(3) Do promlčecích lhůt se nevčítá doba pobytu vinníka vně hranic československého státního území, pokud trvá alespoň třicet dnů v jednom roce.

(4) Promlčení výkonu trestu se přerušuje jakýmkoliv opatřením úřadu směřujícím k výkonu trestu a namířeným proti odsouzenému. Nové promlčení se počíná dnem takového opatření."

Čl. 104.

V § 210 budou odstavce 2 a 3 zníti:

"(2) O trestných činech v §§ 186, 187, 188 a 191 uvedených provádí trestní vyšetřování vyměřovací úřad příslušný k předpisu daně, jíž se trestný čin týká.

(3) Pokládá-li vyměřovací úřad v odstavci 2 uvedený za přiměřený peněžitý trest vyšší než trojnásobek částky, o kterou byla zákonná daň zkrácena nebo nebezpečí zkrácení vydána, nebo jde-li o trestný čin, pro který vedle peněžité pokuty může býti uložen též trest vězení (§ 187, odst. 2), předloží případ nalézacímu senátu (§ 211). Trestní nález vydá tu vyměřovací úřad v nalézacím senátu, při čemž senát může uznati i na trest nižší než trojnásobek. Bez předchozího rozhodnutí nalézacího senátu vydá vyměřovací úřad trestní nález jen, když nevyřkne trest vyšší než trojnásobek."

Čl. 105.

§ 211 bude zníti:

"(1) Nalézací senát tvoří dva soudcové a jeden finanční úředník. Každému členu bude zřízen jeden nebo několik náhradníků. Senátu předsedá jeden ze soudců.

(2) Soudce a jejich náhradníky ustanoví na žádost finančního úřadu II. stolice vrchní soud. Přísedícím finančním úředníkem jest přednosta vyměřovacího úřadu, kterým bylo trestní řízení provedeno; tento člen ustanoví svého náhradníka."

Čl. 106.

§ 212, odst. 1, písm. d) bude zníti:

,,d) že v této věci prováděl trestní vyšetřování (§ 210, odst. 2) nebo se zúčastnil již usnášení v senátě jiné stolice;"

Čl. 107.

§ 213 bude zníti:

"(1) Trestní řízení, kromě případů § 201, se zahajuje po ukončení vyměřovacího řízení tím, že uzavřená obsílka, vyznačující trestný čin a den, kdy se má obviněný dostaviti ku výslechu, doručí se obviněnému do vlastních rukou nebo že se jinak písemně nebo protokolárně sdělí obviněnému, že se proti němu zahajuje trestní řízení.

(2) Lhůta stanovená obviněnému, aby se dostavil k prvnímu výslechu (§ 214), nesmí býti zásadně delší 45 dnů, jinak nejdéle 60 dnů, sdělí-li vyšetřující úřad důvody tohoto prodloužení obviněnému. Další prodloužení této lhůty je přípustné jen, žádá-li o to obviněný. Do lhůty shora uvedené musí býti první výslech též skončen."

Čl. 108.

(1) V § 214, odst. 2 vypouští se poslední věta.

(2) V § 214 připojuje se nový odstavec 3 tohoto znění:

"(3) Na žádost obviněného bude mu vydán oklep protokolu o každém jeho výslechu, a to bez rozdílu, jde-li o výslech již skončený či o části téhož výslechu, pokud byl přerušen. Byla-li straně poskytnuta 15denní lhůta ve smyslu předchozího odstavce, započne běžeti ode dne, jenž jde po dni doručení oklepu protokolu."

Čl. 109.

(1) § 215, odst. 1, písm. a) bude zníti:

,,a) přibrati si právního zástupce nebo jinou osobu, která je po zákonu oprávněna zastupovati; tyto osoby buďtež po skončení prvního výslechu připuštěny k jednání; jsou oprávněny jako zástupci obviněného navrhovati důkazy. Tyto osoby, jakož i obviněný sám,mohou býti přítomny při výslechu svědků, znalců a přezvědných osob, jimž mohou klásti otázky."

