Das kommunistische Tagblatt "Rote Fahne" vom 5. Jänner 1937, Nr. 4, Seite 1, und vom 15. Jänner 1937, Nr. 13, Seite 1, überschreibt Artikel in dem ersten. Falle mit "Seeräuber Hitler", im zweiten: Falle mit "Das Lösegeld für den Gangster Hitler".
In den meisten zivilisierten Staaten wird die Beleidigung eines fremden Staatsoberhauptes als Offizialdelikt bezeichnet und verfolgt. Auch bei uns sind die gesetzlich Voraussetzungen für die Verfolgung von Beleidigungen fremder Staatsoberhäupter durch § 14, Abs. 4, des Gesetzes Nr. 108/33, gegeben. Es steht außerhalb jedes Zweifels, daß die angeführten beleidigenden Ausirücke nicht nur div Denkweise der Partei, der die Zeitung angehört, charakterisieren, sie sind vielmehr geeignet, den Ruf der Čechoslovakischen Republik und die Entwicklung der nachbarlichen Beziehungen auf das gröblcihste zu gefährden, wenn sie des öfteren und ungerügt von den staatlichen Behörden geduldet werden.
Die Interpellanten richten daher an die Herren Minister die Anfragen:
1. Sind die Herren Minister bereit, sich von der gerügten niedrigen Schreibweise der "Roten Fahne", kommunistisches Tagblatt in Prag, zu überzeugen?
2. Ist der Herr Innenminister bereit, eine solche, den Buben Ruf der Čechoslovakischen Republik verletzende und das deutsche Volk beleidigende Schreibweise der "Roten Fahne", kommunistisches Tagblatt, Prag, nicht zu dulden?
3. Ist der Herr Justizminister bereit, die zuständige Staatsanwaltschaft zu veranlassen, in ähnlichen Fällen gemäß § 493 St. P. O. vorzugehen?
Prag, 5. Feber 1937.
Frank,
Pfrogner, Dr. Tischer, W. MülIer, Maixner, Liehm,
Krczal, Stellwag, Bock, Ing. Weller, Enhuber.
Překlad ad 417/7.
Interpelace
senátorů L. Franka, a E. Enhubera
na pana ministra vnitra
stran protizákonného omezování shromažďovací svobody v Mariánských Lázních.
Dne 7. května 1937 konala se v Mariánských Lázních v lázeňském domě vysloužilců podle zákona oznámená veřejná schůze, při které přístup byl omezen na členy sudetskoněmecké strany. Při této schůzi referoval senátor E. Enhuber ve vývodech, 4 hodiny trvajících, o daňových otázkách. Také krajský vedoucí strany senátor L. Frank dostavil se do této schůze. Bylo samozřejmým příkazem zdvořilosti, že senátor L. Frank chtěl svému kamarádovi a klubovnímu kolegovi senátoru Enhuberovi jménem všech přítomných za jeho vývody poděkovati. Senátor Frank vyžádal si ke konci schůze k tomu slovo a bylo mu uděleno. K největšímu podivení všech přítomných dal však vládní zástupce dr Matzner senátoru Frankovi vůbec zakázat mluviti, ba dr Matzner rozpustil dokonce schůzi, když senátor Frank na vysvětlení sdělil, že chce senátoru Enhuberovi jménem přítomných za jeho namáhavé, znamenité vývody poděkovati.
Jednání vládního zástupce dr Matznera bylo protizákonné a omezovalo nepřípustným způsobem svobodu shromažďovací. Podle § 2 shromažďovacího zákona 135/67 má svolavatel hlásiti jen místo schůze, čas schůze a účel schůze. Probíhá-li schůze v klidu a pořádku, nemá žádný vládní zástupce právo zasahovati do průběhu jednání. Domnívá-li se pan dr Matzner, že se na schůzi by se při schůzích nejen znemožnila jakákoli volná demokratická diskuse, nýbrž že by se dokonce nejjednodušší slova na uvítanou a slova díků připouštěla jen tehdy, jestliže byla úřadu předem hlášen. Jednání dr Matznera je tím nepochopitelnější, ježto v tomto případě úřad bezdůvodně a protizákonným způsobem ruší, ba přímo znemožňuje styk mezi zvolenými zástupci lidu voličstvem, jaký zákon měl na mysli.
