§ 323.

c) sjednocení při služebnostech pozemkových;

Sjednotí-li se vlastnictví panujícího a služebného pozemku v jedné osobě, trvá služebnost dále.

§ 324.

d) zánik osoby při služebnostech osobních.

Osobní služebnosti končí smrtí osoby oprávněné. Byly-li rozšířeny i na dědice, jsou v pochybnosti jimi míněni jen první dědicové zákonní. Rozšíření to jest omezeno stejně jako náhradnictví svěřenské. Osobní služebnost, které nabyla právnická osoba, trvá potud, pokud trvá tato osoba.

HLAVA 13.

Právo zástavní.

§ 325.

Pojem.

Splnění závazků může býti zajištěno zástavním právem. Každá věc, která je v právním obchodě, může býti zástavou.

Zastavení:

§ 326.

a) všeobecné ustanovení;

Zastavení věcí se děje zástavní smlouvou.

§ 327.

b) věcí zapsaných ve veřejných knihách.

K zastavení věcí zapsaných ve veřejných knihách je potřebí vkladu nebo záznamu práva zástavního v knihách veřejných.

§ 328.

c) věcí nemovitých ve veřejných knihách nezapsaných a staveb dočasných;

K zastavení věcí nemovitých ve veřejných knihách nezapsaných a staveb dočasných (§ 192) je potřebí, aby byla u soudu uložena listina vytýkající přesně: zástavu; pohledávku peněžitou ciferně určenou; má-li se zastavení vztahovati také na úroky, že je pohledávka zúročitelná a jaká je úroková sazba; a konečně výslovné prohlášení zástavce, že přivoluje k uložení listiny.

d) věcí movitých;

§ 329.

K zastavení věcí movitých je potřebí, aby věc byla zástavnímu věřiteli odevzdána. Zástavní věřitel je povinen vydati zástavci list zástavní a popsati v něm, čím se věc zastavená od jiných věcí rozeznává.

§ 330.

Odevzdání se může nahraditi tím, že zástavce a zástavní věřitel dají věc pod společnou závěru nebo třetí osobě, aby ji pro ně uschovala.

§ 331.

Věci, při kterých odevzdání uvedené v první větě § 329 není v obchodě obvyklé, zastavují se znameními, z kterých každému může býti jasno, že jsou zastaveny.

§ 332.

e) pohledávek.

Pohledávky se zastavují dohodou stran a vyrozuměním dlužníka. Je-li věřitelství spjato s vlastnictvím cenného papíru, spravuje se zastavení pohledávky předpisy o zastavení věcí movitých.

§ 333.

Zastavení věcí cizích.

Zastaví-li kdo movitou věc cizí, nemaje k tomu vlastníkova přivolení, právo zástavní nevznikne. Ale jsou-li dány podmínky, za kterých se nabývá vlastnictví od nevlastníka, vzniká poctivému nabyvateli zástavy právo zástavní.

Objem práva zástavního.

§ 334.

Právo zástavní se vztahuje na všechny části věci, na přírůstek a příslušenství, avšak z plodů jen na ty, které nejsou odděleny.

§ 335.

Ten, komu je zastavena pohledávka, má právo i na zástavní a jinaká práva ji zajišťující. Provedením zastavovacích úkonů k zástavám zajišťujícím zastavenou pohledávku (§§ 327 až 332) vzejde k nim právo nadzástavní.

Práva a povinnosti ze zástavního práva:

a) je-li zástava nepostačitelná;

§ 336.

Jestliže věc zastavená vinou zástavcovou anebo pro nedostatek, který najevo vyjde teprve později, hned od počátku dluh nezajišťuje tak, jak se mělo za to, je zástavce povinen zajištění napraviti tak, aby jistota odpovídala zástavní smlouvě.

§ 337.

Zástavní dlužník je povinen zdržeti se všeho, čím se zástava zhoršuje na újmu zástavního věřitele. Stane-li se tím dostatečná jistota věřitelova nedostatečnou anebo nedostatečná jistota se sníží, je zástavní dlužník povinen přiměřeně ji doplniti.

§ 338.

Ztratí-li zástava na hodnotě tak, že se dostatečná jistota věřitelova stane nedostatečnou anebo nedostatečná jistota se sníží, je osobní dlužník povinen jistotu přiměřeně doplniti nebo dluh přiměřeně uplatiti.

b) před splatností pohledávky;

§ 339.