(2) § 215, odst. 1, písm. e) bude zníti:

"e) podati do 15 dnů po skončeném vyšetřování (§ 219, odst. 2) písemnou nebo protokolární obranu. Lhůtu k obraně lze z důležitých důvodů prodloužiti. Uváděti nové skutečnosti a nabízeti nové průvody lze s právním účinkem v závěrečné obraně pouze potud, pokud zřejmě nesměřují ku protahování trestního řízení."

(3) V § 215, odst. 2 zařazuje se za větu první tato věta:

"Osoby, které mají podle odstavce 1, písm. a) právo býti přítomny při výslechu svědků, znalců a přezvědných osob, buďtež o době výslechu zavčas zpraveny."

Čl. 110.

§ 217, odst. 1 bude zníti:

"(1) V trestním řízení pro trestné činy podle §§ 186, 187, 188 a 191 mohou býti vykonány místní prohlídky podle §§ 319 a 320, může-li jich provedení míti význam pro vyšetřování, úředník místní prohlídku provádějící se prokáže před zahájením místní prohlídky písemným zmocněním vyšetřujícího úřadu k této prohlídce. Před skončením prohlídky budiž o jejím průběhu sepsán protokol, v němž dlužno uvésti zákonný důvod prohlídky, důvod podezření, pro který byla prohlídka provedena, a jaký byl její výsledek."

Čl. 111.

§ 218, odst. 3 bude zníti:

"(3) Stejně budiž postupováno, nevyhoví-li obviněný dostatečně se neomluvě jinému v dalším řízení vydanému a jemu svědčícímu obeslání nebo vybídnutí, aby podal vysvětlení, pokud je vůbec může podati, nebo nevyhoví-li bez dostatečné omluvy vyzvání, aby připustil nahlédnutí do svých obchodních nebo hospodářských knih. Právní následky neuposlechnutí nesmí však přesahovati meze zmíněného opominutí. Ustanovení § 325, odst. 3 platí obdobně."

Čl. 112.

(1) § 219, odst. 1 doplňuje se takto:

"Nestane-li se tak u obviněného, u něhož není na závadu pokračování v trestním řízení trvalá choroba, nepřítomnost nebo neznámý pobyt, ve lhůtě tří let po projití roku, v němž bylo zahájeno trestní řízení, dlužno pokládati toto řízení za zastavené, nedošlo-li v uvedené lhůtě ani k vydání trestního nálezu ani ne-byl-li případ předložen nalézacímu senátu k rozhodnutí."

(2) Prvá věta § 219, odst. 2 bude zníti:

"(2) Shledá-li však vyšetřující úřad, že podezření z trestného činu je odůvodněno a skutková povaha dostatečně objasněna, oznámí obviněnému, že je oprávněn do 15denní lhůty navrhnouti, aby bylo vyšetřování doplněno, a neučiní-li tak, že bude vyšetřování prohlášeno za skončené."

Čl. 113.

§ 220, odst. 1 bude zníti:

"(1) Jednám nalézacího senátu jest neveřejné. Obviněnému jest volno hájiti se před nalézacím senátem osobně nebo právním zástupcem anebo jinou osobou, která jest po zákonu oprávněna zastupovati, požádal-li o to nejpozději v obraně podle § 215, odst. 1, písm. e). Uváděti nové skutečnosti a nabízeti nové průvody může obviněný pouze s omezením uvedeným v § 215, odst. 1, písm. e)."

Čl. 114.

(1) § 225 bude zníti:

"(1) Odvolací senát se skládá ze tří soudců a dvou finančních úředníků. Každému členu se zřídí jeden nebo několik náhradníků. Senátu předsedá soudce, který je členem nebo náhradníkem.

(2) Předsedu senátu a přísedící soudce, jakož i jejich náhradníky ustanoví na žádost ministerstva financí ministerstvo spravedlnosti. K odvolacímu senátu náležejí jako členové přednosta finančního úřadu II. stolice a jeden jím ustanovený úředník tohoto úřadu; náhradníky ustanoví přednosta finančního úřadu II. stolice.

