Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

IV. volební období.

4. zasedání.

Tisk 417.

Interpelace

1. sen. Bergmana na p. ministra zemědělství v záležitosti zaručení pravosti a zlepšení odbytu másla vyrobeného v zemědělských podnicích.

2. sen. Bergmana a dr Matouška na p. ministra národní obrany v záležitosti zvýšení počtu náhradní zálohy pro rok 1937.

3. sen. Bergmana a Kvasničky na p. ministra spravedlnosti v záležitosti jazykové kvalifikace soudců a soudních úředníků v pohraničních krajích.

4. sen. Bergmana a Pauluse na p. ministra pošt a telegrafů a na p. ministra zahraničních věcí v záležitosti dopravy protistátních tiskovin do republiky.

5. sen. Tschakerta na p. ministra financí a p. ministra spravedlnosti stran těžkého ztýrání pana Karla Otta v Libouchci, č. 336, orgány finanční stráže.

6. sen. Franka na p. ministra vnitra a p. ministra spravedlnosti stran urážky německého říšského kancléře komunistickým deníkem "Rote Fahne" v Praze.

7. sen. Franka a Enhubera na p. ministra vnitra stran protizákonného omezování shromažďovací svobody v Mariánských Lázních.

8. sen. Krczala na vládu stran právního poškozování kandidátů advokacie brněnskou advokátní komorou.

9. sen. Liehma na vládu stran toho, že se protizákonným způsobem podporuje ustoupení od ústavně zaručených jazykových práv.

10. sen. Schössera na p. ministra vnitra stran služebního poklesku orgánu četnické stanice v Manětíně, strážmistra Janoty v Manětíně.

417/1.

Interpelace

senátora R. Bergmana

na pana ministra zemědělství

v záležitosti zaručení pravosti a zlepšení odbytu másla, vyrobeného v zemědělských podnicích.

V době, kdy se vede jednání o stanovení množství výroby umělých tuků, poukazují zemědělci na to, že nejlepším řešením tohoto problému z důvodů výživy lidu a z důvodů zajištění tukového hospodářství i pro dobu, kdy dovoz cizích surovin přicházejících v úvahu při výrobě tuků umělých by byl z jakýchkoliv důvodů znemožněn, by bylo, kdyby domácí produkce sádla, loje a másla plně kryla množstvím i jakostí domácí spotřebu.

Při dobré organisaci tukového hospodářství bylo by možno domácí produkci zvýšiti k dobru zemědělců i konsumentů a jest odůvodněným názor, že ani o něco vyšší cena másla by nebránila větší jeho spotřebě. Vždyť již dnes podle tržní zprávy o cenách potravin na trzích Velké Prahy není příliš značné rozpětí, ježto máslo venkovské jest znamenáno 16 Kč za 1 kg a tuk umělý 12 Kč. Rozpětí ve venkovských obcích jest ještě menší, protože máslo se prodává za 13 Kč až 14 Kč a tuk umělý za 12 Kč. Velmi mnoho zemědělců, kteří neprodávají máslo na trhu, nýbrž doma překupníkům, dostávají cenu menší, než je cena tuku umělého.

Tento stav je jistě nezdravý, protože vede k omezování chovu dobytka, k menší spotřebě krmného obilí a k podlomení rovnováhy mezi produkcí živočišnou a rostlinnou.

Pátráme-li po příčině, proč mnozí konsumenti dávají přednost tuku umělému před máslem, zjistíme v mnohých případech, že důvod spočívá ve stálé jakosti umělého tuku a ve velmi častém porušování másla přírodního. Tento nešvar rozmohl se zejména ve velkých městech, kde mimo značkované máslo mlékárenské nemá konsument záruky, že obdrží pravé máslo přírodní.

Tato skutečnost velmi těžce postihuje zemědělce, kteří dodávají poctivé, neporušené máslo a způsobuje pokles spotřeby přírodního másla se všemi jeho národohospodářskými důsledky.

Podepsaní se proto táží pana ministra zemědělství:

Jest panu ministrovi známo, že častým porušováním přírodního másla budí se všeobecná nedůvěra k používání másla vůbec?

Jest pan ministr ochoten uznati, že tím je těžce poškozován zájem zemědělství a že jest třeba tomuto nezdravému stavu čeliti zpřísněním tržní kontroly a ev. opatřováním másla zvláštním znamením, které by bylo zárukou jakosti, jako jest tomu na příklad při prodeji medu?

