§ 638.

Je-li jen některý dědic nesvéprávný nebo nepřítomný nebo platí-li to o osobách, kterým přísluší právo na díl povinný, lze se spokojiti závěrou takové části pozůstalostních předmětů, která stačí ke krytí jejich práv.

§ 639.

Závěry není třeba, je-li v pozůstalosti nemovitost poskytující dostatečnou jistotu.

Správa pozůstalosti a její zastoupení:

1. dědicem;

§ 640.

Přihlášenému dědici, o jehož dědickém právu nemá soud pochybnosti, jest na jeho žádost svěřiti správu pozůstalosti. Je-li jich několik, svěří se jim správa společně.

§ 641.

Takový dědic má zejména právo se schválením soudu provésti nároky pro pozůstalost, zciziti a zavaditi nemovitosti i movitosti, postoupiti pohledávky, přijmouti platy a vůbec provésti úkony, které jsou nařízeny v pořízení pro případ smrti nebo jsou nutny podle zásad řádného hospodaření.

§ 642.

Proti pozůstalosti spravované dědicem mohou pozůstalostní věřitelé prováděti své nároky.

§ 643.

Dědici, jehož právo dědické je již prokázáno, může soud i před skončením pozůstalostního řízení propustiti jednotlivé kusy pozůstalosti k volnému nakládání (částečné přikázání pozůstalosti), je-li zabezpečeno, že pořízení pro případ smrti bude splněno, nebo souhlasí-li spoludědicové, nepominutelní dědicové a odkazovníci.

§ 644.

Opatření podle §§ 640 a 643 nemohou býti učiněna, jestliže se sešly přihlášky, které si odporují. Jestliže však některý z dědiců nabyl takových výhod již dříve, podrží je.

2. opatrovníkem:

a) pozůstalosti;

§ 645.

Jestliže jsou dědicové neznámi nebo jestliže známí dědicové nevykonají svého práva dědického, zřídí se opatrovník pozůstalosti a o něm platí stejně, jako o dědici, který si vymohl správu pozůstalosti. Vedle toho jest jeho povinností, aby pátral po neznámých dědicích. Opatrovnictví nepomine ještě tím, že bude podána přihláška dědická.

§ 646.

Opatrovník pozůstalosti bude také zřízen, když za to požádá dědic pozůstalosti odkazy přetížené nebo když některý věřitel pozůstalosti si vymůže odloučení pozůstalosti. Mimoto soud zřídí opatrovníka pozůstalosti, je-li toho potřebí. To platí zejména, když se sejdou přihlášky, které si odporují.

§ 647.

b) k provedení nároků.

Jestliže některý z věřitelů pozůstalostních chce své nároky provésti v době, dokud není pozůstalost spravována dědicem nebo opatrovníkem pozůstalosti, může žádati, aby byl zřízen opatrovník k zastoupení pozůstalosti. Je-li toho potřebí, zřídí soud na žádost účastníka opatrovníka k provedení nároků pozůstalostních.

§ 648.

c) Všeobecné ustanovení.

Jak opatrovníkem pozůstalosti, tak opatrovníkem k provedení nároků může býti zřízen vykonavatel poslední vůle.

Přechod pozůstalosti na dědice.

§ 649.

Přechod pozůstalosti na pravého dědice se dovrší přikázáním pozůstalosti (§ 628). Je-li dědiců několik, nastane mezi nimi společenství. Z dělitelných pohledávek připadá na každého díl odpovídající jeho dědickému podílu.

§ 650.

Byla-li pozůstalost přikázána dědici nepravému (§ 636) a došlo-li na spor o vydání pozůstalosti, dovrší se přechod pozůstalosti na dědice pravého rozsudkem; jinak prohlášením nepravého dědice, kterým se vyhovuje nároku dědice pravého.

Rozdělení pozůstalosti.

§ 651.

Je vůbec věcí dědiců, jak se rozdělí o pozůstalost. Rozdělením takovým se však nezkrátí práva jiných osob.

