Že vytýkaný případ porušení jazykového práva není ojedinělý, dokazuje dále skutečnost podání dalších jednojazyčně česky vyhotovených obžalob proti ustanovením § 2 zák. 122/20. Důkaz: Obžaloba ze dne 11. prosince 1936, č. St 5764/36-2 proti Janu Schibitschkovi. Také v tomto případě požívá, jak z obžaloby patrno, obžalovaný práv stanovených v § 2 jazykového zákona, která jednojazyčným českým vyhotovením obžaloby byla porušena.

Ačkoli se státní zastupitelství v Brně nalézá v místě, ve kterém podle posledního sčítání lidu bylo napočteno více než 20% Němců, jsou v budově trestního soudu, ve které je státní zastupitelství umístěno, na dveřích č. 48 nápisy státního zastupitelství v ryze českém provedení, totiž "Státní zastupitelství", "Podatelna", "Intervence výhradně u prokurátora, svět. čís. 48, od 10-11 hod."

Interpelanti táží se tudíž pana ministra:

1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti vytýkaný stav věci?

2. Jaká opatření hodlá pan ministr provésti, aby přiměl státní zastupitelství v Brně k zachovávání ústavních jazykových práv a dopomohl státním občanům německé národnosti k jejich jazykovým právům?

V Praze dne 19. února 1937.

Krczal,

Pfrogner, Maixner, Werner, Fritsch, Keil, Krommer, dr Tischer, Schrammel, Garlik, ing. Löhnert.

 

418/4 (původní znění).

Interpellation

des Senators Gottfried Krczal

an den Herrn Justizminister

wegen fortgesetzter Mißachtung des Sprachengesetzes durch die Staatsanwaltschaft in Brünn.

Die Interpellanten erhalten aus Wählerkreisen andauernd Zuschriften darüber, daß die Staatsanwaltschaft in Brünn die Bestimmungen des Sprachengesetzas boykottiert.

So hat sie unter anderem die Anklageschrift vom 15. Oktobet 1936, Zahl St 4451/36-2, gegen Eduard Kletzander in Auspitz einsprachig čechisch ausgefertigt, obwohl sich im angegebenen Falle die Tätigkeit der Staatsanwaltschaft auf einen Gerichtsbezirk bezieht, der laut Ergebnis der letzten Volkszählung mehr als 20% deutsche Staatsbürger beinhaltet und der angeklagte Eduard Kletzander Angehöriger der deutschen Nationalität ist. Von dem chauvinistischen Geiste, mit welchem die Anklage verfaßt wurde, eigt ferner folgender, in der Anklageschrift vorkommender Satz: "Obviněný jest znám svým mstivým protičeským smýšlením, zatím co Michna jest menšinový pracovník český". Es hat den Anschein, da durch die, aus diesem Satze hervorgehende Charakterisierung ein Einfluß auf die Rechtssprechung genommen werden soll, was gegen die in der Verfassung ausdrücklich festgelegten Grundsätze der Gleichheit vor dem Gesetze auf das gröblichste verstößt.

Daß der gerügte sprachenrechtliche Sachverhalt nicht vereinzelt dasteht, beweist ferner die Tatsache der Ueberreichung weiterer einsprachig čechisch ausgefertigter Anklagechriften, entgegen den Bestimmungen des § 2 des Ges. 122/20. Beweis: Die Anklageschrift vom 11. Dezember 1936, Z. St. 5764/36-2, gegen Johann Schibitschka. Auch in diesern Falle genießt, wie aus der Anklageschrift ersichtlich ist, der Angeklagte die im § 2 des Sprachengesetzes normierten Rechte, welche durch die einsrachige čechische Ausfertigung der Anklageschrift verletzt wurden.

Obwohl sich die Staatsanwaltschaft in Brünn in einem Orte befindet, in welchem nach der letzten Volkszählung mehr als 20% Deutsche gezählt wurden, befinden sich im Gebäude des Strafgerichtes, in welchem die taatsanwaltschaft untergebracht ist, an der Tür Nr. 48 Aufschriften der Staatsanwaltschaft in rein čechischen Ausführung, nämlich "Státní zastupitelství", "Podatelna", "Intervence výhradně u prokuratora svět. čís. 48 od 10-11 hod."

