a) výslovným;
§ 538.
Odvolání posledního pořízení, ať soukromého či veřejného, vyžaduje takových obřadností, jakých je třeba k platnému pořízení.
§ 539.
Ustanovení, kterým zůstavitel dědici nebo odkazovníku zakazuje s pohrůžkou nějaké újmy, aby neodporoval poslednímu pořízení, nemá právních následků, jde-li toliko o odpor proti pravosti posledního pořízení nebo proti výkladu jeho smyslu.
b) mlčky učiněným.
§ 540.
Kdo listinu posledního pořízení zničí, zruší svoje pořízení. Zničí-li zůstavitel jen jeden z několika prvopisů pořízení, nelze z toho ještě usuzovati na jeho odvolání. Pokud lze z jiného porušení listiny souditi na zrušovací vůli zůstavitelovu, je posouditi podle okolností.
§ 541.
Nelze-li ve zničení nebo v porušení listiny spatřovati platně projevenou vůli zůstavitelovu nebo ztratila-li se listina, podrží poslední pořízení platnost.
§ 542.
Zničí-li zůstavitel novější písemné pořízení a starší uchová, nabude toto starší písemné pořízení zase moci. Ústní pořízení starší tím znovu moci nedojde.
§ 543.
Vyžádá-li si zůstavitel vrácení posledního pořízení veřejného, nepozbývá tím pořízení ještě platnosti, má-li jinak veškeré náležitosti pořízení soukromého.
Kdy se má za to, že je odkaz odvolán.
§ 544.
Jestliže zůstavitel odkázanou pohledávku vymůže a vybere, jestliže odkázanou věc zcizí a znovu jí nenabude, nebo změní-li ji takovým způsobem, že je to již věc jiná, má se za to, že odkaz je odvolán.
§ 545.
Zapraví-li však dlužník pohledávku z vlastního podnětu, stane-li se zcizení odkázaného předmětu na příkaz úřední nebo je-li věc změněna bez svolení zůstavitelova, platí odkaz.
Odmítnutí dědictví.
§ 546.
Nechce-li nebo nemůže-li pozůstalost přijmouti ani dědic ani náhradník, napadne právo dědické zákonným dědicům.
§ 547.
Komu se takto dostane dědictví, je povinen dosti učiniti ostatním nařízením zůstavitelovým.
HLAVA 20.
Posloupnost zákonná.
§ 548.
Případy posloupnosti zákonné.
Kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná posloupnost k celé pozůstalosti nebo k její části.
Dědicové zákonní.
I. Zákonné právo dědické příbuzných původu manželského.
§ 549.
Zákonnými dědici jsou především ti, kdož jsou se zůstavitelem spojeni nejbližší třídou příbuzenství manželského.
Třídy příbuzných povolané k dědictví.
§ 550.
Do první třídy náležejí ti, kdož se pojí v kmen zůstavitelův, totiž jeho děti a potomstvo jejich; do druhé třídy zůstavitelovi rodiče a jejich kmeny, totiž zůstavitelovi sourozenci a jejich potomstvo; do třetí třídy zůstavitelovi staří rodiče a kmeny jejich, totiž sourozenci rodičů zůstavitelových a jejich potomstvo; ze čtvrté třídy se k dědictví povolávají jen staří rodiče rodičů zůstavitelových.
První třída: Děti.
§ 551.
Má-li zůstavitel manželské děti prvního stupně, připadne jim celé dědictví, ať se narodily za života zůstavitele nebo po jeho smrti, a rozdělí se mezi ně rovným dílem. Vnuci ze synů a dcer dosud žijících a pravnuci z dosud žijících vnuků nemají práva na posloupnost dědickou.
§ 552.