§ 652.

Pozůstalost rozdělí soud, je-li mezi dědici osoba, která je pod zvláštní ochranou, nebo žádají-li za to všichni dědicové.

§ 653.

Dělí-li pozůstalost soud, rozhodují, pokud zůstavitel nenařídil jinak nebo dědicové jinak se nedohodli, tato ustanovení: Soud zřídí výkaz, jehož základem je soupis pozůstalosti (§§ 625 a násl.) nebo soupis všemi dědici podepsaný. Přihlíží se ke změnám jmění nastalým po soupisu až do doby, kdy se počet skončí. Byly-li kusy pozůstalostní prodány se schválením soudním (§ 641), je do podstaty na jejich místo vložiti dosaženou cenu trhovou. Ostatní kusy pozůstalostní, jejichž cena není zřejmá, se odhadnou, ačli je soud nepřidělí všem dědicům podle jejich dědických podílů. Na podíl dědicův vyjádřený v penězích se přidělí jednotlivé předměty cenou uvedenou ve výkaze.

§ 654.

Podle okolností mohou také pohledávky nebo dluhy býti pojaty do podstaty, která se dělí, a mohou býti přiděleny jednotlivým účastníkům. Přidělí-li se dluhy některému účastníku, nedotýká se to práva věřitelova.

§ 655.

Při rozdělení pozůstalosti je možno vypořádati nároky na náhradu z poměru mezi spoludědici, provésti započtení na dědické podíly (§§ 602 až 607) a započtení odkazů.

§ 656.

Za podmínek, za kterých má místo správa, lze se i po soudním rozdělení domáhati nápravy.

Dědic přední a nástupník.

§ 657.

Dokud nenastane případ svěřenského nástupnictví, je vlastnické právo předního dědice obmezeno jako právo poživatele.

§ 658.

Jak při svěřenském nástupnictví, tak v případech jemu podle §§ 524 až 528 na roveň postavených nepůsobí rozhodnutí výminky nebo příchod času nazpět, není-li zřejmá jinaká vůle zůstavitelova.

§ 659.

Je-li v listině o přikázání pozůstalosti pojmenován nástupník, který se přihlásil, přejde naň pozůstalost, jakmile nastane případ svěřenského nástupnictví; jinak platí přiměřeně § 650.

Závazky postihující dědice.

§ 660.

Závazky zůstavitelovy přecházejí na dědice, pokud zákon neustanovuje jinak.

§ 661.

Na vrub pozůstalosti jdou útraty spojené s opatřením přiměřeného pohřbu a pohřebiště. Co je rozuměti přiměřeným pohřbem a pohřebištěm, o tom rozhodují poměry zemřelého a místní zvyklosti.

§ 662.

Závazků založených pořízením pro případ smrti nemůže se dědic zhostiti tím, že odmítne dědictví z pořízení přihlásí se ze zákona. Může se jen přihlásiti z pořízení nebo vůbec dědictví odmítnouti. Dědic nepominutelný však může dědictví odmítnouti s výhradou dílu povinného.

§ 663.

Práva věřitelů před přikázáním.

Pokud nebyla pozůstalost přikázána, mohou věřitelé pozůstalostní, zejména věřitelé podle §§ 593, 660 a 661, vymáhati uspokojení jen z pozůstalosti.

Právní následky přihlášky bezvýhradné.

§ 664.

Dědic, který se přihlásil bez výhrady, je zavázán ode dne, kdy mu byla pozůstalost přikázána, věřitelům pozůstalostním za jejich pohledávky veškerým svým jměním.

§ 665.

Přihlásilo-li se několik dědiců bez výhrady, jsou zavázáni věřitelům pozůstalostním za veškeré dluhy rukou společnou a nerozdílnou.

Právní následky přihlášky učiněné s výhradou.

§ 666.