Die Interpellanten richten daher an der Herrn Minister die Anfragen:

1. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten Sachverhalt erheben zu lassen?

2. Welche Maßnahmen gedenkt der Herr Minister zu ergreifen, um die Staatsanwaltschaft in Brünn zur Einhaltung der verfassungsmäßigen Sprachenrechte zu veranlassen und den Staatsbürgern deutscher Nationalität zu ihrem Sprachenrechte zu verhelfen?

Prag, 19. Feber 1937.

Krczal,

Pfrogner, Maixner, Werner, Fritsch, Keil, Krommer, Dr. Tiacher, Schrammel, Garlik, Ing. Löhnert.

 

Překlad ad 418/5.

Interpelace

senátora prof. dr Brasse na vládu

stran poškozování Němců ve Státní tiskárně.

"Státní tiskárna je významným hospodářským podnikem, jenž zaměstnává četné úředníky, zřízence a dělníky. K udržování státní tiskárny přispívají také sudetští Němci velikými platy na daních. Mají podle čl. 2, 7 a 8 smlouvy na ochranu menšin a §§ 106, 128 ústavní listiny nárok, aby se na ně bral přiměřený zřetel při obsazování těchto míst. Bohužel musí interpelanti konstatovati, že podnik státní tiskárna je skoro úplně počeštěn a že skoro vůbec žádní Němci, o přiměřeném podílu Němců nemluvě, ve státní tiskárně zaměstnáni nejsou. Tento stav je nejen nespravedlivý, protismluvní a protiústavní, nýbrž také neúčelný.

Tážeme se vlády:

1. Je vláda ochotna dát vyšetřiti vytýkaný stav věci?

2. Kolik Němců a kolik Čechů je ve státní tiskárně zaměstnáno jako úředníci, zřízenci a dělníci?

3. Co zamýšlí vláda učiniti, aby do státní tiskárny přijala tolik německých úředníků, zřízenců a dělníků, jak to odpovídá početní síle a hospodářskému a kulturnímu významu sudetských Němců?

V Praze dne 15. února 1937.

Dr Brass,

Frank, Liehm, Garlik, Schrammel, ing. Weller, Keil, Pfrogner, Krczal, Fritsch, Krommer.

 

418/5 (původní znění).

Interpellation

des Senators Prof. Dr. K. Brass

an die Regierung

wegen Benachteiligung der Deutschen in der Staatsdruckerei.

Die Staatsdruckerei ist ein bedeutendes wirtschaftliches Unternehmen, das zahlreiche Beamte, Angestellte und Arbeiter beschäftigt. Zur Erhaltung der Staatsdruckerei tragen auch die Sudetendeutschen mit grossen Steuerleistungen bei. Sie h,ben gemäß Art. 2, 7 und 8 des Minderheitenschutzvertrages und der § § 106, 128 der Verfasungsurkunde einen Anspruch auf angemessene Berücksichtigung bei der Besetzung dieser Stellen. Leider müssen die Interpellanten feststellen, daß der Betrieb der Staatsdruckerei nahezu vollständig tschechisiert ist und fast überhaupt keine Deutschen, geschweige denn ein angemessener Anteil Deutscher in der Staatsdruckerei angestellt ist. Dieser Zustand ist nicht nur ungerecht, vertragswidrig und verfassungswidríg, sondern auch unzweckmäßig.

Wir stellen an die Regierung die Anfragen:

1. Ist die Regierung bereit, den gerügten Sachverhalt erheben zu laßen?

2. Wieviele Deutsche und wieviele Čechen sind in der Staatsdruckerei als Beamte, Angestellte und Arbeiter derzeit beschäftigt?

3. Was gedenkt die Regierung zu tun, um in die Staatsdruckerei so viele deutsche Beamten, Angestellte und Arbeiter aufzunehmen, als dies der zahlenmäßigen Stärke und der wirtschaftlichen und kulturellen Bedeutung des Sudetendeutschtums entspricht?

Prag, 15. Feber 1937.

Dr. Brass,

Frank, Liehm, Garlik, Schrammel, Ing. Weller, Keil, Pfrogner, Krczal, Fritsch, Krommer.

 

Překlad ad 418/6.

