HLAVA 2.

Mezinárodní právo soukromé.

Způsobilost k právním úkonům.

§ 8.

Způsobilost osoby k právním úkonům se spravuje právním řádem státu, jehož je příslušníkem.

§ 9.

Stane-li se někdo československým státním příslušníkem, nepozbude tím způsobilosti k právním úkonům již získané.

Prohlášení za mrtvého.

§ 10.

Prohlášení za mrtvé těch, kdo v době, kdy se počala jejich nezvěstnost, byli občany tohoto státu, provede se podle zákonů československých.

§ 11.

Byl-li někdo v cizině prohlášen za mrtvého nebo bylo-li o něm provedeno řízení, které se co do podstaty srovnává s prohlášením za mrtvého upraveným v tomto zákoníku, je k tomu hleděti jen tehdy, když ten, kdo byl prohlášen za mrtvého, byl na počátku své nezvěstnosti příslušníkem státu, v kterém se prohlášení stalo.

§ 12.

Jestliže nezvěstný manžel cizinec měl své poslední bydliště v tuzemsku a jestliže manželka je příslušnicí československou nebo jestliže manželka, jež až do uzavření manželství s nezvěstným československou příslušnicí byla, v tuzemsku zůstala nebo se tam vrátila, jest k jejímu návrhu nezvěstného prohlásiti za mrtvého podle zákonů československých s tím jediným právním následkem, že se jí dává volnost uzavříti manželství nové.

Forma právních jednání.

§ 13.

Forma právních jednání se spravuje, není-li dále ustanoveno nic jiného, právním řádem, kterým se spravuje právní jednání samo. Stačí však k platnosti projevů stran, šetří-li se formy předepsané právním řádem míst, kde se staly.

§ 14.

Ustanovení druhé věty předcházejícího paragrafu neplatí o právních jednáních, kterými se zřizuje, mění nebo ruší věcné právo nebo břemeno na věci.

§ 15.

Volba práva.

Strany mohou právní poměr podrobiti určitému právnímu řádu, nebrání-li tomu donucující ustanovení právních řádů, kterým onen právní poměr je vůbec podroben podle ustanovení obsažených v této hlavě, a je-li významný vztah ke zvolenému právnímu řádu.

Právo rodinné:

a) uzavření manželství;

§ 16.

Způsobilost uzavříti manželství se spravuje pro každého ze snoubenců právním řádem státu, jehož je příslušníkem.

§ 17.

Obřadnosti při smlouvě manželské se spravují právním řádem místa, kde se manželství uzavírá. Stačí však, bylo-li dosti učiněno obřadnostem ustanoveným v právních řádech států, jejichž jsou snoubenci příslušníky.

b) právní následky manželství po stránce osobní;

§ 18.

Právní následky manželství po stránce osobní, počítajíc v to právo na výživu, se spravují právním řádem státu, jehož jsou manželé příslušníky.

§ 19.

Je-li tento právní řád pro každého z manželů jiný, spravují se tyto právní následky právním řádem, jenž je posledním společným právním řádem obou manželů, a neměli-li nikdy společného právního řádu, právním řádem manželovým.

c) manželské právo majetkové;

§ 20.

Zákonné manželské právo majetkové se spravuje co do poměrů mezi manžely právním řádem státu, jehož je manžel příslušníkem v době uzavření manželství. Tento právní řád platí, i když se státní občanství změní.

§ 21.

Smluvené spořádání manželského práva majetkového se spravuje právním řádem státu, jehož je manžel příslušníkem v době, kdy se toto spořádáni činí.

§ 22.

Jestliže právní řád státu, v jehož území leží nemovitosti manželů, nařizuje, že platí právní řád místa, kde věci jsou, platí co do těchto věcí tento právní řád.

d) zrušení manželství a manželského společenství;

§ 23.

Zrušení manželství a jakékoli zrušení manželského společenství se spravují právním řádem státu, jehož jsou manželé příslušníky v době, kdy se podává žaloba nebo žádost. Je-li tento právní řád pro každého z manželů jiný, spravují se ona zrušení právním řádem, jenž je posledním společným řádem domovským obou manželů, a neměli-li nikdy společného právního řádu, právním řádem manželovým.

§ 24.