Zástavní věřitel je povinen pečovati o zástavu jemu svěřenou způsobem, který odpovídá řádnému hospodaření.

§ 340.

Zřídí-li zástavní věřitel nadzástavní právo k věci movité bez přivolení vlastníka, odpovídá i za náhodu, která by věc u něho nebyla postihla.

c) jakmile je pohledávka splatná;

§ 341.

Jakmile je zajištěná pohledávka splatná a neshlazená, je zástavní dlužník povinen snášeti, aby se zástavní věřitel uspokojil ze zástavy podle exekučního práva.

§ 342.

Je-li potřebí zvláštních úkonů proti dlužníku, aby pohledávka dospěla, a jsou-li osobní a zástavní dlužník osoby rozdílné, musí úkony ty býti namířeny také proti dlužníku zástavnímu, aby se mohl zástavní věřitel uspokojiti ze zástavy.

§ 343.

Zástava ručí i za tříleté úroky zákonem ustanovené nebo vyšší smluvené, za úroky z těchto úroků a za náklady vkladu, výpovědi, kvitance, sporu a exekuce. Povinnost tyto platy poskytnouti řídí se ustanoveními vůbec o nich danými.

§ 344.

Neutrží-li se při zpeněžení zástavy tolik, co činí pohledávka, je osobní dlužník povinen zaplatiti, čeho se nedostává. Dlužníku zástavnímu náleží to, oč se utrží více.

§ 345.

Zástavnímu věřiteli je volno hledati uspokojení jak ze zástavy, tak i od dlužníka osobního.

d) při placení pohledávky.

§ 346.

Platí-li zástavní dlužník dluh, má právo, aby mu z ruky do ruky byla vrácena zástava nebo vydána potřebná listina.

§ 347.

Zástavní věřitel má takovou povinnost i tehdy, když pohledávka byla shlazena jinak nebo když její zajištění zástavním právem pominulo.

§ 348.

Dokud zástavní dlužník beze své viny nenabude vědomosti o zastavení pohledávky, zbaví se dluhu a osvobodí svou zástavu tím, že zapraví dluh svému věřiteli nebo se s ním jinak vyrovná.

Neplatné úmluvy.

§ 349.

Neplatné jsou úmluvy: že dlužník nesmí zástavu nikdy vyplatiti nebo že nesmí věc ve veřejných knihách zapsanou zastaviti jinému; že zástava propadne věřiteli, jestliže pohledávka, když dospěje, nebude uspokojena; že věřitel může zástavu zpeněžiti libovolným způsobem nebo že si ji za libovolnou nebo napřed určenou cenu může ponechati; nebo že se věřitel nesmí domáhati uspokojení ze zástavy, když projde čas k placení.

§ 350.

Vedlejší úmluva, že věřiteli náleží právo bráti požitky ze zástavy, je neplatná. Dopouští se toliko propůjčiti pouhé užívání movité zástavy; bylo-li propůjčeno, musí se zástavy užívati způsobem zástavnímu dlužníku neškodným.

Zánik práva zástavního.

§ 351.

1. Všeobecné ustanovení.

Předpisy hlavy čtyřicáté šesté a čtyřicáté sedmé o zrušení práv a závazků platí také o zástavním právu, neplyne-li z dalších ustanovení nic jiného.

2. Zvláštní ustanovení.

§ 352.

Zanikne-li zastavená věc movitá, vzdá-li se věřitel svého práva k ní nebo vrátí-li ji, projde-li čas, na který zástavní právo k věci movité bylo obmezeno, nebo zanikne-li dočasné právo zástavcovo k takové věci zastavené, zaniká sice právo zástavní, ale pohledávka trvá. Právo zástavní k věcem movitým zaniká dále, shladí-li se zajištěná pohledávka.

§ 353.

Ustanovení předcházejícího paragrafu platí také, jde-li o nemovitost nezapsanou ve veřejných knihách nebo o stavbu podle § 192.

§ 354.

Zástavní právo zapsané v knihách veřejných zaniká výmazem.

Práva vlastníkova, uvolní-li se zástavní právo k nemovitosti.

§ 355.

Vlastník zastavené nemovitosti může podle vkladné listiny na výmaz práva zástavního a podle vkladné listiny o zastavení nemovitosti spojiti uvolněné právo zástavní s jinou pohledávkou nepřevyšující pohledávky původní.