Shromáždění však pociťovalo také jednání dr Matznera jako hrubou, nepochopitelnou beztaktnost, neboť také u zcela prostých lidí je zvykem, že se hostu, který pro společnost vynaložil námahu a práci, před jeho odjezdem dostane několik prostých slov díků. Jednání dr Matznera není také s to, aby zvýšilo vážnost úřadu u civilního obyvatelstva, poněvadž znamená porušení politického taktu a bezdůvodné příkré chování vůči dvěma členům Národního shromáždění.
Tážeme se tudíž pana ministra:
1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti vytýkaný stav věci?
2. Je pan ministr ochoten postarati se o to, aby se vláda na veřejných schůzích dávala zastupovati jen takovými úředníky, kteří toto zastoupení provedou formou důstojnou, zákonu přiměřenou?
3. Je pan ministr ochoten vládnímu zástupci dr Matznerovi dát disciplinární cestou vytknouti jeho protizákonné, netaktní chování vůči členům Národního shromáždění?
V Praze dne 15. února 1937.
Frank, Enhuber,
Pfrogner, Fiehm, Keil, Krommer, Maixner, Garlik, dr Brass, Bock, dr Tischer, Krczal, Stellwag.
417/7 (původní znění).
Interpellation
der Senatoren Ludwig Frank und Emil Enhuber
an den Herrn Innenminister
wegen gesetzwidriger Beschränkung der Versammlungsfreiheit in Marienbad.
Am 7. Feber 1937 fand in Marienbad im Veteranenkurhause eine gesetzmäßig angezeigte öffentliche Versammlung, bei der der Zutritt auf Mitglieder der Sudetendeutschen Partei beschränkt war, statt. Bei dieser Versammlung berichtete Senator Emil Enhuber in vierstündigen Ausführungen über Steuerfragen. Auch der Kreisleiter Senator Ludwig Frank erschien bei dieser Versammlung. Es war ein selbstverständliches Gebot der Höflichkeit, daß Senator Ludwig Frank seinem Kameraden und Klubkollegen Senator Enhuber im Namen aller Anwesenden für seine Ausführungen danken wollte. Senator Frank erbat am Schlusse der Versammlung hiezu das Wort und erhielt dieses. Zum größten Erstaunen aller Anwesenden ließ jedoch der Regierurigsvertreter Dr. Matzner dem Senator Frank dal Sprechen überhaupt verbieten, ja Dr. Matzner löste sogar die Versammlung auf als Senator Frank zur Aufklärung mitteilte, er wolle Senator Enhuber im Namen der Anwesendeu für seine mühevollen, ausgezeichneten Ausfürungen danken.
Das Verhalten des Regierungsvertreters Dr. Matzner war gesetzwidrig und beschränkte in unzulässiger Weise die Versammlungsfreiheit. Gemäß § 2 des versamlnlungsgesetzes 135/67 hat der Einberufer lediglich den Versammlungsort, die Versammlungszeit und den Zweck der Versammlung zu melden. Wenn die Versammlung in Ruhe und Ordnung werläft, hat kein Regierungsvertreter das Recht, in den Gang der Verhandlung einzugreifen. Wenn Herr Dr. Matzner vermeint, es dürfte bei einer Versammlung überhaupt nicht gesprochen werden, was nicht-vorher detailliert im Programm angezeigt wurde, so befindet er sich in einem grundsätzlichen Rechtsirrtum, denn eine solche Praxis hätte ja zur Folge, daß bei einer Versammlung nicht nur jede freie demokratische Diskussion unmöglich gemacht wird, sondern sogar die einfachste Begrüßung und Dankesworte nur daan, zugelassen werden, wenn sie der Behörde vorher gemeldet wurden. Das Verhalten Dr. Matzners ist umso unverständlicher, weil im vorliegenden Falle die Behörde den vom Gesetze gewollten Verkehr zwischen erwählten Volksvertreter und Wählerschaft unbegründet und in gesetzwidriger Weise stört, ja geradezu unmöglich macht.
Die Versammlung hat aber auch das Verhalten Dr. Matzners als grobe, unverständliche Taktlosigket empfunden; denn auch bei ganz einfachen Leuten ist es Brauch, daß ein Gast, der für eine Gesellschaft Mühne und Arbeit aufgewendet hat, vor einer Abreise ein paar einfache Dankesworte erhält. Das Verhalten Dr. Matzners ist desalb auch nicht geeignet, das Ansehen der Behörde vor der Zivilbevöllerung zu fördern, weil es eine Verletzung des politischen Taktes und eine unbegründete Brüskierung zweier Mitglieder der Nationalversammlung darstellt.
Wir stellen daher an den Herrn Minister die Anfragen:
1. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten Sachverhalt erheben zu lassen?
