Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

IV. volební období.

4. zasedání.

Tisk 425.

 Vládní návrh

zákona, 

kterým se vydává občanský zákoník.

 

Vládní návrh.

Zákon

ze dne..................,

kterým se vydává občanský zákoník.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Uvozovací a prováděcí předpisy

Část I.

Předpisy uvozovací.

Čl. I.

Občanský zákoník a jeho uvozovací a prováděcí předpisy nabývají účinnosti dnem 1. července druhého kalendářního roku po roku vyhlášení.

Čl. II.

Zároveň pozbývá účinnosti právo občanské dosud platné v Československé republice, čítajíc v to právo obyčejové, nechť se podává z rozhodnutí soudních či z jiných pramenů, pokud není dále ustanoveno něco jiného.

Čl. III.

Účinností pozbývají zejména:

1. všeobecný zákoník občanský vyhlášený dne 1. června 1811 a císařská nařízení ze dne 12. října 1914, č. 276 ř. z., ze dne 22. července 1915, č. 208 ř. z., a ze dne 19. března 1916, č. 69 ř. z., (tři částečné novely), jakož i všechny patenty, dekrety, nařízení a zákony vydané k všeobecnému zákoníku občanskému;

2. zák. čl. XVI/1876, o formálních náležitostech posledních pořízení, dědických smluv a darování pro případ smrti;

3. §§ 3 až 5 zák. čl. XXXI/1894, o právu manželském, pokud se týkají darování;

4. ustanovení o obmezení způsobilosti osob duchovních a řeholních k právům nebo k právním činům a ustanovení o zvláštní posloupnosti dědické po takových osobách;

5. zákon ze dne 25. července 1871, č. 76 ř. z., o požadavku notářského zřízení některých právních jednání, jakož i §§ 21 až 23 zák. čl. VII/1886, o změně a doplnění zák. čl. XXXV/1874.

Čl. IV.

Pokud se zákony a nařízení dovolávají ustanovení, jež tímto zákonem pozbývají účinnosti, vstupují na jejich místo jim odpovídající ustanovení občanského zákoníka.

Čl. V.

Nedotčeny zůstávají:

1. §§ 44 až 284 všeobecného zákoníka občanského vyhlášeného dne 1. června 1811, pak § 1264 všeobecného zákoníka občanského, pokud jedná o výživě, § 1265 všeobecného zákoníka občanského, pokud jedná o odškodnění nevinného manžela, a § 1266 všeobecného zákoníka občanského, pokud jedná o dostiučinění nevinnému manželu, se všemi patenty, dekrety, nařízeními a zákony k nim se vztahujícími, jakož i obdobná ustanovení rodinného práva platného v zemích Slovenské a Podkarpatoruské; účinnosti však pozbývají §§ 151, 152, 246 až 248 všeobecného zákoníka občanského, obdobná ustanovení práva platného v zemích Slovenské a Podkarpatoruské, jako §§ 3, 6, 7 zák. čl. XX/1877, o úpravě věcí poručenských a opatrovnických, § 2 zák. čl. XXIII/1874, o plnoletosti žen, a § 4 zákona ze dne 23. července 1919, č. 447 Sb. z. a n., kterým se snižuje věk nezletilosti;

2.zákon ze dne................., č............... Sb. z. a n., o větevném dědění, a zákon ze dne.............., č........ Sb. z. a n., o spolunabytém jmění.

Čl. VI.

Nedotčeny zůstávají až do příští úpravy zákonné:

1. § 28, věta 2 a §§ 30 a 32 všeobecného zákoníka občanského vyhlášeného dne 1. června 1811;

2. §§ 407 až 413 všeobecného zákoníka občanského vyhlášeného dne 1. června 1811 a obdobná ustanovení platná v zemích Slovenské a Podkarpatoruské;

3. §§ 44 až 50 cís. nař. č. 69/1916 ř. z. (třetí částečné novely ke všeobecnému zákoníku občanskému);

4. obsah jiných zákonu hledících k občanskému právu, který se týká jiných právních poměrů než oněch, které jsou spořádány zákoníkem občanským.

Čl. VII.