Jest pan ministr ochoten s příslušnými úřady projednati všechna účelná opatření, jež by vedla k nápravě a jež by zaručila, že konsument kupující máslo dostane skutečně máslo přírodní, aby tak bylo docíleno zvýšení spotřeby másla?

V Praze dne 2. března 1937.

Bergman,

dr Matoušek, Záborec, Trnobranský, Vetterová-Bečvářová, Paulus, Kvasnička, dr Rehák, ing. Havlín, dr Buday, Hancko, dr Fritz.

 

417/2.

Interpelace

senátorů R. Bergmana, dr Matouška

na pana ministra národní obrany

v záležitosti zvýšení počtu náhradní zálohy pro rok 1937.

Dosavadní počet stanovený pro náhradní zálohu nedostačuje, poněvadž je možno zařaditi do náhradní zálohy jen ty brance, kteří jsou živiteli, ale není již možno zařaditi brance ze řad zemědělců a živnostníků, jejichž žádosti se buďto zamítají s odůvodněním, že podnik snese najmutí cizí síly nebo se vyřizují kladně, ale žadatelé pro nedostatečný počet stanovený pro náhradní zálohu nemohou do této býti zařaděni.

Stalo se již u branců, kteří nastupovali 1. října 1936, že byly zamítnuty žádosti i takových, jejichž otci je 66 roků a kde výměra hospodářství činí pouze 15 měr v chudých krajích. Roku letošního byla by situace ještě horší, protože počet odvedených bude větší.

Podepsaní v zájmu brannosti, v zájmu lásky národa k armádě poukazují na to, že jest nutno počet náhradní zálohy zvýšiti tak, aby bylo možno příznivě vyříditi nejen žádosti ze řad živitelů rodin, ale také žádosti synů drobných zemědělců, živnostníků a silně zadlužených rolníků, kde skutečně není možno najmouti sílu cizí a tuto po dobu presenční služby platiti. Při nejmenším jest vyjíti aspoň vstříc brancům, kteří nemají otce na živu, protože jejich matka vdova sama na obstarání hospodářství nestačí a malá usedlost nesnese, zejména je-li zadlužena, najmutí cizí síly k vedení hospodářství.

Podepsaní se proto táží pana ministra národní obrany:

Jsou výše uvedené skutečnosti panu ministrovi známy?

Je pan ministr ochoten působiti ke zvýšení počtu náhradní zálohy na takový počet, aby žádosti synů malorolníků a živnostníků mohly býti příznivě vyřízeny?

V Praze dne 2. března 1937.

Bergman, dr Matoušek.

Záborec, Trnobranský, Paulus, Vetterová-Bečvářová, Kvasnička, ing. Havlín, Hancko, dr Fritz, dr Rehák, dr Buday.

 

417/3.

Interpelace

senátorů R. Bergmana, J. Kvasničky

na pana ministra spravedlnosti

v záležitosti jazykové kvalifikace soudců a soudních úředníků v pohraničních krajích.

O oprávněnosti zásady, že v každém řádném státě má státní úředník ovládat státní jazyk, nelze jistě pochybovat. Pokud pak jde o soudy, tu vzhledem k jejich nesmírně významnému poslání jeví se tato zásada tím oprávněnější, ba je to podmínka, bez jejíhož splnění je nemyslitelné řádné fungování soudů. A tu si musíme stěžovat na to, že v některých krajích národnostně smíšených jsou soudcové a soudní úředníci, kteří neovládají bezvadně státního jazyka. Že nedostatečná znalost státního jazyka u soudců a soudních úředníků by mohla býti zdrojem závažných omylů a nedorozumění, je na bíle dni.

Setkáváme-li se ve státní správě ještě dnes se zjevem, že státní úředník se za celá leta nenaučil státnímu jazyku, pak zjev tento je tím povážlivější, jde-li o soudce a soudní úředníky.

Z tohoto důvodu táží se podepsaní:

Jest panu ministrovi spravedlnosti známo, že ještě dnes jsou v soudních službách lidé, kteří se za celá leta nenaučili bezvadně ovládat státní jazyk?

Je pan ministr ochoten takové lidi propustiti ze soudních služeb? A co chce pan ministr zaříditi, aby každý Čech či Slovák měl pro příště záruku, že se u soudu domluví ve své mateřštině a že také soudní výroky, nálezy, rozhodnutí a usnesení budou oproštěna možného podezření, že jsou nesprávná, poněvadž se dotyčný soudce či soudní úředník z nedokonalé znalosti státního jazyka dopustil omylu?