Dědic, který se přihlásil s výhradou soupisu, je zavázán ode dne, kdy mu pozůstalost byla přikázána, pozůstalostním věřitelům, jen pokud stačí pozůstalost podle hodnoty, jakou měla v době přikázání. Soupis se pokládá za správný a ceny v soupise uvedené za správné i pro dobu přikázání pozůstalosti, pokud nebude proveden důkaz o nesprávnosti.

§ 667.

Je-li přihlášeno s výhradou soupisu několik dědiců, jsou zavázáni způsobem uvedeným v paragrafu předcházejícím, věřitel pozůstalostní však může vymáhati na každém z dědiců jen část dělitelné pohledávky odpovídající jeho podílu.

§ 668.

Byl-li na žádost některého dědice proveden soupis pozůstalosti, nemá to právních následků pro dědice, kteří se přihlásili bez výhrady.

§ 669.

Postih.

Postih mezi spoludědici se řídí obecnými předpisy.

Odloučení pozůstalosti.

§ 670.

Má-li věřitel pozůstalostní obavu z předlužení dědice, může žádati na soudě, aby pozůstalost zůstala odloučena od jmění dědicova. Žádosti se nevyhoví, je-li zřejmé, že k obavě není důvodu. Byla-li pozůstalost přikázána, nelze žádati za odloučení. Žádost za odloučení pozůstalosti však nebrání jejímu přikázání.

§ 671.

Z odloučené pozůstalosti se uspokojí věřitel, jenž si odloučení vyžádal. Věřitel ten však pozbude možnosti hledati uspokojení ze jmění dědicova, byť se i byl dědic přihlásil bez výhrady soupisu.

Vyhledání pozůstalostních dluhu.

§ 672.

Dědic, který se přihlásil s výhradou soupisu, nebo opatrovník pozůstalosti mohou před přikázáním pozůstalosti žádati, aby pro vyhledání dluhu pozůstalostních soud vyzval věřitele, aby v době, kterou soud ustanoví hledě k okolnostem, ohlásili a prokázali své pohledávky. Dokud nebude skončeno řízení, jež se takto zavede, nemá dědic povinnosti uspokojovati věřitele.

§ 673.

Následek výzvy jest, že, je-li pozůstalost vyčerpána zaplacením ohlášených pohledávek, nemají věřitelé, kteří se v ustanovené době nepřihlásili, nároku vůči dědici, pokud nemají práva zástavního nebo zadržovacího na věcech pozůstalostních. Ohlášce se rovná prokázaná vědomost dědicova o pohledávce.

§ 674.

Nebylo-li žádáno za výzvu věřitelů nebo uspokojí-li dědic některé z hlásících se věřitelů nemaje zřetel na práva ostatních, a nedosáhnou-li proto někteří věřitelé úplného zaplacení z pozůstalosti, je dědic zavázán věřitelům přes meze § 666, a to tou měrou, pokud by byli dosáhli zaplacení v konkursu pozůstalosti.

§ 675.

Zajišťovací prostředky věřitelů dědicových.

Před přikázáním pozůstalosti mohou dědicové věřitelé prováděti exekuci jen na ty kusy pozůstalosti, které byly dědici propuštěny k volnému nakládání (§ 643 ).

Žaloby dědické.

§ 676.

Na tom, kdo něco z pozůstalosti zadržuje, osobuje si právo dědické, může se ten, kdo má lepší nebo stejné právo dědické, domáhati vydání pozůstalosti nebo jejího podílu. Vymáhá-li se věc, kterou někdo zadržuje z jiného důvodu než z důvodu práva dědického, nemá dědická žaloba místo.

§ 677.

Bude-li žalovaný odsouzen vydati pozůstalost nebo její podíl, bude posuzován podle ustanovení o poctivém nebo nepoctivém držiteli. Kdo něčeho z pozůstalosti poctivě nabyl od nepravého dědice, jemuž pozůstalost byla přikázána, nikomu z toho neodpovídá.

Zcizení dědictví.

§ 678.