Interpelace

senátora L. Franka

na pana ministra vnitra

stran nepřípustného omezování svobody slova na schůzi v Mariánských Lázních.

Dne 17. ledna 1937 mluvil člen Národního shromáždění senátor L. Frank na veřejné schůzi v Mariánských Lázních v hotelu Continental. Během své řeči použil senátor Frank také slov: "Všude nad naší sudetskoněmeckou zemí svítí hvězdy". Při těchto slovech byl řečník vládním zástupcem dr Matznerem napomenut. Toto napomenutí je naprosto nesrozumitelné, poněvadž sudetští Němci samozřejmě označují území, které jest jejich sídlem a domovinou, jako sudetskoněmecké. Je nevysvětlitelné, jakou protizákonnost spatřuje vládní zástupce v tomto označení.

Tážeme se tudíž pana ministra:

1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti vytýkaný stav věci?

2. Je pan ministr ochoten postarati se o to, aby používání sudetskoněmeckých označení krajin na veřejných schůzích lidu nikdy více nestávalo se předmětem napomenutí, která jsou obyvatelstvu naprosto nesrozumitelná?

3. Je pan ministr ochoten dát vládnímu zástupci dr Matznerovi vytknouti protizákonnost jeho napomenutí?

V Praze dne 15. února 1937.

Frank,

Maixner, Keil, Werner, W. Müller, Liehm, Pfrogner, Schösser, Patzak, Krommer, ing. Löhnert.

 

418/6 (původní znění).

Interpellation

des Senators Ludwig Frank

an den Herrn Innenminister

wegen unzulässiger Beschränkung der Redefreiheit in einer Versammlung in Marienband.

Am 17. Jänner 1937 sprach das Mitglied der Nationalversammlung Senator Ludwig Frank in einer öffentlichen Versammlung in Marienbad im Hotel Continental. Im Zuge seiner Rede gebrauch te Senator Frank auch die Worte: "Überall über unserem sudetendeutschen Lande Ieuchten die Sterne". Bei diesen Worten wurde der Redner vom Regierungsvertreter Dr. Matzner ermahnt. Diese Ermahnung ist vollständig unverständlich, weil die Sudetendeutschen selbstverständlich ihr Siedlungs- und Heimatsgebiet als sudetendeutsch bezeichnen. Es ist unerklärlich, welche Gesetzwidrigkeit der Regierungsvertreter in dieser Bezeichnung erblickt.

Wir stellen daher an den Herrn Minister die Anfragen:

1. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten Sachverhalt erheben zu lassen?

2. Ist der Herr Minister bereit, dafür zu orgen, daß die Verwendung von sudetendeutschen Landschaftsbezeichnungen in öffentlichen Volksversammlungen niemals wieder zum Gegenstande von Ermahnungen genommen werden die der Bevölkerung völlig unverständlich sind?

3. Ist der Herr Minister bereit, den Regierungsvertreter Dr. Matzner die Gesetzwidrigkeiten sei ner Ermahnung ausstellen zu lassen?

Prag, 15. Feber 1937.

Frank,

Maixner, Keil, Werner, W. Müller, Liehm, Pfrogner, Schösser, Patzák, Krommer, Ing. Lhitert.

 

Překlad ad 418/7.

Interpelace

senátora L. Franka na pana ministra vnitra

stran bezdůvodného napomenutí senátora L. Franka na veřejné schůzi v Mariánských

Lázních.

Dne 17. ledna 1937 mluvil senátor L. Frank jako hlavní řečník na veřejné schůzi v Mariánských Lázních v hotelu Continental. Během své řeči pravil mimo jiné také toto: "Pan ministr věcí zahraničních Krofta tvrdil ve své karlovarské řeči, že kulturní autonomie sudetských Němců je přece již z větší části a skoro úplně uskutečněna. Tento názor však nemůžeme sdíleti, když na příklad školní inspektorát nařídil, že průpověď na jisté škole "Dein Wahlspruch sei deutsch und treu" musí býti odstraněna. Německý školní inspektor nebyl by zajisté toto nařízení považoval za nutné."

Tento projev vztahuje se na interpelovaný již případ, že zemský inspektorát skutečně nařídil, aby řečená průpověď byla se školy ve Vlkovicích odstraněna.