(3) Jednám odvolacího senátu je neveřejné. Odsouzenému je volno hájiti se před odvolacím senátem osobně nebo právním zástupcem anebo jinou osobou, která jest po zákonu oprávněna zastupovati, požádal-li o to nejpozději v odvolání. Uváděti nové skutečnosti a nabízeti nové průvody může obviněný pouze s omezením uvedeným v § 215,, odst. 1, písm. e).

(4) Ostatně platí pro odvolací senát a řízení před ním obdobně ustanovení § 211, odst. 3 až 5, § 212 a § 220."

Čl. 115.

§ 228 bude zníti:

"Do rozhodnutí odvolacího senátu přísluší odsouzenému i finančnímu úřadu II. stolice stížnost k nejvyššímu správnímu soudu; v tomto případě platí obdobně ustanovení §§ 254 a 332."

Čl. 116.

Prvá věta § 229, odst. 1 bude zníti:

"Trestní řízení skončené pravoplatným rozhodnutím o vině nebo nevině podle §§ 186, 187, 188 a 191 bude na návrh strany nebo vyměřovacího úřadu obnoveno, vyjdou-li dodatečně na jevo nové, dosud neuplatňované nebo neznámé skutkové okolnosti nebo průvody rozhodné pro osvobození, podstatně nižší potrestání nebo usvědčení vinníka po případě obviněného a bude-li návrh na obnovu podán do pěti let po uplynutí roku, v němž nabyl odsuzující nebo osvobozující nález moci

práva anebo v němž bylo trestní řízení zastaveno."

Čl. 117.

Za § 230 vkládá se jako § 230 a) nové ustanovení tohoto znění:

"§ 230 a.

V trestním řízení daňovém, které bylo zastaveno nebo skončeno osvobozením poplatníka v podstatných bodech, má poplatník nárok na náhradu výloh způsobených mu přiměřenou obhajobou, když bylo rozhodnutím zjištěno, že uplatňované nároky nebo způsob řízení byly v rozporu s plenárním rozhodnutím nejvyššího správního soudu."

Čl. 118.

V § 233 se odst. 1 doplňuje takto:

"s výjimkou všeobecné daně výdělkové spolků (§ 47, odst. 1, č. 1), kterou vyměřuje finanční úřad I. stolice (vyměřovací úřad)."

Čl. 119.

V § 236, odst. 1, písm. a) se za slova "poplatníků jak daně důchodové tak i všeobecné daně výdělkové" vkládají slova: "a pokud možno i daně domovní".

Čl. 120.

(1) § 249, odst. 1, písm. a) bude zníti:

"(1) Místní příslušnost vyměřovacích úřadů se řídí:

a) U daně důchodové podle bydliště poplatníkova v poslední den kalendářního roku (obchodního období), pokud se týče v den zániku daňové povinnosti. Měl-li poplatník několik bydlišť v tuzemsku, rozhoduje místo, v němž byl pramen, pokud se týče největší pramen důchodu; nebylo-li v tuzemsku takových pramenů nebo jde-li o jinaké pochybné případy, rozhoduje bydliště, v němž poplatník přebýval delší dobu.

Pro poplatníka, který neměl v rozhodný den v tuzemsku bydliště, jest rozhodným místo, kde byl v ten den pramen důchodu, pokud se týče největší pramen důchodu; nebylo-li v tuzemsku takových pramenů nebo jde-li o jinaké pochybné případy, rozhoduje místo, v němž poplatník v kalendářním roce (obchodním období) přebýval delší dobu."

(2) § 249, odst. 1, písm. b), třetí pododstavec bude zníti:

"U podniků nefysických osob, které zásadně nejsou podrobeny důchodové dani, jest

rozhodne pro vyměření všeobecné daně výdělkové místo, kde bylo sídlo, není-li ho, místo, kde byla ústřední správa těchto osob v tuzemsku v poslední den kalendářního roku (obchodního období), pokud se týče v den zániku daňové povinnosti."

(3) § 249, odst. 1, písm. e) a d) budou zníti:

,,c) U zvláštní daně výdělkové podle místa, kde bylo sídlo v poslední den kalendářního roku (obchodního období), pokud se týče v den zániku daňové povinnosti.