Změní-li se státní občanství, je skutečnost, která se stala před touto změnou, důvodem zrušení manželství nebo jakéhokoli zrušení manželského společenství jen tehdy, když byla takovým důvodem i podle práva dříve příslušného.

e) děti manželské;

§ 25.

Zdali dítě zrozené z ženy provdané je manželské čili nic, je rozhodnouti podle právního řádu státu, jehož byl manžel matčin příslušníkem v době narození dítěte, anebo zemřel-li dříve, v době smrti; není-li známo, jaké měl v těchto dobách státní občanství, podle právního řádu státu, jehož byl příslušníkem v době posledního známého pobytu.

§ 26.

Právní poměry mezi rodiči a dětmi manželskými se spravují právním řádem státu, jehož jsou všichni účastníci příslušníky.

§ 27.

Není-li tento právní řád pro všechny účastníky stejný, platí jejich poslední společný právní řád, a neměli-li nikdy společného právního řádu, platí právní řád dítěte.

§ 28.

Jestliže právní řád státu, v jehož území leží nemovitosti dítěte, nařizuje, že co do práv otcových k těmto nemovitostem platí právní řád místa, kde věci jsou, platí tento právní řád.

§ 29.

Provdá-li se dcera, zanikají práva rodičů pokud jsou na sporu s právy manželovými opřenými o právní řád státu, jehož je manžel příslušníkem.

f) děti nemanželské a matka nemanželská;

§ 30.

Právní poměr mezi nemanželským dítětem a matkou se spravuje právním řádem státu, jehož jsou oba příslušníky.

§ 31.

Je-li tento právní řád pro každého z nich jiný, platí právní řád státu, jenž je posledním společným právním řádem domovským obou, a neměli-li nikdy společného právního řádu, platí právní řád dítěte.

§ 32.

Co do práv nemanželského dítěte na výživu, výchovu a zaopatření platí právní řád státu, jehož je dítě příslušníkem v době narození, a co do práv nemanželské matky proti souložníku platí právní řád státu, jehož je matka příslušníkem v době narození dítěte.

§ 33.

Udělení jména nemanželskému dítěti spravuje se právním řádem dítěte.

g) legitimace a osvojení;

§ 34.

Legitimace nemanželského dítěte se spravuje právním řádem státu, jehož je muž příslušníkem v době legitimace, anebo zemřel-li dříve, jehož byl příslušníkem v době smrti; není-li známo, jaké měl v těchto dobách státní občanství, podle právního řádu státu, jehož byl příslušníkem v době posledního známého pobytu.

§ 35.

Osvojení se spravuje právním řádem státu, jehož je osvojitel příslušníkem.

§ 36.

Zdali při legitimaci nebo při osvojení je nutno přivolení dítěte, jeho příbuzných a zástupců, je rozhodnouti podle právního řádu státu, jehož příslušníkem je osoba, která má býti legitimována nebo osvojena.

h) poručenství a poměry příbuzné.

§ 37.

Podmínky vzniku a skončení poručenství se spravují právním řádem státu, jehož je chráněnec příslušníkem. Poručenská péče se týká zásadně osoby chráněnce a jeho majetku, nechť je jeho majetek kdekoliv.

§ 38.

Povinnost přijmouti a zastávati poručenství se spravuje právním řádem státu, jehož je poručník příslušníkem.

§ 39.

Právní poměry mezi poručníkem a poručencem se spravují právním řadem státu, v kterém je poručenský soud nebo úřad.

§ 40.

Tato ustanovení o poručenství platí obdobně, jde-li o podobná zařízení ochranná, jako jsou opatrovnictví nad osobami nezpůsobilými k právním činům a podpora.

Práva věcná.

§ 41.

Věcná práva k hmotným věcem nemovitým i movitým a držba těchto práv se spravují právním řádem místa, kde věc jest.

§ 42.

Vznik a zánik věcných práv k hmotným věcem movitým se spravují právním řádem místa, kde věc byla v době, kdy se stala událost, o kterou se opírá vznik nebo zánik onoho práva.

§ 43.

Domácí ustanovení o zápisech do veřejných knih platí i tehdy, když právní důvod vzniku, zániku, obmezení nebo převodu knihovního práva jest posuzovati podle právního řádu cizího.

§ 44.