2. Ist der Herr Minister bereit, dafür zu sorgen, daß die Regierung in öffentlüchen Volksversammlungen nur durch solche Beamte sich vertreten läßt, die diese Vertretung in würdiger, gesetzmäßiger Form durchführen?
3. Ist der Herr Minister bereit, dem Regierungsvertreter Dr. Matzner sein gesetzwidriges, taktloses Verhalten gegenüber Mitgliedern der Nationalversammlung im Disziiplinarwege ausstellen zu lassen?
Prag, 15. Feber 1937.
Frank, Enhuber,
Pfrogner, Liehm, Keil, Krommer, Maixner, Garlik, Dr. Brass, Bock, Br. Tischer, Krczal, Steillwag.
Překlad ad 417/8.
Interpelace
senátora G. Krczala
na vládu
stran právního poškozování kandidátů advokacie brněnskou advokátní komorou.
Brněnská advokátní komora odpírá zapisovati právníky, kteří své státní zkoušky složili s prospěchem jen "dostatečným", do seznamu kandidátů advokacie.
Toto usnesení brněnské advokátní komory přesahuje zjevně meze jejích autonomních oprávnění a vytvořuje na území státu, území dvojího práva. Bude-li tato praxe napodobována, je zde naléhavé nebezpečí, že také jiné stavovské korporace, na př. lékařská komora, inženýrská komora atd. podobným způsobem vytvoří na území státu usneseními podobného druhu území dvojího práva.
Pan ministr spravedlnosti nepodnikl proti těmto zjevům nic rozhodného a zdá se je tudíž povolovati. Pro symptomatický význam této otázky pro všechen náš právní život obracejí se tudíž interpelanti s touto interpelací na celou vládu a táží se:
1. Je vládě znám vytýkaný stav věci?
2. Co zamýšlí vláda zaříditi, aby odstranila vytvoření území dvojího práva kandidátů advokacie?
V Praze dne 6. února 1937.
Krczal,
Pfrogner, ing. Löhnert, dr Brass, Krommer, dr Tischer, Frank, Stellwag, Keil, Enhuber, Maixner.
417/8 (původní znění.).
Interpellation
des Senators Gottfried Krczal
an die Regierung
wegen rechtlicher Benachteiligung der Advokaturskandidaten durch die Brünner Advokatenkammer.
Die Brünner Advokatenkammer verweigert jenen Juristen, die ihre Staatsprüfungen nur mit "genügendem" Erfolge abgelegt haben, die Eintragung in die Liste der Advokaturskandidaten.
Dieser Beschluß der Brünner Advokatenkammer überschreitet offenbar die Grenzen ihrer Autonomiebefugnisse und schafft im Staatsgebiete Territorien zweierlei Rechts. Wenn diese Praxis Schule macht, besteht die dringende Gefahr, daß auch andere Standeskörperschaften, z. B. die Ärztekammer, Ingenieurkammer usw., in ähnlicher Weise innerhalb des Staatsgebietes Territorien zweierlei Rechts durch Beschlüsse ähnlicher Art schaffen.
Der Herr Justizminister hat gegen diese Erscheinungen nichts Entscheidendes unternommen und scheint sie daher zu billigen. Wegen der symptomatischen Bedeutung dieser Frage für unser gesamtes Rechtsleben richten daher die Interpellanten diese Interpellation an die Gesamtregierung und stellen die Anfragen:
1. Ist der Regierung der gerügte Sachverhalt bekannt?
2. Was gedenkt die Regierung zu veranlassen, um die Schafung von Territorien zweierlei Rechts der Advokaturskandidaten zu beseitigen?
Prag, 6. Feber 1937.
Krczal,
Pfrogner, Ing. Löhnert, Dr. Brass, Krommer, Dr. Tischer, Frank, Stellwag, Keil, Enhuber, Maixner.
Překlad ad 417/9.
Interpelace
senátora H. Liehma
na vládu
stran toho, že se protizákonným způsobem podporuje ustoupení od ústavně zaručených jazykových práv.
Množí se případy, že soudy a úřady sudetským Němcům kladou přímo na ruku, aby se zříkali svých ústavních jazykových práv. Stále častěji se stává, že obzvláště soudcové provádějí jednostranně české protokolování, ačkoli je předepsáno protokolování také v jazyku německém. Je na snadě domněnka, že v oboru ministerstva spravedlnosti jsou soudcové moderními výnosy poučováni o tom, jak "mají taktním způsobem míti sudetské Němce k tomu, aby se zříkali svých jazykových práv". Bohužel nechávají se někteří sudetští Němci takovou pobídkou pohnouti k tomu, že se zřeknou svých jazykových práv, často v mylné domněnce, že jim v případě zpečování hrozí ztráta sporu.