Bylo-li sídlo podnikatelovo v rozhodný den v cizině, platí za sídlo jeho sídlo tuzemského zastupitelství (representace) nebo zmocněnce jmenovaného podle § 263, odst. 7.

d) U daně pozemkové a domovní podle místa, kde byla nemovitost, a jde-li o budovu, která ležela v obvodu dvou nebo více vyměřovacích úřadů, podle místa, kde ležela větší její část v poslední den kalendářního roku, pokud se týče v den zániku daňové povinnosti."

(4) § 249, odst. 3 bude zníti:

"(3) Daň se předepíše v berní obci, v níž leželo v rozhodný den místo určující příslušnost podle odst. 1 a 2, pokud zákon nic jiného nestanoví."

Čl. 121.

Záhlaví §§ 253 a 254 bude zníti:

"Lhůty a právní poučení."

Čl. 122.

(1) § 253, odst. 4 bude zníti:

"(4) První žádost za prodloužení lhůty podaná před jejím uplynutím staví lhůtu až do dne doručení vyřízení o žádosti. Další žádost za prodloužení lhůty staví lhůtu jen, jestliže ode dne podání první žádosti za prodloužení lhůty neuplynulo ještě 45 dnů. Ve vyřízení žádosti vydaném před uplynutím této lhůty buď poplatník upozorněn, že další žádost za prodloužení lhůty podaná po této lhůtě nebude již lhůtu stavěti."

(2) § 253, odst. 6 bude zníti:

"(6) V úředních rozhodnutích a opatřeních (výzvách, příkazech) budiž uvedeno vždy poučení o opravném prostředku. Toto poučení má obsahovati údaj, je-li rozhodnutí nebo opatření konečné, čí lze-li se z něho samostatně odvolati, v které lhůtě a u kterého úřadu. Nesprávné nebo neúplné poučení nemůže býti straně na újmu. Bylo-li však dáno straně nesprávné poučení, že rozhodnutí nebo opatření je konečné, nebo nebylo-li dáno poučení vůbec, počíná lhůta k podání opravného prostředku běžeti až po sdělení správného poučení. Nebyla-li v poučení o opravném, prostředku proti rozhodnutí nebo opatření, které není konečné, uvedena odvolací lhůta nebo nebyl-li tam udán úřad, u něhož má býti opravný prostředek podán, může strana do 30 dnů buď podati odvolání, nebo žádati u úřadu, který rozhodnutí nebo opatření vydal, aby poučení doplnil scházejícími údaji; touto žádostí, byla-li podána před uplynutím zmíněných 30 dnů, staví se odvolací lhůta."

(3) v § 253 se dosavadní ustanovení odstavců 6 a 7 spojují v ustanovení odstavce 7, který bude zníti:

" (7) Ve výzvách a příkazech budiž mimo to uveden vždy úřad, u kterého úkon má nebo může býti proveden, a lhůta, do které se tak má státi, jinak lhůta započne běžeti až po oznámení těchto údajů. Dále budiž v nich vždy výslovně uvedeno, jaké jsou následky, nedodrží-li se stanovená lhůta."

Čl. 123.

(1) § 256, odst. 3 bude zníti:

"(3) Přítomnému může býti opatření oznámeno ústně (protokolárně). Strana může žádati, aby jí bylo opatření doručeno písemně; v tomto případě nabývá opatření právní účinnosti teprve od písemného doručení."

(2) V § 256 odst. 4 se slova "kdykoliv, ne-nastalo-li promlčení ve lhůtě stanovené v § 277, odst. 4," nahrazují slovy "kdykoliv ve lhůtě stanovené v odst. 5".

(3) § 256, odst. 5 a 6 se ruší a nahrazují těmito ustanoveními:

"(5) Úřední rozhodnutí nebo opatření ve věcech přímých daní, která odporují zákonu nebo se zakládají na podstatně vadném řízení, mohou býti bez rozdílu, nabyla-li právní moci či nikoliv anebo jsou-li na újmu státu nebo poplatníkovi, pokud zákon nic jiného ne-ustanovuje, z úřední moci nebo na žádost strany zrušena, jinými nahrazena nebo změněna, a to ve lhůtě 2leté; lhůta ta počíná běžeti, když prošel rok, ve kterém úřední rozhodnutí nebo opatření, o jehož zrušení, nahrazení jiným nebo změnu jde, bylo straně sděleno.

