, 3¹/₂ % náhradní renta a IV. státní půjčka, 3 % a 3¹/₂ % železniční dluhopisy, zápůjčka u pojišťoven, neemisní zápůjčka u Zemské banky) s celkovým kapitálem 2.173,946.327 Kč budou vyžadovati

na úroku...... 55,467.611 Kč,

na úmoru........ 17,029.638 Kč,

celkem......... 72,497.249 Kč,

při čemž se nepočítá ani s úmorem neemisní zápůjčky u Zemské banky, který bude upraven zvláštní dohodou, ani s úsporou na úmoru 3 % odškodňovacích dluhopisů volným nákupem.

Bude tudíž celkový náklad činiti

ad 1. ........ 930,699.281 Kč,

ad 2. a) ....... 62,063.333 Kč,

ad 2. b) ....... 72,497.249 Kč,

úhrnem........ 1.065,259.863 Kč.

V dalších letech, t.j.v letech následujících po prvém roce plné účinnosti nové úpravy bude náklad

ad 1. u půjček podléhajících výměně po 50 let stále stejný. Po 50 letech zůstane pouze úrokování rent.

ad 2. a) Náklad na stavební losy bude se ročně zvyšovati o 600.000 Kč úrokové prémie, až do roky 1949, kdy budou losy zcela umořeny.

ad 2. b) Náklad na ostatní nevyměněné půjčky bude se ročně snižovati o úroky z dluhopisů umořených, snížení bude však v jednotlivých letech nepatrné.

Celkem možno říci, že náklad na úrokovou a umořovací službu, tak jak se bude jeviti v prvém roce nové úpravy, nezmění se mnoho ani v dalších letech, kromě značnějšího poklesu, který nastane po úplném umoření stavebních losů v roce 1950.

Ve srovnání s dosavadním stavem bude nová úprava znamenati pokles nákladů na vnitřní státní dluh zatažený o přibližně 60,000.000 Kč, jelikož podle dosavadní úpravy vyžadují obíhající vnitřní státní půjčky asi 874,000.000 Kč na úrocích (netto, po odečtení daně kuponové i 10 % srážky) a 250,000.000 Kč na úmoru (půjčka práce 100,000.000 Kč a paušál na volný nákup 150,000.000 Kč), celkem 1 miliardu 124,000.000 Kč. Tento pokles jest v podstatě důsledkem menší potřeby na úmor podle nové úpravy.

Srovnání dopadne ovšem jinak, přihlédneme-li k zajištění těchto nákladů v rozpočtu na rok 1936. Vezmeme-li v počet, že snížení přijde částečně k dobru státním podnikům, státním fondům a svazkům územní samosprávy, a dále to, že úmor půjčky práce v rozpočtu na rok 1936 jest zajištěn dluhopisy přijatými na daň dědickou, objeví se naopak zvýšení příspěvku vlastní státní správy na službu státního dluhu asi o 85,000.000 Kč, z čehož však asi 40,000.000 Kč lze vyrovnati zvýšeným saldem státních podniků.

V Praze dne 2. dubna 1936.

Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.

Ministr financí:
Dr Kalfus v. r.