Zemře-li dítě před zůstavitelem a zanechá-li dítě nebo několik dětí, připadne podíl který by byl připadl zemřelému dítěti, tomuto pozůstalému vnuku celý nebo těmto několika vnukům rovným dílem. Zemře-li také některý z těchto vnuků a zůstanou-li po něm pravnuci, rozdělí se právě tak podíl zemřelého vnuka mezi ně rovným dílem. Zůstanou-li po některém zůstaviteli potomci ještě vzdálenější, provede se dělení poměrně podle právě ustanoveného pravidla.
§ 553.
Takto se dělí pozůstalost nejen tehdy, když se vyskytnou vnuci po zemřelých dětech vedle dětí ještě žijících, anebo vzdálenější vedle bližších potomků zůstavitelových, nýbrž i tehdy, když se má pozůstalost rozděliti mezi vnuky po různých dětech nebo mezi pravnuky po různých vnucích.
Druhá třída: Rodiče a jejich potomstvo.
§ 554.
Není-li způsobilého dědice, který by pocházel od zůstavitele, napadne pozůstalost těm, kdož jsou se zůstavitelem příbuzni ve třídě druhé, totiž rodičům a jejich potomkům. Žijí-li dosud oba rodiče, náleží jim dědictví rovným dílem. Je-li některý z rodičů mrtev, nastoupí v jeho právo děti nebo jejich potomstvo a polovina, která by byla náležela zemřelému, se mezi ně rozdělí podle zásad o dědění potomstva zůstavitelova, ustanovených v §§ 551 až 553.
§ 555.
Jsou-li oba rodiče mrtvi, dělí se podle §§ 551 až 553 otcova polovina dědictví mezi jeho děti a jejich potomstvo, matčina polovina pak mezi její děti a jejich potomstvo. Není-li po rodičích jiného potomstva mimo děti od obou pocházející a jejich potomky, rozdělí se mezi ně stejným způsobem poloviny obě. Jsou-li však mimo ně také děti, které pocházejí jen od jednoho z rodičů, dostane se dětem pocházejícím od rodičů obou nebo jejich potomstvu podílů po obou rodičích, ostatním jen po rodiči jejich.
§ 556.
Je-li některý z rodičů zůstavitelových mrtev a nezůstali po něm potomci, připadne celé dědictví druhému dosud žijícímu rodiči. Není-li ani druhý na živu, rozdělí se celé dědictví mezi jeho potomky podle zásad dosud uvedených.
Třetí třída: Staří rodiče a jejich potomstvo.
§ 557.
Jsou-li rodiče zůstavitelovi mrtvi a ani potomstvo po nich nezůstalo, napadne dědictví třídě třetí, totiž starým rodičům zůstavitelovým a jejich potomstvu. Dědictví se pak dělí ve dva stejné díly; polovina náleží rodičům otcovým a jejich potomkům, druhá rodičům matčiným a jejich potomkům.
§ 558.
Každá z těchto polovin se dělí rovným dílem mezi staré rodiče jedné a druhé strany, jsou-li dosud na živu. Je-li mrtev některý starý otec nebo stará matka, rozdělí se jejich podíl mezi jejich potomstvo podle zásad, podle nichž jest děliti v druhé třídě celé dědictví mezi děti a další potomky rodičů zůstavitelových (§§ 554 až 556); jsou-li na té neb oné straně mrtvi staří rodiče oba, rozdělí se podle týchž zásad polovina této straně připadající mezi jejich potomstvo.
§ 559.
Je-li na straně otcově nebo na straně matčině mrtev některý ze starých rodičů a nezůstali po něm potomci, připadne jeho podíl druhému starému rodiči s téže strany. Jsou-li na straně otcově nebo na straně matčině oba staří rodiče mrtvi a nezůstali-li po žádném z nich potomci, připadne jejich podíl starým rodičům druhé strany; je-li některý z nich mrtev, připadne jeho podíl jeho potomkům, a nezůstali-li po něm potomci, druhému starému rodiči.
§ 560.
Dědicové z čtvrté třídy: Staří rodiče rodičů zůstavitelových.