(6) Závadné rozhodnutí nebo opatření (odst. 5) úřadů první stolice smí zrušiti, nahraditi jiným nebo změniti pouze finanční úřad II. stolice nebo ministerstvo financí (§ 335, odst. 3), závadná rozhodnutí nebo opatření úřadů druhé stolice a svoje vlastní ministerstvo financí. Příslušný úřad jest tu povinen na žádost strany opraviti závadné rozhodnutí nebo opatření, jestliže trpí nezákonností a strana ji v žádosti včas podané uplatňuje.

(7) Má-li závadné rozhodnutí nebo opatření (odst. 5) původ v usnesení daňové (odvolací) komise nebo trestního senátu, uloží nadřízený úřad finanční předsedovi komise nebo trestního senátu, aby závadné rozhodnutí nebo opatření jménem komise (senátu) odvolal a věc znovu předložil komisi (senátu) k novému rozhodnutí nebo opatření, pokud neprošla lhůta stanovená v odst. 5."

Čl. 124.

Za § 256 vkládá se nový § 256a tohoto znění:

"§ 256a.

(1) Řízení ukončené pravoplatným rozhodnutím budiž na žádost strany nebo z moci úřední obnoveno:

1. zjistilo-li se, že listina, o niž se rozhodnutí opírá, byla podvržena nebo zfalšována nebo že výpověď svědka nebo znalce, o niž se rozhodnutí opírá, byla křivá nebo že rozhodnutí bylo přivoděno jiným soudně trestným činem, nebo

2. vyšly-li najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které mohly míti podstatný vliv na obsah výroku rozhodnutí a nemohly býti v řízení uplatněny bez viny strany nebo úřadu, anebo

3. záviselo-li rozhodnutí na posouzení předběžné otázky a rozhodl-li příslušný úřad (soud) dodatečně o ní v podstatných bodech jinak.

(2) Žádost strany za obnovu řízení musí býti podána u úřadu, který o věci rozhodl v první stolici, a to do 30 dnů, počínajíc ode dne, kdy se strana dověděla o důvodu obnovy, nejdéle však do 3 roků od doručení (prohlášení) rozhodnutí. Strana v žádosti musí náležitě osvědčiti okolnosti obnovu odůvodňující, Úřad může naříditi obnovu řízení z úřední moci do 3 roků od vydání rozhodnutí.

(3) Rozhodnouti o obnově řízení přísluší úřadu, jehož rozhodnutí se důvod obnovy týká, a týká-li se důvod obnovy řízení ve dvou stolicích, úřadu první stolice. Pokud příslušný úřad potřebuje k tomu zmocnění nadřízeného úřadu, stanoví vládní nařízení. Rozhodnutí, jímž se povoluje nebo nařizuje obnova řízení, lze bráti v odpor až v odvolám z rozhodnutí, jež bude ve věci vydáno v obnoveném řízení. Z rozhodnutí finančního úřadu I. nebo II. stolice, jímž se nárok na obnovu řízení zamítl, lze se odvolati k přímo nadřízenému úřadu; tento úřad rozhodne s konečnou platností.

(4) v rozhodnutí povolujícím nebo nařizujícím obnovu řízení budiž vysloveno, pokud má býti řízení obnoveno. Dřívější šetření a provádění důkazů, jež nejsou dotčena důvody pro obnovu řízení, nebuďtež opakována.

(5) Povolení obnovy řízení má odkládací účinek.

(6) Ustanovení toto neplatí pro věci, pro které může býti řízení obnoveno podle § 229."

Čl. 125.

§ 257 bude zníti:

"(1) úřad doručuje úřední spisy poštou, neuzná-li za vhodnější doručiti je sám svými orgány neb obcí.

(2) Doručiti jest v bytě, živnostenské provozovně, obchodní místnosti, kanceláři nebo pracovním místě osoby, jíž má býti doručeno (příjemce), a jde-li o advokáty a veřejné notáře, v jejich kanceláři. Doručení mimo tyto místnosti je platné, nebylo-li přijetí odepřeno.