Není přípustno, aby úřady nebo soudy vůbec od stran očekávaly, že se zřeknou svých ústavních jazykových práv. Úřady a soudy jsou povinny přiznávati sudetským Němcům z moci úřední alespoň skromná jazyková práva, která jim podle platného jazykového zákona a podle ústavy příslušejí.
Tážeme se vlády:
1. Jsou vládě vytýkané závady známy?
2. Je vláda ochotna zkoumati, zda v oboru ministerstva spravedlnosti existují interní výnosy, které od soudců požadují, aby sudetské Němce měli k komu, zříkati se svých jazykových práv?
3. Co zamýšlí vláda zaříditi, aby se v žádném oboru správy a justice ať otázkami nebo podněty jakéhokoli druhu sudetským Němcům nenaznačovalo, aby se vzdávali svých ústavních jazykových práv?
4. Co zamýšlí vláda zaříditi, aby se sudetským Němcům ve všech oborech správy a justice bezpodmínečně vždy z úřední moci přiznávala skromná jazyková práva, která jim podle ústavního jazykového zákona příslušejí?
V Praze dne 8. února 1937.
Liehm,
Frank, Krczal, Pfrogner, Schösser, Maixner, Garlik, dr Brass, Krommer, dr Tischer, Keil.
417/9 (původní znění).
Interpellation
des Senators Hugo Liehm
an die Regierung
wegen gesetzwidriger Förderung des Verzichtes auf verfassungsmäßig gewährleistete Sprachenrechte.
Es häufen sich die Fälle, daß Gerichte und Behörden den Sudetendeutscen geradezu nahelegen, auf ihre verfassungsmäßigen Sprachenrechte zu verzichten. Immer häufig kommt es vor, daß besonders Richter einsprachig tschechische Protokollierungen vornehmen, obwohl die Protokollierung auch in deutscher Sprache vorgeschrieben ist. Es liegt, die Vermutung nahe, daß im Ressorts des Justzministeriums durch moderne Erlässe die Richter darüber belehrt werden, wie sie "in taktvoller Weise den Sudetendeutschen nahe zu legen haben, auf ihre Sprachenrechte zu verzchten". Leider lassen sich manche Sudetendeutsche durch solche Vorhalte zum Verzicht ihrer verfassungsmäßigen Sprachenrechte bewegen, oftmals in der irrigen Annahme, daß ihnen im Falle ihrer Weigerung ein Prozeßverlust droht.
Es geht nicht an, daß Behörden oder Gerichte überaupt den Parteien einen Verzicht auf ihre verfassungsmäßigen Sprachenrechte zumuten. Behörden und Gerichte sind verpflichtet, den Sudetendeutschen zumindetens die kärlichen Sprachenrechte von amtswegen zuzumessen, die ihnen nach dem geltenden Sprachengesetze verfassungsmäßig zustehen.
Wir stellen an die Regierung die Anfragen:
1. Sind der Regierung die gerügten Mißstände bekannt?
2. Ist die Regierung bereit zu untersuchen, ob im Ressorts des Justizministeriums interne Erlässe besthen, die den Richtern zumuten, Sudetendeutsche zum Verzicht auf ihre Sprachenrechte zu bewegen?
3. Was gedenkt die Regierung zu veranlassen, daß in keinem Ressorts der Verwaltung und der Justiz den Sudetendeutschen, sei es in Fragen oder Anregungen welcher Art immer, der Verzicht auf ihre verfassungsmäßigen Sprachenrechte nahegelegt wird?
4. Was gedenkt die Regierung zu veranlassen, domit den Sudetendeutschen in allen Ressorts der Verwaltung und der Justiz bedinguagslos jederzeit von amtswegen die kärglichen Sprachenrechte zugemessen werden, die ihen nach dem verfasungsmäßigen Sprachengesetze gebühren?
Prag, 8. Feber 1937.
Liehm,
Frank, Krczal, Pfrogner, Schösser, Maixner, Garlik, Dr. Brass, Krommer, Dr. Tischer, Keil.
Překlad ad 417/10.
Interpelace
senátora K. Schössera
na pana ministra vnitra
stran služebního poklesku orgánu četnické stanice v Manětíně, strážmistra Janoty v Manětíně.