Po smrti zůstavitele lze dědictví (podíl) zciziti. Nabyvatel vstupuje do práv a závazků, které náležejí k pozůstalosti. Nebyl-li při zcizení vzat za základ seznam práv a závazků, je zcizení dědictví odvážná smlouva.

§ 679.

K platnosti smlouvy o zcizení dědictví je potřebí formy notářského spisu nebo soudního protokolu.

§ 680.

Nabyvatel nemá práva na věci, které náležejí zciziteli nikoli jakožto dědici, nýbrž z jiného právního důvodu, jako z přednostního odkazu, ze svěřenského nástupnictví nebo jako pohledávka za pozůstalostí. To platí také o listinách a obrazech rodinných.

§ 681.

Naproti tomu obdrží nabyvatel vše, co přibude k dědictví tím, že ubude odkazovník nebo spoludědic, nebo jakýmkoliv jiným způsobem, jestliže by měl na to zcizitel právo.

§ 682.

Vše, co obdrží dědic dědickým právem, jako plody a pohledávky, třebas je vybral, náleží k podstatě. Naproti tomu se od ní odpočte vše, co vynaložil ze svého k nastoupení dědictví nebo na pozůstalost. K tomu náležejí zaplacené dluhy, již vyřízené odkazy a zapravené veřejné dávky i náklady na pohřeb a pohřebiště.

§ 683.

Spravoval-li zcizitel pozůstalost dříve, než byla nabyvateli vydána, odpovídá nabyvateli jako jednatel.

§ 684.

Obě strany mají povinnost oznámiti zcizení dědictví bez zbytečného odkladu soudu pozůstalostnímu.

§ 685.

Přihláška k pozůstalosti, učiněná dědicem nebo nabyvatelem dědictví, platí pro oba dva.

§ 686.

Nabyvatel i dědic odpovídají věřitelům pozůstalostním rukou společnou a nerozdílnou.

§ 687.

Zcizitel dědictví odpovídá za pravost svého dědického práva, jak je byl udal. Za škodu odpovídá podle ustanovení obecných.

§ 688.

Byl-li vzat za základ zcizení seznam, odpovídá zcizitel i za obsah seznamu. V tomto případě je po prozkoumání smlouvy uvážiti, zdali platí §§ 680 až 683 a jakou měrou.

§ 689.

Odúmrt.

Připadla-li pozůstalost státu jako odúmrt, má stát vůči věřitelům stejné postavení jako dědic, který se přihlásil s výhradou soupisu. Státu přísluší žaloba o vydání pozůstalosti a může bráti v odpor dědické právo přiváděné k platnosti jinými osobami. Naproti žalobě o vydání pozůstalosti má stát postavení poctivého držitele.

Druhé oddělení.

Pohledávky.

HLAVA 25.

Smlouvy a právní jednání vůbec.

Uzavírání smluv.

§ 690.

Smlouva vznikne, přijme-li se nabídka včas.

§ 691.

Nabídku je přijmouti ve lhůtě určené nabizečem. Není-li lhůta určena, je nabídku učiněnou mezi přítomnými nebo telefonem mezi smluvci přijmouti bez zbytečného odkladu; jinou nabídku mezi nepřítomnými je přijmouti nejdéle do doby, do které nabizeč, počítaje s tím, že jeho nabídka došla včas, může očekávati odpověď vypravenou včas a řádně; jinak nabídka uhasne. Dříve než projde přijímací lhůta, nelze došlou nabídku odvolati. Jestliže z okolností nevychází jinaká vůle nabizečova, neuhasne nabídka, když některá ze stran v přijímací lhůtě zemře nebo pozbude způsobilosti k právním činům.

§ 692.

Nabídka je přijata včas, jestliže odpověď dojde nabizeče ve lhůtě přijímací. Dojde-li odpověď později, vznikne smlouva, jestliže nabizeč musil poznati, že přijetí nabídky bylo vypraveno včas, a druhé straně neohlásil bez zbytečného odkladu, že odpověď došla pozdě.