V Praze dne 2. března 1937.

Bergman, Kvasnička,

Trnobranský, dr Matoušek, Záborec, Vetterová-Bečvářová, dr Rehák, Paulus, ing. Havlín, dr Buday, Hancko, dr Fritz.

 

417/4.

Interpelace

senátorů R. Bergmana, F. Pauluse

na pana ministra pošt a telegrafů a na pana ministra zahraničních věcí

v záležitosti dopravy protistátních tiskovin do republiky.

Lidé stojící v cizích službách a za cizí peníze vydávajíce hanlivé, lživé, velezrádné tiskoviny proti naší republice, zaplavují těmito tiskovinami naše kraje. V poslední době je to brožura nadepsaná "Plebiscítový katekizmus pre všetkých Slovákov", která svým obsahem je krajně pobuřující, lživá a vysloveně protistátní. Brožura tato byla expedována ve Vídni a rozeslána nejen na Slovensko, ale i do zemí českých. Adresátům v Československé republice byla pod rakouskou známkou doručena poštou.

Není třeba ani rozváděti, jak podobný tiskopis působí na prosté lidi a jaké mravní škody mohou býti takovým tiskopisem napáchány.

A tu se sama sebou vtírá otázka, jak je možné, aby se podobné protistátní brožury převážely z cizího státu přes hranice do naší republiky a zde byly čsl. poštou doručovány adresátům. A druhá otázka se vtírá, zda ministerstvo zahraničních věcí, které jistě je informováno o občasných záplavách zvláště slovenských krajů protistátními tiskopisy, zakročilo již ve státech, v nichž takové tiskopisy proti naší republice jsou vydávány nebo expedovány.

Z toho důvodu táží se podepsaní:

Jaká opatření chce pro budoucnost učiniti pan ministr pošt a telegrafů, aby tiskoviny protistátního obsahu nedostávaly se vůbec do poštovní dopravy a nebyly poštou doručovány, naopak zabaveny a zničeny?

Je pan ministr zahraničních věcí ochoten zakročiti ve státech, v nichž se tiskoviny nám nepřátelské tisknou a expedují, aby tyto státy zakázaly činnost lidí nenávidících naší republiku?

V Praze dne 2. března 1937.

Bergman, Paulus,

dr Rehák, Vetterová-Bečvářová, Trnobranský, Záborec, dr Matoušek, ing. Havlín, dr Buday, dr Fritz, Hancko, Kvasnička.

 

Překlad ad 417/5.

Interpelace

senátora R. Tschakerta

na pana ministra financí a pana ministra spravedlnosti

stran těžkého ztýrání pana Karla Otta v Libouchci č. 336 orgány finanční stráže.

Interpelantům sdělena byla tato událost: Pan Karel Ott, bytem v Libouchci č. 336, ubíral se dne 12. října 1936 ve 2 hod. v noci z Tisé do svého bytu v Libouchci. Musel pod hostincem "U pramene" opustiti okresní silnici Libouchec-Tisá a odbočiti na postranní cestu. Na této cestě slyšel šramot a použil proto své kapesní svítilny. Spatřil úředníka finanční stráže, který mu poručil shasnouti kapesní svítilnu. Dále tázal se úředník také, kam se Karel Ott ubírá. Ten prohlásil, že zde bydlí a že přichází z Tisé. Na opětovný šramot rozsvítil Karel Ott opětovně svou kapesní svítilnu a spatřil na jabloni druhého úředníka finanční stráže. Ten sestoupil se stromu, vyrazil Karlu Ottovi kapesní svítilnu z ruky a udeřil ho prudce do hlavy. Panu Ottovi bylo dovoleno svítilnu zase zvednouti a poručeno mu, aby se vzdálil. Karel Ott učinil dne 13. října 1936 oznámení u četnické stanice v Tisé.

Musel se pro poruchu sluchu, úderem způsobenou, dne 14. října 1936 u dr Maxe v Teplicích-Šanově podrobit lékařské prohlídce, při které zjištěno poranění ušního bubínku a vydáno o tom lékařské vysvědčení. Toto vysvědčení doručeno bylo četnické stanici v Tisé. Skutková podstata rovněž sepsána okresním inspektorem finanční stráže a oznámení v té věci zasláno dál zemskému finančnímu ředitelství v Praze.