Nepodává-li se z ustanovení tohoto zákona a občanského zákoníka nic jiného, zůstávají nedotčena ustanovení upravující jiné větve právní než právo občanské, i pokud se dotýkají právních poměru spořádaných zákoníkem občanským; zejména:

1. zvláštní práva soukromá, jako jsou právo obchodní, směnečné, bursovní, pojistné, nakladatelské, původské, patentní, známkové, železniční, poštovní;

2. právo o řízení před soudy a jinakými úřady nebo orgány, počítajíc v to zejména právo knihovní; právo konkursní, vyrovnací a odpůrčí; právo advokátské a notářské;

3. právo trestní;

4. právo státní a správní, počítajíc v to zejména právo finanční, právo o pozemkové reformě, právo lesní, právo honební a na ochranu polního majetku, právo horní, právo vodní.

Čl. VIII.

Nedotčeny zůstávají dále:

1. ustanovení o věcech, s nimiž obchod není dopuštěn nebo je omezen; ustanovení o vyvlastnění, o obmezeních práva vlastnického, o dosud trvajících lénech, o zákazech zcizovacích a zavazovacích; ustanovení o scelování pozemku a vůbec o agrárních operacích; ustanovení platná v zemích Slovenské a Podkarpatoruské o nedělitelnosti některých nemovitostí a o úpravě pastvinářství;

2. zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 302 Sb. z. a n., kterým se upravují právní poměry spořitelen, a zákon ze dne 23. září 1930, č. 143 Sb. z. a n., o poštovní spořitelně;

3. zvláštní předpisy o kuratelách;

4. § 13 zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 316 Sb. z. a n., o vlajce a rejstříku lodí námořních;

5. a) zvláštní ustanovení o právech zadržovacích a o právech zástavních vznikajících mimo zastavení;

b) ustanovení o zastavení obsažená ve zvláštních zákonech;

c) ustanovení zákona ze dne 10. října 1924, č. 241 Sb. z. a n., o povinnostech bankéřů při úschově cenných papíru;

d) zvláštní ustanovení o mimosoudním úkoji pohledávek ze zástav;

6. zák. čl. XIV/1881, o zastavárenských živnostech, a zákon ze dne 23. března 1885, č. 48 ř. z., jímž se vydávají některá ustanovení o živnosti zastavárenské;

7. zákon ze dne 7. srpna 1908, č. 68 čes. z. z., jímž se zavádějí zvláštní předpisy o dělení dědictví při rolnických usedlostech střední velikosti, spolu se zákonem ze dne 1. dubna 1889, č. 52 ř. z.;

8. zvláštní ustanovení zakazující některé smlouvy;

9. ustanovení o státních loteriích, o živnostenském zcizení státních a jinakých losů na splátky a ustanovení o zcizení naděje na výhru z losu;

10. císařské nařízení ze dne 12. června 1915, č. 158 ř. z., o vojenských smlouvách dodávkových;

11. ustanovení o smlouvách nájemních a pachtovních, a to:

a) zákony vydané na ochranu nájemníku a o bytové péči;

b) zákon ze dne 30. června 1926, č. 125 Sb. z. a n., o úpravě některých lhůt při smlouvách nájemních;

12. zvláštní ustanovení upravující některé pracovní poměry;

13. některá všeobecná ustanovení o pracovních smlouvách, a to:

a) zákon ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n., o 8hodinné době pracovní;

b) zákon ze dne 31. března 1925, č. 61 Sb. z. a n., o zachování pracovních (služebních) poměru po dobu trvání cvičení ve zbrani (cvičení služebních);

c) zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 67 Sb. z. a n., kterým se zavádí placená dovolená pro zaměstnance;

14. zvláštní ustanovení o povinnosti k náhradě škody;

15. zákon ze dne 15. července 1927, č. 111 Sb. z. a n., proti nekalé soutěži;

16. zákon ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace;

17. zákon ze dne 4. července 1934, č. 177 Sb. z. a n., o plynárenských podnicích požívajících výhod;

18. zákon ze dne 23. března 1923, č. 60 Sb. z. a n., o telegrafech;

19. zákon ze dne 11. dubna 1935, č. 82 Sb. z. a n., o ochraně a obraně proti leteckým útokům;

20. zákon ze dne 29. března 1935, č. 63 Sb. z. a n., o vyvlastnění k účelům obrany státu;

21. zákon ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb. z. a n., o obraně státu;

22. zákon ze dne 27. listopadu 1936, č. 287 Sb. z. a n., o dobrovolném zastavení, postupu a poukázce pohledávek za státem nebo fondem pod veřejnou správou.

Část II.