§ 693.

Vůli lze projeviti nejen výslovně, nýbrž i takovými úkony, které, uváží-li se všechny okolnosti, nedopouštějí rozumného důvodu pochybovati, že vůle jest.

§ 694.

Strany významu a následků činů a opominutí je hleděti ke zvyklostem poctivého styku.

§ 695.

Jestliže podle povahy jednání nebo zvyklostí poctivého styku nelze očekávati výslovného přijetí nabídky, je smlouva skutkem, když se ten, komu nabídka svědčí, podle ní zachová ve lhůtě k tomu určené nebo okolnostem přiměřené.

Podmínky platnosti smlouvy:

1. Způsobilost smluvců.

§ 696.

Děti a jiné osoby, které nejsou způsobilé spravovati své věci, nemohou nabídku ani učiniti, ani přijmouti. Osoby pak, které závisí na otci, poručníku nebo na podpůrci, mohou sice přijmouti nabídku učiněnou jen k jejich prospěchu; jestliže se však zároveň zavazují nebo se svým majetkem jakkoliv nakládají, závisí platnost smlouvy zpravidla na přivolení řádného zástupce nebo i na schválení soudu. Nežli se tak stane, nemůže druhá strana odstoupiti, může však žádati na soudu, aby byla určena přiměřená doba čekací.

§ 697.

Dospělý nezletilec může se samostatně zavazovati k službám a jen z důvodů závažných může řádný zástupce takovou smlouvu před časem zrušiti.

§ 698.

Stran toho, čeho dospělý nezletilec takto nebo jinak svou pílí nabude, právě tak jako stran toho, co mu bylo odevzdáno k vlastní potřebě, může se zavazovati a s tím též volně nakládati.

§ 699.

Jestliže nezletilci, který dokonal osmnáctý rok věku, soud ponechal čistý přebytek příjmů do jeho vlastní volné správy, je takový nezletilec oprávněn sám se zavazovati stran peněz jemu do správy svěřených.

§ 700.

Kdo předstírá, že je způsobilý uzavírati smlouvy, a oklame tím druhého, který se o tom nemohl snadno přesvědčiti, dříve než věc byla dojednána, je povinen nahraditi škodu.

2. Pravé svolení.

§ 701.

Svolení ke smlouvě musí býti projeveno svobodně, vážně, určitě a srozumitelně. Je-li projev nesrozumitelný, zcela neurčitý nebo stane-li se přijetí za jiných podmínek než nabídka, nevznikne smlouva. Kdo ke škodě druhého užije nejasných výrazů nebo učiní jednání na oko, je povinen škodu nahraditi.

§ 702.

Kdo byl druhou stranou přiveden ke smlouvě lstí nebo nespravedlivou a důvodnou bázní, není smlouvou vázán. Zda bázeň byla důvodná, posoudí se podle toho, jak veliké a pravděpodobné bylo nebezpečí a jaké tělesné a duševní povahy je ten, komu bylo vyhrožováno.

§ 703.

Jestliže jedna strana byla přivedena stranou druhou k omylu a omyl se týká hlavní věci nebo podstatných vlastností, k nimž se úmysl zjevně nesl, není první strana smlouvou vázána. Totéž platí, když druhá strana o takovém omylu věděla nebo když musila omyl zřejmě poznati z okolností nebo vysvětlil-li se omyl ještě včas. Projevu, při kterém se stal omyl, rovná se projev nesprávně vyřízený.

§ 704.

Netýká-li se omyl ani věci hlavní ani její podstatné vlastnosti, nýbrž jen okolnosti vedlejší, je smlouva platná, jestliže se obě strany dohodly o věci hlavní a neprohlásily onu vedlejší okolnost za rozhodnou. Osoba uvedená v omyl se však může na původci omylu domáhati přiměřené náhrady.

§ 705.