Jestliže vymřela třída třetí, jsou k posloupnosti podle zákona povoláni staří rodiče rodičů zůstavitelových. Starým rodičům zůstavitelova otce připadá polovina dědictví, starým rodičům matčiným druhá. Obě dvojice starých rodičů se dělí o polovici na ně připadající rovným dílem. Není-li již na živu jednotlivý člen dvojice, připadne uprázdněná osmina členu druhému, je-li živ. Není-li dvojice na živu, připadne tato čtvrtina druhé dvojici téže strany. Jsou-li obě dvojice jedné strany mrtvy, jsou povolány k celé pozůstalosti dvojice strany druhé v témž poměru, v jakém se dělí o polovici, která jim napadá přímo.
§ 561.
Několikeré příbuzenství.
Je-li kdo se zůstavitelem příbuzný s více než s jedné strany, má s každé strany dědické právo, které by mu náleželo jako příbuznému této strany (§ 555).
§ 562.
II. Zákonné právo dědické dětí z manželství prohlášeného za neplatné a dětí legitimovaných.
Děti pocházející z manželství prohlášeného za neplatné a děti legitimované mají co do zákonné posloupnosti práva dětí manželských.
§ 563.
III. Zákonné právo dědické dětí nemanželských.
Děti nemanželské mají stejné právo s dětmi manželskými při zákonné posloupnosti po matce a po jejích příbuzných.
§ 564.
IV. Zákonné právo dědické osvojenců.
Osvojenci mají, neustanovuje-li smlouva o osvojení nic jiného, při zákonné posloupnosti po osvojiteli stejné právo dědické jako děti manželské. Po jeho příbuzných zákonného práva dědického nemají. Podrží však zákonné právo dědické po příbuzných svých.
V. Zákonné právo dědické po dětech uvedených v §§ 562 až 564.
§ 565.
Rodičům a jejich příbuzným náleží po dětech z manželství prohlášeného za neplatné a po dětech legitimovaných totéž zákonné právo dědické jako po dětech manželských.
§ 566.
Po dítěti nemanželském náleží zákonné právo dědické jen matce.a jejím příbuzným.
§ 567.
Osvojitel nemá zákonného práva dědického po osvojenci. Pozůstalost osvojencova připadne při zákonné posloupnosti příbuzným osvojencovým.
VI. Zákonné právo dědické pozůstalého manžela.
§ 568.
Pozůstalý manžel je zákonným dědicem čtvrtiny pozůstalosti vedle zůstavitelových dětí a jejich potomků, poloviny pozůstalosti vedle zůstavitelových rodičů a jejich potomků i vedle jeho starých rodičů. Podílu, který by se z druhé polovice pozůstalosti uvolnil po některém ze starých rodičů, dostane se pozůstalému manželu. Není-li ani zákonných dědiců první a druhé třídy, ani starých rodičů, dostane se pozůstalému manželu celé pozůstalosti.
§ 569.
Bylo-li pozůstalému manželu něco zůstaveno svatební nebo dědickou smlouvou, má volbu mezi tím, co mu připadá z těchto smluv, a tím, co mu připadá ze zákona.
§ 570.
Je-li pozůstalý manžel příbuzným zůstavitelovým, přísluší mu zákonné právo dědické i jako manželu i jako příbuznému.
§ 571.
Mimo podíl dědický připadají pozůstalému manželu jako přednostní odkaz movitosti náležející k manželské domácnosti, vedle dětí zůstavitelových prvního stupně však jen to,
co je nutno k jeho vlastní potřebě.
§ 572.
Manžel rozvedený svou vinou nemá zákonného práva dědického. Právo na movitosti podle § 571 manželu nepřísluší, ani když byl rozveden beze své viny.
§ 573.
Odúmrt.
Není-li osob povolaných k posloupnosti dědické nebo nenabude-li nikdo z nich dědictví, připadá pozůstalost jako odúmrt státu.
HLAVA 21.
Díl povinný.
Komu přísluší povinný díl.