Předpisy prováděcí.

Čl. IX.

K §§ 23, 24.

Manželům, kteří mají v tuzemsku bydliště, lze povoliti oddělené bydliště a prozatímní výživu i tehdy, když je vznésti žalobu o zrušení manželství nebo manželského společenství na soud cizí. Opatření tato platí jen dotud, dokud jich nezruší příslušný soud cizí.

K § 37.

Čl. X.

Tuzemci je zříditi poručníka v tuzemsku a tamtéž se vede poručenství. Má-li však tuzemský chráněnec bydliště nebo trvalý pobyt v cizině, může příslušný soud se schválením vrchního soudu upustiti od zřízení poručníka a vedení poručenství zcela nebo zčásti, jestliže poručenství zřízené v cizině stačí k ochraně práv a zájmů onoho tuzemského chráněnce. Od péče o jmění tuzemského chráněnce, které je v cizině, může soud upustiti, je-li v cizině zřízeno zvláštní poručenství, které stačí k ochraně práv a zájmů tuzemského chráněnce.

Čl. XI.

(1) Co se týká nezletilého cizince, jest, dokud nerozhodnou o poručenství příslušné soudy (úřady) jeho domovského státu, učiniti opatření nutná k ochraně jeho osoby i majetku.

(2) Tuzemský soud, v jehož obvodu se vyskytne cizí nezletilec poručenské péče potřebný, zpraví o tom, jakmile nabude potřebné vědomosti, bez odkladu úřady státu, jehož je nezletilec příslušníkem.

Čl. XII.

(1) Jestliže soudy (úřady) domovského státu poručencova nezřídí v přiměřené době poručenství, je nezletilému cizinci, který má v tuzemsku trvalý pobyt, zříditi a vésti poručenství podle tuzemského právního řádu.

(2) Zřídí-li se dodatečně poručenství v domovském státě poručencově, je poručenství zřízené v tuzemsku bez odkladu zrušiti.

Čl. XIII.

K § 40.

Opatrovnictví a podpora mohou býti zřízeny v tuzemsku pro cizince, který má v tuzemsku trvalý pobyt, ale jen tehdy, když jsou dány podmínky ochrany nejen podle jeho právního řádu domovského, nýbrž i podle práva tuzemského.

K §§ 45 až 48.

Čl. XIV.

(1) Pozůstalost tuzemcovu kdekoliv ležící projedná tuzemský soud podle právního řádu tuzemského.

(2) Pozůstalost tuzemcova ležící v cizině se neprojednává v tuzemsku, jestliže majetek ležící v cizině ani se nevydává tuzemským soudům, ani se nepřiznávají rozhodnutím tuzemských soudu ve věcech pozůstalostních právní následky v cizině.

Čl. XV.

Nevychází-li z následujících článku nic jiného, přestane tuzemský soud na opatřeních nutných k zajištění pozůstalosti cizincovy ležící v tuzemsku.

Čl. XVI.

Měl-li cizí zůstavitel v tuzemsku své řádné bydliště, je k žádosti dědice nebo nepominutelného dědice, který se zdržuje v tuzemsku, projednati pozůstalost v tuzemsku podle tuzemského právního řádu, neohradí-li se proti tomu dědic nebo nepominutelný dědic povolaný podle domovského práva zůstavitelova. Účastníky je vyzvati veřejnou vyhláškou, aby se přihlásili do doby zpravidla tříměsíční. Vyhlášku jest uveřejniti v tuzemských i cizích novinách. Účastníky, které soud zná, vyzve k prohlášení doručením vyhlášky.

Čl. XVII.

Jestliže stát, jehož je zůstavitel příslušníkem, ani nevydává pozůstalostí tuzemců tuzemským soudům, ani nepřiznává jejich rozhodnutím právních následků, je týmž způsobem projednati pozůstalosti jeho příslušníků, ležící v tuzemsku, podle tuzemského právního řádu.

Čl. XVIII.

Nelze-li zjistiti, jak si v té příčině počíná stát, jehož je zůstavitel příslušníkem, nebo odmítne-li tento stát zabývati se pozůstalostmi svých příslušníků, je projednati pozůstalost takového cizince v tuzemsku ležící nebo cizozemskem vydanou podle tuzemského právního řádu.

Čl. XIX.

Prohlášení ministerstva spravedlnosti o tom, jak si počíná cizí stát v případech uvedených v čl. XIV, XVII a XVIII, váže tuzemské soudy.