Stejné zásady platí o omylu v osobě, s kterou byla smlouva uzavřena, jestliže by se bez takového omylu smlouva nebyla stala skutkem vůbec nebo tak, jak se stala.

§ 706.

Jestliže některého ze smluvců přivedla ke smlouvě lstí nebo hrozbou (§ 702) nebo jej přiměla k omylnému projevu osoba třetí, je smlouva platná. Jen tenkrát, když druhý smluvce v jednání třetí osoby měl podíl, o něm věděl nebo patrně věděti musil, platí §§ 702 až 705.

§ 707.

Vždycky musí, ten, kdo jiného přiměl ke smlouvě lstí nebo hrozbou (§ 702), nahraditi škodu.

§ 708.

Kdo se domáhá zrušení smlouvy pro nedostatek svolení, je povinen vrátiti všechno, co z takové smlouvy obdržel.

3. Možnost a dovolenost plnění.

§ 709.

Co je vůbec nemožné, nemůže býti předmětem platné smlouvy. Je-li vyjednáno zároveň něco možného a něco nemožného, je smlouva, pokud se týká prvního, platná, jestliže nevychází z okolností, že jeden kus nemá býti oddělován od druhého. Kdo při uzavření smlouvy o nemožnosti věděl nebo o ní věděti musil, je povinen druhé straně, ačli o ní neplatí totéž, nahraditi škodu, kterou utrpěla důvěřujíc v platnost smlouvy.

§ 710.

Smlouva, která se příčí zákonnému zákazu nebo dobrým mravům, je neplatná.

§ 711.

Jestliže předmět, o kterém byla učiněna smlouva, byl vzat z oběhu před odevzdáním, je k tomu hleděti tak, jako by smlouva nebyla učiněna.

§ 712.

Smlouvy abstraktní.

Neustanovují-li zákonné předpisy jinak, nemění se postavení stran tím, že dohodu oddělí od ostatního smluvního obsahu (právního důvodu).

§ 713.

Smlouvy o plnění třetích osob.

Jestliže někdo druhému slíbí plnění osoby třetí, znamená to přípověď přímluvy u oné osoby; prohlásí-li však, že stojí za výsledek, je povinen nahraditi veškerou ztrátu, kterou utrpí příjemce přípovědi, jestliže na plnění nedojde.

Smlouvy ve prospěch třetích osob.

§ 714.

Dá-li si někdo slíbiti, že bude plněno osobě třetí, může pohledávati, aby jí bylo plněno.

§ 715.

Zdali také třetí osoba nabývá přímého práva pohledávati plnění od slibujícího a kdy ho nabývá, posoudí se podle úmluvy a podle povahy a účelu smlouvy. V pochybnostech nabude třetí osoba tohoto práva, když plnění má býti ku prospěchu hlavně jí.

§ 716.

Práva na plnění, která slíbil přejimatel ve prospěch osoby třetí při postoupení usedlosti, nabývá třetí osoba, není-li umluveno jinak, odevzdáním usedlosti.

§ 717.

Odmítne-li třetí osoba právo nabyté ze smlouvy, hledí se k tomu tak, jako by nebyla toho práva nabyla.

§ 718.

Námitky ze smlouvy má slibující také proti třetí osobě.

Forma smluv.

§ 719.

Neustanovuje-li zákon nic jiného, není k platnosti smlouvy potřebí, aby byla zachována zvláštní forma.

§ 720.

Usnesou-li se strany; že užijí určité formy, má se za to, že před dovršením té formy nechtějí býti vázány.

§ 721.

Smlouva, pro níž zákon nebo vůle stran nařizují písemnou formu, bude platná, když strany listinu podepíší. Kdo neumí nebo pro nějakou vadu nemůže psáti, připojí znamení ruky ověřené soudně nebo notářsky nebo znamení ruky přede dvěma svědky, z nichž jeden připíše jeho jméno. Napodobení vlastnoručního podpisu mechanickými prostředky stačí jen tam, kde jest obvyklé. Písemné uzavření smlouvy může býti nahrazeno zřízením listiny soudní nebo notářské.