§ 574.
Nepominutelným dědicům, a to dětem zůstavitelovým, a není-li jich, jeho rodičům, musí se dostati z pozůstalosti povinného dílu, pokud není kryt započitatelným poskytnutím mezi živými.
§ 575.
Dětmi se podle obecného pravidla § 75 rozumějí také vnuci a pravnuci, rodiči pak rodiče všech stupňů. Mezi příbuznými manželskými a nemanželskými není rozdílu. Záleží vždy jen na tom, zdali jde o osobu, která má právo k dědické posloupnosti zákonné a na které by při této posloupnosti byla řada. Osvojencům, jestliže by měli zákonné právo dědické, náleží vůči osvojiteli stejné právo na povinný díl jako dětem manželským.
Kolik činí povinný díl.
§ 576.
Povinný díl pro dítě činí polovinu, pro předka třetinu hodnoty zákonného podílu.
§ 577.
Kdo se zřekl dědictví nebo povinného dílu, kdo je podle zákona nezpůsobilý děditi nebo kdo byl po právu zůstavitelem vyděděn, nemá práva na povinný díl, ale při výpočtu povinných dílů se k němu hledí právě tak, jako by z dědického práva nebyl vyloučen.
Důvody vydědění.
§ 578.
Dítě může býti vyděděno:
1. jestliže zůstavitele bez pomoci opustilo v nouzi;
2. bylo-li pravoplatně odsouzeno pro zločin svědčící o zvrhlé povaze;
3. vede-li vytrvale zhýralý život.
§ 579.
Důvod vydědění pomine polepšením dítěte.
§ 580.
Z důvodů uvedených v § 578 mohou býti vyděděni také rodiče a vedle toho i tehdy, když úplně zanedbali výchovu zůstavitele.
§ 581.
Nechť důvod vydědění byl zůstavitelem vysloven čili nic, nemá vyděděný dědic nepominutelný práva na povinný díl jen tehdy, když se proti němu zjistí, že v době nápadu dědictví byl důvod vydědění.
§ 582.
Je-li při velmi zadluženém nebo marnotratném dědici nepominutelném pravděpodobná obava, že povinný díl, který mu přísluší, bude buď zcela nebo z největší části pro jeho děti ztracen, může mu býti zůstavitelem odňat, ale jen tak, že bude zůstaven dětem tohoto nepominutelného dědice.
§ 583.
Nařízení obsahující vydědění lze učiniti nebo zrušiti jen způsobem, kterým lze učiniti nebo zrušiti pořízení pro případ smrti.
§ 584.
Jak má býti povinný díl zůstaven.
Díl povinný může býti zůstaven v podobě dědického podílu nebo odkazu. Ale musí zůstati nepominutelnému dědici zcela nezatížen. Neplatná je každá výminka nebo závada, pokud obmezuje povinný díl. Svěřenské nástupnictví však povinný díl neobmezuje zejména tehdy, když je ustanoveno dítěti k tomu, co zbude v době jeho smrti, jestliže by zemřelo nedospělé. Zůstaví-li se nepominutelnému dědici více než povinný díl, vztahuje se obmezení jen na část, která přesahuje hodnotu povinného dílu. Zůstavitel však může uložiti nepominutelnému dědici, aby se rozhodl pro to, co se mu zůstavuje s obmezením, nebo pro díl povinný.
Ochrana dědice nepominutelného:
§ 585.
a) byl-li bezprávně vyděděn nebo zkrácen na díle povinném;
Nepominutelný dědic, který byl vyděděn nikoli po právu, může se domáhati dílu povinného; a byl-li zkrácen na čisté hodnotě povinného dílu, jeho doplnění.
b) byl-li úplně opominut.
§ 586.
Jestliže jest úplně opominuto dítě, o němž zůstaviteli bylo známo že je na živu, může se rovněž domáhati jen povinného dílu.
§ 587.