Čl. XX.

Movitý majetek cizinců ležící v tuzemsku, není-li jeho vývoz zakázán, smí se vydati do ciziny teprve tehdy, když jsou zajištěny daně a dávky, které je platiti z tohoto majetku, jakož i práva dědiců, odkazovníků, nepominutelných dědiců a jiných pozůstalostních věřitelů v tuzemsku trvale se zdržujících, která po vyzvání veřejně vyhlášeném byla ohlášena u tuzemského soudu. Známé účastníky vyzve soud doručením vyhlášky, aby se prohlásili.

Čl. XXI.

Jestliže soud (úřad) tohoto státu je povolán vydati kusy pozůstalostního jmění dědicům, odkazovníkům nebo nepominutelným dědicům, které prohlásil cizí soud (úřad) pozůstalostní za oprávněné, nemůže jiná osoba odporovati tomuto vydání z toho důvodu, že má jako dědic nebo odkazovník právo na tyto kusy.

Čl. XXII.

Beze zřetele k tomu, že pozůstalost byla projednána podle tuzemského právního řádu, platí o provedení dědických nároků pořadem práva ustanovení právního řádu příslušného podle §§ 45 až 48.

Čl. XXIII.

K čl. IX až XXII.

Ustanovuje-li mezinárodní smlouva, vyhlášená ve Sbírce zákonů a nařízení, kterého právního řádu má býti užito, platí její ustanovení, i když se nesrovnávají s předpisy čl. IX až XXII.

Čl. XXIV.

K § 76.

(1) Prohlášení ministerstva spravedlnosti, vydané v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí a s jinými příslušnými ministerstvy o vzájemnosti se strany cizího státu, váže soudy jakož i veřejné úřady.

(2) Nakládá-li cizí stát co do práva, o které jde, s československými občany jinak než se svými, mohou příslušníci tohoto cizího státu míti toto právo v Československé republice jen s povolením, které dává ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí a s jinými příslušnými ministerstvy, při čemž může stanoviti též podmínky.

Čl. XXV.

K §§ 88 až 90.

(1) Žádá-li se za vklad výhrady podle § 89, vyzve soud osoby zapsané ve výhodnějším pořadí, aby, nesouhlasí-li se vkladem, podaly odpor do doby jim určené, která nebudiž kratší než patnáct dnů a delší než měsíc, s tím, že by, nepodají-li odporu, právo jejich nebylo překážkou, aby bylo žádosti vyhověno. Výzvu je doručiti do vlastních rukou.

(2) Žádost za vklad výhrady podle § 89 je z úřední moci poznamenati.

Čl. XXVI.

K § 124.

Proti zákazu podle § 124 zajistí se navrhovatel stavby nebo jiného díla, dobude-li vítězného rozsudku o záporné žalobě určovací, která bude podána na toho, kdo podal námitky.

Čl. XXVII.

K §§ 161, 169.

Příslušným úřadem je starosta obce, a je-li v místě státní policejní úřad, tento úřad. Jde-li o poklad, ohlásí příslušný úřad nález úřadu okresnímu.

Čl. XXVIII.

K §§ 191, 192, 197, 268, 269, 328, 346.

Podrobnosti týkající se ukládání listin podle §§ 191, 192, 197, 268, 269, 328, 346 ustanoví zvláštní zákon.

Čl. XXIX.

K §§ 213 až 215.

Rozhodnutí soudu podle §§ 213 až 215 děje se řízením nesporným.

Čl. XXX.

K § 222.

Dělení podle § 222 děje se řízením nesporným a provádí se podle ustanovení exekučního práva.

Čl. XXXI.

K §§ 227, 228.

Žádá-li se za výmaz služebnosti podle §§ 227 a 228, vyzve soud osoby ze služebnosti oprávněné, aby, nesouhlasí-li s výmazem, podaly odpor do třiceti dnů od doručení, s tím, že by, nepodají-li odporu, právo jejich nebylo překážkou, aby bylo žádosti vyhověno. Vyzvání je doručiti do vlastních rukou. Bude-li odpor podán, je vyhrazeno osobě služebností zatížené, aby se domáhala výmazu pořadem práva.

Čl. XXXII.

K § 229.