§ 722.

Zřizuje-li se listina o smlouvě, kterou osobně uzavírají slepí, pak němí, kteří nemohou psáti, a hluší, kteří nemohou čísti, je potřebí formy notářského spisu; jinak by listina neměla právního významu.

Společné dluhy a pohledávky.

§ 723.

Jestliže se několik osob někomu nebo někdo několika osobám zaváže k témuž plnění, jsou jak pohledávka, tak dluh rozděleny podle zásad o spoluvlastnictví.

§ 724.

Mimo případy ustanovené v zákoně je tedy každý z několika spoludlužníků dělitelného plnění dlužen jen svůj díl a podobně je každý z několika spoluvěřitelů dělitelného plnění věřitelem jen svého dílu.

§ 725.

Jde-li o nedělitelné plnění, může je věřitel pohledávati na kterémkoli spoludlužníku, jestliže z povahy věci nevychází, že dluh může býti splněn jen společnou činností všech. Je-li však několik věřitelů a jediný dlužník, není dlužník povinen plniti některému z nich, pokud se mu nedostane jistoty; mimoto, nedohodnou-li se všichni věřitelé, může to, co je dlužen, uložiti u soudu.

Pohledávky a dluhy k ruce společné a nerozdílné.

§ 726.

Slíbí-li několik osob totéž plnění rukou společnou a nerozdílnou tak, že se zavazují jeden za všechny a všichni za jednoho, je každá z nich dlužna celé plnění. Slib takový však, mimo zvláštní úmluvu, nezakládá vzájemného zaručení. Věřitel má na vůli pohledávati celé plnění nebo díly, které si zvolí, buď na všech spoludlužnících nebo na některých anebo pohledávati celé plnění na spoludlužníku jediném. Vymáhal-li plnění od jednoho, nepozbývá práva proti ostatním, a když jej ten neb onen ze spoludlužníků uspokojil jen zčásti, může pohledávati zbytek také na ostatních.

§ 727.

Slíbil-li však někdo totéž plnění několika osobám a bylo-li ujednáno, že je mohou pohledávati rukou společnou a nerozdílnou, je dlužník povinen plniti tomu z věřitelů, který na něm plnění nejdříve vymáhá nebo ho o ně požádá.

§ 728.

Jakmile jeden ze spoludlužníku uspokojil věřitele zcela, nemůže již věřitel nic pohledávati na ostatních; a jakmile dlužník uspokojil zcela jednoho ze spoluvěřitelů, nemohou ostatní pohledávati nic.

§ 729.

Smluví-li spoludlužník s věřitelem obtížnější podmínky, nezpůsobí tím újmy ostatním, a úlevy a osvobození, které svědčí jednomu ze spoludlužníků pro osobu jeho, neprospívají ostatním.

§ 730.

Spoludlužník rukou společnou a nerozdílnou, který zaplatil celý dluh ze svého, jest oprávněn pohledávati na ostatních náhradu, a to rovným dílem, ačli není mezi nimi jiného právního poměru. Byl-li některý z nich nezpůsobilý se zavázati nebo není-li s to, aby závazku svému dosti učinil, rozdělí se i jeho díl stejným způsobem. Byl-li některý ze spoludlužníků zproštěn dluhu, nemůže to při pohledávání náhrady býti na újmu ostatním (§ 729).

§ 731.

Náhradu může pohledávati také ten, kdo zaplatil více, než naň podle předcházejícího paragrafu připadá.

§ 732.

Zdali z několika spoluvěřitelů, kterým bylo slíbeno plnění k ruce společné a nerozdílné, ten, který obdržel celou pohledávku, jest ostatním spoluvěřitelům něčím povinen a čím je povinen, je rozhodnouti podle zvláštních právních poměrů mezi spoluvěřiteli. Není-li takového poměru, jeden druhému nebude povinen ničím.