Zdali se dopouští vlastnická žaloba proti držiteli a pokud se dopouští, jest rozhodnouti podle právního řádu místa, kde věc byla v době, kdy držba vznikla.

Právo dědické.

§ 45.

Právní poměry dědické se spravují právním řádem státu, jehož je zůstavitel příslušníkem v době své smrti.

§ 46.

Způsobilost zříditi a zrušiti poslední pořízení, jakož i podmínky platnosti posledního pořízení po stránce vnitřní se spravují právním řádem státu, jehož byl zůstavitel příslušníkem v době, kdy učinil projev, o který jde.

§ 47.

Zdali je dědická smlouva dopuštěná a zdali může býti zrušena a v jakém rozsahu může býti zřízena nebo zrušena, jest posuzovati podle právních řádů států, jejichž jsou smluvci příslušníky v době zřízení nebo zrušení dědické smlouvy. Způsobilost dědickou smlouvu zříditi nebo zrušiti, jakož i podmínky pro vnitřní platnost dědické smlouvy se spravují právním řádem státu, jehož je zůstavitel příslušníkem v době zřízení nebo zrušení smlouvy.

§ 48.

Forma při zřízení a zrušení pořízení pro případ smrti se spravuje právním řádem státu, jehož je zůstavitel příslušníkem v době, kdy zřizuje nebo ruší pořízení. Stačí však, učiní-li dosti právnímu řádu místa, kde se projev děje.

Závazky.

Smlouvy.

§ 49.

Při smlouvách, které se týkají nemovitostí, platí právní řád místa, kde nemovitost jest.

§ 50.

Při smlouvách, které byly uzavřeny na burse nebo na trhu, platí právní řád tohoto místa.

§ 51.

I při jiných smlouvách platí právní řád, který odpovídá rozumnému spořádání právního poměru, o který jde. Nesvědčí-li proti tomu závažné důvody, platí, že odpovídá rozumnému spořádání právních poměrů, aby se spravovaly:

1. smlouvy trhové a smlouvy o dílo při provozování obchodního nebo živnostenského závodu právním řádem místa, kde jest obchodní nebo živnostenský závod prodávajícího nebo podnikatele díla;

2. smlouvy pojistné, a to i smlouvy o pojištění nemovitostí a smlouvy uzavřené na burse nebo na trhu, právním řádem, který platí v sídle pojistitele, a jde-li o smlouvy pojistné uzavřené se zastupitelstvím, které je mimo sídlo pojistitele, právním řádem, který platí v sídle zastupitelství;

3. smlouvy, které byly uzavřeny s lékaři, zvěrolékaři, advokáty, notáři, patentními zástupci, civilními inženýry a vůbec s osobami, ustanovenými veřejně k výkonu povolání, a jejichž předmětem je výkon povolání, právním řádem místa, kde ony osoby mají sídlo (bydliště);

4. smlouvy o práci, které uzavřeli zaměstnanci s podnikatelem závodu obchodního, živnostenského nebo horního, pak s podnikatelem hospodářství polního nebo lesního, právním řádem místa, kde je závod nebo hospodářství;

5. jiné smlouvy právním řádem státu, v kterém obě strany mají bydliště; nemají-li bydliště v témž státě a stala-li se smlouva mezi přítomnými, právním řádem místa, kde smlouva byla uzavřena; jestliže pak smlouva byla uzavřena mezi nepřítomnými, právním řádem bydliště příjemce nabídky. Jde-li o právní jednání při provozování závodu obchodního nebo živnostenského, jest, co se týká strany obchod nebo živnost provozující, hleděti nikoli k jejímu bydlišti, nýbrž k místu, kde je závod.

§ 52.

Jednostranná právní jednáni

Jednostranná právní jednání se spravují právním řádem bydliště (sídla) dlužníka.

§ 53.

Náhrada škody.

Nároky na náhradu škody z nedovolených činů a jinakých událostí, nejde-li o porušení povinnosti vyplývající z právního jednání, spravují se právním řádem místa, kde se čin nebo událost staly.

§ 54.

Vydržení.

Vydržení se spravuje právním řádem státu, v němž byla věc v době, k níž se klade počátek vydržení. Vydržitel se však může dovolati právního řádu státu, v němž se vydržení dokonává, jenže, učiní-li tak, jest počítati vydržení teprve od okamžiku, kdy se věc octla v tomto státě.