Úprava podle § 229 provede se řízením nesporným. Pokud se účastníci dohodnou, zřídí o tom soud listinu. O sporných kusech rozhodne soud usnesením. Pořad práva je vyloučen. Úprava se zapíše podle listiny a usnesení ve veřejné knize.

Čl. XXXIII.

K §§ 233 až 237.

Poměr užívacího práva spoluvlastníku k společné rozhradě lze vyznačiti ve veřejné knize.

Čl. XXXIV.

K § 237.

Rozhodnutí soudní podle § 237 děj e se řízením nesporným.

K §§ 238, 239.

Čl. XXXV.

Obnova a úprava hranic podle §§ 238 a 239 děje se řízením nesporným.

Čl. XXXVI.

O žádosti za obnovu a úpravu hranic se nařídí rok, ke kterému hraničníci budou pozváni s tím upozorněním, že hranice budou určeny a vyznačeny, ať se k roku dostaví čili nic.

Čl. XXXVII.

(1) Náklady spojené s řízením zapraví hraničníci podle míry svých pozemních čar. Navrhovatel ponese náklady spojené s řízením, vyjde-li z jednání najevo, že obnova nebo úprava hranic nebyla nutná, protože hranice nebyly popírány nebo že je bylo dostatečně znáti nebo že jiní účastníci byli ochotni dáti obnovu nebo úpravu hranic provésti mimosoudně. Byl-li podnět k řízení dán rušením pokojné držby, může soud uložiti náklady zcela nebo částečně straně, která se rušení držby dopustila.

(2) Vzniknou-li zastoupením zvláštní náklady, ponese je zastoupený sám.

K §§ 241 až 259.

Čl. XXXVIII.

Pro právo stavby zapsané jako závadu je současně zříditi zvláštní knihovní vložku. Všechny zápisy proti stavebníkovi je provésti v této vložce. Ve vložce té je vyznačiti zejména také den, kterým se právo stavby končí.

Čl. XXXIX.

(1) Lze-li podle knihovního stavu a podle příslušných listin vyhověti žádosti za zápis práva stavby, poznamená se žádost v knihách. Tato poznámka má stejné právní následky jako poznámka pořadu.

(2) Jestliže pozemek, který má býti zatížen právem stavby, je jen částí knihovního tělesa, je pozemek ten odepsati a zříditi proň zvláštní knihovní vložku. Žádost se tu poznamená na listě závad nové vložky.

Čl. XL.

Zároveň je vyzvati úřady a orgány povolané ukládati a vymáhati veřejné daně a dávky, které požívají na pozemku přednostního práva, aby do patnácti dnů ohlásily svá práva, s tím, že by jinak tato práva měla pořadí za právem stavby, za jehož zápis bylo zažádáno. Koho je takto vyzvati, budiž uvedeno v žádosti za zápis práva stavby. Výzvu je doručiti do vlastních rukou. Bylo-li ze stavebního pozemku zřízeno zvláštní těleso, je ve výzvě označiti také knihovní vložku, z níž byl stavební pozemek odepsán.

Čl. XLI.

Nebylo-li do ustanovené doby přihlášeno žádné takové přednostní právo, je bez odkladu rozhodnouti o zápisu práva stavby. Byla-li taková práva ohlášena, jest o tom zpraviti žadatele. Zápis lze povoliti jen tehdy, když bylo prokázáno zapravení nebo zajištění přihlášených práv. Nebude-li takový průkaz soudu podán do šedesáti dnů potom, kdy byl žadatel o ohlášce zpraven, vymaže se poznámka žádosti z úřední povinnosti.

Čl. XLII.

Zanikne-li právo stavby uplynutím doby, na kterou bylo zřízeno, vymaže se na pouhou žádost vlastníkovu.

Čl. XLIII.

Při exekuci na stavební pozemek jest užíti přiměřeně ustanovení o exekuci na pozemek zatížený služebností. Stavební plat je příjmem z nemovitosti. Jestliže pro veřejné dávky, které podle trvajících ustanovení mají býti uspokojeny z nemovitosti v přednostním pořadí, se provádí nucené řízení dražební, převezme vydražitel právo stavby beze srážky z nejvyššího podání.

Čl. XLIV.

K § 313.

Rozhodnutí soudní podle § 313 děje se řízením nesporným.

Čl. XLV.

K § 356.

(1) Na uvolněné právo zástavní se exekuce nedopouští.