Kdežto pan Ott úředníka finanční stráže, který tehdy ležel na zemi, zase poznal, a sice je to dozorce finanční stráže Ladislav Homola z Tisé, č. 69, nebylo mu možno poznati zase onoho úředníka, který sestupuje s jabloně, vyrazil mu svítilnu z ruky a udeřil ho do hlavy. Okresní inspektor finanční stráže který věc vyšetřoval, prohlásil, že vyřízení tohoto případu nebude činiti žádné potíže.

V této věci zahájeno bylo u okresního soudu v Děčíně pod č. j. Tv IX 213/36, na základě udání četnictva v Tisé, trestní řízení, kdežto dozorce finanční stráže Ladislav Homola pro formu udání pana Otta se cítil na cti uraženým a proti panu Ottovi u okresního soudu v Děčíně podal žalobu pro urážku na cti. Řízení Tv IX 213/36 bylo, ježto se soukromý žalobce k líčení nedostavil, podle § 412 tr. ř. zastaveno, to znamená, že přes předepsanou přesnost a péči vyšetřování zůstalo bez výsledku a že nemohlo býti zjištěno, kdo byl druhý úředník finanční stráže, který Karlu Ottovi způsobil tělesné zranění.

Interpelanti táží se tudíž pánů ministrů:

1. Jsou páni ministři ochotni dát vyšetřiti vytýkaný stav věci?

2. Je pan ministr financí ochoten v disciplinárním řízení dát zjistiti, který úředník finanční stráže se dopustil těžkého ztýrání pana Karla Otta z Libouchce č. 336?

3. Je pan ministr spravedlnosti ochoten zaříditi, aby státní zastupitelství v Litoměřicích energicky popohnalo oficiosní řízení ve vytýkané věci?

V Praze dne 12. února 1937.

Tschakert,

Patzak, Krommer, Fritsch, ing. Löhnert, Enhuber, Pfrogner, Werner, Schrammel, Krczal, ing. Weller.

 

417/5 (původní znění).

Interpellation

des Senators Robert Tschakert

an den Herrn Finanzminister und den Herrn Justizminister

wegen schwerer Mißhandlung des Herrn Karl Ott in Königswald 336 durch Organe der Finanzwache.

Den Interpellanten wird folgender Sachverhalt mitgeteilt: Herr Karl Ott, wohnhaft in Königswald 336, befand sich am 12. Oktober 1936 um 2 Uhr nachts auf dem Heimwege von Tissa zu seiner Wohnung in Königswald. Er mußte unterhalb des Gasthauses "Quelle" die Bezirksstraße Königswald-Tissa verlassen und in einen Seitenweg abzweigen. Auf diesem Wege hörte er ein Geräusch und bediente sich deshalb seiner Taschenlampe. Er erblickte einen Beamten der Finanzwache, der ihm befahl, die Taschenlampe auszulöschen. Weiters fragte der Beamte auch nach dem Wege Karl Otts. Dieser erklärte, daß er hier wohne und von Tissa komme. Auf ein neuerliches Geräusch hin entzündete Karl Ott abermals seine Taschenlampe und erblickte auf einem Apfelbaume einen zweiten Beamten der Finanzwache. Dieser stieg vom Baume, schlug, dem Karl Ott die Taschenlampe aus der Hand und versetzte ihm einen heftigen Schlag auf den Kopf. Man gestattete Herrn Ott, die Lampe wieder aufzuheben, und befahl ihm, sich zu entfernen. Karl Ott erstattete am 13. Oktober 1936 bei der Gendarmerietation in Tissa die Anzeige.

Er mußte sich wegen einer, durch den Schlag hervorgerufenen Gehörsstörung am 14. Oktober 1936 bei Dr. Max, Teplitz-Schönau, einer ärztlichen Untersuchung unterziehen, bei der eine Verletzung des Trommelfelles festgestellt und ein ärztliches Zeugnis darüber ausgefertigt wurde. Dieses Zeugnis wurde an die Gendarmeriestation in Tissa ausgehändigt. Der Tatbestand wurde gleichfalls von einem Bezirksinspektor der Finanzwache aufgenommen, und die diebezügliche Anzeige an die Landesfinanzdirektion in Prag weitergeleitet.