§ 356.

Podle vkladné listiny na výmaz zástavního práva může vlastník zastavené nemovitosti také žádati za poznámku, že zajištění pohledávky pominulo. Vlastník je pak oprávněn uvolněné právo zástavní do deseti let ode dne poznámky spojiti s pohledávkou nepřevyšující pohledávky původní. Před uplynutím těchto desíti let může býti tato poznámka vymazána jen zároveň s uvolněným právem zástavním.

§ 357.

Právo zástavní, které se uvolní nebo které vlastník spojí s jinou pohledávkou, má pořad za právem zástavním zajišťujícím zbytek pohledávky původní. Bude-li takových uvolnění (spojení) několik, řídí se pořad uvolněných (spojených) práv zástavních zásadou o časové přednosti.

§ 358.

Zaváže-li se vlastník zástavy, zřizuje právo zástavní nebo kdykoliv později, že nespojí zástavního práva zapsaného ve výhodnějším pořadí s jinou pohledávkou, nelze takové spojení provésti, bude-li závazek v knihách poznamenán. Spojení provésti lze, pokud zástavní právo, v jehož prospěch závazek byl převzat, pohledávku již nezajišťuje.

§ 359.

Tyto předpisy se nevztahují na nadzástavní práva zapsaná ve veřejných knihách.

Záměna (konverse) zástavního práva.

§ 360.

Vlastník nemovitosti může žádati, aby v pořadí zástavního práva váznoucího na nemovitosti a k zajištění pohledávky nikoli vyšší bylo zapsáno zástavní právo s výminkou, že do roka potom, co byl povolen zápis nového práva zástavního, bude vložen výmaz zástavního práva starého. Splnění této výminky se vyznačí z úřední moci ve veřejné knize zároveň s výmazem starého práva zástavního.

§ 361.

Nebude-li do této doby za výmaz žádáno nebo nebude-li výmaz povolen, zanikne nové právo zástavní, jakmile lhůta uplyne, a bude z úřední moci vymazáno s veškerými zápisy, které se k němu vztahují. Žádati za výmaz starého práva zástavního je kromě vlastníka nemovitosti oprávněn i věřitel, pro kterého je zapsáno zástavní právo nové.

§ 362.

Vázne-li na starém právu zástavním závada, stane se nové právo zapsané v jeho pořadí právně účinným toliko za další výminky (§ 360), že bude závada vymazána nebo se souhlasem účastníků převedena na zástavní právo nové.

§ 363.

Bude-li záměna zástavního práva provedena jen co do části, platí obdobně § 357.

§ 364.

Ustanovení §§ 360 až 363 platí přiměřeně, když má nové právo zástavní nastoupiti na místo dvou nebo několika práv zástavních, jdoucích přímo za sebou.

Zástavní právo vespolné.

§ 365.

Pro touž pohledávku lze zastaviti nedílně i několik věcí. Věřitel je tu oprávněn, aby se z kterékoli zástavy domáhal zaplacení celé pohledávky nebo její části.

§ 366.

Je-li uvolněno vespolné právo zástavní na nemovitostech, dopouští se právo zástavní jen rozděliti nebo propustiti jednotlivé zavazené nemovitosti z ručení.

§ 367.

Jediný vlastník i několik vlastníků zavazených nemovitostí mohou uvolněné zástavní právo vespolné rozděliti nebo i jednotlivé nemovitosti propustiti z ručení, jak se jim líbí, nejdou-li za uvolněným zástavním právem vespolným jiná knihovní práva; není-li mezi vlastníky dohody, rozdělí se zástavní právo vespolné po návrhu kteréhokoliv z nich podle poměru odhadních cen.

§ 368.

Jdou-li za uvolněným zástavním právem vespolným jiná knihovní práva, nelze bez souhlasu osob z oněch práv oprávněných nemovitosti takto zatížené přiděliti z uvolněného práva více, než kolik na ni připadá podle poměru odhadních cen, a to ani tehdy, když zástavní právo na některé nemovitosti bylo, ať kdykoliv, vymazáno.

§ 369.

Záměna (konverse) zástavního práva vespolného zástavním právem novým se dopouští jen tak, že nové právo zástavní se stane právně účinným toliko za té výminky, že staré právo zástavní bude vymazáno na veškerých zavazených nemovitostech.

Právo zadržovací.