(2) Nespojí-li vlastník do příklepu zastavené nemovitosti uvolněné právo zástavní s jinou pohledávkou, nepočítá se s tímto právem zástavním při rozvrhu nejvyššího podání. Při rozvrhu výtěžků vnucené správy se rovněž nehledí k uvolněnému právu zástavnímu, dokud s ním není spojena nová pohledávka. Jen tehdy, když pohledávka, kterou uvolněné zástavní právo zajišťovalo, trvá proti třetí osobě nebo když vlastníku náleží náhrada za její shlazení (§ 1195), přikáže se peníz na ni připadající vlastníku.

Čl. XLVI.

K § 358.

(1) Poznámku podle § 358 lze povoliti jen podle listiny, která má náležitosti listiny vkladné.

(2) Při výmazu zástavního práva, v jehož prospěch se vlastník vzdal, nebo při poznámce, že se uvolnilo, vymaže se poznámka o vzdání z úřední povinnosti.

Čl. XLVII.

K §§ 367, 368.

(1) Jaká odhadní cena bude vzata za základ při rozhodování podle §§ 367 a 368, určí vláda nařízením.

(2) Pokud podle §§ 367 a 368 bude povolán rozhodnouti soud, rozhodne v řízení nesporném.

Čl. XLVIII.

K § 438.

Počátek i konec doby, ve které lze pořizovati s úlevami podle § 438, se určí vyhláškou ministerstva spravedlnosti v dohodě s ministerstvy národní obrany a věcí zahraničních.

Čl. XLIX.

K § 607.

Rozhodnutí podle § 607 děje se řízením nesporným po slyšení znalců.

Čl. L.

K § 625.

Útraty soupisu nese pozůstalost, ačli se neukáže, že ten, kdo za soupis žádal, neměl k tomu vážných důvodů.

Čl. LI.

K § 660.

Peněžité tresty a pokuty nepřecházejí na dědice, jestliže výrok, kterým byly uloženy, před smrtí vinníka nenabyl moci práva.

K § 675.

Čl. LII.

Věřitelům dědicovým, kteří, osvědčíce svoji pohledávku, zažádají o to již před přikázáním pozůstalosti, doručí se opis usnesení, kterým soud propustil dědici k volnému nakládání jednotlivé kusy pozůstalosti, a opis listiny o přikázání pozůstalosti. Toto doručení se stane zároveň s doručením týchž usnesení dědici.

Čl. LIII.

K zajištění pohledávek za dědicem lze za podmínek ustanovených exekučním právem postihnouti ve prospěch věřitelů dědicových pozůstalost jemu napadlou zajišťovacími prostředky již před přikázáním.

Čl. LIV.

K § 754.

Vláda může ustanoviti nařízením, že v některých územích k platnosti závazku platiti úroky vyšší než pět ze sta je potřebí, aby byl dlužníkův slib dán písemně.

Čl. LV.

K §§ 767 až 778.

Za sporu o zrušení smlouvy pro vadu zvířete nařídí soud k návrhu některé strany, jakmile není již třeba ohledání, aby zvíře bylo soudně prodáno a výtěžek uložen k soudu.

Čl. LVI.

K § 842.

Ustanoveni obsažené v § 842 se nevztahuje na peněžní ústavy, kterým podle stanov přísluší právo vydávati obligace na podkladě zápůjček jimi vyplacených, pokud jde o zápůjčky, na jichž podkladě jsou obligace vydány.

Čl. LVII.

K § 925.

Do knih se právo zpětného prodeje nezapisuje.

Čl. LVIII.

K §§ 926 až 931.

Při soudní dražbě má předkupní právo jen ten právní následek, že se osobě oprávněné, ve veřejné knize zapsané, musí doručiti dražební vyhláška.

Čl. LIX.

K § 957.

Vláda může ustanoviti nařízením, že spor o slevu pachtovného podle § 957 při zemědělských pachtech lze vznésti na soud, teprve když nedošlo ke smíru před smírčím orgánem k tomu zřízeným. Nařízení určí složení tohoto orgánu a způsob řízení před ním. Smíry před tímto orgánem uzavřené jsou titulem pro soudní exekuci.

K §§ 1065 až 1084.

Čl. LX.

(1) Byl-li na jmění manželovo prohlášen konkurs, nemá manželka práva, aby jí bylo ihned vráceno věno a vydáno obvěnění. Ale od prohlášení konkursu jí přísluší požíváni věna, ač nezavinila-li majetkový úpadek manželův.