Jestliže však opominutí jednoho z dětí pochází jen z toho, že zůstavitel v době pořízení pro případ smrti o něm nevěděl, není opominuté dítě povinno spokojiti se dílem povinným, nýbrž může se domáhati dědického podílu, jaký po provedeném snížení připadne tomu z dědiců nepominutelných, kterému se dostalo nejmenší výhody. Je-li však jediný ještě zbývající dědic nepominutelný povolán k dědictví nebo jestliže všichni ostatní jsou povoláni rovným dílem, může se domáhati stejného podílu dědického.
§ 588.
Má-li zůstavitel jednoho nebo několik nepominutelných potomků a opomine-li je z omylu výše uvedeného; nebo dostane-li zůstavitel, který byl bezdětný, teprve potom, když byl projevil poslední vůli, nepominutelné potomky, na které nebylo pamatováno, zapraví se poměrně jen odkazy určené na odměnu za vykonané služby nebo na účely dobročinné v úhrnné částce nepřesahující jednu čtvrtinu čisté pozůstalosti; všechna ostatní nařízení posledního pořízení pozbudou moci. Zemrou-li však takoví nepominutelní potomci před zůstavitelem, nabudou tato nařízení své moci znovu.
§ 589.
Zemře-li dítě před zůstavitelem a zůstanou-li po něm potomci, nastoupí tito opominutí potomci v právu dědickém na místo dítěte.
§ 590.
Potomci vyděděného dítěte mají toliko právo na povinný díl. Toto právo mají i tehdy, když vyděděné dítě zůstavitele přežilo, ačli nemá právo na díl povinný vyděděné dítě samo.
§ 591.
Bude-li opominut nepominutelný dědic z řady předků, má vždy jen právo na díl povinný.
§ 592.
Dopustil-li se ten, kdo byl opominut nikoliv omylem, něčeho, co podle §§ 578 a 580 je důvodem vydědění, hledí se na toto opominutí jako na vydědění mlčky učiněné po právu.
§ 593.
Kdo má přispěti k úhradě podílu dědického a dílu povinného.
Byl-li nepominutelný dědic zkrácen nebo opominut, jsou jak dědicové, tak i odkazovníci povinni, přispěti poměrně k vyrovnání jeho nároku.
Výpočet dílu povinného.
§ 594.
Aby bylo možno povinný díl správně vypočísti, sepíše se a odhadne se majetek pozůstalostní. Dluhy zůstavitelovy a závady, které vázly na majetku již v době smrti zůstavitele, odečtou se od podstaty.
§ 595.
Nepominutelný dědic nemá práva na podíl pozůstalosti, nýbrž toliko na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu.
§ 596.
Při výpočtu. povinného dílu je připočísti k pozůstalosti poskytnutí, která se podle §§ 600 a 601 započítávají na díl povinný.
§ 597.
Domáhá-li se toho dítě, které má právo na povinný díl, je připočísti k pozůstalosti dary, které zůstavitel učinil mezi živými. Dar se připočte k pozůstalosti cenou, která je rozhodná pro započtení podle § 607. Nehledí se však k darům, které byly učiněny z důchodů beze ztenčení kmenového jmění, ani k darům, kterými bylo vyhověno povinnosti mravní nebo zřetelům slušnosti, konečně ani k darům, které byly poskytnuty osobám nenáležejícím mezi nepominutelné dědice, na kterých je řada, a které se staly dříve než tři roky před smrtí zůstavitele. Při darech mezi manžely se tato lhůta nepočíná, dokud nebylo manželství zrušeno nebo rozvedeno.
§ 598.
Povinný díl se vypočítá beze zřetele na odkazy a na jiné závady vznikající z posledního pořízení. Až do číselného určení povinného dílu jsou neprominutelní dědici poměrně účastni na zisku a ztrátě pozůstalostního jmění. Kdo má právo na povinný díl, má právo na vyúčtování poměrného podílu na zisku a ztrátě pozůstalostního jmění od smrti zůstavitele až do číselného určení povinného dílu.