§ 370.

Kdo má povinnost, aby vydal věc, muže ji zadržeti, aby zajistil svou splatnou pohledávku za náklad, který pro věc učinil, anebo pro škodu, kterou mu věc způsobila, a je povinen ji vydati jen tenkrát, plní-li se mu z ruky do ruky.

§ 371.

Dá-li se jistota, zanikne zadržovací právo. Rukojmími se však tato jistota dáti nemůže.

HLAVA 14.

Reálná břemena.

§ 372.

Závazky lze zříditi tak, že dlužníkem je dočasný vlastník určité nemovitosti zapsané ve veřejných knihách (reálná břemena).

§ 373.

Reálná břemena časově neobmezená mohou býti zřízena jen jako vykupitelná a podmínky výkupu musí býti určeny při zřizování reálného břemena.

§ 374.

Zřizuje-li se reálné břemeno smlouvou nebo posledním pořízením, je k jeho vzniku potřebí zápisu do veřejných knih.

§ 375.

Není-li nic jiného ani vyjednáno ani v jiných zákonech ustanoveno, mohou při reálných břemenech záležejících v opětovaném plnění býti zadržené dávky nebo jejich náhrada požadovány jak od toho, za jehož vlastnictví dospěly, tak od nynějšího vlastníka, ale to jen z nemovitosti reálným břemenem zatížené.

§ 376.

Při reálných břemenech platí obdobně §§ 336 až 338.

Právo dědické.

HLAVA 15.

Právo na pozůstalost.

Dědické právo a dědictví.

§ 377.

Dědické právo je právo na celou pozůstalost nebo na její poměrný díl (podíl).

§ 378.

K pozůstalosti nenáležejí práva a závazky zemřelého, pokud se zakládají na poměrech pouze osobních. Zažalované osobní nároky do pozůstalosti náležejí. Žalobě jsou postaveny na roveň takové úkony, které podobně jako žaloba vedou k uspokojení nebo k určení nároku mocí úřední.

§ 379.

Kdo má právo dědické, je dědicem a pozůstalost vzhledem k dědici je dědictvím.

§ 380.

Důvody dědického práva.

Dědické právo se zakládá na smlouvě dědické, na závěti nebo na poměru rodinném (zákonná posloupnost). Tyto důvody dědického práva mohou působiti i vedle sebe.

§ 381.

Rozdíl mezi dědictvím a odkazem.

Byl-li někomu zůstaven nikoli podíl, nýbrž jen určitá věc, jedna nebo několik věcí určitého druhu, peníze nebo nějaké právo, je to odkaz, byť i to podle hodnoty bylo největší částí pozůstalosti; a ten, komu to bylo zůstaveno, není dědicem, nýbrž odkazovníkem.

Nápad dědický.

§ 382.

Dědické právo nevzniká před smrtí zůstavitele. Jestliže tedy někdo zemře před zůstavitelem anebo s ním současně, nenastupují jeho dědicové v dědické právo, jehož nenabyl.

§ 383.

Přečká-li dědic zůstavitele, přechází jeho právo na jeho dědice i předtím, než dědictví nabyl.

§ 384.

Je-li povolán za dědice nebo za odkazovníka někdo, kdo v době smrti zůstavitele není ani počat, je nařízení to platné jen jako svěřenské nástupnictví.

§ 385.

Za dědice nebo za odkazovníka lze ustanoviti také nadaci, která se má teprve zříditi.

Dědická nezpůsobilost.

§ 386.

Kdo se proti zůstaviteli, jeho dětem, rodičům nebo manželu dopustil zločinu, je z dědického práva vyloučen, jestliže mu neprominul zůstavitel nebo po smrti zůstavitele ten, komu bylo ublíženo.

§ 387.

Kdo zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle mu překazil anebo jeho poslední pořízení potlačil, zfalšoval nebo podvrhl, je z dědického práva vyloučen, jestliže mu zůstavitel neprominul.

§ 388.

Děti toho, kdo je vyloučen z práva dědického, jsou při zákonné posloupnosti dědické povolány na jeho místě, i když přežije zůstavitele.

§ 389.

Podle které doby je posuzovati způsobilost.

Dědic musí míti dědickou způsobilost nepřetržitě od okamžiku nápadu až do doby, kdy naň přejde pozůstalost. Dobou nápadu je zpravidla okamžik smrti zůstavitele (§ 520).