Senátor L. Frank byl jako člen Národního shromáždění nejen oprávněn, nýbrž také povinován věcným způsobem kritisovati poměry našeho veřejného života. Tato kritika je nejen podle § 177 ústavní listiny přípustna, nýbrž je také přímo nutným činitelem konkretní činnosti každého zvoleného zástupce lidu v zájmu veřejném. V tomto případě byla kritika senátora Franka obzvláště věcně odůvodněna. Řečník nepoužil totiž všeobecných řečnických obratů, nýbrž proti oficielním projevům vynikajícího člena vlády postavil již v interpelaci vytýkané konkretní skutečnosti, které se ve vlkovickém případě skutečně udály.

V senátní zprávě k zákonu o organisaci správy 125/27 bylo výslovně zdůrazněno, že veřejné mínění je důležitým kontrolním prostředkem proti volnému uvážení správních úřadů. Tehdy byla veřejnost při velkém rozšíření moci správních úředníků konejšena tím, že přece volná kritika není zrušena a že právě tato volná kritika zabrání tomu, aby se volné uvážení nezvrhlo ve zvůli. Tím srozumitelnějším jest, že vládní zástupce dr Matzner tuto věru věcnou, odůvodněnou kritiku nepřipustil, nýbrž že člena Národního shromáždění senátora Franka proto napomenul.

Tážeme se pana ministra:

1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti vytýkaný stav věci?

2. Je pan ministr ochoten postarati se o to, aby členové Národního shromáždění mohli všechny projevy členů vlády věcným způsobem kritisovati, obzvláště tehdy, staví-li se proti těmto projevům konkretní skutečnosti, které vykazují protivu a rozpor mezi slovy a skutečnostmi?

3. Je pan ministr ochoten dát disciplinární cestou vládnímu zástupci dr Matznerovi vytknouti jeho protizákonná a nepřístojná napomenutí?

V Praze dne 15. února 1937.

Frank,

Pfrogner, Enhuber, Krczal, Krommer, Back, Ing. Weller, Stellwag, dr Tischer, Fritsch, Maixner.

 

418/7 (původní znění).

Interpellation

des Senators Ludwig Frank

an den Herrn Innenminister

wegen unbegründeter Ermahnung des Senators Ludwig Frank in einer öffentlichen Versammlung in Marienbad.

Am 17. Jänner 1937 sprach Senator Ludwig Frank als Hauptredner in einer öffentlichen versammlung in Marienbad im Hotel Continental. Im Zuge seiner Rede führte er auch u. a. aus: "Herr Außenminister Krofta hat in seiner Karlsbader Rede behauptet, daß die Kulturautonomie der Sudetendeuschen ja schon bereits zum größten Teile und fast vollkommen verwirklicht sei. Dieser Ansicht können wir aber nicht sein, wenn z. Bein Schulinspektorat anordnete, daß der Spruch auf einer Schule "Dein Wahlspruch sei deutsch und treu" entfernt werden müsse. Ein deutscher Schul inspektor hätte wohl diese Anordnung nicht für notwendig gefunden."

Diese Äußerung bezieht sich auf den bereits interpellierten Fall, daß las Landesinspektorat tatsächlich angeordnet hat, daß der genannte Spruch von der Schule in Wilkowitz zu entfernen sei.

Senator Ludwig Frank war als Mitglied der Nationalversammlung nicht nur berechtigt, sondern auch verpflichtet, in sachlicher Weise an dem Zustande unseres öffentlichen Lebens Kritik zu üben. Diese Kritik ist nicht nur gemiäß § 177 der Verfassungsurkunde zulässig, sondern auch gera dezu ein notwendiges Element der konkreten Tätigkeit jedes gewählten Volksvertreters im öffentlichen Interesse. Im vorliegenden Falle war die Kritik des Senators Frank besonders sachlich begründet. Der Redner hat nämlich nicht in allgemeinen Redensarten gesprochen, sondern hat den offiziellen Äußerungen eines hervorragenden Regierungsmitgliedes die bereits in einer Interpellation gerügten konkreten Tatsachen, die sich wirklich im Falle Wilkowitz ereignet haben, gegenübergestellt.