(2) Správa jmění manželčina přestává prohlášením konkursu, i když byla manželu svěřena zvláštní smlouvou.

Čl. LXI.

Prohlásí-li se konkurs na jmění manželčino, trvají smlouvy svatební beze změny dále. Správa jmění podle §§ 1065 a 1066 se na dobu, dokud konkurs trvá, přerušuje. Správa jmění, která byla manželu svěřena smlouvou ve smyslu § 1084, se zrušuje.

Čl. LXII.

K § 1183.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením vyloučila platnost § 1183 pro smlouvy, na jichž splnění je veřejný zájem.

Čl. LXIII.

K § 1216.

Zdali vklady u jiných ústavů se hodí za jistotu a do jaké výše, určí vláda nařízením.

Čl. LXIV.

K §§ 1284 až 1288.

Dílčí dlužní úpisy, zástavní listy a jiné takové hromadné papíry majiteli svědčící (§ 1284), pokud zvláštní předpisy jinak neustanovují, smějí býti vydávány jen s povolením státní správy; toto povolení udílí ministerstvo financí, není-li podle zvláštních předpisů k tomu povolán jiný orgán státní správy.

Čl. LXV.

K §§ 1306 až 1313.

Vládním nařízením může býti ustanoveno o kompensaci pohledávek za státem.

Část III.

Předpisy o časové působnosti.

Čl. LXVI.

Vzhledem k obecné zásadě, že zákony nepůsobí nazpět, nezakládá ani občanský zákoník povinností a práv pro dobu minulou; ponechává v platnosti povinnosti a práva založené přede dnem, kdy nabyl účinnosti, nevztahuje se na skutečnosti, které se do té doby udály, a neodnímá dosažené zletilosti.

Čl. LXVII.

Ustanovení o dědickém právu a ustanovení o jmění manželů a o smlouvách svatebních platí v zemích Slovenské a Podkarpatoruské u všech manželství, když manželství zaniklo potom, co občanský zákoník nabyl účinnosti, pokud zákony uvedené v čl. V, č. 2 neustanovují jinak.

Čl. LXVIII.

Je-li pořízení pro případ smrti neplatné proto, že nevyhovuje obřadnostem, které žádá právo závazné v době, kdy ono pořízení bylo zřízeno, je platné, vyhovuje-li obřadnostem občanského zákoníka, když zůstavitel zemřel potom, kdy tento zákoník nabyl účinnosti.

Čl. LXIX.

Vydržení a promlčení započaté předtím, než občanský zákoník nabyl účinnosti, spravují se právními předpisy závaznými v době, kdy se vydržení nebo promlčení započalo. Jestliže kratší lhůta vydržecí nebo promlčecí zavedená občanským zákoníkem a počítaná ode dne, kdy nabyl účinnosti, doběhne dříve, platí tato lhůta.

Část IV.

Předpis závěrečný.

Čl. LXX.

Tento zákon provede ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.

 

Občanský zákoník.

Díl první.

O zákonech a osobách.

HLAVA 1.

O zákonech.

§ 1.

Vědomost o právních následcích.

Vědomost osoby o právních následcích ji postihujících není v zákoně ustanovena jako podmínka jich vzniku, pokud ze zákona neplyne něco jiného.

Užívání zákona.

§ 2.

Při užívání zákona jest hleděti především ke smyslu slov v jich souvislosti se zřetelem k ostatním předpisům právním. Není také pouštěti se zřetele základ, z kterého zákon vznikl.

§ 3.

Není-li o některém případu ustanoveno, je-li však právní ustanovení o případu příbuzném, je rozhodnouti po podrobném prozkoumání, zdali onomu právnímu ustanovení spíše odpovídá úsudek podle obdoby či z opaku.

§ 4.

Nelze-li ani takto dojíti k rozhodnutí, jsou směrnicí rozhodnutí základní v ústavní listině obsažené myšlenky spravedlnosti, svobody omezené právním řádem a rovnosti před zákonem.

§ 5.

Trvání zákona.

Zákonné předpisy se mění nebo zrušují jen zákonem.

§ 6.

Soudcovský výrok.

Soudcovský výrok, jímž se rozhoduje jednotlivý sporný případ, platí jen pro tento případ.

§ 7.

Zvyklosti.

Na zvyklosti lze hleděti jen v těch případech, kde se jich zákon dovolává.