Dvojí a neurčité státní občanství.

§ 55.

Je-li nějaká osoba příslušníkem československým a hledí-li na ni jako na svého příslušníka také jiný stát, rozhoduje příslušnost československá.

§ 56.

Je-li nějaká osoba zároveň příslušníkem několika států cizích, rozhoduje příslušnost nabytá naposled.

§ 57.

Osoby, které v rozhodujícím okamžiku nejsou příslušníky žádného státu nebo jsou příslušníky několika cizích států, a nelze zjistiti, které příslušnosti nabyly později, jakož i osoby, jejichž tehdejší příslušnost nelze zjistiti, jest posuzovati tak, jako by byly příslušníky onoho státu, v jehož území měly v rozhodujícím okamžiku bydliště, a není-li takového státu, jako by byly příslušníky onoho státu, v jehož území měly v oné době trvalý pobyt. Není-li ani takového státu, jest věc rozhodnouti podle práva československého.

§ 58.

Ustanovení donucující.

Nelze se spravovati cizím právním řádem, jestliže by se to příčilo tuzemské zásadě právní, která je povahy tak donucující, že její užití i v případě, o který jde, je nezbytné.

§ 59.

Mezinárodní smlouvy.

Ustanovuje-li mezinárodní smlouva, vyhlášená ve Sbírce zákonů a nařízení, kterého právního řádu má býti užito, platí její ustanovení, i když se nesrovnávají s předpisy této hlavy.

§ 60.

Mezimístní právo soukromé.

Ustanovení mezinárodního práva soukromého platí přiměřeně, jde-li o poměr práva platného v zemích České a Moravskoslezské k právu platnému v zemích Slovenské a Podkarpatoruské, s tím, že na místo státní příslušnosti vstupuje příslušnost domovská.

HLAVA 3.

O osobách.

I. Osoby přirozené.

Právní osobnost lidí, jejich způsobilost k právům a ochrana práv.

§ 61.

Každý člověk jest osobou v právním smyslu a nemůže se této právní povahy vzdáti.

§ 62.

Osoba v právním smyslu je způsobilá míti práva a povinnosti v mezích právního řádu a má volnost jednati, ačli jednání není právním řádem zakázáno.

§ 63.

I nezrozené děti požívají od doby početí ochrany zákonů. Jde-li o práva jejich a nikoliv o práva osob třetích, jest k nim hleděti, jako by se již byly narodily; k dítěti mrtvě narozenému je však, co se týká těchto práv, hleděti, jako by nikdy nebylo počato.

§ 64.

Je-li pochybno, zda se dítě narodilo živé nebo mrtvé, má se za to, že se narodilo živé.

§ 65.

Každému, kdo se cítí zkráceným ve svém právu, je zůstaveno, aby nárok, o němž tvrdí, že mu tím vznikl, přivedl na soud nebo na úřad ustanovený zákonem. Kdo to opomine a jedná svémocně nebo kdo překročí meze obrany, je z toho odpověden.

§ 66.

Význam nedostatečného věku, nedostatečného rozumu a skutečností jim na roveň postavených.

Osoby, které pro nedostatečný věk, pro duševní chorobu nebo pro jiné skutečnosti nejsou způsobilé řádně spravovati své věci, jsou pod zvláštní ochranou. Sem náležejí: děti, t. j. osoby, které nedokonaly roku sedmého; nedospělci, t. j. osoby, které nedokonaly roku čtrnáctého; nezletilci, t. j. osoby, které nedokonaly roku dvacátého prvního; osoby choromyslné a slabomyslné, které buď vůbec jsou nezpůsobilé spravovati své věci nebo jsou sice způsobilé věci své spravovati, ale pro choromyslnost nebo slabomyslnost k řádné správě svých věcí potřebují pomoci; pak osoby, kterým soud pro marnotratnost, pijáctví nebo navyklé nadužívání nervových jedu obmezil svéprávnost.

Nezvěstnost.

§ 67.