Místní skupina sudetskoněmecké strany v Lukové-Zhořci chtěla dne 2. ledna 1937 v místnostech hostinského Albrechta Pötzla v Lukové, okres Královice, pořádati schůzi podle § 2 zákona č. 135/67. Jmenovaný hostinský zpěčoval se poskytnouti svou místnost ke konání uzavřené schůze. Odůvodňoval své jednání tím, že mu četnický strážmistr Janota z četnické stanice v Manětíně prohlásil, že smí svou místnost poskytnouti jen pro veřejné schůze, jež byly úřadem povoleny. Kdyby svolil k pořádání uzavřené schůze ve své hostinské místnosti, pak že by podle výroku četnického strážmistra Janoty přišel o svou koncesi. To prohlásil hostinský Albrecht Pötzl v Lukové před následujícími svědky: Bedřich Lang, Nečtiny 188, Karel Rössler, Luková 19, František Prüscher, Zhořec 12 a Antonín Fritschke, Mezí 12.
Výhrůžka četnického strážmistra Janoty postrádá jakéhokoli zákonitého podkladu. Znamená další článek v řetězu četných případů, kdy četničtí orgánové protizákonným způsobem žádají hlášení schůzí podle § 2 shromažďovacího zákona po případě jejich konání úplně zakazují.
Interpelanti táží se tudíž pana ministra:
1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti vytýkaný stav věci?
2. Je pan ministr ochoten dát četnického strážmistra Janotu z četnické stanice v Manětíně poučiti o tom, že konání schůzí podle § 2 zákona 135/67 politickému úřadu hlásiti netřeba, že tudíž na žádný způsob nemůže míti za následek ztrátu hostinské koncese?
V Praze dne 8. února 1937.
Schösser,
dr Brass, dr Tischer, Schrammel, Bock, Maixner, Garlik, Frank, Pfrogner, Liehm, Werner.
417/10 (původní znění).
Interpellation
des Senators Karl Schösser
an den Herrn Innenminister
wegen dienstlicher Vrfehlung des Organes
der Gendarmeriestation in Manetin, Wachtmeister Janota in Manetin.
Die Ortsgruppe Lukowa-Hurz der Sudetendeutschen Partei wollte am 2. Jänner 1937 im Lokale des Gastwirtes Albrecht Pötzl in Lukowa, Bezirk Kralowitz, eine Versammlung nach § des Gesetzes Nr. 15/67, abhalten. Der genannte Gastwirt weigerte sich, sein Lokal zur Abhaltung einer geschlossenen Versammlung zur Verfügung zu stellen. Er begründete seine Handlungsweise damit, daß der Gendarmeriewachtmeister Janota von der Gendarmeriestation in Manetin ihom erklärt habe, daß er sein Lokal nur für öffentliche Versammlungen, die von der Behörde bewilligt worden seien, zur Verfügung stellen dürfe. Wenn er sein Einverständnis zur Abhaltung einer geschlossenen Versammlung in seinem Gasthauslokale gebe, so würde er nach Aussage des Gendarmeriewachtmeisters Janota um seine Konzession kummen. Diese Äußerung wurde von dem Gastwirte Albrecht Pötzl in Lukowa vor nachstehenden Zeugen, abgegeben: Fritz Lang, Netschetin 188, Karl Rössler, Lukowa 19, Franz Prüscher, Hurz 12, und Anton Fritschke, Mösing 12.
Die Drohung des Gendarmeriewachtmeisters Janota entbehrt jeder gesetzlichen Grundlage. Sie stellt ein weiteres Glied in der Kette der zahlreichen Fälle dar, wo Organe der Gendarmerie in gesetzwidriger Weise die Meldung von Versammlungen nach § 2 des Versammlungsgesetzes fordern, bezw. deren Abhaltung gänzlich verbieten.
Die Interpellanten richten daher an den Herrn Minister die Anfragen:
1. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten Sachverhalt erheben zu lassen?
2. Ist der Herr Minister bereit, den Gendarmeriewachtmeister Janota von der Gendarmeriestation Manetin darüber aufklären zu lassen, daß die Abhaltung von Versammlungen nach § 2 des Gesetzes 135/67 der politischen Behörde nicht gemeldet werden muß, also auf keinen Fall den Verlust einer Gasthauskonzession nach sich ziehen kann?
Prag, 8. Feber 1937.
Schösser,
Dr. Brass, Br. Tischer, Schrammel, Bock, Maixner,Garlik, Frank, Pfrogner, Liehm, Werner.