Započtení na díl povinný.
§ 599.
Na povinný díl se započte vše, čeho nepominutelní dědicové skutečně nabyli z pozůstalosti odkazy nebo jinými opatřeními zůstavitelovými. Hledí-li se při výpočtu povinného dílu k darům, započtou se dary, které od zůstavitele dostal nepominutelný dědic sám a které je podle § 597 připočísti k pozůstalosti, na to, oč je tím povinný díl zvýšen.
§ 600.
Co zůstavitel za svého života dal dceři nebo vnučce jako přínos; synovi nebo vnuku jako výpravu; nebo svému dítěti přímo k nastoupení živnosti nebo jiného povolání; anebo čeho užil k zaplacení dluhů dítěte, započte se jim na díl povinný. O věnu platí stejně jako o přínosu. Vnukovi se započte na povinný díl i to, co takto dostali rodiče, na jejichž místo vstupuje.
§ 601.
Na povinný díl rodičů se započte to, co jim předem bylo dáno, jen pokud to nebylo poskytnuto jako zákonitá podpora nebo z pouhé štědrosti.
HLAVA 22.
Započtení na podíl dědický.
§ 602.
Při posloupnosti dětí podle posledního pořízení nastane započtení, jen je-li zůstavitelem nařízeno ve způsobě posledního pořízení; naproti tomu se dítěti při posloupnosti zákonné započtou poskytnutí uvedená v § 600. Dědické podíly se vypočítají stejným způsobem jako díl povinný.
§ 603.
Co rodiče mimo uvedené případy dítěti věnovali nevytknuvše, že to bylo dáno na účet podílu dědického, nezapočte se.
§ 604.
Rodiče mohou dítěti také při posloupnosti zákonné prominouti započtení. K platnosti prominutí je třeba prohlášení zůstavitelova učiněného ve způsobě posledního pořízení.
§ 605.
Ani poskytnutím uvedeným v § 603, ani prominutím uvedeným v § 604 nemůže býti zkrácen podíl zákonný pod míru dílu povinného vypočteného podle §§ 594 až 600.
§ 606.
Mimo § 796 nezakládá započtení nikdy povinnost něco vydati.
§ 607.
Při každém započtení, nezáleží-li to, co bylo dříve přijato, v hotových penězích, nýbrž v jiných věcech, počítá se hodnota poskytnutí podle doby odevzdání. V případech zvláštního zřetele hodných může soudce započítati jinak.
HLAVA 23.
Výživa a zaopatření z pozůstalosti.
§ 608.
Právo nepominutelného dědice na nutnou výživu.
Nepominutelnému dědici, který nemá práva na díl povinný, přísluší právo na nutnou výživu, které se mu nedostává. Tím se mu však nedostane z pozůstalosti více, než kolik by činil povinný díl. Práva na nutnou výživu onen nepominutelný dědic nemá, dědí-li na jeho místě jeho potomci (§§ 388, 390) nebo jsou-li na jeho místě povoláni k dílu povinnému (§§ 582, 590).
Právo pozůstalého manžela na zaopatření.
§ 609.
Pozůstalému manželu náleží jednak doživotní právo užívací na movitostech, které by mu připadly do vlastnictví, kdyby dědil podle zákona, jednak po dobu vdovství zaopatření (§ 488) odpovídající dosavadní životní míře, pokud se mu ho jinak nedostává. Manželu, proti kterému svědčí důvody §§ 386 a 387, může posledním pořízením toto zaopatření býti sníženo na výživu nutnou. Manžel, který ztratil právo na zaopatření za života zůstavitele nemá práv tu uvedených.
§ 610.
Jestliže by byla právy pozůstalého manžela právě uvedenými zkrácena slušná výživa potomků zůstavitelových, ztenčí se ona práva na tolik, aby se jak pozůstalému manželu, tak oněm potomkům dostalo výživy stejné. Nutná výživa podle § 608 nemůže býti právy pozůstalého manžela nikdy zkrácena.