Im Senatsberichte zum Verwaltungsorganisa tionsgesetz 125/27 wurde ausdrücklich hervorgehoben, daß die öffentliche. Meinung ein wichtiges Kontrollmittel gegen das freie Ermessen der verwaltungsbehörden ist. Damals warde die ffentlichkeit anläßlich der großen Machterweiterung der Verwvaltungsbeamten damit beruhigt, daß ja die freie Kritik nicht aufgehoben sei und gerade diese freie Kritik verhüten werde, daß freies Ermessen in Wilkür ausartet.

Umso unverständlicher ist es, daß der Regierungsvertreter Dr. Matzner diese wahorhaft sachliche begründete Kritik nicht zuließ, sondern das Mitglied der Nationalversammlung Senator Frank deswegen ermahnte.

Wir stellen an den Herrn Minister die Anfragen:

1. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten Sachverhalt erheben zu lassen?

2. Ist der Herr Minster bereit, dafür zu sorgen, daß Mitglieder der Nationalversammlung all Äußerungen der Regierungsmitglieder in sachlicher Weise kritisieren, können, insbesondere dann, wenn diesen Äußerungen konkrete Tatsachen gegenübergestellt werden, die den Gegensatz und Widerspruch zwischen Worten und Tatsachen aufzeigen?

3. Ist der Herr Minister bereit, den Regierungsvertreter Dr. Matzner seine gesetzwidrigen und ungebührlichen Ermahnungen im Disziplinarwege ausstellen zu lassen?

Prag, 15. Feber 1937.

Frank,

Ffrogner, Enhuber, Krczal, Krommer, Bock, Ing. Weller, Stellwag, Dr. Tischer, Fritsch, Maixner.

 

418/8.

Interpelace

senátora Nedvěda

ministru sociální péče

ohledně zastavení továrny na obuv v Mnichově Hradišti.

V Mnich. Hradišti dlouhá teta pracovala firma "Mnichovohradištská továrna na obuv", jejíž majitelem byl pan Neuburk. Tato firma v prosinci r. 1934 zastavila výrobu. Před zastavením výroby bylo jednáno úředně za součinnosti volených zástupců dělníků, zástupců firmy a úřadů a bylo povoleno zastavení výroby na půl roku. Když tato lhůta vypršela, bylo znovu jednáno o dalším zastavení podniku, ale k novému jednání již zástupci dělníků povoláni nebyli. Povolení bylo uděleno na další 3 měsíce. Povolení vypršelo ke konci září 1935, ale závod je nadále stále uzavřen, výroba se neobnovuje a asi 400 dělnických rodin je těžce postiženo.

Dle názoru podepsaných dosavadní postup při povolení k zastavení výroby a nynější stav odporuje platným předpisům vládního nařízení ze dne 25. června 1935, č. 134 Sb. z. a n.

V Mnich. Hradišti není dělnictvu známo, zdali další trvání uzavření továrny je povoleno a je-li povoleno, proč nedošlo k uplatnění §u 5 cit. vládního nařízení, dle něhož dělnictvo mělo dostati odstupné.

Podepsaní táží se pana ministra sociální péče:

1. Dalo ministerstvo sociální péče souhlas k trvalému zastavení výroby v "Mnichovohradištské továrně na obuv"?

2. Jest pan ministr sociální péče ochoten po dohodě s pány ministry příslušných resortů, postarati se o zaměstnání propuštěných dělníků, zůstane-li závod trvale uzavřen?

3. Jest pan ministr ochoten učiniti opatření, aby závod znovu byl otevřen a dělníci nalezli zaměstnání?

4. Jest pan ministr ochoten učiniti opatření, aby všichni dělníci obdrželi odstupné dle vládního nařízení č. 134/1935 v případě, že závod nebude otevřen?

5. Jest pan ministr ochoten dbáti toho, aby při každém zastavení provozu nebo hromadném propouštěni dělníků byly přesně dodržovány předpisy vládního nařízení č. 134/1935 tak, aby propuštěné dělnictvo obdrželo aspoň náhradu dle platných zákonů mu náležející?

V Praze dne 6. března 1937.

Nedvěd,

Pfeiferová, Popovič, Juran, Svoboda, Kreibich, Steiner, Wenderlich, Malík, Fidlík, Králka.