Vedlejší ustanovení při smlouvách:

1. Výminky.

§ 733.

O výminkách při smlouvách platí stejná ustanovení jako o výminkách při posledních pořízeních.

§ 734.

Výminka však, k jaké se při posledním pořízení hledí, jako kdyby nebyla připojena, činí ujednání neplatným, ale na nemožnou výminku rozkazovací se hledí, jako kdyby nebyla připojena.

§ 735.

Splnila-li se výminka již před smlouvou, jest ji po smlouvě splniti znovu jen tehdy, když záleží v jednání toho, kdo má nabýti práva, a když toto jednání jím může býti opakováno.

§ 736.

Právo připověděné pod výminkou odkládací přechází na dědice.

§ 737.

2. Pohnutka.

Položí-li strany pohnutku nebo účel svého svolení zřejmě za výminku, posuzují se pohnutka a účel jako každá jiná výminka. Jinak takové projevy na platnost záplatných smluv nepůsobí. Při smlouvách bezplatných platí ustanovení o posledních pořízeních.

3. Počítání lhůt.

§ 738.

Lhůta určená zákonem nebo smlouvou se počítá, není-li ustanoveno jinak, tak, že při lhůtě určené podle dní se nepočítá den, na který připadá událost, od níž lhůta počíná běžeti.

§ 739.

Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na onen den posledního týdne nebo posledního měsíce, který se jménem nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná běžeti; není-li takového dne v posledním měsíci, dobíhá lhůta posledním dnem tohoto měsíce.

§ 740.

Polovinou měsíce je rozuměti patnáct dní, středem měsíce patnáctý jeho den. Je-li lhůta určena na jeden nebo několik měsíců a půl měsíce, počítá se půl měsíce naposled.

4. Čas plnění.

§ 741.

Práva, jehož nabytí je vázáno na určitý den, nabývá se počátkem tohoto dne. Právní následky nesplnění závazku nebo zmeškání nastanou, teprve když projde poslední den lhůty. Připadne-li poslední den určený k projevu nebo k plnění na neděli nebo na zákonný den sváteční nebo památný, je posledním dnem lhůty, není-li ustanoveno jinak, nejblíže příští den všední.

§742.

Není-li určen čas, kdy se má smlouva splniti, lze pohledávati její splnění bez zbytečného odkladu. Je-li zůstaveno dlužníkově libovůli, kdy chce smlouvu splniti, je buď vyčkati, až zemře, a držeti se pak dědiců; nebo, jde-li o povinnost osobní, která nepřechází na dědice, je požádati soudce, aby podle zásad slušnosti ustanovil dobu splatnosti. Soudce rozhodne na žádost také tehdy, když dlužník slíbil splniti podle možnosti. Jinak jest i tu šetřiti ustanovení o lhůtách při posledních pořízeních (§§ 521 až 523).

5. Místo plnění.

§ 743.

Nelze-li místo, kde se má plniti, zjistiti ani z úmluvy ani z povahy jednání ani z účelu plnění, je plniti v místě, kde dlužník měl v době uzavření smlouvy bydliště, nebo, jestliže závazek vznikl při jeho provozování výrobním nebo obchodním, v místě závodu. Co se týká míry, váhy a peněz, je hleděti k místu, kde se má plniti.

§ 744.

Jde-li o platy peněžité, je dlužník v pochybnostech povinen dodati peníze na své nebezpečenství a útraty věřiteli do jeho bydliště (závodu). Jestliže po vzniku pohledávky se toto místo změnilo, nese věřitel to, oč nebezpečenství a útraty vzrostly. I v těchto případech zůstává místem, kde se má plniti, místo uvedené v předcházejícím paragrafu.

6. Způsob plnění.

§ 745.

Lze-li slib splniti několikerým způsobem, přísluší v pochybnostech volba mezi těmito způsoby dlužníku; avšak od volby již vykonané nemůže o své újmě odstoupiti.