§ 611.
Vdově přísluší obyčejná výživa z pozůstalosti šest neděl po smrti manžela, a je-li těhotná, až do konce šestého týdne po slehnutí.
§ 612.
Zaopatření jiných osob.
Osobám, které požívaly až do smrti zůstavitele bezplatného zaopatření v jeho domácnosti, přísluší stejné zaopatření ještě po tři neděle.
HLAVA 24.
Přechod pozůstalosti na dědice.
§ 613.
Všeobecné ustanovení.
Chce-li dědic nabýti dědictví, musí se o ně ucházeti na soudu a soud se prohlásí svým výrokem o jeho dědickém právu.
Dědická přihláška.
§ 614.
Dědic se uchází o dědictví dědickou přihláškou. Dědická přihláška musí obsahovati prohlášení dědicovo, že chce býti dědicem, zda jím chce býti s výhradou soupisu pozůstalosti či bez výhrady, a z jakého dědického důvodu. Přihláška, která nemá těchto náležitostí, nemá právních následků.
§ 615.
Zůstavitel nemůže dědici odníti právo na přihlášku s výhradou soupisu. Rovněž nemá právních následků, vzdají-li se práva toho manželé ve smlouvě dědické.
§ 616.
Dědic nemůže svou přihlášku odvolati ani nemůže přihlášku bezvýhradnou změniti tak, že by si dodatečně vyhradil soupis pozůstalosti.
§ 617.
Přihláška k částí podílu a přihláška obmezená výminkou nebo doložením času nemá právních následků.
§ 618.
Přihlášku lze podati po smrti zůstavitele, třebas pozůstalost tomu, kdo se hlásí, nebyla ještě napadla (§ 520).
§ 619.
Nebude-li přihláška těch, kterým pozůstalost byla již napadla, podána do doby soudem určené, neztrácí se sice právo dědické, avšak při projednání pozůstalosti se nehledí k dědici, který přihlášky včas nepodal.
Přihlášky, které si odporují.
§ 620.
Sejdou-li se přihlášky, které si odporují, rozhodne se věc sporem. Na pořad práva se odkáže ten, čí důvod je slabší. Nepodá-li ten, kdo byl odkázán na pořad práva, žaloby o právo dědické v době soudem určené nebo ve sporu řádně nepokračuje, neztrácí sice dědického práva, ale v pozůstalostním řízení se k němu nehledí.
§ 621.
Proti dědici, který se opírá o dědickou smlouvu nepopřenou co do pravosti a vyhovující po stránce formální, odkáže se na pořad práva každý dědic ze závěti nebo dědic zákonný, a proti dědici, který se opírá o závěť nepopřenou co do pravosti a vyhovující po stránce formální, odkáže se na pořad práva každý dědic zákonný.
§ 622.
Setkají-li se přihlášky opřené o různé smlouvy dědické, o různé závěti nebo o různé poměry rodinné, jakož i ve všech případech ostatních, odkáže se na pořad práva ten, kdo by byl dědicem, kdyby vyvrátil silnější důvod svého odpůrce.
§ 623.
Popření pravosti se musí opírati o takové skutečnosti, které činí popření hodnověrným.
§ 624.
Odmítnutí dědictví.
Dědictví lze odmítnouti prohlášením na soudu. Odmítnutí nelze již odvolati. Ostatně platí o odmítnutí obdobně §§ 617 a 618.
Soupis pozůstalosti.
§ 625.
Soupis pozůstalosti jest úřední seznam, jehož účelem je zjistiti a odhadnouti pozůstalostní majetek ke dni smrti zůstavitele.
§ 626.
Mimo případ přihlášky s výhradou soupisu zřídí se soupis pozůstalosti: jde-li o výpočet dílu povinného (§ 594); je-li mezi dědici osoba, která je pod zvláštní ochranou; je-li nejisto, zdali je někdo dědicem nebo kdo je dědicem; je-li nařízeno svěřenské nástupnictví; nebo žádá-li za to věřitel pozůstalostní podle § 670.