Má se za to, že nepřítomný zemřel:

1. jestliže uplynulo sedmdesát let od jeho narození a pět let od poslední zprávy o jeho životě, nebo třicet let od jeho narození a deset let od poslední zprávy; při tom se doba pětiletá a desetiletá počítají od konce posledního roku, v němž nepřítomný podle zpráv, které jsou, ještě žil;

2. jestliže byl těžce zraněn ve válce nebo byl pohřešen jako účastník války a od konce roku, v kterém se válka skončila, uplynula tři léta, aniž došla zpráva o jeho životě;

3. jestliže se octl v blízkém nebezpečenství smrti, jako na př. na lodi, která se ztroskotala, nebo na letadle, které se zřítilo, a počítajíc od konce roku, v kterém se tato událost sběhla, se po tři léta pohřešuje. Že se loď ztroskotala nebo letadlo zřítilo, má se za to, když nedospěly místa svého určení nebo nemajíce pevného cestovního cíle se nevrátily a od poslední zprávy o lodi uplynul rok, od poslední zprávy o letadle šest měsíců. Dnem, kdy se loď ztroskotala nebo letadlo zřítilo, je po zákonu poslední den těchto lhůt.

§ 68.

Ve všech případech uvedených v předcházejícím paragrafu lze žádati na soudu, aby nepřítomný byl prohlášen za mrtvého. Žádati může každý, kdo má na takovém výroku právní zájem, a v zájmu veřejném finanční prokuratura.

§ 69.

Prohlásí-li soud někoho za mrtvého, určí den, který je pokládati za den smrti. Je-li podle učiněných vyhledávání možno určiti den, o kterém lze míti za to, že je dnem úmrtním nebo že ho nezvěstný nepřežil, je prohlásiti za den smrti tento den; jinak den, po jehož projití se má za to, že nezvěstný zemřel. Prohlášení za mrtvého působí pro všechny a proti všem.

§ 70.

Prohlášení za mrtvého nevylučuje důkazu, že nezvěstný zemřel dříve nebo později nebo že je ještě na živu, a lze žádati kdykoli, aby prohlášení za mrtvého bylo zrušeno nebo změněno. Co se týká oprávnění k žádosti, jakož i významu zrušení nebo opravy, jest hleděti k §§ 68 a 69; žádost za zrušení však může vznésti také ten, kdo byl prohlášen za mrtvého.

§ 71.

Osobu, které připadne majetek na základě výroku soudu o prohlášení za mrtvého, je posuzovati podle obecných ustanovení o poctivém a nepoctivém držiteli.

§ 72.

Předcházející ustanovení platí obdobně, když byl proveden omylný důkaz o smrti nějaké osoby.

§ 73.

Smrt několika osob.

Je-li pochybno, která z několika osob zemřela dříve, má se za to, že všechny zemřely současně.

Příbuzenství a švagrovství.

§ 74.

Stupně příbuzenství mezi dvěma osobami se určují podle počtu zrození, jimiž v řadě přímé jedna osoba pochází od druhé a v řadě nepřímé obě od svého nejbližšího společného předka. V jaké řadě a v kterém stupni je někdo příbuzný s manželem jedním, v takové řadě a v tom stupni je sešvagřen s manželem druhým.

§ 75.

Rodiči se rozumějí v tomto zákoně všichni příbuzní v řadě vzestupné a dětmi všichni příbuzní v řadě sestupné.

§ 76.

Státní občané a cizinci.

Cizinci mají stejná práva a stejné povinnosti v oboru práva občanského jako státní občané českoslovenští, není-li ustanoveno jinak. Mají-li však cizinci míti stejné právo se státními občany československými, je potřebí, aby stát, jehož jsou příslušníky, nakládal s československými občany co do práva, o které jde, stejně jako se svými příslušníky.

II. Osoby právnické.

§ 77.

Zdali dobrovolným nebo nuceným sdružením osob nebo věnováním jmění k nějakému účelu vzniká nositel práv a povinností (právnická osoba), kdo jsou orgány právnické osoby a pokud náleží pod péči určitých činitelů, jak zaniká a jaké jsou osudy jmění zaniklé osoby právnické, posoudí se podle pravidla zřizovacího (organisačního statutu) a podle zvláštních ustanovení o těchto věcech.

§ 78.

Vzájemná práva členu osoby právnické a jejich práva naproti právnické osobě posoudí se podle hledisek uvedených v předchozím paragrafu.

§ 79.