Während Herr Ott den seinerzeit am Boden liegenden Finanzwachbeamten wiedererkannte, u. zw. ist dies der Aufseher der Finanzwache Ladislav Homola aus Tissa 69, war es ihm nicht möglich, jenen Beamten wierderzuerkennen, der ihm, vom Aipfelbaum herab kommend, die Lampe aus der Hand geschlagen und den Schlag auf den Kopf versetzt hatte. Von dem die Untersuchung fürenden Bezirksinspektor der Finanzwache wurde erklärt, daß die Bereinigung dieses Falles keine Schwierigkeiten bereiten werde.

In dieser Angelegenheit wurde beim Bezirksgerichte in Tetschen unter G. Z. Tv IX 213/36 auf Grund der Anzeige der Gendarmerie in Tissa ein Strafverfahren anhängig, während der Aufseher der Finanzwache Ladislav Homola wegen der Form der Anzeige des Herrn Ott sich in seiner Ehre gekränkt fühlte und gegen Herrn Ott beim Bezirksgerichte in Tetschen die Ehrenbeleidigungsklage überreichte. Das Verfahren Tv IX 213/36 vurde wegen Nichterscheinen des Privatanklägers bei der Verhandlung gemäß § 412 St. P. O. eingestellt, das heißt, daß trotz vorschriftsmäßiger Genauigkeit und Sorgfalt die Erhebungen ohne Erfolg geblieben sind und daß nicht festgestellt werden konnte, wer der zweite Finanzwachbeamte war, der dem Karl Ott die Körperverletzung zugefügt hatte.

Die Interpellanten richten daher an die Herren Minister die Anfragen:

1. Sind die Herren Minister bereit, den gerügten Sachverhalt erheben zu lassen?

2. Ist der Herr Finanzminister bereit, im Disziplinarverfaren feststellen zu lassen, welcher Finanzwachbeamte sich die schwere Mißhandlung des Herren Karl Ott aus Königswald 336 zu Schulden kommen ließ?

3. Ist der Herr Justizminister bereit zu veranlassen, daß das offiziöse Verfahren in, der gerügten Angelegenheit durch die Staatsanwaltschaft in Leitmeritz energisch betrieben wird?

Prag, 12. Feber 1937.

Tschakert,

Patzak, Krommer, Fritsch, Ing. Löhnert, Enhuber, Pfrogner, Werner, Schrammel, Krczal, Ing. Weller.

 

Překlad ad 417/6.

Interpelace

senátora L. Franka

na pana ministra vnitra a pana ministra spravedlnosti

stran urážky německého říšského kancléře komunistickým denníkem "Rote Fahne" v Praze.

Komunistický denník "Rote Fahne" z 5. ledna 1937, č. 4, str. 1, a z 15. ledna 1937 č. 13, str. 1, má nadpisy článků v prvém případě "Seeräuber Hitler" (česky: Pirát Hitler), ve druhém případě "Das Lösegeld für den Gangster Hitler" (česky: Výkupné za gangstera Hitlera).

Ve většině civilisovaných států se urážka hlavy cizího státu označuje a stíhá jako delikt z moci úřední. Také u nás jsou dány zákonité předpoklady pro stíháni urážek hlav cizích států § 14, odst. 4, zákona č. 108/33. Je nad jakoukoli pochybnost, že uvedené urážlivé výrazy nejen charakterisují způsob smýšlení strany, které časopis patří, ale jsou s to nejhrubším způsobem ohroziti jméno Československé republiky a vývoj sousedských styků, budou-li je státní úřady častěji a beztrestně trpěti.

Interpelanti táží se tudíž pánů ministrů:

1. Jsou páni ministři ochotni přesvědčiti se o vytýkaném, nízkém způsobu psaní časopisu "Rote Fahne", komunistického denníku v Praze?

2. Je pan ministr vnitra ochoten netrpěti takovýto urážlivý způsob psaní časopisu "Rote Fahne" komunistického denníku v Praze, jenž dobré jméno Československé republiky poškozuje a německý národ uráží?

3. Je pan ministr spravedlnosti ochoten přiměti příslušné státní zastupitelství k tomu, aby v podobných případech postupovalo podle § 493 tr. ř.?

V Praze dne 5. února 1937.

Frank,

Pfrogner, dr Tischer, W. Müller, Maixner, Liehm, Krczal, Stellwag, Bock, ing. Weler, Enhuber.

 

417/6 (původní znění).

Interpellation

des Senators Ludwig Frank

an den Herrn Minister den Innern und den Herrn Justizminister

wegen Beleidigung des deutschen Reichskanzlers durch die "Rote Fahne", kommunistisches Tagblatt, Prag.