§ 627.
Dědici i ti, kterých se soupis týká, mohou se účastniti jednání o soupisu a činiti dotazy a připomínky.
Přikázání pozůstalosti.
§ 628.
Soud přikáže pozůstalost dědici tím, že mu vydá listinu o přikázání pozůstalosti. Listina vytýká, čí pozůstalost se přikazuje, kdo je dědicem, o jaký důvod se přikázání opírá, a zdali se děje s výhradou soupisu čili nic. Přikazuje-li se pozůstalost několika spoludědicům, vytkne listina jejich podíly. Připadlo-li posloupností dědickou dědici knihovní právo, budiž v listině přesně uvedeno. Při nástupnictví svěřenském a nařízeních jemu podle §§ 524 až 528 na roveň postavených je tento právní poměr v listině vyznačiti a zejména také uvésti nástupníka, je-li už znám.
§ 629.
Soud vydá listinu o přikázání pozůstalosti tomu, kdo se přihlásil k dědictví a má podle průběhu pozůstalostního řízení nejlepší právo dědické.
§ 630.
Svěřenské nástupnictví v knihovní práva a jiné nařízení, které se mu rovná podle §§ 524 až 528, je zapsati do veřejných knih. Týkají-li se ona nařízení movitostí, kterých se má dostati dědici, musí osoba obtížená před vydáním listiny o přikázání dáti jistotu předepsanou pro pohledávky soudních chráněnců, jestliže zůstavitel jistoty neprominul ve způsobě posledního pořízení nebo se jí účastníci nezřeknou. Soud může jistotu prominouti, je-li zřejmě zbytečná.
§ 631.
Byly-li nařízeny odkazy, vydá soud listinu o přikázání pozůstalosti, jen když bude vykázáno, že se každému odkazovníku dostalo zprávy o odkazu.
§ 632.
Vznikne-li pochybnost, zdali nepominutelný dědic, který je soudním chráněncem, nebyl zkrácen ve svém právu na díl povinný, musí býti podán výkaz, že zkrácen nebyl.
§ 633.
Předložiti předepsané výkazy je vůbec úkolem toho, kdo naléhá na vydání listiny o přikázání pozůstalosti.
§ 634.
Pokud v předcházejících předpisech není ustanoveno něco jiného, nevydá soud listiny o přikázání pozůstalosti, dokud není zabezpečeno, že vůle zůstavitelova bude náležitě splněna.
§ 635.
Vykonavatel poslední vůle.
Určil-li zůstavitel, kdo má provésti pořízení pro případ smrti (vykonavatele poslední vůle), a on vznesený úkol na se vezme, má vykonavatel povinnost pečovati o náležité splnění poslední vůle a má k tomu účelu všechna práva, kterých ke splnění přijatých úkolu je potřebí.
§ 636.
Přikázání pozůstalosti dědici nepravému.
Byla-li pozůstalost přikázána dědici nepravému, je pravému dědici volno, aby se domáhal svých práv na tom, komu pozůstalost byla přikázána, ale pozůstalost znovu projednána nebude.
Právní poměry za trvání pozůstalostního řízení.
Úschova pozůstalosti.
§ 637.
Jestliže známí nebo domnělí dědicové jsou svéprávní, bude pozůstalost ponechána v jejich úschově nebo v úschově osob, které k tomu zůstavitel ustanovil. Jestliže však dědicové svéprávní nejsou, jsou-li nepřítomni nebo neznámi, lze-li se obávati, že dluhy převyšují majetek, zažádal-li některý věřitel za odloučení pozůstalosti (§ 670), nebo žádají-li jiné důležité důvody zvláštní opatrnosti, bude bez odkladu učiněno opatření zajišťující pozůstalost (závěra).