Naproti jiným osobám požívají osoby právnické zpravidla stejných práv jako osoby přirozené.

Díl druhý.

Práva majetková.

HLAVA 4.

O věcech.

Pojem a rozdělení.

§ 80.

Majetková práva se týkají věcí v právním smyslu. Věcí v právním smyslu je vše, co je rozdílné od člověka a slouží k potřebě lidí.

§ 81.

Věci se dělí zejména na hmotné a nehmotné; na movité a nemovité; na hlavní a příslušenství; na jednotlivé a hromadné; na zuživatelné a nezuživatelné; na zastupitelné a nezastupitelné; na cenitelné a necenitelné.

§ 82.

Věci hmotné a nehmotné.

Věci hmotné jsou kusy přírody podrobitelné lidské moci (soubory takových kusů), které mají povahu samostatných prostředků úkojných. Předpisů o věcech hmotných jest užíti přiměřeně na přírodní síly, s kterými se obchoduje. Věci nehmotné jsou zejména práva.

§ 83.

Věci nemovité a movité.

Nemovité věci jsou pozemky, dočasné stavby (§ 192), práva spojená s vlastnictvím nemovitosti, jakož i věci a práva, jež zákon prohlásil za nemovité; jiné věci jsou movité.

§ 84.

Části věci nemovité.

Částí pozemku je prostor nad povrchem a pod povrchem, všechny stavby na pozemku, vyjímajíc stavby uvedené v § 192, a jiná díla a všechno rostlinstvo na něm vzešlé.

Příslušenství.

§ 85.

Příslušenství jsou vedlejší věci vlastníkovy u věci hlavní, určené k tomu, aby se jich s touto věcí trvale užívalo. Zda některá věc je příslušenstvím, o tom v pochybnosti rozhoduje místní názor.

§ 86.

Za příslušenství hospodářství je tedy zejména považovati: dobytek a drůbež, zásoby osiva a sadby, píce, topných a pohonných hmot, pak stroje, nástroje, nářadí, vozidla i všechny jinaké věci, a to pokud věcí tu uvedených je potřebí k řádnému hospodaření. Stejná zásada platí i o příslušenství jiných podniků.

§ 87.

Věc nepřestává býti příslušenstvím, byla-li od věci hlavní jen přechodně odloučena.

Stroje.

§ 88.

Stroje nejsou částí nemovité věci, byla-li o nich se svolením vlastníka nemovitosti vložena ve veřejných knihách výhrada, že nejsou jeho vlastnictvím.

§ 89.

Mají-li takové stroje býti náhradou za stroje, které byly částmi nebo příslušenstvím nemovitosti, lze vklad povoliti jen tehdy, když tomu neodporují osoby zapsané ve výhodnějším pořadí. Že stroje nejsou takovou náhradou, je prokázati způsobem předepsaným pro vklady. Odpor vznesený zástavním věřitelem lze odkliditi, zaplatí-li se jeho pohledávka, třebas nesplatná. Jde-li o jiná práva zapsaná, lze odpor prohlásiti za neodůvodněný, je-li nepochybné, že zápisem výhrady právo zkráceno nebude.

§ 90.

Výhrada platí po deset let ode dne vkladu; lhůta tato se staví řízením konkursním nebo nuceným řízením dražebním. Před uplynutím deseti let je vklad výhrady vymazati na žádost vlastníka nemovitosti nebo osoby knihovně oprávněné, prokáže-li se listinou vkladnou, že se vlastník nemovitosti stal vlastníkem strojů.

§ 91.

Věci hromadné.

Soubor věcí jednotlivých, který se považuje za jednu věc a označuje společným jménem, tvoří věc hromadnou a pokládá se za celek.

§ 92.

Věci zuživatelné a nezuživatelné.

Věci, které dávají obvyklý užitek zužitím, nazývají se zuživatelné; jiné věci jsou nezuživatelné.

§ 93.

Věci zastupitelné a nezastupitelné.

Věci, které mohou býti nahrazeny jinými věcmi stejného druhu, jsou zastupitelné, jiné věci jsou nezastupitelné. O zastupitelnosti rozhoduje zpravidla zvyklost obchodu.

Věci cenitelné a necenitelné. Cena věci.

§ 94.