§ 390.

Zřeknutí se dědictví.

Kdo může platně nakládati se svým právem dědickým, může se ho také předem zříci smlouvou se zůstavitelem. K platnosti smlouvy o zřeknutí dědictví je potřebí formy notářského spisu nebo soudního protokolu. Nebylo-li smluveno nic jiného, působí takové zřeknutí i proti potomkům.

HLAVA 16.

Pořízení pro případ smrti.

I. Poslední pořízení.

§ 391.

Odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel jedné nebo několika osobám pro případ smrti zůstavuje své jmění nebo jeho část, je poslední pořízení.

§ 392.

Ve všech případech je vyložiti poslední pořízení tak, aby, pokud tomu nebrání zákonné předpisy, bylo co možná nejvíce vyhověno vůli zůstavitele.

Náležitosti:

I. obsahové;

§ 393.

Poslední pořízení je závětí, je-li v něm ustanoven dědic; dovětkem, obsahuje-li toliko jiná opatření. V pochybnostech je pokládati poslední pořízení za závěť.

Jak se přidělí dědictví.

§ 394.

Ustanoví-li zůstavitel jediného dědice a neobmezí-li jej na podíl, dostane se mu pozůstalosti celé. Je-li však jedinému dědici vyměřen toliko podíl, připadne ostatek dědicům zákonným.

§ 395.

Je-li ustanoveno několik dědiců a podíly nejsou určeny, rozdělí se rovným dílem.

§ 396.

Je-li několik dědiců ustanoveno tak, že všem jsou určeny podíly, ale pozůstalost není vyčerpána, připadne zbytek dědicům zákonným. Lze-li však míti za to, že zůstavitel povolal dědice, které ustanovil, k pozůstalosti celé, nemají zákonní dědicové práva, byť i byl zůstavitel něco přehlédl při výpočtu.

§ 397.

Jestliže se mezi ustanovenými dědici jedněm vyměří určité podíly, druhým pak nikoli, připadne těmto zbytek pozůstalosti rovným dílem. Nezbude-li nic, srazí se pro dědice, který byl ustanoven bez podílu, poměrně se všech určených podílů tolik, aby se mu dostalo podílu rovného s tím dědicem, kterému bylo zůstaveno nejméně. Jsou-li podíly ostatních dědiců stejné, odvedou pro takové dědice tolik, aby se jim dostalo podílů s nimi stejných.

§ 398.

Ostatně se ve všech případech, kdy se zůstavitel přepočetl, provede dělení tak, aby byla jeho vůle splněna co možná nejlépe.

§ 399.

Kteří dědicové se pokládají za jednu osobu.

Vyskytnou-li se mezi povolanými dědici osoby, z nichž by některé bylo při zákonné posloupnosti pokládati za jedinou osobu vzhledem k ostatním, budou i při dělení podle závěti pokládány za osobu jedinou, není-li zřejmá opačná vůle zůstavitelova. Souhrn osob (na příklad chudí) bude čítán za osobu jedinou.

Uvolněný podíl.

§ 400.

Jestliže jsou všichni dědicové povoláni k dědictví buďto bez podílů anebo všeobecným výrazem znamenajícím rovné podělení, a jestliže některý z dědiců nemůže nebo nechce děditi, přibude takto uvolněný podíl poměrně k podílům ostatních ustanovených dědiců.

§ 401.

Jsou-li někteří dědicové ustanoveni s podílem, jiní pak bez takového určení, přibude uvolněný podíl poměrně těm, kteří jsou ustanoveni bez podílu; není-li dědice ustanoveného bez podílu, nepřibude uvolněný podíl žádnému z dědiců povolaných s podílem, nýbrž připadne dědicům zákonným. Lze-li však míti za to, že určením podílu nechtěl zůstavitel nic jiného, než obmeziti povolané dědice navzájem, přibude uvolněný podíl i k určitým podílům poměrně.

§ 402.

Komu se dostane uvolněného podílu dědického, na toho přejdou i břemena s ním spojená, jestliže nezáleží pouze v osobních úkonech ustanoveného dědice.

Určitost, rozvážnost a svoboda projevu.

§ 403.

Na zůstaviteli jest, aby sám dědice ustanovil, a nemůže tedy ustanovení dědice svěřiti jinému.

§ 404.