(3) Není-li místností uvedených v odst. 2, může se doručiti všude, kde doručovatel příjemce zastihne.

(4) Ustanovil-li si příjemce u poštovního úřadu osobu k přijímání docházejících zásilek, platí doručení této osobě za vykonané příjemci.

(5) Opustil-li příjemce dočasně své bydliště a zanechal-li v místě uvedeném v odst. 2 nebo u svého dodávacího poštovního úřadu adresu svého dočasného pobytu v tuzemsku, budiž spis za ním zaslán.

(6) Nezastihl-li doručovatel příjemce v místě uvedeném v odst. 2, může doručiti náhradně každému právě přítomnému dospělému příslušníku rodiny příjemcovy.

(7) úřad může na spise (obálce) označiti osoby, kterým se nesmí spis náhradně doručiti pro jejich, zájem na věci neb pro jiný vážný důvod.

(8) Nelze-li doručiti způsobem naznačeným v odst. 2 až 7, budiž spis, který má býti doručen poštou, uložen u poštovního úřadu, jinak u obecního úřadu dodávacího místa a budiž to příjemci oznámeno uložením sdělení do schránky na dopisy umístěné na dveřích vchodu do bytu nebo místnosti uvedené v odst. 2 nebo na dveřích vchodu do domu, ve kterém je byt nebo tato místnost, nebo není-li tu takové schránky, vývěskem připevněným na dveře vchodu do bytu nebo do místnosti označené v odst. 2, nebo na dveře vchodu do domu, v němž jest byt příjemce nebo zmíněná místnost. Ztráta sdělení ve schránce a poškození nebo stržení vývěsku nemá vlivu na platnost doručení. Uložení spisu u poštovního nebo obecního úřadu má účinek doručení, uplynulo-li od doručení 30 dnů.

(9) Do vlastních rukou příjemcových budiž doručeno:

1. je-li to zákonem výslovně stanoveno,

2. je-li den doručení rozhodný pro počítání preklusivní lhůty, zejména platební rozkaz a rozhodnutí o odvolání, nebo jde-li o doručení spisu obsahujícího výzvu, jejíž nesplnění jest pro poplatníka spojeno s právní újmou,

3. nařídí-li to úřad ze zvláštních důvodů.

(10) Nezastihl-li doručovatel spisu, který má býti doručen do vlastních rukou, příjemce v některé z místností uvedených v odst. 2, zanechá v ní nebo uloží do schránky na dopisy obdobně jak stanoveno v odst. 8 nebo připevní na dveře písemné oznámení, v němž vyzve příjemce, aby v této místnosti byl přítomen k přijetí spisu v den a hodinu zároveň uvedenou. Nemůže-li mu ani pak býti spis doručen, doručí se podle ustanovení odst. 8, i když se příjemce o písemném oznámení nedověděl.

(11) Je-li strana zastoupena zástupcem (§ 262), který má bydliště v tuzemsku, doručuje se spis jemu. Je-li však strana zastoupena zmocněncem (§ 263), který má bydliště v tuzemsku, může býti doručeno jak tomuto zmocněnci, tak i straně samé; doručení se pokládá za vykonané, byl-li spis doručen jedné z těchto osob. Jde-li o spis uvedený v odst. 9, č. 2, doručí se spis výhradně zmocněnci.

(12) Má-li několik stran v řízení společného zástupce nebo zmocněnce, pokládá se spis za doručený všem stranám, jestliže byl doručen zástupci (zmocněnci). Podalo-li několik stran společné písemné podání, platí v pochybnosti ten, jehož podpis je na prvním místě, a to v prvé řadě pravé strany, za společného zmocněnce pro doručování.

(13) Doručení úřadu, ústavu nebo podniku stane se dodáním spisu orgánu, oprávněnému přijímati spisy, a není-li to možno, orgánu, který jest přítomen v úřadě, ústavu nebo podniku a jest doručovateli znám. Za průkaz o doručení, není-li doručovacího lístku nebo knihy, platí tu den označený v otisku podacího razítka; důkaz opaku jest připuštěn.