Cenitelné jsou věci, jejichž hodnota může býti určena odhadem. Věci, kterých nelze odhadnouti, jsou necenitelné.

§ 95.

Odhadne-li se věc podle obecného užitku, který dává v určité době a na určitém místě, ustanoví se její cena řádná (obecná cena). Hledí-li se však ke zvláštním poměrům nebo ke zvláštní oblibě, kterou má ve věci pro náhodné její vlastnosti ten, komu se má její hodnota nahraditi, je to její cena mimořádná.

§ 96.

Není-li nic jiného vymíněno nebo zákonem ustanoveno, odhadne se věc podle své obecné hodnoty.

§ 97.

Soudy a úřady odhadují v měně československé.

§ 98.

Veřejný statek.

Věci, které jsou určeny k obecnému užívání, jsou veřejným statkem. Veřejný statek se spravuje tímto zákoníkem, pokud v jiných předpisech není ustanoveno něco jiného.

První oddělení.

Práva věcná.

HLAVA 5.

Držba.

§ 99.

Způsobilost nabýti držby.

Děti, pak ti, kdo pro choromyslnost nebo pro slabomyslnost nejsou způsobilí spravovati své věci, a ti, kdo jsou zcela zbaveni svéprávnosti, nemohou svým vlastním jednáním nabýti držby.

§ 100.

Co lze držeti.

Držeti lze práva, která jsou v právním obchodu a dopouštějí trvalý nebo opětovaný výkon.

§ 101.

Nabytí držby.

Držitelem se stává, kdo vykoná právo pro sebe.

§ 102.

Nabytí držby vlastnického práva (držby věci).

Držbu vlastnického práva k věcem movitým zejména získá, kdo se jich uchopí, je odvede nebo k sobě vezme, k věcem nemovitým zejména, kdo na ně vstoupí, kdo je vymezí, ohradí, označí nebo na nich hospodaří.

§ 103.

Nabytí držby jiných práv, zejména kladných, záporných a zapovídacích.

Držbu jiného práva zejména získá, kdo od druhého něco žádá, jako by to byla jeho povinnost, a ten mu to poskytuje; dále ten, kdo užije cizí věci; nebo ten, kdo druhému zakáže něco, co by jinak činiti směl, a když tento druhý se zákazu podrobí.

§ 104.

Bezprostřední a prostředečné nabytí držby.

Držby se nabývá bezprostředně, t. j. uváže-li se někdo v držbu svou mocí, nebo prostředečně, t. j. převádí-li naň svou držbu někdo jiný. Bezprostředně se získá tolik držby, kolik se vskutku uchopí, k sobě vezme, obsadí, užije nebo označí. Prostředečně se však nabývá všeho toho, co dřívější držitel měl a na nabyvatele převedl.

Převod držby:

§ 105.

a) listinami, nástroji a znameními;

U věcí, při kterých není odevzdání z ruky do ruky v obchodě obvyklé nebo při kterých je tou dobou vůbec nemožné, jako při skladech zboží a jiných hromadných věcech, při zboží v dopravě a při věcech, které má u sebe osoba třetí, lze převésti držbu tak, že držitel přejimateli odevzdá buď listiny, které prokazují vlastnictví převodcovo, buď nástroje, které přejimatele učiní způsobilým uvázati se v držbu, nebo tak, že se věc opatří znameními, z kterých každému může býti jasno, že držba byla převedena na jiného.

§ 106.

b) dohodou.

Kdo vykonává držbu pro jiného, nabývá držby dohodou, počne-li s jeho svolením držeti pro sebe; kdo drží pro sebe, nabývá držby pro jiného, počne-li s jeho svolením vykonávati držbu pro něho.

Držba řádná.

§ 107.

Držba je řádná, zakládá-li se na platném právním důvodu, jinak řádná není.

§ 108.

Uváže-li se tedy kdo v držbu bezprostředně, neruše cizí držby ani jiného práva, nebo má-li pro svou držbu vůli dřívějšího držitele, výrok soudu nebo úřadu, má držbu řádnou.

Držba poctivá.

§ 109.

Kdo z přesvědčivých důvodů má za to, že právo, které vykonává, jemu přísluší, drží poctivě. Kdo ví nebo komu z okolností může býti zjevné, že vykonává právo, které mu nepřísluší, drží nepoctivě.