Zůstavitel musí svou vůli projeviti určitě a nestačí, přisvědčí-li toliko k návrhu, který mu byl učiněn; musí projev učiniti s rozvahou, vážně a bez donucení.

Důvody nezpůsobilosti pořizovací:

§ 405.

1. nedostatek věku;

Nedospělí nejsou způsobilí pořizovati. Dospělí nezletilci až do konce svého osmnáctého roku mohou pořizovati jen veřejným pořízením ústním. Kdo pořízení takového nezletilce přijímá, nechť se případným šetřením přesvědčí, zda se projev poslední vůle děje s rozvahou, vážně a bez donucení. Co vyjde provedeným šetřením najevo, nechť se poznamená v protokolu o posledním řízení. Po dokončení osmnáctého roku lze pořizovati bez jakéhokoliv omezení.

§ 406.

2. nedostatek příčetnosti;

Bylo-li poslední pořízení projeveno v nepříčetnosti, ať nastala chorobou nebo opojením nebo jinak, je neplatné.

3. zbavení svéprávnosti.

§ 407.

Kdo je úplně zbaven svéprávnosti, není způsobilý pořizovati, ledaže by se byl uzdravil. Kdo je částečně zbaven svéprávnosti pro choromyslnost nebo pro slabomyslnost, může pořizovati jen veřejným pořízením ústním. Při tom budiž postupováno jako při pořizování dospělých nezletilců mladších osmnácti let.

§ 408.

Kdo je částečně zbaven svéprávnosti pro marnotratnost, pijáctví nebo navyklé nadužívání nervových jedů, může o polovině svého jmění pořizovati v jakékoli předepsané formě. Druhá polovina připadne dědicům zákonným; není-li jich, platí o této polovině ustanovení o uvolněném podílu (§§ 400 až 402).

Podstatný omyl.

§ 409.

Podstatný omyl zůstavitelův činí ustanovení, kterého se týká, neplatným. Omyl je podstatný, týká-li se osoby, které se něco zůstavuje, podílu nebo věci, které se zůstavují, anebo podstatných vlastností věci. Vlastnosti jsou podstatné, je-li zřejmé, že by byl zůstavitel ustanovení takového neučinil, kdyby se v nich nebyl zmýlil.

§ 410.

Ukáže-li se, že osoba nebo věc byla jen nesprávně pojmenována nebo popsána, jest ustanovení platné.

§ 411.

Také tehdy, když se pohnutka v pořízení uvedená ukáže mylnou, jest ustanovení platné, ač nezakládá-li se vůle zůstavitelova výhradně jen na této vadné pohnutce.

Změny v podmínkách platnosti pořízení.

§ 412.

Poslední pořízení nepozbude platnosti závadami, které nastanou později.

§ 413.

Je-li poslední pořízení neplatné, nenabude platnosti, ani když se závada odklidí.

II. po stránce obřadností.

§ 414.

Pořizovati lze soukromě nebo veřejně, písemně nebo ústně, písemně pak beze svědků nebo před svědky.

1. Soukromé pořízení písemné:

§ 415.

a) vlastnoruční;

Kdo chce pořizovati písemně beze svědků, napíše závěť nebo dovětek vlastní rukou a vlastní rukou spis podpíše. Udati místo, den, měsíc a rok se doporučuje, aby se předešel spor. Je-li poslední pořízení složeno z několika listů, doporučuje se spojiti listy tak, aby nebylo nebezpečí podvrhu.

b) nikoli vlastnoruční.

§ 416.

Poslední pořízení, které zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsati a před třemi způsobilými svědky, z nichž aspoň dva musí býti přítomni současně, výslovně prohlásiti, že spis obsahuje jeho poslední pořízení. Mimoto je nutno, aby se svědkové podepsali s doložkou, která nasvědčuje jejich poslání svědeckému, a to uvnitř pořízení nebo vně, ale vždy na listině samé, nikoli na obálce. Není třeba, aby svědek znal obsah posledního pořízení. I zde se doporučuje udati místo a čas, jakož i spojiti listy. Doporučuje se také, aby svědkové připojili k svému podpisu znaky je blíže určující.

§ 417.

Zůstavitel, který nemůže psáti, musí, splně ostatní náležitosti, připojiti vlastnoruční znamení ruky na místě podpisu, a to za současné přítomnosti všech tří svědků. Doporučuje se, aby jeden ze svědků připsal jméno zůstavitelovo.