(14) O doručování osobám exterritoriálním, nacházejícím se v tuzemsku, a v budovách nebo místnostech exterritoriálních, nacházejících se v tuzemsku, platí ustanovení mezinárodního práva.

(15) Odepřel-li příjemce přijmouti spis, budiž spis zanechán v místě uvedeném v odst. 2, nebo uložen, doručuje-li se poštou, u poštovního, jinak u obecního úřadu. Zanechání nebo uložení spisu má účinek doručení.

(16) Změnil-li příjemce mezi řízením byt nebo bydliště (sídlo) a neoznámil-li to úřadu, možno všechna další doručení, nelze-li nový byt nebo bydliště (sídlo) zjistiti, provésti na jeho nebezpečí v dřívějším jeho bytě nebo bydlišti (sídle) způsobem uvedeným v odst. 8, pokud se týče v odst. 10.

(17) Příjemcům, jejichž bydliště (pobyt, sídlo) přes konané šetření jest neznámo, nebo osobám, které nejsou úřadu známy, doručí se spis, není-li ustanoven zástupce (§ 262) nebo zmocněnec, veřejnou vyhláškou na úřední tabuli úřadu, který spis vydal, á doručení platí za vykonané, když od vyhlášení na této úřední tabuli uplynulo 30 dnů, nebyla-li ve vyhlášce stanovena lhůta delší, úřad zašle vyhlášku též obecnímu úřadu posledního známého bydliště (pobytu, sídla) příjemcova, a není-li mu známo, obecnímu úřadu ve svém sídle s výzvou, aby ji vyhlásil v obci veřejným vyvěšením nebo jiným způsobem v místě obvyklým. Poškození nebo stržení vyhlášky nemá vlivu na platnost doručení.

(18) Výkon doručení buď, kde je toho pro průkaz o doručení třeba, potvrzen osobou, jíž bylo doručeno, na doručovacím lístku (doručence) zapsáním data doručení a jejím podpisem, jakož i podpisem doručovatele. Odepře-li osoba, jíž bylo doručeno, podpis nebo datum, buď to doručovatelem na lístku vyznačeno.

(19) Nemohlo-li býti doručeno osobě, které lze platně doručiti, potvrdí doručovatel, pokud se týče poštovní nebo obecní úřad (odst. 8 a 10) okolnost, která má účinek doručení, na doručence zapsáním příslušného data a svým podpisem.

(20) Řádně vyhotovená doručenka, která buď bez odkladu vrácena úřadu, je formálním průkazem o doručení; důkaz opaku je připuštěn. Jsou-li pochybnosti nebo není-li doručenky, lze doručení prokázati jiným vhodným způsobem.

Čl. 126.

§ 258, odst. 2 a 3 budou zníti:

"(2) Příjemcům v cizině trvale se zdržujícím, kteří přes vyzvání nejmenovali podle § 263, odst. 7 zmocněnce bydlícího v tuzemsku, doručuje se způsobem stanoveným v § 257, odst. 17.

(3) Zaměstnancům československého státu ustanoveným v cizině doručuje na žádost příslušné ministerstvo."

Čl. 127.

(1) V § 259, odst. 1 se slova "u osoby nebo objektu" nahrazují šlový "u podmětu nebo předmětu".

(2) V § 259, odst. 2 se za slova "vybírá-li se daň osobou třetí." připojuje toto ustanovení: " dále okolnost, že se daň předpisuje na berní rok následující po kalendářním roce, v němž daňová povinnost a daňový nárok vznikly."

(3) v § 259, odst. 3 se nahrazují slova "s tímto dluhem, srovnává se" slovy "tomuto dluhu odpovídá".

Dále se připojuje toto ustanovení: "Daňový dluh, pokud se týče daňová pohledávka vzniká též, nebyly-li daňové splátky podle § 269 úplně a včas zaplaceny."

(4) V § 259, odst. 4 se připojuje toto ustanovení:

"Výše daňového dluhu se řídí výší neuhrazeného předpisu daně s přirážkami a příslušenstvím nebo náhrady útrat podle § 338, pokud se týče výší neuhrazených daňových splátek podle § 269."