§ 418.

Nemůže-li zůstavitel poslední pořízení čísti, je nutno, aby, splně ostatní náležitosti, dal si spis přečísti svědkem, který jej nepsal, za přítomnosti druhých dvou, kteří seznali obsah spisu, a aby pak stvrdil, že se tento spis shoduje s jeho vůlí.

2. Soukromé pořízení ústní.

§ 419.

Kdo soukromě pořizuje ústně, musí prohlásiti poslední vůli před třemi způsobilými svědky, kteří současně jsou přítomni. Doporučuje se, aby se svědkové na podporu paměti zaznamenali buď společně nebo každý zvláště pořízení zůstavitelovo nebo aby je dali co, možná nejdříve zaznamenati jinou osobou.

§ 420.

Bude-li po smrti zůstavitele předložen takový záznam svědky vlastní rukou podepsaný, bude základem dědické posloupnosti jako poslední pořízení písemné. Není-li takové listiny, bude základem dědické posloupnosti soudní protokol o souhlasné výpovědi všech tří svědků posledního pořízení, a nemohl-li by některý z nich býti vyslechnut, protokol o souhlasné výpovědi zbývajících svědků dvou.

§ 421.

Poslední pořízení ústní však musí, žádá-li za to kdokoliv, kdo o to má právní zájem, býti potvrzeno souhlasnou přísežnou výpovědí oněch tří svědků; nebo kdyby jeden z nich nemohl býti přísežně vyslechnut, alespoň přísežnou výpovědí ostatních dvou; jinak nemá toto poslední pořízení právních následků.

3. Pořízení veřejná.

§ 422.

Písemné pořízení před soudem musí býti alespoň vlastnoručně podepsáno a soudu osobně odevzdáno s prohlášením, že listina obsahuje poslední pořízení odevzdatelovo. O tomto pořizovacím jednání se zřídí protokol a uschová se i s listinou u soudu.

§ 423.

Soud nechť upozorní zůstavitele na to, že musí býti připojen jeho vlastnoruční podpis; spis i s protokolem nechť vloží do obálky, úředně ji zapečetí, poznamená na ní, čí poslední pořízení je v ní obsaženo, a vydá zůstaviteli potvrzení.

§ 424.

Chce-li kdo před soudem poříditi ústně, zřídí se o jeho prohlášení protokol, s nímž se naloží stejně, jak bylo uvedeno v předchozích paragrafech o písemném pořízení.

§ 425.

Soud, který přijímá písemné nebo ústní pořízení, musí se skládati ze dvou tamních přísežných osob soudních, z nichž jedné v místě, kde se pořízení děje, přísluší úřad soudcovský. Druhou soudní osobu, nikoli však soudce, mohou nahraditi dva způsobilí svědci.

§ 426.

Je-li toho třeba, mohou se uvedené osoby odebrati do bytu zůstavitelova a tam poslední pořízení písemné nebo ústní přijmouti.

§ 427.

Poslední pořízení řádně zřízené před notářem má stejnou platnost jako pořízení soudní.

Společná ustanovení.

§ 428.

Jedním spisem může poříditi jen jediný zůstavitel.

§ 429.

Poslední pořízení, které by někdo učinil, dovolávaje se jiného spisu, má právní následky jen tehdy, když tento spis má všechny obřadnosti posledního pořízení.

Svědkové posledního pořízení.

§ 430.

Svědkové posledního pořízení se ve všech případech musí při obřadnostech posledního pořízení účastniti takovým způsobem, aby byli s to potvrditi, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba.

§ 431.

Svědky posledního pořízení nemohou býti: osoby mladší osmnácti let, nepříčetní, dále ti, kdož byli úplně nebo částečně zbaveni svéprávnosti, pak slepí, hluší, němí a konečně osoby neznalé jazyka, v kterém se činí projevy, jež se mají státi před svědky.

§ 432.

Dědic nebo odkazovník jest o tom, co se mu zůstavuje, svědkem nezpůsobilým, a právě tak jsou nezpůsobilými svědky jeho manžel, rodiče, děti, pak sourozenci nebo osoby ve stejném stupni s ním sešvagřené anebo jeho placení lidé domácí. Aby ustanovení takové bylo platné, je třeba, aby buď bylo zůstavitelem vlastní rukou napsáno nebo aby bylo potvrzeno třemi způsobilými svědky.